vývojová psychologie

VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE
… jedním z nejdůležitějších témat vývojové psychologie je otázka, v jakém poměru je vývoj určován
zděděnými danostmi (vlohami) a vnějšími vlivy (prostředím)
činitelé vývoje (co ovlivňuje vývoj jedince)
ƒ dědičnost (největší vliv v mládí a ve stáří)
ƒ prostředí
ƒ „já“ jedince (člověk sám sebe mění, ovlivňuje,
někam směřuje)
seberegulace
osobnost
vývojové zákony
ƒ zákon posloupnosti – vše se vyvíjí v určité
posloupnosti (např. nejprve
prostředí
vlohy,
mechanická paměť pak teprve
dědičnost
logická, dříve se dítě batolí, než chodí
apod.)
ƒ zákon nerovnoměrnosti – v některých etapách je vývoj rychlejší, v jiných pozvolný
ƒ zákon individuálního průběhu vývoje - vývoj je podmíněn mnoha faktory, které jsou u různých
jedinců různé
Podněty, které na nás působí musí být přiměřené, v opačném případě dochází k:
ƒ deprivaci (nedostatek podnětů)
ƒ nebo supersaturaci (příliš mnoho podnětů, jež dítě nedokáže zpracovat – stává se apatickým)
VÝVOJOVÁ STÁDIA
Obecně rozlišujeme tři hlavní etapy vývoje:
ƒ dětství
ƒ dospělost
ƒ stáří
prenatální období
od narození do dvou měsíců:
do 1. roku:
do 3 let:
do 6 let:
od 7. do 11. - 12. let
prepuberta
do 15-16 let:
do 19-22 let:
do 30 až 35 let
do 45 let
do 60 až 65 let:
do 75 let:
nad 71 - 75 let:
novorozenec
kojenec
batole
předškolní věk
dětství (mladší školní věk),
puberta
adolescence (dospívání)
mladší dospělost
střední dospělost
starší dospělost
počáteční stáří
pokročilé stáří
Prenatální období (před narozením)
Velkou část lidských dějin se toto období lidského vývoje nepovažovalo za příliš důležité či se
dokonce přímo opomíjelo. Dnes ale již víme, že tomu tak není – průběh těhotenství může mít na další
život dítěte i zcela zásadní vliv. Stručně si nyní toto období popišme:
přibližně 22 den těhotenství začíná vývoj mozku
od 8. týdne lze měřit aktivitu mozku pomocí EEG; dítě již má psychické prožitky, jejichž
obsahem jsou zatím pouhé náznaky libosti a nelibosti
dokáže reagovat na stavy matky (láska, zloba aj.)
nevhodný životní styl matky (životospráva, stres, fyzická námaha, užívání psychoaktivních
látek apod.) má na plod negativní dopady v podobě narušení tělesného a psychického vývoje
Dítě v matčině těle je připravováno pro činnosti, které budou nutné pro jeho přežití na světě.
2.
3.
4.
5.
měsíc
měsíc
měsíc
měsíc
6.
7.
8.
9.
měsíc
měsíc
měsíc
měsíc
vývoj základních svalových skupin, není vyvinut nervový systém, záškuby
tvar lidského těla, lze rozeznat pohlaví, vyznačeny všechny prsty
délka plodu 16cm, kůže pokryta jemným chmýřím
délka plodu 25cm, lze zaznamenat pohyb plodu, odposlouchat tlukot srdce, reaguje na
podněty zvukové, vizuální, na tlak a bolest
30cm, vrásčitá,červená kůže, rozlišuje lidské zvuky, hlas matky
35cm, váha asi 1,5kg; kůže světlejší
40cm, kůže hladká, váha asi 2kg
46-50cm, váha 3 až 3,5kg; vytváří se nehty
Nitroděložní vývoj jedince může však být poznamenán různými vlivy, které působí nepříznivě na
oplozené vajíčko, na zárodek nebo na plod. Tyto vlivy označujeme jako teratogenní. Mohou vést
k předčasnému přerušení těhotenství (potratu), nebo k různým vývojovým vadám nebo odchylkám,
které postihují celý organismus nebo jeho jednotlivé funkce. Teratogenní faktory můžeme rozdělit na
vlivy přicházející z vnějšího prostředí a vlivy vycházející z vnitřního prostředí, matčina těla.
