preddynasticke-obdobi-lr (1008855)

Předdynastické období –
od nejstarších Eg ypťanů
k pr vním králům
LY
PETRA MAŘÍKOVÁ VLČKOVÁ
měny pohřebního a rituálního chování starých Egypťanů. Časový úsek, v němž se budeme v této kapitole pohybovat, je velmi rozsáhlý – od paleolitu až po počátek
1. dynastie, tj. téměř 300 000 let.
Již otec dějepisu Hérodotos prohlásil, že Egypt je
dar Nilu. Pro pravěký vývoj to platí snad dvojnásobně.
Zároveň však musíme dodat, že Egypt je rovněž i darem Sahary, neboť obě oblasti – úrodné nilské údolí
a Sahara – spolu nikdy nebyly svázány tak pevně jako
v tomto období. Tomuto sepětí napomáhalo především
tehdejší klima celého regionu. Dnes patří oblast Horního Egypta mezi nejsušší místa na zeměkouli, ale životní
prostředí raných Egypťanů se od současnosti podstatně
lišilo: střídala se období nadprůměrné a průměrné suchosti – a tehdejší Egypťané se s prudkými výkyvy klimatu museli velmi rychle vypořádat.
Dějiny poznání této části egyptské historie jsou poměrně mladé: v roce 1895 odkryl William M. F. Petrie
na lokalitě Nakáda v Horním Egyptě pohřebiště s více
než 2 000 pohřby, jež byly vybaveny keramikou a dalšími
předměty – do té doby neznámými. A byl to rovněž Petrie, kdo stanovil základní chronologický rámec pravěkého
vývoje egyptské civilizace (amratien – gerzean – semainean). Po něm následovali další badatelé a postupně se začala
mapa našeho poznání tohoto nejstaršího období egyptské
civilizace pomalu zaplňovat. V současné době používáme
pro označení základních chronologických stupňů mladší fáze Předdynastického období termíny Nakáda I (amratien), II (gerzean) a III (semainean).
D
IJ
N
Í
Ú
Č
E
Rozsah této kapitoly neumožňuje podat souvislý přehled kulturního vývoje Egypta v celém Předdynastickém období, a proto zaměříme pozornost pouze na
jednotlivé nálezy, jež dokumentují vznik, rozvoj a pro-
U
Gaza
T
Tell el-Rabaa
Barnugi
Kóm Firín
Kóm el-Hisn
Kóm Abú Billo
Abú Ghalib
el-Qatta
Abúsír
Sakkára
Dašhúr a Mazghuna
Horovy cesty
O
S
Tell ed-Daba
el-Chatana
Tell el-Basta
Tell Samad
P
Fajjúm
R
Tell el-Jahudíja
Memfis
E
Lišt
Haraga, Riqqa
Hawwára
Il-Láhún
Hérakleopolis Magna
Bahríja
P
Bení Hasan
Dér el-Berša
Hatnúb
N
Ešmunén
O
U
Z
Serábit
el-Chádim
R
Č
E
Mér
Dara
Asiut
Kau el-Kebír
U
át
am
Ham m
í
d
á
W
JE
Abydos
Dér el-Bahrí
Armant
X
T
Qillat ed-Dabba
T
E
Dachla
Edfu
Kubbit el-Hawwa
Asuán
T
E
N
T
O
Charga
Théby/Karnak/Luxor
Moalla
druhý
katarakt
Semna
Kumma
0
pohorí
100
N
STARŠÍ FÁZE
PŘEDDYNASTICKÉHO OBDOBÍ
200 km
44 Mapa Egypta s vyznačením hlavních lokalit zmiňovaných
v této kapitole.
Ze starší fáze Předdynastického období pochází poměrně velmi málo nálezů, které by nám umožnily poznat pohřební zvyklosti a zádušní představy tehdejších
PŘEDDYNASTICKÉ OBDOBÍ 
O D N E J S TA R Š Í C H E G Y P ŤA N Ů K P R V N Í M K R Á L Ů M
73
Í
Ú
Č
E
Tab. 1 Chronologie starší fáze Předdynastického období. Podle Ian Shaw, Dějiny starověkého Egypta, (Praha,
2003), 497. (BP = before present – před současností)
E
P
R
O
S
T
U
D
IJ
N
700 000 – 7000 BP
700 000 – 250 000 BP
250 000 – 50 000 BP
50 000 – 24 000 BP
24 000 – 10 000 BP
10 000 – 7000 BP
od 7000 BP
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
O
U
I druhý nejstarší pohřeb pochází z téže oblasti;
v tomto případě se přesná lokalita nazývá Nazlet Chater 4. Stáří kostry je odhadováno na 30 000 let. Jde
o pohřeb dospělého muže ležícího na zádech s hlavou
otočenou k západu a s kamennou sekyrkou uloženou
u hlavy – nejstarší doloženou pohřební výbavou v zemi na Nilu. Tělo bylo uloženo do mělké jámy a překryto velkými kamennými deskami.
Skutečnost, že byly oba nejstarší doklady o sociálním uspořádání tehdejší egyptské společnosti objeveny v oblasti Keny, není překvapivá. Tato část středního Egypta totiž představovala ve středním paleolitu
velmi důležité centrum stimulující další vývoj, neboť
se zde nacházela významná ložiska nerostného bohatství – především kvalitních pecek rohovců, z nichž se
tehdy vyráběly všechny pracovní nástroje. Minimálně
u pohřbu muže z Nazlet Chateru 4 se podařilo časovou souvislost mezi uložením jeho těla a neustále probíhající těžbou pazourků jasně prokázat.
Pravděpodobně nejdramatičtějším nálezem dokládajícím rozvoj pohřebních zvyklostí v pozdním paleolitu je pohřebiště v Gabal Sahabě, nacházející se asi
3 km severně od Wádí Halfy. Archeologové zde nalezli 59 koster, které byly všechny uloženy v lehce pokrče-
Z
Paleolit
Starý paleolit
Střední paleolit
Mladý paleolit
Pozdní paleolit
Epipaleolit
Neolit
né poloze na levém boku, s hlavou směřující k východu a tváří obrácenou k jihu. Jednotlivé kostry spočívaly
v prostých mělkých jamách překrytých pískovcovými
deskami. Podle typologického rozboru kamenné industrie nacházející se u koster je stáří pohřebiště odhadováno asi na 12 000 let.
Již na první pohled je zřejmé, že některá těla vykazují
známky násilného skonu – hroty šipek z rohovců zaseklé
do kostí a lebek. Podrobnější průzkum nakonec odhalil
stejnou příčinu smrti u téměř poloviny koster (24). Její
náhlost potvrzuje i několik hromadných pohřbů – například dvě jámy obsahovaly po čtyřech kostrách. Zlomeniny předloktí, stopy po hlubokých řezných ranách
na dlouhých kostech jen dokreslují brutalitu útoku. Ojedinělost pohřebiště podtrhuje i skutečnost, že téměř polovina zde nalezených jedinců byly ženy a děti. Jak lze
vysvětlit vznik pohřebního místa v Gabal Sahabě? Šlo
o důsledek jediné mimořádně dramatické události? Přepadla snad jedna nepřátelská tlupa jiné nechráněné sídliště, jehož muži byli právě na lovu? Je však rovněž možné, že místo bylo používáno po delší dobu početnou
skupinou lovců-sběračů, jež musela čelit výrazným klimatickým výkyvům, které ovlivňovaly možnosti získání
potravy a nutily o ni jednotlivé společnosti bojovat.
Další pohřebiště bylo prozkoumáno na západním
břehu, téměř přímo proti Gabal Sahabě. Tentokrát bylo objeveno 39 pohřbů pocházejících z přibližně stejného období. Rovněž tato těla byla uložena ve skrčené
poloze, avšak zde se setkáváme se zcela odlišnou situací. Orientace jednotlivých pohřbů se lehce odlišovala a kromě tří jam, do nichž byli uloženi dva jedinci, se
vždy jednalo o uložení jednoho těla. A navíc, na žádné z koster nebyly nalezeny doklady o násilné smrti. Již
toto prosté srovnání dokládá výjimečnost pohřebiště
v Gabal Sahabě.
Poslední paleolitické pohřebiště, o němž se zde zmíníme, bylo prozkoumáno na západním břehu Nilu v Tošce, přibližně 250 km jižně od Asuánu. I tuto nekropoli,
čítající 21 pohřbů, lze přibližně datovat do stejného období jako Gabal Sahabu. Pohřby byly zapuštěny do země
kolem malého návrší, jež sousedilo s bažinatým územím.
Zemřelí byli uloženi v lehce skrčené poloze na levém
boku, s hlavou k jihu a tváří obrácenou k východu. Ačkoli kromě několika kamenných nástrojů nebyly k pochovaným přiloženy jiné milodary, byly v zásypech tří
pohřbů nalezeny býčí rohy. Jde o dosud nejstarší doklad
specifického vztahu mezi dobytkem/býkem a člověkem,
který se uchoval i po následující období faraonského
Egypta, neboť býk byl pokládán za ztělesnění síly a moci.
LY
Egypťanů. Nejstarší africký pohřeb patřící jedinci Homo
sapiens sapiens je datován do pozdní fáze středního paleolitu. Jedná se o pohřeb dítěte na lokalitě Taramsa 1,
ležící mezi Denderou a Kenou, a stáří kostry je odhadováno na 55 000 let. Objevila ho v roce 1994 belgická
expedice projektu Prehistorický vývoj středního Egypta. Dítě bylo uloženo na zádech do přibližně 1 metr
hluboké jámy. Nález tak potvrzuje poměrně rozvinutou společenskou organizaci, která cítila potřebu a byla
schopná se postarat o uložení svého člena.
