4. číslo roku 2009 - Česká mykologická společnost

4/2009
Ročník LXXXVI
Mykologický sborník
Časopis českých houbařů
Obr. 41. Holubinka odbarvená – Russula decolorans. NPR Pluhův Bor, pod
smrky na hadci sbíral a fotografoval 14.VIII.2009 Jan Borovička (PRM 915936).
Obr. 42. Holubinka odbarvená – Russula decolorans. Malonty-Hodonický potok,
pod borovicemi sbíral a fotografoval 27.IX.2008 Jan Borovička (PRM 915935).
Milí čtenáři,
třetí, a v důsledku toho nyní i čtvrté číslo 86. ročníku Mykologického sborníku vyšlo se značným zpožděním. Tato situace nás pochopitelně mrzí a omlouváme se za ni, nicméně redakce je v tom nevinně. Zpoždění nebylo způsobeno
průtahy, ale tím, že nemáme dostatek článků.
Když listuji staršími ročníky časopisu, je jasně vidět, že si jej čtenáři do
značné míry psali sami, byl tak koneckonců i koncipován. Tak třeba za první
republiky byl Mykologický sborník (tehdy vlastně Časopis československých
houbařů) pestrou mozaikou příspěvků ze všech koutů země. V průběhu roku
nebo i několika let se na stránkách časopisu rozvíjely četné diskuse – jednotliví
autoři na jeho stránkách vzájemně komunikovali, a to jak na úrovni laické, např.
o zkušenostech s jedovatostí pečárky zápašné, tak i odborné – velice zajímavé
jsou např. diskuse nad holubinkami mezi mykologem Jindřichem Kučerou z jihočeských Bělčic a dvojicí Václav Melzer – Jaroslav Zvára, v jednom případě
dokonce doplněné mykologickým velikánem Rolfem Singerem.
Dnešní doba nabízí řadu zdánlivě výhodnějších způsobů prezentace vlastních nálezů hub a komunikace s kamarády a kolegy, především tedy internet.
Je však třeba si uvědomit, že internetové stránky vznikají a zanikají a z dlouhodobého hlediska jsou pomíjivé, zatímco co je psáno a vytištěno, to přetrvá a
stává se zdrojem informací i pro další generace. Co jsme tedy dokázali připravit
do tohoto čísla?
Martin Kříž poslal článek o velmi vzácném a málo známém druhu vláknice,
který doplnil zdařilou kresbou mikroskopických znaků. Moc pěkný příspěvek
poslal Dalibor Marounek, který nalezl dvě nové lokality velice vzácné penízovky
stepní. Jak poznamenávám pod článkem, tento článek je skvělým příkladem,
jak může zájem o mykologii z řad houbařů přispět ke znalostem o rozšíření
vzácných druhů hub u nás – takto vzniká a prohlubuje se spolupráce mezi
houbaři a mykology a ukazuje se, že činnost našich členů může být prospěšná
i profesionální mykologické veřejnosti.
Velice pěkný článek napsal Oldřich Jindřich z MK v Hořovicích, který čtenářům představil čtyři nejznámější druhy vřeckovýtrusých hub, které rostou
často v přímém kontaktu s vodou – v potocích, prameništích, kalužích apod.
Když se podíváte, jak tyto houby pěkně vypadají (Obr. 46-49), možná Vás to
inspiruje k nějaké jarní vycházce, na které třeba některé z nich objevíte – pokud ano, určitě nám dejte vědět. Dále nám Oldřich Jindřich, známý specialista,
poslal návod, jak správně sbírat kuřátkovité houby, a kterých znaků si na nich
všímat.
V pokračování série o holubinkách jsem tentokrát představil jedlou, velice
pěkně barevnou a snadno poznatelnou holubinku odbarvenou. V této sérii budu
pokračovat i nadále, i když se možná nevyhneme delším přestávkám, protože
89
články jsou psány na základě mých vlastních nálezů, ke kterým pořizuji popisy
makroskopických i mikroskopických znaků. Každý článek je napsán teprve na
základě několika vlastních pozorování a obvykle doplněn i na základě údajů
z literatury. Dokud tedy nemám o tom či onom druhu jasnou představu a
dostatek materiálu, nemohu o něm napsat. Každou sezónu mi ale přibývají nové
nálezy, a tak se snad přestávkám z důvodu nedostatku originálních pozorování
vyhnu.
Nakonec upozorňuji na návod pro autory (s. 108-110), kteří mají zájem
publikovat v našem časopise. Ten svým „přísnýmÿ tónem rozhodně nemá od
publikování odradit, publikovat jsme jej však museli, protože je to jednak naše
povinnost, a jednak podle návodu napsaný článek výrazně ulehčí práci redakci
(konkrétně tedy mně), protože nebudu muset trávit dlouhý čas s editováním
došlých textů – a zbude mi čas na psaní, což by se mohlo na časopise pozitivně
projevit. Čtenáři, nebojte se a pište!
Závěrem jménem celé redakce děkuji celé řadě ochotných odborníků z řad
amatérských i profesionálních mykologů, kteří v rámci recenzního řízení v roce
2009 pročetli a připomínkovali odborné články uveřejněné v Mykologickém
sborníku. Byli to (v abecedním pořadí): Vladimír Antonín, Miroslav Beran,
Jiří Burel, Helena Deckerová, František Kotlaba, Simona Komínková, Martin
Kříž, Zdeněk Pouzar, Radek Socha a Luboš Zelený.
S přáním úspěšného houbařské roku 2010,
Jan Borovička
The Leading Article by Jan Borovička: An apology and many thanks!
In the leading article the Editor-in-Chief apologizes to readers for a delay of the last
two issues of this journal. However, he explains, the editorial board is hardly to blame for
this situation since it has been caused solely by a shortage of articles and contributions
which could be published here. What is the problem? Unlike the past, when the journal
was written largely by its readers themselves, and it was designed like that, today many
potential contributors seem to prefer other means of presenting their finds of mushrooms
or exchanging ideas on mycological topics with friends and colleagues, mainly the Internet.
We should realise, however, that a written word printed on paper has a lasting value and
can be a source of information for future generations whereas a web page is momentary and
transient in the long run. In conclusion, the Editor thanks all experts, both professional and
amateur mycologists, who have kindly reviewed and commented on the articles published in
Mykologický Sborník in 2009.
90
Martin Kříža
Vláknice Jakobova – Inocybe jacobi nalezena na
Roudnicku
Růst hub v listopadu 2009 poměrně slušně vynahradil suché období v druhé
polovině roku. To mě vedlo ke zvýšené frekvenci návštěv lokalit, na kterých jsem
v minulých letech registroval růst zajímavých podzimních druhů. Bylo tomu
tak i 7. listopadu, kdy jsem spolu s roudnickým fotografem hub Daliborem
Marounkem navštívil jeho vpravdě vyhlášená naleziště u obce Přestavlky.
Naše cesta vedla po obvyklých místech, nemohli jsme tedy nevynechat ani
zarůstající hřiště nedaleko obce, kde jsme dříve sbírali např. holubinku cihlovou – Russula cessans či šťavnatku pomrazku zlatou – Hygrophorus hypothejus
var. aureus. Jak zmíněné druhy napovídají, stromový porost v tomto území
je tvořen především mladými borovicemi. V jejich blízkosti jsem našel drobné
hnědavé houby, které jsem zde dosud neviděl a které jsem v první chvíli nedovedl zařadit ani do rodu. Až doma jsem zjistil, že jde o vláknici, a to o vláknici
Jakobovu – Inocybe jacobi Kühner.
Nalezené plodnice byly zajímavé svou malou velikostí (průměr klobouku největších exemplářů se pohyboval okolo 1,5 cm), takže připomínaly spíše některé
kržatky z rodů Tubaria nebo Alnicola. Z nejistoty mne okamžitě vyvedl mikroskopický obraz, který ukázal na podrod Clypeus Britzelm. (= podrod Inocybe
s. auct.) rodu Inocybe (Fr.) Fr. díky charakteristickým hrbolatým výtrusům a
metuloidním (tj. tlustostěnným a na vrcholu zpravidla inkrustovaným) cystidám. Lokalitu jsem znovu navštívil 26. listopadu 2009 s myšlenkou sebrat více
plodnic ke studiu, a skutečně i v tento pozdně podzimní den se zmíněné vláknici
dařilo. Níže uvedený popis plodnic tedy představuje kompilát z obou návštěv.
Vláknice Jakobova – Inocybe jacobi Kühner
Klobouk max. 1,6 cm široký, v mládí kuželovitý se sklopeným okrajem,
na temeni vyhrblý, zaoblený či zploštělý; později široce kuželovitý až sklenutý
s hrbolkem, který je většinou nízký, méně často až nevýrazný; v dospělosti
se tvar klobouku zplošťuje a nakonec může být až lehce promáčklý, na okraji
mírně zvlněný; někdy s koncentrickými peridiskálními elevacemi – v ideálním
případě jsou dvě, nezřídka ale žádná nebo jen v náznaku; pokožka sametová
až vláknitě oplstěná, později drobně nebo i výrazněji šupinkatá, pokryv může
být v mládí na samém okraji bělavý, jinak je barva pokožky okrově až rezavě
hnědá a zejména u mladších čerstvých plodnic ostře diferencovaná na tmavší
část středovou a světlejší okrajovou (což je ve světě lupenatých hub nezvyklý
a Žukovova
1332/73, CZ-40003 Ústí nad Labem. E-mail: [email protected]
91
jev, u mnoha druhů tomu bývá díky hygrofánnosti naopak), dospělé či stárnoucí
plodnice jsou potom zbarveny jednotvárně, za vlhka skoro tmavohnědě.
Lupeny od mládí špinavě plavohnědavé až hnědošedavé se světlejším ostřím,
v dospělosti sytě smutně hnědé až hnědookrové, podobné barvě klobouku.
Třeň až 2,3 ×0,2 cm velký, válcovitý nebo v horní polovině mírně rozšířený, na bázi někdy nevýrazně ztlustlý, nicméně vždy bez hlízky, po celé délce
ojíněný, bledě hnědý až špinavě okrově hnědavý, na bázi až bělavý. Kortina
nepozorována.
Dužnina ve třeni dosti tuhá, bledě až špinavě hnědavá, s nevýraznou vůní
a chutí.
Mikroznaky: Výtrusy výrazně hrbolaté, protáhle hrudkovité, (7-) 8-10,5 (11,5)×5-7,5 (-8,5) µm. Bazidie kyjovité, tetrasporické, občas i bi- či trisporické.
