Nedestruktivni ARCHEOLOGIE

Nedestruktivni
ARCHEOLOGIE
T E O R I E , METODY A CILE
MARTIN RUNA
a autorsky kolektiv:
Jaromir Benes, Dagmar Dreslerova, Martin Gojda,
Petr Hruby, Roman Kfivanek, Antonin Majer,
Rarel Prach, Martin Tomasek
ddle pfispSli:
Miroslav Dobes, Dalibor Rolbinger, Petr Rvetina,
Jakub Lausman, Vaclav Matousek
NON-DESTRUCTIVE ARCHAEOLOGY
THEORY, METHODS AND GOALS
ACADEMIA
NEDESTRUKTIVNi ARCHEOLOGIE
k utoku se neodhodlali a nove cisaf ske posily z Nizozemi mohly v klidu pf ejit Sumavu. Az na podzim roku 1619 vyuzil velitel stavovskeho vojska Mansfeld odchodu Buquoye do Rakous a do pocatku prosince ovladl Vimperk, Vodnany, Prachatice a Pisek.
Devateho prosince pfitahl s 400 pesaky a 2 dely k Volarskym sancim, ktere hajilo asi
150 cisafskych vojaku. Mansfeld neuspel a vratil se pfes Prachatice k Pisku.
V tuhe zime na pocatku roku 1620 pfeslo 22 korouhvi spanelskych a italskych zoldnefu pod velenim Dona Baltasara Marradase do Volar a dale do Ceskych Budejovic.
Drzeni pozic na Zlate stezce se opet ukazalo byt nespornou vyhodou cisaf ske strany,
zvlaste kdyz se stezku podafilo zprujezdnit i pro povozy. Marradas zaCal v kvetnu 1620
dobyvat stavovske operne body v jiznich Cechach, aby definitivnS zabezpecil pruchod
Sumavou pro hlavni bavorska a ligisticka vojska, ktera se jiz zacala soustfed'ovat ke
konecnemu utoku na vzbouf ene Ceske kralovstvi.
V cervenci 1620 se podafilo shromazdit zatim nejvetsi koncentraci stavovskych jednotek v prostoru Zlate stezky. Ve dnech 27.-30. cervence 1620 doslo k nejvetsim bojum o toto opevneni a po dlouhem ostfelovani, pfimych utocich i pokusech o podminovani se asi 300 cisafskych obhajcu z valonskeho pluku de Croy vzdalo stavovskym
velitelum na tzv. akord a mohli voln6 odejit k Ceskemu Krumlovu. Do sanci byla vlozena stavovska posadka.
Zf ejme pod dojmem udalosti v Rakousich zastavila stavovska armada ofenzivni
akce a za nejasnych okolnosti byly zfejme jeste v lete 1620 opet opusteny i Volarske
sance. Podruhe tak byla stavovskou armadou bez boje vydana nepfiteli klicova pozice. Na pocatku zafi se v Rakousich spojil Buquoy s Maximilianem Bavorskym, jejich
vojska pf esla do jiznich Cech a dobyla Prachatice, Vodnany a Pisek. Boj o Volarske sance symbolizuje v malem prubeh celeho ceskeho stavovskeho povstani. Dilcich uspechu nedokazala stavovska vojska vyuzit a svou vahavosti, nerozhodnosti a neduslednosti nabidla strategicky velmi vyznamnou pozici nepfiteli. Usnadnila mu tak jeho
operace v Cechach a nakonec i zaverecnou vojenskou ofenzivu na Prahu.
Volarske sance jako aktivni vojenske opevneni existovaly od konce roku 1618 do
konce roku 1620. Byly budovany a roz§ifovany stfidave obema stranami, nekolikrat
se o ne bojovalo a menily se jejich posadky. Jejich osudy ilustruji vyznam Zlate stezky a valecne epizody z techto let pf edstavuji posledni ,,slavne" obdobi proslule stfedovek6 obchodni komunikace. Z archeologickeho hlediska jsou Volarske sance pozoruhodnym, v terenu velmi dobfe Citelnym reliktem. Jejich nedestruktivni vyzkum,
spojeny s dlouhodobym archeologickym a historickym mapovanim Zlate stezky (Rubu
Zavfel 2001), doklada siroke moznosti interdisciplinarni prace v archeologii.
