PRAVOSLAVNÉ SVĚDECTVÍ A NEFORMÁLNÍ KULTURA Mgr

PRAVOSLAVNÉ SVĚDECTVÍ A NEFORMÁLNÍ KULTURA Mgr

PRAVOSLAVNÉ SVĚDECTVÍ A NEFORMÁLNÍ KULTURA
Mgr. Marek Maxim Švancara
ÚVOD
Tento příspěvek se nesnaží detailně mapovat interakci fenoménů uvedených
v názvu, ale spíše se usiluje o nalezení možných alternativ a způsobů, jak
správně chápat naše svědectví vůči současné kultuře mladých lidí, jak navázat
s touto kulturou dialog, jaká jsou společná témata a podobné otázky. Neformální
kulturu nelze chápat jako jeden monolitický celek, ale je nutné i v rámci ní
rozlišit různé proudy, které mohou být a i jsou diametrálně odlišné. Pravoslaví
jakožto oslava pravdy a snaha o věrnost nám odevzdané pravdě by se mělo
usilovat o kontakt s těmi neformálními skupinami, které hledají pravdu, trvalé
hodnoty a principy, a na základě toho odmítají současný stav světa a jsou si
vědomy špatného stavu věcí. Jako velmi těžký se jeví dialog s těmi vyznavači
neformální kultury, kteří hledají pouze zábavu, konzum, ač třeba v duševním
smyslu, ale nejde jim o proměnu světa, o zápas za vyšší ideály atd.
Bude se zde vycházet především z hudební oblasti, protože ta se dnes jeví
jako hlavní nosné médium názorů a myšlenek, na jejichž základě se pak formují
i ostatní, např. výtvarné složky, daného proudu neformální kultury. Hudba se
dnes stává významným faktorem ovlivňujícím celé životní prostředí toho
kterého člověka, sama se stává jakousi životní filosofií, a proto je potřeba
danému tématu věnovat velkou pozornost, protože se tímto způsobem do značné
míry vnitřně formují nastupující generace i pravoslavných křesťanů. Vzhledem
k výše uvedenému a na základě zkušeností z působení pravoslavných křesťanů
v oblasti neformální kultury se bude věnovat pozornost především sféře rockové
hudby a pozdějším derivátům tohoto hudebního stylu, protože právě některé
proudy v rámci tohoto typu hudby usilují o hledání pravdy, odsuzují pokrytectví,
65
falešnost tohoto světa, jako i jeho zkaženost a mnohé další prvky, které jsou
blízké pravoslavnému pohledu na svět.
PRAVOSLAVNÉ SVĚDECTVÍ DNES
Naše svědectví, které společně či jednotlivě vydáváme, nás prezentuje před
celým světem, který podle slov Evangelia od počátku hledí na Církev nevraživě,
protože není z něj (Jan 15:19), avšak musíme konstatovat, že je k němu poslaná
a pokračuje tak v poslání, tedy misii, Syna Božího Iisusa Christa (Jan 20, 21).
Tento paradox vyvolává v rámci celého Pravoslaví stále nové a nové spory: být
konzervativní, či tradiční, nebo jaký stupeň ikonomie nebo dokonce liberalismu
přijmout? Tyto otázky zaměstnávají některé pravoslavné křesťany natolik, že
nevnímají své okolí, uzavírají se v podivném sebestředném bludném kruhu a
zcela zapomínají, že Pravoslavná církev není na světě jen kvůli sobě samé, ale
kvůli celému stvoření-má být obrazem Trojjediného Boha, ve společenství lásky
zářit jako slunce na dobré i špatné a také vydávat dobré svědectví především
konkrétními činy, pramenícími z naší víry (Jak. 2:17 n.) a potvrzujícími ji, aby
proto lidé chválili Boha na nebesích (Mat. 5:14). Musíme si přiznat, že jsme
poněkud vzdáleni tomuto stavu, což je jistě špatné, ale ne natolik tragické, aby
to vedlo třeba k církevním rozkolům, jak se stává. Jsme společenství hříšníků
povolaných ke svatosti, na což často zapomínáme a připodobňujeme se fariseům
s jejich hrdostí, polovičatým duchovním životem a pokrytectvím, které Christos
nekompromisně odsuzoval. Tímto umenšujeme nebo minimalizujeme naše
dobré svědectví o dobré Boží zvěsti natolik, že vyvoláváme pohoršení a
odrazujeme duchovně hladové a hledající lidi od orthodoxního křesťanství nebo
dokonce tvrdíme, že není možné mezi tzv. pochybnými lidmi vůbec působit.
