Signum Historiae 3 - Hukvaldská Heraldická Galerie

Transkript

Signum Historiae 3 - Hukvaldská Heraldická Galerie
Roãenka Hukvaldské heraldické galerie
ãíslo 3 (2006)
Drazí pfiátelé,
Tato pravidla jsou pro v‰echny závazná a pfiísnû
dbáme na to, aby byla dodrÏována.
V souãasné dobû je na internetov˘ch stránkách
také rodov˘ a zemsk˘ erbovník, oba ale budou
postupnû doplÀovány znaky, které vy‰ly v Signum
historiae.
Na na‰ich stránkách naleznete také pfiipravované v˘stavy Hukvaldské heraldické galerie nebo
jejich ãlenÛ a nûco z její ãinnosti, protoÏe hlavní ãinností Galerie není jen vydávání Signum historiae.
Teì nûco o na‰em zmoudfiení. Pochopili jsme,
Ïe vydávání ãasopisu je radost, zlost na spolupracovníky a úleva, kdyÏ to „vytlaãíme“. „KaÏdá sranda
nûco stojí“ a do v˘tisku prvního ãísla jsme investovali peníze. U druhého ãísla jsme uÏ byli chytfiej‰í
a to jsme uÏ vydali hlavnû na CD ve formátu pdf.
To zlevnilo v˘robu ãísla na cenu ãistého CD, jeho
obalu a po‰tovného. Nicménû je‰tû stále si splácíme papírové vydání prvního ãísla, na kvalitním
papíru, kvalitním tiskem. Druhého ãísla jsme
vytiskli nûkolik „kouskÛ“ se sníÏen˘mi nároky na
kvalitu tisku. Tyto papírové v˘tisky jsou ale urãeny
pouze odbûratelÛm, ktefií nemají pfiístup na poãítaã. Tento trend je pro nás pfiijateln˘. Ale po‰tovné
za zaslání ãasopisu a posílání penûz zpût není
zrovna laciné, proto jsme se rozhodli, Ïe toto ãíslo
jiÏ vyjde pouze v podobû elektronické. Signum
Historiae nyní bude dostupné ke staÏení z na‰ich
internetov˘ch stránek zdarma.
Tím jsme vyfie‰ili také financování, kdy do v˘roby
zpravodaje Signum Historiae investujeme pouze
nበãas, kter˘ nemusíme nikomu platit.
S tím v‰ak souvisí i otázka honoráfiÛ pro dopisovatele. Vûfiíme v‰ak, Ïe nám zÛstanete i nadále
vûrni a o své badatelské v˘sledky se i nadále budete dûlit se v‰emi ãtenáfii a pfiíznivci.
TakÏe sami mÛÏete sledovat a souãasnû i ovlivÀovat obsahovou náplÀ.
vítám Vás na stránkách obãasníku Signum historiae. Toto tfietí ãíslo na‰eho ãasopisu, kter˘ vydává
klub Hukvaldská heraldická galerie je jiÏ pouze
v podobû elektronické, ve formátu „pdf“, kter˘ je
ãiteln˘ v nejroz‰ífienûj‰ím programu Adobe
Acrobat Reader. Ten je volnû ke staÏení na mnoha
internetov˘ch stránkách a je dostupn˘ pro v‰echny
platformy (PC i Macintosh).
Za poslední rok se toho dost událo a také, doufám, jsme o nûco chytfiej‰í.
Zaãnu Hukvaldskou heraldickou galerií, která
v únoru roku 2005 pfie‰la pod obãanské sdruÏení
Richelieu, které do té doby tvofiila jen skupina historického ‰ermu. Tím se prakticky nic nezmûnilo, ale
mohli jsme jménem obãanského sdruÏení Richelieu
poÏádat o pfiidûlení ISSN pro nበãasopis. To je dÛleÏité pro ty z vás, ktefií uvádíte své pfiíspûvky do sv˘ch
referenãních materiálÛ.
DÛleÏitûj‰í vûcí bylo vytvofiení nov˘ch internetov˘ch stránek Richelieu, na kter˘ch se prezentuje
jak skupina historického ‰ermu, tak Hukvaldská
heraldická galerie. ZároveÀ tam má svÛj odkaz
Signum Historiae, kde budete moci sledovat pfiehled pfiipravovaného obsahu ãasopisu, je‰tû pfied
jeho vydáním. DÛleÏitou souãástí stránek je erbovník. Jako první byl vytvofien erbovník obãanské
heraldiky a znakÛ skupin, sdruÏení a spoleãností
pfieváÏnû pÛsobících ve sféfie historického ‰ermu
a oÏivené historie. JiÏ dnes je zde uvedeno témûfi
ãtyfiicet obãansk˘ch znakÛ. Tento erbovník je otevfien˘ v‰em, ktefií chtûjí prezentovat svÛj znak, znak
sdruÏení nebo firmy. U osobních znakÛ je to ale
podmínûno pravidly, která obecnû platí pro obãanskou heraldiku, které lze zhruba shrnout:
1. Znak musí b˘t jedineãn˘. Nesmí b˘t totoÏn˘
s Ïádn˘m dosud znám˘m znakem. Znak ‰lechtického rodu mÛÏe pouÏít jen pfiím˘ potomek tohoto rodu.
2. S v˘jimkou ‰títu potomkÛ ‰lechtick˘ch rodÛ,
mÛÏe b˘t ‰tít dûlen na maximálnû dvû pole.
3. Pro znaky obãanÛ se pouÏívá kolãí (uzavfiená
turnajová) pfiilba. Na pfiilbu je kladena toãenice a ne korunka. Na ‰tít obãanského znaku
je postavena pouze jedna pfiilba.
Za obãanské sdruÏení Richelieu,
klub Hukvaldská heraldická galerie
a redakãní radu Signum historiae
L. Kováfi
1
Alianãní znak Bedfiicha ze Îerotína a Libu‰e z Lomnice
na prÛãelí zámku v Novém Jiãínû
dická památka, upozorÀující na stavebníky jedné
z v˘znamn˘ch fází v˘voje zámku. (Obr. 1)
Na kamenné reliéfní desce vidíme heraldicky
vpravo erb v kolãím ‰títû s kfiídlem, nad nímÏ je
helm nesoucí v klenotu stejnou figuru jako ve ‰títû
tedy kfiídlo. Erb heraldicky vpravo nese lva vyrÛstajícího z trojvr‰í. Jako klenotu bylo opût pouÏito
totoÏné figury jako ve ‰títû, tedy lva. Oba ‰títy jsou
pfiiklonûny k sobû, jedná se o alianãní erb. Nositele
erbu urãuje nápis: „Lybusse z Lomnicze Bedrzich
z Zierotina na Stramberce a Jicine.“ (Obr. 2)
Pokusme se nyní pfiiblíÏit osobnosti obou stavebníkÛ novojiãínského zámku, jak nám to kusé
zprávy dochované v neãetn˘ch pramenech dovolí.
Bedfiich ze Îerotína (†1544) byl synem Petra ze
Îerotína a patrnû Markéty z Pern‰tejna. V mládí
vojensky slouÏil císafii Karlovi V. Pfii pobytu ve
Francii se mûl podle literatury nauãit dobr˘m mravÛm. Po jistou dobu pÛsobil jako zemsk˘ soudce.
V letech 1533 – 41 se stal majitelem novû vytvofieného panství Nov˘ Jiãín. K jeho statku tehdy nále-
Na mnoha stavebních památkách pocházejících
ze star‰ích etap na‰í historie se ãasto setkáváme
s heraldick˘mi prameny, jejímiÏ nositeli jsou ãasto
kamenné nebo ‰tukové reliéfy. Znaky poznamenané stopami ãasu a v exteriéru i povûtrnosti obvykle vefiejnost vnímá jako ‰edav˘ a nic nefiíkající
doplnûk prÛãelí a ãasto si jiÏ nedokáÏe pfiedstavit
pÛvodní nádheru takového prvku, kter˘ dfiíve na
pohledovû exponované ãásti dominoval a jasnû
urãoval stavebníka ãi mecená‰e novostavby ãi
opravy po dlouhá staletí. Taková sochafiská díla
b˘vala ãasto opatfiena polychromií, z níÏ se dochovaly jen nepatrné zbytky, které dokáÏe odhalit jen
ruka zku‰eného restaurátora.
JestliÏe náv‰tûvník Nového Jiãína zamífií ulicí
z jiÏního rohu námûstí jihov˘chodním smûrem
a projde prÛjezdem, dostane se na vnûj‰í nádvofií
zámku, jehoÏ si místní obyvatelé jiÏ po generace
zvykli naz˘vat Îerotínsk˘. Pfiímo pfied ním se
otevfie prÛhled na loggii se sdruÏen˘m oknem,
pod jejímÏ parapetem se nachází pÛvabná heral-
Obr. 1
2
Obr. 2
Lva rostoucího z trojvr‰í mûla tato nejstar‰í
známá varianta znaku rovnûÏ v klenotu.
V Paprockého zrcadle se uvádí jiÏ lva rostoucí
z trojvr‰í a hledícího vlevo. Ve stavebních aktivitách ÎerotínÛ se ãasto vyskytuje ztvárnûní jejich
erbu. Na hradû Star˘ Jiãín byly nalezeny ãetné
kachle zdobené heraldick˘mi figurami ÎerotínÛ
v mnoh˘ch variantách. (Obr. 4) Siebmacher
uvádí jako jednu z moÏn˘ch variant i lva ãerveného vyrÛstajícího ze zeleného trojvr‰í. V roce
1706 byli Îerotínové pov˘‰eni do hrabûcího
stavu a zaãali pouÏívat zlatého lva na stfiíbrném
trojvr‰í. Od roku 1740 v souvislosti s postupem
v hierarchii nobility jiÏ pouÏívali sloÏit˘ nûkolikanásobnû dûlen˘ znak.
Bedfiichova Ïena Libu‰e z Lomnice byla snad
dcerou Václava Mezifiíckého z Lomnice. Libu‰e
patrnû sdílela náboÏenské pfiesvûdãení svého manÏela, protoÏe po jeho smrti potvrdila 6. 1. 1544
Ïelo mûsto a zámek Nov˘ Jiãín, hrad a mûsto
·tramberk a vesnice ·enov, Bernartice, Îilina,
Bludovice, Îivotice, Mofikov, Hodslavice, Libho‰È,
Rohlina, Vefiovice a Tamovice. SÀatkem s Libu‰í
z Lomnice vyÏenil snad i ãást Námû‰ti. Byl horliv˘m pfiívrÏencem Jednoty Bratrské, kterou v‰emoÏnû podporoval, zatímco ke konání katolick˘ch
obfiadÛ se stavûl rezervovanû. Zapovídal napfiíklad
poutû na Kotouã. Za Bedfiicha existoval v Novém
Jiãínû bratrsk˘ sbor s bratrsk˘m domem, ‰kolou
a loukou.
Îerotínové patfií k nejstar‰ím moravsk˘m
rodÛm. (P¤ÍLOHA â. 3) V˘voj jejich znaku je
v literatufie popsán. Nûktefií badatelé (Kadisch,
BlaÏek) je povaÏují za potomky pánÛ z PÀovic.
Blud z PÀovic, kter˘ se psal po Starém Jiãínu,
mûl mít ve znaku lva na trojvr‰í. Siebmacherova
edice uvádí jako nejstar‰í známou podobu
znaku ãerného lva vpravo kráãejícího na trojvr‰í.
3
Obr. 3
mohl seznámit s projevy renesance ve Francii
a Nûmecku a jistû mûl moÏnost angaÏovat i tamûj‰í
umûlce a fiemeslníky. Právû tehdy zfiejmû vzniklo
druhé patro jiãínského zámku, jehoÏ vnûj‰í strany
byly zdÛraznûny atikami a ãlenûny vûÏicemi. Z doby
renesanãních úprav proveden˘ch v interiérech za
Bedfiicha se dochovaly zvlá‰tû klenby konstruované
podle pokroãil˘ch schémat, zfiejmû zprostfiedkovan˘ch
zedníky – imigranty. Zámek dochovan˘ zãásti je‰tû
v jeho renesanãní podobû ukazují veduty zámku,
zachycující jeho v˘voj od 18. století. (Obr. 5)
O urãení znaku nebylo v tomto pfiípadû pochyb,
erby jsou popsány. Problém se objevil v okamÏiku,
kdy se stanovovalo pojetí, jak erby prezentovat
vefiejnosti. Souãástí koncepce obnovy fasády
zámku byl i zámûr restaurovat alianãní erb. V roce
2003 se zaãalo uvaÏovat o restaurování tohoto
erbu. Pro tento úkol byl vybrán Jakub Gajda.
Restaurátor provedl prÛzkum a zjistil, Ïe reliéf byl
zhotoven z jemnozrnného pískovce se Ïelezit˘mi
partiemi, pravdûpodobnû pocházejícího z oblasti
Bratfiím jejich majetek a osvobodila je od roboty,
poplatkÛ a povinností i od odúmrti. Sbor mûl platit vrchnosti pouze 4 gro‰e roãnû. Dále povolila
v bratrském domû svobodnû provozovat fiemesla
a vafiit pivo pro svou spotfiebu. Své pohfiby mohli
konal volnû u kostela. Po smrti svého muÏe se
stala poruãnicí nezletilého syna Jana (1541 –
1583). Libu‰e zemfiela v roce 1559. Jan se ujal panství po dosaÏení zletilosti v roce 1554. I on byl
stoupencem jednoty bratrské a Ïákem Jana
Blahoslava.
Mezifiíãtí z Lomnice jsou star˘ moravsk˘ rod.
Prameny t˘kající se Mezifiíãsk˘ch by mûly b˘t uloÏeny ve znojemském archivu, kam museli Mezifiíãtí
odejít po tfiicetileté válce. K tomuto rodu náleÏel
i básník Vilém z Mezifiíãí.
Bedfiich ze Îerotína je povaÏován za jednoho ze
stavebníkÛ zámku v Novém Jiãínû. Pfiestavba b˘vá
vroãena do období mezi lety 1523 a 1541, respektive
po roce 1539, kdy Bedfiich pfienesl své sídlo ze
·tramberka do Nového Jiãína. Na sv˘ch cestách se
4
Maletína na Moravû. Povrch kamene byl pokryt vpit˘mi prachov˘mi neãistotami. Na nûkter˘ch místech narÛstaly tyto penetrované neãistoty v tmavé
krusty, které by se mohly pozdûji odlupovat spoleãnû s vrchní vrstvou materiálu reliéfu. Na erbu
i pfiikryvadlech byla postiÏitelná men‰í plastická
po‰kození.
Pod neãistotami nalezl restaurátor i relikty
barevn˘ch pigmentÛ, proto bylo rozhodnuto
o barevném pojednání povrchu znaku. Na základû
hloubkového prÛzkumu, z nûhoÏ vze‰lo pravdûpodobné pÛvodní barevné pojednání erbu, bylo
stanoveno probarvení znaku. Mûlo jít pouze
o náznakovou lazurní polychromii navozující
dojem patiny stáfií.
Z restaurátorského prÛzkumu vze‰lo následující
barevné fie‰ení erbu: Znak Bedfiicha ze Îerotína
tvofií ãern˘ lev se zlatou korunkou vyskakující ze
stfiíbrného trojvr‰í na ãerveném poli. Na ‰títu je turnajsk˘ korunovan˘ helm. Jako klenotu bylo opût
pouÏito vyskakujícího lva se zlatou korunkou. Ve
‰títû Libu‰e z Lomnice se nachází na stfiíbrném poli
ãerné kfiídlo se zlat˘m perisoniem. Shodné kfiídlo
tvofií klenot upevnûn˘ na turnajsk˘ helm.
Na pfiikryvadlech znaku Libu‰e z Lomnice
ulpûly podle restaurátorské zprávy zbytky ãervenooranÏového sufiíku a uhlové ãernû (Obr. 6). Podle
nalezen˘ch reliktÛ pigmentu stanovil restaurátor
jako nejpravdûpodobnûj‰í barevnost ãerno – ãervenou.
K pfiipravovanému barevnému fie‰ení se vyjadfiovali rovnûÏ heraldikové, ktefií stanovili podle
dobov˘ch analogií svého oboru nejpravdûpodobnûj‰í barevnost alianãního erbu. V souladu s heraldick˘mi pravidly navrhli pro spodní stranu
pfiikryvadel Libu‰e z Lomnice bílou podle barvy
pole znaku.
Aktéfii stáli pfied zásadní otázkou: mají poopravit tinktury znaku podle soudob˘ch platn˘ch
heraldick˘ch pravidel a star‰ích pramenÛ nebo se
drÏet historického vybarvení novojiãínského
znaku, doloÏeného zde restaurátorsk˘m prÛzkumem? Památkáfii zde pfiipomnûli samotnou definici
restaurování z Benátské charty formulované v roce
1964, v níÏ se fiíká, Ïe restaurování je operací, která
má uchovat v˘jimeãn˘ charakter …a zakládá se na
respektování staré podstaty …
Nakonec bylo rozhodnuto prezentovat znak
v podobû, jaká byla popsána na základû dochovan˘ch reliktÛ polychromie a mÛÏe se nejvíce blíÏit
stavu v dobû vzniku heraldické památky. Byl tak
zfiejmû akceptován pÛvodní v˘tvarn˘ zámûr
umûlce, kter˘ polychromoval heraldick˘ reliéf
a sjednotil cel˘ znak ãerno ãerven˘mi pfiikr˘vadly,
vytváfiejícími v˘tvarné orámování. Investor zfiejmû
dovolil odch˘lit se od nejãastûji se objevujících
heraldick˘ch zvyklostí a nechal tak vzniknout
pÛsobivé v˘tvarné dílo.