74
PŘEDDYNASTICKÉ OBDOBÍ 
O D N E J S TA R Š Í C H E G Y P ŤA N Ů K P R V N Í M K R Á L Ů M
LY
Ú
Č
E
Í
N
IJ
D
U
T
S
O
R
P
E
Z
U
O
P
N
R
Č
E
U
JE
X
T
T
E
O
45 Hromadný pohřeb v jeskyni Gabal Sahaba
T
E
N
T
Nejstarší neolitický nález, který by jasně vyjadřoval
náboženské cítění starých Egypťanů, pochází ze Saharské pouště. Přibližně 100 km západně od Abú Simbelu
odkryli badatelé Fred Wendorf a Ronauld Schild na lokalitě Nabta Plája pozůstatky po první neolitické civilizaci na území Egypta. V té době, přibližně 8 500 – 4 500
před n. l., panovalo v oblasti Sahary vlhčí klima, jež
umožňovalo její stálé osídlení. Svého vrcholu dosáhla
kultura Nabta Plája přibližně kolem roku 5 000 před
n. l., a tehdy také došlo k výstavbě náboženského centra v podobě kamenného kruhu, který pomáhal určit
příchod životadárných dešťů; na něj a na důležité hvězdy na noční obloze – Sothis a Orion – pak byly orientovány další řady kamenných menhirů. Celý komplex
staveb byl doplněn o osm rozsáhlých kamenných mohyl, jež ukrývaly pohřby dobytčat.
Nedávné nálezy několika pohřbů v Nabtě Pláji dokládají, že obyvatelstvo Sahary udržovalo čilé kontakty
se svým okolím, neboť v prostých pohřebních jámách
byla objevena keramika, ozdoby i kamenné palety, jež
odpovídaly soudobým nálezům z údolí Nilu.
PŘEDDYNASTICKÉ OBDOBÍ 
O D N E J S TA R Š Í C H E G Y P ŤA N Ů K P R V N Í M K R Á L Ů M
75
Datace (před n. l.)
5000
4500
4000
Dolní Egypt
Merimda Bení Saláma
el-Omari
Maádí
3500
střední Egypt
Horní Egypt
Badárí
Nakáda I
Fajjúm A
Haraga
Sedment
Maádí
Nakáda II
Nakáda III
Maádí – Bútó
LY
3000
Nakáda II
Ú
Č
E
Tab. 2 Chronologie mladší fáze Předdynastického období. Podle Béatrix Midant-Reynes, The Prehistory of Egypt.
From the First Egyptians to the First Pharaohs, (Oxford, 2000), 264.
DOLNÍ EGYPT
N
Í
Literatura: Béatrix Midant-Reynes, The Prehistory of
Egypt. From the First Egyptians to the First Pharaohs,
(Oxford, 2000); Pierre Vermeersch et al., „A Middle
Palaeolithic Burial of a Modern Human at Taramsa
Hill, Egypt“, Antiquity 72 (1998), 475 – 484; Fred
Wendorf, The Prehistory of Nubia, (Dallas, 1968),
954 – 995.
P
R
O
S
T
U
D
IJ
Odlišné geografické podmínky v deltě Nilu vedly k vývoji samostatných kulturních celků, jež samozřejmě
měly i svůj systém náboženských představ. Na rozdíl
od saharské oblasti i Horního Egypta jsou prameny pro
poznání těchto představ v Dolním Egyptě velmi útržkovité. Zdá se však, že obyvatelé severního Egypta nepovažovali za nutné vybavit své mrtvé takovým bohatstvím
jako jejich jižní sousedé. Ve většině případů stačilo do
P
O
U
Z
E
MLADŠÍ FÁZE
PŘEDDYNASTICKÉHO OBDOBÍ
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
Od počátku neolitu se kulturní vývoj v nilském údolí
zrychlil a velmi záhy se utvořily dva základní geografické
celky, jež ovlivňovaly hmotnou kulturu až do vzniku
sjednoceného Egypta: oblast Delty (Dolní Egypt) a údolí (Horní Egypt); výše uvedená chronologická tabulka je
doplněna ještě o tzv. střední Egypt, jenž představoval jakousi „nárazníkovou zónu“, v níž se mísily vlivy obou
kulturních oblastí.
Pokud bychom chtěli definovat hlavní rozdíl mezi
hornoegyptským a dolnoegyptským způsobem pohřbívání, je třeba konstatovat, že určitá odlehlost pohřebišť
od vlastních sídlišť v Horním Egyptě svědčí spíše o pasteveckých kořenech tamních společností, zatímco pohřby ve vesnicích nebo v jejich bezprostřední blízkosti, jež jsou typické pro Dolní Egypt, zase o usedlejším
způsobu života.
Nejstarší doklady plně neolitické kultury v nilském
údolí pocházejí z oblasti Fajjúmské oázy – jde o tzv.
kulturu Fajjúm A, jež je známa téměř výhradně z nálezů sídlišť. Dosud byl prozkoumán pouze jediný hrob,
který by bylo možné připsat této kultuře, a ani jeho
chronologická pozice není zcela jednoznačná.
76
46 Hliněná maska z lokality Merimda Bení Saláma
PŘEDDYNASTICKÉ OBDOBÍ 
O D N E J S TA R Š Í C H E G Y P ŤA N Ů K P R V N Í M K R Á L Ů M
IJ
N
Í
Ú
Č
E
LY
rohož
přibližná hloubka jámy
košík, rohož
ohniště
síť
nádoba
hlína
rohož a hlína
Z
E
P
R
O
S
mužských pohřbů vedla badatele k domněnce, že společnost používala oddělená pohřebiště podle pohlaví zemřelých. Na základě revizních výzkumů však v současnosti archeologové usuzují, že sídliště v Merimdě Bení
Salámě nebylo obydleno kontinuálně v celé své šíři a že
pro pohřbívání byly vyhrazeny vždy jeho nepoužívané
části. Avšak ani tyto nové poznatky nemění nic na silném sepětí mezi sídlištní a pohřební sférou.
Další eponymní lokalita, podle níž je také nazvána
jedna z kultur, el-Omari, se nachází na východním břehu Nilu, asi 3 km severně od dnešního Heluánu. Dosud bylo pro kulturu el-Omari známo pouze 43 pohřbů
(28 dospělých jedinců, 12 dětí a 2 neurčitelné) – takto nízký počet téměř znemožňuje jakékoli zobecnění.
Těla byla ukládána do mělkých (40 cm) jednoduchých
oválných jam, ve skrčené poloze na levém boku, s hlavou k jihu a obličejem k západu. Někdy byl pod hlavu
zemřelého vkládán kamenný „polštář“. Pohřební výbava byla velmi jednoduchá a zpravidla sestávala pouze
z jedné keramické nádobky umístěné před obličejem
zemřelého, několika kostěných nebo kamenných korálků a ozdob z mušlí. Ve dvou případech se podařilo
prokázat, že hroby byly viditelně označeny na povrchu,
neboť kolem jámy byl zjištěn věnec menších kůlových
jamek, jež mohly nést lehkou dřevěnou konstrukci.
Nejvýznamnější kulturní komplex, který se v mladší fázi Předdynastického období v Dolním Egyptě vyvinul, je označován podle dvou nejdůležitějších lokalit
kulturou Bútó – Maádí. Na rozdíl od Horního Egypta, kde v soudobém archeologickém materiálu převa-
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
O
U
hrobky uložit několik prostých keramických nádob.
Z tohoto důvodu máme o sociálním rozvrstvení dolnoegyptské společnosti jen mlhavé představy. Avšak z toho nelze usuzovat, že by dolnoegyptské kultury byly
„chudší“ než jejich jižní sousedé – jejich zvyklosti prostě vycházely z odlišných kořenů.
Na samotném západním okraji delty Nilu, 54 km
severovýchodně od dnešní Káhiry, bylo objeveno a prozkoumáno rozsáhlé sídliště (20 000 m2), jehož jméno
Merimda Bení Saláma používáme pro označení nejstarší kulturní fáze neolitického vývoje Dolního Egypta. Na lokalitě působilo několik zahraničních expedic:
rakouská pod vedením významného egyptologa Hermanna Junkera (1929 – 39), v 60. letech 20. století tam
pracovala Nejvyšší rada pro památky Egypta a v letech
1977 – 83 Německý archeologický ústav v Káhiře.
Otázka pohřebních zvyklostí této kultury není dosud zcela uspokojivě vyřešena. Rakouská expedice prozkoumala 180 pohřbů, které byly zapuštěny do jednotlivých sídlištních vrstev. Mrtví byli zpravidla uloženi
v poměrně mělkých oválných jamách ve skrčené poloze na pravém boku, s hlavou směřující k jihu a obličejem obráceným k severovýchodu a jejich těla mohla být
i překryta rostlinnými listy nebo zabalena do rohoží či
zvířecích kůží. V hrobech nebyla nalezena téměř žádná pohřební výbava. Život na onom světě tak byl bezpodmínečně spojen s příbytkem, jenž zemřelý obýval
za svého života na zemi a jenž, v symbolické rovině, neopustil ani po své smrti. Pokud bylo určeno pohlaví
a věk pohřbených, šlo zpravidla o děti a ženy. Absence
T
U
D
47 Plán lokality v el-Omari
PŘEDDYNASTICKÉ OBDOBÍ 
O D N E J S TA R Š Í C H E G Y P ŤA N Ů K P R V N Í M K R Á L Ů M
77
žují pohřebiště, v Dolním Egyptě objevili archeologové
více sídlišť. O pohřebních zvyklostech tohoto kulturního komplexu přesto máme poměrně dobré informace, neboť dosud bylo nalezeno a prozkoumáno 621 pohřbů. Bohužel, více než polovina z nich zcela postrádá
jakoukoli pohřební výbavu (více viz podkapitoly Maádí – Wádí Digla).
LY
HORNÍ EGYPT
Pohřebiště tvoří jednoduché oválné jámy, ve kterých
byl zemřelý uložen ve skrčené poloze na levém boku,
s hlavou k jihu a obličejem k západu. Každý hrob byl
velmi pečlivě upraven: podlaha jámy byla vystlána rohoží a někdy dokonce hlava zemřelého spočívala na
„polštáři“ ze stočené zvířecí kůže či ze slámy. Celé tělo
pak bylo omotáno rohoží nebo gazelí kůží a v několika případech se dokonce dochovaly stopy po lněné bederní roušce.
