Podrobný program

Pátek 27.05.2016
7.30 – 8.30
8.30 - 9.00
Registrace účastníků
Slavnostní zahájení s kulturním programem, zdravice hostů
9.00 – 12.00
I. blok přednášek Koloproktologie – SEKCE A
Předsednictvo: Jech Z., Moskalev A., Skřička T.
9.00 Pohled anatoma na změnu kontinence moči a stolice po porodu
Kachlík D.
Praha
9.30 Advanced rectal cancer – staging and treatment
Barišič G.
Bělehrad
00
10. Klasifikace divertikulitid
Moskalev A.
Moskva
30
10. Postiradiační proctitis
Jech Z.
Praha
11.00 Nemocný s dráždivým tračníkem v ambulanci proktologa
Horák L.
Kosmonosy
30
11. Proctalgia fugax
Korček J.
Nitra
12.00 – 14.00 hod přestávka na oběd
14.00 – 17.00
II. blok přednášek Koloproktologie – SEKCE A
Předsednictvo: Korček J., Barišič G., Örhalmi J.
14.00 Anismus
Korček J.
Nitra
14.30 Fissura ani. Desetileté zkušenosti.
Skřička T., Vedra P.
Brno
15.00 Anální abscesy – praktické zkušenosti
Sankot J.
Vsetín
15.30 Funkční výsledky po LAR
Jech Z.
Praha
16.00 Indications for sphincteroplasty
Barišič G.
Bělehrad
16.30 Fekální inkontinence – možnosti konzervativní a chirurgické terapie
Örhalmi J.
Hradec Králové
17.00 Ukončení odborné části.
Pátek 27.05.2016
9.00 – 13.00
I. blok přednášek Všeobecná část – SEKCE B
Předsednictvo: Horváth T., Matějovská Kubešová H., Lýčková M.
9.00 Syndrom geriatrické křehkosti není zaklínadlo
Matějovská Kubešová H.
Brno
9.30 Qou Vadis traumatologie?
Janeček M.
Boskovice
9.50 Praktické poznámky k otužování
Šatník J.
Hranice
10.10 Předoperační vyšetření a nemocniční péče o kardiologického pacienta
Řiháček I.
Brno
30
10. Pleurodesis
Horváth T.
Brno
11.00 Iluze a východiska v pomáhajících profesích
Hloušek V.
Letovice
11.30 I se stomií stojí za to žít
Ředinová M.
České ILCO, z.s.
11.50 Nežádoucí události v systémech kvality
Pokojová R.
Brno
12.15 Viridex. Indikace a výsledky.
Vedra P.
Brno
12.35 Směry islámu. Základní rozdíly.
Bačovský F.
Letovice
13.00 – 14.00 hod přestávka na oběd
14.00 – 17.00
II. blok přednášek Všeobecná část – SEKCE B
Předsednictvo: Bencko V., Pokojová R., Chocholáč D.
14.00 Diferenciální diagnostika dyspepsií u pacientů ve starším věku
Vladařová M.
Brno
14.25 Diferenciální diagnostika obstipace u pacientů ve starším věku
Evjáková M.
Brno
14.50 Imunomodulační účinky betaglukanů v prevenci a podpůrné léčbě
Bencko V.
Praha
15.15 Umírání tváří v tvář aneb pohled do domácí hospicové péče Oblastní charity Blansko
Kuncová R.
Blansko
40
15. Paliativní psychiatrie
Straka I.
Brno
05
16. Prokletá rána
Poledník J.
Vyškov
16.30 Vztah lékař - pacient z pohledu práva
Chocholáč D.
Letovice
17.
00
Ukončení odborné části.
Sobota 28.05.2016
Předsednictvo: Danaj M., Šatník J., Skřička T.
9.00 Mezioborový přístup v léčbě dehiscencí anastomóz po resekcích rekta
Örhalmi J.
Hradec Králové
9.30 Ekonomické aspekty léčby chronických ran v LDN
Vykouřil L.
Hořice
10.00 Chirurgické riešenie kritickej ischémie dolnej končatiny a komplikácie Crohnovej choroby
Danaj M.
Trnava
10.30 Diagnostika a liečba syndrómu hornej dutej žily a jej vetiev
Duda I.
Trnava
00
11. QoL of stoma patients
Moskalev A.
Moskva
30
11. Specifické problémy stárnoucí kůže
Vašků V.
Brno
00
12. Empyém hrudníku
Šavolt J.
Brno
12.30 Plason v ambulantní praxi. Roční zkušenosti.
Potáčková M.
Brno
00
13. Závěr kongresu
Pohled anatoma na změnu kontinence moči a stolice po
porodu
Kachlík D., Turyna R.
Anatomický ústav 2. LF UK v Praze a Katedra zdravotnických oborů
VŠPJ v Jihlavě
Ústav pro péči o matku a dítě, Praha
Těhotenství je spojené s oslabením síly stahu a výdrže hrázového svalstva.
Stupeň, do nějž se po porodu navrátí původní schopnost stahu, závisí na
postižení svalů během porodu.
Nástřih hráze a čtyři stupně poranění hrázového svalstva jsou určující pro úroveň
poporodní inkontinence moči a stolice. Útlak a protažení ohanebního nervu
(nervus pudendus) společně s odtržením vazivového oblouku zdvihače řitě (arcus
tendineus musculi levatoris ani) jsou hlavními činiteli snížené funkce svalů
pánevního dna.
Poškození nervů z bedrokřížové pleteně (plexus lumbosacralis) může vyvolat
poruchu tonu a reflexních stahů zdvihače řitě a svěračů během kašle či kýchání.
Inkontinence stolice vzniká při mechanické poruše řitní zdvihače a řitních svěračů
(natržení při porodu, klešťová poranění, chybný nástřih hráze).
Advanced rectal cancer -staging and treatmentBarišič G., Krivokapič Z.
First Surgical Clinic, Clinical Centre of Serbia, Belgrade University
School of Medicine
Belgrade, Serbia
Rectal cancer, accounting for 30% of all colorectal cancers, represents a major
cause of cancer morbidity and mortality. Locally advanced rectal cancer (LARC) is
variably defined, but generally refers to T3 and T4 tumours. However, different
definitions of the term ‘LARC’ were used in different studies. In the German Rectal
Cancer trial any T N+ or T3/T4 rectal cancers were regarded as LARC, while in the
Mercury study T3c, T3d or T4 tumors were classified as LARC. Rectal cancer
comprises a heterogeneous group of tumours in which outcomes differ significantly
depending on different prognostic factors. Apart from T and N stage, involvement
of the circumferential resection margin (CRM), location of the tumour in the lower
portion of the rectum, the extent of extramural spread, extramural venous invasion
and peritoneal perforation are very important risk factors for local and systemic
recurrence. That is why preoperative staging plays an important role in modern
treatment of rectal cancer.
MRI is preferred for the staging of more advanced T category tumors
(substratification of T3 tumors based on the level of perirectal fat invasion,
threatened MRF, and perirectal vascular invasion. High-resolution MRI allows
preoperative identification of such risk factors and helps defining three different
prognostic groups: “the Good, the Bad and the Ugly”. The “ugly” subgroup, usually
referred as locally advanced cancer, includes T4 rectal cancer, T3 with a margin at
MRI ≤1 mm from MRF, T3 low-lying at or below the elevator muscles, T3 extending
>5 mm into perirectal fat and with presence of extramural venous invasion or any
T-N2. Current standard treatment of these tumours is preoperative
chemoradiotherapy, followed by radical surgery, followed by adjuvant
chemotherapy. However, the risk of both local and distant recurrence in these
patients is high. For such patients the challenge is to implement an intensified
therapeutic strategy that may improve both distant and local control of disease. One
strategy is to administer an “Induction” upfront chemotherapy before CRT. The
second strategy, the so-called “consolidation” chemotherapy is based on the
addition of combination chemotherapy at full systemic dose between the end of CRT
and surgery. Both strategies were used only in randomized trials so far. Colorectal
cancer patients present with tumour invading adjacent organs in 10-15% (T4).
Rectal and sigmoid tumors most commonly invade surrounding structures. In these
patients, radical surgery usually in form of multivisceral resection should be
performed after the long course neodjuvant radiochemotherapy because the
average rate of true tumor infiltration to the organs is 54% (43-70%). Separation of
adjacent organs is not recommended in such cases. The overall 5-year survival rate
for primary rectal tumors after radical multiorgan resection is up to 53 % and R0
resection is the strongest factor associated with long-term survival.
PROGNOSIS OF DIVERTICULAR DISEASE
Achkasov S.I., Moscalev A.I.
State Scientific Centre of Coloproctology
Moscow, Russia
Aim:
to revise diagnostic criteria for diverticular disease (DD).
Patients and methods:
526 pts with history of DD, treated in 2007-2012, aged 24-82 (58.5±7.7) years, 310
(58.9%) females. Pts with fistulas, stenosis and previous surgery for DD were
excluded. Diagnostic program included transabdominal (transvaginal/transrectal)
ultrasound (TUS), colonoscopy (with ultrasound probe 12-20 MHz) (CUS), CT, barium
enema. 89 (16.9%) underwent surgery due to ineffective conservative treatment.
Morphology of resected specimens was compared with pre-op data.
Results:
morphological confirmed complete or partial destruction of diverticulum wall was
diagnosed in 64 (71.9%) operated pts. It has been preo-op detected only in 50
(56.2%) of 89 pts. CT and TUS were most informative during acute process, TUS and
CUS were most informative during chronic phase. Indirect signs of destruction of the
diverticulum wall (deformed shape) were diagnosed only in 8 (4.3%) of 437
conservatively treated patients (p<0.0001).
Conclusion:
destruction of the diverticulum wall is the basic criterion for diverticular disease
prognosis regardless of when it was diagnosed, during or after the first attack.
Postiradiační proctitis
Jech Z.
Praha
Nemocný
ambulanci
s dráždivým
tračníkem
v proktologické
Horák L .
VŠ zdrav. o.p.s. Praha
Diagnóza dráždivého tračníku je si doménou gastroenterologa. Nepřekonatelný
je popis onemocnění i jeho klasifikace z rukou nedávno zesnulého nestora naší
gastroenterologie profesora Mařatky. To ovšem neznamená, že se s těmito
nemocnými ve své ambulanci nesetká proktolog. Podle osobní zkušenosti autora
sdělení naopak těchto nemocných přibývá. Část jde o „vysoce informované,
internetové pacienty“, kteří bloudí mezi řadou pracovišť. Tito nemocní zhusta
odmítají přijmout fakt, že jejich onemocnění souvisí s jejich životním stylem,
odmítají i medikaci. Oni mají přece organické onemocnění, které na předchozím
pracovišti nenašli. Často jde o potenciální stěžovatele. Autor sděluje své
zkušenosti s diagnostikou a léčbou dráždivého tračníku.
Základem péče o tyto nemocné je ovšem pečlivý přístup a vyloučení organické
příčiny.
Proctalgia fugax
Korček J.
Surgical Clinic, Faculty Hospital Nitra
Slovak republic
Objective:
Proctalgia fugax is a benign, self-limiting disease characterized by episodes of
intense anorectal pain at frequent intervals in the absence of organic
proctological disease.The aim of this study was to investigate patients of this
condition and to treat them with sequential therapy.
Methods:
Author examined 46 patients with acute perianal pain- duration less than 30
minutes – without organic disease or previous perianal surgery since 2006 to
2015 in his Department. Author tretaed these patients using a three-step
treatment:1. hip bath, benzodiazepines, 2. anal dilation, 3. internal lateral
sphincterotomy if hypertrophy of the internal anal sphincter was demonstrated
by endoanal ultrasononography and no improvement was confirmed with the
previous steps of treatment.
Results:
Ten patients with an average follow- up of 6 years. EUS confirmed a grossly
thickened internal anal sphincter sphincter in 12 cases. After the first step
of therapy 15 patients improved, after the second step of treatment 12 patients
improved and after the third step of tretament 8 patients improved.
