Formát - Nadační fond Nehemia

03
nehemia
2015
Přinášíme změnu do lidských životů
Nehemia info
Nadační fond Nehemia, Selská 29, Havířov - Bludovice www.nehemia.cz [email protected] tel. 595 173 715
Uprchlíci Ukrajina, Řecko
Irák „Já jsem přišel, aby mé ovce měly život…“
Angelika Marsh Je čas vyrazit!
Dan Drápal Čtyři teze k islámské migraci
Nepál
í
n
e
s
e
ř
t
ě
m
e
Z
2
NeHE MIA IN
INFO
FO
N eHEM I A INFO
Projekty Nehemia
a seznam variabilních
symbolů
1000 Humanitární projekty
1001 Fond Náhlé pomoci
1002 Humanitární sbírka
1003 Lékařská pomoc dětem
1006 Obnova dětského domova Slavjansk na Ukrajině
1008 Zemětřesení v Nepálu
1009 Ukrajina – Uprchlíci
1101 Kavkaz – Kráva do každé rodiny
1120 Ukrajina – dětské domovy
1202 Děti Etiopie – Kofele
1203 Děti Tanzanie – Masajové
1204 Děti Etiopie – Jimma
1301 Severní Korea – pekárna
2000 Misionáři
2101 Ukrajina, Balkán – Václav Bednář
2102 Bosna a Hercegovina – David Symon
2104 Slovensko – Jan Bihári
2302Persie
2501 Austrálie – Thomas a Marcela Hempfilovi
3000 Projekty praktické pomoci
3301 Izrael – obnova lesů na Karmelu
3302 Terénní vůz pro Hamida
3102 Pracovní výjezd do Moldavska
4000 Rozvoj krátkodobé misie
quantum solidum cz
Centrum pojištění,
odborníci na Vaší straně
www.insia.cz
Je čas
vyrazit!
Je-li loď ukotvená v přístavu,
kormidlo nefunguje…
Angelika Marsch
Německo
Redaktor Miroslava Cásková
Adresa redakce Nehemia Info
Selská 29, 736 01 Havířov-Bludovice
Česká republika
Telefon 595 173 715
[email protected]
Ředitel 739 584 117
[email protected]
Kancelář 739 584 118
[email protected]
Účetní 739 524 877
[email protected]
Webwww.nehemia.cz
Facebookfacebook.com/NehemiaCZ
Twitter@NehemiaCZ
Flickrflikr.com/nehemiacz
5000 Podpora národních církví a pastorů
5101 Ukrajina – pastor Pavel Golub
5102 Ukrajina – pastor Michail Balko
5103 Ukrajina – pastor Konstantin Melnik
5104 Chorvatsko – Dohnalovi
5201 Etiopie – evangelisté TFM
5301 Čína – Bible pro Čínu
5302 Jakutsko – Ilja a Aňa
6000 Správa projektů a provoz organizace
6004 Neurčené dary
6410 Mzdy a dotace na mzdy
6412 Mzda Leoš Cásek
6413 Mzda Danuše Bednářová
8000 Servisní podpora misie
8104 Vzdělávací kurzy a akce
8201 Časopis Nehemia INFO
Stěhujete-li se nebo máte-li změněnou adresu, dejte nám prosím včas vědět a napište
8202 Publikace misijní literatury
nám svou starou i novou adresu, abychom vám mohli i nadále zasílat Nehemia Info.
Platby v ČR:
Citfin Praha • číslo účtu: 1057340/2060
(účet bez bankovních poplatků)
Na tento účet je možné zasílat dary i v jiných
měnách než jen v CZK (USD, EUR, GBP aj.).
Pokud bydlíte na Slovensku, nejlevnější cestou,
jak podpořit projekty, je poslat peníze na účet Tatra banky:
ČSOB Havířov • číslo účtu: 100113352/0300
Při těchto platbách se neplatí žádné mezinárodní bankovní poplatky!
platba v eurech • č. ú. 292 386 4527/1100, var. sym. 1057340
platba v US dolarech • č. ú. 282 981 7791/1100, var. sym. 1057340
Angelika Marsch, která byla hlavním hostem na již
7. ročníku Misijního víkendu, nám poskytla krátký rozhovor.
Prostřednictvím organizace Wycliffe byla 12 let na misijním
poli v Peru. Půl roku pracovala v džungli na dvojjazyčném
školicím programu, poté jako administrativní pracovnice
v Limě, hlavním městě, a později strávila deset let v horách
mezi kečuánskými indiány jako specialistka pro gramotnost.
Učila domorodce číst a psát v jejich rodném jazyce
a rozebírala s nimi Boží slovo přeložené do jejich jazyka.
Co bylo tím prvním momentem,
který vás vypudil na misijní pole?
Prostřednictvím lidí z organizace Wycliffe na Aljašce mezi
Eskymáky jsem se dozvěděla o tom, že hledají nové učitele.
Docela mě to překvapilo, protože jsem si myslela, že hledají
pouze překladatele Bible. V malé knížce, kterou mi věnovali,
byl náš život přirovnáván k lodi. Je-li však naše loď ukotvená
v přístavu, můžeme točit kormidlem, jak chceme, ale směr
nezměníme. Musíme vyplout na otevřené moře, pak bude
kormidlo dobře fungovat. V tu chvíli jsem pocítila, jak ke
mně Bůh mluví: „Jsi připravena vyjet? Vyplout?“ Poprvé
jsem jasně vnímala, že po tom hoří mé srdce a že je čas
vyrazit.
A co si myslíte, že lidem nejvíce brání
v tom, že nejdou na misijní pole?
Myslím si, že je to mnohdy strach z neznáma. Budu zde
mít nějaké přátele? Budu mít dostatek peněz? Kde budu
bydlet? Jaké bude podnebí? Budu se schopna naučit jazyk?
Unesu odloučení od své rodiny? Když nás obklopí všechny
nejistoty, jsme často paralyzováni strachem a máme
najednou dojem – to přece nejsem schopen zvládnout…
Věřte však, volá-li vás Bůh, už dopředu našel na všechny
překážky své řešení.
Vzpomínáte si na jeden ze silných Božích doteků, na
který nikdy nezapomenete? Vím, že jich určitě bylo
více…
Ano, moc dobře si vzpomínám. Když jsem žila v Peru,
věděla jsem, že Bůh – Otec se o nás vždycky stará a dá
nám vše, co potřebujeme. Co mě však opravdu dostalo,
byla skutečnost, že chce taky naplnit naše touhy. Tehdy
jsem používala Moshus, svůj oblíbený parfém, a pamatuji
se na moment, kdy jsem z lahvičky vymačkávala poslední
kapku a posteskla si: „Ach, tady uprostřed hor v Peru si
podobný parfém nekoupím.“ A představte si, vím, že to
není žádná tragédie, nic vážného, ale hned na druhý den
jsem od své kamarádky z Německa dostala balíček a v něm
byl můj oblíbený parfém, úplně stejný! A to mě rozplakalo.
Byla jsem dojatá. Protože jsem v tom pociťovala Boží řeč:
„Opravdu se mi tvoje vůně líbí, opravdu!“ Vnímala jsem
v tom najednou jeho obrovskou starostlivost, zájem
a péči. Můj Bůh vložil touhu po novém parfému do
srdce mé kamarádky. Věděla jsem, že to Pán Bůh vůbec
nemusel udělat, nestojí na tom záchrana světa, ale tím jsem
pochopila, jak moc se o mě zajímá. Jako by tím jinými slovy
říkal: „Ty jsi moje milovaná dcera, jsi dcera Krále a já pro
tebe udělám cokoliv!“ Taková drobnost, která však zasáhne
člověka více než něco velkého… Něco se hluboce dotkne
našeho ducha.