Nejnápadnější součást pohřební výbavy představuje keramika, jež je zároveň nejcharakterističtějším znakem této kultury – tenkostěnné nádoby jednoduchých
tvarů, k jejichž výrobě nebyl používán hrnčířský kruh.
Typické jsou červené vysoké poháry s černým okrajem
a zaobleným dnem, jejichž vnější povrch je velmi kvalitně vyleštěn.
Do hrobek byly dále ukládány kostěné nástroje (jehlice, šídla i jehly), předměty ze slonoviny (hřebeny, náramky, prsteny, korálky, cylindrické nádobky na kosmetické
přípravky – malachitový prášek) a samozřejmě jednoduché kamenné palety se stopami po drceném malachitu,
pštrosí vejce používaná jako nádoby, ozdoby z mušlí či
drobné měděné ozdoby. Unikátní součástí pohřebních
výbav jsou lidské sošky z hlíny a slonoviny – dosud byly
nalezeny ve třech hrobech. Znázorňují ženskou postavu
se zdůrazněnými pohlavními rysy a pouze zjednodušeně
naznačenou hlavou.
V průběhu 4. tisíciletí se v údolí Nilu v oblastech
mezi Hierakopolí, Nakádou a Abydem z místních lovecko-sběračských skupin vyvinula nakádská kultura.
Její nejstarší fázi, Nakádu I (odpovídající Petrieho amratienu), poznáváme především skrze výzkumy pohřebišť. V pohřebních výbavách tohoto období dominovala zejména červená keramika s černým okrajem, ale
objevovaly se i nádoby s bíle malovanými výzdobnými
motivy a kvalitní červená keramika s leštěným povrchem. V mnoha hrobkách byly nalezeny kamenné palety jednoduchých tvarů na roztírání malachitu (zeleného
minerálu) používaného pro zkrášlování těla a diskovité
kamenné bojové palice. Ve výjimečných případech archeologové nalezli malé figurky ze slonoviny či kosti,
jež znázorňují muže s dlouhými, do špičky upravenými vousy. Rozdíly ve složení pohřebních výbav svědčí o ještě stále poměrně velkých regionálních rozdílech
a jisté územní nezávislosti jednotlivých oblastí.
Přibližně v polovině následujícího období, tj. Nakády II, došlo k významným změnám v materiální kultuře. Některé typy keramiky z hrobek mizí (červená keramika s černým okrajem a nádoby s bíle malovanými
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
O
U
Z
E
P
R
O
S
T
U
D
IJ
N
Í
Ú
Č
E
Na rozdíl od obyvatel Delty lidé v Horním Egyptě věřili, že zemřelí členové jejich společností mají právo na
veškeré bohatství, jímž disponovali za svého života.
Nejstarší plně neolitickou kulturu v údolí Nilu představuje badárien nebo též badárská kultura nazývaná
podle eponymní lokality Badárí ve středním Egyptě.
Její naleziště se soustřeďují na poměrně úzkém pruhu
země v délce pouhých 40 km. Tato kultura byla objevena a popsána britským archeologem Guyem Bruntonem a antropoložkou Gertrudou Caton-Thompsonovou. Dnes je známa z více než čtyřiceti lokalit, jež tvoří
z velké části pohřebiště, z nichž nejdůležitější jsou Badárí, Mostagedda, Matmar, el-Hammamíja a další.
48 Příklad typických pohřbů badárské kultury
78
PŘEDDYNASTICKÉ OBDOBÍ 
O D N E J S TA R Š Í C H E G Y P ŤA N Ů K P R V N Í M K R Á L Ů M
LY
či relativní přelidnění v oblasti, kde dosud lid nakádské
kultury sídlil. Postupně se rovněž začala měnit sociální
struktura společnosti – bohatší osady pravděpodobně
ovládaly stále větší území a podmaňovaly si další sídliště – a svědectví o tom nám podávají pohřebiště. V samotném závěru tohoto procesu vykrystalizovala v Horním Egyptě tři základní mocenská centra, jež posléze
mezi sebou svedla zápas o politické sjednocení země:
Abydos, Nakáda a Hierakonpolis.
Ú
Č
E
PROCES SJEDNOCENÍ ZEMĚ
R
Č
E
N
P
O
U
Z
E
P
R
O
S
T
U
D
IJ
N
Í
Jak bylo řečeno výše, ve fázi Nakáda II se na celém území Horního Egypta počala objevovat pohřebiště, na
nichž lze sledovat rychle se měnící strukturu (a především vzrůstající hierarchizaci) egyptské společnosti:
objevily se bohatě vybavené hrobky, jejichž pohřební
výbava (zdobená keramika a palety, kamenné bojové
palice aj.) naznačovala, že majitelé zastávali v tehdejší
společnosti výjimečné či vedoucí postavení. Lze předpokládat, že právě oni se podíleli na organizaci expanze
kultury Nakáda II do oblasti Dolního Egypta; v egyptologické literatuře se v této souvislosti hovoří i o tzv.
kolonizaci Delty. Hrobky z této fáze nakádské kultury tak nalézáme na pohřebištích v Deltě – nejznámější je lokalita Minšat Abú Omar (viz odpovídající podkapitola).
Sjednocování Egypta představovalo bezesporu velmi
vleklý proces, jehož završení, tj. politickému splynutí
Obou zemí do jednoho státu, předcházelo dlouhodobé splývání kulturních tradic. Je zřejmé, že s postupnou a neustále se zvyšující společenskou hierarchizací
docházelo ke vzniku místně spravovaných oblastí (protostátů) ovládaných jedním náčelníkem/vládcem a jeho
rodinou. Tři hlavní centra jsme již zmínili – Nakáda,
Hierakonpolis a Abydos. Jak ale vypadala situace v oblasti budoucího hlavního města (Memfidy) a v Deltě,
nevíme přesně, neboť o tom máme jen kusé informace. Dosvědčují rozsáhlé nekropole v Tarchánu, Heluánu či v Minšat Abú Omaru, spolu s ojedinělými ikonografickými nálezy, existenci takovýchto předstátních
útvarů? Mnohé tomu nasvědčuje: na významných pohřebištích byly objeveny předměty zdobené serechy bez
zaznamenaných jmen, či motivy, které se později, ve faraonském Egyptě, pojí pouze s panovníkem (motiv náčelníka pobíjejícího bojovou palicí skupinu nepřátel).
Výjimečně jsou již tehdy doložena vyobrazení jednotlivých královských odznaků moci (bílá a červená koru-
U
49 Sekvence nakádské keramiky podle Williama M. F. Petrieho
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
motivy) a objevují se nové (keramika vyrobená z hrubé
hlíny, zásobnice se zvlněnými držadly – prvkem převzatým ze soudobé syropalestinské keramické produkce, a především keramika zdobená figurálními výjevy
často zobrazujícími lodě). Další výjimečný rys představují kamenné palety ve tvaru zvířat (ryby, ptáci, želvy apod.) a velice jemně zpracované velké nože vyrobené z pazourku. Ačkoli i nadále se projevují, především
v keramické produkci, jisté regionální rozdíly, výbava
hrobek se na nakádském území více sjednocuje a standardizuje. Avšak nejvýznamnější charakteristikou fáze
Nakáda II je rozsáhlá expanze této kultury směrem na
jih i na sever – hroby s nakádskými předměty se nacházejí již téměř po celém historickém území Egypta. Důvody této expanze dosud nebyly zcela vysvětleny, avšak
badatelé předpokládají, že svou roli sehrála snaha zajistit si přístup k nerostným surovinám a kontrolovat ho,
PŘEDDYNASTICKÉ OBDOBÍ 
O D N E J S TA R Š Í C H E G Y P ŤA N Ů K P R V N Í M K R Á L Ů M
79
LY
Ú
Č
E
Í
N
IJ
D
U
T
S
O
R
P
Z
E
P
O
U
50 Narmerova paleta uložená v káhirském Egyptském muzeu
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
na) a z písemných a ikonografických pramenů například víme, že v Deltě v tomto období hrála významnou
roli centra v Búto a Sájích. A na základě posledních výzkumů polských archeologů v severovýchodní Deltě na
lokalitě Tell el-Farcha se zdá, že se i zde nacházelo mocné sídliště, které mohlo spravovat tuto část země.
Avšak je zřejmé, že závěrečný impuls k politickému sjednocení vzešel z Horního Egypta – od vládců
pocházejících z města Cenej, jež se rozkládalo v širším
zázemí dnešního Abydu. A z tohoto prostředí vzešli
i vládci 0., 1. a 2. dynastie. V egyptologické literatuře
se dlouho debatovalo nad povahou politického sjednocování Egypta: šlo o mírumilovný proces, či snad došlo i na bojové akce, v nichž si jižní panovníci postupně
podmaňovali sever země? V současné době se badatelé
přiklánějí spíše k první variantě, byť v minulosti byla
upřednostňována teorie druhá. Důkazem měla být skupina předmětů pocházejících z tohoto období, jež byla
nalezena v tzv. základovém depozitu v Hierakonpoli
a jež, mezi jinými, obsahovala například Narmerovu
paletu (Egyptské muzeum v Káhiře) či palici krále Štíra
(Ashmolean Museum v Oxfordu).
80
POZDNÍ PŘEDDYNASTICKÉ OBDOBÍ
A TZV. DYNASTIE 0 ASI 3200  2950
PŘED N. L.
Archeologicky je pozdní Předdynastické období charakteristické kulturní fází označovanou jako Nakáda III,
jež stojí na samotném pomezí mezi pravěkem a Raně
dynastickou dobou. Tehdy bylo završeno politické sjednocení Egypta pod vládu panovníků pocházejících z Ceneje (v oblasti Abydu). Z původních tří hlavních mocenských center se udržela pouze dvě: vítězný Abydos
jako centrum politické moci a Hierakonpolis ve funkci
hlavního náboženského střediska.
