PLAVECKÁ GRAMOTNOST ŽÁKŮ ZÁKLADNÍCH ŠKOL

PLAVECKÁ GRAMOTNOST ŽÁKŮ ZÁKLADNÍCH ŠKOL

PLAVECKÁ GRAMOTNOST ŽÁKŮ ZÁKLADNÍCH ŠKOL
Jitka Pokorná; Irena Čechovská
Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Katedra plaveckých sportů
Úvod
Plavání je mezi běžnou populací při dotazování nejen deklarovanou oblíbenou, ale skutečně v praxi
často vyhledávanou, pohybovou aktivitou. Je spojováno s pohybovým vyžitím ve volném čase,
s relaxací, péčí o své zdraví, často s rehabilitací po nemoci či po úrazu. Připravenost skutečně
efektivně využívat vodní prostředí pro podporu zdraví v nejširším slova smyslu se však z mnoha
dílčích zpráv zdá velmi diskutabilní. Nedostatečná úroveň zvládání vodního prostředí zužuje
možnosti využívat plaveckou lokomoci pro pozitivní ovlivňování tělesné zdatnosti i pro účely
regenerační, kompenzační. Naopak korektně osvojené plavecké dovednosti a alespoň jeden
z plaveckých způsobů bez hrubých technických chyb dávají možnost využívat vodní prostředí k
celoživotní pohybové realizaci jedince.
Plaveckou gramotnost současná odborná literatura definuje především prostřednictvím ochrany
života a zdraví v kontaktu s vodním prostředím. Čechovská (2011) uvádí, že využití benefitů plavání
je úzce spojeno s individuální plaveckou gramotností jedince na primární úrovni, ale především na
úrovni následné. Základem primární úrovně se stává osvojení si především sebezáchranných
dovedností odpovídajících věku jedince. Následná plavecká gramotnost je určena především korektní
plaveckou lokomocí, která již umožňuje širší, v průběhu života se i měnící využívání vodního
prostředí.
Praxe ukazuje, že plavecká gramotnost dětí, které podstoupily řízenou plaveckou výuku, je na vyšší
úrovni než dětí, které plaveckou výukou neprošly. Rozdíl je více znatelný, pokud děti absolvují
plavecký kurz opakovaně nebo celkově delší plaveckou výuku (Zálupská, 2012). V období mladšího
školního věku představuje primární plavecká gramotnost zvládnutí základních plaveckých dovedností
a základů plavecké lokomoce jedním plaveckým způsobem. Sebezáchranné dovednosti jsou
nadefinovány v komplexu: po pádu do vody zorientovat se pod hladinou, dosáhnout hladiny a
doplavat k okraji bazénu nebo na mělčinu. Plavaná vzdálenost je vztažena k věku a předpokládá
postupné navyšování do 200 m ve smyslu obecně přijímané definice plavce (Čechovská, 2008).
Již v 80. letech 20. století uváděli Hoch et al. (1987) pro děti ve věku do 7 let požadavek uplavat
nejméně 10 m, do 14 let nejméně 50 m a nad 14 let víc jak 100 m. Aktuálnější kritéria ve vztahu k
plavecké způsobilosti prezentuje Macejková et al. (2005) formou plaveckých testů pro 1. stupeň ZŠ
43
plavání 25 m a pro 2. stupeň ZŠ plavání 25 – 50 m (pozn. pro střední školy 50 – 100 m a pro
vysokoškolské studenty plavání 100 m). Čechovská & Miler (2008) považují za plavce dítě do 10 let,
které uplave 100 m a více. Dítě, které uplave méně než 100 m, označují jako částečně kompetentní,
dítě, které neuplave ani 10 m označují jako neplavce. Dítě staršího školního věku již autoři přiřazují
k dospělé populaci, kladou požadavek 200 m.
Optimálně plaveckou výuku členíme do třech plaveckých etap, které na sebe navazují, přípravnou,
základní a zdokonalovací. Základní plavecké dovednosti jsou předmětem přípravné plavecké výuky
v předškolním věku nebo na počátku mladšího školního věku a jejich zdokonalování prolíná i do
následných etap (Pokorná, 2007). V etapě základní plavecké výuky se děti učí základům alespoň
jednoho plaveckého způsobu. Základní etapa probíhá zpravidla na 1. stupni ve 2. až 4. ročníku
základní školy. Dlouhodobě je možno souhlasit s požadavkem, že po absolvování základní plavecké
výuky by děti měly být schopny naučeným plaveckým způsobem uplavat alespoň 25 metrů.
