NEBOŽTÍCI

 fenomén
KŘEHKÁ VZPOMÍNKA.
Památeční sklo je český
patent a spojuje kvalitní
křišťál a malé množství
popela zesnulého, který je
zataven přímo do skla.
DĚDA NÁM
VYKVETE.
NEBOŽTÍCI
PŘEJÍ
Biourna, která
se ekologicky
rozloží v půdě:
popel se uloží
pod sazeničku.
KUMŠTU
FOTO: MEMORY CRYSTAL
Život si chceme užít stylově.
Oslavujeme ho designovým
nábytkem, značkovým oblečením
a někteří jím prosviští v luxusním
„žihadle“. Když přijde na smrt,
estetické nároky nás opouštějí:
odbudeme ji uniformním pohřbem
a nenápaditou urnou. Nebožtíkovi
lze ale dopřát švihácké útočiště.
Funerální design vstává z hrobu.
DOJEMNÁ
OZDOBA.
Urny mohou
vypadat i jako
umělecká díla,
která krášlí
interiér. Takové
vyrábí třeba sochař
Martin Chmelař.
text: Linda Kholová
foto: Memory Crystal, Tafofil – Krása tajemství hřbitovů /
/ Barbora Faiglová
POSLEDNÍ JÍZDA.
31
FOTO: MARTIN CHMELAŘ / ATELIER CHMELAŘ
30
FOTO: PROFIMEDIA.CZ
Britská firma Crazy
Coffins z Leicestershiru
nabízí rakve
bizarních tvarů.
fenomén
S LÁSKOU
K TAJEMNU.
FOTO: PROFIMEDIA.CZ
Dana Svítilová
miluje hřbitovy,
za což v minulosti
sklízela od okolí
urážky. Teď o nich
vydává knihu, v níž
mimo jiné vysvětluje
náhrobkové symboly.
FOTO: PROFIMEDIA.CZ
Jen minimum Čechů
nechává své zesnulé
blízké pohřbívat do země.
A když už, náhrobky volí
neosobní a nevýrazné.
V cizině se naopak lidé
mohou přetrhnout, aby
hroby hýřily nápady
a vyjadřovaly co nejlépe
to, co měl nebožtík rád.
V Londýně takové rovy
fotí hřbitovní milovnice
Jana Dohnalová. „Vídám
na náhrobcích třeba
i pivní etikety,“ říká.
P
řed lety se na ni okolí
dívalo úkosem. Ona si
ale nemohla pomoci:
kráčela zasněně mezi
náhrobky, nasávala vůni hřbitovního kvítí, sedávala šťastná
na lavičkách u zdí porostlých
břečťanem… „Měla jsem celkem dlouho obavy se přiznat,
protože i když jsem své touhy
po těchto místech držela zkrátka, občas se mi vytrhly a já zahlédla napřímený ukazováček
z davu a zaslechla na svou adresu slova typu ‚pošuk‘ a ‚nekrofil‘,“ říká Dana Svítilová. Profesí je učitelka a průvodkyně,
srdcem tafofil. Tedy člověk, který miluje hřbitovy. Toulá se po
nich, fotí jejich oprýskaná, půvabná i tajuplná zákoutí a obrázky pak sdílí s podobně založenými náturami na sociální
síti. Právě teď jí vychází kniha,
která je bohatě ilustrovaná fotografiemi od Barbory Faiglové.
Stejně jako paní Svítilová,
i další hřbitovní fanynka, spisovatelka Jana Dohnalová, si stýs-
FOTO: TOMÁŠ MAJER
TROCHU ŽIVOTA
DO TOHO UMÍRÁNÍ!
INZERCE
ká, když přijde řeč na nové pořádky. Jen zlomek Čechů totiž
pohřbívá své blízké pod zem,
a když už, tak náhrobky vypadají žalostně všedně. Ještě na začátku předminulého století to
byla jiná písnička: rodiny se
předháněly, kdo bude mít krásnější náhrobek, povolávaly
k tomu i renomované sochaře
– andělíčci se prali o místo
s hrdličkami –, a navíc se z mnoha dalo vyčíst, čím dotyčný za
života vynikal, jakou měl profesi. Na jistých neobarokních a secesních náhrobcích bylo dokonce
možné najít i motivy spojení
smrti a erotiky, rozkoše a bolesti.