V tomto období se poprvé objevily pohřební komory skutečně vyzdívané sušenými cihlami, v nichž
zemřelí spočívali v dřevěných a keramických rakvích.
Nejbohatší hrobky se často nacházely na pohřebištích
ze starších fází nakádské kultury, jako by se jejich majitelé snažili vědomě odvolávat na své mocné předky.
Hmotná kultura byla víceméně podobná předcházejícímu období, jen rozdíly v rozložení, kvalitě a početnosti jednotlivých součástí pohřebních výbav se zvýšily.
PŘEDDYNASTICKÉ OBDOBÍ 
O D N E J S TA R Š Í C H E G Y P ŤA N Ů K P R V N Í M K R Á L Ů M
Literatura: Renée Friedman, „Předdynastická doba“,
in: Zahi Hawass (ed.), Pyramidy. Magické symboly
starého Egypta, (Praha, 2004), 54 – 61; Ian Shaw (ed.),
Oxfordské dějiny starověkého Egypta, (Praha, 2004);
Michael A. Hoffman, Egypt before the Pharaohs,
(London, 1980); Béatrix Midant-Reynes, The
Prehistory of Egypt. From the First Egyptians to the First
Pharaohs, (Oxford, 2000).
I přesto však zde lze vysledovat určitý posun: kamenné palety různorodých tvarů zmizely a byly nahrazeny
jednoduchými tvary s bohatou reliéfní výzdobou (viz
níže); figurální výzdoba keramických nádob ustoupila
abstraktním vzorům; rozšířilo se použití mědi a narostl počet různých amuletů a šperků vyrobených ze zlata,
stříbra, fajánse, lapisu lazuli, obsidiánu a různých polodrahokamů; a především se objevily zdobené pečetní
válečky, jejichž používání se postupně velmi rozmohlo.
Mladší písemné prameny (anály a seznamy králů)
vyjmenovávají řadu panovníků, kteří vládli Egyptu ještě před nástupem historických králů 1. dynastie. Jejich
jména se nedochovala, avšak povědomí, že zde byli,
ano. Právě řada těchto vládců je označována jako tzv.
nultá dynastie. Ačkoli tito panovníci spravovali poměrně výraznou část Egypta, sídlili i nadále v Ceneji a nechávali se pohřbívat na Umm el-Kábu – na pohřebišti U (viz příslušná podkapitola).
LY
VÝVOJ ZÁDUŠNÍCH PŘEDSTAV
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
O
U
Z
E
P
R
O
S
T
U
D
IJ
N
Í
Ú
Č
E
Celkem bylo pouze v Horním Egyptě prozkoumáno
téměř 70 pohřebišť, jež lze datovat do Předdynastického období. Nekropole poskytly doklady o postupně se
rodícím a ustalujícím systému představ o posmrtném
životě, ale především o vývoji architektonické podoby
pohřbů a hrobek: od prostých jam vyhloubených v písku a pohřební komory s rakvemi spletenými z proutí
až po skutečné hrobky se stěnami obloženými, a posléze i vyzděnými, sušenými cihlami a monumentální
nadzemní částí.
Již z výše uvedeného letmého přehledu vývoje pohřebních zvyklostí v Egyptě ve sledovaném období je
zřejmé, že jejich poznání umožňuje poodhalit roušku
tajemství, jež zakrývá osudy tehdejších obyvatel Egypta. Zároveň je však třeba si uvědomit, že se v egyptologii často význam pohřebních rituálů a pohřební výbavy
a otázky nakládání s tělem zemřelých nadhodnocovaly,
neboť byly chápány jako projevy kulturních tradic a přání zemřelých. Přesto je nutné mít neustále na paměti, že
rituály a úkony prováděli pozůstalí a posléze odpovědní kněží a jejich názory, pocity a snahy se do závěrečné
úpravy pohřbu rovněž promítaly, neboť právě oni se na
něm aktivně podíleli. V mnoha ohledech se tak setkáváme s velmi „lidským“ rozměrem smrti, se snahou ji pochopit a představit dalším účastníkům, tj. pozůstalým,
přístupným způsobem. Jak jinak si například vysvětlit
pohřby, kde dítě spočívá v náručí dospělého, který ho jakoby láskyplně objímá? Další možnosti, jak se vypořádat
s nepříjemnou skutečností smrti a rozkladu, představuje použití rohoží, do nichž byla těla obalována, či keramických nádob, ve kterých byly pohřbívány především
děti. Šlo v tomto případě pouze o snahu ochránit tělesné pozůstatky, nebo se zde projevila i touha je skrýt zrakům pozůstalých? Rovněž použití vonných mastí a esencí lze vysvětlit dvojím způsobem – měly uctít zemřelého
a poskytnout mu vše, co používal za svého života, nebo
i překrýt zápach rozkládajícího se těla? Z poznámek po-
51 Pazourkový nůž z Gabal Tárifu je dalším z mnoha
výjimečných předmětů, jež vznikly v pozdním
Předdynastickém období.
PŘEDDYNASTICKÉ OBDOBÍ 
O D N E J S TA R Š Í C H E G Y P ŤA N Ů K P R V N Í M K R Á L Ů M
81
Z
E
P
R
O
S
T
U
D
IJ
N
Í
Ú
Č
E
LY
jenecká úmrtnost více než 50 %. Že by archeologové
tyto pohřby nerozpoznali? Rozpadly se snad jemné dětské kosti a nezanechaly po sobě žádné stopy? Či bylo
praktikováno tzv. selektivní pohřbívání, kdy nejmladší členové komunity byli pohřbíváni na jiném místě
než ostatní? V této souvislosti je velmi zajímavá Petrieho poznámka, že při výzkumu tzv. severního sídliště v Nakádě narazil na pozůstatky dětských koster, jež
byly uloženy v sídlištních vrstvách. Existenci možných
oddělených pohřebišť podle pohlaví a věku zemřelých
by nasvědčovaly i francouzské výzkumy na pohřebišti
v Adaimě, kde byla dokonce odkryta celá nekropole,
v níž byly pohřbeny pouze děti od stáří šesti měsíců do
dvanácti let.
Výzkumy bohatě vybavených dětských pohřbů navíc umožňují detailněji poznat předdynastickou sociální
strukturu, neboť nám představují společnost, v níž bohatství či společenské postavení již nesouviselo pouze se
schopnostmi jednotlivce, které prokázal během svého
života, ale bylo vázáno na jeho příslušnost k určité rodině. Na druhou stranu je však možné tyto nálezy rovněž
vysvětlit jako reakci komunity na velmi traumatizující
zážitek či jako doklad rozdílných pravidel dělby majetku, o nichž nemáme jiných než archeologických pramenů. Například v hrobce 70 v Gerze byla uprostřed
velké pohřební jámy nalezena kostřička dítěte obklopeného velmi bohatou výbavou: jedenácti keramickými nádobami, krásnou kamennou mísou a přívěskem
z mušle. Jen těžko si lze představit, že by šlo o osobní
majetek pohřbeného dítěte – mohlo jít o dárky či dědictví příbuzných a přátel rodiny? O daru/dědictví by
svědčila i skutečnost, že přívěsek z mušle nebyl umístěn
na tělíčku dítěte, ale byl pečlivě uložen poměrně daleko od něj vedle kamenné nádoby. Poloha přívěsku tedy
spíše vypovídá, že byl darován, než že by jej dítě za svého života nosilo.
Kromě nádob, nástrojů a ozdob se v hrobkách objevují i pozůstatky ukládaných jídel a nápojů. Jejich
umístění do pohřební komory mohlo představovat
pouze část dlouhé řady rituálních slavností a ceremonií,
které obklopovaly okamžik smrti jednotlivce. Na několika pohřebištích po celém území Egypta archeologové
v hrobkách nalezli kosti velkých zvířat (dobytčat či vysoké), které lze vysvětlit jako potravinové obětiny, neboť vždy šlo o části obsahující hodně masa (žebra, kýty,
lopatky aj.). Existuje mnoho dokladů o tom, že se část
obětin mohla připravovat a snad i zkonzumovat přímo
na pohřebištích – zárodek budoucích zádušních hostin.
Například již Guy Brunton při popisu neolitického po-
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
O
U
řízených Geraldem A. Wainwrightem při výzkumu pohřebiště v Gerze vyplývá, že „již písek vyplňující pohřební jámu (pohřbu 280 – pozn. aut.) byl jednoznačně
cítit“ – bohužel Wainwright přesně nespecifikoval povahu vůně či zápachu.
V Předdynastickém období se rovněž pomalu sjednocuje orientace těl v hrobkách: v jižním Egyptě převažovala snaha uložit tělo zemřelého tak, aby sledovalo
tok Nilu, s hlavou k jihu a obličejem k západu. Ačkoli
poznatků o dolnoegyptském pohřebním rituálu nemáme tolik jako v případě Horního Egypta, zdá se, že i zde
převažuje ukládání s hlavou k jihu, ale obličeje byly spíše otočeny k východu. Avšak ne vždy byla tato orientace dodržována. Do pohřebních jam byla těla ukládána
buď přímo, nebo byla překrývána či obalována rohožemi či kůžemi. Ve výjimečných případech se dokonce dochovaly stopy po látkách (Gerza), jež mohly být
napuštěny pryskyřicemi (Hierakonpolis). V tomto případě by se mohlo dokonce jednat i o nejstarší doklady
počátku mumifikačních technik.
O architektonické podobě nadzemních částí předdynastických hrobek nám chybí jakékoli informace.
Avšak malý výskyt pohřbů, jež by byly porušeny jinými
stavbami, umožňuje vyslovit hypotézu, že místa posledního odpočinku musela být nějakým způsobem označena – například nízkým nasypaným rovem, který se
ale v archeologických pramenech neprojevil. Pouze ve
výjimečných případech, jako například na pohřebišti
v el-Omari, se podařilo zajistit stopy po lehkých dřevěných konstrukcích, jež snad mohly vymezovat místo pohřbu.