Zdokonalovací plavecká výuka přirozeně navazuje na základní plaveckou výuku a její absolvování
spojujeme víceméně se starším školním věkem. Úkolem této etapy je zajistit rozvoj plavecké
vytrvalosti na základě zdokonalování prvního a dalších plaveckých způsobů a různorodých
pohybových dovedností ve vodě. Cílem etapy je vést žáky k zodpovědnosti v kontaktu s vodním
prostředím a zprostředkovat radostné zážitky v něm, které motivují k pravidelnému využívání
plavání.
Cíl
Cílem sdělení je prezentovat výsledky šetření vztahujícího se k zabezpečení výuky plavání na
základních školách v širších společenských souvislostech a ve vztahu k rámcovým vzdělávacím
programům a k požadavkům na plaveckou gramotnost. Dále přinášíme příklady plaveckých kurzů
v rámci plaveckého vzdělávání dětí základních škol a výsledky dílčího šetření plavecké gramotnosti
žáků škol s vlastním bazénem.
Příspěvek je dílčím výstupem Programu rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově (P15) s
názvem „Škola a učitelská profese v kontextu rostoucích nároků na vzdělávání“.
Metodika
Šetření v úvodní části představovalo studium legislativních dokumentů a výstupních, případně i
vstupních hodnocení zvolených plaveckých škol (počet 10 – ve výsledkové části příspěvek
prezentuje dva příklady).
Průzkum plavecké gramotnosti na základních školách s vlastním bazénem vycházel z náhledu
Čechovské & Milera (2008), kteří uvádějí, že v České republice je zažitá zvyklost považovat obecně
44
za plavce toho, kdo souvisle uplave vzdálenost 200 m a to bez zjevných známek vyčerpání a zvládne
pád do hluboké vody. Za důležité považujeme také sledovat uplatnění výdechu pod hladinu
v průběhu plavecké lokomoce. Kritéria uplavané vzdálenosti a plaveckého dýchání byla uplatněna u
všech žáků (i na prvním stupni ZŠ).
Diagnostika proběhla se žáky prvních až devátých tříd ve školním roce 2011/2012 na třech
základních školách okresu Chomutov (2. ZŠ Jirkov – 17 m bazén; 1. ZŠ Kadaň 12,5 m bazén bez
sníženého dna pro skoky do vody; 1. ZŠ Klášterec nad Ohří – 17 m bazén). Celkový počet šetřených
probandů činil 738 žáků, kteří v době výzkumu nebyli omluveni z výuky. Dodatečné měření nebylo
realizováno.
Plavecká úroveň byla zjišťována kvantitativně na základě uplavané vzdálenosti nejvýše do 200 m
souvislého plavání. Kvalitativní posouzení plavecké úrovně bylo realizováno metodou pozorování v
průběhu vlastní testové situace a bylo vztaženo k plaveckým dovednostem skok do vody (jako
zahájení plavecké lokomoce), plavecké dýchání (realizace v průběhu plavání) a k vlastní plavecké
lokomoci (samostatně zvolený způsob plavání).
Sledovaná kritéria šetření

škola, ročník, pohlaví

uplavaná vzdálenost (m)

skok do vody (ANO/NE)

plavecké dýchání – výdech pod hladinu (ANO/NE)

volba plaveckého způsobu, případně změna způsobu v průběhu plavání.
Výsledky a diskuse
A) Společenská ukotvenost současné plavecké výuky v České republice
Pro současnou výuku plavání v rámci učiva na základní škole jsou v České republice zásadní dva
dokumenty. V roce 2005 MŠMT ČR schválilo vyhlášku č 48/2005 Sb., o základním vzdělání a
některých náležitostech plnění povinné školní docházky, ve které je stanoveno v § 2, bodu 3:
„plaveckou výuku lze realizovat v souladu se školním vzdělávacím programem, zpravidla ve dvou po
sobě následujících ročnících prvního stupně v rozsahu nejméně 20 vyučovacích hodin během jednoho
ročníku“ (Vyhláška č. 48, 2005).
Od 1. září 2007 vstoupil v platnost na základních školách Rámcový vzdělávací program pro základní
vzdělání (dále jen RVP ZV) (Balada et al., 2007). Tento RVP ZV jednotlivé školy zpracovaly do
svého Školního vzdělávacího plánu, podle kterého se uskutečňuje výuka na jednotlivých školách.