Conclusions:
A total resolution of Proctalgia fugax is not possible, but we may improve
symptoms and their frequency. EUS can help in the diagnosis of organic diseases
or IAS hypertrophy, for which we can perform an internal anal sphnicterotomy.
Anismus
Korček J.
Surgical Clinic, Faculty Hospital Nitra
Slovak republic
Objective:
Anismus (also known as spastic floor syndrome,anal sphincter dyssynergia,
pelvic floor dyssynergia, dyssynergia defecation and paradoxal puborectal
contractionb) is a malfunction(a focal dystonia) of the external anal sphincter
and puborectalis muscle during defecation.
Methods:
Author examined 58 patients with Anismus as a set of the diagnostic
algorithm.The author apply this algorithm if the patient’s had history of long
standing constipation (more than 12 month), straining in more than one quarter
of defecation, sensation of incomplete evacuation in more than one quarter
of defecations and manual maneuvers to facilitate more than one quarter
of defecations. Diagnosis of Anismus was made by clinical examinations,
colonoscopy,colonic transit time, anorectal manometry,defecography and EMG
of the puborectalis muscle. Author performed a “unilateral open partial division
of puborectalis” in all cases.
Results:
Recurrence of symptoms of obstructed defecation was recorded in eight patients
and another five patients had symtoms of „ small fecal incontinence“.
Conclusions:
Unilateral open partial division of puborectalis used in the surgical therapy
of Anismus is a valuable method in the treatment of Anismus.
Fissura ani. Desetileté zkušenosti.
Skřička T., Vedra P.
NCA Kephas, Brno
Úvod
Řitní trhlina je lineární defekt anální sliznice distálně od linea dentata. Nejčastější
lokalizace je na č. 6 (90%), méně často na č. 12 (10%). Zcela výjimečně je
lokalizace atypická, pak je ovšem nutno pátrat po dalších diagnózách. Typická je
bolest při a po stolici. Bývá krev na papíře. Nejčastější příčinou bývá spasmus
vnitřního sfinkteru. důvody spasmu jsou četné.
Vidíme ovšem i fissury
u pacientů s normotonem.
Diagnostika
Anamnéza, fyzikální vyšetření, anoskopie. Nejméně 20% pacientů s anální
fissurou má rovněž hemoroidální nemoc. U většiny pacientů vidíme takzvaný
strání hrbol v oblasti anokutánního přechodu, méně častá je papilitis v úrovni
linea dentata.
Udává se, že asi 10-15% populace se s podobnými potížemi setká.
Léčba
Režimová opatření, spočávající v odstranění stresu, dehydratace a úpravě stolice.
Následuje místní léčba – zklidňující krémy a masti ( například magistraliter
zhotovená zinková mast), Hemagel mast nebo čípky. Dále šetrná dilatační léčba
pomocí dilatátorů. U úporných trhlin v kombinaci s botulotoxinem. Operujeme
zcela výjimečně.
Pacienti a výsledky.
V letech 2006 – 2015 jsme na našich ambulancích ošetřili 589 pacientů
s různými formami řitních trhlin. Od ragád, subakutní a akutních trhlin až
po úporné fibrózní fissury s anální stenózou.
Závěr
U řitní trhliny je vysoký podíl psychosomatický. Komplexní léčbou vyřešíme bez
operace drtivou většinu pacientů. za Posledních 10 let jsme řitní trhlinu operovali
pouze 6x.
Anální abscesy – praktické zkušenosti
Sankot J.
Vsetínská nemocnice a.s.
Retrospektivně jsme zhodnotili výsledky léčení pacientů s análním abscesem
v desetiletém období r. 2005 - 2014.
V tomto období jsme akutně ošetřili 110 pacientů s análním abscesem.
U 87 pacientů jsme konstatovali čistě kryptogenní původ, u 23 se přidávaly další
příčiny jako infikované fisury, hemoroidy, pyodermie, Crohnova nemoc.
V 1 případě byl nalezen maligní nádor.
Abscesy byly lokalizovány většinou subanodermálně,
svěračům.
U 11 pacientů
pelvirektální.
jsme
diagnostikovali
ischiorektální
nebo měly vztah ke
absces,
u
1
pacienta
95 pacientů jsme ošetřili výhradně incizí, u 15 pacientů jsme po incizi zavedli
elastickou ligaturu. U 50 pacientů se po incizi vytvořila buď časná, nebo pozdní
píštěl, u 15 pacientů po zhojení incize recidivoval absces. 45 pacientů se po incizi
abscesu zhojilo bez vytvoření píštěle.
Závěr: prostá incize je stále efektivním ošetřením análního abscesu s možností
definitivního ošetření píštěle ve druhé době. U velkého počtu pacientů se po
zhojení incize píštěl nevytvoří.
Funkční výsledky po LAR
Jech Z.
Praha
Indications for sphincteroplasty
Barišič G., Krivokapič Z.
First Surgical Clinic, Clinical Centre of Serbia, Belgrade University
School of Medicine
Belgrade, Serbia
Fecal incontinence is defined as the uncontrolled passage of feces or gas over
at least 1 month’s duration, in an individual of at least 4 years of age. Fecal
incontinence may have dramatic and devastating impacts on a person’s life.
Currently surgical treatments include sphincter repair, sacral nerve or posterior
tibial nerve stimulation, artificial bowel sphincter, muscle transposition and as a last
resort, stoma formation. Sphincteroplasty has long been the standard of care of the
management of fecal incontinence related to anal sphincter injury.
In period 1990-2015, 155 operations due to fecal incontinence were performed
on III department for colorectal surgery, First surgical clinic in Belgrade. In 11
cases, fecal incontinence was the consequence of severe neuropathy and/or
excesive damage of anal sphincters. In these cases, 4 dynamic gracuiloplasties,
1 adynamic graciloplasty, 1 gluteus maximus polasty, 4 Parks posterior repairs
and one PNE/SNS (Sacral nerve stimulation) were performed. In other 144 cases,
anal sphincter repair was performed. We analyzed long term results of 65 anal
sphincter repairs performed in period 1990-2002.
Obstetric trauma was the cause of incontinence in 72.3% cases, fistulotomy
in 13.8%, nonspecific trauma in 9.2%, and war injury in 4.6%. At the time
of surgery, 12 patients had covering stoma. In all cases, anal manometry,
electromyography, and defecography were performed. The severity of incontinence
was evaluated using the Wexner score system. Anterior sphincteroplasty was
performed in 52 cases, lateral in 9 cases, and posterior in 4 cases.
The results were determined according to the Wexner score system and the
Browning–Parks scale. The Wexner score was calculated 3 months after operation
and during every follow-up visit. Preoperative scores and those at the first and last
follow-up visits were analyzed. Three months after operation excellent results were
achieved in 55.5%, good in 18.5%, fair in 16.9%, and poor in 9.2% patients. After
follow-up (mean 80.1 months), 26.8% had excellent results, 21.4% had good
results, 12.5% had fair results, and 39.3% of patients had a poor outcome. Results
determined by the Wexner score improved from 17.8 preoperatively to 3.6 three
months after operation, but deteriorated over time to 6.3 after longer follow-up
(p<0.001).
Conclusion: Overlapping sphincter repair provides satisfactory results in majority
of patients initially, but the results tend to worsen over time and are satisfactory
in half of patients after longer follow-up. We strongly believe that sphincteroplasty
is indicated in all cases of fecal incontinence with limited sphincter damage.
Coexisting anatomic defects such as rectovaginal fistula, rectal or hemorrhoidal
prolapse, fistula in ano, or cloaca like deformity should be corrected as part of the
treatment of fecal incontinence.
In cases when sphincter repair is not possible due to severe neuropathy
or excessive muscle damage, or when results of sphincter repair are not
satisfactory, more complex procedures / dynamic graciloplasty, gluteus maximus
plasty, SNS/ can be performed.
Fekální
inkontinence
a chirurgické terapie
-
možnosti
konzervativní
Örhalmi J.
Chirurgická klinika LF UK a FN Hradec Králové
Úvod:
Fekální inkontinence (FI) je charakterizovaná
nekontrolovaným,
vůli
neovlivnitelným, odchodem plynů, tekuté nebo tuhé stolice. Výskyt inkontinence
stolice v celé populaci činí 1 – 3,5 %. Etiologie inkontinence stolice může být
neurogenní a neurologická, poúrazová a poporodní, idiopatická a kongenitální.
Pacienti s FI se mohou rozdělit do tří kategorií: Pasivní, urgentní a špinění
soiling. Nejjednodušší klasifikace dělí fekální inkontinenci na tři stupně. Přesnější
obraz o skutečném rozsahu anální inkontinence a její závažnosti podávají
skórovací systémy, které zahrnují nejen stupeň inkontinence, ale i počet
a frekvenci epizod inkontinence a její vliv na kvalitu pacientova života. V praxi
nejpoužívanější skórovací systém je Cleveland Clinic Incontinence Score –
Wexnerovo skóre.
Cíl:
Cílem sdělení je prezentovat možnosti konzervativní a chirurgické terapie FI
a výsledky chirurgicky léčených pacientů.
Metodika:
Soubor pacientů je tvořen z vlastního souboru pacientů s prospektivně sbíranými
daty v období 1.1.2005 - 31.12.2015. Operace byly provedeny ve VN Ostrava
a FN Hradec Králové.
Výsledky:
V období 1.1.2005 - 31.12.2015 bylo provedeno celkem 39 operací pro FI. Z toho
11 overlap sfinkteroplastik, 2 graciloplastiky, 13 sakrálních neurostimulací (SNS)
a 13 kolostomií. Nejlepších výsledků ve smyslu snížení stupně FI, snížení
frekvence stolic a prodloužení času udržení stolcie bylo dosaženo u pacientů
po sfinkteroplastice a po implantaci SNS.
Závěr:
V současnosti nejefektivnější metodu léčby fekální inkontinence je SNS. Při ne
zcela uspokojivém výsledku SNS lze metodu doplnit ještě o adjustaci sfinkteru
tzv. Bulking agents, nebo SECCA procedura – (působení radiofrekvenční sondou
na oblast sfinkterů. Velmi důležitý je v léčbě FI i mezioborový přístup.
Syndrom geriatrické křehkosti není zaklínadlo
Matějovská Kubešová H.
LF a FN Brno
Syndrom frailty je stav snížené funkční rezervy a minimální odolnosti vůči
zátěži jakéhokoli typu vzniklý v důsledku poklesu výkonnosti více
orgánových soustav jedinců vyššího věku. Je charakterizován nezáměrnou
ztrátou hmotnosti vyšší než 4,5 kg za poslední rok, únavou a vyčerpaností
prezentovaná samotným nemocným, pomalou chůzí, nízkou fyzickou
aktivitou a svalovou slabostí zjištěná metodou handgripu – stisku ruky.
Syndrom frailty obvykle nacházíme u polymorbidního nemocného
s komplikovanou polyfarmakoterapií, depresivního ladění, s tendencí
k malnutricimamk úbytku svalové hmoty. U tohoto nemocného je nutno
očekávat recidivující infekty, nestabilitu vnitřního prostředí s tendencí
k dehydrataci a prerenálnímu selhání.
Celková křehkost organizmu znamená přítomnost intracelulárního
katabolismu s tendencí k tkáňové acidóze se zhoršenou vitalitou tkání, se
zhoršením hojivých tendencí a sníženou odolností vůči invazivním
infekcím.
Malnutrice je doprovázena hypoproteinémií a hypalbuminémií s následným
snížením intravaskulárního onkotického tlaku a únikem tekutiny
extravaskulárně. Snížením intravaskulárního objemu se postupně snížuje
krevní tlak, což zvyšuje tendenci k hypotenzi a pádům, pokud nedojde k
včasné redukci dávek antihypertenziv. Hypovolémie způsobuje snížení
přítoku krve ke glomerulu s tendencí k prerenálnímu selhání ledvin. Bludný
kruh dotváří minerálové dysbalance a deficity vitaminů.