Totéž dělali farizeové, když se rouhali Christu kvůli tomu, že působil mezi
hříšníky (např. Mat. 9:11), a jim jsou podobní i ti pravoslavní křesťané, kteří
představují Pravoslaví jako víru vyhrazenou pouze pro elitu, jakoby se snad
66
mohlo pošpinit díky kontaktu s hříšníky.1 Projevuje se tím hned několik
pochybení najednou: nepochopení pozemského působení Iisusa Christa a
nepochopení celé božské ikonomie spásy; duchovní pýcha, kdy se sebejistě
považujeme za lepší než zjevní hříšníci (viz Luk. 18:11); špatné pojetí Církve
jako hrstky vyvolených spíše než léčebnice, kdy povstává strach z toho, aby se
Církev a její učení neznečistilo přijetím hříšníků.
Misii resp. svědectví (tento pojem je jednoznačně výstižnější) je jednoduše
možné charakterizovat jako oblast, kde se živý blahodatný organismus Církve
stýká s neprosvíceným světem. Svět jistě není zcela zbaven Boží starostlivosti a
ačkoliv je Bohu odcizen díky zlu a hříchu, Bůh v něm, jakožto svém stvoření
působí, můžeme vzpomenout známý a z misijního hlediska velmi aktuální
koncept sv. Iustina Filosofa, který operuje s pojmem λογος σπερµατικος, kdy
Boží Logos působí v celém lidstvu, byl a je všude přítomný v jakýchsi zrnkách
pravdy, i mimo svůj vyvolený lid, dříve tedy Izrael, nyní Církev, a vede
k poznání pravdy a Boha.2
Jedna, svatá, apoštolská a všeobecná Církev je místem plnosti pravdy, díky
plnosti Ducha Svatého, Který uvádí do veškeré pravdy (Jan 16:13). Ve světě je i
na základě výše uvedeného pojetí pravda rozptýlená, stejně jako působení Třetí
Osoby Přesvaté Trojice je v něm těžko uchopitelné, což však neznamená, že tam
není přítomné nebo není konkrétní.3
PRAVOSLAVÍ A KULTURA
Právě tyto skutečnosti byly vždy rozhodující pro pravoslavnou misii a
úspěšné pravoslavné svědectví je založeno právě na posvěcení místní kultury a
jejím proměnění. Aktuálně tento jev probíhá třeba v Africe, ale vždy byl tento
1
Viz článek: Renowned missionary compared opponents of the sermon among rockers to
Pharisees
(online)[2008-10-31]. Dostupné na internetu: www.orthodoxnews.com.
2
Viz: PRUŽINSKÝ, Š.: Patrológia I. Bratislava 1990, s. 398-399.
3
Viz BRIA, I.: Go forth in Peace. Geneva 1986, s. 47
67
postup víceméně podobný a probíhal ve třech stupních: 1) důkladné seznámení
se s místní kulturou a její analýza z pravoslavného úhlu pohledu; 2) zavržení
jevů, které jsou v zjevném rozporu s pravoslavným učením a 3) posvěcení
očištěné kultury resp. její adapace na církevní život.4
Tento postup může být aplikován v zemích, které nejsou až tolik
zdeformované západní civilizací. Ale v našich a obdobných zahraničních
podmínkách už není možné hovořit o jednotné kultuře, a proto je řeč o kultuře
formální a neformální, přičemž ta druhá je stále více na vzestupu, nakolik mladí
lidé formální kulturu často nepřejali od starších generací. Otázka kultury je sama
o sobě velmi košatá a my se jí musíme pokusit obsáhnout jakýmsi
generalizujícím přístupem, který sice není zcela přesný, ale dovede nás tam, kam
potřebujeme.