7.11.10. Bojiste u Trebele
Od r. 1644 probihala ve vestfalskych mestech Miinster a Osnabriick diplomaticka jednani s cilem ukoncit vlekly valecny konflikt. Pf esto jeste v r, 1647 vytahla z Bavorska
pod vedenim generala Wrangela Svedska armada, aby se zmocnila Cech. Po dobyti
Chebu (konec cervna - polovina cervence) pokracovali Svedove pfes Rynzvart a Planou dale na vychod. Pfed pfechodem pfes hluboke kanonovite lidoli Rosiho potoka
3 km zapadnS od Cernosina obsadil maly oddil svedske armady hrad Tfebel (okr. Tachov). Cisafska armada vracejici se od Plznfe vsak hrad delostfeleckym utokem vzd-
290
7. POVRCHOVY VYZKUM RELIEFNfCH TVARD
peti dobyla. Pole zaujaly obe armady postaveni na protilehlych stranach udoli. Behem
nasledujicich tfi tydnu vybudovala kazda armada svuj opevneny zakladni tabor (oba
tabory zaujimaly pfiblizne stejnou rozlohu 4 x 2 km) a soustavu predsunutych opevneni pro pe§i i delostfelecke jednotky (Svedove 11, cisarSti 7 opevn&ni). Na pocatku
zafi stfetnutl skoncilo odchodem cisaf ske armady k Tachovu.
V r. 1988 byl v prostoru bojiste (necelych 50 km2) zahajen terenni vyzkum, jehoz
smyslem bylo vyhledat a dokumentovat relikty zaniklych fortifikaci z r. 1647. Projekt
byl motivovan podrobnym popisem sv^dskeho tazeni do Cech v 5. a 6. svazku dila
Theatrum Europaeum (Frankfurt am Main 1652) a pf edevsim dvfema medirytinami vedutami, ktere v 6. svazku zobrazuji tfebelske bojistfe ve dnech 19. a 22. srpna 1647
(obr. 7.51.). Behem prvnich let pruzkumu vyslo najevo, ze prostor bojiste obsahuje
mnozstvi dalsich reliktu antropogenniho puvodu. Od r. 1990 byl proto projekt rozsi-
Obr. 7.31. Bitva u Tfebele, stav 22. srpna 1647. Vyfez z medirytiny M. Meriana z 6. svazku dila Theatrum
Europaeum (1652). Ve vyfezu zachycen tabor svedske armady a predsunuta opevneni obou bojujicich
stran. Cisla 1-5 odpovidaji oznacenim objektu v textu a na obr. XXIX. Vesnice v horni casti obrazku vedle
opevneni c. 3 je dnesni Otin, okr. Tachov. Hrad Tfebel (pfes udoli proti opevneni c. 5) neni ve vyfezu. -
Fig. 7.3 /.The Battle of Tfebel, August 22nd 1647. Detail of a copper engraving by M. Merian from Volume 6 of the
Theatrum Europaeum (1652). The detail shows the camp of the Swedish army and the advance fortifications of both
sides. Nos. 1-5 match the features named in the text and on fig. XXIX. The village in the upper part of the picture, next
to fortification no. 3, is now Otin (Tachov district). Tfebel Castle itself (across the valley, opposite fortification no. 5) is not
shown in this detail.
291
NEDESTRUKTIVNl ARCHEOLOGIE
fen i o stadium vyvoje krajiny od 17. stol. do soucasnosti. Projektproblha dodnes, pfedevsim v ramci terennich archeologickych praxi studentu FHS UR Praha.