A na závěr, máte něco, co byste vzkázala našim
čtenářům?
Myslím si, že pro každého z nás je velice důležité odkrýt
Boží vůli pro naše životy. To je to nejdůležitější. On nás
totiž zná více než my sami sebe. Pokud jste mu tedy plně
odevzdali své životy a vyplujete-li stejně jako ta loď na
otevřené moře a požádáte našeho Pána, aby vás vedl,
zažijete opravdu naplněný život. Nebude to život bez
problémů. V dnešní době se setkáváme s terorismem,
zemětřesením, čelíme nemocem a mnohým dalším
potížím… Když se však ohlížím zpátky, vím, že jsem zažila
opravdu bohatý život. Klíčem je skutečně odevzdat celý
život Kristu a nic si nedržet pro sebe. On vám řekne, co
se svým životem máte udělat. A nebudete se muset starat.
Pokud stejně jako jeho ovce znáte jeho hlas, zakusíte jeho
pokoj a on z vás jako Hrnčíř učiní nádhernou nádobu.
Ptala se: M. Cásková
3
4
NeHE MIA IN FO
N eHEM I A INFO
Romští pastoři ze Zakarpatí v ČR!
Služba romských pastorů se prokazovala
skutečnou pokorou a úctou …
co se dalo. Když mi bylo deset, začal jsem pít. V opilém
stavu jsem byl velice agresivní. Lidé přede mnou dokonce
zamykali svoje vrata. V osmnácti jsem se oženil. Narodila
se nám tři děvčátka. V té době se moje žena obrátila.
Vzhledem k tomu, že jsem nenáviděl křesťany, začal jsem
ji trápit. Když jsem se dozvěděl, že byla na shromáždění
nebo na modlitbách, často jsem ji krutě bil, až upadala
do bezvědomí. Ona se však celou tu dobu modlila za mé
spasení.
Jednoho dne mi můj známý řekl, že bych se měl
vzpamatovat a obrátit se k Ježíši. Nechtěl jsem to
poslouchat. Když se moje žena opět chystala na další
setkání, zeptal jsem se, kde shromáždění proběhne. Se
strachem v očích, že zase něco provedu, mi to přece jen
řekla. Před časem jsem totiž dům, ve kterém měli setkání,
zabarikádoval a odřízl elektřinu. Tentokrát mě však táhla
zvědavost, co křesťané na takovém setkání dělají. Na konci
setkání jsem však padl na kolena a odevzdal svůj život Ježíši.
To se stalo před deseti lety. Od té doby toužím projevovat
své ženě lásku a vytvořit pro naše děti domov, ve kterém
bude láska a pokoj, to, co jsem já ve svém dětství neměl.“
A bylo pro jeho manželku těžké odpustit? Sama
odpověděla: „Ano, bylo to těžké, ale vždyť jsem se za jeho
obrácení modlila. Než se to stalo, byl v moci ďábla
a potřeboval pomoc. Nakonec ho Pán Ježíš zachránil.“
V dubnu navštívila Českou republiku skupina romských
pastorů ze Zakarpatí. Turné bylo velkým obohacením pro
nás i pro ně. Jejich služba se prokazovala nejen silným
pomazáním, ale hlavně jejich skutečnou pokorou a úctou
k druhým. Oni sami mohli vidět, jak žijí sbory v Čechách,
mohli nám sloužit a předat něco ze svého misijního ducha.
Ve sborech se sdíleli se svými svědectvími ze života i ze
své služby v romských komunitách. Hovořili také o aktuální
situaci na Ukrajině.
Výjezdu do Čech se účastnilo sedm romských pastorů
pod vedením Michaila Balka, hlavního pastora, který je
zodpovědný nejen za romskou část, ale i za ukrajinskou
část Církve živého Boha na Zakarpatí. Rovněž má na
starosti romský sbor v Mukačevu, ve kterém je nyní kolem
250 členů. Na dvou nedělních bohoslužbách se schází
kolem 300–400 lidí. V současné době má celé seskupení
na Zakarpatí dvacet sborů, z nichž některé mají více než
stovku členů a některé přibližně 50 členů. Některé sbory
se schází formou domácích skupinek, kde je zhruba 30 lidí.
Za třicet let práce, která povstala z ničeho, založili romští
pastoři na Zakarpatí více než třicet sborů.
Pán Ježíš nezachránil jenom Feriho, ale celou jeho rodinu.
Tam, kde bylo peklo, přišel pokoj, a kde byla agresivita,
přišla láska a úcta. Když se dívám na nynější Feriho život,
bylo pro mě těžké uvěřit vyprávění o jeho starém životě.
Naplnilo se slovo z 2 Kor 5,17: „Proto je-li kdo v Kristu, je
nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové.“
Během čtyř let mého cestování na Ukrajinu jsem potkal
mnoho Romů. Feri už od samého začátku, co jsem ho
poznal, byl neuvěřitelně skromný, klidný a vyrovnaný,
asi nejvíce ze všech Romů, které jsem kdy potkal.
Další svědectví naleznete na www.nehemia.cz
Zde jsou náměty, jak můžete podpořit službu
romských pastorů na Ukrajině:
1.Hledáme finanční podporu pro klíčové vedoucí
a pastory. V dnešní době jich podporujeme šest.
2.Finanční pokrytí cest do okolních sborů. Mnohé sbory
nemají svého vedoucích, proto tam musí pastoři
několikrát týdně dojíždět. Vzdálenosti od mateřského
sboru jsou od 10 do 50 km.
3.Peníze na léky, důležité návštěvy lékařů a operace
klíčových služebníků.
Službu romských pastorů můžete podpořit prostřednictvím
č. účtu 1057340/2060, var. s. 5102.
Slavoj Raszka CB Nová generace, Třinec
Zde je svědectví jednoho z nich…
„Tam, kde bylo peklo, přišel pokoj, a kde byla agresivita,
přišla láska a úcta.“
„Když mi bylo sedm let, můj otec zemřel. Doma nás bylo
deset. Při takovém množství dětí na mě mamka neměla čas.
Vyrůstal jsem na ulici ve skupině jiných dětí. Kradli jsme,
Pokoj Boží přeji
Zdravím všechny ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.
Přináším pozdravy z misie na Slovensku, kam pravidelně
jezdím. Stále se věnuji kázání evangelia a přinášíme jej na
místa, kde to dříve nebylo možné. Chystáme se otevřít
novou skupinku v Novom Mestě nad Váhom. Chtěli bychom
zde vytvořit nové vztahy a navázat další kontakty s místními
lidmi. Naší prioritou je vybudovat ze stávajících křesťanů
skutečné učedníky. Nadále však budeme chodit i do ulic
a zvěstovat evangelium. V poslední době jezdíme do osad,
chválíme Pána a modlíme se za lidi.
Velkým svědectvím je pro mě žena z jedné z navštívených
osad. Lékaři tvrdili, že nikdy nebude mít děti. Když jsme se
však za ni modlili, zanedlouho otěhotněla. Nedávno, když
jsme ji opět navštívili, řekla nám, že čekají druhé dítě. Je to
veliký zázrak, který Pán učinil.
Sláva našemu Bohu, jemu patří čest, není to naše zásluha.
Všechno je to jeho dílo.