Církev ani v současnosti nemůže zanechat svého působení ad extra. Avšak
současnost před nás klade nové skutečnosti, otázky, výzvy… Často na ně
nejsme připraveni reagovat, což je problém, který však nelze řešit krátkozrace a
tak řečeno „levně,“ jak to dělají někteří křesťané, jen proto, aby byli moderně
řečeno „in“. Skutečná Církev není z tohoto světa a nemá potřebu se snižovat ke
kompromisům, ale má potřebu, nutnost, ne-li povinnost se snižovat k člověku,
ke každému, ke všem lidem, stejně jako se Christos neštítil odporně nemocných,
hříšníků, vyvrhelů, prostitutek, opilců, kolaborantů a mnoha jiných zbídačených
a zubožených lidských bytostí, kterými židovská společnost opovrhovala, ale
přitom jim neuměla efektivně pomoci. Současná situace je stejná-nejen proto, že
Evangelium má věčnou platnost (Luk. 21:33), ale i kvůli tomu, že člověk ve
stavu pádu se projevuje stále podobně.
Svět je doslova přeplněný hmotně, ale co je možná ještě horší (a hlavně
v tzv. vyspělých zemích) duchovně trpícími lidmi. Každý hledá lék pro své
strádání jinde, ale touha všech lidí je v podstatě podobná, hluboko zakořeněná:
4
ARCHBISHOP ANASTASIOS of Albania: Understanding Orthodoxy: How to distinguish
true mission from proselytism (online)[2007-02-13]. Dostupné na internetu:
http://www.orthodoxytoday.org/articles/AnastasiosMission.shtml
68
chybí jim skutečný pokoj, opravdové vnitřní odpočinutí a poklid, vnitřní radost,
úleva od těžkostí, problémů a různého utrpení, tedy vše o čem hovoří a co lidem
nabízí Christos (Mat. 11:28-29). Lidé se tohoto všeho snaží dosáhnout, ale
špatnými prostředky a metodami, což vede v konečném důsledku k zhoršení
stávajícího stavu. Lidé se spoléhají na sebe, věří, že právě oni mají pravdu, čímž
se prohlubuje rozdělenost lidí a relativita všeho jsoucího, což vede k zhroucení
stávajících mechanismů a společnost se dostává do rozkladu, který se snaží
pochopitelně zakrývat.
NEFORMÁLNÍ KULTURA
Zde nastupuje neformální kultura, která reaguje na dění okolo sebe a to pro
formální kulturu a společnost často nepřijatelným způsobem. I Církev jakožto
poměrně tradiční společenství, navíc respektující zákony a etos formální
společnosti (1. Petr 2:13-14), vnímá toto dění často velmi kriticky, a to hlavně
v případě, pokud neformální kultura útočí i do církevních řad. Je zde ovšem
nutná nejvyšší obezřetnost, abychom nevynášeli ukvapený a nespravedlivý soud.
Často nemůžeme znát pravé příčiny věcí, které leží skryty v určitém tajemství, a
pokud někoho zavrhneme jenom proto, že ho nechápeme, dopouštíme se velké
chyby. Takto je tomu i s neformální kulturou, která se nevyjadřuje často „našim
slovníkem,“ ale poněkud jinak než můžeme být zvyklí.5
Pojetí neformální kultury jako nosného média je velmi aktuální a zároveň i
problematické. Mnozí pravoslavní křesťané mají sklon označit věci, které se jeví
odlišně, necírkevně a proto jim nepochopitelně, jako satanismus.6 Vyznavači
neformálních kulturních proudů často dobře rozpoznávají nesoulady ve
společnosti, pokrytectví starších generací, materialismus, relativní životní
5
Viz KLIMEŠ, L.: Slovník cizích slov. Praha 1981, s. 184: heslo „formální“ jako
zachovávájící společenské zvyklosti…vnějškový, nepodstatný, neopravdový…-neformální je
pak opakem.