Každá škola rozhoduje o zařazení, ale i nezařazení, a rozsahu plavání v učivu tělesné výchovy
45
v rámci vzdělávací oblasti Člověk a zdraví. V praxi výuku plavání většinově zajišťují školy na
základě smluvního vztahu s plaveckou školou, méně často organizují školy plaveckou výuku samy.
V těchto souvislostech lze uvažovat o dvou základních problémech plavecké výuky, které se vztahují
k zajištění, řízení a obsahové nejednotnosti výuky, včetně kritérií výstupního hodnocení. Významnou
otázkou zůstává nevyužívání odborného potenciálu učitelů tělesné výchovy a jejich nízké zapojení do
realizace plaveckého vzdělávání žáků, za které základní školy, při zařazení plavecké výuky do
školních vzdělávacích plánů, zodpovídají.
V bývalém Československu bylo plavecké vzdělávání metodicky řízeno společně s plaveckými
sporty v rámci působnosti ČSTV. Po roce 1989 Český svaz plaveckých sportů vyjmul oblast
plavecké výuky ze svých kompetencí. Velmi dobře fungující organizace plavecké výuky zůstala bez
financování a legislativního ukotvení. Nová situace zasahuje i do podmínek činnosti „školního
plavání“.
Nástupnické plavecké školy získávaly nové statuty (měly různé provozovatele, zřizovatele). Vzniklá
Asociace plaveckých škol jako občanské a dobrovolné sdružení řešila primárně financování a
legislativní rámec činností plaveckých škol. Asociaci se však nedařilo komplexně zastřešit činnost
plaveckých škol v České republice hlavně metodicky. Řada plaveckých škol provozuje výukovou
činnost zcela autonomně, často velmi nezávisle i na školním vzdělávacím plánu určité školy.
B) Ukázky registrační dokumentace plaveckých škol
Vstupní a výstupní hodnocení plaveckých dovedností a lokomoce dětí se v plaveckých školách liší
nejen obsahově, ale i rozsahem (tabulky 1 – 3).
Tabulka 1 Škola B - registrace uplavané vzdálenosti dle postupových ročníků
Postupový počet
ročník
Počátek výuky (%)
dětí
0m
5m
10 m
Zakončení výuky (%)
25 m splývá
0m
5m
10 m
25 m 200 m
MŠ
368
94
4,8
0,2
0,2
47
64,7
24,4
8,1
2,4
0,20
1.
141
80,8
n
13,5
5,7
n
20,6
n
7,8
34
37,6
2.
392
57,1
n
30,9
12,0
n
6,9
n
8,7
28,5
55,9
3.
332
27,4
n
27,4
45,2
n
3,9
n
0,9
11,1
84,0
4.
115
9,6
n
17,4
73,0
n
1,7
n
0,9
12,2
85,2
5.
51
-
n
11,8
88,2
n
-
n
-
3,9
96,1
Pozn. 1: n- nezjišťuje se Pozn. 2: Registrace zahrnuje celkem 23 základních škol (5 městských a 18 vesnických) a 13
mateřských škol (7 městských a 6 vesnických).
46
počet lekcí
Ø lekcí na 1 třídu
p
p
745
14/26
705
95
46
15
846
18
611
4/21
586
95,9
40
14,7
739
18,5
8930
1356
18/47
1291
95,2
86
15,0
1585
18,4
19511 12,3
p
p
Ø docházek na
1 lekci
počet docházek
Ø žáků na 1 třídu
celkem
p
Výsledky
třídy
II. pololetí
p
Výsledky
hodnocení žáci
I. pololetí
%
Výsledky
hodnocení žáci
výuky 2. kurz
p
plavecké
p
základní
počet žáků celkem
hodnocení
p
Celkové
neprošel / osvobozen
Tabulka 2 Příklad 1 - Plavecká škola UH – vstupní hodnocení na počátku kurzu
10581 12,5
12,1
uplave 25 m prsa
uplave 25 m prsa
uplave 50 m prsa
uplave 50 m prsa
uplave 100 m prsa
p
(%)
p
(%)
p
% všech plavců
uplave 0 m prsa
p
(%)
skok
(%)
počet všech plavců
skok
p
18,7 179 25,4 160
p
dýchání
(%)
132
(%) uplave 100 m prsa
dýchání
splývání na zádech
p
p
splývání na břiše
(%)
(%) splývání na zádech
splývání na břiše
p
Vstupní úspěšnost žáků
575 81,6 391 55,5 415 58,9 594 84,3 233
23 160
23
488 83,3 335 57,2 336 57,3 497 84,8 197
142
24,2 125 21,3 122 20,8 122 20,8
1063 82,3 726 56,2 751 58,2 1091 84,5 430
274
21,2 304 23,5 282 21,8 282 21,8
Pozn.: p - počet žáků; % - počet žáků v %
Vstupní diagnostika probíhá za účelem rozřazení dětí do družstev. Hodnocení výstupní úrovně slouží
k udělení „mokrého vysvědčení“ za absolvovanou výuku, případně jako podklad pro školní
klasifikaci z tělesné výchovy. V diagnostice vstupních a výstupních dovedností je preferováno
vyjádření skupinové úspěšnosti žáků.