Z teratogenních škodlivin jsou nejznámější – virová infekce matky v ranném těhotenství (zvlášť nebezpečné je
období embryonální zárodečné), jsou to především zarděnky, ale i většina chřipkových onemocnění, příušnice,
spalničky atd.
Teratogenní účinek může mít na vývoj plodu i prostředí chemických továren nebo některé látky s toxickými
účinky (alkohol, nikotin a některé léky podávané na uklidnění v ranném těhotenství).
K značnému poškození plodu může dojít i následkem různých tělesných úrazů, ale i úrazů duševních
(traumat). Na negativní podněty reaguje plod aktivně, reaguje na pohyb matky.
Ve vývoji nervové soustavy dochází v šestém měsíci k vytvoření zrakového analyzátoru. Pátý a šestý
měsíc je ve vývoji jedince nesmírně důležitý, protože se v něm formuje mozek a rozvíjí celá nervová
soustava. Teprve v osmém měsíci dozrávají oblasti řídící sací pohyby, polykání, dýchání, křik, ale také
zívání, kýchání a škytání. Přesto je po narození mozková kůra vyvinuta ještě nedokonale.
V prenatálním období jsou dány základy veškeré pohybové činnosti, které se teprve po narození
rozvíjejí, stávají se jemnějšími, koordinovanějšími, ale také stále složitějšími.
Pro psychologii má toto zjištění nesmírný význam, protože ve jmenovaném období se vlastně
vytvářejí předpoklady pro osobnost ve svých základních individuálních rysech.
Dítě předčasně narozené je vystaveno jiným podnětům než dítě donošené, jeho projevy proto
nemusejí být totožné. Může být labilnější, podrážděnější a hůře reaguje na sociální a smyslové
podněty. V pozdějším věku mívá problémy se soustředěním, často je úzkostlivé.
Perinatální fáze (během porodu)
Postnatální období
Novorozenec (do 2 měsíců)
hned po narození se spouštějí životně důležité reflexy
20 hodin denně spí
rozvíjí se hmat a rovnováha, čich a chuť (2 dny od narození), zrak a sluch (vyvíjí se déle, do
11. dne vidí „mono“, hluboký hlas uklidňuje, vysoký zneklidňuje)
dává najevo libost – nelibost
Porod je pro dítě velká zátěž a velkou roli v jeho psychice hraje vedení porodu. Prvním
projevem života zdravého jedince je výkřik, který následuje po prvním nadechnutí. Tím okamžikem
zahájí svou činnost plíce, které před narozením nebyly ještě naplněny vzduchem. I ostatní orgány
začínají samostatně fungovat. Typickým projevem života je činnost trávící soustavy, která začíná
vyprazdňováním střeva od smolky a potom teprve může dítě přijímat mateřské mléko. Sací pohyby,
které kojenec vykonává, jsou zprvu neuvědomělé (na úrovni nepodmíněných reflexů) - dotkneme-li se
novorozenci okolí úst, začne reagovat na dotek sacími pohyby. Teprve později se tento nepodmíněný
reflex mění v podmíněný, dítě reaguje sáním, až když ucítí na jazyku tekutinu.
Záhy po narození je regulace tělesné teploty nestálá a dítě je proto málo odolné vůči nastuzení
a infekci. Lépe snáší výkyvy teploty směrem vzhůru a nelibě nese např. dotyk studených rukou.
Novorozenec velmi brzo rozlišuje libost (vláčné pohyby) a nelibost (trhavé pohyby). Např. teplá
koupel dítě vždy uklidní, avšak horkou vodu nemá vůbec rádo. První pohyby novorozeněte jsou
komplexní (reaguje celým tělem). Zvedáme-li jej např. z postýlky, jeho uvolněné svalstvo reaguje
napětím na změnu polohy a na ztrátu opory. Při prudkém zvednutí se novorozenec většinou rozpláče
a dochází k úlekové reakci, která je způsobena nepříjemným pocitem z nedostatečné opory hlavičky.
Kosti lebky nejsou ještě spojeny švy, ale jen vazivovými městky.
Činnost nervové soustavy se projevuje uplatňováním vrozených (nepodmíněných) reflexů, především
sacího a polykacího, ale i vyměšovacího, obranného, orientačního; později se objevuje reflex
uchopovací.
Vývoj analyzátorů je při narození ukončen jen zhruba, dokončuje se teprve během prvních
2 měsíců (období novorozence).