6
«Люби Бога и делай, что хочешь» Интервью с игуменом Сергием (Рыбко) (online)
[2009-02-13]. Dostupné na internetu: http://www.pravoslavie.ru/guest/051006114112.htm
69
hodnoty současné civilizace a mnohé jiné a přirozeně na to reagují revoltou,
kterou nesmíme chápat u všech jako cíl, ale jako prostředek hledání něčeho
lepšího, než jim nabízí formální kultura a společnost. Zde je jistě pole
působnosti pro pravoslavné svědectví-vyhneme se záměrně pojmu misie, který
zde není až tak na místě. Jde často o to nabídnout alternativu, ukázat skutečné
společenství, které mladým vykořeněným lidem chybí, a proto se i přes
postupující globalizaci
uchylují do určitého
„kmene,“ který jim je něčím
blízký, který má svou filosofii a svůj styl života považuje často za ten nejlepší a
nejsmysluplnější.7
Jde o to nezaleknout se těchto odlišných a nám třeba i cizích lidí a
fenomémů, ale snažit se je pochopit, ale nevnucovat se jim, ale ukázat jim jinou
možnost pro ně pochopitelným způsobem-proto je nutné dobře poznat jejich
prostředí a předložit jim věci tak, aby je pochopili. Nemůže to jistě dělat každý,
nejjednodušší je to pro někoho, kdo v takovém prostředí sám žil, a proto ho
chápe a zná. Nejde o to působit tam, kde se cítíme dobře, ale tam, kde je to
potřeba a právě mladí lidé potřebují pochopení, ale i vedení a odpovědi na jejich
otázky. Uznávaný pravoslavný teolog John Meyendorff píše, že: „Nemáme
žádné právo omezit naše svědectví na situace, kde se“my“ cítíme pohodlně.
V podstatě takové situace opravdu neexistují. Opravdové duchovní „pohodlí“
přijde až v Božím Království.“8 Jde často jen o naslouchání a nabídnutí
odpovědí, nejde ani tak o nějaký prozelytismus. Pokud z nás lidé budou cítit
naše skutečné poznání pravdy a z toho plynoucí svobodu (Jan 8, 32), bude to pro
ně něco skutečně zajímavého, protože dnes se ve světě málokdo usiluje o
skutečné poznání pravdy.
7
Viz: Celtomania in Eastern Siberia. In: Road to Emmaus, vol. VIII, No. 1(#28)(online)[200902-04], s. 34. Dostupné na internetu: www.roadtoemmaus.net
8
MEYENDORFF, J.: Mission and Ecumenism. In: Witness to the World. New York 1987, s.
177.
70
PRAVOSLAVÍ A NEFORMÁLNÍ KULTURA
V Rusku se neformální mládeži věnuje např. tam dobře známý igumen Sergij
Rybko. Jeho konání přivádí mnohé do Církve, ale v určitých, zvláště
konzervativních církevních kruzích vyvolává silnou nevůli. On sám potvrzuje,
že na tuto službu mezi mládeží je nutná dobrá připravenost a on k ní přistoupil
až po 20letech mnišského života, navíc po požehnání svého archijereje a ne
svévolně. Sám za mlada v neformálním společenství žil a dle jeho slov ho právě
ono nasměrovalo k hledání pravdy a tím i Pravoslavné církvi.9 Jeho několikaleté
zkušenosti jsou cenným materiálem z něhož je možné načerpat inspiraci, avšak
nakolik neformální mládež v našich oblastech má poněkud jinou mentalitu,
historické kořeny a žije v jiných podmínkách, nelze je jednoduše kopírovat. Ale
Slované jsou si podobní, deformace léty komunismu nás také přibližuje a
postupující globalizace dnes často stírá rozdíly mezi národy a zeměmi, což
k sobě přibližuje mladé lidi, které často trápí velmi podobné otázky, těžkosti a
problémy.