47
splývání na břiše
splývání na zádech
splývání na zádech
orientace
orientace
dýchání
% dýchání
skok
skok
startovní skok
(%)
p
(%)
p
(%)
p
(%)
p
(%)
p
654
92,8 554 78,6 345 48,9 583 82,7 654 92,8
259
549
93,7 471 80,4 331 56,5 497 84,8 553 94,4
223
1203
93,2 1025 79,4 676 52,4 1080 83,7 1207 93,5
482
splývání na břiše
Celkové
p
Tabulka 3 Příklad 2 – Plavecká škola UH – celkové výstupní hodnocení na konci kurzu
Hodnocení
základní
plavecké výuky
2. kurz
Výsledky
I. pololetí
Výsledky
II. pololetí
Výsledky
celkem
42
% všech plavců
uplave 0 m znak
uplave 25 m znak
uplave 25m znak
(%)
p
p
(%)
% žáků, kteří se
(%)
293
počet všech plavců
počet žáků, kteří se
stali plavci
p
43
p
uplave 200m prsa
(%)
167
69
141 24,1 131 22,4 245 41,8
251
42,8 376 64,2 401 185 31,6
37,3 742 57,5 151 308 23,9 282 21,8 548 42,4
544
42,1 829 64,2 872 432 33,5
38,1 291 49,7
24 151 21,4 303
stali plavci
uplave 200 m prsa
uplave 25 m prsa
(%)
p
uplave 25 m prsa
p
uplave 100 m prsa
uplave 0 m prsa
p
82
(%)
branné plavání
(%)
64
uplave 100 m prsa
branné plavání
p
36,7 451
p
startovní skok
(%)
Výstupní úspěšnost žáků – plavecké lokomoce
453
64
471 247
35
Pozn.: p - počet žáků; % - počet žáků v %
C) Dílčí výsledky šetření plavecké gramotnosti žáků škol s vlastním bazénem (okr. Chomutov)
Ve výsledkové části předkládáme úspěšnost souvislého plavání na 200 m v jednotlivých školách pro
dívky a chlapce. Plavecké dovednosti žáků jsou vyhodnoceny v položkách startovní skok, plavecké
dýchání a způsob plavecké lokomoce. Uvádíme i průměrně uplavané vzdálenosti žáků celkově a po
jednotlivých ročnících na školách.
48
Z celkového počtu 738 žáků (tabulka 4) zaplavalo požadovanou maximální vzdálenost 200 m 388
žáků (53 %) (tabulka 5). V tomto případě můžeme víc jak polovinu pozorovaných žáků označit za
plavce, pokud vycházíme ze základní definice plavce a neuplatňujeme pro posuzování také hledisko
věku. Znatelně horších výsledků dosahovali žáci a především dívky z 1. ZŠ Kadaň. Domníváme se,
že příčinou mohou být nejen menší rozměry bazénu, ale i menší odborné zázemí vedení plavecké
výuky na 1. stupni (pouze třídní učitelé). Na ostatních školách je výuka zajišťována odborným
lektorem nebo učitelem s aprobací tělesná výchova. Z celkového počtu 738 žáků bylo zjištěno 71
úplných neplavců (10 %), kteří neuplavali žádnou vzdálenost. Podle očekávání se jednalo především
o žáky prvních ročníků.