Hlavními směry intervence a zároveň prevence syndromu frailty jsou
podpora nutrice – zejména zlepšením dodávky proteinů, úprava vodního a
minerálového hospodářství, komplexní léčba infektů, důsledné tlumení
bolesti. Další směr intervence je třeba vést proti imobilizaci, a sice časnou
rehabilitací včetně izometrických cviků, časnou vertikalizaci a reedukací
stoje a chůze. Z hlediska změn vnitřního prostředí je nutná suplementace
minerálových a vitaminových deficitů včetně expozice slunečnímu záření.
Nedilnou součástí intervence/prevence frailty je péče o psychický stav
nemocného, zejména předcházení deprivaci a časná detekce a řešení
deprese. Vhodná je socializace nemocného. Jako pomůcka komplexního
přístupu mohou soužit akronymy anglických doporučení.
 F Food intake maintenained – udržení výživy a přijmu bílkovin: – 1,3
g/kg/den (22) – prevence anorexie a malnutrice
 R Resistance exercise – pohyb, chůze, posilování, odporový tréning –
udržení svalové sil končetin – využivání ergoterapeutických metod
 A Atherosclerosis prevention – prevence aterosklerózy a jejich rizikových
faktorů – léčba metabolických poruch
 I Isolation avoidance – choďte mezi lidi, buďte aktivní „Go out and do
things“ – neuzavírejte se v bytech, předcházejte izolaci!
 L Limit Pain!!! – zabezpečit kontrolu bolesti – řešit neuropaticku a
muskuloskeletální bolest
 T Tai - chi – posilňování rovnováhy a stability - balance exercises –
dlouhodobý rekondiční program
 Y Yearly functional checking – pravidelné kontroly funkčního stavu
organizmu
Quo vadis traumatologie?
Janeček M.
Nemocnice Boskovice s.r.o.
Úrazová chirurgie je nejstarší a nejstabilnější obor chirurgie. Objevuje se nová
problematika, jako jsou občanská válka, teroristické útoky nebo válečná
chirurgie.
V traumatologii se objevují nové poznatky v oblasti výzkumu šoku a orgánového
selhání. Jsou k dispozici nové nástroje, nové operační techniky i nové moderní
přístroje. Traumatolog dneška už tedy nemůže být specialista na vše a naopak
dochází k explozi super specializací.
Otázka budoucnosti traumatologie tedy není „zda“, ale „jak“ přežije. Definice
traumatologie se přitom časem vůbec nezměnila. Je stále atraktivní, stále se
něco děje, přichází nové překvapení, výhry i prohry, a to vše v sehraném
kolektivu.
Je jasné, že plánovaná chirurgie je vděčnější a úrazy končetin jsou častější než
poranění dutinových orgánů. Je tedy problém zvládnout celé spektrum. Proto
potřebujeme centra, kde je vyšší počet specialistů a také pacientů.
Je také třeba se zabývat významem ekonomiky traumatologie, kdy 37 % starších
65let upadne průměrně 1,7x ročně a z toho 6 % se závažnými následky. Již
v roce 2010 byla světová incidence zlomenin krčku kosti stehenní u 4,5 mil.
obyvatel. K tomu přistupuje problematika polytraumatu seniorů, kde úmrtnost
dosahuje až 45% (13x více než u mladých).
Je nutné stanovit strategii kompetence v léčení, ovšem neexistují zcela
standardní postupy úrazové chirurgie. Samotnou kapitolu tvoří poměr mezi
plánovanými ortopedickými výkony a traumatologií.
Podle zveřejněné studie z roku 2011 jsou čtyři pětiny plánovaných operací páteře
v Německu zbytečné. Traumatolog vidí pacienta jako člověka komplexně a jeho
hlavní kvalifikací je interdisciplinární koordinace a kooperace.
Celospolečenský úrazový program se musí starat o prevenci úrazů, zkvalitnit
první pomoc a snažit se o maximální snížení následků úrazu.
Praktické poznámky k otužování
Šatník J.
Chirurgie, Nemocnice Hranice a.s. , [email protected]
Výsledkem otužování má být schopnost organismu správně a pohotově reagovat
na klimatické výkyvy zevního prostředí.
S problematikou extrémního chladu se setkávají některá sportovní odvětví , např.
horolezci, závodníci v triatlonu, maratónští plavci, vodáci, často také lyžaři
a především sportovní otužilci, kteří plavou v ledové vodě i v zimě.
Průkopníkem u nás se stal Alfréd Nikodém, který poprvé veřejně plaval přes Vltavu
v roce 1923.
Otužilecké kluby působí po celém světě - v západních státech se vžil termín -winter
swimming, Winterschwimmen, v Rusku morževanie.
Na zimní plavání navázalo plavání dálkové a naši dálkoví plavci slaví úspěchy
i ve světovém měřítku, počínaje našim prvním přemožitelem kanálu La Manche
Františkem Venclovským v roce 1971.
Adaptace na chlad se týká samozřejmě i běžné nesportující populace - otužování vůči
chladu je důležitým prvkem podpory zdraví v preventivní medicíně.
Předoperační
vyšetření
o kardiologického pacienta
a
nemocniční
péče
Řiháček I.1, Zapletalová D.2
II. interní klinika, FN u sv. Anny a Masarykova univerzita, Brno1
II. chirurgická klinika, FN u sv. Anny, Brno2
Kardiologičtí
pacienti
mají
vyšší
kardiovaskulárního onemocnění.
operační
riziko
než
pacienti
bez
Výše operačního rizika a pooperačních komplikací se odvíjí od akutnosti výkonu
(elektivní, emergentní), od závažnosti kardiologického onemocnění daného
jedince (zejména omezené kapacity postižených orgánů) a od výše rizika
vlastního operačního výkonu. Existují různé skórovací systémy na určení výše
operačního rizika, v naší nemocnici používáme asnesteziologický systém ASA
(American Society of Anestesiologists) 1-5.
U elektivního výkonu je čas na pečlivější předoperační vyšetření a následnou
přípravu pacienta k operaci. Emergentní výkony tuto přípravu neumožňují.
Problematické jsou zejména výkony u vysoce rizikových jedinců (akutní formy
ICHS, CMP, stavy po nedávných koronárních angioplastikách, akutní srdeční
selhání, rychlé arytmie, dekompenzovaný diabetes, významně snížené renální
funkce, závažné srdeční vady, plicní hypertenze, chronická antiagregační
a antikoagulační léčba).
Operační výkony klasifikujeme podle 30 denního rizika fatálních komplikací
na nízkorizikové (lokální kožní výkony, malé ortopedické gynekologické
a urologické operace, operace štítné žlázy, očí, prsu), operační riziko je pod 1 %.
Středně rizikové operace (riziko 1-5 %) jsou velké ortopedické, neurologické,
gynekologické a urologické výkony, operace v oblasti hlavy a krku, operace
karotid, periferní angioplastiky, endovaskulární léčba aneurysmatu, menší
nitrohrudní a nitrobřišní operace, transplantace ledvin. Vysoce rizikové operace
(riziko nad 5 %) jsou velké nitrohrudní a nitrobřišní operace, operace aorty,
otevřené operace tepen dolních končetin, operace jícnu, transplantace jater
a plic.
U elektivních výkonů se v předoperačním období snažíme upravit stávající léčbu
a dosáhnout cílových hodnot krevního tlaku, glykémie, tepové frekvence a co
nejlepší stabilizaci základního onemocnění. V pooperačním období se snažíme
udržet stabilitu základních parametrů (laboratorních i klinických), postupně
titrujeme přechodně vysazenou léčbu, převádíme léky z parenterálního podání
na perorální.
U operací s vysokým rizikem (nad 5 %) provádíme komplexní přípravu včetně
vyšetření ECHO, zátěžových testů nebo i koronarografii.
Na předoperační přípravě se podílí kardiolog, anesteziolog a případně i další
konziliáři (diabetolog, nefrolog, hematolog...).
Na předoperační i pooperační péči, edukaci a přípravě pacienta se velkou měrou
podílí i zdravotní sestry.
Základní cílové předoperační parametry jsou: TK pod 140/90 mmHg, TF pod 100
tepů/min, lačná glykémie u diabetika v rozmezí 6-10 mmol/l.
PLEURODESIS
Horváth T., Šavolt J., Křikava I., Sobotka M., Kyzlink R., Špelda S.,
Macková D., Prášek M., Agalarev V., Kratochvíl M., Breyer L., Hudáček K.,
Kantorová I., Havlíčková J., Růžička F., Baumann J., Vlček P., Wiebels M.,
Ivičič J., Hanke I., Mitáš L.,Vomela J. a Horváthová M.et al
1 Chirurgická klinika LF MU ve FN-Bohunice, Jihlavská 20, 625 00 Brno
2 Chirurgie, ARO a Interna Úrazové nemocnice Brno, Ponávka 6 ,
662 50 Brno
3 Masarykův onkologický ústav, Žlutý kopec 7, 656 53 Brno
4. Mikrobiologický ústav LF MU Brno ve FN u Svaté Anny, Pekařská 53,
602 00 Brno
5. Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny LF MU ve FN
Brno-Bohunice
6. Lékařská fakulta Masarykovy univerzity Brno, Kamenice 5, 625 00
Brno
7. CBC Vznik sro Iniciativa THORaxUN, Zahradníkova 2-8, 611 41 Brno
ÚVOD
U masivních maligních pleurálních výpotků je snaha o obliteraci pleurálního
prostoru nezbytnou součástí léčebných postupů lege artis. Jejím cílem je zlepšit
kvalitu života nemocného odstraněním dyspnoe. Problematika je složitá a spojuje
klinické (onkologické, chirurgické, interní, a intenzivistické) i paraklinické
(biofyzikální, biochemické, mikrobiologické a imunologické) dovednosti.
Krátkodobé nadšení nestačí.
MATERIÁL A METODY
V desetiletém období 2006-02/2016 jsme intervenovali u 49 pacientů (29F/20M)
průměrného věku 61,2 roku celkem 97-krát. Paleta zákroků byla pestrá: po
tenké uzavřené evakuační drenáži (Pleuracan katetr průměru 2,7mm) obvykle
následovala aplikace 1/ glycylcyklinu – Tygacil – 100 mg/ 50ml FR pro dosis (17
pt); anebo 2/ bleomycinu – Bleomedac – v rutinní aplikační dávce 30 000 UI /
50ml FR (11 pt). Ve 24-hodinovém odstupu od intrapleurálního podání
medikamentu s uzavřením třícestného kohoutku byl po dobu dalších 24h
ponechán reziduální kolekci volný odtok. Poté byl drén extrahován a kanál
uzavřen zkříženým extrakčním stehem v lokální anestezii bupivacainem – 5ml
0,5% Marcainu. Steh byl vyjmut zpravidla 10. den po založení. 3/ Talkáž jsme
použili u 21 osob, a to buď videotorakoskopicky (15 pt) kontrolovaným
zaprášením obou listů pleury ve výpotku zbaveném pohrudničním prostoru 5-10g
talku s následnou duplexní hrudní drenáží s kalibrem 22 – 32Ch (čili 7,3 –
10,8mm) dle habitu pacienta,
nebo podáváním talkové kaše (talc slurry) skrze solitární hrudní drenáž výše
uvedených kalibrů (6 pt), kterou byl předtím pohrudniční výpotek nejprve
frakcionovaně spontánně evakuován spádovou drenáží v 300-500ml porcích v 23h intervalech. Talek byl zde podáván ve vzestupné dávce od 5 do 15g vodní
suspenze v 50ml FR s proplachem drénu 30ml FR a jeho zaskřípnutím na 24 h.