Restaurátor nejprve reliéf oãistil metodou mikropískování za pouÏití jemného korundového prachu a vápenné mouãky. Pak nanesl barvy, ãemuÏ
pfiedcházela celoplo‰nû realizovaná mezivrstva tvofiená slabû koncentrovanou akrylovou pryskyfiicí.
Následovala postupná rekonstrukce, pfii níÏ ne‰lo
o dosaÏení pÛvodní sytosti a jasu barev, ale o navození dojmu sochafiské památky tvofiící souãásti
Obr. 4
5
Obr. 5
vnûj‰í fasády a vystavené pÛsobení povûtrnosti
a v nové dobû i zneãi‰tûného ovzdu‰í. V˘sledn˘
dojem tak má evokovat stopy stáfií, aby pÛsobil
jako exteriérov˘ reliéf vûrohodnû. Je samozfiejmostí, Ïe recentní barevná úprava musí b˘t reverzibilní, tedy vratná. Hotové dílo bylo pfievzato 3. 6.
2004. (Obr. 7)
Koneãná barevná úprava prezentovala stav, jak
nejpravdûpodobnûji mohl znak vypadat s nedlouh˘m ãasov˘m odstupem od svého vzniku, a uchovala jeho v˘povûdní hodnotu jako historického
pramene. Do katalogu erbÛ tak mohla b˘t zafiazena
dosud nepoznaná varianta znaku Libu‰e z Lomnice
pouÏitého v alianci z erbem jejího chotû Bedfiicha
ze Îerotína v tomto pfiípadû charakteristická vysokou kvalitou provedení v˘tvarného díla.
Lucie August˘nková
Obr. 6
6
Literatura:
– Gajda, J.: Kamenn˘ alianãní znak Libu‰e z Lomnice
a Bedfiicha ze Îerotína a na ·tramberce. Restaurátorsk˘
zpráva. Ostrava 2003.
– Augustinková, L. - R. Rosová, SHP zámku v Novém Jiãínû.
Ostrava 2004.
– Mezinárodní dokumenty ICOMOS o ochranû kulturního dûdictví. Praha 2001. Sestavil a k vydání pfiipravil Ale‰ Vo‰ahlík.
– OttÛv slovník nauãn˘.
– Eliá‰, J.: Hrad Star˘ Jiãín – archivní prÛzkum. Brno 1981.
– Hrejsa, F.: Sborové Jednoty Bratrské. Praha 1935.
– Kadisch, H. von - BlaÏek, C.: Siebmacher_s Märische Adel.
Nürnberg 1899.
– Tichánek, J. – ·er˘, Z.: ·lechtická sídla na Novojiãínsku.
Opava 2003.
– Pavlík, â. – Vitanovsk˘, M.: Encyklopedie kachlÛ v âechách,
na Moravû a ve Slezsku. Ikonografick˘ atlas reliéfÛ na
kachlích gotiky a renesance. Praha 2004.
Soupis pfiíloh:
1) Pohled na severozápadní prÛãelí v˘chodního kfiídla zámku v Novém Jiãínû s loggií, fotografie, 2004.
2) Alianãní erb Bedfiicha ze Îerotína a Libu‰e z Lomnice,
stav pfied restaurací, 2003.
3) Rodokmen ÎerotínÛ. Pfievzato z publikace ·lechtická sídla
na Novojiãínsku.
4) Kachle s Ïerotínsk˘m erbem z hradu Star˘ Jiãín, poãátek
16. století. Muzeum Novojiãínska, inv. ã. H1106.
5) âapek, veduta Nového Jiãína, detail zámku, 1744.
Muzeum Novojiãínska.
6) Relikty ãervenooranÏového sufiíku nalezené na pfiikryvadlech
erbu. Pfievzato z restaurátorské zprávy J. Gajdy z roku 2003.
7) Alianãní erb po restaurování, 2004.
Tvrz a zámek ve Lnáfiích
První zpráva je z roku 1318, kdy je v listinách
uvádûn Habart ze Lnáfi.
Bohuslav Balbín (ãesk˘ historik, 1621 – 1688)
ale tvrdí, Ïe nejstar‰í drÏitelé Lnáfi mûli v erbu klíã.
Skuteãnû relace komorníkova z roku 1568 vypravuje, Ïe byl „nad mostem nad vraty ve zdi vytesán
erb z kamene po starodávnu, a v témÏ erbu v poli
Lnáfie se nacházejí asi 100 km jihozápadnû od
Prahy, na hlavní silnici E-49 z Plznû do âesk˘ch
Budûjovic, v centru staré rybníkáfiské oblasti.
Nejstar‰í rybníky jsou zde jiÏ od dob Karla IV.
Jde vlastnû o dva historické objekty stojící vedle
sebe. PÛvodní gotickou, renesanãnû pfiestavûnou
tvrz a barokní zámek.
PrÛãelí zámku ve Lnáfiích
7
8
byl vytesán klíã jeden ‰ikem pfies pole, ale textu
a léta tu vytesáno nebylo.“ Také lidé pr˘ „sl˘chávali
od starodávna jmenovati to sídlo Klíãumburk.“
Klíã je erbem pravdûpodobn˘ch pfiedchÛdcÛ
Habartov˘ch a skuteãn˘ch zakladatelÛ tvrze
SchlüsselburgÛ, jejichÏ znakem je ãern˘ klíã ‰ikmo
poloÏen˘, zuby nahofie, obrácen˘mi vlevo, na
stfiíbrném ‰títû. Stejn˘ klíã je v klenotu na stfiíbrné
desce, pfiibliÏnû tvaru vûjífie, na jejíÏ horní stranû
vybíhají 5 ‰pic, na kter˘ch jsou zlaté koule.
Po Schlüsselburgcích získal Lnáfie sÀatkem(?)
Habart, kter˘ se pak psal ze Lnáfi.
Vladykové ze Lnáfi byli stejného erbu jako vladykové z Frymburka a Kasejovic, ve ‰títu byla oslí
hlava. Na Jindfiichohradeckém hradu je znak vymalován barevnû, ‰tít je zlat˘ a oslí hlava ãerná. Na
peãeti Viléma ze Lnáfi z roku 1398 je vyobrazen
i klenot, kter˘ je tûÏce urãiteln˘. Z pfiilby vyrÛstá
tyã nebo stonek, ze kterého vychází dvû vûtve,
porostlé trojúhelníkov˘mi v˘bûÏky. Figura v klenotu pfiipomíná palmové listy, ale mohlo by se
spí‰e jednat o péra nebo podobnou figuru.
Habart ze Lnáfi spolu se sv˘mi bratry „podával“
roku 1356 ke kostelu Kasejovickému. Kunrat ze
Lnáfi je ãasto jmenován v tehdej‰ích listinách,
Ka‰na na nádvofií zámku
poprvé jako patron v Kasejovicích a v letech 1372
aÏ 1404 jako patron ve Lnáfiích. S Kunratem se
roku 1398 v jednom pÛhonu k dvorskému soudu
jmenuje Vilém ze Lnáfi, kter˘ se v roce 1433 zúãastnil Svatomartinského snûmu v Praze.
Lnáfie pfie‰ly pravdûpodobnû prodejem na Petra
star‰ího Zmrzlíka ze Svoj‰ína, za nûho byl purkrabím lnáfisk˘m Vyntífi z Kádova.
Zmrzlíkové mají na stfiíbrném ‰títû 3 vodorovné
ãervené pruhy. Jako klenot mají stfiíbrná kfiídla se
tfiemi pruhy ze ‰títu. Pfiikr˘vadla jsou ãervenostfiíbrná.
První se na Lnáfiích pí‰e Petr mlad‰í Zmrzlík ze
Lnáfi a z Ka‰perka, syn Petra star‰ího. Petr mlad‰í
Zmrzlík, pán na Lnáfiích a Ka‰perku, byl pfiíznivcem
husitského hnutí a proto byla lnáfiská tvrz husitsk˘ch v˘bojÛ u‰etfiena. T˘Ï bojoval je‰tû roku 1427
v husitském vojsku se sv˘m bratrem Janem u Plznû.
Pak se odvrátil od TáboritÛ a v bitvû u Lipan roku
1434 jiÏ bojoval na stranû panské jednoty.
Petr z hradu Ka‰perka v letech 1451 aÏ 1454
napadal bavorskou stranu hranice. Petr Zmrzlík
zapsal své manÏelce Annû ze ·ternberka 700 kop
vûna na lnáfiském zboÏí. Po smrti Anny ze
Zámecká kaple
9
10
·ternberka, tchán Volfa Novohradského, na lnáfiské panství pÛjãil. Za to mu bylo slíbeno podstoupení tohoto panství v roce 1575.
Erbem Novohradsk˘ch je na modrém ‰títu
stfiíbrno-ãervenû polcená orlice se zlatou zbrojí,
pruÏinou na prsou a korunkou navleãenou na
krku. V klenotu jsou otevfiená orlí kfiídla stfiíbrné
a ãervené se zlatou pruÏinou. Pfiikr˘vadla jsou ãerveno-stfiíbrná.
Za Volfa Novohradského z Kolovrat na Lnáfiích
do‰lo za úãasti Petra Voka z RoÏmberka roku 1608
k stmelení ãeské stavovské obce pfied vydáním
Majestátu o náboÏenské svobodû císafiem Rudolfem II.
Díky dobrému hospodafiení Volfa Novohradského bylo lnáfiské panství roz‰ífieno o nûkolik sousedních vsí. Volf v roce 1597 dokonãil
pfiestavbu staré tvrze v renesanãní zámeãek. Na
místû padacího mostu je most z cihel, ale lomená
brána ukazuje na vût‰í stáfií stavby neÏ je 16. století. Nad vchodem jsou dva erby, KolovratÛ
a ·ternberkÛ, pod nimi dvû tabule s nezfieteln˘mi
nápisy a letopoãet 1597. PrÛjezdem dvoupatrové
budovy se vjede na dvÛr, kde byl od druhé poloviny 17. století pivovar. Ke staré budovû tvrze byla
pfiistavûna novûj‰í budova.
Volf z Kolovrat s manÏelkou Juditou ze ·ternberka nechal v roce 1599 vystavût nad Lnáfii kapli
Nejsvûtûj‰í Trojice.
Pfied svou smrtí, která pfii‰la dne 18. 1. 1609,
Volf z Kolovrat zastával funkci nejvy‰‰ího komorníka Království ãeského.
Dûdic Volfa z Kolovrat, nejstar‰í syn Zdenûk,
rytífi fiádu svatého Jakuba, prodal 15. záfií 1617
lnáfiské panství se zámkem (pfiestavûnou tvrzí)
svému str˘ci Adamovi ze ·ternberka na Bechyni za
100 000 kop mí‰ensk˘ch. Adam byl katolík, ale
sná‰enliv˘ k jinovûrcÛm, a proto byl u‰etfien praÏské defenestrace. Po Bitvû na Bílé Hofie byl Ferdinandem II. dosazen v úfiad purkrabsk˘. Syn
Adama ze ·ternberka, kter˘ zemfiel roku 1623,
Jaroslav Volf dosáhl hodnosti císafiského rady,
komofiího a hejtmana kraje PrácheÀského. Po zákefiné vraÏdû roku 1635 Jaroslava Wolfa ze ·ternberka, jeho komorníkem Matûjem ·ollem
z Kasejovic, dostala Lnáfie jeho dcera Eva Johana.
Zámeck˘ apartmán
·ternberka její vûno roku 1465 „za odúmrÈ provoláno a král Jifií tûmi 700 kopami ãtyfii v˘prosníky
podûlil“. Tehdej‰í majitel lnáfiského panství Václav
Zmrzlík v letech 1472 aÏ 1473 tfii v˘prosy vykoupil.
VáclavÛv bratr a nástupce na Lnáfiích Jaroslav
Zmrzlík se postavil proti královu v˘nosu a roku
1490 vysoudil zpût poslední v˘pros.
Na zaãátku 16. století na Lnáfiích sedûl Václav
Zmrzlík, kter˘ roku 1519 prodal orlické panství.
Václav Zmrzlík si nechal roku 1542 do nov˘ch zemsk˘ch desek (staré shofiely) vloÏit lnáfiskou tvrz,
popluÏní dvÛr s popluÏím, mûsteãko Kasejovice
s popluÏním dvorem, domy a krãmami a drahnû
vesnic.
Poslední ze ZmrzlíkÛ Václav smlouvou datovanou 25. dubna 1564 prodává lnáfiské zboÏí ZdeÀkovi ze ·ternberka na Blatné za 20 000 kop gro‰Û
ãesk˘ch (45 000 kop mí‰eÀsk˘ch).
·ternberkové mají na modrém ‰títu zlatou osmicípou hvûzdu. V klenotu mají modrá zavfiená
kfiídla, mezi nimiÏ je hvûzda ze ‰títu. Pfiikr˘vadla
jsou modro-zlatá.
Zdenûk ze ·ternberka zemfiel roku 1575 a zastavil asi rok pfied tím lnáfiské panství Václavovi
z Donína na Bílém Újezdci na jeden rok za to, Ïe
nemohl vyplatit 10000 kop ãesk˘ch gro‰Û odkázan˘ch v závûti Václava Zmrzlíka (zemfiel roku 1568).
Páni z Donína mají v modrém ‰títû 2 zkfiíÏené
stfiíbrné jelení parohy (v literatufie lze najít nejãastûji
se ãtyfimi nebo ‰esti v˘bûÏky). V klenotu jsou stfiíbrné
parohy, mezi nimi je rostoucí korunovaná modfie
odûná panna se stfiíbrn˘mi rukávy a zlat˘mi vlasy,
drÏící oba parohy. Pfiikr˘vadla jsou modro-stfiíbrná.
Ale je‰tû v roce 1574 se hlásil Volf Novohradsk˘
z Kolovrat o 15 000 kop, které si Zdenûk ze
11
12
Leteck˘ pohled na zámek
jeho druh˘ syn TomበZacheus âernín, kter˘ byl místokancléfiem a lnáfiské panství roz‰ífiil. Za nûj probûhla v letech 1683 aÏ 1686 rekonstrukce zámku, kter˘
dosud dlouhodobû chátral.
âernínsk˘ hrabûcí erb, kter˘ pouÏíval
Humprecht Jan âernín, má na polceném ãervenomodrém ‰títu ãerven˘ srdeãní ‰títek korunovan˘
vévodskou korunou. Na ‰títku je stfiíbrné bfievno
se zlat˘mi iniciálami F III. V levé modré polovinû
‰títu jsou tfii stfiíbrné pruhy. V kaÏdém z nich je
jedno zlaté písmeno, v horním F, prostfiedním
M a dolním R. V klenotu jsou otevfiená orlí kfiídla,
ãervené a modré obû se tfiemi stfiíbrn˘mi pruhy.
Mezi kfiídly je stfiíbrnû obrnûná paÏe, vlevo drÏící
stfiíbrnou ‰avli se zlat˘m jílcem a ratolestí s listy
pfiirozené barvy. Pfiikr˘vadla jsou vpravo ãervenostfiíbrná a vlevo modro-stfiíbrná.
Hrabûcí titul s erbem pfiecházel v rodû âernínÛ
z Chudenic vÏdy jen na nejstar‰ího syna. Proto druh˘
syn Humprechta Jana âernína TomበZacheus pouÏívá pÛvodní nepolep‰en˘ ãernínsk˘ znak, kde ‰tít je
ãerveno-modfie polcen˘, v levé modré polovinû ‰títu
jsou 3 stfiíbrné pruhy. Klenotem jsou zavfiená orlí
kfiídla, modré obû se tfiemi stfiíbrn˘mi pruhy a ãer-
Ta se provdala za Adama Matyá‰e hrabûte z Trautmansdorfu.
Eva Johana ze ·ternberka prodala Lnáfisko
24. 1. 1660 za 79 000 r˘nsk˘ch zlat˘ch Al‰ovi
Ferdinandovi Vratislavovi z Mitrovic.
Vratislavové z Mitrovic mají ãerveno-ãernû polcen˘ ‰tít. V klenotu jsou ãern˘ a ãerven˘ buvolí
roh. Vratislavové pouÏívali na pfiilbû pohanskou
korunku a pfiikr˘vadla ãerno-ãervená ve formû kníÏecího plá‰tû.
Ale‰ Ferdinand Vratislav ale pouÏívá také znak
s obyãejnou helmovní korunkou a obvyklou formu
pfiikr˘vadel.
Ale‰ Ferdinand Vratislav panství roz‰ífiil a jeho
manÏelka Lidmila LaÏanská z Bukové nechala na
místû kaple Svaté Trojce vystavût v roce 1666 kostel. Ale‰ Ferdinand zaãal stavût téhoÏ roku vedle
staré tvrze nov˘ barokní zámek.
Dvû nejstar‰í dcery Ale‰e Ferdinanda Vratislava,
Marie Terezie a Eva Konstancie i jménem sv˘ch nezletil˘ch sester, prodávají Lnáfisko (panství „Schlüsselburg
jinak Lnáfie fieãené“) 21. ledna 1675 Humprechtovi
Janovi âernínovi z Chudenic za 180 000 florenÛ. Po
smrti hrabûte Humprechta Jana roku 1682 se Lnáfi ujal
13
14
vené. Pfiikr˘vadla jsou vpravo ãerveno-stfiíbrná
a vlevo modro-stfiíbrná.