Taková kreativita je ale pryč.
„Snaha o umění upadla u pohřbívání někdy po válce, od té
doby, snad vlivem minulého režimu, se snažíme nevybočovat,
mít hrob co nejméně nápadný,“
říká Jana Dohnalová. Protože
žije a pracuje v Londýně, ví, že
je to česká specialita. I jindy
upjatí Angličané na náhrobky
lepí třeba etikety piva, které měl
i Jindy upjatí
Angličané lepí
na náhrobky
třeba etikety od
piva, které měl
zesnulý rád.
Fotografie, ze kterých mrazí
N
aši předkové
nebyli – co do
morbidnosti – žádní packalové. Ještě
před sty lety si lidé
libovali třeba ve vystavování nebožtíka
na katafalk, případně ho pokládali na
speciálně upravenou
postel, kde tři dny ležel a byl oplakáván.
Hojně se pohřbívalo
do zděných hrobek
– za tím účelem se
používaly bohatě
zdobené zinkové
rakve. Klasické dřevěné rakve mívaly
v úrovni hlavy mrtvého okénko, aby
byla vidět jeho tvář.
Zvláštní kapitolou
pak bylo fotografování zesnulých.
V případě mrtvého
dítěte byla jeho post
mortem fotografie
umístěna přímo na
náhrobek. Pózující
nebožtíci měli často
kolem hlavy ovázané šátky, to aby jim
čelist neztuhla otevřená. Nejbizarnější
vychytávkou pak
byl jakýsi držák na
mrtvého: po smrti
pozůstalí nebožtíka
„naaranžovali“ do
požadované vzpřímené pozice a zezadu ho opřeli o speciální konstrukci, aby
vypadal jako živý.
zesnulý rád, pokud byl fotbalista, zhotoví mu z květin fotbalový míč, u jiného bývalého sportovce vévodí pietnímu místu
soška boxera a nedávno si paní
Dohnalová vyfotila i náhrobek
s postavičkou z dětského pořadu
Teletubbies. „Byla jsem na hřbitovech v různých evropských
zemích – Češi ve strohosti jednoznačně vedou,“ říká Jana Dohnalová. I ona vydala o svém
koníčku knihu, nese název Na
poslední cestě.
Opulentní pohřby s rakví už
dneska vyznávají jen „světští“
a Romové. To jsou také ojedinělí
zájemci o různé sošky andělíčků, lampičky, vázičky a všechny
ty ozdoby, bez kterých se v minulosti neobešel žádný hřbitov.
SPECIÁLNÍ HOST:
Vrátím se jako smrček
Ateističtí Češi jsou mistři v kremaci – pro své zesnulé blízké ji
volí pětaosmdesát procent lidí.
To je po Japoncích a Švýcarech
nejvíc na světě. S obaly na urny,
které vyfasují po žehu z pohřebního ústavu, si nedělají hlavu.
Nejčastěji volí ty nejlevnější
a nejfádnější, nebo popel nechají
rozptýlit. Hlavně ať je to rychlé,
jednoduché, finančně nenáročné
a bez nutnosti se ostatky dále
zaobírat. S takovým cynismem
svých příbuzných často počítají
i ti, kteří už smrt vyhlížejí.
„Moje tetička chtěla být zpopelněna, abychom se prý nemuseli
starat o její hrob. Nechtěla být
na obtíž,“ říká Jana Dohnalová.
ÚTERÝ 22. 12. 2015, 19:30
O2 ARENA PRAHA
32
WWW.TRISESTRY.CZ
33
stry_O2_inzerce_instinkt_94x122.indd 1
7.10.2015 9:38:30
fenomén
Palmová ratolest, vavřínový věnec – Kristovo vítězství nad smrtí
Putto – neutrální bytost,
která nemá křídla, ztělesňující melancholii; v mytologické
představivosti křesťanské
Evropy si zesnulé děti udržovaly zvláštní postavení – jako
neviňátka bez hříchu se přimlouvají za spásu svých blízkých
Kříž, kotva, srdce – víra,
láska, naděje nebo pokora
Lebka, kniha – meditace
Makovice, květy vlčího
máku – odkazují k řeckému
bohu spánku Hypnovi a bohu snů Morfeovi
Šišky borové i smrkové –
nesmrtelnost
Motýl – konečnost života,
zmrtvýchvstání
ILUSTRACE: ALENA FAIGLOVÁ
Párek hrdliček – nekonečný žal opuštěného partnera
Beránek – nevinnost,
symbolizuje i Ježíše Krista
Zdroj: Tafofil, Dana Svítilová a Barbora
Faiglová, Grada, 2015
34
LUXUS PRO NEBOŽTÍKA. Jako jedni z prvních začali Jan Šípek (vlevo) a Jan Šimon prodávat urny na internetu.