Poté následovalo aktivní sání na 15 cm vodního sloupce až k poklesu výdeje pod
100ml /24h. Ožehavou otázkou je nehomogenita talku. Optimální průměr
partikulí je 15 mikrometrů. Částečky talku rozměru 5-10µ hrozí průnikem
do oběhu. 4/ Biologickou pleurodézu aplikací sterilizované kultury inaktivovaných
Propionibacterium acnes v dávce 5 mg / 30ml FR tenkou (∅ do 3mm) či tlustou
(∅7-11mm) hrudní drenáží jsme použili jako ultimum refugium u tří osob
s identickou posloupností jednotlivých etap procedury (viz 1,2,3).
Za plný úspěch jsme označili zákrok, jehož efektem bylo trvalé úplné vymizení
pleurálního výpotku, za částečný úspěch jeho čtyřtýdenní ústup, za neúspěch
recidivu během čtyř týdnů.
VÝSLEDKY
1a 2/ Plná úspěšnost glycylcyklinové intervence 8/17 tj. 47%; částečná 2/17 tj.
12%, selhání 7/17 tj. 41%. Výsledky léčby bleomycinem jsou porovnatelné –
plný úspěch byl zaznamenán u 6/11 tj. zhruba u poloviny pacientů (55%),
částečný úspěch 1/11 tj. 9%, neúspěch u 4/11 tj cca 36% nemocných. Po podání
glycylcyklinu a bleomycinu jsme pozorovali nepříznivé linické účinky zřídka
(bolest, kašel, nevolnost, horečka) u 5 z 28 léčených osob (5/28 tj cca 18%).
Nezaznamenali jsme žádné vážnější poruchy laboratorních parametrů.
3/ Jednorazová talkáž byla úspěšná u 13 osob (tj cca u 60%). Po neúčinné
prvním podání talku (u 8pt tj. cca u 40%) následovala další aplikace (5x druhá;
2x třetí; 1x čtvrtá) ve vzestupných dávkách 5-10-15g. Celkem jsme dosáhli 86%
úspěšnosti tj. u18 z 21 pacientů byl problém dechového dyskomfortu talkáží
vyřešen s průměrem 1,6 podání. S talkáží je spojen a) vyšší výskyt lokálních
nežádoucích účinků – bolestí případně přechodným dráždivým kašlem trpěla
zhruba polovina nemocných (11/21) b) celková odpověď – od krátkodobého
nárazu horečky s celkovou nevůlí, dohromady jedné třetiny léčených osob
(7/21), až k rozvinuté závažné systémové zánětlivé odpovědi (SIRS) u pacientky
léčené nivolumabem. Intenzita těchto projevů kolíše případ od případu značně
individuálně. Důležitou roli hraje pokročilost onemocnění, komorbidity
a souběžná medikace. 4/ Selhá-li talkáž, je nutno zvážit jako ultimum refugium
aplikaci kultury Propionibacteriaceae inaktivované sterilizací. V naší sestavě byla
ve všech případech (3 pt) úspěšná a překvapivě bez vedlejších účinků.
ZÁVĚR
I. Glycylcyklin (G) a bleomycin (B) téměř nevyvolávají nepříznivé reakce. Jsou
méně účinné než talek (T), který nežádoucí účinky působí. Inaktivované
propionibakterie (P) aplikované do předléčeného terénu se jeví jako přijatelný
a účinný postup.
II. Za úvahu stojí: opakovaná aplikace G a B, 2/ homogenizace T a 3/ primární
podání P.
KLÍČOVÁ SLOVA: Maligní fluidothorax, pleurodéza, hrudní drenáž, VATS,
mezioborová spolupráce
Iluze a východiska v pomáhajících profesích
Hloušek V.
Nemocnice Milosrdných bratří Letovice, příspěvková organizace
[email protected]
Obdivuji bytosti, které se rozhodly být druhým prospěšné - zdravotní
sestry, lékaře, sanitáře, fyzioterapeuty, pedagogy, sociální pracovnice,
osobní a pedagogické asistenty.
Ony pomáhající profese jsou více než jiné denně vystavovány silné
nepravidelné zátěži, ohroženy citovým vyhořením. Projevuje se kromě
somatických projevů ulpěním emocí v krajně pozitivní či negativní poloze
anebo uprostřed v mrtvém bodu citového kyvadla. Ulpění v jedné z poloh
překáží při vnímání reality a hledání konstruktivních řešení. Splétá
myšlenková klišé do iluzí při komunikaci s příjemci našich služeb pacienty, klienty, žáky. Iluze při komunikaci s lidmi brzdí vzájemnou
výměnu otevřených sdělení, následně pracovníka a pacienta (klienta,
žáka) demotivují i obtěžují. Věnujme se tedy třem iluzím a jejich
sanaci.
Iluze
A.
Povinné štěstí („Co dělá radost mně, musí činit radost tobě.“)
Nositeli iluze bývají pracovníci hluboce přesvědčení o svém životním
poslání. Nutkavě přebírají odpovědnost za druhé. Při šíření dobra přehlížejí
skutečné psychické potřeby příjemce, jehož potenciál podceňují a z pozice
experta mu vnucují rady. Znají nejlépe problém, místo aby pátrali po
klientových silných stránkách a otevřeli ho spolupráci. Následně se
setkávají s nepochopením okolí, s pocitem marnosti svého upřímného
jednání. Nositelé iluze předávaného štěstí strádají nedostatkem ocenění,
zatímco jejich klienti ztrácí důvod usilovat o změnu. Příkladně hraběcích
rad se dopouští poradce nabádající klientku: „Běžte se projít do parku,
mně to vždycky pomohlo“, když se paní bojí stromů za větru. Podobně
vnucuje řešení rozvedená kamarádka přítelkyni, aby konflikt s manželem
ukončila rozchodem. Klasickou etudou o povinném štěstí je matčino vleklé
nabízení skvělého svetříku dceři po tetě.
B.
Skleník („Tady se nikdy nic nezmění.“)
Občas slýcháme: „už mě zde nic nepřekvapí…je mi jedno, co v práci
dělám, hlavně přežít.“ Lhostejný pracovník se zavírá do pravd, které
obhajuje léty v zaměstnání. Nevěří v pozitivní změny a jejich případný
výskyt nevnímá. Za řadu let bez zpětné vazby si může dejme tomu
pedagog zafixovat neproduktivní styl výuky, neúčinné způsoby jednání se
žáky i jejich posunutá hodnocení. Anebo co říkáte na tento rozhovor?
Pracovník: Sedněte na židli.
Klient: Na kterou?
Pracovník: K přístroji.
Klient: Kde? (V pracovně jsou dva.)
Pracovník: (Rozčileně.)Tamhle přece.
Co by pomohlo, aby pracovník neměl dojem, že několikrát za den jak
robot vysvětluje to samé? Co by pomohlo, aby klient pokynu snadno
rozuměl? Gesto? Natočení se ke klientovi? Zrakový kontakt? Barevné
rozlišení židlí?
Ztuhlé vzorce chování nejsou cizí ani psychologům a psychiatrům, neboť
z nich předběžné vzdělání rizika nesnímá.
Vznik a přetrvání rigidních postojů také podporují sociální role a jejich
znaky definované institucí: bílý plášť, úřední stůl, titul, spisová moc nad
klientem. Znaky vyššího sociálního statusu mohou vést k potvrzování
bezchybnosti vlastních úsudků. Přiznejme také, že v závěru pracovní doby
se nám rozdíly v anamnézách klientů někdy stírají.
Při pohledu z druhé strany pracovníkovy opakované profesní úkony jsou
přijímány pacientem jinak. Příjemce péče vnímá setkání s odborníkem
jako výjimečnou událost, kterou si bude včetně jeho úsměvu pamatovat
měsíce i léta.
C.
Věštění tmy („Co je špatně, víme dobře“.)
Nemám na mysli odborné prognózy. Věštěním míním zbytečné
zdůrazňování záporných jevů nad rozsah pečlivých diagnóz. Balastní
předpověď chyb od nás nevyžaduje velké duševní úsilí, snadno získáváme
souhlas okolí, působíme zkušeně a hlavně nemusíme přemýšlet, co by
klientovi minimálně pomohlo. Zápory nás „chrání“ před složitějším viděním
světa. Jestliže očekáváme od klienta slabý výkon, jsme zaměřeni častěji
vnímat jevy, které naši věštbu potvrzují, například: „pacient určitě
upadne, sám se nenapije, nenavlékne pantofle, neposadí se na postel,
není mu nerozumět“.
Uvědomujeme si, že naši pacienti kromě somatických onemocnění trpí
psychickou deprivací z nedostatku podnětů a ztrátou intimity. Někdy jejich
reaktivní tesknění a smutky někdy zaměníme za projevy deprese. Navíc
jistě souhlasíte, že člověk v terminálním stadiu nemoci může své prožívání
ještě obohatit, být potěšen, usmát se.
Východiska
Je těžké rozplétat postojové uzly při nízkém finančním ocenění, obtěžující
administrativě, vysokém počtu pacientů na tabulkové místo. A právě proto
je prevence citového vyhoření klíčovým zájmem zaměstnavatele a naší
osobní potřebou. Ulpění v iluzích lze předcházet nejméně třemi kroky.
Za prvé pomáhá psychohygiena - kvalitní odpočinek, humor, nadhled,
umět se odměnit, dovolená nejméně dva týdny vcelku, záliby na hony
vzdálené pracovní náplni, bezpečné blízké vztahy, soulad životních priorit a
vlastních možností. Výkon pomáhající profese představuje fyzický a
duševní maraton, na který je třeba rozkládat síly. Může se přesto stát, že
přicházíme na směnu dlouhodobě s odporem, jehož přemáhání nás
psychicky vyčerpává. Pak se nebojme vyhledat psychoterapii.
Druhým krokem je dobře zvládnutá strategie komunikace. Při jednání
s klienty nám mohou být užitečné čtyři rady Steve de Shazera a Insoo Kim
Bergové (2011), tvůrců krátké terapie zaměřené na řešení. Jsou užitečné,
prosté a moudré:
1) když to není rozbité, nespravuj
2) když to funguje, opakuj
3) když to nefunguje, dělej něco jiného
4) malé kroky mohou vést k velkým změnám.
Terapeuti se v této souvislosti ptali: Co pomohlo unést vaše trápení?
Stane se, že na ně výjimečně zapomenete? Co se dřív osvědčilo? Co si
chcete z dneška do budoucna udržet? Spolu s klienty prostřednictvím
cílených dotazů nalézali konstruktivní řešení jejich problému. U nás
Kopřiva (2013) doporučuje ve vztahu ke klientům: nic nepředpokládat,
brát druhého vážně, zajímat se; porozumění nenahrazovat
hodnocením; nedávat „diagnostické“ nálepky.
Za třetí - neproduktivním postojům lze předcházet opatřeními
zaměstnavatele. Náleží sem péče o vyvážené pracovní týmy, neboť
smíšené kolektivy se lépe vyrovnávají s každodenním stresem. Prozíravý
zaměstnavatel vysílá týmy v pracovní době na zážitkové akce. Zajišťuje
pro pracovníky individuální, týmovou nebo skupinovou supervizi.
Supervize má poskytovat pracovníkovi bezpečnou, tvořivou, přátelskou
podporu. Není kontrolou nadřízených, ani zdí nářků, nýbrž rozvíjí nápady a
poskytuje zpětné vazby coby forma celoživotního učení. Obsah rozhovorů
není sdělován třetím osobám. Na přání účastníků mohou být ale přizvány.
Zaměstnavatel vysílá pracovníky na ukázky dobré praxe, stáže a
konference ke sdílení případové práce, odborných zkušeností, vzájemné
podpory a reflexe mezi kolegy. V rámci odborných školení pracovníků
organizuje sebezkušenostní výcviky v komunikaci a základní
psychologické intervenci. Ve svůj prospěch otevírá brainstorming
vzhůru strukturou organizace.