Podoba podzemních prostor hrobek prodělala během Předdynastického období bouřlivý vývoj: od jednoduchých jam vyhloubených v písku, jejichž stěny postupně začaly být zpevňovány nejprve rohožemi a pak
i zídkami ze sušených cihel, až po skutečné zděné pohřební komory, jaké se objevily v závěru tohoto období.
Výjimečný pokus o prostorové vyčlenění místa posledního odpočinku (pohřební komory) od darů či pohřební výbavy (skladištní prostory) představuje hrobka 142
na pohřebišti v Gerze (viz příslušná podkapitola).
Poznání demografického složení pohřebišť z Předdynastického období je ztěžováno faktem, že především u mnoha starších výzkumů nebyl přítomen antropolog, který by určil pohlaví a stáří koster. Například
na pohřebišti v Gerze určil jeho objevitel G. A. Wainwright, že z téměř 300 pohřbů patřilo pouze 51 dětem.
Avšak v primitivních společnostech, do nichž civilizaci v Egyptě řadíme, dosahovala dětská, a především ko-
82
PŘEDDYNASTICKÉ OBDOBÍ 
O D N E J S TA R Š Í C H E G Y P ŤA N Ů K P R V N Í M K R Á L Ů M
LY
hřebiště v Badárí (asi 5000 – 4000 před n. l.) poznamenal, že „víra v trvalou přítomnost duchů v hrobech se
projevuje v obyčeji vaření a pojídání jídla na pohřebištích. V mělkých jamách vykopaných v zemi byly usazeny velké nádoby, kolem nichž byly naskládány větve
tamaryšků a dalších křovin.“ Na pohřebišti el-Omari
(asi 4200 – 4000 před n. l.), poblíž Heluánu, byly zase
nalezeny kamenné kruhy, které sloužily k předkládání
obětin.
Ú
Č
E
VÝZNAMNÉ LOKALITY
O
S
T
U
D
IJ
N
Í
V následujících oddílech se dotkneme nejvýznamnějších pohřebišť, na nichž byly nalezeny a prozkoumány
památky pocházející převážně z mladších fází Předdynastického období. Jednotlivé lokality jsou geograficky uspořádány a rozděleny do dvou částí: Delty a údolí Nilu.
E
Z
52 Schematizovaná mapa pohřebiště v Minšat Abú Omaru
s vyznačením nejbohatších pohřbů
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
O
U
Kulturní i politický vývoj v oblasti Delty a jeho pochopení představuje jeden z nejpalčivějších problémů současné egyptské archeologie, neboť zdejší lokality jsou
neustále ohrožovány současnou rozrůstající se populací
a jejími nároky na zajištění dostatku orné půdy. A přitom právě pro závěr Předdynastického období, kdy docházelo k postupnému kulturnímu a politickému sjednocování Egypta, hrála Delta stejně důležitou roli jako
údolí Nilu. Ačkoli postupující archeologický výzkum
neustále zaplňuje dosud bílá místa v našem poznání,
stále zůstává mnoho otázek nezodpovězených. Kolik
„králů“ vládlo Dolnímu Egyptu před sjednocením? Kde
sídlili? A kde jsou pohřbeni vládcové Bútó, Sájí a Tell
el-Farchy? Jak vypadaly jejich hrobky?
Do samotného přehledu pohřebišť nemohla být samozřejmě doplněna všechna, neboť jde z velké části
o dosud nepublikovaný materiál: chybí například rozsáhlá nekropole u Kafr Hassan Dawood (745 pohřbů
z pozdního Předdynastického a z Raně dynastického
období) či Kufur Nigm (134 pohřbů).
P
R
DELTA
Minšat Abú Omar
Výzkum pohřebiště v Minšat Abú Omaru v severovýchodní Deltě, přibližně 150 km od Káhiry, souvisí
s postupným nárůstem zájmu egyptologů o tuto oblast,
který započal v 60. letech 20. století. Na této lokalitě
dlouhodobě (1977 – 91) působila expedice Státní sbírky
egyptského umění v Mnichově pod vedením Dietricha
Wildunga a Karly Kroeperové, jež zde odkryla rozsáhlé
pohřebiště (420 pohřbů) pocházející z pozdního Předdynastického období a z 1. dynastie.
Těla z Předdynastického období byla uložena ve
skrčené poloze na pravém boku, s hlavou k severu
a tváří obrácenou k západu, do prostých oválných jam
(1 – 1,5 m, hloubka 1,5 – 2 m). V těchto hrobkách bylo
nalezeno pouze minimum pohřební výbavy – zpravidla jen keramické nádoby; někdy doplněné o kamenné palety, malé kamenné nádoby, korálky, kosmetické
lžičky ze slonoviny a jen výjimečně o měděnou harpunu či náramek. U několika pohřbů archeologové objevili importované keramické nádoby prokazatelně vyrobené v Syropalestině, které jasně dokládají existenci
intenzivních vztahů mezi Egyptem a soudobými kulturami na Předním východě, v jejichž zprostředko-
PŘEDDYNASTICKÉ OBDOBÍ 
O D N E J S TA R Š Í C H E G Y P ŤA N Ů K P R V N Í M K R Á L Ů M
83
náhrdelník
hrob 2
Ú
Č
E
hrob 2
LY
hrob 6
N
Í
hrob 5
IJ
přísta
vek
přísta
vek
S
T
U
D
zbytky
rohoží
U
Z
E
P
R
O
S
hrob 3
hrob 7
pozůstatky zvířat
R
Č
E
53 Příklady pohřbů na pohřebišti Tell el-Farcha
N
P
O
pozůstatky zvířat
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
vání hrála oblast severovýchodní Delty hlavní úlohu.
Tato keramika byla zjištěna i u pohřbů pocházejících
z 0. dynastie.
Hrobky z 0. dynastie navíc svědčí o náhlé změně
pohřebních zvyklostí, k níž na tomto pohřebišti došlo.
Oválný tvar jam byl nahrazen spíše obdélným a hrobky náhle dosáhly nejen větších rozměrů, ale i hloubky.
Stěny jam byly zpravidla zpevňovány hliněným výmazem a těla začala být chráněna rohožemi, či byla dokonce ukládána do rakví vyrobených ze dřeva nebo rohoží. Největší změny však doznala orientace pohřbených,
kteří byli ukládáni ve skrčené poloze na levém boku,
s hlavou k severovýchodu až východu a obličejem obráceným k jihovýchodu nebo východu. Bohatá pohřební výbava, v níž se vedle keramiky uplatnily i kamenné
nádoby, zdobně provedené kosmetické lžičky a palety
či různé ozdoby, byla shromažďována ve vedlejší komoře (skladu). Poměrně pravidelně byly do hrobek vkládány i měděné nástroje (dláta, harpuny či sekery).
84
Literatura: Karla Kroeper – Dietrich Wildung,
Minshat Abu Omar. Ein vor- und frühgeschichtlicher
Friedhof im Nildelta I, II, (Mainz, 1994, 2000).
Tell el-Farcha
Lokalita Tell el-Farcha se nachází ve východní Deltě
a od roku 1987 zde dlouhodobě pracují polští archeologové. Celá plocha tellu (400 × 110 m), jež vystupuje 5 m nad úroveň okolního terénu, je rozdělena na tři
hlavní výkopové oblasti: tzv. centrální, východní a západní kóm (pahorek). Soudě podle pozůstatků monumentální cihlové architektury na tzv. západním kómu,
v samém závěru Předdynastického období zde pravděpodobně sídlili vládci spravující širší oblast východní
Delty, jejichž bohatství a moc souvisely s kontrolou
obchodních stezek spojujících Egypt a oblasti Předního východu.
PŘEDDYNASTICKÉ OBDOBÍ 
O D N E J S TA R Š Í C H E G Y P ŤA N Ů K P R V N Í M K R Á L Ů M
Maádí – Wádí Digla
Pohřebiště, jež pochází ze stejného období jako pozůstatky monumentální architektury, bylo nalezeno a prozkoumáno na tzv. východním kómu (20 pohřbů; výzkum stále pokračuje). Na základě rozboru keramiky
je lze datovat do doby 0. a 1. dynastie. Prozkoumané hrobky vykazují značné sociální rozčlenění tehdejší společnosti: od velmi jednoduchých jam bez jakékoli
pohřební výbavy přes obdélné komory s jednou zpevněnou stěnou až po hrobky o více podzemních prostorách vyzděných sušenými cihlami a se zřetelnou nadzemní částí (superstrukturou). Většina zemřelých byla
uložena ve skrčené poloze na levém boku, s hlavou k severovýchodu. Pohřební výbava sestávala především z keramiky a do několika hrobek byly přidány zvířecí kosti – především hroší.
Literatura: Renata Abłamowicz – Joanna Dębowska –
Mariusz Jucha, „The Graves of Tell el-Farkha (Seasons
2001 – 2002)“, in: Stan Hendrickx et al. (eds.), Egypt
at its Origins, (Louvain, 2004), 399 – 419; Marek
Chłodnicki, „Tell el-Farkha and Explorations of the
Central Kom 1987 – 2002“, in: Stan Hendrickx et al.
(eds.), Egypt at its Origins, 357 – 370.
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
O
U
Z
E
P
R
O
S
T
U
D
IJ
N
Í
Ú
Č
E
LY
Tato dvě pohřebiště představují hlavní zdroje informací
o pohřebních zvyklostech dolnoegyptského kulturního
komplexu Bútó – Maádí. Celkem je pro tuto kulturu
známo 621 pohřbů.
Pohřebiště v Maádí (72 pohřbů) se nachází na východním břehu Nilu přibližně 200 m od stejnojmenného sídliště a bylo zkoumáno expedicí Egyptské nejvyšší
rady pro památky (1983 – 86). Zemřelí byli ukládáni do
mělkých oválných jam – u několika z nich archeologové nalezli po stranách volně uložené kameny, jejichž
funkce však není známa. Pohřební výbava byla velmi
chudá: na celém pohřebišti bylo nalezeno jen 27 keramických nádob, několik střepů, pár ozdob vyrobených
z mušlí a jeden pazourkový nůž.