Jedním z nejdůležitějších je analyzátor zrakový. Je dokázáno, že novorozenec vnímá brzy po
narození světlo i tmu, což dokazuje existenci nepodmíněných reflexů na světelné paprsky.
Novorozenec reaguje do jednoho týdne na silnější podněty (blesk); a do 11 dnů vnímá mono (každým
okem zvlášť – šilhání). Po dvou týdnech dochází k souladu očí (konvergentnost). V jednom měsíci
začíná diferencovat osoby od ostatních předmětů. K reakci na černobílý kontrast a na pohyb dochází až
v dalším – kojeneckém – období. Není však dokázáno, v kterém období dochází k barevnému vidění.
Již týden po narození dítě vnímá zvuky spojené s krmením. Na ostatní zatím nereaguje. Teprve
kolem druhého měsíce začíná otáčet hlavičku za zdrojem zvuku. Reakce na zvukové podněty jsou
méně časté než na podněty světelné. Na silnější zvuky reaguje dítě úlekem a trhnutím celého těla.
Hluboký hlas dítě uklidňuje a vysoký hlas je leká.
Novorozenec převážnou část dne i noci prospí. Z 24 hodin může zaznamenat pouhé 4 hodiny bdění.
V tomto časovém úseku můžeme u novorozence sledovat pohybové a senzorické projevy (20h – spaní,
1h 45min - bdění, 1h 15min - přijímání potravy a pohyb s tím spojeným, 45 min – negativní reakce,
15 min – spontánní reakce).
U novorozence je patrná schopnost učit se a zpracovávat různým způsobem informace z okolí
jednoduchými myšlenkovými pochody, ale pamatuje si pouze 24 hodin.
Z vnitřních pocitů se nejvýrazněji projevují pocity hladu vyvolané kontrakcemi zažívacích orgánů.
Obtížněji se u novorozence zjišťuje stupeň citlivosti na bolest. Předpokládá se, že novorozenec je méně
citlivý než starší dítě. Z počátku také necítí žádného rozdílu mezi vlastním tělem a okolím. Jak se však
postupně seznamuje s okolním prostředím začíná si uvědomovat i jednotlivé části svého těla, začíná
rozlišovat své akce a od toho co se děje mimo něj, vnímá a postupně si uvědomuje hranici mezi sebou
a okolním světem.
S vnímáním jsou spojeny i citové reakce kojence, ale již v okamžiku narození u něho existují
orgánové počitky libé nebo nelibé, na které dítě reaguje pláčem. Brzy můžeme rozeznat různé odstíny
dětského křiku. Pocity libosti a nelibosti se stupňují a projevují se v gestikulaci. Ve třetím měsíci života
dítě radostně reaguje na úsměv ve tváři dospělého a snaží se jej napodobit. Tento jev se nazývá
sociální stimulací. V dalších měsících dochází k citovým vazbám na předměty, teprve ke konci prvního
roku života se objevuje u dítěte strach, sympatie, ale i žárlivost. Ve srovnání s dětmi vychovávaných
v rodině jsou ústavní děti bázlivější a v tomto směru celkově opožděnější.
Kojenec (do 1 roku)
rozvíjí se zejména zrak (ve 3 měsících ulpívá a později sleduje pohyb – nejprve hlavou, pak
očima) a sluch (hudba jej uklidňuje)
vnímání je ucelenější (vnímání tvaru a prostoru) a platí „sejde z očí, sejde z mysli“ – nemá
povědomí trvalého předmětu
je „pedant“ – vyžaduje pevný časový režim činností (strava, mytí …); ještě si samo sebe příliš
neuvědomuje jako „Já“
v 2 měsíci projevuje uvědomělý úsměv, v 7 m. se fixuje k jedné osobě a při odloučení se
objevuje tzv. separační úzkost (mj. strach z toho, že už se ona osoba nevrátí)
důležitý je dostatek spánku, sociální kontakt, zachovávání pravidelného režimu
Ve srovnání s novorozencem je dítě mnohem pohybově aktivnější. Dokonale ovládá své hlasové
orgány. Začíná vnímat, pozorovat a postupně si osvojovat typicky lidské schopnosti.
Kojenec uchopuje a manipuluje s předměty, které buď strká do úst nebo je pouští na zem. Pohyby
rukou mají pro duševní vývoj dítěte mimořádný význam, neboť ruka je v ranném dětství důležitým
prostředkem k poznání.