Povrchovym pruzkumem bylo zjisteno, vesmes v prostoru dnesniho lesa, celkem
6 reliktii/ortj/ifcaczz r. 1647 (viz obr. 7.51., XXIX, nasledujici cisla objektii odpovidaji
cislum na obou obrazcfch), a to (1) jz. narozi zakladniho Svedskeho tabora (delka
60 m; val: v. 30-50, §. 240-300 cm; pfikopy: hi. max. 50, s. 250 cm); (2) cast sev. vetve
opevnSni zakladniho svedskeho tabora (delka 65 m, val: v. 20-30, s. 200, pfikop:
hi. 20-30, §. 200 cm); (3) cast svedskeho obdelnikoviteho opevneni (21 x 18 m, val:
v. 10-20, §. 200 cm, pfikop: hi. 10, §. 200 cm); (4) cast lichobeznikoviteho svedskeho
opevneni (cca 27 x 23 m; val: v. 30-50 cm, pfikopy: hi. 30 cm); (5) pozustatky ctvercoveho opevneni cisaf ske armady (16 x 16 m). Na zap. strane (k nepfiteh) je val dochovan do v. 80 a s. 500 cm, pfikop do hi. 60 a s. 300 cm, na vych. stranS je opevneni mene
vyrazne (obr. XXX); (6) pozustatky cisafske delostfelecke baterie (delka 26 m; val:
v. 10 a §. 200 cm; pfikop: hi. 5, s. 120 cm; mimo v^fez na obr. 7.31.).
Dalsi kategorii antropogennich utvaru tvofi relikty zanikrych okraju pluzin (celkove rozmistfeni zaniklych pluzin viz obr. XXIX). Mezema]i zpravidla schodovity charakter (prumferna v. 50, ojedinele az 300 cm). Na k. u. Otin byly ojedinele nalezeny valovite meze (vyska 50, s. 150 cm) nasypane z kamenu. Zcela mimofadn^m zpusobem
byla vymezena obdelavana puda na casti katastru obci Horni a Dolni Viska. Do severni casti katastru zasahuje balvanite se rozpadajici ortorula. Z balvanu pokryvajicich puvodnS ve znacn6 hustotfe zdejSi velmi clenity ter6n vytvofili postupnfe mistni
zemfedfelci misty vice nez 100 cm vysoke zdi, ktere nyni v lesnim porostu vyznaCuji
nepravidelne pozemky zaniklych poli, luk a pastvin. Toto ,,kyklopske zdivo" doplnuji v okoli Visek rozlehle kupy velkych kamenu nebo pravidelnfe uspof adana rozlehla
obdelnikova ,,pole" balvanu.
Mezni pasy vytvafeji zpravidla uzavfene soustavy, jejichz tvar a velikost zavisi na
utvafeni terenu. Soustavy delsi nez 100 m se dochovaly jen ojedinele. Vzdalenost mezi
jednotlivymi meznimi pasy je vfetsinou 15 m, pole uzsi nez 10 m nebyla pozorovana,
sirsi pole se nachazeji v rovinatejsich terenech. Uspof adani do uzavfenych soustav
odli§uje meze od reliktu hranic lesnich pozemku, u nichz jde o melke pfikopy, nizke
valy ci kamenne zidky. Tyto utvary predstavuji casto stovky metru dlouhe izolovane
linie. Kfizeni hranic lesnich pozemku a meznich pasu nebylo na celem sledovanem
prostoru nikde zjist&io.
V rovinatych usecich, napf. ve vychodni casti k. u. Olbramov byly parcely poli odd§leny 30 cm §irokymi a 10 cm hlubokymi zldbky. Stejne jako schodovit6 Ci kamenite meze
tvofi i zlabky uzavfene soustavy. Specifickym sv^dectvim po zaniklych polich jsou hromady kamenu (snosy). Jejich velikost, tvar a hustota je zavisla na charakteru geologickeho podlozi. Napf. v rovinatych terenech zapadne od obce Stany jsou pravidelnS rozmistSne hromady v lesnim porostu jedinym svedectvim o zaniklych polich. Ojedinel6
vetsi kameny, resp. balvany o velikosti az 60 cm zvyraznovaly na nekterych mistech
hranice polnich pozemku. Nachazime je zpravidla na rozich polnich parcel. 0 zaniklych polich svedci nepfimo rovnez neobvykle rovn^ - ,,vyzehleny"povrch (tzv. zrcadlo).
ZvlaStai pozornost si zasluhuji cesty, kter6 nenesou stopy vyrazneho uzivani, avSak
v nekterych castech jsou dodnes funkcni. Ve svazitych terenech byly vybudovany ma!6
292
7. P O V R C H O V Y V Y Z K U M R E L I E F N I C H TVARCl
skalni mostky nebo kamennymi zidkami zpevnfene krajnice cest. Novym prvkem komunikacni site jsou pouze siroke svaznice - cesty budovane po 2. svetove valce pomoci tSzke techniky zpravidla po vrstevnici'ch, nerespektujici a narusujici tradicni
strukturu cest, poll a luk.