Hymeniální cystidy (cheilo- a pleurocystidy) většinou úzce lahvovité, dole nejčastěji zaoblené, velké 35-74×9-17 µm, metuloidní, se stěnami širokými 1-3
(-4) µm, v 5% roztoku KOH nažloutlými. Kaulocystidy se vyskytují po celé
délce třeně, makroskopicky jsou pozorovatelné jako ojínění, podobají se hymeniálním cystidám, velké 50-74×11-14 µm. Velum na pokožce klobouku tvořeno
úzkými, spíše tlustostěnnými a hyalinními až bledě nažloutlými hyfami širokými
3-4 µm, v pokožce klobouku (epikutis) pozorovány tlustostěnné hyfy tvořené
kratšími, až 30 µm širokými elementy se zřetelnou inkrustací a žlutohnědým
membranálním pigmentem. Přezky na přepážkách hyf přítomny ve všech částech plodnice.
Data k nálezům
Přestavlky, okr. Litoměřice, stanoviště zasažené silnou antropogenní disturbancí (řadu let nevyužívané hřiště vybudované v mírné stráni) s juvenilním
porostem borovic, místy s náletem břízy, na holé štěrkovité půdě, v nízkém
mechu a lišejnících, společně s Thelephora terrestris a Deconica (= Psilocybe)
montana, 210 m n. m., 7.XI.2009 leg., et det. M. Kříž (PRM 859560); tamtéž,
26.XI.2009 leg. et det. M. Kříž (PRM 859561).
Fotografie z obou zmíněných sběrů jsou na Obr. 44-45.
Poznámky
Inocybe jacobi Kühner patří do sekce Petiginosae Heim, ze které je všeobecně známa dosti hojná vláknice pavučinatá – Inocybe petiginosa (Fr.: Fr.)
Gillet. Kromě přítomnosti pleurocystid (znak podrodu Inocybe) jsou pro tuto
sekci význačné hrbolaté výtrusy, absence kortiny a hlízky na bázi třeně a přítomnost kaulocystid na větší části plochy pokožky třeně (obvykle po celé jeho
délce), mimoto hymeniální cystidy mají většinou zaoblenou bázi. Posledně jmenovaný znak jsem zprvu měl potíže správně vyhodnotit, nezřídka se totiž vyskytovaly i cystidy v místě připojení k hyfě s bází víceméně rovnou, nicméně
92
Obr. 43: Vláknice Jakobova – Inocybe jacobi. a) hymeniální cystidy, b) bazidie,
c) výtrusy, d) kaulocystidy, e) hyfy velového odění na pokožce klobouku, f)
hyfy pokožky klobouku. Kresba Martin Kříž.
93
poměrně dobře byl tento znak patrný na cystidách uvolněných do prostoru.
Právě jím se totiž sekce Petiginosae odlišuje od blízké sekce Marginatae Kühner, která je v naší přírodě zastoupena mnohem více druhy. Jako jistější pro
toto odlišení mi tedy posloužil jiný, lehce zjistitelný makroskopický znak, a to
absence hlízky na bázi třeně, která je pro druhy sekce Marginatae charakteristická.
V klíčích nezdůrazňovaný, avšak za zmínku stojící je i fakt, že v sekci Petiginosae se vyskytují druhy se značně drobnými plodnicemi, což se o druzích
sekce Marginatae souhrnně říci nedá – i když v některých zpracováních lze
nalézt některé velké druhy sekce Marginatae zařazené v sekci Petiginosae (viz
např. Bon 1998). Vzpomínám si, když jsem se před lety poprvé v terénu setkal
s výše jmenovanou I. petiginosa, jak jsem také docela tápal se zařazením do
rodu a konkrétně o vláknicích jsem právě pro malou velikost a útlost plodnic
příliš neuvažoval. Od I. petiginosa se I. jacobi odlišuje nejen makro- a mikroznaky, ale i místem výskytu. Zatímco I. petiginosa má lupeny žlutavé – zejména
v mládí krémově až slámově žluté, I. jacobi už od mládí v odstínech špinavě
hnědavých. Rozdílná je i velikost výtrusů – převážně 6-8×4,5-5,5 µm u I. petiginosa (Jacobsson 2008) a převážně 8-10×5-7,5 µm u I. jacobi. Menšími výtrusy
by se dle popisů (např. Breitenbach a Kränzlin 2000) měla odlišovat rovněž I.
rufoalba Pat. et Doassans, která je s I. jacobi makroskopicky v podstatě identická, mimoto někteří autoři oba druhy, snad oprávněně, spojují (mj. Moser
1983). I. petiginosa se vyskytuje především v přirozených listnatých porostech,
typicky v bučinách nebo obecně v listnatých lesích s dubem, bukem či olší, a je
u nás široce rozšířena, o výskytu I. jacobi na našem území je minimum údajů,
v Červeném seznamu hub ČR (Holec a Beran 2006) je proto zařazena v kategorii DD. Není pochyb o tom, že se jedná o vzácný druh, podobné hodnocení
udává např. Antonín (2006), ale i zahraniční literatura.
Údaje o biotopu tohoto druhu se už však poněkud rozcházejí. Stangl (1989)
uvádí z Bavorska pouze nálezy pod smrkem z nadmořských výšek 800 a 830
m n.m., zatímco Jacobsson (2008) zmiňuje výskyt v nížinách pod mladými
borovicemi a břízami na písčitých půdách na okrajích silnic nebo ve starých
štěrkovnách – s tímto popisem se severočeská lokalita shoduje přesně. Podobně
i Breitenbach a Kränzlin (2000) jmenují borovici, kromě ní však i smrk a vrbu a
mnohem vzácněji břízu, o vegetačních stupních se nezmiňují. Gerhardt (2001)
kromě borovice a smrku uvádí dokonce dub. Ferrari (2006) referuje o nálezech
jak v nížinách (pod borovicí a dubem v nadmořské výšce 180 m), tak v subalpínských a alpínských polohách (pod modřínem v 1600 m n.m. a pod vrbou uťatou
dokonce v 2200 m n.m.). Rozhodujícím činitelem pro výskyt tohoto druhu může
být typ půdy, což je zřejmě největší specifikum lokality u Přestavlk. Štěrkopísčitý povrch bývalého hřiště se totiž vyskytuje v oblasti se zásaditým podkladem
94
(konkrétně jde o sediment jílovce, pískovce, prachovce a slepence), což s sebou
nese výskyt hub majících silnější nároky na vysoké pH, a to zejména v blízkém
okolí uvedené lokality. Příkladem takových druhů mohou být dosud nepublikované nálezy velmi vzácných chřapáčů, jmenovitě Helvella albella (z roku 2007)
a H. spadicea (z roku 2008). Mykoflóra lokality samotné však neukazuje tak
jednoznačný příklon k zásaditosti, vyskytují se zde druhy nejen bazifilní, ale
i acidofilní, např. Laccaria proxima, ostatně i v případě Inocybe jacobi uvádí
Gerhardt (2001) výskyt na půdách chudých na vápenec. Celkově je možné zdejší
mykoflóru vyhodnotit jako pískomilnou. Zvláštnost naleziště podtrhuje bohatá
sukcese lišejníků, pokrývajících zem místy až v podobě souvislého koberce.
Na podobných stanovištích lze výskyt vláknice Jakobovy předpokládat i
jinde v České republice, v úvahu by snad mohly přicházet i rekultivované výsypky severočeských dolů, popřípadě okraje cest nebo silnic v oblastech s písčitějším podkladem, nebo s vyhovujícím typem navezeného substrátu, a to jak
v nížinách, tak v horách či pahorkatinách.
Závěrem bych rád poděkoval Mgr. Bohumilu Buškovi za kritické připomínky
k rukopisu článku.
Literatura
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Praha, 472 p.
Bon M. (1997): Clé monographique du genre Inocybe (Fr.) Fr. 1ere partie. Documents Mycologiques 27 (105): 1-47.
Bon M. (1998): Clé monographique du genre Inocybe (Fr.) Fr. 3éme partie. Documents Mycologiques 28 (111): 1-45.
Breitenbach J., Kränzlin F. (2000): Fungi of Switzerland, vol 5. Luzern, 338 p.
Ferrari E. (2006): Inocybe alpine e subalpine. Il genere Inocybe (Fr.) Fr. nel Nord Italia e paesi
limitrofi. Fungi non delineati, pars 34-36. Alassio, 457 p.
Gerhardt E. (2001): Der grosse BLV Pilzführer für unterwegs. München, 718 p.
Holec J., Beran M. [eds.] (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Příroda,
Praha, 24: 1-282.
Jacobsson S. (2008): Inocybe (Fr.) Fr. In: Knudsen H. et Vesterholt J. [eds.] – Funga Nordica.
Copenhagen, 965 p.
Moser M. (1983): Die Röhrlinge und Blätterpilze. In: Gams H. [ed.] – Kleine Kryptogamenflora,
ed. 5, vol. 2b/2. Stuttgart, 565 p.
Stangl J. (1989): Die Gattung Inocybe in Bayern. Regensburg, 437 p.
Martin Kříž: Inocybe jacobi found near the town Roudnice nad Labem
A precious find of Inocybe jacobi Kühner (Figs. 44-45) in northern Bohemia is reported
in the article. This species was spotted in a place strongly influenced by antropogenous
activity (former playing field), in a lowland area, growing under young pine trees and a few
mixed-in birches, accompanied by Thelephora terrestris and Deconica montana. A detailed
description of macro- and microcharacters of the fruit-bodies collected during two visits of
that locality in November 2009 is provided. The taxonomic position of this species within the
genus Inocybe is specified and its typical features are highlighted here. The local mycoflora is
characterised by sand-loving species of mushrooms though the surrounding area is inhabited
by some that are mostly associated with basic soils, such as Helvella albella and H. spadicea.
Dried specimens were deposited in the herbarium of the Mycological Department, National
Museum, Prague (PRM 859560 and PRM 859561).
95
Dalibor Marouneka
Penízovka stepní – Flammulina ononidis na Roudnicku
Při toulkách přírodou v okolí Roudnice nad Labem jsem si všiml výskytu
jehlice trnité – Ononis spinosa. Tato rostlina z čeledi bobovitých je vytrvalá,
30 až 120 cm vysoká bylina nebo polokeř. Lodyha je na bázi dřevnatá, obvykle
trnitá (trny rostlinu chrání před okusem), listy jsou žláznatě chlupaté, květy
vyrůstají obvykle jednotlivě v paždí listenů, jsou krátce stopkaté, 1 až 2,5 cm
velké, růžové až fialově červené, velmi zřídka bílé; kvete v červnu až srpnu.
Lusky jsou 6 až 10 mm dlouhé a obsahují 1 až 3 semena.
Jehlice roste na suchých loukách, pastvinách, křovinatých stráních, na okrajích cest, náspech apod., na půdách chudých, kamenitých, obvykle vápnitých.