Tím, že dítě změní polohu a začíná se pohybovat z místa na místo (leze a plazí se), zdokonalují se
všechny smyslové orgány a tím se zdokonaluje také celý proces vnímání.
Ve 3. měsíci leží dítě naznak, ručky, chtějí něco uchopit. Sedí s oporou, hlavu drží vzpříma. Na břiše
se opírá o předloktí, hlava je držena pevně. Spatření předmětu signalizuje pohyby rukou.
V 5. měsíci je dítě schopno uchopit větší předmět do obou rukou (sahá na něj celou dlaní). Drží se
pevných předmětů rukama a přitahuje se do sedu.
Devátý měsíc je velkým mezníkem. Dítě už staví palec proti ostatním prstům (tzv. klešťový úchop).
Některé dítě je již schopno uchopit dva malé předměty do jedné ruky. Dítě již sedí pevně a vzpřímeně,
libovolně dlouho, a nespadne, sedne si bez pomoci, za ruce se vytáhne se vytáhne do stoje.
Tím, že se spánek ke konci prvního roku zkracuje, zbývá dítěti na experimentaci asi 6 hodin
denně a tím lze také vysvětlit veliký pokrok v jeho chování. V tomto období pokládáme experimentaci
za hlavní činnost, na kterou dítě vynakládá veškerou energii. Lze ji proto označit za předchůdkyni hry,
neboť se v ní rozvíjí nejenom motorika, ale i funkce všech analyzátorů:
Ve čtyřech měsících začíná kojenec diferencovat známé a cizí lidi, bohatě registruje neverbální
komunikaci. V šesti měsících jsou u dítěte zřejmé některé emoce – hněv, strach…; v této době už
i žertuje. Vztah k dospělým je vždy vřelejší než k vrstevníkům. V sedmi měsících se začíná projevovat
fixace k jedné osobě, pokud tuto osobu nevidí, začne projevovat separační reakce. Koncem
kojeneckého období se stabilizují určité nálady, je to i dílo matky, která může své nálady přenášet i na
dítě.
Stabilita pozornosti je na počátku kojeneckého období křehká, ale v posledních třech měsících se
všechny funkce zkvalitňují a pozornost tak vydrží až 15 minut.
Paměť stojí především na znovupoznání. V šesti měsících uchovává znovupoznání, ale maximálně
tři dny, ve 12 měsících až tři týdny. Děti si pamatují sled pohybů, který zažívají; dítě vyžaduje, aby
tento sled probíhal neustále stejně. V posledním čtvrtletí se i paměť zkvalitňuje
U kojence před vznikem řeči mluvíme o senzomotorickém období. Chybí mu i myšlení,
i představy, které by umožňovaly zpřítomnit předměty nebo osoby za jejich nepřítomnosti. Existuje
obecná shoda v tom, že inteligence existuje již před řečí – senzomotorická inteligence (vjemy,
pohyby). Nejpozději mezi 12. – 18. měsícem se kojenec stává inteligentním. Spontánní pohyby
přecházejí v naučené zvyky a ty pak v inteligentní jednání.
Batole (do 3 let)
Obecná
ƒ
ƒ
ƒ
ƒ
ƒ
ƒ
charakteristika
období osamostatňování
bez problému chodí a běhá
velmi rychlý rozvoj řeči
symbolické myšlení
učení tělesné čistoty (záchod, smrkání…)
období prvního vzdoru
vývoj dětské kresby
„egocentrik“ ovládaný především city; lépe kontroluje své pohyby
vnímání: zaujme, co je nápadné; dokáží popsat obrázek (ale jen, co na něm vidí za věci, ne
jejich vztah)
dětský prezentismus – vnímání času stylem „tady a teď“ (nevzpomíná ani neplánuje)
pomocí námětových her (hraní „na něco“) se rozvíjí sebeovládání, přejímání společenských
norem
myšlení - provádí nelogické úsudky, např.: „jak se mi to jeví, tak to je“ (fenomenalismus),
„všechno někdo vyrobil“ („někdo sněží“ – artificialismus), vše má vlastní vůli (dynamismus –
oplatí ránu stolu, když do něj vrazí)
ve 2 letech se již nazývá jménem (již se považuje za „Já“)
city: silné až afekty; generalismus – když někoho nemají rádi, tak celého (nelíbí se jim na
dané osobě třeba boty, nemají rádi celou osobu)