Rozsáhlé pohřebiště ve Wádí Digle bylo prozkoumáno v letech 1951 – 53 a nachází se při ústí mělkého
pouštního wádí na východním břehu Nilu, přibližně
10 km od hlavního sídliště v Maádí. Během archeologického výzkumu bylo na ploše 4 500 m2 odkryto 471
lidských a 14 zvířecích pohřbů. Unikátním rysem této
54 Plán části pohřebiště v Maádí
PŘEDDYNASTICKÉ OBDOBÍ 
O D N E J S TA R Š Í C H E G Y P ŤA N Ů K P R V N Í M K R Á L Ů M
85
zvíře 6
zvíře 8
zvíře 7
moderní
zástavba
moderní
zástavba
kameny
S
kameny
obětiny
obětiny
zvíře 5
zvíře 2
zvíře 4
zvíře 6
zvíře 1
zvíře 10
zvíře 14
zvíře 13
zvíře 12
Ú
Č
E
LY
zvíře 11
Í
cest
a
IJ
N
55 Plán pohřebiště ve Wádí Digle
Nejběžnější součást pohřební výbavy představovala
keramika – ve více než polovině všech hrobek byla nalezena alespoň jedna nebo i dvě nádoby (více než tři nádoby se vyskytly jen velmi zřídka). V bohatých hrobech
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
O
U
Z
E
P
R
O
S
T
U
D
lokality je, že se badatelům podařilo objevit pozůstatky
kamenné zídky, jež snad vyznačovala jižní konec pohřebiště; v dalších směrech se však přesný rozsah pohřebiště nepodařilo zjistit.
56 Plán pohřebiště G v Gerze
86
PŘEDDYNASTICKÉ OBDOBÍ 
O D N E J S TA R Š Í C H E G Y P ŤA N Ů K P R V N Í M K R Á L Ů M
pak kromě keramiky archeologové objevili kamenné
nádoby, přívěsky a ozdoby z mušlí, kamenné palety, čepelky, kostěné jehlice a hřebeny a korálky.
O podobě nadzemních částí většiny hrobek ve Wádí
Digle se nedochovaly žádné stopy. Avšak během výzkumu se podařilo odkrýt ojedinělé pozůstatky po kultovních praktikách, k nimž na nekropoli muselo docházet – především jde o prostor vydlážděný kamennými
deskami o průměru přibližně 80 cm. Podle stupně opálení sloužil jako otevřené ohniště a je současný s pohřebištěm. Snad se zde připravovala část pohřebních hostin
či obětin. Tomu by nasvědčovala i existence poměrně
velkého množství keramických zásobnic, jež byly zakopány v okolí jednotlivých hrobek a zpravidla obsahovaly směs popela, úlomků kostí a dalšího organického
materiálu.
Literatura: Ibrahim Rizkana – Jürgen Seeher, Maadi
IV. Predynastic Cemeteries of Maadi and Wadi Digla,
(Mainz, 1990).
O
S
T
U
D
IJ
N
Í
Ú
Č
E
LY
čeno či vykradeno. Lze tak velmi lehce získat představu
o bohatství tehdejší „obyčejné“ populace, o jejím hodnotovém a myšlenkovém systému a pohřebních praktikách.
Zemřelí byli ukládáni do prostých oválných nebo
obdélných pohřebních jam ve skrčené poloze s rukama
složenýma před obličejem. Zpravidla se jednalo o pohřby vždy jednoho jedince, který mohl být obalen rohožemi a v několika případech i látkami. O podobě nadzemních částí hrobek se nedochovaly žádné informace.
Pravděpodobně však bylo místo posledního odpočinku
označeno jednoduchým rovem. V několika případech
byly zjištěny velmi zajímavé snahy o zabezpečení klidu
zemřelých: na vyztužení stěn pohřebních jam byly použity rohože obalené vlhkým nilským bahnem – jakýsi předchůdce zídek ze sušených cihel. Velmi výjimečné svědectví poskytly dvě hrobky, v nichž bylo celé tělo
překryto jakousi ochrannou vrstvou z bahna, jež se zcela dochovala až do chvíle objevu.
Mezi nejbohatší a největší (1,9 × 1,7 m) pohřby odkryté na pohřebišti v Gerze patří hrobka 142. Právě zde
P
R
ÚDOLÍ NILU
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
O
U
Lokalita Gerza se nachází na západním břehu Nilu, přibližně 7 km severovýchodně od Médúmu. V egyptologické literatuře je někdy tato oblast rovněž označována jako Riqqa – v obou případech podle dvou blízkých
vesnic. Pohřbívalo se zde téměř nepřetržitě od počátku
egyptské historie a pro lepší orientaci byla celá rozsáhlá
nekropole rozdělena na sedm menších hřbitovů (zpravidla pocházejících z různých historických období) pojmenovaných A až G. Předdynastický hřbitov kultury
Nakáda II nese označení G.
Předdynastické pohřebiště v Gerze bylo prozkoumáno v roce 1911 Geraldem A. Wainwrightem, který
zde odkryl téměř 300 hrobů. Předměty tvořící pohřební výbavu (především keramika) posloužily Williamu
M. F. Petriemu k vymezení tzv. gerzské kultury, která
v Petrieho chronologii navazovala na starší amratien
(viz úvodní část této kapitoly) a již lze přibližně ztotožnit s Nakádou II (asi 3650 – 3300 před n. l.). Pohřebiště v Gerze je proto velmi důležité pro naše pochopení
procesu expanze nakádské kultury směrem na sever do
Dolního Egypta.
Výjimečnost této lokality rovněž souvisí s faktem, že
z přibližně 300 pohřbů datovaných do Předdynastického období jich pouze 33 bylo v pozdějších dobách zni-
Z
E
Gerza
57 Paleta z Gerzy neboli tzv. Hathořina paleta
PŘEDDYNASTICKÉ OBDOBÍ 
O D N E J S TA R Š Í C H E G Y P ŤA N Ů K P R V N Í M K R Á L Ů M
87
S
T
U
D
IJ
N
Í
Ú
Č
E
LY
58 Dvě fotografie
pohřbu 142
z pohřebiště v Gerze
veň představoval i její severo-jižní osu. Na něj byly položeny rákosové rohože obalené vlhkým nilským bahnem, které po zaschnutí vytvořilo pevnou „klenbu“.
Pohřební výbavu tvořilo 32 keramických nádob, sedm
O
P
Umm
el-Káb
R
Č
E
N
59 Přehledová mapa oblasti Abydu s vyznačením
důležitých staveb
U
Z
E
P
R
O
archeologové objevili jeden ze dvou výše zmíněných
ochranných „obalů“ z bahna, jenž kryl nejen tělo zemřelého, ale i část pohřební výbavy. Základní stavební
prvek celé konstrukce tvořil hřbet z rákosu, který záro-
J
U
Z
V
JE
CENTRÁLNÍ
W á d í
X
T
T
E
O
T
E
N
T
Arába
fúna
el-Mad
Mariettovo
jižní
pohřebiště
JIŽNÍ
SEKTOR
Osireion
chrám
Sethiho I.
S
SEKTOR
Randall-MacIverovo
pohřebiště D
Šunet
ez-Zibíb
chrám
Ramesse II.
Mariettovo
střední
pohřebiště
SEVERNÍ
Mariettovo
severní
pohřebiště
SEKTOR
Usirův
chrám
el-Cherba
88
PŘEDDYNASTICKÉ OBDOBÍ 
O D N E J S TA R Š Í C H E G Y P ŤA N Ů K P R V N Í M K R Á L Ů M
LY
N
Í
Ú
Č
E
Pohřebiště U
E
P
R
O
S
T
U
D
IJ
Obětiště
výsypky
hrobky bez/s cihlovými zdmi
pohřební jámy (dosud nezkoumané)
sondy – pozůstatky starších výzkumů
R
Č
E
N
P
O
U
Z
Pohřebiště B
zkoumaná plocha
60 Mapa pohřebišť U a B na lokalitě Umm el-Káb v Abydu
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
velkých kamenných nádob vyrobených z čediče, vápence a žuly a 73 korálků z karneolu, vápence, lapisu lazuli, serpentinitu aj.
Pravděpodobně nejznámější nález z pohřebiště v Gerze však představuje tzv. Hathořina paleta či, jak je někdy rovněž nazývána, paleta z Gerzy (hrob 59), dnes
uložená v káhirském Egyptském muzeu. Je na ní zachycena hlava krávy obklopená pěti hvězdami – tento výzdobný motiv je doložen i z dalších lokalit, například
Umm el-Kábu a Hierakonpole. Ačkoli identifikace vyobrazeného božstva jako Hathory je pravděpodobně
mylná, je zřejmé, že jde o znázornění „nebeské kraví
bohyně“ – ať již tato byla nazývána jakkoli.
Literatura: William M. F. Petrie – Gerald
A. Wainwright – Ernest Mackay, The Labyrinth,
Gerzeh and Mazghuneh, (London, 1912); Alice
Stevenson, Gerzeh, a Cemetery Shortly before History,
(London, 2006).
Abydos – Umm el-Káb
Abydos nacházející se západním břehu Nilu představuje jednu z nejkomplexnějších archeologických lokalit Egypta, neboť zde lze zkoumat památky pocházející
ze všech historických období vývoje zdejší civilizace.
Abydoská nekropole byla poprvé zkoumána v letech
1895 – 98 Francouzem Émilem Amélineauem, jenž proslul svými nevybíravými metodami výzkumu, a ihned
vzápětí (1899 – 1901) Williamem M. F. Petriem, který si byl jasně vědom významu této lokality pro pochopení vývoje kořenů egyptské civilizace. Tehdy sice bylo
prozkoumáno i pohřebiště králů 1. a 2. dynastie včetně tzv. velkých zádušních ohrad (viz následující kapitola), avšak jen několik málo pohřbů z Předdynastické
doby. Od roku 1973 provádí na celé ploše nekropole
revizní archeologický výzkum Německý archeologický
ústav v Káhiře.