V České republice se vyskytuje v teplých oblastech, ve vyšších polohách vzácně
nebo chybí (max. asi do výšky 750 m n.m.); na Roudnicku je hojná. V lidovém
léčitelství je známá pod jménem „babí hněvÿ a její kořen se dodnes využívá k léčení při chorobách močových cest (záněty močového měchýře, močové kameny,
prostatitidy).
Podrobné informace o jehlici trnité však nepodávám čtenářům zbůhdarma –
tato rostlina je totiž velice pozoruhodná i z hlediska mykologického. Na odumřelých kořenech totiž na podzim vzácně roste penízovka stepní – Flammulina
ononidis Arnolds, což je blízká příbuzná známé penízovky sametonohé – Flammulina velutipes (Curtis) Singer. Tento všeobecně vzácný druh má v České
republice jen 8 známých lokalit (bez dvou nových popsaných níže), z nichž většina leží v Českém středohoří – Oblík, Raná, Srdov, Velká Kozí horka a Křížový
vrch (Antonín 2010, sdělení redakci); podle červeného seznamu jde o kriticky
ohrožený druh (Antonín 2006).
Protože jsem se na Roudnicku s jehlicí trnitou opakovaně setkal, provedl
jsem společně s Martinem Křížem podrobný průzkum některých lokalit, kde by
se penízovka stepní mohla vyskytovat. A podařilo se! Poslední listopadový den
v roce 2008 jsme asi 10 plodnic nalezli na xerothermní stráni u osady Kalešov,
asi 1 km od Roudnice n. Labem (Obr. 53). Stráň je kamenitá, v podloží je
opuka, a ve velkém množství zde také rostla palečka zimní – Tulostoma brumale;
nadmořská výška kolem 200 m n.m.
Druhou lokalitou penízovky stepní na Roudnicku je stráň u vesnice Přestavlky (na mapě označeno jako Holý vrch), opět na opukovém podloží, v nadmořské výšce asi 237 metrů. Nalezli jsme zde opět asi 10 plodnic (Obr. 54).
Plodnice penízovky stepní jsou velmi podobné penízovce sametonohé, liší
se však delším kořenujícím třeněm, mikroskopicky většími výtrusy, a ekologií –
a Neklanova
96
2703, CZ-41301 Roudnice nad Labem. E-mail: [email protected]
druh roste výhradně na odumřelých kořenech jehlice trnité. Podobná je také
vzácná penízovka letní – Flammulina fennae, která má rovněž kořenující třeň,
ale roste od jara do podzimu na dřevě ponořeném pod povrchem půdy (viz
např. Hagara 1993).
Domnívám se, že penízovka stepní nebude tak vzácná, jak uvádí literatura, spíše kvůli netypickému stanovišti uniká pozornosti. Hledání této houby
ve vhodných oblastech je výborným námětem pro výlet – v létě je třeba nalézt lokality s jehlicí trnitou a na podzim je navštívit znovu, zda se na nich
nevyskytuje i penízovka stepní.
Poznámka redakce (Jan Borovička): Tento článek je skvělým případem, jak
může zájem o mykologii z řad houbařů přispět ke znalostem o rozšíření vzácných druhů hub u nás. Autor článku redakci poskytl sušené exempláře penízovky stepní z lokality u Přestavlk, které jsme dokladovali v herbáři mykologického oddělení Národního muzea v Praze (PRM 915633), kde jsou zájemcům
k dispozici pro další studium.
Literatura
Antonín V. (2006) Penízovka stepní – Flammulina ononidis Arnolds. In: Holec J., Beran M.
[eds.] – Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Příroda 24, p. 116.
Hagara L. (1993) Atlas hub. Neografia, Martin, 461 p.
Dalibor Marounek: Flammulina ononidis near Roudnice nad Labem
The author of this article reports two new locations of occurrence of Flammulina ononidis
Arnolds in the vicinity of the town Roudnice nad Labem in northern Bohemia. In both cases,
Flammulina ononidis was found on warm stony slopes on marlstone bedrock, where the spiny
restharrow (Ononis spinosa) grows abundantly, during late November/early December days
of 2008 (Figs. 53-54). It is red-listed as a critically endangered species growing on only 6
(+2) known localities in the Czech Republic. In the author’s opinion it may easily escape
attention because of its habitat rather than being very rare in the area around Roudnice nad
Labem. Specimens collected near the local village Přestavlky (Fig. 54) were deposited in the
herbarium of the Mycological Department, National Museum, Prague (PRM 915633).
Jan Borovičkaa
Voskovka Konradova – Hygrocybe persistens var.
konradii z parku v Praze na Klíčově
Voskovky – Hygrocybe s.l. jsou houby relativně drobné, s kloboukem obvykle
do 5 cm v průměru. Většina druhů roste na travnatých místech na loukách,
pastvinách a stepích, některé i ve světlých lesích, zahradách a parcích. Voskovky
patří mezi nejpestřeji vybarvené druhy hub. Zatímco některé jsou i čistě bílé,
a Geologický ústav AV ČR, v.v.i., Laboratoř environmentální geologie a geochemie, Rozvojová 269, CZ-16500 Praha 6. E-mail: [email protected]
97
např. voskovka panenská – H. virginea (Obr. 56), jiné jsou zelené (voskovka
papouščí – H. psittacina), fialové (voskovka nafialovělá – H. lacmus) anebo i
sytě červené, oranžové či žluté (viz např. Mykol. Sborn. č. 2/2008).
Horak (2005) ve svém klíči uvádí z Evropy 56 druhů voskovek (43 v rámci
rodu Hygrocybe s.s., 13 v rodu Camarophyllopsis). Celá řada z nich u nás patří
mezi ohrožené druhy hub, jak o tom vypovídá jejich zastoupení v Červeném
seznamu hub (makromycetů) ČR, kde je obsaženo celkem 30 druhů v různých kategoriích ohrožení (Deckerová 2006). Z běžných druhů, které jsou u nás
hojné, je možné nalézt např. výše zmíněnou voskovku panenskou anebo voskovku černající – H. conica (Obr. 55), která patří mezi dobře poznatelné druhy
díky typickému kuželovitému vláknitému klobouku, který má tendenci se třepit, pestrému vybarvení – obvykle v různých tónech oranžové, a především díky
černání celé plodnice.
Na jaře roku 2009 jsem navštívil park na Klíčově v Praze 9, který je známý
výskytem několika vzácných druhů hub, především chřapáče branžežského –
Helvella branzeziana a muchomůrky šiškovité – Amanita strobiliformis (Zemánková a Zemánek 1997, Borovička 2006). Při mé návštěvě 30. května 2009
(a pak ještě 13.VI.2009) jsem pod javorem nalezl skupinu voskovek, které jsem
nejprve považoval za voskovky černající, které jsou z lokality známy. Podrobnější pohled na ně však ukázal, že zdaleka nejde o obyčejný nález. Plodnice měly
kuželovité klobouky a byly pestře vybarvené, nicméně vůbec nečernaly. Podle
klíče v italské monografii rodů Hygrocybe a Hygrophorus (Candusso 1997) bylo
zřejmé, že jde o druh ze sekce Macrosporae Haller ex M. Bon, podrobnější mikroskopické studium pak vedlo k určení druhu. Udávám stručný popis svého
nálezu:
Voskovka Konradova – Hygrocybe persistens var. konradii (R. Haller
Aar.) Boertm.
Klobouk je 2,5-5 cm široký a až 3 cm vysoký, kuželovitý, v mládí vytáhlý,
ve stáří s prohnutým až vyzdviženým okrajem, na vrcholu více či méně špičatě
zaoblený. Okraj klobouku je rovný až mírně zvlněný, někdy lehce průsvitně
rýhovaný; v dospělosti má klobouk tendenci se od okraje třepit a dlouze rozpraskávat. Pokožka klobouku je zcela hladká, za vlhka slizká a lesklá, v mládí je
sytě oranžová až načervenalá, později bledší, oranžová až oranžově žlutá. Lupeny volné, nepříliš husté, tlusté, na ploše žilkovitě zvrásněné, máslově žluté.
Třeň je poněkud zploštěle válcovitý, rovný, 4-7×0,7-1 cm velký, s kloboukem
stejnobarvý (také se v dospělosti poněkud odbarvuje), avšak na bázi bělavý,
na povrchu lepkavě slizký, vláknitý, s tendencí se třepit. Dužnina je bez vůně,
v bázi třeně je bělavá, výše světle nažloutlá, neměnná.
Mikroznaky. Výtrusy (PRM 915939, proměřeno 15 výtrusů) bezbarvé, tenkostěnné, některé s velkou světlolomnou kapkou, široce elipsoidní až vejčité,
98
(9,5-) 10-12 (-12,4)×(7-) 8-9 (-9,5) µm, Q=(1,19-) 1,26-1,36 (-1,45). Bazidie
bez přezek, kyjovité, někdy ve středu stažené, převážně bisporické, méně často
monosporické, zcela ojediněle i trisporické, velké 35-60×8,5-13,4 µm; sterigmata
4-11 µm dlouhá.
Plodnice rostly na okraji světliny pod javorem ze země, řídce pokryté rostlinnými zbytky, mechem a rostlinami (jahodník). V jejich těsné blízkosti rostlo
i několik plodnic chřapáče rýhonohého – Helvella costifera.
Poznámky
Taxonomie voskovek ze sekce Macrosporae není doposud uspokojivě vyřešena a v literatuře lze nalézt celou řadu pojetí jednotlivých taxonů – pro
ilustraci uvádím, že např. voskovka H. subglobispora je klasifikována jak na
úrovni samostatného druhu (Arnolds 1990, Bon 1990, Breitenbach a Kränzlin
1991, Candusso 1997), tak na úrovni pouhé formy (H. persistens var. konradii
fo. subglobispora; Boertmann 1995). Při studiu literatury je zřejmé, že mezi jednotlivými autory nepanuje shoda při hodnocení váhy jednotlivých znaků, které
jsou v rámci různých kolekcí zřejmě značně variabilní (to se týká např. tvaru a
velikosti výtrusů, zastoupení 1,2,3,4-sporických bazidií a přítomnosti přezek na
hyfách), přičemž pozorování u jednotlivých druhů jsou rozdílná jak z různých
geografických regionů (Boertmann 1995, s. 156), tak i z jediné lokality (Arnolds
1990, s. 88).
Při určování svého nálezu jsem vycházel z širšího pojetí (Boertmann 1995),
kde je tato voskovka, původně popsaná jako samostatný druh H. konradii R.
Haller Aar., klasifikována jako varieta voskovky stálé – H. persistens (Britzelm.) Singer, přestože se oba taxony výrazně liší tvarem výtrusů, které jsou
u H. persistens var. persistens válcovité a u var. konradii široce elipsoidní.