Závěrem si dovoluji směřovat zvídavé čtenáře k inspirujícím titulům:
 Kopřiva, Karel: Lidský vztah jako součást profese. Portál, Praha
2013.
 Shazer, Steve de, a kol.: Zázračná otázka. Krátká terapie
zaměřená na řešení.
Portál, Praha 2011.
 Stýblo, Jiří: Personální management, Vox, Praha 2004.
 Úlehla, Ivan: Umění pomáhat. Slon, Praha 1999.
I se stomií stojí za to žít
Ředinová M.
České ILCO, Polská
www.ILCO.cz
1664/15,
120
00
Praha
2,
IČ
44994788,
České ILCO, z. s. zastřešuje regionální spolky stomiků v ČR a zastupuje jejich zájmy
v mezinárodních organizacích (České ILCO je od roku 1993 členem Světové
organizace stomiků IOA a Evropské organizace stomiků EOA), spolupracuje se
zákonodárci na tvorbě legislativy, jedná se státními orgány, pojišťovnami, zdravotníky,
výrobci stomických pomůcek a dalšími organizacemi. Smyslem práce Českého ILCO je
pomoci řešit problémy zdravotní, sociální a psychické, které jsou spojeny s návratem
stomika do normálního života. Odbornou i laickou veřejnost informuje o potřebách
stomiků, o životě se stomií, seznamuje je s činností sdružení stomiků a aktivně hájí
jejich práva stanovená v Chartě práv stomiků. České ILCO připravuje a školí
dobrovolníky (s dvěma nemocnicemi má smlouvu, dobrovolníci ILCO navštěvují
stomiky u lůžka po operaci), pořádá přednášky a besedy, účastní se odborných
konferencí a akcí, které se zabývají těmito tématy. Zdůrazňuje také význam prevence,
vyzývá k preventivním prohlídkám a snaží se častou medializací odtabuizovat téma
stomie a stomiků.
Aktivity Českého ILCO se zintenzivňují každé tři roky, kdy Světová organizace stomiků
IOA vyhlašuje Světový den stomiků. V roce 2015 bylo vyhlášeno heslo pro Světový
den stomiků MNOHO PŘÍBĚHŮ, JEDEN HLAS. Členové Českého ILCO se rozhodli, že si
Světový den stomiků nebudou připomínat jen první víkend v říjnu, ale budou jej
připomínat celý rok ve všech 19 spolcích stomiků v ČR. Chtěli ukázat, že stomie již
není TABU. Naši členové vyšli na veřejnost a informovali o tom, jak se se stomií žije.
K plnění hesla roku 2015 „Mnoho příběhů, jeden hlas“ jsme využili knihu Ať žijí
stomici, ve které je 22 příběhů stomiků - příběh nejmladšího stomika je příběh právě
narozeného miminka, nejstaršímu je více než 80 let. Knihu jsme dávali do nemocnic,
aby z ní čerpali podporu noví stomici nebo ti, kteří se s novou situací ještě
nevyrovnali.. Na titulní straně je známý herec, mim, režisér a člen Českého ILCO Boris
Hybner, který pomáhal s propagací prevence onemocnění.
K Světovému dni stomiků vyhlásilo České ILCO fotosoutěž na téma “Stomik a jeho
přátelé - i se stomií mám pro co a pro koho žít”. Z 51 fotografii vybrala mezinárodní
porota 12 vítězných fotografií, z kterých vznikl kalendář na rok 2016. Příběhy stomiků
na fotografiích jsou důkazem, že “i se stomií stojí za to žít”.
K Světovému dni stomiků se podařilo zorganizovat průzkum, který provedla
marketingová agentura STEM/MARK. Otázky se týkaly prevence a života stomiků
(v příloze anglicky). Do průzkumu se zapojilo více než 500 lidí.
V září 2015 vydalo České ILCO ve spolupráci s Ligou proti rakovině Prahy brožuru
“Jak předcházet vzniku kýly po operaci břicha”. Podle našich zjištění ne všichni stomici
dostanou (nebo dostatečně vnímají) potřebné informace o tom, jak se chovat
po operaci. Bylo vydáno 9000 výtisků, polovinu z nich máme pro vás k dispozici.
Vedoucí ILCO Novojičínska navrhl společenskou hru “Stomiku nedej se”. V pravidlech
i na herním plánu je řada zábavných postřehů, které ocení jen ten, kdo o stomií něco
ví. Hra na první pohled připomíná Člověče nezlob se, ale je tu velký rozdíl, figury se
nevyhazují ale navzájem spolupracují. Hra je nejen ve stolním provedení, ale autor ji
vyrobil i pro hru na veřejných prostranstvích, tam vždy poutá pozornost
kolemjdoucích. Máme možnost vysvětlit kdo jsme, jak je důležité si pomáhat
a podporovat se.
ILCO Tábor uspořádalo v červnu pro své členy a hosty v rámci oslav Světového dne
stomiků “Cestu kolem SVĚTA” - výlet k rybníku SVĚT v Třeboni. Zahráli si i hru
Stomiku, nedej se.
Velmi zajímavou propagaci WOD 2015 připravili
na
pražští stomici. Odjeli koncem září
tyři dny do města Jičín, kde není spolek stomiků, označili se heslem Světového dne.
Navštívili radnici, kde byli vlídně přijati. Informovali na ulicích, kavárnách, hotelu i
sportovních zařízeních zajímavým způsobem obyvatele Jičína o životě se stomií
a organizacích stomiků a významu Světových dnů. Ukazovali z vlastní zkušenosti, že
i se stomií se mohou z života radovat.
Regionální spolek stomiků Ostrava pozval na pětidenní pobyt do lázní Karlova
Studánka členy dalších šesti spolků stomiků, stomiky ze Slovenska a Polska. Bylo nás
120. Nejen lázeňští hosté, ale i personál hotelu nezapomenou na obřad, kterým byli
do spolku přijímáni noví stomici, sborový zpěv přilákal kolemjdoucí. Bavili se s námi.
Velmi zdařilou akcí byla oslava Světového dne stomiků v Příbrami, kterou uspořádala
Oblastní nemocnice Příbram společně s Klubem stomiků Příbram. Hosty pozdravil
ředitel nemocnice, primář chirurgie, hejtman Středočeského kraje, televize natočila
o setkání záznam, který byl vysílán 16.11. 2015. Nemocnice vydala tiskovou zprávu,
která je na stránkách nemocnice.
Světový den stomiků si naši členové připomněli nejen ve všech spolcích na svých
pravidelných schůzkách, ale i na všech akcích, kterých se České ILCO účastnilo např.
na loňské konferenci v Letovicích.
Dne 10. 10. 2015 pozvalo České ILCO na oslavu Světového dne stomiků do pražského
hotelu 50 zástupců regionálních spolků a zástupce stomiků z Německa a Slovenska,
kteří s námi spolupracovali na projektu Život bez omezení. Deutsche ILCO přišlo
s nápadem prezentovat tři příběhy stomiků - každý příběh z jedné zúčastněné země.
Ze všech prezentovaných příběhů (a nejen z nich) znělo jednotně: ILCO nám
pomohlo, nyní pomáháme my, optimismus a přesvědčení, že i se stomií je život
krásný.
Dne 10. 10. 2015 se asi třicet stomiků účastnilo vydařené akce, kterou České ILCO
uspořádalo ve spolupráci s Aliancí žen po rakovině prsu v rámci Dne za zdravá prsa
a Světového dne stomiků, akci s názvem I stomici plavou prsa. V pražském bazénu
se sešlo více než 300 lidí. Jednalo se o akci, kde ženy po rakovině prsu již popáté
a letos i stomici chtěli veřejnost zábavnou formou upozornit na nutnost prevence,
a ukázat, že i lidé po závažném onemocnění mohou mezi lidí, mohou se ze života
radovat a nemusí se stydět za své „nepatrné“ odlišnosti. Mnoha lidem jsme
vysvětlovali, co to je vlastně stomie.
Předsedkyně Českého ILCO Marie Ředinová 17. 3. 2015 v hodinovém pořadu Rozhlasu
Plzeň mluvila o životě se stomií i Světovém dni stomiků. Stejný pořad byl i v Rozhlase
Hradec Králové 13. 4. 2015. Obě reportáže zaujaly posluchače, kteří volali do studia.
V srpnu odvysílala TV Barrandov reportáž o Českém ILCO v hlavním zpravodajství.
Naše nápady a aktivity ocenili i v zahraničí. Našim společným přánim je, abychom
zmírnili strach, který stomie v řadě lidí stále vzbuzuje. Přejeme si, aby lékaři
informovali o stomii jako o možném řešení zdravotního problému, nikoliv jako
o posledním řešení, kterému je třeba se pokud možno vyhnout. Přejeme si, aby se
každý stomik dozvěděl, že proškolení dobrovolníci ILCO chtějí a umějí pomoci novým
stomikům zvládnout těžké začátky, mají pro ně cenné informace, které jim v nové
životní situaci pomohou.
Nežádoucí události v systémech kvality
Pokojová R.
Vojenská nemocnice Brno
[email protected]
Systémy kvality a bezpečnosti sdílí společné hodnoty. Organizace naplňováním
požadavků systému kvality neustále zlepšují jednotlivé procesy. Kvalita
a bezpečnost závisí na analýzách a monitoringu organizačních procesů a postupů.
Lze říci, že neexistuje rozpor mezi oběma systémy, naopak jsou vzájemně
kompatibilní. Bezpečnost pacientů je uznávána jako důležitý prvek účinného
a efektivního systému zdravotní péče.
Safety covers events ranging from harm caused as a result of a wrong clinical
procedure or decision, to the adverse effects of drugs, hazards posed by medical
devices, substandard products, human shortcomings or system errors.Factors
that influence safety and quality in general practice can be seen as a combination
of personal, contextual and task-dependent factors, suggesting the need for GPs
to assess the risk attributed to clinicians, systems and patients. Although
patients are usually seen as passive (ie. as the victims of error), there is
considerable scope for them to play an active role in ensuring that their
healthcare is appropriate, thereby preventing mistakes and providing feedback
to practice systems to improve general practice quality. Systémy hlášení nehod a
chyb (nežádoucích událostí) jsou základní součástí každého systému řízení
kvality a bezpečí. Cílem bezpečnosti pacientů jako disciplíny je identifikovat
základní rysy - proč, co, kde, jak a kdo. Efektivita je zajištěna především
identifikací rizikových oblasti nebo faktorů a stanovením indikátorů rizik, které
pomáhají při jejich soustavném sledování a vyhodnocování, což umožňuje
identifikovat opakující se problémy, které mohou mít negativní vliv
na bezpečnost poskytované péče, a rovněž včas nastolit preventivní opatření
a kontrolovat jejich účinnost.
Odborná literatura se neshoduje na klasifikaci nežádoucích událostí a jejich
přesném definování, což znesnadňuje jak možnost porovnání, tak i sdílení
získaných informací a zkušeností.
Z provedených výzkumných šetření vyplývá několik oblastí, které negativně
ovlivňují úspěšnost hlášení. Mezi nejdůležitější se řadí nedůvěra k systému
hlášení nežádoucích událostí, neznalost způsobu hlášení, strach z postihu,
nedostatek zpětné vazby a neexistující výhody pro zaměstnance.
Sledování nežádoucích událostí je často komplikováno historickým vývojem
přístupu ke zdravotní péči a ke zdravotníkům. Nejen mezi samotnými
zdravotníky je totiž zakořeněn předpoklad, že zdravotníci nechybují a chybují-li,
jsou pak ostatními a mnohdy i sebou samými považováni za zdravotníky špatné.
Nikdo z nás podvědomě nechce být vystaven situaci, kdy je naše zdraví ohroženo
něčí chybou. Realita je ovšem odlišná. Neexistuje systém, který by neprodukoval
chyby, a v době stále se zdokonalujících technologiích používaných
ve zdravotnictví navíc chyby způsobené lidmi získávají na významu.