Tento rok v létě plánujeme pomoc potřebným v osadě
Prašnik. Tato osada má problém s pitnou vodou. Není tam
vybudovaná vodovodní přípojka, a tak bychom jim moc
rádi pomohli. Prosím, modlete se za tuto oblast. Do této
spolupráce by se měli zapojit i další lidé z naší republiky.
Prosím, modlete se i za to, abychom mohli navázat
spolupráci s místním starostou obce.
Jsme vděčni za každou vaši pomoc. Jak finanční, tak
i modlitební. Bůh Vám všem žehnej.
Službu Jana Biháriho můžete podpořit prostřednictvím
čísla účtu 1057340/2060, var. s. 2104.
Jan Bihári Misionář AC Bohumín
5
6
NeHE MIA IN FO
N eHEM I A INFO
Bosna – tvoje příští bydliště?
Zdravím vás z Balkánu s modlitbou a s výzvou pro některé
z vás, možná zrovna pro tebe: Hledáme několik pracovníků
pro dlouhodobou misii v Bosně.
Co jsou dva roky v životě člověka? Je pro tebe uvažování
o misii něčím abstraktním, něčím dalekým na jiném
kontinentě, něčím pouze pro top křesťany, něčím finančně
nemožným, něčím, kde si myslíš, že nemáš čím přispět?
Rád bych vyzval české křesťany, aby přemýšleli o Evropě
jako o misijním poli, o svém městě, zemi, o zemích
sousedních, blízkých, a přesto svým způsobem dalekých.
Takovou zemí je Bosna a Hercegovina, 550 km autem od
hranic ČR.
Bosna geograficky nepatří do okna 10/40, ale statisticky
se objevuje na seznamu nezasažených národů. Hlavní
etnikum Bosňáci, nebo po staru Muslimové, ovlivňují
svým islámským fatalismem i pravoslavné Srby a katolické
Chorvaty. U všech je náboženství spojeno s nacionalismem.
Bosenští muslimové jsou papírově „nezasažení“, plné
evangelium však potřebují slyšet i Chorvati a Srbové, kteří,
jak si vzpomínáte, za poslední války činili hrozné věci. Jak by
asi vypadal konflikt v letech 1992–1995, kdyby tito lidé byli
proměněni evangeliem?!
Po sedmi letech života v Bosně nejsem optimista, zadělává
se tu na nový konflikt. Obrovské neodpuštění a napětí
bublající pod povrchem… to všechno může změnit jen
Ježíš! V současné době je tu na 3,8 mil. obyvatel přibližně
500–600 evangelikálních křesťanů. Je zapotřebí více
místních pracovníků a misionářů ze zahraničí. Výhodou
je, že k Čechům tu lidé mají dobrý vztah, i jazyk se člověk
naučí poměrně rychle.
Konkrétně se modlíme za:
• pracovníka se studenty a s mladými lidmi
do Banja Luky (2-3 roky) a
• pracovníka do sborů, který by pomáhal církevním
vedoucím v pionýrské práci ve městech Bihać, Sanski
Most, Jajce, Tuzla, Banja Luka (2-3 roky).
V Bosně je tvrdá půda a člověk, který sem pojede, by
měl mít od Boha povolání a lásku k místním lidem. Já sám
jsem přijal povolání jet na misii do Bosny v roce 2005,
odstěhoval jsem se sem v roce 2008, v roce 2011 mi Bůh
dal manželku, původem z Chorvatska (z Bosny). V r. 2016,
tedy po osmi letech naší služby mezi studenty v Banja Luce,
plánujeme společně s Irenou další kroky. Můžete se spolu
s námi modlit za moudrost a také za nové pracovníky!
Pokud byste se o dvou- až tříleté misii v Bosně chtěli
dozvědět více, můžete kontaktovat mě osobně nebo také
Václava Bednáře, který má na srdci budování mostů mezi
ČR a Bosnou a často na Balkán s průzkumnými týmy jezdí.
Těm z vás, kteří na misii právě do Bosny nepojedou, ale
přesto si trpělivě přečetli tento článek a za službu tady se
modlí, srdečně děkuji! Ať vám Bůh požehná v budování
Božího království tam, kde právě jste.
Službu Davida a Ireny můžete podpořit prostřednictvím
č. účtu 1057340/2060, var. s. 2102.
David Symon misionář CBH Praha
Čtyři teze k islámské imigraci
18. března tohoto roku se v Charitasu
(sídle KDU-ČSL na pražském Karlově
náměstí) konala konference o
islámské imigraci. Nebudu referovat
o všech příspěvcích, byť byly vesměs
velmi kvalitní, a zastavím se u snad
nejzásadnějšího: Poslanec Evropského
parlamentu Pavel Svoboda přednesl
čtyři teze, jimiž by se měla Evropa ve
vztahu k islámské imigraci řídit.
Teze vycházejí z přesvědčení, že náš
vztah k muslimským imigrantům by
neměl být primárně konfrontační. Naším
cílem není a nemůže být postavení
islámu jako takového mimo zákon
a rovněž by nebylo správné muslimy
jakkoli otevřeně či skrytě šikanovat.
Na druhé straně jsme svědky častého
ustupování radikálním muslimům.
Zpravidla se tak neděje v legislativě,
i když takové pokusy už zde také byly,
ale v praktické „všední“ politice. První
Svobodova teze zní:
Pokojné soužití s muslimy v Evropě
nesmí znamenat islamizaci Evropy,
protože to by znamenalo konec
evropských hodnot.
Nyní se sluší říci, co to ty evropské
hodnoty jsou. Toto sousloví se sice
objevuje velmi často, ne vždy však ten,
kdo je používá, vysvětlí, co tím vlastně
míní. Pokusím se je alespoň stručně
uvést:
Jde o základní svobody – svobodu
slova, svobodu shromažďování,
svobodu vyznání a možnost praktikovat
své náboženství, pokud neodporuje
zákonům dané země, dále o ochranu
soukromého vlastnictví a především
právní stát. Ten předpokládá soudy
nezávislé na legislativě a exekutivě
a možnost odvolání k vyšší instanci.
A konečně zmíním ještě rovnost před
zákonem i rovnost v občanském životě.
(O evropských hodnotách by toho
bylo možno napsat ještě mnohem více,
soudím však, že pro účely tohoto článku
výše uvedené stačí.)
Islamizace Evropy by znamenala
znerovnoprávnění žen a „jinověrců“
a praktickou ztrátu svobody slova.
Pokojné soužití s muslimy je možné
jedině tehdy, nebudou-li tyto základní
evropské hodnoty zpochybňovat a
usilovat o jejich relativizaci nebo přímo
odstranění.
Druhou Svobodovu tezi považuji za
snad nejdůležitější: Hlavní příčinou
plíživé islamizace není úsilí muslimů,
ale slabost Evropanů při obhajobě
evropských hodnot. Tuto tezi považuji
za významnou zejména proto, že je
nepřímým apelem na každého z nás.
Neříká, co mají dělat ti druzí, ale obrací
se do vlastních řad.