Boertmann (1995) své pojetí zdůvodňuje následovně: „Tento taxon (H. persistens var. konradii, pozn. autora) je obvykle pojímán jako samostatný druh. Já
však považuji za správnější hodnotit jej jako varietu H. persistens, protože oba
druhy mohou být rozlišeny jen podle výtrusů, přičemž téměř kulovité či široce
elipsoidní výtrusy jsou ojediněle přítomné i u typické var. persistens, stejně tak
jako úzké válcovité výtrusy lze pozorovat i u var. konradii. V některých případech jsem nebyl schopen jednotlivé nálezy přiřadit k žádné z variet.ÿ V případě
zájmu o užší druhovou koncepci v této skupině odkazuji na monografické práce
(Arnolds 1990, Bon 1990, Candusso 1997).
Voskovka Konradova je tedy charakteristická široce elipsoidními výtrusy.
U typické voskovky stálé jsou výtrusy válcovité, jako např. u mého sběru
z 28.VII.2009, kdy jsem nalezl jedinou plodnici na suchém trávníku na vápenci u Srbska (Obr. 51, PRM 915938; bazidie převážně bisporické, výtrusy
válcovité, velikost v průměru 13,1×7,0 µm, Qav =1,8).
Voskovka Konradova je uvedena na Červeném seznamu hub (makromycetů)
99
České republiky v kategorii DD (druhy, o nichž nejsou dostatečné údaje), na
našem území jsou známy jen 4 lokality – rezervace Velký vrch u Loun, park
v Dobroslavicích u Ostravy, Bohuslavice a Ochoz u Brna (Deckerová 2006).
Podle Červeného seznamu je tato voskovka „saprotrof rostoucí na nehnojených
kosených loukách a pastvinách a také v prosvětlených listnatých lesích a v křovinách, většinou na vápnitých půdáchÿ; této charakteristice lokalita na Klíčově
celkem odpovídá.
Plodnice obou studovaných nálezů voskovek byly uloženy v herbáři mykologického oddělení Národního muzea v Praze: Hygrocybe persistens var. konradii
(PRM 915937, PRM 915939; Obr. 50), Hygrocybe persistens var. persistens
(PRM 915938; Obr. 51).
Poděkování: Tato práce vznikla s podporou výzkumného záměru AV0Z30130516
(Geologický ústav AV ČR, v.v.i.).
Literatura
Arnolds E.J.M. (1990): Hygrocybe. In: Bas C. et al. [eds.] – Flora agaricina neerlandica, vol. 2,
pp. 70-111, Rotterdam, Brookfield.
Boertmann D. (1995): The genus Hygrocybe. Fungi of Northern Europe, vol. 1. Greve, 184 p.
Bon M. (1990): Les Hygrophores, Hygrophoraceae Lotsy. Documents Mycologiques, Mémorie Hors
Série N. 1, 99 p.
Borovička J. (2006): Poznámky k muchomůrce šiškovité – Amanita strobiliformis a příbuzným
druhům ze sekce Lepidella. Mykologický Sborník 83 (2): 43-46.
Breitenbach J., Kränzlin F. (1991): Fungi of Switzerland, vol. 3. Luzern, 364 p.
Candusso M. (1997): Hygrophorus s.l. (Fungi Europaei 6). Massimo Candusso, Alassio, 784 p.
Deckerová H. (2006): Hygrocybe. In: Holec J., Beran M. (eds.) – Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Příroda 24: 129-135.
Zemánková M., Zemánek A. (1997): Vzácné houby v parku na Klíčově. Mykologické Listy No. 62:
16-17.
Jan Borovička: Hygrocybe persistens var. konradii from a Prague-Klíčov park
A recent find of Hygrocybe persistens var. konradii in the Klíčov neighbourhood (city
district of Prague 9) is described in detail. The species was determined according to the
concept by Boertmann (1995). The fruit-bodies were found growing under Acer sp. in a park
on a soil poorly covered with moss, grass and plant debris, accompanied by Helvella costifera;
some interesting macromycetes are known from a close vicinity – Helvella branzeziana and
Amanita strobiliformis (Zemánková and Zemánek 1997, Borovička 2006). A macroscopic
description of the collected specimens (Fig. 50) is presented. The microscopic features are as
follows: spores broadly ellipsoid to ovate, (9.5-) 10-12 (-12.4)×(7-) 8-9 (-9.5) µm, Q = (1.19−)
1.26-1.36 (-1.45), basidia not clamped, clavate, sometimes with a median constriction, mostly
bisporical, some monosporical, very rarely trisporical, 35-60×8.5-13.4 µm, sterigmata 4-11 µm
long. The described collection of H. persistens var. konradii as well as that of a recent
find of H. persistens var. persistens (Fig. 51, basidia mostly bisporical, spores on average
13.1×7.0 µm, Qav =1.8) were deposited in the herbarium of the Mycological Department,
National Museum, Prague (PRM 915937, PRM 915939 and PRM 915938, respectively).
100
Jan Borovičkaa
Poznáváme holubinky XV.
Holubinka odbarvená – Russula decolorans
V této sérii o holubinkách jsme si již představili několik druhů, které se
vyznačují šednutím až černáním plodnic ve stáří, a to holubinku chromovou –
Russula claroflava (Borovička 2006) a holubinku tečkovanou – Russula vinosa
(Borovička 2007). V tomto pokračování si představíme holubinku odbarvenou –
Russula decolorans (Fr.) Fr., která se stejně jako dva výše jmenované druhy
vyznačuje šednutím dužniny.
Holubinka odbarvená – Russula decolorans (Fr.) Fr.
Plodnice střední velikosti, zejména v mládí dosti kompaktní a pevné, ve
stáří měknoucí. Klobouk obvykle 5-10 (-12) cm široký, v mládí polokulovitý,
pak sklenutý, v dospělosti obvykle mělce nálevkovitý, s okrajem obloukovitě sehnutým nebo až vyzdviženým, obvykle pravidelným, méně často prohnutým či
zprohýbaným, v mládí nerýhovaným, ve stáří krátce hrubě zrnitě rýhovaným.
Pokožka je slupitelná až do 2/3 klobouku, je hladká, za sucha matná, za vlhka
poněkud lepkavá. Zbarvení pokožky není příliš proměnlivé – vždy v různých
odstínech oranžové (světle žlutě oranžová až oranžová s cihlovým nádechem),
vzácně s intenzivnějším červeným či měďovým tónem. Lupeny relativně husté,
ve stáří prořídlé, křehké, v mládí bělavé, v dospělosti sytě smetanové až světle
okrové, na ostří a později i na ploše od okraje klobouku zvolna šednoucí až
černající. Výtrusný prach smetanový až světle okrový. Třeň válcovitý, obvykle
stejnoměrně silný, někdy na bázi poněkud rozšířený, 6-11×1,5-2,5 cm, pokožka
třeně je v mládí bílá, v dospělosti podélně šedavě žíhaná, a od báze zvolna
šedne. Dužnina je v mládí pevná, ve stáří relativně měkká, na řezu v centrální
části třeně obvykle našedlá až černošedá, v pokožkové a podpokožkové vrstvě
třeně bělavá, u některých sběrů na řezu nejprve světle červeně oranžoví, bez
výrazné vůně a zpravidla mírné chuti; u některých mladých plodnic však může
být štiplavá, a to jak v lupenech, tak i ve i ve třeni. Charakteristickým znakem je šednutí až černání, které se ovšem na povrchu plodnic na lokalitě může
projevovat jen nenápadně, především u mladých čerstvých plodnic není vůbec
znatelné – teprve u dospělých zasychajících exemplářů jsou často patrné začernalé lupeny v blízkosti okraje klobouku a šednutí třeně, především na bázi.
U dospělých plodnic je dužnina tmavá na řezu plodnicí, intenzivněji šedne ve
všech částech plodnice při sušení. Chemické reakce: se zelenou skalicí šedě růžoví, s fenolem špinavě hnědne; anilin, KOH, N H3 a N a2 CO3 negativní. Výa Geologický ústav AV ČR, v.v.i., Rozvojová 269, CZ-16500 Praha 6. Ústav jaderné fyziky
AV ČR, v.v.i., Řež 130, CZ-25068 Řež u Prahy. E-mail: [email protected]
101
značná je reakce s formolem, který dává cihlově oranžové zbarvení (stejné jako
u holubinky tečkované). Mikroznaky. Výtrusy jsou elipsoidní, 9-12,5×8-9,5 µm
velké, s ornamentikou vysokou do 1,5 µm, bradavky jsou obvykle izolované, jen
vzácně spojované. V pokožce klobouku jsou velmi hojné dermatocystidy, které
jsou převážně kyjovité, ale také válcovité, přehrádkované (obvykle 2-3 články),
široké 6-10 µm.
Roste od léta do podzimu, na našem území místy velmi hojně, především
v jižních a západních Čechách, jinde však chybí. Nacházíme ji především pod
borovicemi a smrky v borůvčí, mechu a rašeliníku, obvykle na vlhkých místech,
často ve společnosti s holubinkou tečkovanou a holubinkou jahodovou – R.
paludosa. Praktický význam. Je to jedlý a snadno poznatelný druh holubinky.
Záměna je možná s dalšími třemi šednoucími druhy holubinek, z nichž první
dva jmenované už jsme si v tomto seriálu o holubinkách podrobně představili
(Borovička 2006, 2007). Holubinka tečkovaná – R. vinosa roste často ve společnosti holubinky odbarvené, pokožka klobouku je však na okraji či na středu
bíle ojíněná a v naprosté většině případů je vybarvená v odstínech fialové a
červené. Podle mých pozorování má silnější tendenci šednout až černat. V případě pochybností jsou však oba druhy snadno rozlišitelné mikroskopicky podle
struktury pokožky klobouku. Holubinka chromová – R. claroflava roste vždy
výhradně pod břízami na podmáčených místech, klobouk je vybarven vždy
pouze zářivě žlutě, zcela bez oranžových tónů. Holubinka jižní – R. seperina
(české jméno pro tento druh je publikováno poprvé) je rovněž charakteristická
šednutím plodnice, roste však v teplých lesích pod listnáči a vybarvením pokožky klobouku je blízká holubince tečkované (její dužnina na řezu růžoví až
vínově šedne); její nálezy v České republice jsou známy, ale doposud nebyly publikovány, ze střední Evropy je známa např. z Rakouska (Pidlich-Aigner 2008).
Podobně vybarvené a na podobných místech jako holubinka odbarvená mohou růst např. i holubinka jahodová – R. paludosa a někdy i holubinka Velenovského – R. velenovskyi, oba dva druhy však mají nešednoucí dužninu (u starších nebo vodou nasáklých plodnic holubinky jahodové může sice třeň šednout,
ovšem jen slabě); barva pokožky klobouku obou těchto druhů je převážně červená, načervenalý či narůžovělý je často z části i třeň.