Pravidelné vyhodnocování rizik je dobrým nástrojem k prevenci. Při práci
s ukazateli je důležité definovat požadované cíle, k tomu vybrat správné
ukazatele a definovat odpovídající Soll-Werte (cílové hodnoty).
V souvislosti s hlášením nežádoucích událostí se setkáváme se dvěma problémy:
hojnost zpráv o drobných událostech převyšuje analytické schopnosti pracovníků
a naopak zprávy o specifických nežádoucích událostech, jako jsou např.
problémy s bezpečností léčiv, je obtížné získat.
Právě tyto by měly být důležitou součástí ke stanovení a vyhodnocení opatření.
Veřejné hlášení se dosud nestalo přirozeným, nejsou uznávány jeho přednosti ani
účel.
Základním úkolem zajištění bezpečnosti pacientů je předcházet vzácným
katastrofálním pochybením, jako jsou operace na nesprávné straně těla,
ponechání cizího předmětu v těle, závažné chyby v medikaci apod. Spolehlivé
hlášení takovýchto případů je však nemožné. Příliš velká pozornost zaměřená
na tyto jevy navíc zdravotníky spíše demotivuje a poskytovatelům zdravotní péče
odčerpává jak morální, tak skutečné zdroje, které mohly být lépe vynaloženy.
Ve zdravotnické veřejnosti zůstává kontroverzním problém přiznání se pacientovi
k vlastnímu omylu. Dochází zde k zajímavému paradoxu, kdy většina zdravotníků
otevřeně deklaruje souhlas s povinností říct pacientovi pravdu o chybě, ale
realita svědčí o opaku. Tento fenomén bývá označován jako paradox odhalení.
Hlavním důvodem proč pacienta seznámit s faktem medicínského omylu je
skutečnost, že si to pacient implicitně přeje a má na to právo. Oznámení chyby
pacientovi vychází z odpovědnosti ve smyslu utváření pozitivního obrazu
organizace.
Při zlepšování bezpečnosti mohou hrát důležitou roli i pacienti tím, že se budou
aktivně podílet na zdravotní péči. Mohou působit jako tzv. poslední překážka
během péče, ale odpovědnost za jejich bezpečnost musí zůstat na zdravotnících.
Některé studie se rovněž zabývají možností, aby zprávy o chybách a nežádoucích
událostech podávali pacienti. I když definitivní srovnání publikovaných hlášení
a závěry nejsou možné, bylo prokázáno, že reporting prováděný pacienty je
spolehlivý.
Závěr:
Ve snaze dosáhnout vysoké bezpečnosti ve své organizaci se musí vedoucí
pracovníci snažit zajistit:


měření správných postupů a parametrů bezpečnosti výstupů
poskytované péče,
provázání těchto parametrů s jasně definovanou odpovědností za
bezpečnost,


kombinaci nulové tolerance nedodržování předpisů s otevřenou
kolektivní diskusí o selhání postupů a o situacích, kdy téměř došlo
k pochybení či skutečné újmě na zdraví pacienta,
zabezpečení postupů bránícím pochybení a jejich „vlastnictví“
příslušnými pracovníky s odpovídajícím zařazením.
Klíčová slova: nežádoucí události, bezpečnost pacientů, indikátory kvality,
sledování a vyhodnocování rizik.
Viridex, léčba varixů radiofrekvenční ablací
Vedra P., Kuřátková Z., Potáčková M.
NCA Kephas, Brno
Během posledního roku jsme zavedli v ambulantní praxi další variantu ošetření
mikrovarixů v kůži technikou transdermální radiofrekvenční ablace.
V souboru ošetřovacích modů dle velikosti a rozsahu varixů tento zasahuje na
úrovní ošetření žilních sítí v kůži, kde cévky mají kalibr menší než 1 mm.
První zkušenosti s touto technikou
prezentovat.
v ambulantní praxi si zde dovolujeme
Směry islámu. Základní rozdíly.
Bačovský F.
Nemocnice Milosrdných bratří Letovice, příspěvková organizace
Islámský svět – umma.
Termín Islámský svět má několik významů. V oblasti kultury se jedná o celosvětovou
komunitu stoupenců islámu, neboli muslimů, která pojímá zhruba 1,6 miliardy lidí.
Umma je původem arabský výraz, který doslova znamená „komunita“ či „národ“.
Tímto výrazem se běžně označují arabské státy. V kontextu islámu však termín umma
bývá používán k označení obce věřících.
Náboženské směry – ší'itové, sunnité.
Sunnité jsou muslimové, kteří po Mohamedově smrti uznali za nástupce Abú Bakra.
Sunnité tvoří více než 75 % všech muslimů.
Ší'itský islám je druhým z hlavních proudů islámu. V rámci islámského světa tvoří
menšinu, majoritní skupiny ší'itů se nacházejí v Íránu, Ázerbájdžánu, Bahrajnu a
Iráku. Za ší'ity jsou považováni ti muslimové, kteří za legitimní vůdce islámské obce
považují jen potomky Muhammadovy rodiny.
Wahhábismus a další islámská hnutí.
Wahhábismu
je
sunnitská fundamentální forma
islámu
a
stát
ideologie.
Wahhábismus začal expandovat v 70. letech.
Salfismus je novodobý směr islámu, usilující po obrodě a očištění islámu od novot
a pověr.
Džihádismus je termín používaný v této době k označení islámského odboje
a terorismu.
Islamistická hnutí jako je Islámský stát v Sýrii a Iráku, Kavkazský emirát, syrští
povstalci z Fronty an-Nusrá, teroristická organizace Al-Káida nebo Tálibán se
inspirovala striktní interpretací wahhábismu.
Diferenciální diagnostika dyspepsií u pacientů ve starším
věku
Vladařová M.
III. interní gastroenterologická klinika, FN Brno
Dyspepsie je charakterizovaná jako rekurentní nebo chronická bolest či
dyskomfort v horní části břicha, často spojená s říháním, nadýmáním, pálením
žáhy, nevolností nebo zvracením. Jedná se o velmi rozšířený soubor příznaků,
který může být způsoben řadou příčin.
Obecně lze dyspepsie rozdělit na organické,
tedy podmíněné organickým
postižením trávicího traktu (např. VCHGD, GERD, nádory GIT, onemocnění
žlučových cest ) a funkční, kde organická příčina chybí.
I když přibližně u 50-ti % dyspepsií se organickou příčinu nalézt nepodaří, je
třeba ji vyloučit, zejména pak u pacientů, kteří nereagují na symptomatickou
terapii. Zvláštní skupinu potom tvoří pacienti vyššího věku, kde symptomatologie
i závažných onemocnění může být velmi chudá, a nezřídka může být prvním
projevem onemocnění GIT až meléna. Navíc jsou starší pacienti často ohrožení
nežádoucími účinky medikace, kterou dlouhodobě užívají (antiagregační či
antikoagulační léčba, NSAID, glukokortikoidy a další).
Zvláště alarmujícími příznaky, které by jistě měly vést k časnému řádnému
došetření (zobrazovací metody, endoskopie) jsou dysfagie, váhový úbytek,
nechutenství, či laboratorně prokázaná anémie bez jiné vysvětlující příčiny.
Přednáška pojednává o nejčastějších příčinách dysfagie se zaměřením
na problematiku u starších pacientů, zabývá se okrajově diagnostickými
a terapeutickými možnostmi u jednotlivých diagnóz.
Diferenciální diagnostika obstipace u pacientů ve starším
věku
Evjáková M.
Interní gastroenterologická klinika FN Brno
Obstipace je definována jako tuhá hrudkovitá stolice s frekvencí méně než 3x za
týden, která může být dále doprovázena pocitem neúplného vyprázdnění,
nutností vyvinout silný tlak při defekaci či nezbytností manuálního vybavení
stolice.
Obstipace je symptom a je nutno vždy pátrat po vyvolávajícím onemocnění.
V diferenciální diagnostice je nejdůležitější rozlišení primární – tedy funkční
a sekundární zácpy, která může mít řadu závažných příčin. Je nutné si všímat
tzv. alarmujících příznaků – váhový úbytek, anémie, náhlý vznik potíží, střídání
zácpy a průjmu, pozitivní test na SOK, či viditelná patologická příměs krve
ve stolici. Kromě gastrointestinální příčiny jako jsou tumory colon, zánětlivé
stenózy, nitrobřišní adheze, fisura či stenóza anu, musíme myslet i na další
možné příčiny. Zvláště ve starším věku nelze opomenout dehydrataci,
minerálovou dysbalanci, častý je vliv medikace. Nelze však opomenou ani
neurologickou příčinu včetně demence a parkinsonovy choroby a v neposlední
řadě také endokrinopatie a metabolické choroby.
Z prováděných vyšetření máme kromě základní anamnézy a fyzikálního vyšetření
k dispozici kolono -, či rektoskopii, anorectální manometrii, endosonografii
a defekografii či tranzit time.
Terapie závisí na základním onemocnění, v případě primární obstipace sestává
s režimových opatření včetně nácviku gastrokolického reflexu a symptomatické
léčby. Při anorectální dysfunkci se uplatní i rehabilitace či léčba chirurgická.
IMUNOMODULAČNÍ ÚČINKY BETAGLUKANŮ V PREVENCI
A PODPŮRNÉ LÉČBĚ
Bencko V.1 Šíma P.2,Turek B.3
1
Ústav hygieny a epidemiologie 1.LF UK a VFN, Praha
Mikrobiologický ústav v.v.i., AV ČR, Praha
3
Společnost pro výživu, Praha
2
Historie užívání polysacharidů jako imunomodulátorů začala aplikací Shearova
polysacharidu na začátku 40. let minulého století. Zájem na čas opadl a objevil
se znovu až o dvacet let později v souvislosti s průkazem příznivého účinku
hrubého extraktu buněčných stěn kvasinek Saccharomyces cerevisiae na aktivaci
komplementového systému. Výzkum biomodulačních vlastností betaglukanů se
nejdříve zaměřil na oblast infekční imunity a později na imunitu protinádorovou.
Po úspěšném průkazu jejich pozitivního vlivu na tuto složku imunity byly už
v polovině osmdesátých let minulého století v Japonsku povoleny dva typy
betaglukanů, lentinan a schizofylan, pro podpůrnou léčbu některých typů
zhoubných novotvarů. Zároveň se nebývale zvýšil celosvětově zájem v oblasti
biomedicínského
výzkumu
o
problematiku
dalších
možností
použití
betaglukanů pro podpůrnou léčbu řady infekčních i chronických nesdělných
chorob.
Betaglukany jsou strukturální komponenty buněčných stěn baktérií, sinic, řas,
kvasinek a hub, a dokonce se v hojné míře nacházejí i v obilních zrnech. Primární
zdroje betaglukanů pro imunomodulační studie i pro léčebné aplikace jsou
víceméně tradiční, jen částečně dané jejich větší dostupností. V Evropě a USA
jsou to zymozan z kvasnic využívaných v pekařství a pivovarnictví, ve Francii
glukany z mořských řas, v Kanadě a Brazílii glukany z obilovin, v Japonsku, Číně
a Rusku jsou to nejrůznější druhy hub (šiitake, maitake, reiši). Několik klinických
studií naznačilo možnost využití betaglukanů v prevenci infekčních komplikací
u vysoce rizikových chirurgických zákroků.
Významné mezníky v objevování a definování imunomodulačních vlastností
betaglukanů, jejich zdroje a mechanismus působení s výhledem na jejich
praktické využití v prevenci a léčbě i v oblasti medicíny humánní jsou předmětem
tohoto sdělení.
KLÍČOVÁ SLOVA: betaglukany, zdroje
betaglukanů, imunomodulace, aktivace
celulární imunita.
betaglukanů, mechanismus účinku
komplementu, humorální imunita,
„Umírání tváří v tvář, aneb pohled do domácí hospicové
péče Blansko“
Kuncová R.
