Partička golfu… - Golf Park Slapy

P ř e d stav u j e m e
Partička
golfu…
s Martinem Štulíkem
Potkávám je tak jednou do měsíce na slapském hřišti – partička čtyř
kluků nebo vlastně spíš mladých mužů, v neměnném složení, s klukovskou
jiskrou v očích, jak míří na odpal k první jamce. Nikdy nechybí potřesení
rukou, přání hezké hry a hlavně sázka! „Tak co dáme a o co dneska hrajem,
kluci?!“ – pravidelně se opakující věta. Čtyři kamarádi, kteří se golfem
a na golfu vždycky dobře baví. Překladatel, právník, grafik a tlumočník/
průvodce. Zajímavá směsice. Jedním z nich je i Mgr. Martin Štulík.
62
napsala & nafotila Pavla Charvátová & archiv M. Štulíka
Martin Štulík, Filip Bis a Robert Zelenka v puttovacím souboji na slapské jamce číslo 3
K
e golfu se dostal už jako malý kluk.
To bylo ještě v dobách „hlubokého
míru“ – tedy za totáče, jak nadneseně říká jeden můj známý. Jako jeden z mála měl tu výhodu, že se mohl podívat
i za železnou oponu, a to dokonce až za „velkou louži“. Jeho maminka je totiž Angličanka,
respektive spíše Kanaďanka (narozená v Anglii, ale od svých tří let žila v Kanadě), a tak se
Martin mohl čas od času vydat za svými příbuznými ven, do světa. Golf ale zdaleka nebyl
jeho první volba.
„Nejdřív jsem se dost intenzivně věnoval softu. Začínali jsme jako studenti s vlastním týmem VSK Iuridica v nejnižší pražské soutěži
a postupně se dopracovali do celostátní 1. ligy
(teď se to jmenuje extraliga), kde jsme hráli
sedm sezon. Nejlépe jsme skončili dvakrát
pátí. Když jsem pak pomalu končil se softbalem, tak další sport byla vcelku jasná volba...
Já jsem vlastně po golfu pokukoval už v mládí,
hlavně při návštěvách Kanady, ale jeho čas přišel až později. Začínal jsem až někdy v pětatřiceti.“
Co se ti na tomhle sportu gentlemanů líbí?
Líbí se mi prostředí, nutnost trochu u toho
přemýšlet a pak po letech kolektivního
sportu i to, že hraju v podstatě jen proti sobě
a hřišti – není to takový stres, nezkazím to
ostatním.
Jaký byl první trénink?
První základy mi ukázal Pavel Svoboda v Čechii, snažil se mě odnaučit špatné návyky ze
Martin s dětmi na návštěvě v Kanadě
63
softbalu. Asi dva měsíce mi trvalo, než jsem se
dostal na kýžený HCP 36 a pak už to chtělo
jen trénovat, trénovat, trénovat – nebo spíš
tedy hrát, hrát, trénovat, hrát…
Jak moc je podle tebe důležité mít od začátku
trenéra?
P ř e d stav u j e m e
Čechie. Do té doby jsem upravoval HCP jenom nesoutěžními výsledky. Překvapilo mě,
že to bylo moc fajn. Zatím jsem měl vždycky
štěstí na příjemné spoluhráče. Na turnajích mě
baví, že o něco jde, jsem odmalička soutěživý.“
Je něco, co ti na turnajích vadí?
Nevadí mi obecně nic, jen se do turnajů moc neženu – čas na golf mi bohatě spotřebuje hra s kamarády.
Mgr. Martin Štulík
Narozen: 22. 2. 1974 v Praze
Povolání: Překladatel
Koníčky: Mnoho let jsem hrál softbal. Moc
mě baví už odmlada freeridové lyžování
a windsurfing. A pak taky cestování s rodinou. Jo a ještě dobré jídlo a pití – ale nevím,
jestli tohle je tak úplně sportovní aktivita...