PŘEDDYNASTICKÉ OBDOBÍ 
O D N E J S TA R Š Í C H E G Y P ŤA N Ů K P R V N Í M K R Á L Ů M
89
LY
Ú
Č
E
Í
N
IJ
D
U
T
S
O
R
P
E
Z
U
O
P
R
Č
E
N
61 Půdorys hrobky U-j na pohřebišti na Umm el-Kábu
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
Zdá se, že se nekropole na Umm el-Kábu postupně
rozrůstala podél osy mělkého wádí, a to od severu k jihu. Geograficky ji lze rozdělit do tří oblastí, které zároveň představují i tři základní chronologické stupně jejího vývoje:
1. V nejstarší fázi (od Nakády I) bylo pohřebiště na
Umm el-Kábu používáno k ukládání ostatků členů postupně se rodící vládnoucí vrstvy společnosti – označováno jako tzv. pohřebiště U.
2. V samotném závěru Předdynastického období
a během vlády tzv. 0. dynastie, zažilo pohřebiště na
Umm el-Kábu překotný vývoj – tzv. pohřebiště B.
3. Za vlády 1. dynastie dosáhl význam této nekropole svého vrcholu, v té době zde bylo pohřbeno šest jejích vládců a jedna královna. Od jihu k tomuto královskému pohřebišti posléze byly přistavěny dva pohřební
komplexy posledních panovníků 2. dynastie (Peribsen,
Chasechem/Chasechemuej).
Nejstarší pohřby v Abydu byly, podobně jako na jiných lokalitách, ukládány do prostých jam vyhloube-
90
ných v písku, jež mohly mít vnitřní prostory zpevněné
výdřevou. Během Nakády I a rané fáze Nakády II představovalo abydoské pohřebiště (U) zcela běžnou nekropoli, do níž byli ukládáni prostí obyvatelé přilehlého
nilského údolí. S postupným nárůstem sociálních rozdílů ve společnosti a s tím souvisejícím shromažďováním bohatství a moci v rukou několika jedinců se ale
začala tvář abydoské nekropole pozměňovat. Objevily
se menší i větší hrobky s obdélnými komorami a stěnami zpevněnými zídkami ze sušených cihel, jež byly zastropeny kulatinou a rohožemi. Nad okolní terén však
i nadále vystupoval pouze malý písečný rov bez jakéhokoli označení.
Přibližně v polovině fáze Nakáda II se změna ve
skladbě jedinců pohřbívaných na Umm el-Kábu definitivně dovršila a místo svého posledního odpočinku zde
nalezli pouze čelní příslušníci vládnoucí vrstvy tehdejší společnosti. Badatelé v poslední době hovoří v této
souvislosti o tzv. dynastii 00, tj. o řadě místních vládců/náčelníků, jimž lze připsat rozsáhlé jednokomorové
PŘEDDYNASTICKÉ OBDOBÍ 
O D N E J S TA R Š Í C H E G Y P ŤA N Ů K P R V N Í M K R Á L Ů M
Z
E
P
R
O
S
T
U
D
IJ
N
Í
Ú
Č
E
LY
tičkách již je plně vyvinutý, a některé značky lze dokonce foneticky číst: jde o označení správních úřadů, královských statků či měst v deltě Nilu, především Bútó
a Búbastis.
Další významnou součást nalezených předmětů tvořila keramika – domácí egyptská i importované nádoby z oblasti tehdejší Syropalestiny (přibližně 200 kusů).
Do Egypta se v nich dováželo velmi ceněné víno. O sociálním postavení majitele hrobky svědčí nález kompletně dochovaného žezla, které v pozdějších obdobích
nosili egyptští panovníci, a otisky po dřevěné svatyni,
jež stála uprostřed pohřební komory a ochraňovala tělo
pochovaného vládce.
Ačkoli jméno majitele hrobky není na žádné součásti pohřební výbavy jednoznačně uvedeno, mohou
nám pomoci nápisy provedené černým inkoustem na
zásobnicích, jež často používají hieroglyfickou značku
štíra. Vzhledem k vysokému počtu výskytů této značky
je někdy majitel hrobky U-j označován jako vládce Štír.
Podle datování pomocí C14 byla tato památka postavena přibližně 150 let před nástupem 1. dynastie.
Pohřebiště B představuje logické pokračování rozsáhlé nekropole U a skládá se ze tří dvoukomorových
hrobek posledních panovníků 0. dynastie – Irejhora
(B 1/2), Ka (B 7/9) a Narmera (B 17/18); a pravděpodobně prvních dvou králů 1. dynastie – Hor-Ahy
(B 10/15/19) a vládce, jehož známe pouze pod pořečtěnou podobou jeho jména Athotis (B 40/50). Pro
hrobky panovníků pozdní 0. dynastie je typická dvouprostorová dispozice podzemních prostor – obě komory byly vestavěny do původně společné stavební jámy.
Bohužel, je však třeba poznamenat, že právě tato část
nekropole trpěla dlouhodobým vykrádáním a ničením.
I přesto se však podařilo v hrobkách najít úlomky otisků pečetí a keramických nádob nesoucích jména vládců 0. dynastie.
Literatura: Günter Dreyer, „Hrobky 1. a 2. dynastie
v Abydu a Sakkáře”, in: Zahi Hawwás, Pyramidy.
Magické symboly starého Egypta, (Praha, 2004), 62 – 78;
William M. F. Petrie, Abydos I, II, (London, 1902).
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
O
U
či vícekomorové hrobky a kteří spravovali blíže nespecifikovanou oblast ještě před nástupem panovníků tradičně řazených do dynastie 0.
Mezi nejvýznamnější stavební památky nejstarší fáze
vývoje abydoské nekropole patří hrobka označovaná
jako U-j, jež byla objevena Německým archeologickým
ústavem v roce 1988. Její substruktura (podzemní prostory) je již poměrně složitá a skládala se ze dvanácti
místností oddělených zděnými příčkami, v nichž však
byly ponechány úzké průhledy. V architektuře lze jasně vypozorovat dvě po sobě následující fáze. Původní
plán zahrnoval pouze devět menších skladištních prostor, jež od východu přiléhaly k velké pohřební komoře.
Teprve následně byly přidány dvě dlouhé komory, které
s centrální komorou sousedily na jihu. Úroveň podlahy
byla neustále stejná – prostory byly zapuštěny více než
1,5 pod úroveň okolního terénu. Celková plocha, kterou tak podzemí pokrylo, dosáhla 9,1 × 7,3 m.
Přestože byla hrobka vykradena již ve starověku
a částečně ji vyplenil i Amélineau, z původní pohřební
výbavy se dochovala překvapivě velká část. V jednotlivých skladištních prostorech bylo objeveno na 150 malých dřevěných, kostěných i slonovinových destiček
s nejstaršími nalezenými hieroglyfickými nápisy, jež
byly připevněny k jednotlivým součástem pohřební výbavy (především ke štůčkům látek) a označovaly jejich
původ a počet kusů. Písemný systém zachycený na des-
Nakáda
62 Příklad kostěných destiček z hrobky U-j
Tuto významnou lokalitu nacházející se na západním
břehu Nilu, přibližně 28 km severozápadně od Luxoru, prozkoumal v letech 1894 –95 britský archeolog
William M. F. Petrie, který tím položil základy po poznání předdynastického vývoje Egypta. Celkem v Naká-
PŘEDDYNASTICKÉ OBDOBÍ 
O D N E J S TA R Š Í C H E G Y P ŤA N Ů K P R V N Í M K R Á L Ů M
91
HROBKY 12. DYNASTIE
ŠEJCHŮV HROB
HROBKY SE SCHODIŠTĚM
TZV. POHŘEBIŠTĚ NOVÉ RASY
LY
ARABSKÁ HROBKA
U
D
IJ
N
Í
Ú
Č
E
HROBKY SE SCHODIŠTĚM
S
T
PYRAMIDA
R
O
SEVERNÍ MĚSTO (NUBT)
THUTMOSOVSKÉ HROBKY
E
P
JIŽNÍ MĚSTO
O
U
Z
TZV. VELKÉ POHŘEBIŠTĚ
N
U
R
Č
E
POHŘEBIŠTĚ T
P
POHŘEBIŠTĚ
X
T
JE
POHŘEBIŠTĚ B
T
E
63 Plán pohřebiště v Nakádě s vyznačením jednotlivých
nekropolí
T
E
N
T
O
dě odkryl přes 2 200 pohřbů, jež byly, pro lepší orientaci, rozděleny do několika pohřebišť: především B, T
a tzv. velké pohřebiště. Spolu s nedaleko ležící nekropolí v Ballasu, pocházející ze stejné doby, kterou prozkoumal James Quibell (přibližně 1 000 pohřbů), představuje
Nakáda nejrozsáhlejší pohřební oblast předdynastického
Egypta. Celá rozsáhlá „meganekropole“ byla pravděpodobně používána obyvateli dvou sousedících sídel, která
Petrie pracovně nazval Severní a Jižní město.
Historicky nejcennější pohřby se nacházejí na malém pohřebišti označovaném T (58 hrobek), kde snad
byli pohřbívání předdynastičtí náčelníci či jedinci vy-
92
64 Příklady nejdůležitějších hrobek na pohřebišti T v Nakádě
PŘEDDYNASTICKÉ OBDOBÍ 
O D N E J S TA R Š Í C H E G Y P ŤA N Ů K P R V N Í M K R Á L Ů M
65 Mapa Hierakonpole
s vyznačením důležitých
staveb
město
předdynastické město
LY
pevnost
T
S
bú S
osídlení
pohřebiště
hrnčířská pec
skalní umění
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
O
U
Z
E
P
R
O
Wád
íA
hrobky z Nové říše
S
U
uffiá
n
D
IJ
N
Í
Ú
Č
E
hrobky ze Staré říše
a Druhého přechodného
období
T
E
N
T
konávající určitou specifickou činnost – kněží/šamani (?), neboť vykazuje několik neobvyklých prvků (například hromadné pohřby psů, mnohonásobné lidské
pohřby, ukládání koster v neanatomických polohách
apod.). Pohřebiště bylo dlouhodobě využíváno během
období Nakády II a III. Zdejší nejdůležitější stavby bezesporu představují tři hrobky s vyzdívanými pohřebními komorami (T15, T29 a T23) a jeden neporušený
hrob (T5), jenž obsahoval pozoruhodně bohatou pohřební výbavu čítající 42 keramických nádob a předměty ze zlata, lapisu lazuli, karneolu, steatitu apod.