Pokud někde v Evropě vznikají zóny,
kde se uplatňuje právo šaría, pokud
je možné, aby ve Velké Británii byly
znásilňovány stovky dívek, pokud je
možné, aby muslimové nutili své dcery
vzít si toho, koho jim vyberou rodiče,
pokud se praktikuje ženská obřízka
(kterou, podotýkám, Korán nevyžaduje),
pak to není dáno tím, že by se změnila
legislativa, která by všechny tyto neblahé
jevy umožnila. Nicméně tyto jevy
se dějí, a když někdy i velmi otřesné
skutečnosti vyplavou na povrch, jako
se stalo v posledním půlroce v několika
případech ve Velké Británii, pak se
ukáže, že to bylo umožněno zbabělostí
policistů, sociálních pracovníků a často
i volených představitelů městských či
obecních rad. Ti všichni se po odhalení
přiznávali, že o věci sice věděli, ale měli
strach proti muslimům zakročit, protože
se báli nařčení z rasismu. Na přístupu
našeho ministerstva vnitra oceňuji, že
tento vývoj v zemích se silnou islámskou
menšinou sleduje a hledá cesty, jak se
vyvarovat chyb, kterých se dopustily
vlády zemí, v nichž k těmto jevům
dochází. Občas sice zaznívají hlasy,
že se u nás těmito záležitostmi zabývat
nemusíme, protože počet muslimů
v České republice je zanedbatelný.
Na postoji ministerstva vnitra je ale
chvályhodné právě to, že chce být na
možné problémy připraveno včas,
a ne je řešit, až bude pozdě.
Druhou Svobodovu tezi považuji za
nejdůležitější, nejkontroverznější ale
bude patrně teze třetí: Kdo nechce
respektovat evropské hodnoty (zejména
právní řád postavený na lidských
právech) a evropskou kulturu, ať jde
žít někam jinam.
Uvědomuji si, že tato teze je velmi
problematická v zemích, kde žijí
muslimové druhé a třetí generace.
Jak už bylo mnohokrát konstatováno,
muslimové druhé a zejména třetí
generace zastávají radikální či vyloženě
zločinné postoje mnohem častěji než
ti muslimové, kteří se před mnoha lety
přistěhovali do Evropy za prací a nalezli
v ní nový domov. Nedokážu si představit,
jak by bylo možno deportovat všechny
radikální muslimy třeba z Francie či
Velké Británie. Nicméně muslimové
mají stejná práva jako my – mají volnost
pohybu, a tedy i emigrace, a tato
třetí teze vlastně říká: Na evropských
hodnotách budeme trvat; je zde určitý
základ, který je mimo veškerou diskusi.
Můžeme diskutovat o různých aspektech
náboženského soužití, nebudeme ale
diskutovat kupříkladu o tom, zda by
nebylo lepší, aby svědectví ženy mělo
pouze třetinovou hodnotu ve srovnání
se svědectvím muže. A budeme trvat
na praktické platnosti těchto hodnot
i v těch částech našich zemí či měst,
kde mají muslimové většinu. Pokud se
jim to nelíbí, nechť využijí článků 13
a 14 Všeobecné deklarace lidských práv,
které jim dávají právo opustit svou zemi
a hledat útočiště v jiné.
Konečně čtvrtá teze zní: Sebevědomá
Evropa by měla vyžadovat, aby
i v muslimských zemích byla
respektována svoboda náboženství.
Opět si položme otázku, co to může
znamenat prakticky. Evropské armády
nemohou třeba vtrhnout do Jemenu
a prosazovat tam rovnoprávnost mužů
a žen. Mnohé muslimské země jsou ale
příjemci nejrůznějších podob evropské
pomoci, ať už finanční nebo odborné.
Je zcela namístě podmínit pokračování
této pomoci ochranou náboženských
menšin v dané zemi – a mám na mysli
ochranu skutečnou, nikoli pouze
verbální. To není žádný kulturní ani jiný
imperialismus – to je vlastně služba
těmto zemím.
Uvidíme, jaký bude osud Svobodových
tezí. Oceňuji ale, že KDU-ČSL se těmito
otázkami jako vládní strana odpovědně
zabývá. Zatím se ke mně nedoneslo,
že by tyto otázky promýšlely i další dvě
vládní strany, byť je jejich odpovědnost
vzhledem k lepšímu volebnímu výsledku
vyšší. Pavel Svoboda ale tyto teze
nepředkládá proto, aby se staly příčinou
koaličních sporů – jestli něco přímo volá
po nadstranickém projednávání, pak
je to právě tato problematika, kterou
se budou muset zabývat ještě mnohé
budoucí vlády.
Dan Drápal
19. března 2015
7
8
NeHE MIA IN FO
Pracovní
misijní výjezd
do Moldavska
Jak už jsem v minulém čísle informoval, plánujeme
stavební misijní výjezd do Moldavska. Začátkem
května jsme spolu s bratrem Mirkem Walkem jeli
přímo na místo, abychom podrobně zmapovali
situaci, zjistili ceny materiálu a připravili na
podzimní výjezd podrobný rozpočet. Termín
pracovního výjezdu plánujeme od 18. do
27. září. Jedná se o dva projekty ve městě Falesti.
Chtěli bychom vyměnit střechu na budově
Teen Challenge pro ženy a pak v místním sboru
zrekonstruovat toalety. Střecha je už v dosti
špatném stavu a minulý rok se propadla i část
stropu. Z tohoto důvodu bude potřeba udělat
také nový komín. Budova je maličká, proto by
náklady na materiál neměly výrazně překročit
částku 100 000 Kč. Rekonstrukce toalet vyjde na
nějakých 65 000 Kč. Předpokládané náklady na
cestu, ubytování, stravu by na každého účastníka
neměly přesáhnout 6000 Kč. Věřím, že se nám
tyto prostředky podaří dát dohromady stejně tak
jako ochotné a správné bratry. Počítám s 12 lidmi
z České republiky a pak s dalšími místními
dobrovolníky. Prosím, modlete se za tento výjezd.
Hodně bude záležet na počasí, hlavně při stavbě
střechy. Modlete se také za správné lidi. Pokud
vám Pán klade právě tento projekt na srdce, budu
velmi rád, když se jakýmkoliv způsobem zapojíte.
Děkuji a přeji Boží požehnání.
Stanislav Bocek vedoucí výjezdu
Finanční dary můžete posílat na číslo účtu
1057340/2060, var. s. 3102.
N eHEM I A INFO
Moldavsko očima
Václava Bednáře
V nebi propukla oslava
podobná našemu
vítězství v hokeji…
Letos jsem měl opět možnost jet s oldřichovickou mládeží
do Moldavska. Cesta autem přes Rumunsko byla opět
dlouhá a trvala 26 hodin.
Sloužili jsme jak dětem, tak i mládeži. Oblíbená dětská
hra byla „gumicuk“ – natahování gumových lan, které
jsou připevněny ke stromu či plotu. Malovali jsme jim
také barvami na obličej a hráli nejrůznější hry. Když
přišel na řadu duchovní program, v tichosti a se zájmem
poslouchaly.
Mládež také chodila do základních škol, aby řekli studentům
něco o České republice. Marek Motyka hovořil o „výzvách“
v životě a následně je pak zval na dětské odpoledne.
Na program přicházely děti od 6 do 13 let. S mládeží jsme
pak navazovali kontakty prostřednictvím fotbalu, který jsme
si s nimi zahráli na hřišti.
Věnovali jsme se také seniorům. Po celý týden jsme s nimi
rozebírali žalmy. Zpívali jsme chvály v češtině, sdíleli se se
svými svědectvími a sloužili slovem, zatímco druzí v kuchyni
připravovali oběd. Babičky se na něj moc těšily, dokonce
si s sebou přinášely i nádoby, aby si oběd mohly odnést
domů.
Ve středu jsem s nimi mluvil „o moci slov“, abychom
mluvili dobrá slova lidem kolem sebe a nepomlouvali se
či neproklínali. Všichni souhlasně říkali amen. Hned po
skončení se však babičky do sebe pustily a začaly si nadávat.