Oblastní charita Blansko
Domácí hospicová péče je realizována prostřednictvím Oblastní charity Blansko
od roku 2010. Prozatím není žádným zákonem ani vyhláškou upravena. V České
republice je hospicová péče poskytována různými poskytovateli různým
způsobem.
Zakladatelem domácího hospice je považována organizace „Cesta domů“, která
pořádá 2x ročně setkání poskytovatelů z celé České republiky. Na těchto fórech
se vytváří určitá pravidla, která ale nejsou bohužel závazná. Je to jen pokus
sjednotit vizi, jakým směrem by měla být hospicová péče v republice řízena.
Každý poskytovatel také vychází z jiných podmínek – velké město, síť
kamenných hospiců, různé financování. Ani finanční podpora těchto služeb není
jednotná.
Domácí hospicová péče Blansko je financována z více zdrojů. Úkony zdravotních
sester jsou hrazeny z všeobecného zdravotního pojištění, návštěvy paliativní
lékařky, pastoračního asistenta, sociální pracovnice a psycholožky jsou
financovány z projektu Jihomoravského kraje, který nás podpořil v loňském
i letošním roce. Každý člen týmu je důležitým článkem v poskytování péče.
Úloha lékaře v domácí hospicové péči:
- vědět: poznat potřeby, informovat o prognóze, znát dosažitelné možnosti
paliativní medicíny
- mluvit: s pacientem, s rodinou, s ošetřujícími lékaři, s týmem domácí
hospicové péče
- podpořit: umět řešit symptomy, komunikovat, naslouchat, stmelovat,
doprovázet, hodnotit
Kontakt, kde je možné si sjednat službu:
Domácí hospicová péče, Sadová 2, 678 01 Blansko
Tel.: 516 410 825, 733 755 818. Vedoucí služby: Bc. Radka Kuncová
Paliativní psychiatrie
Straka I.
Psychiatrická nemocnice Brno
Prokletá rána
Poledník J.
Nemocnice Vyškov p.o.
Vztah lékař – pacient z pohledu práva
Chocholáč D.
(1) Nemocnice Milosrdných bratří Letovice,
příspěvková organizace
(2) STAPRO s.r.o., Pardubice
(3) Česká společnost pro akreditaci ve zdravotnictví s.r.o.,
Hněvotín
Vztah lékař x pacient je odnedávna chápán jako vztah nepříliš rovný, vztah na
jedné straně někoho, kdo očekává, že mu s jeho problémy ten druhý,
vědomostmi obdařený pomůže. O nadřazenosti lékaře a podřízenosti pacienta
bylo napsáno již mnohé a nutno přiznat, že tato nerovnost je u nás stále
poměrně pevně zakořeněna.
Nicméně s příchodem nového občanského zákoníku (zákon. č. 89/2012 Sb.,
účinný od 1. 1. 2014) se situace, alespoň ta právní, napravila a tento vztah byl
označen jako vztah smluvní, a to se všemi důsledky. Obě smluvní strany zde
mají určitá práva a zároveň neoddělitelné povinnosti, o kterých je dobré vědět.
Budeme-li se, jako lékaři, cítit a chovat v tomto rovném vztahu nadřazeně, může
se nám stát, že pocítíme výrazný úbytek pacientů a budeme čelit i dalším
intervencím pacientů, v krajních případech i žalobám.
Přestože je nový občanský zákoník účinný již déle jak dva roky, nebude jistě na
škodu osvětlit základní principy a připomenout rovnost subjektů smluvního
práva.
Mezioborový přístup v léčbě dehiscencí anastomóz po
resekcích rekta
Örhalmi J.
Chirurgická klinika LF UK a FN Hradec Králové
Úvod:
Dehiscence anastomóz po resekcích konečníku se pohybuje v rozmezí 2 – 22%.
Nejvyšší procento dehiscencí anastomóz je v aborální a střední třetině rekta 5 –
22%. Příčin dehiscencí je celá řada a většinou se jedná o koincidenci více
faktorů. Mezi nejznámější rizikové faktory pro dehiscenci patří mužské pohlaví,
kouření, diabetes mellitus, obezita, malnutrice, chronická obstrukční plicní
nemoc, užívání imunosupresiv, stavy po radioterapii pánve, aborální třetina rekta
a ischémie v oblasti anastomózy.
Cíl:
Cílem sdělení je prezentovat možnosti mezioborového přístupu v léčbě dehiscencí
anastomóz po resekcích rekta.
Metodika:
Soubor pacientů je tvořen z vlastního souboru pacientů s prospektivně sbíranými
daty v období 1.1.2012 - 31.12.2015.
Výsledky:
V období 1.1.2012 - 31.12.2015 bylo provedeno celkem 251 resekcí rekta
s anastomózou pro karcinom rekta. Klinicky závažných leaků bylo 31 - 12,3%,
u kterých bylo nutno intervenovat chirurgicky, nebo endoskopicky. U 12 pacientů
– 4,8% byl indikován interdisciplinární postup. 11x byl použit Endosponge, 1x byl
použit OVESCO klip.
Počet resekcí rekta s anastomózou.
2012
72 anastomóz
10 dehiscencí
13,9%
2013
58
9
15,5%
2014
54
18
33,3%
2015
67
12
17,9%
Celkem 251
49
19,5%
Dehiscence
A
18 ( 2012 – 6, 2013 – 2, 2014 – 6, 2015 - 4)
B
12 ( 2012 – 1, 2013 – 3, 2014 - 4, 2015 - 4)
C
19 ( 2012 – 3, 2013 – 4, 2014 – 8, 2015 - 4)
A – asymtpomatický leak – zcela konzervativní postup, B – endoskopický zákrok,
C – reoperace - Hartmann
Závěr:
Mezioborovým přístupem lze efektivně léčit anastomotickým leak po resekcích
rekta. V našem souboru tak bylo léčených celkem 12 pacientů, což znamená, že
38% pacientů nemuselo podstoupit další operační intervenci většinou s nutností
dočasného, nebo trvalého střevního vývodu.
Ekonomické aspekty léčby chronických ran v LDN
Vykouřil L., Mrázová R., Dostálová D., Bílková Z.
Městská nemocnice Hořice
Mnozí si představují LDN jako zápach, kovová postel, poslední týdny života.
Ne, je to zařízení k doléčení, kde se soustředíme na rehabilitační
a ošetřovatelskou péči, zařízení s celodenní lékařskou péčí. Následná péče je
v ČR bohužel stále naší 13. komnatou. Kvalitu nedělají jen počty personálu, ani
dům napěchovaný moderní technikou. Objektivní sledování kvality je u nás stále
v plenkách a v zařízeních pod hlavičkou „městská nemocnice“ jde bohužel
z pohledu zřizovatele více o ekonomiku a vztahy mezi zaměstnanci a vedením
nemocnice před kvalitou poskytované péče.
Kdo tvoří nezávislý orgán k hodnocení kvality? Zástupci pacientů, členové rady
města, pojišťoven, zástupci ministerstva, ČLK, odborných společností atd.,
akreditační komise? Každodenní praxe nás naučila, že kvalita se musí hodnotit
podle předem jasně stanovených kritérií, daných pravidel, standardními způsoby.
Cílem vždy musí být zlepšení kvality a odstranění závad a samozřejmě kladný
hospodářský výsledek. Je to však v dnešní době reálné, když úhrady
od zdravotních pojišťoven kopírují předcházející období a nezohledňují „evropské“
ceny za náklady na vstupu?
Jak dlouho může zůstat pacient na zdravotním lůžku LDN? Hovoří se o lhůtě 90,
120 nebo 180 dní, po jejímž uplynutí je potřeba rozhodnout, kam dál. Žádná
taková lhůta však neexistuje, ZP většinou neproplácí svým klientům pobyt a péči
v LDN v takovém rozsahu, v jakém to vyžaduje jejich zdravotní stav a v jakém
jim ji ze zdravotních důvodů indikuje kompetentní lékař. Zdravotní pojišťovny se
snaží pobyty limitovat a někdy se dokonce zdráhají příliš dlouhé pobyty hradit.
V některých případech obvykle hradí jen tzv. „ošetřovatelskou péči“ anebo říkají,
že jde o tzv. „sociální hospitalizaci“, kterou nechtějí hradit vůbec. Právě proto
jsou zdravotnická zařízení, která kromě zdravotních lůžek provozují i lůžka
sociální, což je sociální služba ve zdravotnickém zařízení, kde lze na provoz
získat dotace z krajů a MPSV.
Mezi základní ekonomické aspekty poskytované péče řadíme hodnoty, které
charakterizují náklady na jeden ošetřovací den. Právě jednotku 1 OD dnes
porovnáváme s předchozím obdobím s financemi vynaloženými na léky, SZM či
materiály na vlhké hojení ran. Nebojíme se vyčíslit hodnotu jednoho převazu
s porovnáním kategorie konkrétního pacienta a následně porovnat ostatní
náklady spojené s poskytovanou péčí.
Chirurgické riešenie kritickej ischémie dolnej končatiny
a komplikácie Crohnovej choroby
Danaj M., Duda I.
Chirurgická klinika FZaSP- katedra ošetrovateľstva TU a FN Trnava
Autori uvádzajú kazuistiku 68-ročného pacienta, ktorý bol prijatý na Chirurgickú
kliniku s obrazom kritickej ischémie ľavej dolnej končatiny na podklade
obliterujúcej aterosklerózy vetiev brušnej aorty a tepien končatín.
Pri operácii nájdená stenóza terminálneho ilea v dĺžke 70 cm od Bauhinskej
chlopne, so zhrubnutou stenou čreva a zväčšenými lymfatickými uzlinami
v mezenteriu. V bruchu nebol žiadny výpotok a neboli žiadne prejavy obštrukcie
čreva. Anamnéza bola nemá. Peroperačná biopsia svedčala pre M. Crohn.
Vzhľadom na kritickú ischémiu ľavej dolnej končatiny a neprítomnosť peritonitídy
aj pri zápalových zmenách terminálneho ilea na podklade peroperačne zisteného
M. Crohn indikujeme aorto bifemorálny by-pass s použitím brnianskej
kolagénovej protézy 9/18. Predoperačne profylaxia ATB – Cefalotin 2g
Peroperačne
Abactal,
Metronidazol
.
Pooperačne
v spoplupráci
s gastroenterológom Clexane, Metronidazol, Abactal, PentasaRany zhojené per
primam, štep funkčný, obnovená pasáž GIT.Prepustený na 11. pooperačný deň
s odporučením užívania Pentasa, Anopyrin .Kontrola na GEA ambulancii.
18 dní po aortobifemorálnom by-passe Ileus – terminálneho ilea na podklade M
Crohn + seropurulentná peritonitída. Y by-pass funkčný.
V deň
prijatia
ileocekálna
resekcia
s ileo-ascendento-anaostomózou
end to end. Prepustený na 8. pooperačný deň s per primam zhojenými ranami,
obnovenou pasážou GIT a funkčným Y by passom 7 týždňov po ileocekálnej
resekcii, napriek aplikáccii duálneho režimu / Clopidogrel Anoopyrin, opäť prijatý
s akútnou ischémiou ľavej DK na podklade arteriálnej trombózy artérie femoralis
superfitialis.Vrodená trombofília bola vylúčená (jednou z extraintestinálnych
komplikácií M.Crohn je aj sklon k trombózam).
Na angiografii zistené
mnohopočetné stenózy priebehu AFS . Nezaručovali, že
by po trombolýze pri aterosklerotických zmenách na tepne nedošlo k retrombóze.
Preto urobený reverzný femoropopliteálny sekvenčný by-pass s použitím
rovnostrannej autológnej vena saphena magna. Pooperačne nasadený Warfarin
(aj v domácej liečbe). Prepustený na 8. pooperačný deň s per primam zhojenými
ranami a funkčným by-passom. Pacient má 12 rokov po prvom- výkone
(2004), funkčný aortobifemorálny ako aj následný ľavostranný segmentárny
femoropopliteálny by-pass.