Rodina: manželka Markéta (ředitelka jejich
společné překladatelské firmy), děti Ondra
(6) a Karolína (4)
Domácí zvířata: černý kocour Mikeš (našli
jsme ho jako kotě v Hrusicích)
Nejoblíbenější spoluhráč ve flightu: určitě Phil Mickelson (je s ním sranda a docela
mu to hraje, jen ty jeho věčné sázky...!)
Nejoblíbenější hůl v bagu: ta, se kterou
mi to ten den zrovna jde – nejčastěji krátká
železa (9i)
Nejméně oblíbená hůl v bagu: aktuálně
čtyřka železo – připomeň mi, ať ji zbytečně
netahám s sebou!
To je tedy fakt! S kamarády, jak bylo řečeno,
chodí hrát často a pravidelně. A řekla bych, že
všichni čtyři mají velmi soutěživého ducha.
Asi pro ně bylo utrpení jít ve flightu s člověkem, jako jsem já – když mi to nejde, tak se
nehroutím a hlavně mi nevadí, když prohrávám… a motivace výhry v podobě jednoho
piva nebo kafe můj přístup změnit nedokáže.
Možná, až mi to půjde o něco lépe a budu klukům poněkud více rovnocenným partnerem
ve hře, že mě to soutěžení taky posedne, ale
zatím se jen dívám a okoukávám, jak jim to
krásně lítá a jezdí po greenu.
Co se ti na golfu líbí nejvíc?
Prostředí, kultura – i když to v Čechách ne
vždy platí, strategie, radost z dobré rány.
Co naopak považuješ za nejhorší rys golfu
nebo golfistů?
Na golfu nic, snad jen možná občas trochu
příliš složitá pravidla, ale to jen v extrémních případech. Na některých golfistech
u nás pozoruhodná kombinace nabobství
a buranství.
Máš nějaký golfový cíl nebo sen?
Chtěl bych se naučit hrát tak, abych obešel
hřiště, jak se má a jak to architekt zamýšlel,
a řešit při tom taktiku, a ne, jestli trefím čistě
balon a poletí aspoň rámcově správným směrem. Chtěl bych si zahrát golf v Kanadě – mám
to ostatně v plánu...
Mimochodem, když jsme opět u té Kanady,
už jsme se zmínili, že maminka byla Angličanka/Kanaďanka a táta Čech. Mluvili jste
doma česky i anglicky – jsi takové to takzvaně bilingvní dítě?
Ano, ale od určitého věku jsem se kousl a trval na
tom, že chci mluvit česky. Přepínání mezi dvěma
jazyky nebylo pro mě, i když to obecně dětem
nedělá problém – jen jsem prostě nechtěl...
Mělo tohle vliv na výběr tvého povolání?
Ano, překladatelem po mámě jsem se stal vlastně vylučovací metodou, když se ukázalo, že buď
nechci, nebo nemůžu dělat nic jiného... A předpoklady z domova se později dost hodily.
Tady musím dovysvětlit, že Martinovo „Mgr.“
nemá kupodivu souvislost se studiem jazyků, ale
se studiem práv. Jak sám říká, v profesi překladatele právních textů to bez znalosti práv jde
dost obtížně – ne že by to úplně nešlo, ale mít
vystudovaná práva je holt výhoda…
Pracuješ s maminkou i manželkou v jedné
firmě, jak to funguje – nemáte pak doma
„ponorku“?
Ani ne, s mámou nebydlíme a s ženou
jsme rádi spolu... Koneckonců nesedíme
Asi jak pro koho, někdo zvládne hodně odkoukat, jiný potřebuje začít úplně od začátku.
Dobrý trenér je ale přínosem pro každého. Já
chodím k trenérovi dodnes, poslední dobou
tak aspoň dvakrát do měsíce.
Jak často se zúčastňuješ turnajů?
Docela málokdy, rád hraju s přáteli třeba jen
o pivo. Na turnaje vyrážím jen tak jednou za
měsíc či dva. Můj první turnaj byl pro mě
velký zážitek – to bylo někdy v srpnu 2010
s HCP 22,9 – bylo to dvoudenní mistrovství
Martin se synem při hře, kterou oslavili na hřišti Ondrovy šesté narozeniny
64
Puttování často Martinovi vyhraje bod na jamce!