Dalsim typem reliktu antropogenni cinnosti jsou pozustatky povrchov6 t£zby nerostnych surovin. Byly zaznamenany na 16 lokalitach (obr. XXIX). Ve vsech pfipadech
se jedna o soustavy nepravidelnych jam o hloubce do 150 cm (zcela vyjimecnS pfes
200 cm) a velikosti 3-10 m, ktere se pravidelnS nachazeji na terennich hranach nebo
hfbetech, kde podlozni hornina vystupuje tesnS pod nebo pfimo na povrch. Jde o ojedinele jamy nebo shluky 3-5 jam, vyjimecnS o rozsahle soustavy nekolika desitek jam.
Podle odebranych vzorku vime, ze jamy byly hloubeny ve svorech, svorovych rulach,
rulach, fylitech, pegmatitu a kf emennem pisku. Na zaklade pisemnych zprav (viz nize)
soudime, ze se jednalo pfedevsim o tezbu zeleznych a stnbrnych rud. Zapadne od Olbramova bylo v lese nalezeno wMW(milffi§te) - misto, kde se palil milif. Slo o vodorovnou ovalnou plo§inou (15 x 10 m) v mirnem svahu (obr. 7.17.B).
Zakladnim problemem povrchoveho pruzkumu je charakter porostu. Idealni je
vzrostly les s minimalnim pfizemnim porostem; kfoviny, houstiny a pfedevsim husta
vysoka trava ztezuji praci. Lesni porost limituje i zpusob dokumentace antropogennich reliktu. Problematicka je v tomto pfipadS hodnota fotograflcke dokumentace.
Z tohoto duvodu se v n6kterych pfipadech pfistoupilo k plo§ne nivelaci a tvorbS
efektnich, tfebaze technicky i financne narocnych 3D rekonstrukci pomoci pocitace
(obr. XXX).
Vetsi archeologicky odkryv probehl v zanikle cisaf ske redute u obce Svahy (sondaze valu a pfikopu, plosny odkryv vnitfni plochy reduty), sondaze valu a pfikopu
byly provedeny na dalsich lokalitach vcetne uhliStS u Olbramova. Sondaze fortifikaci
vojenskych opevn6ni pfinesly pouze doplnujici informace o konstrukci valu a pfikopu. Nalezene soubory pf edm6tu (munice, zlomky keramickych nadob, keramicke hlavicky dymek) v6t§inou neodporuji interpretaci objektu jako reliktu z bitvy u Tfebele
1647, samy o sobfe v§ak nepfina§eji zadny jednoznacny dukaz, ze o soucast boji§t6 skutecne jde.
Nedilnou soucasu" projektu je prace s historickymi ikonogrqfickymi a kartogrqfickymiprameny. Vyse zminene mfidirytiny vedut z poloviny 17. stol. a list 136 vojenskeho
Qosefskeho) mapovani ze 60. let 18. stol. ukazuji relativnfe odlesnenou zemfedfelskou
krajinu (nelze pfitom opomenout zkresleni vyplyvajici z dobovych geodetickych technik, estetickych norem a pravidel komunikace prostfednictvim obrazu). Mimofadne
vyznamnym pramenem jsou indikacni skid (tj. tzv. mapy stabilniho katastru; ve sledovane oblasti z let 1838-39), ktere detailne zobrazuji krajinu tradicniho zemfedelstvi,
ktera (pravdepodobne pouze v nepodstatnych promenach) existovala ve sledovane oblasti od vrcholneho stf edovfiku az do odsunu nemeckeho obyvatelstva. Clen6ni katastru na jednotlive pozemky v drtiv6 v6t§in6 pfipadu odpovida poznatkum zjiStSnym
povrchovym pruzkumem (prubelm mezi, zlabku apod.).