HRUBÁ MOTORIKA
Chodí samostatně, zastaví se a pokračuje v cestě v chůzi
JEMNÁ MOTORIKA a ADAPTIVNÍ CHOVÁNÍ
ƒ ve 12. měsíci postaví dvě kostky na sebe
ƒ ve 2 letech - 6 -7 kostek na sebe - staví věž + napodobuje vlak, ale bez komínu = horizontální
řada kostek
ƒ PSANÍ: roční dítě tužkou tluče; v 15. měsíci čmárá; ve 2 letech napodobí vertikální čáru a kruhové
čáranice ; ve 3 letech - uzavřený kruh
ŘEČ:
ƒ 1 1/2 roku - zná asi 20 - 30 slovíček - 1 slovíčko (např. bác)
znamená jednu větu
ƒ 1 3/4 roku - 30 - 50 slov
ƒ 2 roky - 200 - 300 slov + první dvouslovné věty
ƒ 3 roky 700 slov
ƒ dítě mluví nejprve ve 3. osobě (např.: Pája papá) a ve 2 1/2
letech už používá 1. osobu, mn.č., min. čas
ƒ ve třech letech si uvědomuje vlastní pohlaví a zná své jméno
SOCIÁLNÍ VÝVOJ:
ƒ doznívání separační úzkosti
ƒ již se samo oblékne
ƒ ve 2. roce si říká o záchod
ƒ HRAJE SI :
HRY
hra - činnost, která přináší uspokojení, má instinktivní základ; vrozená; biologicky účelná aktivita
biol. funkce hry - příprava na život; přirozená součást socializace
potřeba hry - převažující činností v dětství; raná forma dětské hry - EXPERIMENTACE, kdy
si dítě procvičuje senzomotorické koordinace = funkční hry
symbolická hra - ve věku 2 - 7 let - určité objekty jsou zastupovány = z krabice auto
fikční hra - dítě napodobuje dospělé = hra na maminku - uvědomování si soc. rolí
skupinové hry s pravidly - upevňování vědomí já a sebehodnocení
kooperativní hra - děti si jsou schopny hrát dohromady a rozdělovat si vlastní role
Předškolní věk (4 - 6 let)
psychika ovládána fantazií (nekorigována rozumem), pozornost se stává z bezděčné
zaměřenější
paměť je mechanická, objevuje se úmyslná paměť; myšlení je názorné (musí předmět, o
kterém přemýšlí, vidět) a rozvíjí se činností, nedokáže přemýšlet nad několika aspekty
současně („co je těžší – kilo peří nebo železa?“)
city: snadno přechází do afektu (vztek, strach…), již dokáží popsat, co konkrétně se jim na
dané věci nelíbí; velký vliv (až manipulativní) mají pohádky
velký vliv má samozřejmě kvalita rodinného prostředí (úplná rodina, pobyt s rodiči aj.)
poruchy: nechutenství (dítě raději nenutit), okusování nehtů aj. – zlozvyky (důsledek neuspokojivých
citových vztahů – při odstraňování je důležité hledat příčiny), opoždění vývoje řeči, vzdorovitost,
enuréza
Obecná charakteristika
ƒ typický věk hry - osvojování sociálních rolí, tvořivost, aktivita
ƒ rozvoj řeči se pomalu dokončuje - na konci období až 6 000 slov
ƒ do tří let si hlasitě opakuje instrukce - 4 - 5 let - vnitřní řeč
Tříleté dítě:
ƒ když jde do schodů střídá nohy
ƒ kresba kruhu podle předlohy
ƒ tělesná čistota
ƒ krátké říkanky, poslouchá rádo krátké pohádky
Čtyřleté dítě:
ƒ jde po nízké kladině
kresba křížku a pána = hlavonožec
otázky typu :" Proč . . ."
rozlišuje jednoduchá antonyma
umí rozlišit 1 a 2
ƒ
ƒ
ƒ
ƒ
Pětileté dítě:
ƒ z kostek staví bránu
ƒ jezdí na kole, trojkolce
ƒ puzzle
ƒ čtverec podle předlohy
ƒ trupák
ƒ spočítá 3 - 5 prvků
ƒ samo na záchod bez pomoci
Šestileté dítě:
ƒ dítě by mělo být zralé pro školu
ƒ dítě nezralé - může se vytvořit školní fobie, elektivní mutizmus = nemluvnost se žáky a učiteli
Dětství (6-10 let)
toto období začíná vstupem do školy, jde o velkou změnu v životě dítěte
zpočátku projevují tzv. naivní realismus (všemu důvěřují), který přechází v kritický realismus
přechod od mechanické na logickou paměť
1. třída – nezáměrný výběr kamaráda, orientace na paní učitelku více než na vrstevníky
(žalování), ve 2. třídě se již ustavují skupinky o 5-7 členech, které mají svého „šéfa“, 3.-4.