Poznámky
Vzhledem k oranžové barvě klobouku a šednoucí dužnině ve stáří je holubinka odbarvená dobře poznatelný druh, u kterého při troše pozornosti nehrozí záměna s jinými druhy. Hojnější je především na vlhkých stanovištích
ve vyšších polohách, v Alpách ji lze nalézt i ve výškách okolo 2000 m n.m.
(Einhellinger 1985). Nejčastěji roste pod borovicemi, ale vyskytuje se i ve vlhčích smrčinách, osobně ji znám ze smrčin na Horské Kvildě (Šumava) a v okolí
Kladské (Slavkovský les). V borových lesích může vyrůst i na sušších stano102
Obr. 44. Vláknice Jakobova – Inocybe jacobi. U obce Přestavlky poblíž Roudnice nad Labem sbíral a fotografoval 7.XI.2009 Martin Kříž (PRM 859560).
Obr. 45. Vláknice Jakobova – Inocybe jacobi. U obce Přestavlky poblíž Roudnice nad Labem sbíral a fotografoval 26.XI.2009 Martin Kříž (PRM 859561).
Obr. 46. Čapulka bahenní – Mitrula paludosa. V oblasti středních Brd fotografoval 10.V.2009 Oldřich Jindřich.
Obr. 47. Vodnička potoční – Cudoniella clavus. V NPR Klíč (CHKO Lužické
hory) v potoce na tlející větvi nalezla a fotografovala 26.V.2009 Zuzana Egertová.
Obr. 48. Bochníček potoční – Pachyella babingtonii. U Vísky nedaleko
Chrastavy v potoce na ponořené větvi listnáče fotografoval 25.V.2009 Martin
Kříž.
Obr. 49. Míhavka vodní – Vibrissea truncorum. V okolí Bystřice na Trutnovsku
na tlející větvi v potoce fotografoval 12.V.2007 Jiří Burel.
Obr. 50. Voskovka Konradova – Hygrocybe persistens var. konradii. Pod javorem na holé zemi mezi opadem a mechem v Praze-Klíčově nalezl a fotografoval
30.V.2009 Jan Borovička (PRM 915937). V popředí vlevo plodnice chřapáče
rýhonohého – Helvella costifera (PRM 915753).
Obr. 51. Voskovka stálá – Hygrocybe persistens. Na kraji lesa u Srbska v mechaté trávě nalezl a fotografoval 28.VII.2009 Jan Borovička (PRM 915938).
vištích. Einhellinger (1985) i Kränzlin (2005) uvádějí, že tento druh preferuje
půdy chudé vápníkem; z ČR je známa i z lokalit na hadcích.
Je pozoruhodné, že Svrček a kol. (1984), ani Socha a kol. (2007) neuvádějí
barevnou reakci dužniny na řezu, kterou jsem pozoroval u některých sběrů já,
a která je zmiňována i v literatuře (Melzer 1945, Kränzlin 2005, Sarnari 2005).
Podle Radka Sochy (2010, osobní sdělení) je tato reakce u holubinky odbarvené velmi vzácná – podle jeho zkušeností je častější u holubinky tečkované.
Výraznou barevnou reakci dužniny má holubinka jižní (Galli 1996, s. 427).
Holubinka odbarvená je velmi hojná ve Skandinávii, odkud byly nedávno
popsány dva jiné podobné druhy s šednoucí dužninou – Russula rivulicola
Ruots. et Vauras (2000) a Russula vinososordida Ruots. et Vauras (2000).
Z Rakouska byla v minulosti popsána ještě Russula steinbachii Cern. et Singer
(1934) s karmínově zbarvenou pokožkou klobouku a nahořklou chutí, Sarnari
ji však považuje za pouhou varietu holubinky odbarvené.
Studované sběry:
1) Nahořany u Volyně, borový les s hustým podrostem borůvky, ve společnosti R. paludosa, 31.VII.2004 leg. et det. Jan Borovička (PRM 909746). 2)
Novohradské Hory, Malonty – Hodonický potok, smíšený les s převahou jehličnanů, především borovice, 27.IX.2008 leg. et det. Jan Borovička (PRM 915935),
Obr. 42. 3) NPR Pluhův Bor, JV roh rezervace, smrčina na hadci, ve společnosti R. vinosa a R. paludosa, 14.VIII.2009 leg. et det. Jan Borovička (PRM
915936), Obr. 41.
Poděkování
Za připomínky k rukopisu článku děkuji Jaroslavu Landovi a Radku Sochovi. Tato práce vznikla s podporou grantu IAA600480801 (GA AV ČR) a
výzkumných záměrů AV0Z10480505 (Ústav jaderné fyziky AV ČR, v.v.i.) a
AV0Z30130516 (Geologický ústav AV ČR, v.v.i.).
Literatura
Borovička J. (2006): Poznáváme holubinky IX. Holubinka chromová – Russula claroflava Grove.
Mykologický Sborník 83 (3-4): 83-85.
Borovička J. (2007): Poznáváme holubinky XI. Holubinka tečkovaná – Russula vinosa Lindblad.
Mykologický Sborník 84 (2): 50-53.
Einhellinger A. (1985): Die Gattung Russula in Bayern. Hoppea 43: 5-286.
Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, 480 p.
Kränzlin F. (2005): Pilze der Schweiz, Band VI – Russulales. Verlag Mykologia, Luzern, 317 p.
Pidlich-Aigner H. (2008): Bemerkenswerte Russula-Funde aus Ostösterreich 5: Russula juniperina und Russula seperina. Österreichische Zeitschrift für Pilzkunde 17: 25-33. (non vidi)
Melzer V. (1945): Atlas holubinek. Kropáč & Kucharský, Praha, 212 p.
Sarnari M. (2005): Monografia illustrata del genere Russula in Europa, Tomo secondo. Trento,
767 p.
Singer R., Cernohorsky T. (1934): Vorarbeiten zur Russulaflora Österreichs. Annales Mycologici
32 (5-6): 448-463. (non vidi)
Socha R., Baier J., Hálek V. (2007): Sbíráme holubinky. Aventinum, 199 p.
103
Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha, 168 p.
Vauras J., Ruotsalainen J. (2000): Two new species of Russula with greying flesh from Fennoscandia. Micologia, A.M.B., Centro Studi Micologici, pp. 557-568. (non vidi)
Jan Borovička: Learning to Know the Brittlegills XV. Russula decolorans
Russula decolorans (Fr.) Fr. is quite common in certain areas of the Czech Republic,
namely in southern and western Bohemia. It is usually found growing in association with
Pinus, but also with Picea, mostly in humid places in higher elevations; the author knows
it also from Picea forests on serpentine soils. In its natural habitats it is often found coexisting with R. paludosa and R. vinosa. A brief description of R. decolorans is provided. It
was noted that in some of the studied collections the flesh of fruit-bodies stained red-orange
(under stipe surface) when cut. Formalin gives a brick-orange reaction, similar to that of R.
vinosa. Colour images are shown in Figs. 41-42, the examined collections are deposited in the
herbarium of the Mycological Department, National Museum, Prague (PRM 909746, PRM
915935, and PRM 915936).
Oldřich Jindřicha
Vodomilné vřeckovýtrusé houby
Z vřeckovýtrusých hub neboli askomycetů jsou houbařům známé především kačenky, smrže, ucháče nebo destice. Tato skupina hub však představuje
pestrou paletu zajímavých druhů, z nichž některé by se daly označit jako vodomilné.
Tyto houby mají svá specifika. Nacházíme je většinou v jarním období nebo
začátkem léta, tedy v době, kdy se „na houbyÿ ještě moc nechodí, a také na
lokalitách, kde by běžný houbař, který si jde nalézt houby na večeři či do
polévky, žádné houby nehledal. Rostou tam, kde je hodně vlhko, ale nemusí
to být přímo z vody, stačí třeba jen vodou nasáklá šiška nebo větev, ponořená
někde v rašeliníku. Substrátem, na kterém tyto houby rostou, mohou dále být
i celé větve nebo části polen ponořené ve vodě. Jak už to bývá, někdy a někde
jsou tyto houby hojnější, ale jinde vyloženě hojné, jinde byste je marně hledali.
Prvním druhem, se kterým jsem se setkal, a který jsem tehdy znal jen
z literatury, byla čapulka bahenní – Mitrula paludosa Fr. Tenkrát bylo po
povodních, v centrálních Brdech spadlo hodně vody a ve značně pařícím se lese
jsem přišel ke dvěma velkým propadlinám, které jsou vlhké i za normálního
počasí, roste v nich rašeliník. Byly plné vody a v nich rostly čapulky. I když
tyto houbičky rostou v případě potřeby na dlouhých třeních, v nehlubších místech byly celé pod vodou. Tenkrát bylo hodně vlhko, všude byla samá louže, a
čapulky jsem nalezl i na mnoha místech, kde jsem je potom již nikdy nenašel,
rostly i na lesních cestách. Čapulku bahenní (Obr. 46, titulní strana) poznáme
velice snadno: je sice drobná, ale nápadná, krásně barevná. Na bělavém tenkém
a Osek
104
136, CZ-26762 Komárov. E-mail: [email protected]
křehkém třeni je válcovitý až kyjovitý žlutý až žlutooranžový „kloboukÿ, který
je až 3 cm vysoký, povrch plodnice je gelatinózní. Roste z bažin nebo v prameništích, zdánlivě z bahna nebo z rašeliníku, pravým substrátem jsou však
zbytky dřeva. Můžeme ji hledat i u lesních pramínků, preferuje čistou vodu.
Roste obvykle ve skupinách, a když jsou příhodné podmínky, nalezneme ji i
na velkých plochách. Jen fotografové to mají o to těžší – ty nejhezčí obvykle
rostou dále od pevné země, a tak se stativem musejí do vody.
Vodnička potoční – Cudoniella clavus (Alb. et Schwein.) Dennis (Obr. 47)
vyhledává vodu snad ještě čistější než čapulka bahenní. Setkal jsem se s ní např.
v Podkrkonoší, kde rostla na větvi ponořené ve vodě. V Brdech jsem ji hledal
systematicky a podařilo se mi ji objevit – každé jaro na ně chodím do prameniště, kde hledám pod olšemi mezi rašeliníkem kousky větviček, na kterých
rostou. Plodnice jsou velmi nenápadné, jen několik milimetrů velké; když jsou
pěkné, tak maximálně do 1 cm. Jsou celé bělavé až našedlé, někdy nažloutlé,
jakoby voskové, a není k rozeznání, kde je přechod mezi třeněm a kloboukem.
Není moc hojná. Ač český název vodnička přímo svádí k tomu hledat je ve
vodě, jsou i vodničky „suchozemskéÿ, např. druh Cudoniella acicularis (Bull.)