Tabulka 4 Charakteristika souboru žáků škol s vlastním bazénem
Počet žáků
Škola
Chlapci
Dívky
Celkem
2. ZŠ Jirkov
125
130
255
1. ZŠ Kadaň
98
103
201
1. ZŠ Klášterec nad Ohří
133
149
282
Celkem
356
382
738
49
Tabulka 5 Úspěšnost žáků v uplavání vzdálenosti 200 m (N=738)
Jirkov
Kadaň
Klášterec n/ Ohří
Celkem
dívky (%)
66
28
55
53 %
chlapci (%)
54
46
58
52 %
Celkem (%)
60
37
57
53 %
Uplave
Jirkov
Kadaň
Klášterec n/ Ohří
Celkem
Škola
(m)
N
%
N
%
N
%
N
%
0
24
9
28
14
19
7
71
10
1 - 25
36
14
65
32
40
14
141
19
26-50
19
7
9
4
21
7
49
7
51-75
10
4
8
4
6
2
24
3
76-100
3
1
-
0
4
1
7
1
101-125
2
1
3
1
3
1
8
1
126-150
3
1
4
2
13
5
20
3
151-175
3
1
10
5
16
6
29
4
176-200
155
61
74
37
160
57
389
53
Celkem
255
100
201
100
282
100
738
100
Předpokládali jsme, že průměrně uplavaná vzdálenost bude v jednotlivých postupových ročnících
stoupat. Z grafu 1 lze vysledovat, že trend našemu předpokladu odpovídá. Přesto lze pozorovat
několik charakteristik.
Graf 1 Průměrně uplavaná vzdálenost v metrech v jednotlivých ročnících
50
Dominantní je nárůst průměrné uplavané plavecké vzdálenosti žáků na všech školách od prvního do
čtvrtého ročníku. Průměrné hodnoty uplavané vzdálenosti žáků ve čtvrtém ročníku se pohybují od
160 – 180 m. V pátém ročníku sledovaný parametr mírně klesá.
Progres prodlužování plavecké vzdálenosti na druhém stupni základních škol není tak výrazný a není
lineární. Odráží pravděpodobně specifika jednotlivých ročníků na šetřených školách, ale také
skutečnost, že zvyšování uplavané vzdálenosti na prvním stupni základní školy je spojeno především
s vlastní výukou zvládnutí technicky jednotlivých plaveckých způsobů. Také zvolená plavaná
vzdálenost maximálně 200 m omezila v našich výsledcích zvyšování průměrně plavané vzdálenosti.
Předpokládáme, že velká část žáků, kteří uplavali 200 m, by byla schopna v plavání pokračovat.
Průměrné hodnoty uplavané vzdálenosti se v posledních ročnících již blíží k testovanému maximu
200 m.
Ve druhém ročníku základní školy lze vysledovat, že někteří žáci jsou po roce plavecké výuky
schopni vzdálenost 200 m překonat (graf 2). V následných ročnících tendence úspěšnosti stoupá.
Změna trendu nastává v pátém ročníku, ve kterém byl zjištěn mírný pokles u žáků všech třech
pozorovaných škol. Zhoršená úspěšnost trvá nejdéle na 1. ZŠ v Kadani, na které zaznamenáváme
pokles až do 7. ročníku. Naopak na 2. ZŠ v Jirkově a 1. ZŠ Klášterci nad Ohří od 6. ročníku znovu
zjišťujeme procentuální zvýšení počtu žáků, kteří jsou schopni uplavat 200 m. Pouze u 2. ZŠ Jirkov
všichni žáci devátého ročníku uplavali 200 m. Naopak na 1. ZŠ Kadaň v 8. a 9. ročníku zůstává při
překonání 200 m stálá poměrně nízká úspěšnost žáků (60 %).
Graf 2 Úspěšnost žáků při dosažení vzdálenosti 200 m v jednotlivých ročnících
Zvládnutí skoku do vody bez specifikace zanoření je dalším kritériem pro označení člověka za
plavce. Výsledky ukazují vysokou úroveň osvojení skoku do vody u žáků, kteří jsou současně
schopni uplavat 200 m. U žáků, kteří uplavali méně než 200 m, je patrné, že kvalita provedení skoku
do vody je horší než u „plavců“ (tabulka 6). Žáci na 1. ZŠ Kadaň zahajovali z bezpečnostních důvodů
plavání ne skokem, ale odrazem od stěny bazénu z vody.