Zámek ve Lnáfiích je ãtyfipodlaÏní budova a má
dispozici obdélníkového tvaru s plnû uzavfien˘m
nádvofiím s krat‰ími prÛãelími a del‰ími stranami.
Do zámku se vcházelo po kamenném mostû pfies
‰irok˘ vyzdûn˘ pfiíkop, zdoben˘ sochami svat˘ch.
Místo jeho posledního oblouku asi pÛvodnû b˘val
padací most, jak nasvûdãují otvory prvotnû urãené
pro kladky v barokním portálu.
Zvlá‰tností byl velk˘ zlat˘ klíã, vymalovan˘ na
prÛãelí zámku, v jehoÏ uchu byla vymalována
Matka BoÏí. Ve dvacát˘ch letech 20. století nahrazen klíãem na Ïulovém ãtverci, pfii rekonstrukci
v sedmdesát˘ch aÏ osmdesát˘ch letech 20. století
odstranûn.
KdyÏ se ve‰lo do zámku, byla tam svûtnice
s komorou v níÏ bydlel hejtman (roku 1679 to byl
Jan Franti‰ek Grejnár z Vevefií). V pfiízemí pak byla
kuchyÀka, pokoje, sklepy, kaple svatého Josefa,
‰tukou a malbami zdobená a tak umístûná, Ïe „lidé
na mostû stojící mohli celou m‰i svatou sly‰eti“ (to
je pfies prÛjezd do zámku, celé nádvofií a dnes by
to byly i chodby na stranû nádvofií zámku). Kromû
toho tu byly dva veliké pokoje pro listovnu
a v nich ãtyfii kanceláfie pro hejtmana a písafie
dÛchodního a obroãního.
V prvním a druhém poschodí byly pokoje malbami a ‰tukou zdobené, velik˘ sál s vlask˘m komínem a kredencem a oratofie pfii kapli.
Nádvofií zámku je ãtverhranné a b˘valo pÛvodnû
krá‰lené sloupovím s chodbami, nyní zazdûn˘mi.
Na nádvofií je ka‰na s Neptunem a rybami, z jejichÏ
úst pr˘‰tila voda do misek.
Na zámku se dochoval unikátní soubor barokních nástûnn˘ch maleb s v˘jevy z antické mytologie. V bohatû zdobené kapli pak fresky s v˘jevy
z bible a v zámecké zahradû 11 soch antick˘ch
bohÛ. ·tuková v˘zdoba tvofií spolu s freskami
a sochami harmonick˘ celek neb˘valé krásy.
Unikátem je velk˘ sál, jehoÏ nástropní freska
zobrazuje celé antické boÏstvo.
Stará tvrz byla upravena na pivovar. Byly tam
pokoje a svûtnice, dole byt sladovníkÛ, vrátnice
a vlastní pivovar. Je‰tû zde stála stará vûÏ, do které
se zavírali vûzÀové.
Po smrti Tomá‰e Zachea âernína v únoru 1700
uvázala se v lnáfiské zboÏí jeho vdova Zuzana Renata,
rozená z Martinic, jako poruãnice sv˘ch dcer. Panství
se ujala jedna z dcer, Marie Josefa âernínova, provdaná za hrabûte Leopolda Josefa Künigla.
Marie Josefa âernínova zemfiela v roce 1726
a panství pfie‰lo na její syny Václava Josefa (zemfiel
v roce 1737) a ·ebestiána Franti‰ka Josefa Künigla.
Küniglové mají ãtvrcen˘ ‰tít se srdeãním ‰títkem,
kter˘ je kosmo stfiívrno-ãervenû dûlen˘, ale z ãervené pÛle ‰títku vybíhá ‰ikm˘ klín k levému hornímu rohu. První a ãtvrté pole je polcené a dvakrát
ãerveno-stfiíbrnû dûlené. Druhé a tfietí pole je ãervené se stfiíbrnou hradbou sloÏenou z kvádrÛ se
ãtyfimi stínkami (není pravidlem) v dolní polovinû
pole, ale hradba nedosahuje aÏ ke spodní stranû
polí. Na ‰títu jsou tfii pfiilby s klenoty. Prostfiední
jsou otevfiená orlí kfiidla pravé ‰ikmo stfiíbrno-ãervenû dûlené s kosm˘m klínem vybíhající z ãerveného pole, levé je dûlené kosmo se ‰ikm˘m klínem.
Prav˘ klenot jsou dvakrát dûlené rohy, prav˘ ãerveno-stfiíbrnû a lev˘ stfiíbrno-ãervenû. Lev˘ klenot je
ãervená psí hlava na krku se zlatou zbrojí vyrÛstající ze stfiíbrné hradební koruny. Pfiikr˘vadla jsou na
v‰ech pfiilbách ãerveno-stfiíbrná.
V roce 1727 byl Lnáfisk˘ zámek upraven. Úprava
se tehdy dotkla oken velkého sálu a na vûÏ byly
instalovány bicí hodiny. Byla provedena také
barokní úprava zámeckého parku.
Nelze doloÏit, Ïe v té dobû byl dfievûn˘ most
pfies pfiíkop nahrazen kamenn˘m, ale sochy svûtcÛ
na mostû z této doby zfiejmû skuteãnû pocházejí.
·ebestián Franti‰ek Josef Künigl Lnáfie prodal
roku 1745 Franti‰ku Karlu Rudolfovi hrabûti ze
Sweerts a ·porku.
Sweerts-·porkové mají ãtvrcen˘ ‰tít s modr˘m
korunovan˘m srdeãním ‰títkem. Na nûm je kosmo
poloÏená hlava turka se stfiíbrn˘mi vlasy a vousy,
v ãerveno-stfiíbrném turbanu se stfiíbrn˘m fezem,
hledící vlevo nahoru. První a ãtvrté pole je dûlené
modrou latí (úzk˘m bfievnem) nahofie je pole
stfiíbrné, dole zlaté. V horním poli je rostoucí ãerven˘ dvojocas˘ lev se zlatou zbrojí obrácen˘ do
stfiedu ‰títu, dole je modrá ‰esticípá hvûzda. Druhé
a tfietí pole je ãervené se tfiemi klíny vybíhajícími
z levého okraje. Na ‰títu je pût pfiileb. První nese
15
krokví jsou modrá, pod krokví stfiíbrná. Pfiikr˘vadla jsou na obou pfiilbách modro-stfiíbrná.
Synem Jana Franti‰ka Lünckera byl Václav
Kliment z Lünckeru, kter˘ zemfiel roku 1865. Po
jeho smrti získali zámek a velkostatek ve Lnáfiích
Lilgenauové.
Lilgenauové mají ‰tít ãerveno-modfie dûlen˘. Na
‰títu je zelené trojvr‰í. Z prostfiedního kopce vyrÛstají tfii zelené stonky. Prostfiední má dva listy,
krajní jen jeden na stranû ven ze ‰títu, které jsou
v pÛlce ohnuté dolÛ. Na kaÏdém stonku je zlat˘
kvût lilie. Prav˘ stonek je pod kvûtem ohnut˘
vpravo a na kvûtu sedí pták s chocholkou na hlavû
pfiirozené barvy (aby vynikl mûl by b˘t ãern˘, ale
mohl by b˘t také hnûd˘ nebo ‰ed˘) se zlatou
zbrojí. Na ‰títu je baronská korunka.
Lilgenauové drÏeli majetek do roku 1927, kdy
jej získal Karel Bondy. V letech 1931 aÏ 1936 byla
na zámek uvalena nucená správa pro Bondyho
dluhy.
V roce 1936 kupuje Lnáfie v draÏbû JUDr.
Jindfiich A. Vaníãek. Ten mûl kanceláfi v Praze na
Staromûstském námûstí v paláci Kinsk˘ch. (Z balkonu jeho kanceláfie fieãnil v únoru 1948 v beranici
Klement Gottwald.) Krátce po roce 1936 byl lnáfisk˘ pivovar v tvrzi prodán se v‰emi právy protivínskému pivovaru. Protivínsk˘ pivovar neobnovil
v˘robu lnáfiského piva, ale cel˘ objekt vyuÏil jako
sklad svého – protivínského – piva, a vyuÏitím práv
roz‰ífiil svÛj obchodní rádius. V dobû 2. svûtové
války byla rodina JUDr. Vaníãka vystûhována a zámek slouÏil jako v˘cvikové stfiedisko Hitlerjugend.
Silnice E 49 z Plznû do âesk˘ch Budûjovic byla
na konci druhé svûtové války demarkaãní ãarou.
Není proto náhodou, Ïe se ve Lnáfiích setkaly
v kvûtnu 1945 tfii armády, americká, rudá a armáda
generála Vlasova. Na zámku byli ubytováni ameriãtí
vojáci a pfiespal zde i generál Vlasov.
Rodinû VaníãkÛ byl zámek po roce 1948 zestátnûn. Národní v˘bor v nûm mûl ‰kolku, obecní kino
a ve svatbním sále se oddávalo. Ve velkém sále mûli
Sokolové tûlocviãnu a také se v nûm konaly taneãní
zábavy. Pozdûji si v zámku zfiídil kanceláfie státní
statek. V kapli bylo uskladnûno seno a v sallaterenû
ustájeny ovce. PÛvodní mobiliáfi byl ãásteãnû rozkraden, ãásteãnû odvezen na jiné zámky.
klenot ãerného korunovaného orla se zlatou zbrojí
a ãerven˘mi jazyky. Druhá rostoucího ãerveného
dvojocasého lva se zlatou zbrojí. Tfietí ãervenû
odûného turka se stfiíbrn˘mi vlasy a vousy, v ãerveno-stfiíbrném turbanu se stfiíbrn˘m fezem a modr˘m plá‰tûm, kter˘ v pravici drÏí zlatou hÛl, nahofie
zakonãenou koulí.
Po smrti Franti‰ka Karla Rudolfa hrabûte ze
Sweerts a ·porku (30. listopadu 1757) se v dûdictví uvázal jeho syn Jan Franti‰ek Kristian, kter˘
panství pfiikupováním roz‰ífiil.
Jan Franti‰ek zemfiel 8. 1. 1802. Za nezletilé dûti
spravoval panství Lnáfiské jménem dûdicÛ Jan
Prokop Hartmann, hrabû z Karl‰tejna, aÏ do Svatého Vojtûcha roce 1803, kdy jej koupil za
1 350 000 zlat˘ch r˘nsk˘ch.
Leopold hrabû Thun-Hohenstein, biskup pasovsk˘ mûl znak se ãtvrcen˘m ‰títem se stfiíbrnou hlavou ‰títu a srdeãním ‰títkem. V hlavû ‰títu je
ãerven˘ vlk se zlatou zbrojí, znak pasovského biskupství. Zbytek znaku je rodov˘ znak ThunÛ.
Srdeãní ‰títek je ãerven˘ se stfiíbrn˘m bfievnem.
První a ãtvrté pole je modré se zlat˘m kosm˘m
bfievnem. Druhé a tfietí pole je stfiíbrno-ãernû polcené. Vpravo je polovina ãervené orlice se zlatou
zbrojí, vlevo stfiíbrné bfievno. Za ‰títem je zlat˘
latinsk˘ kfiíÏ. To v‰e je na kníÏecím plá‰ti, vycházejícím z vévodské koruny. Za plá‰tûm je kosmo
poloÏen˘ stfiíbrn˘ meã se zlat˘m jílcem a ‰ikmo
zlatá biskupská berla závitem vlevo.
Leopoldu hrabûti Thunovi se na Lnáfiích nelíbilo, proto prodal 27. 8. 1804 za 1 580 000 zlat˘ch
Lnáfie Janu Franti‰ku Lünckerovi z Lutzenwicku.
Odvezl s sebou do Prahy cenné církevní památky
z kaple zámecké.
Lünckerové mûli ‰ít dûlen˘ ãervenou krokví asi
dvou tfietinách od vrchu ‰títu. Nad krokví je pole
modré, pod krokví stfiíbrné. V horním poli je
stfiíbrná ovce se zlatou zbrojí stojící na krokvi.
V dolním poli je zlaté granátové jablko s ãerven˘m
semeníkem a zlat˘mi jadérky, na zelené stopce se
dvûma lístky. Na ‰títu jsou dvû pfiilby. Vpravo v klenotu jsou dva dûlené lovecké rohy, prav˘ modrostfiíbrnû, lev˘ obrácenû. Lev˘m klenotem jsou
otevfiená orlí kfiídla dûlená stejnû jako ‰tít ãervenou krokví asi dvou tfietinách od vrchu. Nad
16
Ve ãtvrtém podlaÏí je hotel s apartmá, pokoji
a kazetov˘m sálem.
Do parku se sportovním zázemím (mimo jiné
s kurtem a bazénem) vede kamenn˘ most navazující na centrální cestu.
V zámeckém pfiíkopu je 11 klasicistních soch
antického boÏstva z dílny praÏského sochafie
Ignáce Platzera.
V zámku se konají prohlídky s historick˘m programem, koncerty, svatební obfiady, hostiny, spoleãenské akce a bohosluÏby v kapli.
V roce 1972 zahájila rozsáhlou rekonstrukci
generální prokuratura, k ãemuÏ pouÏívala vûznû
z Pfiíbrami. V rekonstrukci zámku pokraãovala
Vláda âSR, která jej od roku 1985 vyuÏívala jako
své v˘jezdní zasedací a rekreaãní sídlo. Nûkteré
fresky byly restaurovány pozdûji aÏ v roce 1990.
V roce 1993 byl zámek v restituci vrácen potomkÛm posledního majitele JUDr. Jindfiicha A. Vaníãka, a v roce 1999, tedy 333 let od jeho zaloÏení,
byl poprvé zpfiístupnûn vefiejnosti.
Dnes je na zámku rybáfiské muzeum a hotel.
V prvním podlaÏí situovan˘m pod úrovní nivelity
silnice zahrnuje saunu, sportovní zafiízení a sklady.
V druhém podlaÏí je vstupní ãást s recepcí,
rybáfisk˘m muzeem, restaurací a kaplí.
Tfietí podlaÏí zahrnuje pfieváÏnû spoleãenské
a reprezentaãní místnosti (velk˘ sál a freskové
sály), apartmá a pokoje.
Jan Kurz, Vladimír âervenka a Libor Kováfi
Kresby znakÛ Libor Kováfi
PouÏitá literatura:
Sedláãek, August: Hrady, zámky a tvrze
Království ãeského XI., Praha 1897.
Majer, Alois: Dûjiny osady Lnáfiské, Lnáfie 1922
Sedání a jeho místo v rytífiské kultufie ãeského stfiedovûku
rytífiské kultury, coÏ se nedá fiíct o ostatních druzích turnajÛ. A jednak bylo souãástí právního
pojetí stfiedovûkého svûta, ãímÏ získává mezi turnaji, mÛÏeme-li ho vÛbec mezi nû zafiadit, zvlá‰tní
postavení..V na‰í studii nám tedy pÛjde o popis
bliωího vztahu sedání k rytífiské kultufie, na
základû jeho komparace s ostatními bojov˘mi
hrami, a o stanovení toho, zda jej vÛbec lze povaÏovat za rytífisk˘ turnaj.
K tomu, abychom mohli urãit, zda sedání patfií
mezi turnaje ãi ne, potfiebujeme se nejprve zorientovat v problematice vlastních turnajÛ. Samotn˘
pojem „rytífisk˘ turnaj“ je ponûkud komplikovan˘.
Vyvolává v nás pfiedstavu, jakou máme z rÛzn˘ch
kniÏních a filmov˘ch zpracování pohádek a dobrodruÏn˘ch pfiíbûhÛ. Vidíme dva rytífie na koni, ktefií
na místû obehnaném tribunami zápasí o ruku princezny. Ta sedí v ãestném loÏi vedle krále a napjatû
shlíÏí na bitevní scénu. Tato pfiedstava v‰ak zcela
neodpovídá skuteãnosti. Ve stfiedovûku totiÏ neexistoval jedin˘ typ turnaje, naopak, rytífii provozovali
celou ‰kálu bojov˘ch her, které se od sebe odli‰ovaly nejen názvem, ale i svou formou a úãelem.
Co se t˘ãe pojmenování, jen latinské literární
prameny ãeské provenience obsahují celkem pût
Zhruba od poloviny 13. století se zabydluje
v âechách a na Moravû stfiedovûk˘ fenomén zvan˘
rytífiská kultura. Stává se souãástí Ïivota mlad˘ch
‰lechticÛ, ktefií se snaÏí, nadchnuti novou módou
pocházející z krajÛ bájn˘ch hrdinÛ Rolanda
a Parcifala, pfiizpÛsobit svÛj Ïivot nov˘m kulturním
pomûrÛm. Svûdectvím této módy je adaptace
cizího Ïivotního stylu projevující se nejen pfiejmenováváním ãesk˘ch hradÛ a rodÛ nûmeck˘mi
názvy, rozmachem dvorské poezie na královsk˘ch
a ‰lechtick˘ch dvorech, ale také touhou po dobrodruÏstvích a turnajích. Ve vyprávûcích pramenech
ãeské provenience 13. a 14. století se hromadí
v˘skyty pojmÛ spojen˘ch s rytífisk˘mi hrami.
Bohatí ‰lechtici se zaãínají úãastnit jak hromadn˘ch turnajÛ, tak také klání dvojic a dokonce se
jezdí pochlubit se sv˘m umûním do cizích krajÛ. .