J. Schröt. roste na nábězích kořenů a pařezech listnatých i jehličnatých stromů,
a to prakticky v suchu.
Ještě těžší je hledat bochníček potoční – Pachyella babingtonii (Berk.)
Boud. (Obr. 48). Tato houba roste na stejným místech a substrátu, jako vodnička potoční. Plodnice jsou však jen do 5 mm velké (literatura uvádí do 20 mm)
bochníčky, lesklé, kaštanově hnědé, gelatinózní, bez třeně, s drsným povrchem
a zcela přitisklé k substrátu. Při jedné exkurzi za houbami se nám podařil unikátní nález – všechny 3 výše zmíněné druhy jsme viděli růst společně na jedné
smrkové šišce v prameništi mezi rašeliníkem.
Další známou, ale méně častou vodomilnou houbou, je míhavka vodní –
Vibrissea truncorum (Alb. et Schwein.) Fr. (Obr. 49). Z Brd s ní žádné zkušenosti nemám; jediný mě známý a již historický nález v herbáři Národního
muzea v Praze je z brdských Hřebenů z oblasti mezi Hostomicemi a Zbraslaví.
Ale lokality se mění a také dřevo na nich. . . Prvně jsem se s ní setkal již před lety
v Jablonci nad Nisou, ale nejvíc plodnic jsem viděl v Podkrkonoší, kde jsem díky
trutnovským houbařům navštívil velmi bohatou lokalitu. Houby rostly přímo
nahloučeně na bukových polenech namočených v potoku. Plodnice míhavky
jsou až 20 mm vysoké, jakoby voskovité. Třeň je kolem 2 mm tlustý, černavý,
výrazně oddělený od oranžově žlutého, elipsoidního „kloboukuÿ. I tato houba
je indikátorem čisté vody. Příbuzná míhavka dlouhovýtrusá – Vibrissea leptospora (Berk. et Broome) W. Phillips nemá třeň a roste přisedle na substrátu,
kterým je opět dřevo namočené ve vodě.
Existují i další vřeckovýtrusé druhy, které vyhledávají ke svému životu po105
dobná prostředí, ale tyto, které jsem vám představil, jsou nejznámější. Až půjdete zjara do přírody a dostanete se na příhodné stanoviště, nezapomeňte se
po těchto krásných houbách podívat.
Oldřich Jindřich: Water-loving Sac Fungi (Ascomycetes)
What mycophiles usually remember when they hear about Sac Fungi are several wellknown species of morels. However, this group of mushrooms includes a broad range of other
interesting species some of which could be described as water-loving (hydrophilic). The author explains some of their characteristic features, such as the season of frequent occurrence
(mostly spring and early summer), habitat (water and very wet places) and substrate on
which their grow (e.g. branches of deciduous trees submerged in water or water-soaked cones
of coniferous trees) and gives a list of some of those species (Mitrula paludosa, Cudoniella
clavus, Pachyella babingtonii, and Vibrissea truncorum; Figs. 46-49) with an instruction of
where and how to find them. He suggests readers to include such places in their nature hiking
destinations in spring.
Oldřich Jindřicha
Desatero sběru kuřátkovitých hub
Kuřátkovité houby, z nichž většina je známa pod označením „kuřátkaÿ,
jsou rozšířené po celém našem území. Některé houby z této skupiny jsou snadno
poznatelné, u jiných však správné určení vyžaduje podrobné studium. Měl jsem
možnost studovat již mnoho sběrů, které mi k určení zaslali členové České
mykologické společnosti. Bohužel však údaje, které ke sběrům dostávám, nejsou
často dostatečné, což značně znesnadňuje určování. Proto si dovoluji předložit
čtenářům následující návod, jak kuřátkovité houby správně sbírat a kterých
znaků na plodnicích je třeba si povšimnout a zaznamenat je.
1. Plodnice vyjímáme ze substrátu celé a zásadně s částí podhoubí, může
být i se zbytky substrátu (pokud houba roste na dřevě, pomůžeme si nožem).
Čím je podhoubí větší, tím lépe – je totiž tvořeno z rhizomorf, kde jsou důležité
mikroskopické znaky.
2. Důležitý je údaj o substrátu – zda houba rostla na dřevě (pozor, může
být skryté v zemi), na jehličí, na listí, v trávě, na holé zemi apod. Zaznamenat
je třeba i jaké stromy v okolí rostly.
3. Sebrané houby nemícháme s ostatními nálezy, zvláště s jinými kuřátkovitými druhy. Je totiž riziko, že se pomíchají výtrusy, což při studiu pod
mikroskopem může značně komplikovat určení.
4. Důležitá je informace o barvě plodnice – ne vždy se totiž stává, že barvy
na pořízených fotografiích odpovídají skutečnosti. Vzhled fotografií v digitální
a Osek
106
136, CZ-26762 Komárov. E-mail: [email protected]
podobě je navíc ovlivněn seřízením monitoru u počítače, takže se barvy mohou
jevit zkresleně.
5. Barvu plodnice pozorujeme zásadně na denním světle.
6. K dobrému určení barev nám výborně poslouží různé škály, kde stačí
zapsat heslo, které je u každého barevného okna. S touto informací je třeba
uvést i zdroj, ve které byla škála publikována.
7. Neméně důležitý je údaj o barvě dužniny. Mnoho druhů se oxidací zbarvuje, některé druhy pomaleji, jiné rychleji. Je třeba zaznamenat i nepatrné
zšednutí, zhnědnutí nebo zkrémovění dužniny na řezu.
8. Barva na zakončení větviček či okrajních větvích kuřátek může být odlišná od barvy na větvích uvnitř plodnice – to je také důležitý určovací znak.
9. Všímáme si i barvy třeně, jiná je na bázi a jiná pod větvemi. Kromě toho
je třeba si povšimnout, zda je třeň hladký či zda na něm vyrůstají postranní
zakrnělé větvičky.
10. A v neposlední řadě je třeba zaznamenat charakter vidlení větví – zda
je úhel vidlení tupý nebo ostrý.
Oldřich Jindřich: Ten rules of collecting the coral fungi
The family of coral fungi has a wide distribution in the Czech Republic. Some species
are easily recognisable but others are difficult to determine and need a thorough study. As
an expert the author receives many requests from members of the Czech Mycological Society
to identify their finds. However, such requests often lack sufficient information thus making
any identification difficult. Therefore, he gives ten rules of proper collecting and treatment
of this group of mushrooms in this article.
107
RŮZNÉ
Jan Borovička
Pravidla pro publikování v Mykologickém sborníku –
návod pro autory
Mykologický sborník je odborným a informačním listem České mykologické
společnosti. Publikuje široké spektrum článků – od původních odborných prací
a zpráv o nálezech zajímavých druhů hub až po popularizační naučné příspěvky
a drobné zprávy o houbách a houbaření určené široké veřejnosti. Následující
text je závazným návodem pro autory, kteří mají zájem o publikování svých odborných příspěvků. Jeho účelem je maximálním způsobem ulehčit práci redakci
a následně i autorům textů.
Hlavním jazykem časopisu je čeština, akceptujeme však i příspěvky ve slovenštině. U článků, které by mohly vzbudit zájem v zahraničí, je možné publikovat i kompletní anglický překlad, případně rozšířený anglický abstrakt.
Redakce akceptuje články v elektronické formě (ve formátu DOC, RTF nebo
TXT) zaslané e-mailem na adresu redakce nebo na pevném paměťovém médiu,
případně také v písemné podobě; elektronická forma je preferována.
Fotografie přijímáme k reprodukci v libovolném grafickém formátu (u ztrátových formátů, jako je např. formát JPG, však použijte nejvyšší kvalitu při
volbě komprese!), u rastrových barevných podkladů v minimálním rozlišení 300
DPI. Přijímáme také vektorové formáty. Velikost barevného obrázku v publikaci
je 12×8 cm (minimální rozměr s rezervou na ořez přibližně 1500×950 bodů),
na titulní straně 21×14,85 cm (minimální rozměr s rezervou na ořez přibližně
2600×1850 bodů). V případě kreseb mikroznaků (vždy včetně měřítka) a diapozitivů je schopna redakce zajistit jejich naskenování (při dodání digitálního
podkladu musí být rozlišení pro reprodukci černobílé kresby alespoň 600 DPI).
Neostré, nevhodně exponované či jinak nekvalitní fotografie nebudou uveřejněny. Pokud článek obsahuje grafy, zašlete také jejich původní soubor s daty
(např. Excel, jiný datový soubor či hodnoty v textovém souboru).
Odborné články vždy procházejí recenzním řízením. Pokud zaměření článku
z nějakého důvodu nevyhovuje koncepci Mykologického sborníku, redakční rada
jej může zamítnout nebo vrátit autorovi k přepracování. V případě, že je článek
svým zaměřením vhodný k publikaci, ale je nutné odstranit některé nedostatky,
připomínkovaná verze článku je zaslána autorovi zpět k dopracování.
V případě odborných článků, zpráv o nálezech hub apod. zašle autor redakci
také kontaktní adresu (pokud možno i e-mail) ke zveřejnění a návrh abstraktu
článku v češtině či angličtině. Překlad či jazykové korektury abstraktu zajistí
redakce. K fotografické dokumentaci je třeba vždy uvést datum a místo nálezu
108
vyfotografovaného druhu. V případě, že příspěvek pojednává o nálezech vzácných či jinak zajímavých druhů hub, vždy je třeba uvést, zda existují herbářové
položky a kde jsou uloženy. Redakce časopisu může umístění položek do veřejného herbáře po dohodě zajistit (Národní muzeum v Praze, PRM), přičemž na
nutnost dokladovat sběry klade zvláštní důraz.
Latinské názvosloví hub musí vycházet z moderní taxonomické koncepce,
v případě druhů zahrnutých do Červeného seznamu je nutné dodržet uvedený
český a latinský název, pokud neexistuje vážný důvod, aby bylo učiněno jinak (jiné pojetí druhu apod.). Zkratky autorů za názvy hub je třeba dodržet
podle přehledu uvedeném na internetub , v případě potřeby je upraví redakce.
V textu se obecně uvádí latinské názvy za pomlčkou ve tvaru „penízovka širokolupenná – Megacollybia platyphylla (Pers.) Kotl. et Pouzarÿ. Autorské zkratky
za latinskými názvy je třeba uvádět jen tam, kde je to v kontextu článku nutné.
Autory druhů v názvu článku neuvádíme. V seznamu literatury lze uvádět výhradně práce, které jsou citované v textu článku.
V textu se odkazuje následujícím způsobem:
1. Jediný autor: Podle práce Papouška (2001) roste tato houba. . .
2. Dva autoři: Šutara a Janda (2006) uvádějí, že. . .
3. Tři a více autorů: Jak uvádí Peřinová a kol. (2002), v Praze se. . .
V seznamu literatury uvádíme citované práce následujícím způsobem:
1) Článek v periodiku
Peřinová I., Borovička J., Svoboda L., Kalač P. (2003): Obsah kadmia, rtuti
a olova v houbách rostoucích na území Prahy. Mykologický Sborník 80 (2): 4347.