třída – probuzení „ducha“ třídy
vnímání je systematičtější, pozornost přechází v záměrnou (v 10-11 letech dokáží vykonávat
nudnou činnost až 40 minut), paměť je úmyslnější, myšlení – stadium konkrétních operací
(viz Piaget)
motivace a vůle: rozvíjí se zájmy, motivace je propracovanější, dokáží se dlouhodoběji
zaměřit na dosažení zvoleného cíle
ƒ
ƒ
ƒ
ƒ
naivní realismus - závislost na to, co mi kdo poví
později kritický realismus - ověřuje si poznatky sám
konvenční morálka - chování podle očekávání
v tomto věku rozvoj eidetické vlohy - výrazná představivost
Období dospívání
ƒ
ƒ
biologicky význačné období - dospívání - pohlavní zrání
začleňování do společnosti
dělíme na období
1. starší školní věk
2. adolescentní období
1. pubescence - 11 - 15 let - chlapci o něco později
a) prepuberta - 11 - 13 let - růstová akcelerace
b) vlastní puberta - reprodukční schopnost
2. adolescence - 15 - 22 let - optimální reprodukční zralost
SEKULÁRNÍ AKCELERACE - během vývoje generací dochází ke
zrychlování těl. vývoje. Předchází avšak velmi rychle vývoji
psychickému => vývojová disharmonie
EMOČNÍ PROJEVY
ƒ elace - povznesená nálada
ƒ emoční labilita
ƒ impulzivní reakce
Prepuberta (do 12/13 let) a puberta (do 15 let)
objevují se sekundární pohlavní znaky, začíná funkčnost pohlavních orgánů
projevy: zhoršení pozornosti, kritičnost, dráždivost, labilita, horší motivace (často se jako
důsledek objevuje záškoláctví, útěky z domova aj.), stálá opozice (negativní postoj vůči
všemu), pocity méněcennosti; tyto problémy se maskují – suverenitou, posilováním
sebedůvěry (party), činnosti směřující k agresi (k lidem či objektům)
poruchy učení a chování (dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, dyspraxie, dysmúzie
aj.)
vnímání a pozorování: povrchní, nepřesné (ukvapené závěry), útlum paměti – sklon
k mechanické paměti
období vytváření rysů osobnosti, potřeba větší samostatnosti (často ústí v problémy s rodiči)
navazování prvních kontaktů – první nesmělé pohledy, psaníčka a „tajné“ schůzky; to je také
často cesta k dokázání si osobní důležitosti a hodnotnosti
velkou roli hrají mimoškolní a zájmové aktivity; rozvíjí se mravní normy, smysl pro fair-play,
poctivost, čestnost
Adolescence (15 - 22 let)
paměť je logická, systematická; myšlení více divergentní, dospívající je již schopen abstrakce
přibývá zkušeností, orientace na podstatné věci, důležité je hledání vlastního místa ve světě,
vytváří se tzv. světový názor; objevuje potřeba „velkých výkonů“ – akce ve kterých se
prokazuje fyzická kondice, odvaha aj. (často dochází k přecenění vlastních sil)
v diskuzi s dospělými jsou rovnocennými oponenty, často mají bystré úsudky, nejsou zatíženi
předsudky, nevýhodou je nedostatek zkušeností
objevují se generační rozpory – pramení
v oboustranném nepochopení
dospívající potřebuje sociální kontakty, důležitá je
také atmosféra rodiny, kde by mělo dojít k určité
proměnně – nadřazování rodičů a jejich poručnictví
působí problémy
u vrstevníků jsou oblíbeni: extraverti, iniciativci,
humoristi, asertivní a sympatičtí jedinci
rozvíjí se empatie (schopnost vcítit se do druhých,
dívat se na svět jejich očima)
zájmy jsou širší, muži mají v tom, co by chtěli
vykonávat za povolání obvykle dříve „jasno“
v tomto období se objevuje řada problémů (viz
duševní poruchy)
hlavním vývojovým úkolem adolescence je vytváření
vlastní identity („kdo jsem?“)
Časná dospělost