Zasadni zmgna ve vyvoji sledovan6ho useku krajiny nastala v obdobi po 2. svStov6 valce. Podilelo se na ni nekolik zakladnich faktoru: (1) odsun puvodniho nSmeckeho obyvatelstva a nasledny proces osidlovani krajiny novym obyvatelstvem; (2) pre293
NEDESTRUKTIVNl ARCHEOLOGIE
chod od soukromeho ke kolektivnimu hospodaf eni; (5) vyznamne zmeny v technologii zemSdelskych a lesnickych praci; (4) proces privatizace po r. 1989. Vysledkem
techto procesu byl (a) vyznamny narust zalesnenych ploch, resp. zalesnem okrajovych enklav poll, luk a pastvin, (b) vyznamne zmeny komunikacni site lesnich a polnich cest, (c) vyznamna redukce poctu stalych obyvatel v osadach a s tim souvisejlci
premena podstatne cast! domu na rekreacni objekty. Po r. 1989 pokracuje spontanni
narust zalesnfene plochy v dusledku zplaneni zemfedelskych pozemku.
7.11.11. Zlata stezka
Asi maloktera stfedoevropska historicka komunikace je dnes (diky badatelske aktivite F. Rubu a P. Zavfela 1998, 2001) znama tak detailne jako bavorsko-jihoceska
obchodni trasa, tradicne nazyvana Zlata stezka. Tato cesta spojovala ve stfedoveku
bavorske Podunajl s ceskymi zemfemi. Nazev stezky, dolozeny pisemnymi prameny
v 16. stoleti, odrazi jejl obchodni dulezitost a vynosnost; pfedtim se nazyvala ,,pasovska" nebo ,,solni". V dobe sveho rozmachu slouzila pf edevsim k zasobovani ceskych
zemi soli. Existuje fada nepflmych dokladu, ze §umavske pfechody byly vyuzivany
jiz v praveku (Bene§ 1995c; Rubu - Zavfel 1998). Tomu nasvedcuje materialove slozeni kamenne suroviny mezolitickych sidlist na Sumave (Vend 1989) nebo napadny
vyskyt hrotu kopi z mladsi doby bronzove, korelujlci s hlavnimi vetvemi pozdej§i stfedoveke komunikace (Frohlich 1999).
Trasa Zlate stezky vychazela z bavorskeho Pasova. Tak tomu bylo i v dobfe raneho
stfedoveku, kdy koncila v dne§nich Starych Prachaticich. Jeji system se postupne rozsifoval a ve 14. stoleti jiz tvofily stezku tfi hlavnl linie. Pobliz ceskych hranic v oblasti Freyungu a Waldkirchenu se vyclenily tfi zakladni trasy, a to kasperskohorska, vimperska a prachaticka vfetev. Ve vrcholnem stfedoveku a na pocatku novoveku patfila
Zlata stezka k nejvyznamnejsim stfedoevropskym komunikacim. Po tficetilete valce
vlivem pfeneseni solniho monopolu do Ceskych Budejovic pohyb na Zlate stezce prudce upadl a zanikl.
Vetsina liseku Zlate stezky byla v poslednlch deseti letech podrobne archeologicky
zmapovana. Hlavnim archeologickym dokladem Zlate stezky jsou do terenu zafizle
uvozove cesty, nemecky Hohlweg, ktere vznikly staletym pusobenim soumarskych
koni a vodni erozi (obr. XXVIII.B). Tyto uvozove cesty byly v ramci pruzkumu geodeticky zamefeny a na nfekolika usecich, vetsinou ze zachrannych duvodu, take zkoumany pomoci archeologicke sondaze (Zavfel 1999). V nekterych castech byla pouzita i letecka dokumentace a prospekce (Benes 1996; Rubu - Zavfel 2001), ktera za
urcitych okolnosti dobfe dokumentuje prubfehy nekterych linii zanikle komunikace
(obr. XXXIII). Cast vimperske vetve bylo napf. mozne dobfe fotograficky zachytitv okoli osady Arnostka, kde v mozaikovite odlesnene krajine pod masivem Boubina dosud
indikuje jeji prubeh vzrostla stromova vegetace (obr. XXXIII.B).
Re metodam vyzkumu Zlate stezky patfl i pfimfefene pouzivani detektoru kovu,
v mnoha pfipadech motivovane preventivni ochranou pfed jejich nelegalnimi uzivateli. Ziskan byl postupne soubor kovovych pfedmetu, bezprostfednfe souvisejlci s provozem na komunikaci. Mezi nimi imizeme nalezt pfiklady stfedovekych zbrani (sekery), podkovy, podkovafske hfeby a dalsi zelezne pfedmety. Take topografickd
294