2) Kniha, monografie (s editorem)
Papoušek T. [ed.] (2004): Velký fotoatlas hub z jižních Čech. České Budějovice, 820 p.
Socha R., Baier J., Hálek V. (2007): Sbíráme holubinky. Aventinum, 199 p.
3) Kapitola v knize apod.
Šutara J., Janda V. (2006): Boletus gabretae Pilát. In: Holec J., Beran M.
[eds.] – Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Příroda 24, pp.
77-78.
4) Internetový odkaz uvádíme vždy s datem (obvykle v poznámce pod
čarou)
http://www.stridvall.se/fungi/gallery/Russula/SV08 024 [7.XII.2009]
b http://www.indexfungorum.org/AuthorsOfFungalNames.htm
109
Redakce požaduje, aby zaslané články měly jasnou strukturu. V případě,
že jde o původní práci, je třeba dostatečně podrobně uvést metodiku studia;
připouští se i klasická struktura odborného textu (úvod, metodika, výsledky
a diskuse, závěr). Text článku není třeba formátovat (např. kurzíva), protože
veškeré formátování bude provedeno až při převodu finálního textu do tiskové
podoby.
Za článek redakce neposkytuje honorář. Po dohodě lze autorovi poskytnout
autorský výtisk časopisu anebo PDF verzi článku (včetně barevné přílohy).
V případě dotazů se neváhejte obrátit na redakci časopisu. Vzorovou šablonu
pro odborný článek lze stáhnout na internetové stránce ČMSc .
Příjem článků poštou na adrese: Česká mykologická společnost, Karmelitská
14, 118 00 Praha 1 nebo emailem na adresu redakce ([email protected]) či
šéfredaktora ([email protected]).
Jan Borovička: Rules of publishing in Mykologický Sborník - a guide for authors
A wide range of articles is published in Mykologicky Sborník - from original expert papers
and semi-popular contributions to popularising articles and minor reports. Papers are always
reviewed. Czech is the language of the magazine but full-text articles or extended abstracts
in English can also be accepted.
Jiří Burel, Oldřich Jindřich
Celostátní výstava hub v Plzni v roce 2009
V průběhu roku 2009 bylo rozhodnuto, že se po jedenácti celostátních výstavách hub konaných v Praze na Žofíně tentokrát tato mimořádná výstava
uskuteční mimo hlavní město. A volba padla na Plzeň, kde nabídku k této
spolupráci uvítal místní aktivní mykologický kroužek. A byla to šťastná volba.
Výstava se uskutečnila v budově Povodí Vltavy ve dnech 10. a 11. října
2009. Vyplatila se precizní příprava, která započala dlouho před tím, než výstavu shlédl první návštěvník. A tak o den dříve odpoledne se část organizátorů
rozjela sbírat čerstvé houby, zatímco jiní společně instalovali vše potřebné v aule
a ve výstavní místnosti, aby pak s večerem všichni společně třídili a určovali čerstvě nasbírané houby. V aule tak mohla být instalována výstava chorošovitých
hub společně s postery a panely s fotografiemi hub z mnoha ročníků fotosoutěží. Ve výstavním sále byly vystaveny ostatní druhy, zejména velké množství
lupenatých hub, které společně s hřiby budily již tradičně největší pozornost
a zájem. Oproti tomu vřeckovýtrusých hub a břichatek bylo tentokrát velmi
málo. I když po celém území České republiky (a na Plzeňsku zvlášť) panovaly
c http://www.myko.cz
110
Obr. 52: Pořadatelé Celostátní výstavy hub v Plzni v roce 2009.
díky dlouhému období sucha v létě nepříznivé podmínky pro růst hub, nakonec
bylo vystaveno 336 druhů, které se do výstavních prostor téměř nevešly. Počet
donesených druhů hub i jejich kvalita byla skutečně nad očekávání. Bylo znát,
že se organizátoři výstavy i jejich přátelé rozjeli doslova po celých Čechách,
zabrousili i na Vysočinu, a tak na výstavě byly k vidění houby nejen z Plzeňska a okolních regionů, ale také z Rychnova nad Kněžnou, Žďárských vrchů,
Havlíčkobrodska, Pelhřimovska, Prahy, jižních Čech a dalších míst.
V sobotu brzy ráno přijeli podpořit organizátory další přátelé (ať již houbaři
nebo mykologové) z Prahy, Hořovic a Rychnova nad Kněžnou, kteří podstatně
pomohli výstavu doinstalovat a velmi aktivně a významně se jí zúčastnili, někteří po oba dny. Podávání informací k vystaveným houbám či zodpovídání
všelijakých dotazů často nebralo konce.
Součástí výstavy byla houbařská poradna. Byla hodně využívána a návštěvníci přinášeli řadu hub k určení. Mnohé nálezy zde zanechali jako exponáty, a
111
tak byla výstava i v samotném průběhu obohacována o nové druhy či pěkné
čerstvé plodnice. Jako památku na výstavu si účastníci mohli koupit nástěnný
kalendář hub z vydavatelství Josefa Nosála. Nedílnou součástí celostátních výstav jsou i populárně osvětové přednášky. Ani tato výstava nebyla výjimkou a
v krásném prostorném přednáškovém sále sousedícím s aulou se jich uskutečnilo
hned šest (každý den tři). Zájemci si tak mohli vyslechnout informace o doporučených jedlých houbách a o jejich zpracování (Aleš Vít), o nebezpečných
jedovatých houbách, včetně průběhu jejich otrav (Tomáš Kučera), o našich
bedlách (Luboš Zelený) a hřibech (Oldřich Jindřich), stručný přehled našich
hub a již tradiční houbařův rok (Jiří Burel). Všechny přednášky byly hojně
navštěvovány a posluchači se mnohdy neměli ani kam posadit.
Výstava měla velmi dobrou propagaci, a tak neměla o návštěvníky nouzi.
Přišlo jich odhadem přes 1500. Je znát, že obyvatelé Plzně a okolí mají o houby
velký zájem. Výstavy se zúčastnilo i několik zástupců dalších houbařských
kroužků, což dokládá, že kdo má zájem a možnost se dopravit, rád přijede.
Nespokojeno tak ať je jen několik „internetových kibicůÿ, kteří se nemohli smířit s tím, že výstava nebude v Praze a toto rozhodnutí kritizovali i nevybíravými
slovy, přičemž se ani neobtěžovali přijet se podívat, natož pomoci. A dobře jim
tak, protože výstava se skutečně povedla. Měřeno počtem návštěvníků, počtem
druhů velkých hub, jejich kvalitou, důstojnými prostory, bohatým doprovodným programem a samozřejmě i z hlediska financování ji rozhodně považujeme
za jednu z nejúspěšnějších. Všem, kdo se podíleli na organizaci, sběru a dovozu
hub či jen přijeli akci podpořit, patří velké poděkování.
Vzácnější vystavené druhy: bělozub nafialovělý – Bankera violascens, čirůvka celerová – Tricholoma apium, čirůvka hořká – Tricholoma acerbum, čirůvka kroužkatá – Tricholoma cingulatum, čirůvka oranžová – Tricholoma aurantium, holubinka olšinná – Russula pumila, housenice červená – Cordyceps
militaris, hrbolatka běločerná – Boletopsis leucomelaena, hřib borový – Boletus
pinophilus, hřib kaštanový – Gyroporus castaneus, hřib medotrpký – Boletus
radicans, hřib příživný – Xerocomus parasiticus, korálovec jedlový – Hericium
flagellum, kozák barvoměnný – Leccinum variicolor, kozák topolový – Leccinum duriusculum, krásnoporka kozí noha – Albatrellus pes-caprae, křemenáč
smrkový – Leccinum piceinum, kukmák bělovlnný – Volvariella bombycina, kuřátka žlutavá – Ramaria lutea, lopatička kyjovitá – Spathularia flavida, lošáček
číškovitý – Phellodon tomentosus, lošáček tmavý – Phellodon connatus, lošák
jelení – Sarcodon imbricatus, lošákovec kvítkovitý – Hydnellum floriforme, lošákovec pásovaný – Hydnellum concrescens, měcháč písečný – Pisolithus arhizus,
muchomůrka olšová – Amanita friabilis, pavučinec slizký – Cortinarius mucosus, rosolovec červený – Tremiscus helvelloides, ryzec odporný – Lactarius
hysginus, ryzec syrovinka – Lactarius volemus, šupinovka kozincová – Pholiota
112
astragalina, šupinovka olšová – Pholiota alnicola, šupinovka tmavošupinná –
Pholiota jahnii a voskovka krvavá – Hygrocybe miniata.
Ať už se příští celostátní výstava hub uskuteční v Praze nebo někde jinde,
je již jasné, že když se chce a je nadšení, práce se podaří.
Oldřich Jindřich
Již 35. ročník finále ochutnávky hub ve sladkokyselých
nálevech
V sobotu 21. března 2009 jsme se opět sešli v městském sále v Úpici – v příjemném městečku s příjemnými lidmi. S některými jsme se setkali po dlouhých
letech, s jinými se setkáváme na této akci každoročně. Přátelé z pořádajícího
mykologického klubu se ujali pořádání ochutnávky a zhostili se jí se ctí. Je
velmi důležité se scházet a tato akce je dobrým důvodem. Zima a brzké jaro
jsou pro houbaře obdobím klidu a těšením se na novou sezónu, a tak mnozí
z nich přijali pozvání a využili příležitost setkat se se starými i novými přáteli.
Celé dopoledne se sjížděli hosté, dá se říci, že z celé republiky. Soutěžící
předávali vzorky naložených hub revizní komisi. Na počítači si sčítací komise
připravovala vyhodnocovací program. Obdivovali jsme množství a kvalitu cen
nejen pro vítěze, ale dostalo se na všechny zúčastněné soutěžící. Mezi návštěvníky probíhaly diskuse nejen na houbová témata, ale přece jen nejvíce o nich.
Vždyť jen fotografů hub bylo mezi účastníky dost (někteří dokonce již publikovali své snímky v houbařských publikacích) a zdařilá výstava fotografií byla
jednou z doprovodných akcí.