Na stole před nimi bílá urna ze soli, urny ručně malované technikou airbrush nebo zdobené krystalky Swarovski.
FOTO: RADEK CIHLA
Eros,
Amor –
okřídlené
dítě s loučí nebo
urnou odkazuje na
Krista
a možnost nového svobodného života duše
překonávající tělesnou smrt
ká na výrobek reklamní brožura. Taková vzpomínka na bezpodmínečnou lásku ale už není
žádná láce, ten nejmenší diamant přijde na pětadvacet tisíc,
ten největší na více než tři sta tisíc. Kámen se dá zasadit do nejrůznějších šperků. „A má to tu
výhodu, že vzpomínku na dotyčného může mít při sobě i víc
členů rodiny, protože popela je
zapotřebí jen trochu,“ chválí
produkt Dalibor Novák.
ČÁRA ŽIVOTA. Takový název
má netypická urna sochaře
Martina Chmelaře. Část na
vsyp popela je důmyslně
ukryta.
FOTO: ATELIER CHMELAŘ
Jaký význam mají funerální
plastiky u křesťanských náhrobků?
Na památku si můžete nechat
zhotovit laserový portrét. Do
hranolu optického skla se neprodyšně uzavře pramínek vlasů
zesnulého a do středu hranolu se
pak laserem vypálí detailní portrét milovaného s mírným 3D
efektem. „K tomuto výrobku je
vystaven certifikát pravosti použití vlasů,“ píše se u nabídky
na webu. Taková high-tech relikvie přijde na 2500 korun.
To ale není vše. Mrtvými se
můžete i zdobit – firma Heart in
Diamond z Nového Boru dokáže z částic uhlíku z popela vyrobit unikátní diamant. „Co nás
dělá člověkem, je naše bezpodmínečná láska k rodině, jejím
členům, našim přátelům, a dokonce k zvířecím kamarádům.
Tyto kouzelné okamžiky strávené společně tvoří bohatou mozaiku našeho života. Je to jako
kulisa, kterou jsme si sami vytvořili a jejíž hodnota přetrvává
navždy, tak jako diamanty,“ lá-
Manželé na magnet
Jedním z těch, kteří by si přáli,
aby se oprášila někdejší sláva
funerálního designu, je i ředitel
Správy pražských hřbitovů Martin Červený. Novodobé náhrobky
jsou podle něj buď bez nápadu,
nebo nevkusně okázalé. Fantazii
majitelů hrobových míst se totiž
bohužel meze nekladou. Třeba
pseudoantické sloupy pak mezi
viktoriánskými nebo secesními
hroby působí jako pěst na oko.
VZPOMÍNKA
DO DLANĚ.
Část popela může
být zatavena do
„památečního
skla“. Náročnější
z něj mohou
nechat vyrobit
diamant, a nosit
tak zesnulého třeba
v náušnicích.
INZERCE
Málokdo ví, že urnu lze alespoň zvolit podle životního stylu
nebo povahy jejího budoucího
obyvatele. Jednou z prvních firem, která takové nápadité urny
začala nabízet na internetu, jsou
Weburny.cz. Mají v nabídce kolem pěti stovek modelů z kamene, dřeva, keramiky, křišťálu,
ale třeba i karbonu, do které se
pochovávají motorkáři. Veliké
oblibě se těší ekologické urny
vyrobené z biologicky odbouratelných materiálů, které se po
čase rozloží v půdě. Mohou být
bohatě zdobené a barevné – prohlížím si třeba tu, na které je
technikou airbrush vyobrazen
maják v moři, zaujme i bílá nádoba, která je celá vyrobena
z mořské soli. „Koupili si ji lidé,
kteří v ní příbuzného pohřbili
do řeky,“ říká spolumajitel
e-shopu, Jan Šípek.