Jednu babičku dokonce ze sboru vyhodily. S pastorem jsme
na to jen nevěřícně zírali. Později jsem se dozvěděl, že jen
3 z nich odevzdaly svůj život Bohu.
Na pátek jsem si připravil evangelizační slovo a na
následnou výzvu, kdo chce přijmout Krista, jich více než
12 zvedlo ruku. Jaká to byla radost! V nebi propukla oslava
podobná našemu vítězství v hokeji, když jsme porazili Finy.
Jen doufám, že v srpnu uvidím na jejich tvářích změnu
a místo ustaraných tváří uvidím tváře radostné.
S dětmi jsme prožili nádherné dny. Mnohé z nich za námi
ještě přišly a děkovaly za čas, který jsme s nimi strávili.
Dokonce i rodiče volali pastorovi a ptali se, jestli bude
nějaký program pro děti a zdali na něj můžou své děti
poslat.
Moc vám děkuji za vaše modlitby. Již teď se těším na
srpnový výjezd do Moldavska!
Vašek Bednář AC Havířov
Službu Vaška Bednáře můžete finančně podpořit
prostřednictvím čísla účtu 1057340/2060, var. s. 2101.
9
10
NeHE MIA IN FO
N eHEM I A INFO
Pomoc uprchlíkům z východní Ukrajiny
Přístav v Patře
– NADĚJE PRO
UPRCHLÍKY?
Zde je pár postřehů a zážitků Janise V. a Pavla V. z misijních
cest do Řecka. Byl to čas, kdy pro uprchlíky z jihovýchodu,
čekající na svou záchrannou loď, společně s jinými
vytvářeli duchovní program, zpívali chvály Bohu, kázali,
promítali film Ježíš v jejich jazyce a rozdávali Nové zákony
a naslouchali jejich příběhům. Spolu s tamní církví jim také
rozdávali nové boty, oblečení, deky, potraviny a vitamíny…
Vidět rozzářené oči člověka, který vás vůbec nezná,
neví, odkud jste a co po něm vůbec chcete, bylo pro
mě za tu dlouhou a únavnou cestu tou nejkrásnější
odměnou.
Na podzim roku 2014 jsem opět s dobrou partou nadšenců
pro misii navštívil uprchlíky v řeckém přístavu Patra, kam se
již pár let jezdí. Vše bylo moc fajn, ale trochu smutné, když
člověk vidí lidskou bídu a beznaděj. O to víc mě potěšilo, že
místní řecké evangelické církvi leží na srdci pomoc těmto
lidem a všemožně se snaží, aby netrpěli hlady a nouzí
o oblečení. Každý týden je z jejich úkrytů vozí auty do
církve a připravují pro ně program, aby se mohli setkat
s Kristem.
Při návštěvě uprchlíků ve staré zkrachovalé továrně mi
vždycky ukápne slza. Ustrašené tváře mladíků ve věku od
čtrnácti do dvaceti let se pomalu z útrob továrny trousí
dovnitř a vůbec netuší, kdo jsme, proč jsme přišli,
a myslím, že mají spíš obavy, jestli nejsme od policie nebo
z imigračního úřadu. Až když si všimnou, že máme v ruce
jídlo, deky nebo boty, začnou se pomalu jejich obavy
rozplývat a s radostí ve tvářích si berou přinesené věci.
Vidět rozzářené oči člověka, který vás vůbec nezná, neví,
odkud jste a co po něm vůbec chcete, bylo pro mě za tu
dlouhou a únavnou cestu tou nejkrásnější odměnou. To
bych nevyměnil za nic. Myslím, že můžu mluvit za všechny,
kteří tam byli se mnou, když řeknu, že jsme byli doslova
políváni Boží láskou a dobrotou. Až tam si člověk plně
uvědomí, jak Pán Bůh miluje člověka a proč byl ochoten
za nás obětovat svého jediného syna Ježíše Krista.
Vzpomínám si na jeden moment, kdy byl zase mým
průvodcem Pavel Vašát. Navštívili jsme navečer afghánské
uprchlíky – Paštúny, kteří seděli vedle přístavu na haldách
hlíny (kdo už byl v Řecku v Patře, ví, kde to je) a upřeně se
dívali na odplouvající lodě. Povídali jsme si s nimi a jeden
mi řekl se smutným výrazem v očích: „Nemáme žádnou
naději. Nemáme co jíst, nemáme peníze a ztratil jsem
i práci.“ (Chodil na nějakou brigádu zřejmě načerno.) Když
jsme odcházeli, tak říkám Pavlovi, že se za nimi musíme
druhý den zastavit, nakoupit jim nějaké jídlo a Pavel mi
odpověděl: „Proč zítra? Naproti je obchod, tak jim můžeme
nakoupit hned. Nač to odkládat!“ Až jsem se zastyděl, jak
jsem byl hloupý. Skočili jsme tedy do obchodu, nakoupili
jídlo a šli za nimi zpátky k přístavu. Bylo toho tolik, že jsme
to nemohli skoro unést. Doufali jsme, že tam ještě budou,
jinak bychom to nebyli schopni odnést domů. Museli
bychom to tam nechat. Byli jsme asi 8 km od našeho
bydlení. Naštěstí tam ještě byli. Vtom se mi naskytl naprosto
úžasný pohled. Zhruba 190 cm vysoký Pavel stál nad
malými sedícími uprchlíky. Otočili se a vyděšeně pohlédli
nahoru na Pavla. Mysleli si asi, že si pro ně přišla policie.
Když jim Pavel předával tašky s jídlem, nikdo nepromluvil
ani slovo. Pak se však jejich oči úplně rozjasnily a jejich tvář
se zalila radostí a vděčností. Nadšeně volali na ostatní
a zjišťovali, co je v taškách. Tento den pro ně skončil
šťastněji. My jsme s radostí v srdcích kráčeli těch
osm kilometrů domů a ještě v noci vzpomínali na ty
nezapomenutelně rozjasněné tváře.
Janis Vasilopulos AC Varnsdorf
Moje první misijní cesta měla hned několik důležitých bodů,
skrze které jsem si mohl nově uvědomit, kým Bůh je a co je
v jeho srdci.
Především jsem se dostal poprvé v životě do situace, kterou
jsem neměl já pod kontrolou, a to tím, že jsem nasedl
poprvé v životě do letadla a odevzdal jsem vše i svůj život
plně do Božích rukou. Mohu říci, že jsem si cestu velmi
užíval a moje dosavadní obrovské strachy vzaly za své.
Dostal jsem se také poprvé do situace, kdy jsem byl v cizí
zemi a neznal jsem jejich řeč, ani jsem neovládal žádnou
jinou cizí řeč a byl jsem na několik dní odkázán na svého
„Árona“, který byl jediný, kdo se mnou komunikoval.
Byly také situace, kdy jsem se měl setkat s lidmi, o kterých
jsem nic nevěděl, kteří v mém srdci vyvolávali strach či
obavy. Co to jsou za lidi, jsou zlí, jsou připraveni jednat
tvrdě, jsou nebezpeční mému životu? První setkání
s uprchlíky však i tyto obavy odstranilo a já viděl lidi, kteří
jsou v obrovských potřebách, lidi, kteří jsou vděčni za
přijetí, za čaj či jídlo nebo vyjádření našeho postoje k nim.
V církvi jsem se setkal s lidmi, kteří věří tomu, že když oni
budou mít pohled upřený ven, tak nebeský Otec bude do
své církve přivádět lidi a církev poroste. Jejich nadšení
a štědrost byly velkým povzbuzením pro všechny, jak pro
uprchlíky, tak pro nás.