Po obědě, zdvořilostních pozdravech, uctění památky dr. Václava Krse a
Václavky Záletové, a představení hostů, vypukla všemi očekávaná ochutnávka
hub. Tentokrát byla ochutnávka výjimečná tím, že se opět po pěti letech uskutečnila soutěž mistrů. A také že se počet mistrů od minula opět rozšířil. Mimo
mistrovskou kategorii se soutěžilo i v kategorii, ve které mohly soutěžit směsi
i jednotlivě naložené druhy hub. Soutěž, již tradičně, komentoval Oldřich Jindřich z MK Hořovice. Celá ochutnávka je velkým náporem nejen pro pořadatele
(pro ty ovšem největší), ale i pro všechny zúčastněné – konferenciéra, hostesky,
které roznášejí vzorky a sbírají lístečky s body, sčítací komisi aj. Nemalý záběr
na chuťové buňky zažijí porotci. . .
Po ochutnávce byl volný čas využit Alešem Vítem, který seznámil hosty
s nedávno proběhlou soutěží ve fotografování hub a jejími výsledky. Myslím,
že pro všechny přítomné a pozorné fotografy byla tato prezentace vítaným
zpestřením doby, kdy naplno pracovaly sčítací komise a pořadatelé připravovali
diplomy pro vítěze.
113
Po vyhlášení výsledků proběhla taneční zábava a diskuse o právě proběhlé
ochutnávce. Bohužel se stalo to, že výsledky soutěže byly rozdány dříve, než
bylo oficiální vyhlášení. Tak snad se toto nedopatření nebude do budoucna
opakovat. 35. ročník skončil – ať žije příští ročník 36!
Jarní cyklus přednášek – 2010
Přednášky České mykologické společnosti se konají pro širokou houbařskou
veřejnost vždy v pondělí od 19.30 do 21.30 hodin v budově VŠUP v Praze 1,
Náměstí Jana Palacha 80, posluchárna č. 23, 1. patro.
Datum
1. března
8. března
15. března
Přednášející
Hamerská H.
Burel J.
Burel J.
22. března
29. března
12. dubna
19. dubna
26. dubna
3. května
10. května
17. května
24. května
31. května
7. června
14. června
Kříž M.
Vít A.
Burel J.
kolektiv ČMS
kolektiv ČMS
Sobotková M.
Borovička J.
Burel J.
Novotný I.
Hruška P.
Landa J.
Téma přednášky
Zhodnocení fotosoutěže 2009
Houby Prahy 2009
Mykologický výzkum
lokality „Chmelnáÿ na Vysočině
Co se skrývá v trávě na loukách?
Jarní houby
Červený seznam V (bělovýtrusé)
Kodexové houby I
Kodexové houby II
Tvrdohlavé houby
Houby v životním prostředí
Mykologický průzkum v NPR Koda
Vůně a chuť hub
Valná hromada
Houboví škůdci lesů
Jedovaté houby
Pro případ nenadálého zaneprázdnění nebo nemoci některého z přenášejících, jsou připraveny náhradní přednášky:
Burel J. – Stručný přehled našich hnojníků
Prodám pětidílné mykologické dílo: J.E. Lange – Flora Agaricina
Danica vydané v Copenhagenu roku 1935. Cena dohodou.
Miroslav Strnad, Sokolovská 49, 360 05 Karlovy Vary
114
Obsah Mykologického sborníku 4/2009
Milí čtenáři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89
Martin Kříž: Vláknice Jakobova – Inocybe jacobi
nalezena na Roudnicku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91
Dalibor Marounek: Penízovka stepní – Flammulina ononidis
na Roudnicku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96
Jan Borovička: Voskovka Konradova – Hygrocybe persistens var. konradii
z parku v Praze na Klíčově . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97
Jan Borovička: Poznáváme holubinky XV.
Holubinka odbarvená – Russula decolorans . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101
Oldřich Jindřich: Vodomilné vřeckovýtrusé houby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104
Oldřich Jindřich: Desatero sběru kuřátkovitých hub . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106
Různé
Jan Borovička: Pravidla pro publikování v Mykologickém sborníku – návod pro
autory (str. 108); Jiří Burel, Oldřich Jindřich: Celostátní výstava hub v Plzni
v roce 2009 (str. 110); Oldřich Jindřich: Již 35. ročník finále ochutnávky hub
ve sladkokyselých nálevech (str. 113); Jarní cyklus přednášek – 2010 (str. 114).
Mykologický Sborník
Editor-in-chief: Jan Borovička, [email protected]
Technical editor: Jan Zavřel, [email protected]
Editorial staff: Bohumil Bušek, Jaroslav Landa, Anna Švecová
Subscription: e 15 (Europe), e 20 (other countries).
Contents of No. 4/2009:
Leading Article by Jan Borovička: An apology and many thanks (p. 89); Martin Kříž: Inocybe
jacobi found near the town Roudnice nad Labem (p. 91); Dalibor Marounek: Flammulina ononidis near Roudnice nad Labem (p. 96); Jan Borovička: Hygrocybe persistens var. konradii from a
Prague-Klíčov park (p. 97); Jan Borovička: Learning to Know the Brittlegills XV. Russula decolorans (p. 101); Oldřich Jindřich: Water-loving Sac Fungi (Ascomycetes) (p. 104); Oldřich Jindřich:
Ten rules of collecting the coral fungi (p. 106); Jan Borovička: Rules of publishing in Mykologický
Sborník a guide for authors (p. 108).
The leading and main articles, summarised in the English language and listed in the Table of
Contents, are accompanied by other contributions and reports from the Society’s branches, mycological clubs and individual members on mushroom meal recipes, exhibitions of fungi, interesting
mycological meetings, experiences and events, and on other activities.
Figures and Tables:
Front cover: Mitrula paludosa. Žákova Hora Nature Reserve, 12 July 2008 leg., det. & photo by
Jiří Burel. Fig. 41. Russula decolorans. Pluhův Bor Nature Reserve, under Picea on serpentine soil,
14 August 2009 leg., det. & photo by Jan Borovička (PRM 915936). Fig. 42. Russula decolorans.
Malonty - Hodonický potok, under Pinus sylvestris, 27 September 2008 leg., det. & photo by Jan
Borovička (PRM 915935). Fig. 43: Inocybe jacobi. a) hymenial cystidia, b) basidia, c) basidiospores,
d) caulocystidia, e) velar hyphae on cap, f) hyphae of pileipellis. Drawing by Martin Kříž. Fig. 44.
Inocybe jacobi. In vicinity of Přestavlky near Roudnice nad Labem, 7 November 2009 leg., det.
& photo by Martin Kříž (PRM 859560). Fig. 45. Inocybe jacobi. In vicinity of Přestavlky near
115
Roudnice nad Labem, 26 November 2009 leg., det. & photo by Martin Kříž (PRM 859561). Fig. 46.
Mitrula paludosa. In the area of Brdy, 10 May 2009, photo by Oldřich Jindřich. Fig. 47. Cudoniella
clavus. Klíč Nature Reserve (Lužické Mts. Protected Landscape Area) in a creek on a decayed twig,
26 May 2009 leg., det. & photo by Zuzana Egertová. Fig. 48. Pachyella babingtonii. In vicinity
of Víska near Chrastava, in a creek on a twig, 25 May 2009 leg., det. & photo by Martin Kříž.
Fig. 49. Vibrissea truncorum. In vicinity of Bystřice (Trutnov) on a decayed twig in a creek, 12.
May 2007 leg., det. & photo by Jiří Burel. Fig. 50. Hygrocybe persistens var. konradii. Under Acer
sp. on rather bare soil (moss, detritus, etc.) in Prague-Klíčov park, 30 May 2009 leg., det. & photo
by Jan Borovička (PRM 915937). In the front a fruitbody of Helvella costifera (PRM 915753).
Fig. 51. Hygrocybe persistens. Forest edge near Srbsko (Beroun, Central Bohemia) in a mossy
grass, 28 August 2009 leg., det. & photo by Jan Borovička (PRM 915938). Fig. 52. Organisers of
the mushroom exhibition in Plzeň, 2009. Fig. 53. Flammulina ononidis. Kalešov near Roudnice nad
Labem, 30 November 2008 photo by Dalibor Marounek. Fig. 54. Flammulina ononidis. Holý vrch
near Přestavlky, 30 November 2008 photo by Dalibor Marounek (PRM 915633). Fig. 55. Hygrocybe
conica. In a grassplot (garden) in Olšinky near Ústí nad Labem 17 June 2009 leg., det. & photo by
Martin Kříž (herb. M. Kříž). Fig. 56. Hygrocybe virginea. In a mossy grassplot in valley of Sázava
river near Český Šternberk 12 October 2008 leg., det. & photo by Jan Borovička (PRM 909939).
Výše členského příspěvku je 100 Kč, studenti a důchodci 50 Kč. Předplatné
časopisu je 150 Kč za rok včetně poštovného.
Přední strana obálky: čapulka bahenní – Mitrula paludosa. NPR Žákova hora, v mizejícím
potůčku v příkopu u lesní cesty, 12.VII.2008, leg. et det. Jiří Burel. Foto Jiří Burel.
Mykologický sborník vydává Česká mykologická společnost, Karmelitská 14, 118 00 Praha 1,
tel. 257 530 842. Tiskne Tiskárna Horák, Drážďanská 83A, 400 07, Ústí nad Labem. Předplatné 150,- Kč, do ciziny e 15 (Evropa), e 20 ostatní. Odběr lze přerušit výpovědí do měsíce
po vyjití předposledního čísla.
Šéfredaktor: RNDr. Jan Borovička, Ph.D. Technický redaktor: Ing. Jan Zavřel, Ph.D. Členové
redakce: Mgr. Bohumil Bušek, Ing. Jaroslav Landa, Ing. Anna Švecová.
Příspěvky přijímáme na e-mailové adrese [email protected] nebo na adrese České mykologické
společnosti, nejlépe v elektronické podobě. Redakce si vyhrazuje právo články upravovat.
http://www.myko.cz
Toto číslo vyšlo v únoru 2010 a má 28 stran. Další číslo vyjde v dubnu 2010.
Sazba provedena programem LATEX. Všechna autorská práva vyhrazena.
Časopis založen r. 1919. Ročník LXXXVI.
Cena tohoto čísla je 35 Kč.
ISSN 0374-9436
116
Obr. 53. Penízovka stepní – Flammulina ononidis. Na lokalitě Kalešov fotografoval 30.XI.2008 Dalibor Marounek.
1
Obr. 54. Penízovka stepní – Flammulina ononidis. Na lokalitě Holý vrch u
Přestavlk fotografoval 30.XI.2008 Dalibor Marounek (PRM 915633).
Obr. 55. Voskovka černající – Hygrocybe conica. V trávníku na zahradě v Olšinkách u Ústí nad Labem nalezl a fotografoval 17.VI.2009 Martin Kříž (herb.
M. Kříž).
Obr. 56. Voskovka panenská – Hygrocybe virginea. V pravidelně sečeném mechatém trávníku v údolí Sázavy u Českého Šternberka nalezl a fotografoval
12.X.2008 Jan Borovička (PRM 909939).