Nová rytífiská kultura zasáhla i zvyky existující na
Moravû a v âechách pfied jejím pfiíchodem. Jedním
z tûchto zvykÛ, kter˘m se budeme zab˘vat v na‰í
práci, byl právní souboj, naz˘van˘ u nás téÏ sedání.
Odbornou literaturou je tento v˘raz jednodu‰e
fiazen mezi turnaje. Podle na‰ich v˘zkumÛ v‰ak vûc
není tak jednoduchá. Jednak bylo sedání, známo
v na‰em kulturním prostoru je‰tû pfied pfiíchodem
17
jak to dûlají nûktefií badatelé. Pfiejdeme nyní
k základní literatufie, která se více ãi ménû zab˘vá
tímto soubojem.
V Brandlovû ãesko-latinském slovníku je k heslu
sedání pfiifiazeno latinské slovo duellum a nûmecké Zweikampf. Je to tedy souboj, oblíben˘
prostfiedek stfiedovûku, pouÏívan˘ k rozfie‰ení
nûkter˘ch právních rozepfií. Lexikon des Mittelalters popisuje Zweikampf jako bojové stfietnutí
dvou ãi více osob z dÛvodÛ pomsty, úsilí po
majetku, kofiisti nebo osobního uznání. Nejãastûji
v‰ak byl Zweikampf pouÏíván jako pomocn˘ prostfiedek k rozfie‰ení urãit˘ch právních sporÛ a také
jako rozhodující souboj, jímÏ se mûla zakonãit
bitva. Stfiedovûk˘ ãlovûk vûfiil, Ïe vítûzství pfiipadne
té stranû, které se pfiikloní bÛh, takÏe o v˘sledku
nemûlo b˘t Ïádn˘ch pochyb. Podobnû definuje
sedání W. Iwanczak, kter˘ ho popisuje jako konfrontaci, „v níÏ má b˘t nestrann˘m a ãestn˘m zpÛsobem prokázána pfievaha jednoho ze soupefiÛ.“
V tûchto pfiípadech poukazují autofii na právní
stránku sedání. Jiní historikové mluví o sedání pfiedev‰ím v souvislosti s rytífisk˘mi turnaji. Tak napfi.
M. Koláfi povaÏuje sedání za rytífiskou hru, provozovanou na koni s pouÏitím meãe ãi jiné zbranû.
J. Sobotka, kter˘ zpracoval historick˘ úvod k edici
staroãeské dvorské epiky, shledává sedání nejstar‰ím typem rytífisk˘ch zápasÛ, pfii nûmÏ bojovali dva
rytífii „koÀmo za pouÏití rozliãn˘ch zbraní, nejãastûji meãÛ, jimÏ se fiíkalo sedací nebo sedadlné“.
Sedání se nám tedy vyjevuje ze dvou úhlÛ
pohledu. Jednak jako právní prostfiedek, jednak
jako turnaj.
Se sedáním se setkáváme v nejrÛznûj‰ích typech
pramenÛ. Vedle kronik je to staroãeská epická literatura, pfiedev‰ím hrdinské a dvorské romány. Své
logické místo zaujímá v právních dokumentech,
a to nejen v nejstar‰ích právních textech ãeského
království, ale také v právních knihách nûkter˘ch
na‰ich mûst.
Zaãneme nejdfiíve u staroãesk˘ch právních
dokumentÛ. V nejstar‰í ãesky psané právní
památce, v Knize RoÏmberské, se uvádí, Ïe provinûní vraÏdy je moÏno fie‰it také soubojem, právem
s meãi sûdati. Zde se setkáváme s nejstar‰ím v˘razem tohoto typu. V ¤ádu práva zemského pochá-
v˘razÛ, oznaãující rytífiské turnaje. RovnûÏ ve staroãesky psan˘ch literárních pramenech nalézáme
pro turnaj rÛzná oznaãení. Z hlediska formy se jednotlivé rytífiské turnaje li‰ily jak poãtem úãastníkÛ,
tak také jejich v˘zbrojí a úãelem, za kter˘m byly
konány. Tak torneamenta byly pÛvodní masové
turnaje s velk˘m poãtem úãastníkÛ, které ve v‰em
pfiipomínaly pravou stfiedovûkou bitvu. Vedle nich
se zaãala s nástupem rytífiské kultury prosazovat
tzv. hastiludia, v nichÏ uÏ proti sobû kláli s podvrhnut˘m kopím pouze dva rytífii. V Nûmecku se
jim fiíkalo tjosty, u nás klání. Zvlá‰tní druh turnaje,
v latinsk˘ch kronikách pojmenovan˘ tyrocinium,
byl urãen pro je‰tû neopasované mladíky, pano‰e,
ktefií ãekali na rytífisk˘ pás a nemohli se tedy úãastnit bojov˘ch her dospûl˘ch. Mûl v˘chovnou funkci
a byl velmi oblíben˘ mezi ‰lechtickou mládeÏí.
AÈ uÏ se jednotlivé druhy turnaje od sebe více ãi
ménû li‰ily, jedno pfiesto mûly tyto bojové radovánky rytífiÛ spoleãné: v‰echny byly hrou (ludus).
Aspekt hry poznáváme uÏ ze sémantického rozboru nûkter˘ch v˘razÛ. Jednak v latinské terminologii, kde jsou v‰echny druhy turnajÛ oznaãovány
spojením ludi militares, jednak v terminologii staroãeské, kde se ãasto mluví o rytífisk˘ch kratochvílích a nezfiídka se objevuje v˘raz „turnej hráti“.
Turnaje tedy byly pfiedev‰ím hrou. Byly to nejprve simulované bitvy, které se opravdu podobaly
tûm skuteãn˘m a pfii nichÏ pfii‰lo o Ïivot nemálo
zúãastnûn˘ch. Pfiesto se v‰ak od bitev li‰ily, jelikoÏ
úãastníci turnajÛ dobfie vûdûli, Ïe se jdou bít jen
„jako“. Smrtelná zranûní také ostatnû nebyla ani
tak zpÛsobena úmyslem zabít protivníka, jako spí‰
ne‰Èastn˘m pádem z konû ãi následky zranûní, kterému se ne‰lo v zápalu hry vyhnout, protoÏe se
bojovalo ostr˘mi zbranûmi. JestliÏe byl herní prvek
zastoupen u tûchto masov˘ch turnajÛ (torneamenta), o to víc byl zastoupen v pozdûj‰ích kláních
(hastiludia), jeÏ uÏ byly ãistû dvorskou záleÏitostí.
V‰echny tyto turnaje pak mûly spoleãnou je‰tû
jednu vûc: jasnû vymezená a pfiesnû stanovená pravidla, které musel kaÏd˘ rytífi dodrÏovat.
ZÛstává tedy otázkou, zda lze i sedání, jin˘mi
slovy souboj, kter˘ byl provozován ve chvílích, kdy
‰lo rozhodnû o více neÏ o ukrácení volného ãasu,
povaÏovat za rytífiskou hru, onu ludus militaris, tak
18
se sedání pouÏívalo k fie‰ení pfiedev‰ím soudních
sporÛ. V tûchto soubojích, jeÏ ãasto konãívaly smrtí
toho slab‰ího a dle stfiedovûkého nazírání rovnûÏ
vinného, se neutkávali pouze ‰lechtici, ale také lidé
neurození, mû‰Èané a rolníci. Stavovská rozdílnost
v‰ak byla i zde zdÛraznûna. Meã, hlavní symbol
váleãníka a rytífie, mohl pfii sedání uÏít jen ten, kdo
mûl oprávnûní ho nosit, tedy ‰lechtic.
Z tûchto zpráv vypl˘vá, Ïe sedání nelze, pfiísnû
vzato, fiadit mezi rytífiské hry. Ty totiÏ v Ïádném pfiípadû nebyly pfiístupné neurozen˘m osobám. Stále
zÛstává otázkou, zda v této dobû, v dobû vrcholného pronikání rytífiské kultury, se charakter
sedání nezaãíná promûÀovat a zda se nestává jedním z typÛ rytífisk˘ch her. Na tuto otázku se nyní
pokusíme odpovûdût.
Dosud nám prameny zobrazovaly úãastníky
sedání jako opû‰alé. âesk˘ stfiedovûk˘ ãlovûk v‰ak
znal sedání také na koni, jak nás o tom informuje
ver‰ovan˘ dvorsk˘ epos Tristram a Izalda. Král
z Irlantu chce donutit k poslu‰nosti korvenalského
krále Marka a za tím úãelem vy‰le k nûmu jednoho
ze sv˘ch leníkÛ jménem Morolt. Morolt pfiijíÏdí ke
dvoru krále Marka a pfiipomene mu, Ïe by nemûl
opomínat platit danû.O oprávnûnosti platby chce
Morolt krále Marka pfiesvûdãit jedin˘m zpÛsobem:
sedáním. Sedáním s muÏem svobodn˘m, hodn˘m
urozenosti Morolta. Pokud se v‰ak králi Markovi
Ïádn˘ takov˘ nepfiihlásí, bude se klidnû bít i se
samotn˘m králem. Tristram, kter˘ je vychováván na
Markovû dvofie, zvûdûv tuto novinu, sám se chce
pfiihlásit. Je v‰ak je‰tû pfiíli‰ mlad˘ na to, aby mohl
podstoupit tento souboj. Jeho vychovatel mu radí,
aby poprosil svého krále…aÈ tû on rytiefiem uãiní!
/ Tehda bude‰ moci sûdati se ctí! JelikoÏ není
nikoho, kdo by chtûl s Moroltem podstoupit
sedání, pfiihlásí se nakonec Tristram s pfiáním b˘t
králov˘m sûdákem. Sedání se uskuteãní i pfies
nechuÈ krále pustit do tohoto nebezpeãného
dobrodruÏství svého milého chránûnce. Oba soupefii proti sobû koÀmo nejprve Ïenou s podvrhnut˘mi kopími, poté pû‰mo s ostr˘mi meãi. Sedání
konãí, kdyÏ se Tristramovi podafií utnout Moroltovi
jednu ruku a tím ho zbavit odporu.
Sedáním byl nejspí‰ také soudní souboj, kter˘ se
odehrál v Hradci Králové v roce 1315. O události
zejícího z poloviny ãtrnáctého století se mÛÏeme
doãíst, jak takové sedání vypadalo. ObÏalovan˘
a Ïalobce mûli proti sobû nastoupit a bít se bez
odûnie, jedno v sukniech a v nohaviciech s meãmi
a za ‰títy v ‰raÀciech jim pfiipraven˘ch, jako jest
obyãej. VyÏádal-li si nûkdo ze soupefiÛ odpoãinek,
bylo mu vyhovûno. Boj skonãil pfiemoÏením jednoho z nich, po ãemÏ následovalo stûtí hlavy poraÏenému, leã by s královú volí a s pansk˘m
povolením bylo mezi nimi lep‰ie zjednáno. Tento
zpÛsob boje s meãi byl v‰ak povolen pouze urozen˘m, mû‰Èané a sedláci, jako osoby fiádu chlapského, smûli zápasit jen s kyji a se ‰títy.
Zde vidíme první dÛleÏit˘ poznatek. Sedat
mohli nejen ‰lechtici, ale také poddaní, kter˘m
v‰ak byly stanoveny odli‰né podmínky. Pfii turnajích a kláních v‰ak neexistovalo, aby se jich aktivnû
zúãastnil nûjak˘ neurozen˘ ãlovûk.
PfiítrÏ sedání se pokusil udûlat Karel IV., kter˘
v Majestas Carolina v 53. a 54. kapitole urãuje pfiípady, v nichÏ je sedání povoleno. Uvádí tyto pfiíklady: pfii nafiknutí krále, pfii násilí provedeném na
Ïenû na královském dvofie a pfii prodání ãi darování
královského nemovitého majetku, pfiedev‰ím hradu
ãi zemû. „Sedací“ osoby si musejí b˘t rovné urozením a dÛstojenstvím (generis vel praeeminentia),
pfiiãemÏ je v‰ak úãastníkÛm dovoleno vybrat si k boji
za sebe stejnû urozeného sluÏebníka.
Z probran˘ch pramenÛ t˘kajících se právního
Ïivota stfiedovûkého ãlovûka vypl˘vá, Ïe sedání
b˘valo nejãastûji pojmenováním vyz˘vajícího
zápasu. Podobnû nám ho pfiipomínají také prameny historiografické a beletristické. Tak se
v Trojánské kronice brání Palamid proti nafiãení ze
zrady a chce dokázat svou nevinu sedáním, a to
proti komukoliv, coÏ autor povaÏuje za rytífisk˘
zpÛsob dokázání neviny. Dalimilova kronika zase
vypravuje pfiíbûh z doby velkomoravské. Král
Svatopluk, vydávající se za mnicha, pfiichází k císafiovu dvoru a chce dokázat svou pravdu. Utká se
proto s jedním císafiov˘m dvofianem v okrsku
k tomu vyhrazeném, v tzv. okole. Zbraní je meã,
kter˘ Dalimil pojmenovává sedací.
Vidíme, Ïe sedání byl skuteãnû souboj, jenÏ mûl
prokázat nevinu jednoho ze zúãastnûn˘ch. V nejstar‰ích dobách, do nichÏ je‰tû sahá pamûÈ pramenÛ,
19
z v˘‰e uvedeného poznali, za rytífiské. Dokazuje to
nejen historka o Palamidovi z Kroniky trojánské,
ale také zpráva Petra Îitavského, kter˘ ve své
Zbraslavské kronice vypráví o rytífii Oldfiichu
z Ústí. Ten chtûl in duello proti vévodovi Jindfiichu
slezskému more et modo militibus dokázat vévodovy úkladné plány na zavraÏdûní krále Jana Lucemburského. Sedání se tak dostala zcela do
kontextu rytífiské kultury.
Pfiesto, nebo právû pro to, nebyli v‰ichni
ochotni tolerovat tento souboj jakoÏto správn˘
zpÛsob nalézání práva. Îe je sedání problematické
vûdûl uÏ Tomበ·títn˘ ze ·títného, kter˘ ho popisuje také v kontextu fie‰ení soudních rozepfií.
A nakrátce i sedánie i jiné takové vûci ktoÏ súdem
vydává, jimiÏ Boha pokú‰ejí, aneb pfiijme – vûz to
jistû, ÏeÈ ti súdi jsú proti Bohu, tûch diáblóv nástrojem. ·títn˘ tedy nepovaÏuje sedání za vhodn˘ prostfiedek fie‰ení soudních sporÛ. Jeho nechuÈ
k takov˘mto ordálÛm snad pramení z povûdomí
o jejich pÛvodní pohanské funkci, nehodící se pro
vûrného kfiesÈana.
Aã tedy se sedání rychle pfiizpÛsobovalo nov˘m
podmínkám, aã nabylo jist˘ch podob rytífiské hry,
pfiesto nelze jednoznaãnû potvrdit, Ïe by bylo turnajem. Ani z povídky o ·tilfrídovi si nemÛÏeme b˘t
jisti, Ïe jde o rytífiskou hru, tfiebaÏe básník fiíká, Ïe
hrdina poté, co se vydal do svûta, aby získal ãest
svému jazyku, projíÏdí rozliãn˘mi zemûmi, na
jejichÏ dvorech vyniká sv˘m rytífisk˘m umûním.
Autor pfiipomíná, Ïe nikdieÏ se jemu Ïádn˘
nemohl vrovnati udatenstvím, sedáním, kláním
i s ostr˘m honûním. I v tomto pfiípadû mûl básník
na mysli s nejvût‰í pravdûpodobností vyz˘vající
zápas a ne rytífiskou hru pro potû‰ení.
Z vylíãeného pozorujeme, Ïe k sedání patfiilo
nûkolik podstatn˘ch znakÛ: pfiednû to byl nejãastûji boj muÏe proti muÏi. Dále to bylo podobnû
jako u turnaje a klání stanovení místa a ãasu
konání. Na rozdíl od turnajÛ v‰ak sedání bylo provozováno za zcela jin˘m úãelem, neÏ pro pobavení
rytífiÛ a pfiihlíÏejících. Po celé sledované období zÛstalo, pfies KarlÛv pokus omezit ho ve svém zákoníku, pevnou souãástí nalézání práva. Podobnû
jako ve stfiedovûk˘ch bitvách, jejichÏ rozhodnutí
bylo v oãích souãastníkÛ determinováno boÏí vÛlí,
nás informují tfii kronikáfii. Obsáhle o ní vypráví
autor Dalimilovy kroniky, do nûmãiny ji pfieloÏil
neznám˘ pfiekladatel a latinsky ji zpracoval ve své
kronice Neplach. Dovídáme se, Ïe proti sobû
nastoupilo v ohrazeném místû celkem 12 bojujících
(dimicantes), ‰est a ‰est po obou stranách. Pfiíãinu
tohoto souboje vysvûtluje Dalimil takto: Rudolf
z Kosic zabil syna svého souseda Vûnka z Tfie‰ic
a ten totéÏ na oplátku uãinil jemu. Rudolf mu proto
zabil dal‰ího syna a cel˘ spor se musel donést aÏ
k soudu. Vyrovnání se mûlo provést soubojem
muÏÛ z tûchto dvou rodin. Zatímco páni z Kosic
mûli zelené suknice, páni z Tfie‰ic oblékli na sebe
suknice ãervené. Pravdûpodobnû se kláli (stachen)
nejen v tûch suknicích, ale i s brnûním, coÏ nebylo
pfii sedání v âechách obvyklé. Ze zprávy se dozvídáme, jak takové sedání vícera rytífiÛ vypadalo.