51
Tabulka 6 Realizace skoku do vody žáky v závislosti na uplavání 200 m
< 200 m
Ne
Škola
Jirkov
(N=255)
Klášterec nad Ohří
(N=282)
Celkem
(N=537)
200 m
Ano
Ne
Ano
N
%
N
%
N
%
N
%
24
9
77
30
0
0
154
60
40
14
82
29
6
2
154
55
64
12
159
30
6
1
308
57
ZŠ Kadaň neplnila – zákaz skoků do vody.
Skok do vody realizovalo celkem 87 % žáků.
Vzdálenost 200 m uplavala více jak polovina žáků, ale jestliže registrujeme současně využívání
plaveckého dýchání, počet se sníží z 388 žáků na 329 žáků (tabulka 7). Celkově nezvládalo plavecké
dýchání v průběhu plavecké lokomoce 2/5 všech žáků, nevydechovalo v průběhu plavání pod hladinu.
Alarmující je registrace korektního plaveckého dýchání u pouhých 26 % kadaňských žáků.
Tabulka 7 Plavecké dýchání u žáků v závislosti na uplavání 200 m
< 200 m
Ne
Škola
Jirkov
(N=255)
Kadaň
(N=201)
Klášterec nad Ohří
(N=282)
Celkem
(N=738)
200 m
Ano
Ne
Ano
N
%
N
%
N
%
N
%
74
29
27
11
15
6
139
55
112
56
15
7
36
18
38
19
28
10
94
33
8
3
152
54
214
29
136
18
59
8
329
45
Pozn.: Plavecké dýchání při plavání bylo diagnostikováno u 63 % žáků.
52
Sledované školy shodně volily jako první plavecký způsob ve výuce plavání kraul, poté znak a prsa.
Předpokládali jsme, že plavecký způsob, kterým žáci zahájí souvislé plavání, bude pro ně
nejpřirozenější a současně to bude ten nejefektivnější. Graf 3 zaznamenává v nižších ročnících nejen
námi zjištěné neplavce, kteří neuměli zvolit žádný plavecký způsob, ale také skutečnost, že plavající
žáci prvního ročníku nejčastěji volili plavecký způsob prsa, který byl preferován až do druhého
ročníku. Můžeme se domnívat, že se zde projevuje vliv rozšířenosti plavání prsou v běžné populaci,
vliv rodiny.
Křivka znázorňující plavecký způsob kraul, dosahuje nejvyššího vrcholu v osmém ročníku a mírného
poklesu si můžeme všimnout v pátém a sedmém ročníku, ve kterém žáci spíše upřednostnili plavecký
způsob prsa.
Graf 3 Volba plaveckého způsobu žáky v úvodu souvislého plavání
Plavecký způsob kraul byl častěji preferován u chlapců. Naopak plavecký způsob prsa byl očekávaně
více upřednostňován u dívek. Plavecký způsob znak volilo necelých 10 % žáků a poměr chlapců a
dívek se lišil pouze 2 %. Žáci mohli plavat jedním plaveckým způsobem nebo plavecké způsoby
střídat. Změny byly v průběhu testování zaznamenávány. Plaveckým způsobem znak bylo schopno
plavat po celou dobu svého plavání 63 % žáků - znakařů, oproti plaveckým způsobům kraul a prsa.
Pouze 26 % „kraulařů“ a 23 % „prsařů“ plavalo celou požadovanou trať bez změny plaveckého
způsobu.
Závěry
Plavecká gramotnost dětské populace se po roce 1989 systematicky a podle jednotných kritérií
nezkoumá, i když jednotlivé plavecké školy často určitou evaluaci vlastní činnosti provádějí. Ani po
20 letech není k dispozici alespoň rámcová koncepce „české“ plavecké výuky, na které by panovala
53
shoda mezi plaveckými odborníky (můžeme za ně považovat např. publikující osoby v oblasti
plaveckých sportů) a praxí. Zahraniční národní plavecké svazy běžně podrobné materiály k realizaci
plaveckého vzdělávání mají (např. Grange & Gordon, 2004; Amateur Swimming Association, 2006).
Je nadefinovaná primární a následná plavecká gramotnost, ale zkoumají se většinově pouze uplavané
metry, testová kritéria vycházejí z koncepcí před rokem 1989, vyhovují definici plavce, udělení
"mokrých vysvědčení“. Na rozdíl od Slovenska, kde v rámci dvou víceletých finančně dobře krytých
grantů se hodnotila plavecká úroveň dětí a vytvářely se standardy plaveckých dovedností
(Macejková, 2012), v České republice nepanuje shoda na hodnotících kritériích, preferují se interní
hodnocení, variabilita hodnotících motorických testů je obrovská.