Působení zvláště pravoslavných duchovních v prostředí neformální kultury
často vzbuzuje v církevních kruzích falečné poplašné reakce, kdy se někteří
domnívají, že se někdo snaží „zavléct“ tuto kulturu do Církve. Nebo, že se
dovoluje pravoslavným křesťanům žít podle norem takové kultury. Pokud by
takto někteří konali, je to jistě zcela nemístné a zbloudilé. Ale je potřeba odlišit
tento stav od působení mezi vyznavači neformální kultury, kdy přicházíme mezi
tyto lidi, do jejich vlastního prostředí, abychom svědčili o Christu a Jeho Církvi,
Jeho učení, o tom, že naše myšlení je v některých záležitostech podobné:
odmítáme zlo, přetvářku, zkaženost světa, nespravedlnost, chceme se vymanit
z utrpení, chceme pomoci druhým lidem v jejich trápení, hledáme smysluplný
život, nejen konzum a neholdujeme materalismu, který se místy hluboce
zakořenil i u mnohých křesťanů atd. atd. Společných témat je mnoho, ale je
9
Viz «Люби Бога и делай, что хочешь» Интервью с игуменом Сергием (Рыбко) (online)
[2009-02-13]. Dostupné na internetu: http://www.pravoslavie.ru/guest/051006114112.htm
71
potřeba citlivost, trpělivost, umění naslouchat a dostatečnou erudici a vlastní
duchovní zkušenost, abychom byli schopní odpovídat.
Takto postupuje i zmíněný igumen Sergij, když se podle jeho slov snaží
mladým lidem ukázat, že „rocková hudba se původně stavěla proti mnoha
pravidlům tohoto světa, zlu, nespravedlnosti… Rockeři se staví do pozice
bojovníků proti osnovám tohoto světa. Křeťanství také bojuje proti zlu světa.
V tom se shodujeme a já se snažím rockerům ukázat, že jejich protest nachází
všechny odpovědi v Pravoslaví. Je přímá cesta z každé neformálnosti, z každé
vzpoury ke Christu.“10 Otec Sergij Rybko se také staví proti těm, kdo ukazují
Církev jako „něco,“ kde nic nelze a tím zcela odrazují mladé lidi, což je zásadní
chyba, protože podle slov sv. Ignatije Brančaninova většina svatých přijala víru
nebo vstoupila do monastýru jako mladí, okolo dvaceti let, protože poté se
člověk pomalu stává cynickým a více přemýšlí než koná. Je nutné mladým
lidem ukázat, že křesťanství je hrdinství, askeze (podvih). „Proto, pokud je
kazatel zkušený, tak dokáže zažehnout mladého člověka tím ohněm, ukázat, že
být křesťanem je samotné hrdinství. V kdejaké rockové hvězdě je málo
hrdinského. Odzpívá svoje, odjede dál, mnoho fanynek okolo sebe. A zde,
v Církvi, je ideál křesťanství-je to svatost a je to norma. Život křesťana-to je
svatost ustanovená Bohem.“ 11
STYČNÉ BODY A ALTERNATIVY
V některých zemích Afriky organizují místní pravoslavní křesťané
pravidleně jednou za měsíc po svaté liturgii setkání u ohně, provázené hudbou a
tancem, jedí tam spolu, konverzují až do noci, aby se tam nejen mladí lidé
scházeli, debatovali, seznamovali se a hledali si partnery zde, radši než při
10
Citováno dle článku: Renowned missionary compared opponents of the sermon among
rockers to Pharisees
(online)[2008-10-31]. Dostupné na internetu: www.orthodoxnews.com.