Mûlo podobu hromadné bitky, v níÏ ti, ktefií byli
sbodeni z konû, pokraãovali v boji s meãem. Boj
s meãem podcenili páni z Kosic, ktefií se dále nezajímali o opû‰alé protivníky, jeÏ jim podle Dalimila
udûlali nejvíce ‰kod. Naopak rytífii z Tfie‰ic kaÏdého
opû‰alého pfiinutili se vzdát a dosáhli tak nakonec
rozhodujícího vítûzství. Autor pfiipomíná, Ïe aã to
byl boj lít˘, nikdo nebyl pfii nûm zabit.
Podle autora Dalimilovy kroniky byl onen souboj vûcí dosud v âechách nesl˘chanou a nevídanou. Josef ·usta ho pfiifiazuje k novotám spojen˘m
s vládou rytífiského krále Jana Lucemburského. Pfii
skouposti zpráv v na‰ich pramenech si tím nemÛÏeme b˘t zcela jisti, pravdûpodobnû se v‰ak lze
domnívat, Ïe takováto forma sedání byla v na‰ích
zemích novotou, kdyÏ uÏ mûl Dalimil potfiebu zafiadit ji do své kroniky. Sv˘m prÛbûhem se v niãem
neli‰í od turnajÛ a vidíme zde první zásah rytífiské
kultury do starého ãeského zvyku. O tom svûdãí
i Dalimilova pfiipomínka, Ïe nikdo nebyl pfii nûm
usmrcen. Pfii rytífiské euforii, která nastala s vládou
Jana Lucemburského, nemÛÏeme vylouãit, Ïe se
konalo více podobn˘ch soubojÛ, aã to nemÛÏeme
na základû na‰ich pramenÛ potvrdit. KaÏdopádnû
se takov˘chto soubojÛ úãastnili jistû jen pfiíslu‰níci
vy‰‰í ‰lechty, ktefií si mohli dovolit financovat
takov˘ nákladn˘ souboj.
RovnûÏ nalézání práva a dokazování pravdy bylo
v této dobû v na‰ich zemích povaÏováno, jak jsme
20
br˘ rytífi dokázat svou nevinu ãi potvrdit svá tvrzení,
aÈ uÏ jsou jakákoliv. Nabylo podob dvorsk˘ch turnajÛ, jak jsme to mohli vidût v událostech z Hradce
Králové z roku 1315. Pfiesto v‰ak nelze pfiifiadit
sedání k turnajÛm, jelikoÏ se nekonalo z dÛvodÛ
cviãení, ukrácení volné chvíle ani pro radost divákÛ,
coÏ jsou právû podstatné aspekty turnajÛ. Sedání
tak zÛstane právním soubojem, kter˘ sice absorboval jisté rysy rytífiské kultury, av‰ak uÏ nenaplnil
základní poslání rytífisk˘ch turnajÛ.
Robert Vlk
byl i v˘sledek sedání povaÏován za projev boÏího
rozhodnutí. Bojovalo se s ostr˘mi zbranûmi, pfiiãemÏ pfiípustná byla stejná ãi podobná urozenost
obou protivníkÛ. Sedání konãilo poráÏkou jednoho z nich.
Novû pfii‰lá rytífiská kultura byla tedy pochopitelnû s tímto star˘m typem souboje konfrontována
a s jejím zdomácnûním, do‰lo k jist˘m zmûnám i ve
vlastním provádûní sedání. Projevuje se to pfiedev‰ím pfii zdÛrazÀování rytífiské ctnosti, kdy je sedání
povaÏováno za nejlep‰í zpÛsob, jak˘m mÛÏe chra-
ERBY 2005 – heraldiãtí kreslífii âech, Moravy a Slezska
Pod názvem se skr˘vá v˘stava, která byla pofiádána Klubem pro ãeskou heraldiku a genealogii ve
dnech 23. záfií – 15. fiíjna 2005 v tzv. Konírnû
Martinického paláce na Hradãanské námûstí v Praze.
PfiestoÏe v˘stava zabírala pouze jeden velk˘ sál, jednalo se o nejvût‰í v˘stavu souãasn˘ch heraldick˘ch
kreslífiÛ z âeské republiky od fiíjna roku 1989.
Zúãastnilo se ji 17 heraldick˘ch kreslífiÛ. Miroslav
Baroch, Arno‰t Drozd, Michal Fiala, Karel Chobot,
Stanislav Kasík, Emil Konopásek, Libor Kováfi, Jifií
Louda, Anton Franti‰ek Malinovsk˘, Milan
Mysliveãek, Jaromír Ol‰ovsk˘-Laboutka, Jan Oulík,
Pavel R. Pokorn˘, Jaroslav Tovaãovsk˘, Petr Tybitancl,
Zdenûk Velebn˘ a Lubomír Zeman.
Realizaãní t˘m v˘stavy, pod vedením Antona
Franti‰ka Malinovského, pfiipravil exkurs do historie
evropské a hlavnû ãeské a moravské heraldiky.
K vidûní byly reprodukce ze znakov˘ch rolí
stfiedovûku, traktátu o znacích, knih s erbovními povûstmi a také klasické „znakové lexikony“ z uplynul˘ch století. Pak vût‰ina
panelÛ byla vûnována souãasn˘m kreslífiÛm.
Mezi vystavujícími kreslífii byli takoví, pro
které je heraldika povoláni. Dal‰í se heraldické kresbû vûnují jen pro svou potfiebu
zviditelnûní svého heraldického a genealogického bádání, kterou pak uvefiejní v klubovém ãasopisu. A ãást kreslífiÛ se pohybuje
mezi tûmito dvûma polohami. Ale v‰ichni to
dûlají pro své potû‰ení, potû‰ení svého
okolí a pokud naleznou moÏnost i pro ‰irokou vefiejnost, která se o heraldiku zajímá. Popisek
21
A taková pfiíleÏitost byla právû v˘stava Erb 2005 na
které byly k vidûní reprodukce heraldické malby,
kresby i poãítaãové grafiky. Vût‰ina kreslífiÛ má svÛj
osobit˘ styl ztvárnûní znakÛ. Nûktefií dokáÏi kreslit
rÛzn˘mi styly.
Jsem pfiesvûdãen, Ïe v˘stava náv‰tûvníky musela
pfiesvûdãit, Ïe heraldika vÛbec není v období svého
úpadku. Je stále Ïivá a dennû se s ní mÛÏeme setkat,
kdyÏ se kolem sebe dokáÏeme rozhlédnout. V˘stava
byla nadmíru zdafiilá a to se jí je‰tû nezúãastnili
úplnû v‰ichni kreslífii z âech a Moravy, s jejichÏ kresbami se mÛÏe ãlovûk setkat v heraldick˘ch ãasopisech a na internetu.
Blahopfieji Klubu pro ãeskou heraldiku a genealogii k takovému poãinu. A doufám, Ïe se najdou
dal‰í zapálení nad‰enci, ktefií uskuteãní obdobnou
v˘stavu, dfiíve neÏ uplyne 16 let.
Heraldik Milan Danûk
Ing. Milan Danûk, narozen 7. ledna 1959 v âesk˘ch Budûjovicích
ZD· âeská ul., âeské Budûjovice (1965-1974)
SZT· MZV âeské Budûjovice (1974-1978)
V·Z PF âeské Budûjovice (1978 – 1982)
Hlavní zájem – heraldika ‰lechtická a komunální, sfragistika, historie stfiedovûku
Po absolvování vysoké ‰koly a základní vojenské
sluÏby pro‰el nûkolik zamûstnání (OBUV âeské
Budûjovice, Vojenské stavby âeské Budûjovice,
Okresní úfiad âeské Budûjovice, ÚZSVM âeské
Budûjovice). V souãasné dobû pÛsobí jako ekonom Zoologické zahrady Ohrada v Hluboké nad
Vltavou.
K heraldice se dostal náhodou. Pfii náv‰tûvách
kulturních památek si rodiãe v‰imli jeho zájmu
o vystavené znaky majitelÛ nav‰tíven˘ch objektÛ
a proto mu k jeho tfiináct˘m narozeninám koupili
dárek, knihu z edice OKO pánÛ Janáãka a Loudy,
„âeské erby“. Od té doby zaãal jeho intenzivnûj‰í
zájem o heraldiku. Zaãal rovnûÏ sbírat pohlednice
s heraldickou tématikou a znaky, které na‰el v knihách a na pohlednicích se snaÏil pfiekreslovat temperami na dfievûné desky, jimiÏ vyzdobil celou
stûnu na chalupû sv˘ch rodiãÛ. I v období po ukonãení vysoké ‰koly se dále samostatnû zab˘val heraldikou.
V letech 1995 – 1999, kdy byl nejprve ãlenem
a pozdûji vedoucím Sekce heraldiky a genealogie
Historického klubu pfii Jihoãeském muzeu
v âesk˘ch Budûjovicích, se seznámil s dal‰ími
obory pomocn˘ch vûd historick˘ch, hlavnû sfragistikou, genealogií, numismatikou a diplomatikou.
Po ukonãení ãinnosti této sekce od roku 2000 se
stal ãlenem ãeskobudûjovické poboãky âeské
genealogické a heraldické spoleãnosti. Od dubna
2001 tuto poboãku vedl aÏ do jejího zániku v záfií
2003. V záfií 2003 zaloÏil samostatnou Sekci heral-
22
Od záfií roku 2001 vydává ãasopis, zab˘vající se
pomocn˘mi vûdami historick˘mi – Jihoãesk˘
Herold. V prÛbûhu let 2000 aÏ 2005 publikoval
ãlánky k novû schválen˘m znakÛm obcí okresu
âeské Budûjovice v âeskobudûjovick˘ch listech.
Dal‰í jeho ãlánky jsou souãástí GH listÛ
a Zpravodaje Moravské genealogické a heraldické
spoleãnosti. V souãasné dobû sbírá podklady
k vydání publikací, t˘kajících se historick˘ch i novû
pfiiznan˘ch znakÛ a peãetí obcí jednotliv˘ch okresÛ
Jihoãeského kraje.
V˘stavy: V roce 1997 ve spolupráci s Miroslavem
Milecem a Státním okresním archivem v âesk˘ch
Budûjovicích uspofiádal v˘stavu „Heraldika a sfragistika jiÏních âech“, v roce 1998 byly jeho kresby
na v˘stavû k zaloÏení T˘na nad Vltavou v místním
muzeu a v roce 2005 spolu s Miroslavem Milecem
uspofiádal v˘stavu „Pomocné vûdy historické“ na
Státním hradû Nové Hrady v jiÏních âechách. Dal‰í
v˘stavy jsou plánovány na záfií 2006 ve Vûdecké
knihovnû v âesk˘ch Budûjovicích a opût na Státním
hradû v Nov˘ch Hradech v jiÏních âechách.
ãio
diky a genealogie pfii Klubu pfiátel âesk˘ch
Budûjovic, která pod jeho vedením pÛsobí
dodnes. Od roku 2000 se intenzivnû zab˘vá komunální heraldikou. Do konce roku 2005 bylo podle
jeho návrhÛ schváleno Parlamentem âR celkem 23
nov˘ch znakÛ a praporÛ obcím okresu âeské
Budûjovice a âesk˘ Krumlov. Tuto ãinnost rozvíjí
i nadále. V‰echna svá vyobrazení znakÛ v souãasné
dobû kreslí pastelkami „Mondeluz“.
Publikaãní ãinnost
V období do roku 1997 si sám pro sebe nakreslil nûkolik kalendáfiÛ, nejprve s tématikou vodních
ÏivoãichÛ, poté s jin˘mi námûty, tyto kalendáfie
shlédli na jeho pracovi‰ti jeho nadfiízení a v˘sledkem bylo v roce 1997 vydání kalendáfie pod patronací Okresního úfiadu v âesk˘ch Budûjovicích.
Tématem byla vyobrazení znakÛ rodÛ okresu
âeské Budûjovice. Ve spolupráci s Mgr. Kováfiem
a Mgr. Koblasou se podílel na vydání knihy „Panská
sídla na âeskobudûjovicku“, kde dodal vyobrazení
vlastníkÛ publikovan˘ch objektÛ. Jeho kresby jsou
rovnûÏ souãástí publikace Encyklopedie âesk˘ch
Budûjovic, konkrétnû u hesla „Patricijské rody“.
23
Heraldik a kreslífi Karel Dvofiák
Karel Dvofiák je dal‰í z heraldick˘ch kreslífiÛ,
kter˘ se nezúãastnil v˘stavy Erb 2005.
Narodil se v roce 1946 v Brnû. Po vyuãení pracoval 9
let jako dûlník ve Zbrojovce Brno. Za tu dobu si udûlal
pro jistotu dvakrát maturitu a v roce 1981 promoval na V·
Lysice
Karel Dvofiák
VÚT Brno – technická kybernetika – mûfiení s titulem
inÏen˘ra. Pracoval v mnoha profesích, vãetnû fieditele
malé firmy a Ïivnostníka, a to i pfies pln˘ invalidní dÛchod
od roku 1984. Vûnoval se i mnoha koníãkÛm, loutkovému divadlu, potápûní, spoleãenskému tanci a Ïelezniãnímu modeláfiství. V souãasnosti se vûnuje rodinné
genealogii, heraldice, historii, filmování a poãítaãÛm.
Od roku 1984 je ãlenem Moravské genealogické
a heraldické spoleãnosti, v roce 1989 se stal ãle-
Heraltic
24
Clam-Gallas
Moravská heraldická a genealogická spoleãnost
nem jejího v˘boru. V souãasnosti je také správcem
webov˘ch stránek této spoleãnosti.
Heraldikou se do roku 1996 zab˘val jen okrajovû. Teprve vy‰‰í hladina adrenalinu pfii pohledu
na heraldick˘ v˘tvor, kter˘ údajní odborníci navrhovali pro mûstskou ãást Brno – Bystrc (jeden
návrh s naturalisticky nakreslen˘m parníãkem
vãetnû horní paluby, zábradlí, zelené stfiechy kormidelníka, ãervené ãáry ponoru a vlnky zpÛsobené
otáãkami lodního ‰roubu). A tak vznikly jeho první
návrhy znaku, z nichÏ jeden byl pfiijat.
Uvûdomil si, Ïe se nejvíc nauãí vlastním malováním. Prostudoval dostupnou literaturu a zaãal
znaky kreslit na poãítaãi ve vektorovém tvaru.
Svou kreslífiskou techniku si ovûfiil z poãátku na
znacích mûstsk˘ch ãástí Brna. Dnes navrhuje znaky
a prapory obcí (5 návrhÛ), obãanské znaky (5 návrhÛ),
znaky spoleãností, loga firem, exlibris a standarty.
autor
Královo Pole
25
Heraldika a fantasy
Literatura fantasy je literatura fikce. Jsou to
pohádky pro dûti i dospûlé. Její autofii svou fantazií stvofiili celé svûty s lidmi a bohy. A aby toho
nebylo málo, tak k tomu dodali dal‰í plemena
rozumn˘ch bytostí.
Literatura fantasy velmi ãasto ãerpá z m˘tu
národÛ starovûku, ranného i vrcholného stfiedovûku, Japonska, âíny, ale najdeme tam také ohlasy
na fa‰ismus z minulého století, protoÏe i on stvofiil
m˘ty.
Nûkteré fantasy svûty jsou omezeny na relativnû
malé území, jednu zem, ãi nûkolik ostrovÛ, jiné se
rozrostly na celé kontinenty s mnoha zemûmi. Je
vidût, Ïe heraldika je hodnû zakofienûná v myslích
lidí. A to aÈ jde o autory fantasy literatury angloamerické nebo z kontinentální Evropy. Heraldika
ve fantasy literatufie je pfiedev‰ím zastoupená
znaky státních útvarÛ, symboly vojsk na stranû
dobra ãi zla, najdeme zde ale také rodové, osobní,
církevní, mûstské nebo cechovní znaky. Autofii fantasy si s heraldikou hrají. Heraldika se musí pfiizpÛsobit knize. Musí b˘t temná aby ladila
s vojskem skfietÛ, musí vyjadfiovat nûco vzne‰eného na stranû dobra, musí b˘t ironická, kdyÏ má
doplÀovat karikaturu daného ãlovûka.
Na kterou kníÏku se podívat jako první.
Samozfiejmû hned na tfii kníÏky najednou tvofiící
pfiíbûh Pána prstenÛ od J. R. R. Tolkiena. Jde o boj
sil na stranû dobra a zla za úãasti lidí, elfÛ, trpaslíkÛ, skfietÛ a hobitÛ. V‰ichni, kdo se nechtûjí podvolit vládû Saurona, temného poloboha, se musí
spojit a zniãit prsten, kter˘ je Sauronovou sílou
i slabinou. Hrdinové musí ujít dlouhou nebezpeãnou cestu provázenou mnoha boji, nov˘mi pfiátelstvími, odhalováním minulosti a vyplÀováním
starodávn˘ch proroctví.
Nezaãnu hned znakem, ale trpaslickou znaãkou,
merkem, kter˘ je na bránû západního vchodu do
trpasliãího dolu zvaného Moria. Na bránû je kovadlina a na ní ve vodorovné poloze kladivo. Nad
tímto znamením je koruna krále pod Horou s pûti
viditeln˘mi ‰piãat˘mi v˘bûÏky, tfii jsou vy‰‰í neÏ
zb˘vající dva mezi nimi. V korunû je ‰piãatá ãepice
na jejímÏ vrcholu je kvítek se ãtyfimi úzk˘mi lístky
Symbol krále pod horou na bránû Morii
do kfiíÏe, mezi nimiÏ jsou je‰tû uωí lístky. U koruny
je po tfiech hvûzdách na kaÏdé stranû.