Jiná ekourna je posázena krystalky Swarovski, je tady i model, do kterého se vloží popel,
přidá se substrát a sazenice.
„Popel tak vlastně vdechne nový život, zrodí strom,“ vysvětluje Šípek. Nejčastěji lidé objed-
návají urny do dvou tisíc korun
(nejlevnější – kovové – stojí do
tisícovky), je k mání ale i urna
za čtyřicet tisíc vyrobená z polodrahokamu onyxu. „Musí se
samozřejmě přihlédnout k tomu,
jestli půjde urna do země, na náhrobek, bude vystavena v kolumbáriu, anebo doma na polici,“
doplňuje kolegu z Weburny.cz
Jan Šimon.
Jiný e-shop, Hrbitovnizbozi.cz,
nabízí i odlitky z bronzu. „Urna
pak vyjde i na šestnáct tisíc,
ovšem takovou objednávku dostaneme maximálně jednou dvakrát do roka,“ říká majitel obchodu Milan Hegner. Kromě uren
nabízí i různé doplňkové zboží,
které předválečné generace zbožňovaly: pískovcové holubičky,
portréty Panny Marie, Ježíše na
kříži, plastiky květin… O to je
ale minimální zájem. „Zejména
kříže Češi nemusí. Mají je rádi
jen Moraváci a také lidé z jižních
Čech,“ říká Hegner.
Děda ve skle
i Mrtvými se
můžete i zdobit.
Z částic uhlíku
z jejich popela lze
vyrobit unikátní
diamant.
Kdo by zatoužil po ještě odvážnějším smutečním umění, může
zauvažovat o zhotovení takzvaného „vzpomínkového skla“.
Část popela zemřelého člověka
se zataví do křišťálu, který se
pak dá vytvarovat třeba do malého srdíčka a vznikne originální talisman. O sklo je podle Dalibora Nováka, majitele e-shopu
Memoryurny.cz, velký zájem.
Klasické Shakespearovo drama
se vrací na filmová plátna v nové verzi,
v nichž září současná herecká elita
Michael Fassbender a Marion Cotillard.
V KINECH OD 5. LISTOPADU
35
FOTO: MEMORY CRYSTAL
Hrdličky a ti druzí
fenomén
DŮSTOJNÉ STARÉ ČASY.
Naši předkové se až do 2. světové
války ve funerálním umění
přímo vyžívali a ke zhotovení
náhrobku najímali i renomované
sochaře. Ani staré hroby však
nejsou chráněnou památkou.
Sto stran rozhovorů
pro lidi, kteří nezapomněli číst.
Adoptuj si velikána
FOTO: ČTK / MARTIN HURIN
H
„Připravujeme manuál, co si nájemce bude moci v tomto směru
dovolit. Zatím naši úředníci
schvalují jen technické parametry náhrobků,“ říká Červený. Problémem jsou nevzhledné hroby,
ke kterým se nikdo nehlásí, a tudíž o ně ani nikdo nepečuje – na
šestadvaceti pražských hřbitovech je jich kolem čtyřiceti procent. V některých z nich odpočívají i slavní literáti, vědci nebo
státníci – ty je možné adoptovat
(viz Adoptuj si velikána) a nově
i na renovaci těchto hrobů přispět pomocí DMS.
Ředitel Červený se letos rozhodl ještě pro jeden neobvyklý
projekt. Ve spojení s Czechdesignem vyhlásila Správa pražských hřbitovů na jaře soutěž
Funerální design. S návrhem
originální urny nebo náhrobku
se mohli zapojit designéři, sochaři, ale třeba i studenti uměleckých škol. Pořadatelé byli zaskočení velkým zájmem – sešlo
se celkem 320 návrhů. Vyhrála
Zuzana Knapková s představou
partnerských uren, které jsou
spojeny magnety. Druhé místo
obsadil Tomáš Černý s nápadem
přidávat jednotlivé schránky na
urny na sebe a tím budovat vícegenerační hrob. Za ním se
umístila Táňa Kubiková s ná-
36
hrobkem Povídkář, na kterém je
vkusně umístěna lavička. „Svou
dispozicí hrob dává pozůstalým
příjemný pocit soukromí při
vzpomínání na zesnulou osobu,“
ocenila porota. „Byl jsem překvapený, jak to téma i mladí lidé vzali vážně. Připravujeme
vydání katalogu s nejlepšími
návrhy. Zájemci se pak s jednotlivými designéry budou moci
domluvit na jejich realizaci,“ říká Červený.