OTÁZKA
PRO MAMINKU:
Čeho si na Martinovi ceníte nejvíc?
Jeho samostatnosti a taky toho, že umí dobře vycházet s lidmi. Ale také jeho schopnosti
orientovat se v nových problémech a vytrvalosti při někdy úmorné duševní práci. Navíc
je dobrý a vynalézavý kuchař a dobrý otec.
OTÁZKA
PRO MANŽELKU:
Máte společnou kancelář, Martin je váš
šéf v práci, jak to je potom doma?
Jsme společně tři majitelé firmy, máme zaměstnance, takže to není tak, že bychom byli
v kanceláři jen sami dva. Martin je můj šéf jen
částečně a jen v práci, doma se snažíme oba
být dobrými partnery a rodiči.
OTÁZKA
PRO DĚTI:
Chtěli byste být jednou jako tatínek?
Co vás s tátou baví nejvíc?
Ondra: Jo! Nejvíc třeba hrát golf, sekat trávu
a taky cestovat. Jo a taky vařit.
Kája: Jo! Jak jsme jeli do Itálie na hory a byli
v Dánsku u moře a v bazénu, a taky mě bavilo, když jsme šli spolu na nejvyšší horu
Victorie. (Poznámka táty Martina: Kája myslí provincii Victoria v Kanadě, ta hora je sice
nejvyšší místní hora, ale má asi jen 250 m.
Ve Victorii bydlí moje teta, tedy prateta mých
dětí. Byli jsme tam v květnu na návštěvě, pro
obě děti to byl velký zážitek!)
Milan Hanuška, Filip Bis a Martin Štulík na hřišti v St. Andrews
přímo vedle sebe, tak to není až tak intenzivní.
Mimochodem název jeho překladatelské firmy
zní Orange Tree – ale pokud byste čekali, že to
bude nějaká velice sofistikovaná složenina či odkaz na anglickou reálii nebo staroanglické báje,
jak by se mohlo zdát, tak vás zklamu. „Vymysleli jsme to kdysi jako dobrý nápad do rezervy,
protože jsme chtěli něco anglického, nic, co obsahuje výraz „lingua“ apod. – to mají všichni –
a taky žádnou zkratku. Na a pak už jsme prostě
na nic lepšího nepřišli, takže už to zůstalo…,“
směje se Martin.
Hraje golf ještě někdo další v rodině?
Ano, náš šestiletý syn je členem Slavíčkovy
akademie na Loretě. Sám se rozhodl, že by
chtěl zkusit hrát, a já ho trénovat nechci, to
nedělá dobrotu... Doufám, že u toho vydrží.
Motá se okolo i mladší dcera, ale na ni je to
moc statické.
65
A jak se děti dívají na to, že táta jim „utíká“
na golf? Už chtějí chodit s tebou?
Ondra s námi občas obejde jako divák pár jamek, absolutní highlight byla osmnáctka na
Cihelnách, kde jsme měli půjčenu káru a on
se mohl vozit...
Kam chodíš hrát nějčastěji a kam nejraději?
Nejčastěji jsem asi na Slapech, je to v podstatě
mé domovské hřiště a mám to tam moc rád.
Teď jsem častým hostem na Loretě v Pyšelích – vozím kluka na tréninky a máme hřiště
vlastně za domem. Jinak rád cestuju po různých hřištích, krásný zážitek byla teď návštěva
rakouského Adamstalu a slovenského Penati.
Moc hezká jsou hřiště Kynžvart a Ypsilonka.
Ať u nás, nebo ve světe, na domácím nebo úplně
novém hřišti, já osobně Martinovi přeju, aby se
mu jednou splnil jeho golfový sen – aby hrál tak,
že se svou hrou bude spokojený… A až to přijde,
tak to teda bude velký!