(20 - 25 let)
ƒ hledání partnera
ƒ začátek práce
ƒ reprodukční období - zájem o děti
ƒ nalezení intimního vztahu
Střední dospělost
(25 - 45 let)
ƒ ukončení - klimakterium vyúsťující do menopauzy
ƒ maximální produktivita
ƒ bohaté zkušenosti
Pozdní dospělost
(45 let - 65 let)
ƒ
ƒ
období bilancování
krize středního věku:
o známky pokleslé výkonnosti
o
o
o
o
ukončení reprodukčního období u ženy
rodičům odcházejí děti - pocit prázdnoty u matek
nová soc. role - prarodiče
konec pozdní dospělosti - důchod - náhlá soc. změna
Stáří
(rané stáří - 65 - 75 let ; pozdější po 75 letech)
GERONTOLOGIE - nauka o stáří
GERIATRIE - nauka o chorobách ve stáří
GERONTOPSYCHOLOGIE - nauka o duševních projevech starého člověka
Hlavní psychické změny: - zhoršení smyslového vnímání, pomalejší reakce
- zhoršení paměti - především pro nové události
- klesá inteligence
- mění se afektivní chování - znovu egocentrismus ( moje choroby );
ke světu lhostejní
- stávají se opět závislými na druhých
TERMINÁLNÍ OBDOBÍ - období umírání
PIAGETOVA STADIA KOGNITIVNÍHO VÝVOJE (JEAN PIAGET 1896-1980)
Vývojové stadium
1. senzomotorické stadium
(narození-2 roky)
2. předoperační stadium (2-7
let)
3. stadium konkrétních
operací (7-12 let)
CHARAKTERISTIKA
Odlišuje sebe od objektů. Rozeznává sebe jako aktivního činitele a začíná
jednat záměrně: např. tahá za stuhu, aby hýbalo hračkou, nebo třese
chrastítkem, aby dělalo hluk. Dosahuje vědomí stálosti objektu: uvědomuje si, že
objekty dále existují, i když nejsou přítomné pro bezprostřední smyslové
vnímání.
Učí se užívat jazyk a vytváří reprezentace objektů pomocí představ a slov.
Myšlení je stále egocentrické: má obtíže s uvědomováním si názorů druhého.
Třídí předměty podle jednoho rysu, např. dává dohromady všechny červené
hračky, nezávisle na jejich tvaru, nebo všechny kostky, nezávisle na jejich barvě.
Dokáže logicky přemýšlet o operacích, objektech, událostech. Chápe stálost
počtu (v 6 letech), množství (v 7 letech) a hmotnosti (v 9 letech). Třídí předměty
podle různých vlastností a dokáže je seřadit podle jedné vlastnosti, např.
velikosti.
4. stadium formálních operací Dokáže myslet logicky o abstraktních pojmech a systematicky testovat hypotézy.
(12 let a výše)
Zabývá se abstrakcí, budoucností a ideologickými problémy.
Stadia morálního usuzování (Lawrence Kohlberg, 1969)
úroveň II:
stadium 3
stadium 4
úroveň III:
stadium 5
stadium 6
Charakteristika
předkonvenční morálka
orientace na trest - poslouchá příkazy, aby se vyhnul potrestání
orientace na odměnu - přizpůsobuje se, aby získal odměnu, jedná tak, aby se mu
vrátilo, co poskytl
konvenční morálka
orientace na to být hodným dítětem - přizpůsobuje se, aby se vyhnul nesouhlasu
ze strany druhých
orientace na autoritu - dodržuje zákony a sociální pravidla, aby se vyhnul
odsouzení ze strany autorit a vzniku vlastních pocitů viny, že "nedělá svoji
povinnost"
postkonvenční morálka
orientace na společenskou smlouvu - jedná podle principů obecně uznávaných
jako podstatné pro veřejné blaho, tyto principy podporuje proto, aby získal uznání
od vrstevníků a tím i uznání sebe samého
orientace na univerzální etické principy - jedná podle samostatně zvolených
etických principů (které si obvykle cení spravedlnosti, důstojnosti a rovnosti), tyto
principy podporuje, aby zabránil odsouzení sebe samého
literatura: R. L. Atkinson – Psychologie,
Á
Úroveň, stadium
úroveň I:
stadium 1
stadium 2