Rohirové byli z národa SevefianÛ, velk˘ch chovatelÛ koní a jezdcÛ proslul˘ch svou obratností a vytrvalostí. Jejich jízdní bojovníci mají zelené kulaté ‰títy
s kovovou obrubou, na nichÏ nesou vyobrazení cválajícího bílého konû, kter˘ b˘vá malován i ve skoku.
Rirové nejsou koãovníci, ale pfiesto kÛÀ pro nû
hodnû znamená. Na jejich pláních Ïije kÛÀ, kter˘ je
vûrn˘m pfiítelem ãarodûje Gandalfa. Sám Gandalf ho
pfiedstavuje sv˘m pfiátelÛm ve druhém dílu Pána
Kulat˘ ‰tít RohirÛ
prstenÛ: „To je Stínovlas. Je to náãelník KomoÀstva,
kníÏat koní, a ani Theodén, rohansk˘ král, nikdy
26
nevidûl lep‰ího. Nezáfií snad
jak stfiíbro a nebûÏí hladce
jako bystrá voda?“
Ve filmu Pán prstenÛ –
Dvû vûÏe reÏiséra Petera
Jacksona se objevuje obdélníková (krat‰í stranou
u rati‰tû) rohirská korouhev, která je zelená se zlat˘m vy‰íváním zdoben˘m
(zdobení = damaskování
je na mém obrázku vynecháno) lemem. Ve volném
horním rohu korouhve jsou tfii zlaté oblouky,
vycházející z lemu, na vnûj‰í stranû zdobené trojúhelníkov˘mi v˘bûÏky (pfiipomíná mi to slunce).
V poli korouhve je bíl˘ kÛÀ ve cvalu. KÛÀ má zlaté
obrysy.
V královském paláci RohirÛ, zvaném Meduseld,
visí na zdi za královsk˘m trÛnem nûkolik korouhví.
Jedna je tmavû ãervená a má tvar obdélníkÛ postaven˘ch na v˘‰ku a dole mají tfii trojúhelníkové
cípy. Dva krajní mají vnûj‰í stranu svislou a jsou
poloviãní oproti prostfiednímu cípu. Obdélník
korouhve je úzce zlatû lemován. Z horní a dolní
strany vybíhají tfii pÛlkruhy s vnûj‰ími zdoben˘mi
trojúhelníkov˘mi v˘bûÏky. Cípy jsou lemovány na
sv˘ch vnitfiních stranách. V prostfiedním cípu je
kfiíÏ tvofien˘ 3 trojúhelníky a jedním lichobûÏníkem. Na korouhvi je bíl˘ kÛÀ ve skoku. Dal‰í dvû
korouhve, modrá a zelená, jsou jinak zdobené neÏ
první, ale i ty nesou znamení konû.
Také skfieti nosí na sv˘ch ‰títech znamení sv˘ch
pánÛ. Skfieti Barad-Dur (Temné vûÏe), sídla temného pána Saurona, poloboha, kter˘ pfii‰el o své
hmotné tûlo, nosí jeho symbol oko bez víãka, které
bez pfiestání v‰e sleduje. Samotné oko je malífii,
ktefií se nechali inspirovat svûtem J. R. R. Tolkiena,
malováno jako koãiãí se zúÏenou zorniãkou v ãervené a Ïluté barvû, zorniãka je ãerná a kolem oka
hofií plameny. Na ‰títu je toto oko Angusem
McBridem namalováno zjednodu‰enû. ·tít je ãern˘
kulatého tvaru, na nûm je ãervené oko s ãern˘m
obrysem duhovky a ãernou úzkou zorniãkou. Nad
okem jsou dvû ãáry, pod tfii, které sledují obrys
oka a asi mají pfiedstavovat plameny.
Váleãná korouhev RohirÛ
Jedna z korouhví RohirÛ visící v Meduseldu
27
Kulat˘ ‰tít Sarumanov˘ch Skurut-hai
Kulat˘ ‰tít skfietÛ s okem bez víãka
·tít Skurut-hai, tvarem pfiipomínající kolãí
cípy. Obvod korouhve i s cípy je tence ãervenû
lemován. Korouhev je na ráhnû. Stejné znamení je
i na ‰edém ‰títu.
JiÏané, ktefií jsou spojenci strany zla, mají na
obrázcích Anguse McBridea kulaté ãervené ‰títy
s ãernou kráãející saní (píseãn˘m drakem) se
ãtyfimi nohami, kfiídly a nesr‰í ji z tlamy oheÀ.
V druhém dílu trilogie Pána PrstenÛ se setkáváme s bojovníky lidí, ktefií nosí heraldická znamení. Jsou to váleãníci království Gondor, ktefií
nosí znamení stfiíbrného stromu, nad nimiÏ je
sestaveno do oblouku kolem koruny stromu sedm
stfiíbrn˘ch hvûzd. To v‰e na ãerném poli. KaÏd˘
toto znamení zobrazuje jinak. Na obrázku
Korouhev skfietÛ
Stejn˘ malífi namaloval i korouhev skfietÛ. Je
ãerná, pfiibliÏnû ãtvercová a visí na ráhnû, uvázaném na kopí. Na korouhvi je bílá skfietí lebka.
Skfieti ãarodûje Sarumana Bílého, zvaní Skuruthai, nosí znamení otisku bílé ruky na ‰títech. Ve
filmu i na pfiilbách nebo na tûle.
Malífi Douglas Chaffee dal na korouhve lidí
a skfietÛ ve sluÏbách ãarodûjnického krále
Angmaru ãerven˘ hrad, dvû vûÏe s ochozem a stfiechou, mezi nimi hradba s bránou. Za hradbou je
vûÏ opût s ochozem a stfiechou, vy‰‰í neÏ dvû
pfiední vûÏe. Korouhev je ãerná s pûti ãtvercov˘mi
28
Kulat˘ ‰tít JiÏanÛ
Edwarda Bearda Jr. má strom dlouh˘ úzk˘ kmen,
nahofie se rozbíhá do tfií vûtví, které nesou nevysokou korunu stromu z listí. Nad stromem je trojúhelník s kosoãtverci v rozích a hvûzdy jsou
ãtyficípé.
Ve filmu má Faramír, syn správce Gondoru,
strom na své, pravdûpodobnû koÏené, zbroji spo-
Korouhev vojska království Angmaru
·tít vojákÛ království Angmaru
Vrkoã rytífie Gondoru
29
Zbroj vojákÛ Gondoru
dobnûn jen jako kmen s vûtvemi bez listí. Vûtve pfiipomínají jeden zpÛsob stfiedovûkého damaskování. Hvûzdy jsou osmicípé, ale ãtyfii cípy do kfiíÏe
jsou del‰í neÏ zb˘vající ãtyfii mezi nimi.
Gondor‰tí na ãern˘ch ‰títech o svisl˘ch stranách
rovnobûÏn˘ch a horní a spodní stranû vypouklé
mají strom namalovan˘ jako kmen s vûtvemi, ale
na konci vûtví jsou lístky.
Ve tfietím díle filmové ságy se objevují
i korouhve Gondorsk˘ch. Gondorská jízda v bitvû
na polích Pelennoru má ãerné korouhve v podobû
·tít vojákÛ Gondoru
dlouhého trojúhelníku. U rati‰tû je stfiíbrn˘ strom
a dále dvû hvûzdy.
Korouhev krále Gondoru se objevuje v bitvû
pfied Morannonem. Je trojúhelníkového tvaru. Na
Korouhev gondorské jízdy
Korouhev vojska Gondoru
30
Zbroj Imrahila, pána z Belfastu
âtvercová korouhev elfÛ
ãerném poli je stfiíbrn˘ strom. Rohy korouhve jsou
stfiíbrnû zdobené.
Dal‰í heraldické znamení je v modrém poli
stfiíbrná labuÈ, kterou nosí na zbroji kníÏe Imrahil,
leník gondorského království, pán Belfalastu, sídlící na hradû Dol Amroth.
Elfové nepouÏívají ‰títy. Ale objevují se jejich
korouhve. Ve druhém ãásti filmu Haldir pfiivádí
vojsko elfÛ z Lorienu na pomoc RohirÛm do
Helmova Ïlebu. Nad vojskem vlaje dlouhá troúhelníková korouhev. U rati‰tû je zhruba „ãtvercová“
ãást korouhve jiné barvy neÏ její cíp a v této ãásti je
znamení kruhu.
Elf Elladan na obrázku April Lee drÏí také trojúhelníkovou korouhev svûtlemodré barvy, jejíÏ okraj je
stfiíbrnû lemován. Lem má zubat˘ okraj. Na korouhvi
jsou stfiíbrné osmicípé hvûzdy v fiadû za sebou.
Na obrázku Lori Deitrick je korouhev elfÛ ‰edá,
povû‰ená na ráhnu, dole se stfiapci. V korouhvi je
ãern˘ ãtverec postaven˘ na rohu. Ve ãtverci je modr˘
kruh. Mezi kruhem a rohy ãtverce je vÏdy vloÏen
jeden zlat˘ kosoãtverec. V kruhu je bílá osmicípá
hvûzda, s kuliãkou na konci kaÏdého cípu. Ve stfiedu
hvûzdy je modr˘ kruh s bíl˘m kvítkem. Z kulatého
bílého stfiedu kvítku vybíhají do kfiíÏe 4 úzké lístky.
Mezi tûmito lístky je je‰tû po jednom uωím lístku.
Korouhev elfÛ z Lorienu
Korouhev elfa Eladana
31
vy‰it˘m
královsk˘m
lvem na prsou.“ V závûreãné bitvû románu má
Conan plá‰È s vy‰it˘m
královsk˘m
lvem.
V knize se na nûkolika
místech mluví o aquilonské zástavû se lvem.
A v závûreãné bitvû
nad Conanem vlaje
„zlatá lví zástava, která
mimo aquilonského
lva nesla i znak poitainského leoparda. Poitain je
jedno z lén Aquilonie, které zÛstalo Conanovi
vûrné i po jeho poãáteãní poráÏce, ve které pfii‰el
o královskou korunu. Barva poitainského znaku
s leopardem je nejistá. Jednou se mluví o karmínov˘ch praporech Poitainu s leopardem, podruhé
o ‰arlatovém leopardovi.
Nepfiítel Conana, aquilonského krále, král
Nemedie má ve znaku draka. „A nad jejich hlavami
vlála obrovská zástava se znakem ‰arlatového
draka.“
V knize Hodina draka se objevuje i prapor
s hadem. „… nad hlavou toãil krví zbrocen˘mi
zbytky hadí zástavy, …“ Ta patfiila mágovi ze
zaniklé fií‰e Acheronu, oÏiveného pomocí kouzel.
V Acheronu uctívali hadího boha Seta.
Hned v úvodu filmu Barbar Conan je pfiepadena
vesnice CimefianÛ, kde bydlí mal˘ Conan s rodiãi.
Nájezdníci mají na tyãi signum ve tvaru hada s hlavami na obou jeho koncích na hofiícím kotouãi.
Tulsa Soudce má na pfiilbû klenot ve tvaru
hadích hlav a nad ãelem má hofiící kotouã.
Dal‰í z velitelÛ
nájezdníkÛ má klenot
ve tvaru stylizovan˘ch
hadích hlav.
Anglick˘ spisovatel
Terry Pratchett ve sv˘ch
kníÏkách o fantastickém svûtû Zemûplocha
paroduje Zemûkouli.
Humornou formou
poukazuje na iracionální jednání lidí,
Korouhev se znamení Aquilonie
V dal‰ím pilífii fantasy literatury, v povídkách
a jednom románu o Conanovi od Roberta Ervina
Howarda také není heraldika pominuta. Conan je
muÏ, kter˘ pochází z divokého a svobodného
národa CimefianÛ, Ïijících na severu kontinentu. Je
siln˘, obratn˘ a nespoutan˘. Proto v „civilizovaném
svûtû“ zaãíná jako zlodûj, kter˘ dokáÏe ukrást nejlépe stfieÏené poklady. Pak poznává své vÛdcovské
schopnosti a stane se kapitánem korzárÛ, náãelníkem kozákÛ a dÛstojníkem armády. V poslední
jmenované funkci to vzpourou dotáhne aÏ na krále
Aquilonie. Nemá Ïádné vzdûlání a vybrané zjemnûlé mravy by jsme u nûho také tûÏko hledali, ale
mluví mnoha jazyky, umí ãíst a psát, kreslí mapy.
U Conana se ale musíme spolehnout pouze na
struãné popisy autora a pfiesnou podobu znakÛ
mÛÏeme pouze odhadovat. V románu Hodina draka
je vedena válka mezi královstvím Aquilonie, kterému
vládne Conan, a Nemedie. Pfied úvodní bitvou
v údolí fieky Valkie je Conan kouzly ochromen,
a proto do jeho zbroje navlékají jednoho z jeho
rytífiÛ. „Na vrch mu natáhli hedvábné roucho se zlatû
Korouhev s poitainsk˘m leopardem
32
jejich vlastnosti, postoje k autoritám
a k vífie, na politické
zfiízení a fungování
státního
aparátu.
Vlastnû mu nic není
svaté. CoÏ je dobfie,
protoÏe se pak u ãetby dobfie bavíte.
A jeho pohledu se
Korouhev s nemedijsk˘m rakem
Pfiilba Tulsy Soudce s hady
Pfiilba poboãníka Tulsy Soudce
Signum s hady
nevyhnula ani heraldika. V díle
nazvaném „Nohy z jílu“ ãtenáfi
zavítá také do Královské spoleãnosti heroldÛ a obfiadníkÛ
v ulici Rozmazlené koãky ve
mûstû Ankh – Morpork.
Tamnûj‰ím „heraldikÛm“ mÛÏeme závidût zvûfiinec sloÏen˘
ze sanû, lva, gryfa, jeÏkÛ, leoparda, pelikána, sov, dvou hrochÛ (Rudolfa a Kfiesomysla) a dal‰ích
heraldick˘ch zvífiat a nestvÛr. Znaky se
malují tak, Ïe zvífiata vylezou na velk˘ dfievûn˘ ‰tít na
dvofie, postaví se do potfiebné pozice, dal‰í vûci se na
‰tít pfiibijí a zaãne se malovat znak.
Hlavou spoleãnosti je Drak – král heroldÛ. Mezi
námi je to velmi star˘ upír, kter˘ pamatuje velmi dávné
33
ironie pána Pratchetta. V druhém poli je vinn˘ hrozen. Zde by mûlo jít o slovní hfiíãku. Hrozen je
odrÛdy Sylván. Sylván – elán – Elánius. Pokud jste
to tak zcela nepochopili nejste sami, nepobavil se
pfii tom ani jeden z hlavních hrdinÛ knihy Samuel
Elánius, potomek královraha. Ve tfietím poli je
busta s vavfiínov˘m vûncem na hlavû. Zde jde o pfiezdívku královraha Elánia, „Kamenná tváfi“. Ve ãtvrtém poli jsou fasces s dvoubfiitou sekerou, která
symbolizuje dÛstojníka práva. A jak prohlásil Drak,
ta sekera je témûfi prorokující. Na obrázku je ‰tít
ãtvrcen nitkov˘m kfiíÏem, coÏ by znamenalo, Ïe
v‰echny pole jsou nejpravdûpodobnûji v barvû
a kfiíÏ v kovu, takÏe jde jen o dûlení polí. Ve stfiedu
ãtvrcení ‰títu je ovál a v nûm ãíslice 177.
Klenot je v ankh-morporské heraldice posazen
pfiímo na ‰tít, pfiípadnû pfiesahuje do ‰títu.
Elániové mûli v klenotu ankh, egyptsk˘ kfiíÏ, kter˘
má místo horního ramene tfimen, a na nûm sedící
sovu s rozepjat˘mi kfiídly. Sova a ankh jsou symboly dvojmûstí Ankh-Morpork (sova je samozfiejmû
symbolem Morporku).
Podle obrázku bylo první a ãtvrté pole asi ãerné.
Druhé a tfietí pole mûly asi stejnou barvu, ale
nevím jakou (podle vodorovného ‰rafování by
mohlo jít i o modrou). Heslo: „PROTEGO ET SERVIO“ – Chránit a slouÏit.
Z rodiny VetinariÛ je patricij, absolutní vládce
Ankh-Morporku. To on zpÛsobil, Ïe v AnkhMorporku v‰e funguje. Legalizoval Cechy vrahÛ
a zlodûjÛ. TakÏe si v Cechu vrahÛ mÛÏete zjistit,
jakou cenu má va‰e hlava (samozfiejmû bez zbytku
tûla). Nebo v Cechu zlodûjÛ mÛÏete zaplatít roãní
poplatek a cel˘ rok nebudete okraden. Pokud vás
pfiesto nûkdo pfiepadne, podniká na ãerno a hrozí
mu, Ïe aÏ ho ãlenové Cechu zlodûjÛ chytí, skonãí
s pfiibit˘ma u‰ima ke sv˘m kolenÛm a pokud
moÏno na dnû fieky Ankh (ta fieka je v AnkhMorporku uÏ tak hustá, Ïe ponofiit v ní cokoliv pod
hladinu je velmi obtíÏné).