Osobně jsem byl tak povzbuzen tím, co tamní církev dělá
pro lidi v potřebě, že jsem chválil Ježíše za to, že je to On,
který vede svůj lid k naplnění jeho vůle. Prožil jsem i já, co
to konkrétně může znamenat pro mě. Pán Bůh vyprázdnil
moji peněženku tak rychle jako nikdy předtím. Byl jsem
přemožen Boží láskou k lidem, obzvláště k těm, kteří jsou
v potřebě. Byl jsem ochoten dát vše, co jsem měl s sebou.
Když k tomu připočtu osobní vztahy s lidmi, kteří s námi
spolupracovali a kteří jsou blízko našemu srdci, není se co
divit, že v mém srdci Pán Bůh udělal docela dobrý „průvan“.
Že by to byl Duch svatý, který zafoukal? Věřím, že ano!
Pavel Vašát Pastor AC Varnsdorf
Pokud přemýšlíte o tom, jak byste mohli pomoci lidem
na Ukrajině, uprostřed všech bojů, v atmosféře nejistoty
a strachu z války, jejíž pokračování stále visí ve vzduchu,
můžete podpořit uprchlické rodiny ze zakarpatské
Ukrajiny. Nehemia se rozhodla zaštítit práci Jirky a Nadi
Kašparových, a jejich prostřednictvím tak pomoci lidem
v nepředstavitelné tíživé životní situaci.
Válečný konflikt na východní Ukrajině si vyžádal více jak
jeden milión tzv. vnitřních uprchlíků, kteří museli opustit,
leckdy ve spěchu, své bydliště, svou práci, své firmy atd…
a mnozí se již nyní nemají kam vrátit. Jejich dům či byt už
prostě neexistuje.
Církev na Ukrajině se napříč denominacemi mimořádně
zmobilizovala a s velkým nasazením slouží všem lidem, kteří
jsou v nouzi. Mnozí naši bratři a sestry v Kristu zažívají na
okupovaném území východní Ukrajiny pronásledování
a jejích rodiny jsou vystaveny neustálému nebezpečí. Komu
se podařilo uprchnout, je často v tíživé finanční situaci.
Během okupování východních oblastí se daly do pohybu
tisíce rodin, které se rozmístily do všech ostatních – válkou
nezasažených oblastí. Do Zakarpatské oblasti přišlo také
hodně uprchlíků, kterým pomáhají různé církve
a organizace. V létě 2014 místní letniční sbory hostily cca
250–300 věřících ze Slavjanska, kde v červnu proruští
ozbrojenci brutálně zavraždili 2 syny pastora letničního
sboru a 2 diakony. Při ostřelování zde byl vážně poničený
dětský domov, jehož oprava byla do značné míry
financována Nehemií. Po osvobození Slavjanska se většina
uprchlíků vrátila domů, přišly však další rodiny z Doněcka
a okolí.
Protože je Naďa původem ze Zakarpatí a zná osobně
služebníky z místní letniční církve, zejména ze sboru
v Zariččji, rozhodli jsme se pomoci uprchlíkům v nám
známých sborech a přiblížit ostatním jejich životní příběhy.
A Pán už otevřel mnoho srdcí. V rámci AC Varnsdorf jsme
sesbírali spoustu oblečení, hraček a bot, které postupně na
Ukrajinu odvážíme a rozdáváme všem potřebným rodinám.
Místní sbor se také velkou měrou na pomoci podílí. Pomáhá
novým rodinám hradit náklady na elektřinu, plyn i palivové
dříví, opravuje domy, zprostředkovává pro otce rodin
brigády. V loňském roce také z vybraných darů zakoupili
a zaslali na frontu autobus, který je speciálně vybavený na
lékařskou pomoc raněným. Díky obrovské inflaci se však
možnosti sboru vyčerpávají.
Chtěli bychom proto pomoci několika početným rodinám.
Nejakutněji rodině Božijevových, původem z okupovaného
Doněcka. Mají 3 vlastní a 3 adoptované děti a přišli úplně
o všechno. Stihli si vzít jen pár nejnutnějších věcí. Nyní pro
ně hledáme nový domov. Mají na srdci službu sirotkům
a opuštěným dětem. Dokonce žádali vládu o pomoc při
zřízení dětského domova rodinného typu, teď se však vše
změnilo. Je válka! Zde vnímáme naléhavou potřebu pomoci
a modlíme se za Boží jednání. Takových rodin je však
mnohem více. Další svědectví a podrobnosti naleznete na
stránkách www.nehemia.cz nebo na
www.pomocproukrajinu.estranky.cz
Na závěr bych chtěl napsat, že jsme rádi, že jsme tyto naše
bratry a sestry v Kristu mohli osobně na místě poznat
a vidět víru, která prochází ohněm zkoušek. Hluboce mě
to zasáhlo a obohatilo. Způsobilo to ve mně ještě větší
touhu pomoci. Uvědomil jsem si, že tito lidé nejsou méně
vzdělaní, zruční nebo nějak méně duchovní. Do této
zkoušky se dostali ne svojí vinou a snaží se v ní obstát.
Muži jsou zodpovědní manželé a otcové, kteří chtějí i v této
době finančně zabezpečit své rodiny a rozhodně nechtějí
jen pasivně čekat, až jim někdo pomůže. Jejich ženy vše
prožívají srdečně a citově. Snaží se na novém místě vytvořit
domov pro celou rodinu.
My jim v tento daný čas z Boží milosti můžeme materiálně
a finančně pomoci. Duchovně se však můžeme obohacovat
a povzbuzovat vzájemně, neboť to, že patříme stejnému
Pánu, je nadevše. Rozhodnete-li se k nám připojit, budeme
vděční.
Jiří a Naďa Kašparovi AC Varnsdorf
Pokud byste se chtěli do této pomoci prostřednictvím
NF Nehemia finančně zapojit, použijte prosím číslo účtu
1057340/2060, var. symbol 1009.
11
12
NeHE MIA IN FO
N eHEM I A INFO
Irák pokračuje!
Děkujeme všem, kdo jste se zapojili do sbírky na pomoc
válečným běžencům v Iráku. V současné době výše sbírky
již překročila 1 600 000 Kč!
Díky vám jsme mohli pomoci s nákupem potravin, léků,
hygienických potřeb, přikrývek a dalšího potřebného
vybavení. Toto vše bylo rozdáno ve spolupráci s našimi
bagdádskými partnery přímo do rukou potřebným.
Aktuální situaci dokreslují slova našeho hlavního
koordinátora v Bagdádu: „Na počátku uprchlické vlny jsme
týdně nakupovali pro běžence potraviny za 10 000 USD.
Avšak s ubývajícími zdroji jsme byli nuceni zredukovat
týdenní potravinovou pomoc na 5000 USD. Další velkou
potřebou jsou léky, za které vydáme měsíčně minimálně
1000 USD.
Aktuálně do Bagdádu přicházejí z důvodu bojů o město
Fallujah tisíce sunnitských uprchlíků. Chtěli bychom
jim pomoci, potřeba je však tak obrovská, že pro to ani
nemáme žádné další zdroje!“
Správní rada NF Nehemia se na svém posledním zasedání
jednomyslně shodla, že v Iráku chceme pomáhat
dlouhodobě, proto pokud chcete pomoci potřebným
v Iráku, použijte prosím číslo účtu 1057340/2060,
v. s. 1002 – Irák.