11
Citováno dle: «Люби Бога и делай, что хочешь» Интервью с игуменом Сергием
(Рыбко) (online)[2009-02-13]. Dostupné na internetu: http://www.pravoslavie.ru/guest/
051006114112.htm
72
podobných akcích pohanského ražení.12 Prostý recept, jak upevnit společenství i
mimo chrám. Je to do určité míry posvěcení nezávadných součástí kultury a
jejich využití i pro duchovní blaho věřících, zvláště mladých. Jde zde o poznání
správné míry, na co lze uplatnit tento postup a kde to již není možné a vedlo by
to k odtržení mladých od církevního života resp. pokud hovoříme o nevěřících,
abychom přílišnou tolerancí jejich kultury de facto nepotvrzovali jejich
stanoviska a oni by nespatřovali smysl a nutnost existence Církve věrné pravdě
apoštolů.
Důležitou otázkou svědectví je vždy komunikace a ta může být v případně
neformální kultury vedena v poněkud jiném módu než jsou pravoslavní křesťané
zvyklí. Misijní metoda sv. ap. Pavla být „Židovi Židem a mdlému mdlým
(slabému slabým)“ kvůli získání těchto lidí pro Evangelium (1. Kor. 10, 20-23)
je v tomto případě velmi aktuální a adekvátní. I tento fakt potvrzuje nutnost
dobré připravenosti a znalosti prostředí, vůči kterému chceme vydávat
pravoslavné svědectví. Stejně jako když apoštol Pavel hovořil k Atéňanům na
Areopágu (Sk. 17, 22 n.), tak i my dnes musíme hledat jakési společné body, na
jejichž základě můžeme navázat byť i jen prostý lidský kontakt, který se pak
může dále rozvíjet. K neformální kultuře je potřeba jistě přistupovat neformálně,
ale jde především o komunikaci všeobecně.
Kritérium hledání pravdy je jedním ze zajímavých styčných bodů při dialogu
lidmi náležícími k neformální kultuře, protože oni sami o to často usilují,
ačkoliv jejich snažení nelze ztotožňovat s pojetím pravdy v rámci křesťanské
orthodoxie, ale jde o vyzdvihnutí jejich snahy hledat pravdu a i jiné vyšší
principy, což je v dnešní konzumní společnosti cenné a pomalu i vyjímečné.
Např. popová hudební kultura (a potažmo i z ní plynoucí směry), o nic takového
12
Viz: We are going to live in paradise. In: Road to Emmaus Vol. V, No. 3 (#18),
(online)[2009-02-04], s. 17. Dostupné na internetu:
http://www.roadtoemmaus.net/back_issue_articles/RTE_18/We_Are_Going_to_Live_in_Para
dise.pdf
73
neusiluje, hlásá de facto konzum, materiální pohodlí a užívání si života plnými
doušky, neslyšíme zde o rozhořčení z nespravedlnosti panující na světě, o
hledání vyšších ideálů jako třeba pravdy apod. Popová kultura je všeobecně
přijímaná jako neškodná a současná společnost je jí doslova zaplavená díky
masmédiím. Neformální kultura je však díky problémům, které jsou s ní
v určitých ohledech spojené (alkohol, drogy, jiný styl života…), akceptována
negativně, kdy se nerozlišuje, ale nekriticky shrnuje vše do jednoho celku.
Neformální kultura je často kritikou konzumní kultury a starších generací, které
tím žijí. Nikdo nekalkuluje s dalekosáhlou deformací lidského života, kterou
přináší tzv. popová „konzumní“ kultura, jejíž zhoubné důsledky jsou často
skryté a nikdo by je ani nepřičítal za vinu této téměř již formální a široce
propagované kultuře. Neformální kultura je však téměř okamžitě odmítána právě
díky problému selhání komunikace, proto, že se jeví být jiná, jdoucí proti
normám, zažitým pořádkům, které jsou často samy špatné, ale nikdo si to už
nechce přiznat, protože změna je vždy nepříjemná. Revolta přichází téměř
s každou novou generací, ale je možné si všimnout, že konzum ovládá i vrstvy
neformální kultury a ta přestává být vzdorem proti špatnostem, ztrácí tak na
obsahu a stává se jen jiným módem spotřebnosti.