Milovnice hřbitovů Jana Dohnalová, která zrovna své foto-
i Mladé
designéry téma
smrti bavilo: do
soutěže poslali
350 návrhů
moderních
náhrobků a uren.
grafie náhrobků vystavuje
v Londýně, si pohrává – zpola
vážně, zpola žertem – s odvážnou myšlenkou. „Lidé jsou
dneska posedlí značkami. Pracuji ve velkém obchodním domě
a jsem dennodenně svědkem, jaké peníze jsou lidé ochotní dát
třeba za kabelky světových návrhářů. Co takhle zkusit nabízet
náhrobky značky Gucci nebo
Louis Vuitton? Tady v Londýně
by to na hřbitově zase tolik výstředně nepůsobilo," usmívá se.
Znovu zažehnutý zájem
o funerální design dělá radost
i tafofilce Daně Svítilové, která
básní: „Mé srdce plesá, že je
funerálek pozvednutý a dostal
možnost se hřát na slunci uměleckého zájmu.“ Na druhou
stranu připouští, že novodobému designu nerozumí a její největší láskou vždycky zůstanou
hroby na starých válečných
hřbitovech. Je ráda, že ji za její
koníček již dneska málokdo odsuzuje. „Nakonec i moje děti
přežily výchovu potrhlé matky,
která je od útlého mládí vláčela
po hřbitovech. Dnes mému
hřbitovničení přihlížejí s blahosklonným úsměvem, a když mi
chtějí jednou za čas udělat radost, tak mě vezmou na výlet –
mezi hroby.“ ¾
řbitovy nejsou památkově chráněny, takže
i hroby významných Čechů
mohou časem zmizet. Pokud
se o hrob dlouhodobě nikdo
nestará, je místo nabídnuto
k odkoupení. „Někteří nájemci pak chtějí mít své hrobové
místo úplně prázdné, takže
se musí stávající ostatky odstranit. I významná osobnost
by teoreticky mohla končit
ve společném hrobě, i když
jsem se s tím ještě nesetkal,“
říká ředitel Správy pražských
hřbitovů Martin Červený.
Opuštěné hroby slavných
lidí, často v dezolátním
stavu, je už druhým rokem
možné adoptovat. Smlouva
o adopci se uzavírá na deset
let, poplatek činí třicet tisíc
korun. Náplní adopce je péče
o hrob, jeho zvelebování –
neslouží však k tomu, aby byl
do něj kdokoli další pochováván. Za dva roky se v rámci
tohoto projektu podařilo
zachránit více než stovku
hrobů. Mecenáše našel například příbytek básníka Karla Jaromíra Erbena, novináře
Karla Havlíčka Borovského,
spisovatelů Jana Karafiáta
i Eduarda Basse. Kteří velikáni jsou ještě „k mání“, lze
zjistit na www.hrbitovy.cz.
Druhou možností, jak pomoci pražským hřbitovům,
je zaslat libovolnou peněžní
částku na sbírkový účet číslo
269245430/0300 nebo poslat dárcovskou SMS ve tvaru
DMS SPH na telefonní číslo
87 777. Cena DMS je 30 Kč.
Nechte si poslat časopis za 1 SMS přímo domů
1
Pro objednání zašlete SMS ve tvaruINTmezera
JMÉNOmezeraPŘÍJMENÍmezeraULICEmezera
MĚSTOmezeraPSČ na telefonní číslo 902 06.
2
Za cenu 32 Kč vč. DPH/SMS zašleme
časopis přímo k vám domů.
Technicky zajišťuje: GLOBDATA a.s., Na Příkopě 9–11, Praha 1, www.globdata.cz, www.platmobilem.cz
37