Rodina VetináriÛ má podle vyobrazení ãern˘
ãekatelsk˘ ‰tít (to je bez jakékoliv figury) a heslo:
„SI NON CONFECTUS NON REFICIAT“ – „Není-li
oslaben, nechÈ není posílen“.
Cech zlodûjÛ má ‰tít sedmkrát ãerno-stfiíbrnû
dûlen˘ s dûravou penûÏenkou (mû‰cem) s vypadá-
ãasy, a má tak trochu deformovan˘ smysl pro humor.
Vlastnû sestavuje pro nové nositele erbu znaky
s hádankami, slovními hfiíãkami, a obãas z novo‰títn˘ch gentlemanÛ dûlá, s prominutím, blbce.
Pán Pratchett není heraldik a také ‰rafování na
znacích Stephena Briggse ne vÏdy odpovídá vÏit˘m
zvyklostem, proto popí‰i znak podle textu v knize,
pfiípadnû jsem ho doplnil podle obrázkÛ, kde jsem
si byl alespoÀ trochu jist˘ v˘znamem ‰rafování, ale
vyobrazení znakÛ dotvofiím podle heraldick˘ch
zvyklostí a své fantazie.
Erb rodiny ElániÛ byl „Excretus Est Ex
Altitudine“ nebo „Depositatum De Latrina“. âesky
slu‰nû zniãen, zavrhnut, zneuctûn tak, Ïe nemÛÏe
b˘t obnoven. A to v‰e kvÛli tomu, Ïe jeden
z pfiedkÛ rodiny ElániÛ vlastnoruãnû popravil
sekerou posledního Ankh – Morporkského krále,
kter˘ byl ‰ílen˘ tím zpÛsobem, Ïe mûl své poddané
velmi rád, ale po kousíãcích.
Erb ElániÛ byl na ãtvrceném ‰títu. První pole
neslo korunu v níÏ je prostrãená d˘ka (meã?) hrotem nahoru. To symbolizuje ochránce koruny =
Erb rodiny ElániÛ
34
âern˘ ‰tít – znak rodu VetinariÛ
·ikmo dûlen˘ plá‰È, d˘ka, kfiíÏe – znak Cechu vrahÛ
vajícími zlaÈáky. Heslo: „ACUTUS ID VERBERAT“ –
„Rychle to ‰lohni.“
Cech vrahÛ má ‰tít rozdûlen ãerven˘m ‰ikm˘m
pruhem, vpravo ve stfiíbrném poli na ãerném plá‰ti
je zlatá d˘ka hrotem dolÛ (podle obrázku v knize
by mohl b˘t plá‰È na rubu stfiíbrn˘). Vlevo dole na
ãerném poli dva zlaté kfiíÏe s kruhem ve stfiedu.
Heslo: „NIL MORTIFI, SINE LUCRE“ – „Není zabíjení, bez placení.“
Artur Doruãil, svíãkafi, se doãkal jízlivého konstatování krále heroldÛ Draka, Ïe mu jdou
obchody a tak si myslí, Ïe by mûl b˘t gentlemanem.
Popis znaku svíãkafie podle Draka: „·tít dûlen˘
po‰ikem sinister d’une méche en metal gris, tedy
kovovû ‰ed˘ ‰tít, kter˘ má vyjadfiovat jeho osobní
odhodlání a horlivost, dûlen˘ ‰ikmo zprava dolÛ
·ikmo dûlen˘, okno se svící, svícny – Artur Doruãil, svíãkafi
PenûÏenka – znak Cechu zlodûjÛ
35
svíãkov˘m knotem. V horní ãásti má chandelle in
a fentre avec rideaux houlant, svíce ozafiující tepl˘m svitem okno (okno s garnyÏí na níÏ je vlající
závûs po obou stranách okna, pfied oknem je svícen se zapálenou svíci), v dolní polovinû 2 rozsvícené svícny (tfiíramenné svícny se zapálen˘mi
svíãkami, ãi spí‰e s tfietinami svíãek), coÏ naznaãuje, Ïe chudák svíãkafi prodává svíãky stejnû chud˘m jako bohat˘m. Na‰tûstí byl svíãkafiÛv otec
náãelníkem pfiístavní správy, takÏe se heroldi
mohli trochu odváÏnûji pustit do dal‰í tvorby – to
oznaãuje lampa au poisson v klenotu (lampa ve
tvaru ryby, se zvednutou hlavou a ocasem, na ní je
pokliãka a z otevfiené tlamy jde hofiící knot), coÏ
vlastnû sjednocuje zamûstnání jak jeho, tak jeho
otce.“ Motto je vyloÏenû Drakova ‰kodolibost:
„O UMùNÍ POZVEDNOUTI SVÍCI“.
Znak pfiipomíná znak Cechu vrahÛ. To byl úmysl
Draka, protoÏe svíãkafii dal erb jako úplatek za
v˘robu svíãek obsahujících jed pro patricie, vládce
Ankh-Morporku. Znak tedy fiíká, Ïe nositel je vrah.
¤íká také ãím vraÏdí. Lampe au poisson. Poisson –
ryba, poison – jed. S heslem také není nûco
v pofiádku, protoÏe jako jediné není v latinû.
O umûní pozvednouti svíci – Ars Enixa Est
Candelam. Drak v tomto erbu fiíkal, kdo to udûlal,
jak to udûlal, dokonce ãím to udûlal a pak ten erb
dal chudákovi svíãkafiovi, aby na nûj byl py‰n˘.
To, Ïe je DoruãilÛv znak podobn˘ znaku cechu
vrahÛ, je zpÛsobeno dûlením ‰títu i tvarem figur.
Dûlení po‰ikem, vlající plá‰È nebo závûs, dva kfiíÏe
nebo dva svícny, které také tvofií kfiíÏe. TaktéÏ vût‰ina barev polí a figur by mohla b˘t totoÏná.
·rafování na ‰títech vyobrazen˘ch v knize je u dûlícího pruhu a knotu rozdílné, ale barva polí je
stejná. Barva plá‰tû a závûsÛ je rozdílná. Zato
svícny a kfiíÏe by mohly b˘t stejné barvy.
Na obálce knihy od Joshe Kirbyho je na svíãkafiovû ‰títu stfiíbrn˘ knot, kter˘ dûlí ‰tít. První pole je
ãervené, druhé purpurové. Okno, garn˘Ï
a v‰echny svícny jsou zlaté. Za oknem je tma. Svíce
a závûsy jsou stfiíbrné. Plameny svící jsou pfiirozené
barvy. Ryba v klenotu je stfiíbrná, pokliãka zlatá,
knot a plamen pfiirozené barvy.
Gerhart Fuseklar, fiezník, má ‰tít dûlen˘ pokosem ‰ÀÛrou uzenek. Horní pole v rudé barvû,
·ikmo dûlen˘, okno se svící, svícny – Artur Doruãil, svíãkafi, druhá barevná varianta
které symbolizuje krev, dolní s modr˘mi a Ïlut˘mi
pruhy jako na fieznické zástûfie (pole s pûti svisl˘mi
pruhy, tedy desetkrát svisle dûlené). Pfies v‰e po‰ikem sekáãek drÏen˘ koÏenou rukavicí. „Je to
boxerská rukavice, coÏ je to nejlep‰í, co jsme
mohli udûlat pro ... ponoÏku.“ Heslo: „FUTURUS
MEUS EST IN VISCERIS“ – Má budoucnost je ve
vnitfinostech.
·tít Rudolfa Korbílka, pekafie, je dûlen na 3 pole
nitkovou vidlicí. Pravé pole s plamenem. V levém
chodidlo nohy s pÛlkou holenû. Chodidlo je probito hfiebíkem. V dolním poli noãník. Jde to shrnout takto: K upeãení chleba je potfieba oheÀ,
noha s hfiebem = muka (slovní hfiíãka) = mouka,
v hrnci (noãníku) je voda. Noãník = podpostelov˘
pisoár (slovní hfiíãka) = star˘ v˘raz pro pekafie je
pistor. Heslo: „QUOD SUBIGO FARINAM“ –
ProtoÏe jsem utvofiil bochník.
Edvard Sv. Jan Nóblhóch, hrabû z Ankhu, má ‰tít
ãerveno-zelen˘. Na obrázku v knize je v‰ak jen
jeden druh ‰rafování, takÏe je nejpravdûpodob36
Kosmo dûlen˘, boxerka se sekáãkem – Gerhart Fuseklar, fiezník
nûj‰í polcení ‰títu. Ve ‰títu meã hrotem dolÛ. Pfies
v‰e od horních rohÛ ‰títu obrácená stfiíbrná krokev, která jde jen do pÛli ‰títu . Na krokvi je pût
OheÀ, noha, noãník – Rudolf Korbílek, pekafi
jablek. Na ‰títu je pfiilba se spu‰tûn˘m sklopn˘m
hledím s pfiikr˘vadly a korunou s 5 viditeln˘mi
v˘bûÏky zakonãen˘ch perlami. Znak stojí na
Kus se ‰títono‰i – Edvard Sv. Jan Nóblhóch, hrabû z Ankhu
37
Havraspár, Ravenclaw.
Pod ‰títem je stuha
s heslem: „DRACO
DORMIENS
NUNQUAM TITILLANDUS“
– „Nikdy ne‰imrej
(nedráÏdi)
draka,
i kdyÏ spí“.
Ve ãtvrtém díle,
Harry Potter a Ohniv˘
pohár, se setkáváme
se zástupci dal‰ích
dvou ‰kol ãar a kouzel
KrásohÛlky, v origiZnak ‰koly ãar a kouzel v Bradavicích
·kola v KrasohÛlkách
nále Beauxbatons,
paÏitu. Vpravo je ‰títono‰ „jak˘si podivn˘“ b˘k
a Kruvalu, v originále Durmstrang. Na dvefiích
s houÏví v nosdrách a ankhem, kter˘ podle textu
koãáru, kter˘m pfiijeli zástupci ‰koly KrásohÛlky, je
drÏí v pfiedních nohách, na obrázku ho má zavû‰epopsán znak se dvûmi zkfiíÏen˘mi zlat˘mi kouzeln˘m na pravém rohu. Vlevo je hroch, pravdûponick˘mi hÛlkami a z kaÏdé vylétávají 3 hvûzdy. Pole
dobnû jeden z královsk˘ch ankh-morporsk˘ch
v knize popsáno není, ale mohlo by b˘t tmavé,
hrochÛ, s korunou se ‰esti v˘bûÏky zakonãen˘mi
ãerné nebo modré (‰kolní uniformy studentek
perlami kolem krku. Heslo: „CAPITE OMNIA“ –
KrásohÛlek jsou svûtle modré).
„Berte v‰e“.
Ve stejnojmenném filmu loì ‰koly Kruvalu rozZapomenout na Harryho Pottera od Joanne vinula plachtu s orlem, kter˘ byl s nejvût‰í pravdûpodobností ãerven˘ (i s ohledem na ‰kolní
K. Rowlingové by bylo asi v souãasné dobû neoduniformy studentÛ).
pustitelné. Harry Potter, mal˘ kouzelník, nav‰tûvuje
Harry Potter má na svém ãerném hábitu úpln˘
‰kolu ãar a kouzel na hradû Bradavice. Jeho Ïivot je
znak Nebelvíru s ãerveno-zlatû ãtvrcen˘m ‰títem se
ale propojen bojem s Lordem Voldemortem, ãerzlat˘m lvem ve skoku s modrou zbrojí. Lev tedy má
noknûÏníkem, kter˘ chce b˘t nejmocnûj‰í na svûtû.
postoj heraldického zvífiete, ale jeho hlava je kres·kola na Bradavickém hradû se v originále jmelena naturalisticky. Na ‰títu je
nuje Hogwarts. ·kola má ãtvrkolãí pfiilba z poloprofilu
cen˘ znak se zlat˘m srdeãním
s ãerveno-zlat˘mi pfiikr˘va‰títkem na nûmÏ je ãerné písdly. Na pfiilbû je modromeno H, které je prvním písmestfiíbrná toãenice. V klenotu
nem názvu ‰koly v angliãtinû.
je zlat˘ klobouk s tenk˘m
Jednotlivé pole jsou znaky ãtyfi
ãerven˘m lemem. Na klokolejí. První ãervené pole se
bouk je poloÏen˘ zlat˘ pÛlzlat˘m lvem je koleje Nebelvír,
mûsíc hroty doprava a zlatá
v originálu Gryffindor. Druhé
pûticípá hvûzda.
zelené se stfiíbrn˘m hadem
Na internetov˘ch stránkoleje Zmijozel, Slytherin.
kách vûnovan˘ch Harrymu
Tfietí zlaté s ãern˘m jezevcem
Potterovi je ãasto vidût jako
s odvrácenou hlavou koleje
symbol ‰koly v Bradavicích
Mrzimor, Hufflepuff, a ãtvrté
i samostatn˘ zlat˘ ‰tít s ãermodré s bronzovou (nûkdy
n˘m písmenem H.
kreslenou zlatou) orlicí koleje ·kola ãarodûjÛ kruvalu
38
ãerveno-stfiíbrná routová ‰achovnice. 2. a 3. ãervené pole je poseté drobn˘mi ãern˘mi routami. Pfies v‰echny 4 pole je
naturalisticky kreslen˘ lev v pfiirozen˘ch barvách, medovû Ïlut˘
(zlat˘) s hnûdou hfiívou
a koncem ocasu.
SloÏitá varianta Zmijozelského znaku pfietvofiila pÛvodnû zelen˘
‰tít se stfiíbrn˘m vztyãen˘m hadem na ‰tít
se zelen˘m ondfiejsk˘m kfiíÏem, na kterém jsou ãervené
ãtyficípé hvûzdy, jedna
ve stfiedu a po dvou
v ramenech kfiíÏe. Mezi
rameny kfiíÏe je zeleno-stfiíbrná kosmá
‰achovnice. Ve stfiíbrn˘ch polích ‰achovnice je po ãerné
ãtyficípé hvûzdû. Na
v‰em je stfiíbrn˘ had.
Had b˘vá kreslen
s otevfienou tlamou
s v˘razn˘mi zuby nebo
se zavfienou, ze které vyplazuje rozeklan˘ jazyk.
Lem ‰títu je ‰ed˘ s fialov˘m damaskováním.
Kolej Mrzimor má zlat˘ ‰tít s ãern˘m jezevcem
s odvrácenou hlavou.
Mrzimorsk˘ znak byl vylep‰en ‰ed˘m lemem
s damaskováním. ·tít je ãtvrcen˘ se v‰emi zlat˘mi
poli. V 1. a 4. je 6 ãern˘ch kosm˘ch pruhÛ. 2. a 3.
pole je poseté stfiídavû ãern˘mi liliemi a teãkami.
Pfies v‰e je poloÏen tmavû ‰ed˘ (v pfiirozené barvû)
jezevec s odvrácenou hlavou.
Havranspársk˘ pÛvodnû jednoduch˘ modr˘ ‰tít
s bronzovou orlicí byl 21-krát ‰típen˘ modro-svûtlemodfie, na kterém jsou 3 modré pruhy po‰ikem.
Pfies v‰e je bronzová letící orlice z profilu. ·tít má
zlat˘ damaskovan˘ lem.
Posledními knihami, kter˘mi se budu zab˘vat,
bude sága polského autora Andrzeje Sapkowského
o Zaklínaãi. Zaklínaãov˘m povoláním je zbavovat
Úpln˘ znak bradavické koleje Nebelvír (Gryffindor)
Znaky jednotliv˘ch kolejí jsou pouÏívány
i zvlá‰È, jako pfii v˘zdobû ‰koly v jiÏ zmiÀovaném
ãtvrtém díle Harry Potter a Ohniv˘ pohár, kdy do
Bradavic mají dorazit zástupci dal‰ích dvou ãarodûjn˘ch ‰kol KrásohÛlek a Kruvalu.
Popularita kníÏek o Harrym Potterovi je ale
obrovská a tak se znakÛ jednotliv˘ch kolejí chytili
celkem zruãní grafici a vytvofiili z nich to, co já
naz˘vám grafikou na heraldické téma. Ta b˘vá
krásná a vychází ze znaku, ale pro heraldiku je zbyteãnû sloÏitá a pfiekombinovaná a ãasto poru‰uje
jedno nebo hned nûkolik heraldick˘ch pravidel.
Mnohdy nerozeznáte, co je damaskování (ozdobná
v˘plÀ ‰títu nebo pole, která nemá vliv na podstatu
znaku) a co podstatná ãást znaku.
Ve znaku Nehelvírské koleje je zlat˘ lev na ãerveném poli. Jeho sloÏitûj‰í varianta má ãtvrcen˘ ‰tít
se zlat˘m damaskovan˘m lemem. V 1. a 4. poli je
39
Mal˘ znak bradavické ‰koly
SloÏitûj‰í varianta znaku Nebelvíru
lilie. Pod tímto znamením také porazil princ
Goidemar Falãino povstání a na pamûÈ svého vítûzství vloÏil po své korunovaci 3 lilie do znaku království. Král Cedric jej pozdûji zmûnil do podoby
ãerného ‰títu posetého stfiíbrn˘mi liliemi. PÛvodní
erbovní znamení se nicménû zachovalo na ‰títu
odûnce v klenotu státního znaku.“ Rostoucí odûnec v klenotu je odûn˘ do krouÏkové zbroje
a kapuce. Pfies zbroj má ãerven˘ vrkoã. V pravé
ruce drÏí meã a v levé ‰tít, na kterém je kráãející
lev, u kterého nejsou uvedeny barvy. Pfiikr˘vadla
jsou ãerno-stfiíbrná.