Z těchto důvodů se jeví jako nutné pracovat na rámcovém sjednocení koncepce plaveckého
vzdělávání v České republice, ustanovení standardů, které budou kritérií výstupů plavecké výuky,
vytvoření doporučení efektivního organizačního zajištění plavecké výuky v rámci zatím stávajícího
finančního krytí.
Z konkrétního šetření vyplývá, že děti, které absolvovaly řízenou plaveckou výuku dosahovaly ve
sledovaných kritériích lepších výsledků. Pravidelná plavecká výuka po dobu celé povinné školní
docházky umožní dětem získat úroveň plavecké gramotnosti, která odpovídá nebo se blíží současné
definici plavce.
V průběhu prvního stupně základní školy dochází ke zlepšení ve smyslu prodlužování souvisle
uplavané vzdálenosti, osvojení si jednotlivých způsobů plavecké lokomoce a zlepšení kvality
základních plaveckých dovedností. Na druhém stupni základní školy se dynamika zlepšení
zpomaluje, trend však zůstává s ročníkovými odchylkami zachován.
Šetření také naznačilo, že dlouhodobá výuka kraulu zvyšuje jeho využitelnost při spontánním plavání
dětí. Na základě plavecké výuky byl od čtvrtého postupového ročníku v testové situaci nejčastěji
nebo rovnocenně volen žáky kraul jako první plavecký způsob. Přesto se zdá, že přetrvává v české
populaci historická inklinace k plaveckému způsobu prsa. Plavající děti při vstupu do základní školy
plavou prsa, zdá se, že dívky prsařský způsob preferují více než chlapci.
Literatura
1. Amateur swimming association - National Plan for Teaching Swimming. (2006). Retrieved from
http://www.aber.ac.uk/en/media/Parents-Guide-to-asa-Swim-Lessons.pdf.
2. Balada, J. et al. (2007). Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělání. Výzkumný ústav
pedagogický v Praze. Retrieved from http://www.msmt.cz/vzdelavani/ramcovy-vzdelavaciprogram-pro-zakladni-vzdelavani-verze-2007.
3. Čechovská, I. (2011). Plavecká gramotnost jako součást pohybové gramotnosti. In Macejková, Y.
& Benčuriková, L. (Eds.), Vědecká konference pri příležitosti životného jubilea prof. V.
54
Černušáka: zborník vedeckých prác venovaný profesorovi Vladimírovi Černušákovi pri
příležitosti jeho životného jubilea, Bratislava, 25. 11. 2011(pp. 21-26). Bratislava, Czechia:
STIMUL.
4. Čechovská, I. (2008). Plavecká gramotnost. Těl. Vých. Sport Mlád., 74 (8), 27-32.
5. Čechovská, I. & Miler, T. (2008). Plavání. 2rd ed. Praha, Czechia: Grada.
6. Grange, J. & Gordon, R. (2004). Success is Long Term Athlete Development. LTAD related to
the Journey through Swimming. Retrieved from http://www.swimming.org/assets/
uploads/library/Long_term_athlete_development.pdf.
7. Hoch, M. et al. (1987). Plavání: teorie a didaktika. 2rd ed. Praha, Czechia: SPN.
8. Macejková, Y. et al. (2005). Didaktika plavání. Bratislava, Slovakia: ICM Agency.
9. Macejková, Y. (2012) Teoreticko-empirické problémy výskumov plávania na Slovensku. In. P.
Mandzák (Eds.), Plávanie 2012: vedecký zborník z konference, Banská Bystrica, 12. 10. 2012
(pp. 5-15). Bratislava: Partner – Čižmárová.
10. Pokorná, J. Plavecké začátky. Těl. Vých. Sport Mlád., 2007, 73(5), 19-22.
11. Vyhláška č. 48/2005 Sb., o základním vzdělání a některých náležitostech plnění povinné školní
docházky (školský zákon) (2005). Retrieved from http://www.msmt.cz/dokumenty/vyhlaska-c48-2005-sb-1.
12. Zálupská, K. (2012). Plavecká úroveň žáků základních škol s vlastním bazénem. Bakalářská
práce. Praha, Czechia: UK FTVS.
Kontaktní adresa:
Mgr. Jitka Pokorná
UK FTVS, katedra plavání a plaveckých sportů
J. Martího 31,
Praha 6 – Veleslavín, 162 52
E-mail: [email protected]
55