Literatura: Whitney Davis, „Cemetery T at Nagada“,
Mitteilungen des Deutschen Archäologischen Instituts
Abteilung Kairo 39 (1983), 17 – 28; William M. F.
Petrie – James Quibell, Nagada and Ballas, (London,
1896).
Hierakonpolis (Kóm el-Ahmar)
Hierakonpolis, staroegyptsky Nechen, nacházející se na
západním břehu Nilu, přibližně 80 km jižně od Luxoru,
PŘEDDYNASTICKÉ OBDOBÍ 
O D N E J S TA R Š Í C H E G Y P ŤA N Ů K P R V N Í M K R Á L Ů M
93
LY
Z
E
P
R
O
S
T
U
D
IJ
N
Í
obdélná pohřební komora o rozměrech 5,85 × 2,85 m
a hloubce přibližně 1,5 m byla v polovině předělena
příčkou, jež dosahovala přibližně do poloviny šířky komory. Stěny komory byly potaženy omítkou a na západní a částečně i na východní stěně byly opatřeny podivuhodnou výzdobou zobrazující složitý figurální výjev,
jenž lze jen velmi obtížně interpretovat a jehož kompoziční bohatost a propracovaný myšlenkový obsah velmi ztěžují datování této památky. V centru výjevu se
nachází šest velkých lodí vymalovaných v řadě za sebou, jež jsou obklopeny dalšími menšími scénami. Objevují se zde motivy, jež posléze dominují umění Raně
dynastického Egypta – například motivy hrdiny mezi
dvěma divokými zvířaty, zápasu dvou osamocených bojovníků, gazely chycené do lasa či psů srážejících k zemi
přímorožce. Jde snad o zachycení pohřebního průvodu náčelníka (řada lodí) a symbolické vyjádření průběhu jeho vlády a činů? Kdo byl vládce pohřbený v této
hrobce a jak velké území ovládal? Na odpovědi na tyto
otázky si musíme ještě počkat.
Jedno z významných hierakonpolských pohřebišť, nazývané Lokalita 6 (= Hk 6), se nachází přibližně 2,5 km
hluboko v poušti v tzv. Velkém wádí. Dosud na něm
bylo prozkoumáno nejen přes 200 hrobek datovaných
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
O
U
plnila již od úsvitu egyptských dějin funkci náboženského a mocenského centra. Tato lokalita byla spojena
s činností mnoha významných archeologů, jako například Jamese Quibella a Fredericka Greena (1897 – 99)
a Johna Garstanga (1905 – 06). Jejich následovníkem
je Expedice Hierakonpolis, jež od 60. let 20. století pod postupným vedením Michaela Hoffmana, Waltera Fairservice, Barbary Adamsové a v současnosti Renée Friedmanové celou lokalitu zkoumá a postupně tak
odhaluje význam a osvětluje roli, kterou Hierakonpolis
sehrála ve vývoji předdynastického Egypta. Během archeologických prací bylo odkryto tehdejší největší město, jež pokrývalo plochu o průměru 4 km a bylo vybaveno specializovanými dílnami na výrobu keramických
i kamenných nádob, ale i chrámem a palácem, dále tzv.
Pevnost postavená králem 2. dynastie Chasechemuejem (viz následující kapitola), ale i devět přilehlých pohřebišť pocházejících většinou z Nakády II a III a dohromady čítajících několik tisíc pohřbů.
Nejvýznamnější památku prozkoumanou ve starším
období archeologických výzkumů představuje tzv. hrobka 100, někdy označovaná jako Malovaná, pocházející
z období Nakáda II. Byla objevena Frederickem Greenem jižně od města na hraně mělkého wádí. Vyzděná
Ú
Č
E
66 Půdorys a řez hrobkou 100 v Hierakonpoli
67 Překres malované výzdoby hrobky 100 v Hierakonpoli
94
PŘEDDYNASTICKÉ OBDOBÍ 
O D N E J S TA R Š Í C H E G Y P ŤA N Ů K P R V N Í M K R Á L Ů M
S
Ú
Č
E
LY
S
li byly všechny hrobky několikrát vykradeny již ve starověku, nalezené předměty přesto svědčí o velké moci
a bohatství, které bylo soustředěno v rukách náčelníků
z Hierakonpole: korále z polodrahokamů, lapisu lazuli a zlata, předměty ze slonoviny a obsidiánu a konečně
například i dřevěné lůžko s vyřezávanými nohami do
podoby býčích kopyt.
Mezi poslední objevy, které na Lokalitě 6 americká
expedice uskutečnila, patří tzv. hrobka 23, představující v současné době největší stavbu pocházející z rané
fáze Nakády II, jež byla v Hierakonpoli prozkoumána.
V okolí pohřební komory (3,1 × 5 m, hloubka 1,2 m)
byly nalezeny mohutné kůlové jamky, do nichž byly
pravděpodobně upevněny trámy nesoucí vnější dřevěnou konstrukci hrobky. Barbara Adamsová odhadla,
že vnější rozměry celé hrobky dosahovaly úctyhodných
9 × 18–20 m. Uvnitř výplně pohřební komory a v jejím
okolí byly nalezeny zlomky vápencové sochy, palety na
roztírání líčidel z břidlice, úlomky kamenných nádob či
nádherně provedeného amuletu ve tvaru přímorožce, na
jehož výrobu byl použit velmi tvrdý pazourek.
Literatura: Barbara Adams, Ancient Hierakonpolis,
(Warminster, 1974); Álvaro Figueiredo, „Locality
HK6 at Hierakonpolis: Results of the 2000 Field
Season“, in: Stan Hendrickx et al. (eds.), Egypt at its
Origins, (Louvain, 2004), 1 – 23.
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
O
U
Z
E
P
R
O
S
T
U
D
IJ
N
Í
hrobka 23
E
N
T
O
68 Plán pohřebiště na Lokalitě 6 v Hierakonpoli
s vyznačením polohy hrobky 23
T
do Nakády I a II, ale i tzv. velké hrobky ze závěrečné
fáze Předdynastického období. Předpokládá se, že právě zde byli uloženi vládcové Hierakonpole, kteří soutěžili o moc s pány z Abydu a Nakády. Výzkum této
nekropole poskytl mnoho informací o společnosti a jejích zvyklostech v době vznikajícího jednotného státu:
například v západní části bylo objeveno malé pohřebiště zvířat s pohřby slonů, hrochů, krokodýlů, paviánů,
dobytka, ovcí a psů – šlo o uctívaná/obětovaná zvířata?
Na vyhodnocení nálezů si ještě musíme počkat. Ačko-
el-Káb
Tato významná lokalita (staroegyptský Necheb) se nachází na východním břehu Nilu přibližně uprostřed mezi
Luxorem a Asuánem a ve starověku představovala hlavní administrativní centrum 3. hornoegyptského nomu.
O postavení a významu, které musel el-Káb v samotném
závěru pozdního Předdynastického a během Raně dynastického období zaujímat, vypovídá i skutečnost, že se
zdejší, původně místní, bohyně Nechbet stala ochránkyní a symbolickou představitelkou celého Horního Egypta. Dlouhodobý archeologický průzkum, na němž se podílelo mnoho významných egyptologů (James Quibell,
E. Somers Clarke, od 1973 belgická expedice), odkryl
v prostoru mladšího ohrazeného města několik sídelních
a pohřebních poloh z námi sledovaného období.
Existence rozlehlého pohřebiště (přibližně 100 pohřbů) pocházejícího z pozdního Předdynastického období (kulturní stupeň Nakáda III) napovídá, že město
již v této době plnilo funkci místního správního střediska. Tato nekropole se nacházela v severovýchodní
PŘEDDYNASTICKÉ OBDOBÍ 
O D N E J S TA R Š Í C H E G Y P ŤA N Ů K P R V N Í M K R Á L Ů M
95
D
IJ
N
Í
Ú
Č
E
LY
EL-KÁB
O
U
Z
E
P
R
O
S
T
U
EL-K ÁB
P
silnice
N
železnice
R
Č
E
zavlažovací kanál
U
stavby nebo zdivo
JE
archeologická zóna
T
E
X
T
výkopy (belgická expedice)
E
N
T
O
69 Plán lokality el-Káb s vyznačenými jednotlivými stavbami z celého období egyptské historie – čísla staveb jsou vždy
zmíněna v textu.
T
části budoucího ohrazeného prostoru (číslo 24 na plánu lokality). Vedle „běžných“ jámových pohřbů se zde
vyskytují i hrobky se složitější substrukturou přístupnou schodištěm vedoucím zpravidla od severu. V malých komorách vysekaných do skály se podařilo objevit pozůstatky pohřebních výbav: především keramiku,
kamenné nádoby, korálky, jednoduché kamenné palety
a kostěné či slonovinové jehlice do vlasů. Svou dochovanou výbavou patří pohřebiště v el-Kábu k soudobým
96
nejbohatším nekropolím v Egyptě. Stan Hendrickx vysvětluje tuto situaci úzkou specializací obyvatel el-Kábu
na dálkový obchod, který byl usnadněn polohou města
na křižovatce tehdejších obchodních cest – především
blízkostí Wádí Hillál.
Literatura: Stan Hendrickx, Elkab 5. The Naqada III
Cemetery, (Brussels, 1994); James Quibell, El Kab,
(London, 1898).
PŘEDDYNASTICKÉ OBDOBÍ 
O D N E J S TA R Š Í C H E G Y P ŤA N Ů K P R V N Í M K R Á L Ů M