Po ileocekálnej resekcii pre komplikácie M. Crohn (2004) nemá
problémy
s príjmom potravy.Je sledovaný gastroenterológom s remisiou príznakov
Crohnovej chororoby.
Záver:
Pri rozhodovaní o záchrane končatiny – starostlivo zvážiť riziká rekonštrukčného
cievneho výkonu pri nájdení dovtedy klinicky nemého zápalového ochorenia
v brušnej dutine (Life before leg!).
Ak však nie je peritonitída, a nie sú známky porúch pasáže, možno pri ATB
konzervatívnej
liečbe
nešpecifického.
zápalu
čreva
a
aplikácii
nízkomolekulárnych heparinov indikovať rekonštrukčný cievny výkon.
Diagnostika a liečba syndrómu hornej dutej žily a jej
vetiev
Duda I., Danaj M.
Chirurgická klinika FZaSP a FN Trnava
Autori uvádzajú 15-ročné skúsenosti so syndrómom hornej dutej žily (HDŽ)
a jej vetiev na Chirurgickej klinike v Trnave. Syndróm HDŽ je súbor príznakov,
spôsobený jej uzáverom z rôznych príčin, s obmedzením návratu žilovej krvi
z hornej polovice tela.
Klinický obraz: pri náhlom uzávere hornej dutej žily a jej vetiev vzniká naliehavá
situácia s opuchom, cyanotickým sfarbením tváre, krku, hornej časti trupu,
nastrieknutými
spojivkami,
epistaxou,
zachrípnutím,
neznášanlivosťou
horizontálnej polohy, závratmi, rozšírenými povrchovými žilami, príznakmi
respiračnej insuficiencie, edémom mozgu. Neskôr sa vytvárajú kolaterálne vény.
Pri trombóze vena subclavia je edém a nafialovelé sfarbenie hornej končatiny
s rozšírenými povrchovými žilami a bolesťou.
Etiológia SHDŽ môže byť benigná (benigné tumory,cysty, TBC, aktinomykóza,
Sarkoidóza, konstriktívna perikarditída, fibróza mediastína, aneuryzmy hrudnej
aorty, úrazy) alebo maligná –až v 90% prípadoch S HDŽ
(karcinóm pľúc
(80%),maligný lymfóm, karcinóm pašeráka, sarkómy, metastázy. Príčinou
trombózy vena subclavia
môže byť syndróm hornej hrudnej apretúry,
ponámahová trombóza, trombofilné stavy, Jatrogénne jatrogénne po aplikácii
centrálnych žilových katétrov, po úrazoch , tlakom zvonka uzlinami.
Diagnostika SHDŽ a trombózy vena subclavia môže byť invazívna ( flebografia,
izotopové vyšetrenia ,mediastinoskopia, alebo neinvazívna /USG,vyšetrenie
,DSA, CT a MR angiografia ).
Liečba SHDŽ a trombózy vena subclavia:
Rádioterapia, chemoterapia,medikamentózna liečba, kortikoidy, diuretiká,O2,
antikoagulanciá.
Minimálne invazívna liečba- balónková dilatácia a stenty.
Chirurgická liečba:
venózna trombektómia, záplaty, A-V fistuly,by-passy,
vmedzerené štepy perikardiektomia, torakotómia s odstránením nádoru, fibrózy
v hornom mediastíne,resekcia prvého rebra pri hopracic outlet syndróme.
Vlastné skúsenosti so – syndrómom HDŽ:
12 pacientov so SHDŽ M/Ž 8/4
Priemerný vek pacientov - 67 rokov. Z 12 pacientov so SHDŽ: prežívanie 5 /
exitus 7
Urobená strumektómia, tracheostómia, perikardiektomia, resekcia
sterna, drenáž hrudnej dutiny pri arterficiálnom PNO, drenáž zbytkovej dutiny
pre epyém, laparatómia pre simultánny ileus so sy HDŽ, liečba akútneho
ischemického syndrómu DK pri súčasnej arteriálnej tromboze DK .
Vlastné skúsenosti s trombózou vena subclavia:
27 pacientov M/Ž 19/8, priemerný vek pacientov bol - 55 rokov
Primárne trombózy vena subclavia – 15x Sekundárne – 12x (7x – jatrogénne
po zavedení CVK, 3x – poúrazové 2x – z tlaku lymf. uzlín zvonka)
Liečba trombózy vena subclavia. Z 27 pacientov :25x – medikamentózne – 4x
trombolýza /urokináza/Heparin, Fraxiparin, kumarinové preparáty, duálny režim
Clopidogrel, anopyrín/ 3x aspirácia trombu , stenty.
2 x – venózna trombektómia a resekcia 1.rebra pri thoracic-outlet syndróme
1x – po úraze, vmedzerený venózny štep pri súčasnej rekonštrukcii arteria
subclavia U všetkých pacientov - bandáž a plohovanie končatiny. Výsledky liečby
trombózy vena subclavia : Z 27 pacientov: prežili 26 / exitus 1x na následky
AMCP/.
Bez obtiaží bolo 5 pacientov, znížená výkonnosť mali 8 pacient, bolestivosť 10
pacientov,trvalý opuch končatiny 19 pacientov.
Záver:
Syndróm HDŽ
je interdisciplinárny. Zapríčiňujú ho v 90% prípadov maligné
ochorenia. Na chirurgiu sa dostávajú pacienti s komplikáciami.
Rekonštrukčné chirurgické výkony pri SHDŽ možno urobiť pri benignej príčine:
Trombózy vena subclavia, možno zvládnuť aspiráciou trombov trombolytickou
liečbou, antikoagulanciami, bandážovaním, polohovaním
- Jazvovité stenózy žíl riešiť PTA / perkutánnou transluminálnou angioplastikou
s použitím stentov, ale aj, alebo invazívne.
Zvýšenú pozornosť je treba venovať jatrogénnym trombózam v. subclavia /
multiorgánové zlyhávania, dialýza, aplikácia výživy, chemoterapeutík /.
QoL of stoma patients
Moskalev A.
State Scientific Centre of Coloproctology
Moscow, Russia
Specifické problémy stárnoucí kůže
Vašků V.
I. dermatovenerologická klinika FN u sv. Anny v Brně a LF MU
Kůže je bariérou proti zevnímu prostředí, hraje hlavní roli v ochraně a podpoře
živého systému, který kryje. Řada fyziologických funkcí je negativně ovlivněna
procesem stárnutí. Změny jsou patrné ve všech vrstvách kůže, je narušena
funkce řady buněčných populací – především keratinocytů, Langerhansových
buněk, dendritických buněk horní dermis i melanocytů. Mění se výkon folikulární
jednotky, mazových žláz, ekrinních a apokrinních potních žláz, cévního systému
a kožní inervace. Jsou porušeny funkce fyzikální bariéry, epidermální vodní
bariéry, bariéry proti ultrafialovému světlu, oxidativní bariéry, tepelné, imunitní
i mikrobiální bariéry.
Např. změny na úrovni epidermální vodní bariéry, zásadní pro udržení
homeostázy kůže, mění její kvalitu, vedou k permanentní suchosti kůže
ve všemi důsledky na kvalitu života seniorů.
V zastoupení dermatóz narůstá podíl prekanceróz a kožních karcinomů,
především bazocelulárního. Problém představují onemocnění ze skupiny ekzémdermatitid. Seboroický ekzém/dermatitida
vykazuje s vyšším věkem těžší
průběh. V důsledku útlumu systému buněčné imunity mohou probíhat
dramaticky některé virové infekce, např. herpes zoster.
Zanedbatelné nejsou ani kosmetologické důsledky stárnutí kůže. Mnohdy jsou
tyto změny jako fotostárnutí kůže – primárně neškodné z hlediska celkového
zdraví – spojeny s nálezem některých prekanceróz nebo karcinomů in situ.
Komplexnost a důkladnost vyšetření kůže seniorů je proto imperativem, a to
nejen u dermatologů, ale i praktických lékařů a dalších specialistů.
HRUDNÍ EMPYÉM
Šavolt J. 3, Sobotka M. 3, Hudáč A. 7, Kyzlink R. 3, Melichar V. 3, Chasáková
D. 4, Pavčík M. 4, Bartoňková H. 9, Prášek M. 9, Bíbrová J. 5, Ráček T. 5,
Štětina R. 8, Kantorová I. 6, Havlíčková J. 6, Špelda S. 10, Růžička F. 11,
Hansliánová M. 12, Veselý K. 13, Hanke I.14, Ivičič J.14, Mitáš L.14, Vomela
J.14, Straževská E.15, Bartušek D.16, Horváthová M.1 ,Horváth T. 1, 14, Veselý
R.2
CBC Vznik s.r.o. Brno
Úrazová nemocnice Brno
2
- Klinika traumatologie LF MU Brno
3
- Chirurgické odd.
4
- Odd. zobrazovacích metod
5
- ARO
6
- Interní ambulance
7
Abt. Thoraxchirurgie Fachkrankenhaus Coswig DE
8
Dept. of Anaesthetics Worcestershire Royal Hospital Worcester UK
Masarykův onkologický ústav Brno
9
- Radiodiagnostické odd.
10
- Klinika komplexní onkologické péče
11
Mikrobiologický ústav FN u Sv. Anny a LF MU Brno
12
Odd. Mikrobiologie FN-Brno
13
Ústav patologické anatomie FN u Sv. Anny a LF MU Brno
14
Chirurgická klinika FN Brno Bohunice a LF MU Brno
15
Klinika anesteziologie a resuscitace FN Brno Bohunice a LF MU Brno
16
Radiodiagnostická klinika FN Brno Bohunice a LF MU Brno
1
ÚVOD
Hrudní empyém ohrožuje pacienta sepsí. Vyžaduje jasná rozhodnutí a přiléhavá
řešení. Ani liknavost ani překotnost jeho léčbě neprospívají.
MATERIÁL A METODY
Rozbor pěti didakticky zásadních pojetí léčby – 1) chirurgické anebo 2) CT
kontrolované drenáži – obojí včetně klinické informace a léčebného potenciálu,
které představují a poskytují v posloupnosti jednotlivých kroků primární spádová
drenáž, aktivní sání, kalibrace kavity, výplachy antiseptiky, aplikace antibiotik
a dosažení obliterace interpleurálního prostoru 3) Minimálně invazivní
videoasistovaná procedura 4) Torako-tomie/stomie 5) Mediastino- tomie/stomie.
VÝSLEDKY
Konzervativní a radikální kurativa nestojí proti sobě. Jsou-li jejich indikace
oprávněné, vzájemně se doplňují, prolínají a potencují. Rovnocenný vliv
na výsledek mají profesní cit v preparaci, chirurgická empirie, detailní znalost
interní stránky případu, erudované vedení předoperační přípravy, peroperační
anestezie a pooperační péče, jak intenzivní tak standardní.
ZÁVĚR
Léčba hrudního empyému patří k nejkomplexnějším dovednostem. Má naději
na plný úspěch – zdravotní, sociální i ekonomický – pouze v sehraném
multidisciplinárním pojetí.
KLÍČOVÁ SLOVA:
Hrudní empyém, drenáž, mediastinotomie, mediastinostomie, videoasistovaná
torakochirurgie, torakotomie, torakostomie.
Plason, použití v ambulantní praxi
Potáčková M., Kuřátková Z., Vedra P.
NCA Kephas Brno
Během posledního roku jsme měli možnost v ambulantní praxi používat k podpoře
léčby bércových vředů přístroj Plason, který je generátorem exogenního NO.
V naší práci prezentujeme 4 kasuistiky, na nichž bychom chtěli demonstrovat
účinnost této modifikace léčby bércového vředu.