„Já jsem přišel, aby
mé ovce měly život…“
Děti si hrály na to, že do tábora vtrhli teroristé a oni
mají za úkol hledat únikové cesty…
Mou cestu do Iráku v podstatě odstartovalo svědectví
Leoše Cáska o podpoře Nehemie křesťanů ve
válečném Iráku. K odletu do Iráku nakonec došlo letos
v březnu, kdy jsem se připojil k týmu doktora Salmana
Hasana, který jako rodilý Iráčan a vedoucí misijní
organizace ICOM sdílí se svým týmem evangelium napříč
celým Irákem. On sám byl svědkem mnoha děsivých, ale
i zázračných okolností, kdy se projevovala nadpřirozená
Boží moc. Naším cílem bylo hlavní město iráckého
Kurdistánu, Irbíl, kde se nachází desítky uprchlických
táborů, z nichž mnohé jsou většinově křesťanské. Díky
kurdským milicím, pešmergům, je autonomní oblast
Kurdistán relativně bezpečnou oblastí, do které přirozeně
proudí statisíce uprchlíků z oblastí ovládaných Daeš
(arabské označení Islámského státu). Celkově je dnes
v iráckém Kurdistánu na 2 milióny uprchlíků. Situace zde je
opravdu neutěšená. Naše poslání spočívalo v návštěvách
uprchlických rodin, v duchovní a materiální podpoře a díky
nejmenované izraelské organizaci jsme do táborů mohli
distribuovat i Bible v arabštině.
Stav uprchlíků na severu Iráku je i přes relativní bezpečí
tristní. Ti, kteří neměli to štěstí utéci před příchodem
Daeš a vzít si něco málo ze svého majetku, žijí dnes
v uprchlických táborech a jsou naprosto odkázáni na
pomoc církve a mezinárodních humanitárních organizací.
Většina táborů byla ještě do letošní zimy stanová, po
kruté zimě se ale pomalu do táborů začaly dodávat
unimobuňky, kde je aspoň elektrická přípojka, střecha nad
hlavou a suchá zem. Díky finanční pomoci velkých církví je
v táborech zajištěna potravinová pomoc, a pokud jsou mezi
uprchlíky i učitelé, tak také provizorní základní škola, což ale
mnohdy není pravidlem.
Při válce vždycky nejvíce trpí děti. Jednou jsem byl svědkem toho, jak si děti hrály na to, že do tábora vtrhli teroristé
a ony mají za úkol hledat únikové cesty… Díky neustálé
nejistotě a strachu o budoucnost jsou lidé v táborech pod
trvalým stresem, mnohdy dochází i k táborovému syndromu (jsou to psychosomatické symptomy, které se mohou
vyskytnout při dlouhodobém pobytu v uprchlických zařízeních). Ti, kteří se nedostali do stanových táborů, zamířili
do nedostavěných budov a obchodních komplexů, kde
jim byly pomocí sádrokartonů postaveny provizorní kóje.
V Irbílu jsme jeden z takových táborů navštívili v křesťanské
čtvrti Ainkawa (mimochodem v této čtvrti je situována
většina křesťanských táborů). Jednalo se o nedostavěné
obchodní centrum, kde žilo něco přes tisíc lidí. Hygienické
podmínky zde byly, jako ostatně všude jinde, alarmující
(průměrná vzdálenost na WC byla něco přes 200 metrů,
což je pro nemohoucí lidi a těhotné ženy martyrium). Jedním z mnoha děsivých příběhů, kterých jsme za celý pobyt
slyšeli nepočítaně, je příběh křesťanského muže, kterému
budeme říkat Anwar. Žil se svou manželkou ve městě Karakoš, kde před vpádem Daeš žilo přes 60 tisíc křesťanů. Díky
úspěchu v podnikání se mu podařilo otevřít dva autobazary
a menší farmu s dobytkem. Byli již se ženou před důchodových věkem a těšili se z přicházejícího stáří. Po vpádu Daeš
do jejich města se ale všechno radikálně změnilo. Jeho syn
a snacha byli uneseni a brutálně zavražděni. Když navštívili jeho dům, pro výstrahu mu před očima zastřelili jeho
manželku a přinutili ho k zaplacení vysokého výpalného
a konverzi na islám, nebo zabijí i jeho a zbytek rodiny. Tyto
podmínky stejně jako většina křesťanů z Karakoše odmítl
a ještě ten den se se zbytkem rodiny vydal bez jakéhokoliv
majetku na sever Iráku. Navzdory ukrutnostem jsme ale
z úst těchto lidí neslyšeli spílání nebo proklínání, ba naopak
mnozí vyvyšovali jméno Ježíše Krista za milost a výsadu, že
tyto hrůzy přežili a můžou tak prožít další dny svého života.
Několikrát jsme měli příležitost se s těmito lidmi dokonce
modlit za jejich nepřátele z Daeš, aby Hospodin obměkčil
jejich srdce. Na základě těchto slov mi přicházela na mysl
pasáž z Jana 10,10: Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel
a hubil; já jsem přišel, aby měly život… Na základě zkušenosti s utrpením iráckých uprchlíků jsem si mohl hodně
názorně uvědomit, že mnohdy ani fyzický život není tou
maximální hodnotou, ale život, který dává Kristus, je něčím,
co přesahuje jakékoliv utrpení a pronásledování – Toto
jsem vám pověděl, abyste ve mně měli pokoj. Ve světě máte
soužení. Ale buďte dobré mysli, já jsem přemohl svět…
Jan 16,33.
Václav Radoš Třinec Misijní víkend – Bok po boku
„Je to síla vidět spolupráci misijních organizací.
Žádné konkurenční prostředí! To mě na téhle
konferenci oslovilo.“
To se občas stává, že nám člověk zvenčí otevře oči pro
něco, co bychom přehlédli, čemu bychom nevěnovali
takovou pozornost. Můj pohled zaostřila na jeden z aspektů
Misijního víkendu jeho letošní hlavní řečnice, pracovnice
Wycliffových překladatelů Bible Angelika Marsch
z Německa. Dokázala bych vyjmenovat několik důvodů,
proč je tahle akce důležitá a proč stojí za to ji každoročně
uspořádat. Ale teď vám chci nabídnout chvíli úžasu
a vděčnosti za skutečnost, která na první pohled není
zřejmá a nadto není vůbec samozřejmá.
Misionářů není dost. Komu by se chtělo vyměnit zaběhané
životní koleje a své jistoty za krok do neznáma? Čeho ještě
není dost, jsou peníze. Misijní dílo nevydělává a nikdy
vydělávat nebude.
Ve světle těchto dvou charakteristik misijní práce se jeví
skoro jako nerozumné postavit se bok po boku s ostatními
organizacemi a umožnit, aby zájemci měli možnost se
seznámit s jednotlivými projekty a vybrat si, do kterého
se zapojit. Nebylo by daleko strategičtější uspořádat
prezentaci své činnosti a pro ni získávat potřebnou
podporu?
Pracovníci Operace Mobilizace ČR, Nadačního fondu
Nehemia, Křesťanské misijní společnosti, české kanceláře
Wycliffových překladatelů Bible, české sekce organizace
Youth with a Mission, křesťanské rozhlasové misie
Trans World Radio – CZ a několika dalších subjektů
– ti všichni i letos přistoupili na Boží logiku, která není
určená konkurenčním bojem. A pozvali společně českou
křesťanskou veřejnost na 7. ročník Misijního víkendu, který
proběhl v sobotu 28. března v brněnském sboru Bratrské
jednoty baptistů.