ZÁVĚR
Církev se nachází v stále se měních podmínkách, na které musí s Boží
pomocí pořád adekvátně a aktuálně reagovat, pokud se má mít její existence
smysl i pro nastupující generace. Nejen z hlediska misijního či lépe z pozice
pravoslavného svědectví světu, ale i z pohledu pastorálního a katechetického a
možná nejvíce ohledně výchovy dalších generací pravoslavných křesťanů
hlavně v rodině má otázka neformální kultury zvláště dnes alarmující závažnost,
kdy její podcenění vede k vytržení duší mladých lidí z jejich kořenů, kdy je
nutné poznat, co by mohlo prospívat a co už vede k vnitřnímu rozkladu. Rodiče,
katecheti, duchovní a samotní mladí lidé musí věnovat otázkám kultury
74
pozornost, protože třeba hudba je často jen médiem, které může nést zcela
odlišné, až protikladné myšlenky. Někdo věnuje pozornost hudbě, že je
agresivní apod., ale mladí lidé dnes již zřejmě nebudou ochotní poslouchat
lidovou či vážnou hudbu, a pokud bychom je k tomu nutili, tak v nich pouze
násilím a zákazy posílíme touhu vyznávat neformální kulturu, proto represe, ale
ani úplná svoboda není řešením. Mladé lidi je stále nutné vést, radit jim tak, aby
radu přijali, hledat tvořivě způsoby komunikace, alternativy, kudy by bylo
možné se ubírat. Nelze to však chápat jako ideální stav, ale jako ikonomii, která
má vést k upevnění ve spasitelné pravoslavné víře. Pravoslavní se nesmí
zaleknout současného světa, změn, které přináší, musí statečně svědčit o své
víře, umět vysvětlit čemu věří, naučit se čelit mnohým výzvám, které dnešní
svět přináší, i když to často není lehké a příjemné, ale musíme počítat v tomto
světě s utrpením,13 abychom byli opravdovými následovníky Christa, který nás
ujišťuje a upokojuje: „Na světě soužení míti budete, ale doufejtež, jáť jsem
přemohl svět” (Jan 16, 33).
SEZNAM BIBLIOGRAFICKÝCH ODKAZŮ:
BRIA, I.: Go forth in Peace. Geneva 1986, ISBN 2-8254-0861-1.
CALCIU, G.: Christ Is Calling You! Platina, California 1997, ISBN 1887904-52-2.
KLIMEŠ, L.: Slovník cizích slov. Praha 1981, ISBN neuvedeno.
MEYENDORFF, J.: Mission and Ecumenism. In: Witness to the World. New
York 1987, s. 167 – 177, ISBN 0-88141-069-1.
PRUŽINSKÝ, Š.: Patrológia I. Bratislava 1990, ISBN 80-85128-08-X.
13
Viz CALCIU, G.: Christ Is Calling You! Platina, California 1997, s. 10 n.
75
ELEKTRONICKÉ DOKUMENTY:
ARCHBISHOP ANASTASIOS of Albania: Understanding Orthodoxy: How
to distinguish true mission from proselytism (online)[2007-02-13]. Dostupné na
internetu: http://www.orthodoxytoday.org/articles/AnastasiosMission.shtml
Celtomania in Eastern Siberia. In: Road to Emmaus, vol. VIII, No.
1(#28)(online)[2009-02-04], s. 34. Dostupné na internetu:
www.roadtoemmaus.net
«Люби Бога и делай, что хочешь» Интервью с игуменом Сергием
(Рыбко) (online)[2009-02-13]. Dostupné na internetu:
http://www.pravoslavie.ru/guest/051006114112.htm
Renowned missionary compared opponents of the sermon among rockers to
Pharisees
(online)[2008-10-31]. Dostupné na internetu: www.orthodoxnews.com.
We are going to live in paradise. In: Road to Emmaus Vol. V, No. 3 (#18),
(online)[2009-02-04], s. 17. Dostupné na internetu:
http://www.roadtoemmaus.net/back_issue_articles/RTE_18/We_Are_Going_to_
Live_in_Paradise.pdf
76