Hlavním hostem byla misionářka s pozoruhodnými
zkušenostmi z dlouholeté služby nejen v Peru, Angelika
Marsch. Její dopolední přednáška byla plná výzev
a čerstvého pohledu na „Boha, který je na misii“.
Toto poselství ale nepůsobilo křečovitě ani nátlakově,
nevyvolávalo pocit viny, že „by se asi mělo dělat něco, co
se nedělá“. V klidném, radostném a obdivném zaměření na
Boží přístup ke světu jakoby přeskakovaly jiskérky nadšení:
Bůh nás do misie nenutí, on zve k zapojení do svého
velikého díla!
Rozmáchlou črtu Božího misijního působení napříč věky
a světadíly dokreslily prezentace misijních organizací, které
vysílají české misionáře anebo naopak působí na našem
území. Celkový obraz pak doladily semináře (o tom,
jak přistupovat k muslimským spoluobčanům anebo
o unikátním propojení vlastního zaměstnání s misijní
prací), citlivě chvály a spontánně tryskající modlitební
čas. Zbývající prázdná místa vyplnilo malé občerstvení,
společný oběd a spousta osobních rozhovorů na téma
misie.
Obrázek Misijního víkendu 2015 je pěkně v rámečku
na pomyslné stěně vedle předchozích 6 ročníků. Vedle
už je připraveno další místo. Jaký bude formát dalšího
setkání? Barvy nápadů se právě míchají, hledají se noví
spolupracovníci a osvěžující perspektivy. Jedno je ale jasné
už teď – zvát do misijního díla, které má za cíl naplnit svět
evangeliem Ježíše Krista, bude mít smysl, dokud nepřijde
Pán podruhé na tuto zem. A smysl má, zdá se, i dělat to bok
po boku…
Lída Hojková Rádio TWR
13
14
NeHE MIA IN FO
N eHEM I A INFO
Zemětřesení
v NEPÁLU
K předposlednímu ničivému zemětřesení o síle
8,1 stupňů Richterovy stupnice došlo v Nepálu v roce 1934.
V dubnu a v květnu letošního roku byl Nepál opět zasažen
masivním zemětřesením. První bylo o síle 7,3 stupňů,
druhé 7,8 stupňů Richterovy stupnice. Sesuvy půdy
vyvolané zemětřesením pohřbily mnohé vesnice i silnice.
Nadcházející monzuny zřejmě celou situaci ještě zhorší.
Obětí bylo opravdu mnoho. Zemřelo 8 631 lidí (4 750 žen,
3 867 mužů a 14 neidentifikovaných). Zcela zničeno bylo
494 717 domů, částečně 267 373 domů, 26 nemocnic,
25 000 učeben, což znamená, že 870 000 dětí ve věku
od 3 do 18 let nemá možnost chodit do školy/školky).
Celá událost tedy ovlivnila 5 600 000 lidí. 2,8 miliónu
obyvatel se najednou ocitlo bez domova.
Hned po tragické události jsme spolu s naší partnerskou
organizací AVC Švýcarsko zahájili humanitární sbírku na
pomoc všem přeživším a traumatizovaným obětem. AVC
Švýcarsko zde už od roku 1990 spolupracuje s místním
církevním hnutím „Ananta Shalom“, které se také podílí na
rozvoji gramotnosti, poskytuje vzdělání v oblasti zdraví
a hygieny, životního prostředí a zemědělství. Tato církev je
státem registrována a vedoucí našeho týmu zde pracuje
více než 25 let. Proto také dobře funguje i spolupráce
s místními úřady.
V první vlně jsme rozdávali stany, přikrývky, deky, rohože,
léky, pitnou vodu, kuchyňské potřeby, vodní filtry,
desinfekční prostředky, svítilny a solární nabíječky na
mobilní telefony v celkové hodnotě 4000 Kč na rodinu.
Kromě toho také rodiny dostávaly potravinové balíčky
v hodnotě 1300 Kč na týden.
Nyní se naše pomoc soustřeďuje do dvou oblastí:
Bhaktapur a Gorkha. V okolí Bhaktapuru bylo zničeno
115 domů a v okolí Gorkhy bylo zničeno 21 362 domů
a 43 církevních budov (ze 109). Poskytujeme zde rodinám
plechové střešní krytiny. Obzvláště nyní v nadcházejícím
období dešťů budou potřeba. Dále rozdáváme pískové
vodní filtry. Voda je zde silně znečištěná. Lidé nabírají
špinavou vodu z řek a potoků. A v neposlední řadě se
věnujeme lidem s posttraumatickým syndromem.
V červenci bychom chtěli vyškolit 250 nových služebníků
a pastorů, kteří budou schopni lidem s posttraumatickým
syndromem pomáhat.
Děkujeme, že jste se do sbírky už zapojili. Finanční
prostředky můžete nadále posílat na číslo účtu
1057340/2060, v. s. 1008. V současné době jsme
nashromáždili prostředky ve výši 132 000 Kč.
15
Mohl jsem volat k Bohu…
jednoduchým a mocným způsobem!
Letos již dvakrát proběhla akce Měnit svět modlitbou.
V Kolíně a ve Valašském Meziříčí.
Zde si přečtěte reakce některých účastníků.
Ne každý má obdarování vyjet na misii,
ale když vidím, co se kolem mě děje, nenechává mě
to chladným. Jsem rád, že alespoň touto formou se
mohu zapojit a podpořit modlitbou jak misionáře,
pronásledované, tak i ty, kteří nebyli zasaženi Božím
slovem. Tato akce mi dala aktuální informace a zároveň
jsem mohl společně s dalšími volat k Bohu o pomoc
a milost pro ty, kteří to potřebují.
Daniel P.
Jsem vděčná za skvělou příležitost připomenout si, že
na světě nejsme sami, přemýšlet nad situací lidí v jiných
zemích a zároveň je podpořit jednoduchým a přitom
mocným způsobem – modlitbou. Barbora G.
A co Vy?
Přijdete příště spolu
s námi měnit svět modlitbou?
Taková modlitební, jakou jste udělali dnes, by mohla být
aspoň jedenkrát za měsíc. Povzbudily mě chvály. Chvála
Zvítězíme v něm, krví Beránka, slovem svědectví se mě
opět dotkla. Už měsíc mi totiž zní v uších. Moc mě to
povzbudilo, cítil jsem v tom Boží moc a Jeho přítomnost.
Ježíš je vítěz. Z dnešních modliteb jsem měl velkou
radost. Vnímal jsem, že jsou hodně důležité, a věřím, že
tam Bůh mocně jednal.
Zdeněk Z.
Byl to dobře využitý čas, i když jsme byli unavení, ale
velmi jsme si cenili toho, že Leoš mohl přijet a seznámil
nás s těmi modlitebními tématy. Mohli jsme se dozvědět
o konkrétních misionářích a modlit se za ně – získali jsme
obecný přehled právě i ze současné situace.
A na základě toho mě osobně to podnítilo více přemýšlet
o misii a celkově o Nehemii a jejich podpoře do
budoucna. Bylo to tam opravdu fajn.
Daniela O.
Je až neskutečné vidět, kolik modlitebních potřeb se
může týkat misie, misionářů, různých misijních projektů,
ale i aktuální situace ve světě. Bylo skvělé se s těmito
modlitebními potřebami seznámit a zároveň se i zapojit
do modliteb. Tyto modlitby oživily a prohloubily můj
pohled na misii, za což jsem velmi ráda.
Rut B.
www.nehemia.cz
Měnit svět modlitbou