„Stfiíbrná orlice, kterou mûla Redanie ve znaku
v dávné dobû, byla s rostoucím v˘znamem a sebevûdomím tretogorsk˘ch králÛ zmûnûna na stfiíbrného
orla. Zobrazuje se na ãerveném poli, nûkdy zlatû
korunovan˘. V klenotu b˘vají jeho rozevfiená kfiídla.“
Pfiikr˘vadla jsou odvozená z barev ‰títu a figury.
„Kaedwen nosí od nepamûti
stejné znamení a to ãerného
jednoroÏce ve zlatém poli.
RovnûÏ v klenotu je zobrazován vyráÏející jednoroÏec.“
Pfiikr˘vadla jsou ãerno-zlatá.
„Aãkoliv mûsto Hengfors má
svÛj vlastní mûstsk˘ znak, Liga
z Hengfors pfiijala znak království Caingornu, neboÈ první
vládce ligy pocházel z tamní
dynastie. Král Nedamír se sice
pokou‰el zavést nová státní
SloÏitûj‰í varianta zmijozelského znaku
znak, v nûmÏ stfiíbrného gryfa
lidí rÛzn˘ch krvelaãn˘ch pfií‰er a mutantÛ. UÏ jako
mal˘ kluk byl elixíry sám podroben mutaci svého
organismu, aby spoleãnû s dobr˘m v˘cvikem, byl
schopen ãelit pfií‰erám vybaven˘ch chapadly, zuby
ãi zobákem, mr‰tností, velikou silou, jedem nebo
i kouzly. Pomáhal lidem, ale i tak se mnozí lidé
k nûmu chovali, jako ke katu ãi rasovi.
V povídkách jde jen o jednotlivé pfiíbûhy na
rÛzn˘ch místech a v rÛzn˘ch zemích. Ale sága v‰e
spojuje do jednoho svûta s císafistvím, královstvími, kníÏectvími a dal‰ími zemûmi. Andrzej
Sapkowsk˘ neopomenul ani heraldiku jednotliv˘ch zemí a ta vy‰la v knize povídek Zaklínaã II. –
Meã osudu, kde je jí vûnovaná v pfiíloze samostatná
kapitola a pfiiloÏená je také barevná erbovní tabule.
Z uvedené kapitoly budu citovat.
„Ve znaku Temerie b˘val kdysi kráãející lev,
pouze korunní princové nosívali v erbu 3 stfiíbrné
Znak koleje Zmijozel
Znak koleje Nebelvír
40
Znak koleje Mrzimor
SloÏitûj‰í varianta mrzimorského znaku
Znak koleje Havranspár
SloÏitûj‰í varianta znaku Havranspáru
hodlal nahradit zlat˘m drakem,
a zmûnu zdÛvodÀoval sv˘m
hrdinstvím pfii lovu na skuteãného zlatého draka. Jeho údajné
dobrodruÏství bylo zajisté oprávnûnû povaÏováno za vybájené a stalo se terãem posmûchu
na v‰ech panovnick˘ch dvorech. CtiÏádostiv˘
mladík se tak s ostudou vrátil k dobrému erbu
sv˘ch pfiedkÛ.“
U tohoto znaku sice v popisu není uveden
klenot, ale Stanislav Komárek, kter˘ pro knihu
znakovou tabuli nakreslil, dal do klenotu gryfí
hlavu s krkem a prav˘ spár. Klenot je tak dost
nesymetrick˘ a nezvykl˘, ale je unikátní.
Pfiikr˘vadla na pfiilbû jsou ãerveno-stfiíbrná.
„Kovir se v dobách vládnoucího rodu
TroidenidÛ py‰nil ãtvrcen˘m erbem, do jehoÏ
polí se stfiídavû kladl redansk˘ orel a kaedwen-
Temerie
41
„Království Lyrie a Rivie má polcen˘ ‰tít, spojující
znaky obou korunních zemí. V levém, bílém poli je
ãervená routa, znamení Lyrie, v pravé polovinû ‰títu
je ãerná orlice ve zlatém poli, znamení Rivie. V klenotu jsou zavfiená orliãí kfiídla ãerné barvy.“
Tady autor oznaãil strany ‰títu z pohledu pozorovatele a ne podle heraldick˘ch pravidel, tedy
z pohledu ‰títono‰e. Pfiikr˘vadla jsou
vpravo ãerno-zlatá, vlevo ãervenostfiíbrná.
„RovnûÏ Cidaris pouÏívá polcen˘ ‰tít,
ov‰em v barvách modré a stfiíbrné.
Symbolem pfiímofiského království jsou 2
odvrácené ryby stfiídav˘ch barev,
popisované jako jesetefii. TaktéÏ stfiídav˘ch barev jsou 2 p‰trosí pera v klenotu.“ Vpravo je modré pero, vlevo stfiíbrné.
Pfiikryvadla jsou modro-stfiíbrná.
Redanie
sk˘ jednoroÏec, coÏ mûlo poukazovat na pokrevní
pfiíbuzenství s v˘znamn˘mi panovnick˘mi rody
Severu a bylo to do jisté míry téÏ provokací ze strany
jejich nového mocenského rivala. Thyssenidé ustanovili nov˘ erb se zlat˘m klévsk˘m kolem s 8 Ïezly,
která symbolizují osm zemí koruny: Kovir, Poviss,
Creyden, Narok, Talgar, Velhad, Vattweir
a Rakverelin. V ãase vlády vzdorokrále Idiho byla
zmûnûna pouze tinktura ‰títu na modrou, av‰ak od
návratu Esterada Thyssena na trÛn je pole erbu opût
ãervené. Na turnajov˘ helm v klenotu se v tomto pfiípadû neklade koruna, n˘brÏ pouze hranostajové
chapeau.“ Pfiikr˘vadla jsou ãerveno-stfiíbrná.
„Aedirn nese ve znaku jednoduché, leã pÛsobivé
heroldské znamení ãervené, zlatû lemované krokve
v ãerném poli. V klenotu má 3 p‰trosí pera v barvách
‰títu.“ Péra jsou ãerné, zlaté a ãervené. Pfiikr˘vadla
jsou vpravo ãerveno-zlatá a vlevo ãerno-zlatá.
Kaedwen
42
Heng fors
Aedirn
„·achovan˘ znak patfií Verdenu. Na star˘ch
vyobrazeních nûkdy vídáme ‰achovnici ãernostfiíbrnou, ale pozdûji je jednoznaãnû stanovena ãernozlatá. Buvolí rohy v klenotu se rovnûÏ malují
v ãerné a zlaté barvû.“ Rohy jsou v pfiíloze knihy
nakresleny dûlené, prav˘ ãerno-zlatû, lev˘ obrácenû. Pfiikr˘vadla jsou ãerno-zlaté.
„Brugge má v erbu stfiíbrn˘ konvicovit˘ kfiíÏ
v zeleném poli a v klenotu paví kytu. Znak nezmûnil podobu, ani kdyÏ království pfie‰lo pod svrchovanost Temerie.“ Pfiikr˘vadla jsou odvozená z barev
‰títu a figury.
„V erbu Cintry b˘vali 3 zlatí lvi v modrém poli.
VyrÛstající lev byl téÏ v klenotu. Po dobytí království Nilfgaardem byli lvi ponecháni jako symbol fií‰ské provincie.“ Pfiikr˘vadla jsou modro-zlatá.
„Toussaintská kníÏata byla vÏdy suverénními
panovníky, ãímÏ se li‰ila od pozdûji povy‰ovan˘ch
kníÏat „titulárních“. Ve znaku Toussaintu je zlatá
ratolest vinné révy v zeleném poli. Bûhem nûkolika
generací, kdy se v dynastii dûdila vláda pouze po
pfieslici, zmizela z klenotu pfiilba a byla jiÏ natrvalo
nahrazena kníÏecí korunou.
Souostroví Skellige bylo od doby Eista formálnû
pod svrchovaností Cintry, fakticky si v‰ak uchovalo
svou nezávislost. Místní tradice neãinila rozdíl
mezi královsk˘m a kníÏecím titulem, i tak byl jarl
Kovir
43
vztahovat k lovu perel ve zdej‰ích vodách. V klenotu b˘vá paví kyta.“ Pfiikr˘vadla jsou modrostfiíbrná.
„KdyÏ král Foltest posiloval vliv Temerie na spoleãné hranici âtyfi království v údolí Postaru, udûlil
správci pohraniãní marky, svému oddanému
leníkovi Herewardovi kníÏecí titul. Ve znaku
Ellanderu je bílá korouhev se zlat˘mi
krouÏky v ãerném poli. Tento symbol má
vztah ke kultu Melitelé, jehoÏ je Ellander
centrem. V klenotu je ãerné kfiídlo.“ V pfiíloze je kfiídlo nakreslené zlatû. Pfiikr˘vadla
jsou ãerno-stfiíbrná.
„Nazair b˘val kdysi v˘znamn˘m královstvím, které leÏelo sice jiÏnû od pohofií
Amell, av‰ak politicky a dynasticky bylo svázáno se Severem a udrÏovalo s ním ãilé
obchodní a kulturní styky. Po nilfgaardské okupaci do‰lo k násilnému zpfietrhání star˘ch vazeb,
Lyrie a Rivie
OstrovÛ suverénním vládcem svého lidu. Bojová
sekera byla dávn˘m, je‰tû pfiedheraldick˘m znakem námofiních váleãníkÛ, do erbu se klade pokosem a maluje se modrá v bílém poli. V klenotu
b˘valy pÛvodnû buvolí rohy, av‰ak jarl Crach an
Craite do nûj umístil svoje osobní znamení kanãí
hlavy, podle nûhoÏ b˘val pfiezdíván Mofisk˘ kÀour.“
Pfiikr˘vadla modro-stfiíbrná.
„Naopak kníÏata z Astre byla vÏdy vazaly králÛ
Cintry. Za vûrnost a úãinnou pomoc v bitvû
u Chotûbuze polep‰ila královna Calanthé tradiãní
erb kníÏectví s ãervenobíl˘m ‰ten˘fiem vloÏením
srdeãního ‰títku s jedním z citránsk˘ch lvÛ. Rohy
v klenotu byly pozdûji dle dobové módy zobrazovány jako tzv. olifanty.“ Lovecké rohy jsou zlaté.
Pfiikr˘vadla ãerveno-stfiíbrná.
„KníÏectví Bremervoord bylo pÛvodnû hrabství,
odjakÏiva v‰ak léno panovníkÛ Cidaris. Ve znaku
má pût bíl˘ch mu‰lí v modrém poli, tedy v‰e v barvách království. Symbolika znaku se patrnû mûla
Cidaris
44
povûsti otvírat pevninu, mofie a fieku. ·tít je korunován hradební korunkou, jak jest u mûstsk˘ch
znakÛ obvyklé.“ Klíãe smûfiují ze stfiedu do rohÛ
‰títu a horní klíãe mají zuby otoãené doprava.
„Dokumenty a svazky vydávané Vysok˘m
Uãením Oxenfurtsk˘m nesou znak s hermelínov˘m heroldsk˘m kfiíÏem v ãerveném poli, jenÏ byl
odvozen ze starodávné peãeti. Nûkdy se na ‰tít
klade rektorská ãapka.
Nilfgaardská heroldie vytvofiila vlastní slohov˘
projev, li‰ící se mimo jiné tvary uÏívan˘ch ‰títÛ
anebo stylizací nûkter˘ch figur. Imperiální znak má
nûkolik variant, napfiíklad tzv. velk˘ ãi úpln˘ fií‰sk˘
znak je dûlen do mnoha polí obsahující znaky
v‰ech císafisk˘ch drÏav. Do jeho stfiedu b˘vá kladen
pÛvodní, a tedy znak Nilfgaardu, jímÏ je symbol
slunce. Maluje se zlatû v ãerném poli a sám tvofií
tzv. mal˘ ãi základní fií‰sk˘ znak. Ov‰em i v této
variantû se zmínûn˘ erb klade pod korunovan˘
císafisk˘ stan, jenÏ má zdÛrazÀovat majestát nilfga-
Verden
zpustnutí sídelního mûsta Assengardu a ztrátû
v˘znamu Nazairu, kter˘ se stal pouhou odlehlou
provincií impéria. Nazair míval ve znaku modrou rÛÏi ve zlatém poli, stejná figura se opakovala i v klenotu.“ Pfiikr˘vadla modro-zlatá.
„Trpaslíci heraldiku pÛvodnû vÛbec
neznali, uÏívali pouze urãit˘ druh cechovní
symboliky: stylizované kovadliny, kováfiské
kle‰tû anebo hornické ‰piãáky, vÏdy ãerné na
bílém pozadí a nikdy ve ‰títu. Znak Mahakamu byl
dodateãnû odvozen z nejroz‰ífienûj‰ího symbolu
dvou zkfiíÏen˘ch kladiv, ãi pfiesnûji kladiva
a mlátku. Byla zachována ãerná tinktura znamení,
klade se v‰ak do zlatého ‰títu. Nezachoval se Ïádn˘
doklad o uÏívání klenotu.“ Pokud nejde o nedorozumûní, tak podle popisu a vyobrazení by nemûlo
jít o tak zvaná „klasická hornická kladívka“, to je
mlátek a ‰piãák, ale o mlátek, snad symbol havífiÛ,
a klasické kladivo, snad symbol fiemeslníkÛ.
„V erbu Novigradu je v ãerveném poli stfiíbrn˘
krouÏek se tfiemi zlat˘mi klíãi, které mají podle
Brugge
45
Touissant
Cintra
ardského panovníka a jeho nadfiazenost nad
ostatními monarchy.“ Pro odli‰ení byl pouÏit
francouzsk˘ ‰tít místo gotického. Na barevné
pfiíloze v knize má slunce trojúhelníkové
paprsky stfiíbrné. Plá‰È je ãern˘ ãervenû
lemovan˘ pod‰it˘ hermelínem. Líc plá‰tû je
posypan˘ zlat˘mi slunci. Stan je ãern˘ s ãerven˘mi, zlatû lemovan˘mi cípy po obvodu spodního okraje. Na stanu je císafisk˘ koruna se ãtyfimi
(tfiemi viditeln˘mi) vût‰ími v˘bûÏky, které s dvûmi
men‰ími v˘bûÏky z kaÏdé strany pfiedstavují stylizovan˘ plamen. Mezi pfiedním a zadním vût‰ím
v˘bûÏkem se klene oblouk, na jehoÏ vrcholu je
velk˘ rubín. Koruna kolem dokola je zdobená
rubíny, diamanty a perlami. V korunû je ãervená
mitra.
Pro tento ãlánek jsem vybral pouze knihy
a povídky pûti autorÛ od druhé ãtvrtiny 20. století
do souãasnosti. Snad se mi podafiilo alespoÀ tro-
Skellige
46
Bremerwood
Astre
Ellander
47
chu ukázat, Ïe i pro jednu dámu a ãtyfii pány s nádhernou fantazií, heraldika nemohla b˘t nûco zcela
cizího. Minimálnû ãtyfii z nich jasnû dávají najevo,
Ïe je pro nû souãástí kaÏdodenního Ïivota. Sami
jsou jí natolik ovlivnûni, Ïe symboly sv˘ch svûtÛ
pfiedstavují minimálnû v takové poloze, Ïe není
obtíÏné pfievést je na ‰tít, a tím z nich vytvofiit
heraldické znamení. Nûktefií heraldiku berou jako
hru, kterou víceménû doplÀují své vyprávûní.
A nebo se té hry ujímají ãtenáfii, fanou‰ci, ktefií si
se symboly a znaky hrají pro vlastní potû‰ení.
Mnohdy jdou ve v˘tvarn˘ch projevech spí‰e
k dekorativní stránce zobrazení, ale dokáÏou pfii
tom zachovat i stránku symbolickou a rozeznávací.
Jsou lidé, ktefií dopodrobna znají vymy‰lené
svûty. Znají cesty, kudy ‰li jejich hrdinové. Znají
kaÏdou hospodu, vzpomenutou v knize. Umí mluvit panem Tolkienem umûle vytvofien˘mi jazyky
elfÛ. Já si v tûch knihách hledám symboly a znaky
tûchto svûtÛ pro vlastní potû‰ení.
Novigrad
LB
Mahakam
Oxenfurt
Nazair
48
Slunce
Nové Hrady 2005 – PVH
Bûhem uplynulé turistické sezóny mûli moÏnost
shlédnout nádhernou v˘stavu náv‰tûvníci jihoãeského státního hradu Nové Hrady. Tuto v˘stavu
s názvem Pomocné vûdy historické uspofiádali ãlenové Sekce heraldiky a genealogie pfii Klubu pfiátel
âesk˘ch Budûjovic. âlenové spoleãnosti vedeni
Ing.Milanem DaÀkem dokázali v krásnû klenut˘ch
prostorách uvedeného hradu nainstalovat velice
zajímavou a poutavou expozici.
Náv‰tûvníci mûli moÏnost vidût prezentace
spoleãností z celé âR, které se PVH zab˘vají, a kte49
r˘m tuto moÏnost pofiadatelé nabídli, napfi. âeská
numismatická spoleãnost z Hradce Králové, Vólné
sdruÏení genealogÛ z Pfiíbrami, Moravská genealogická a heraldická spoleãnost z Brna, Genealogická
spoleãnost z Liberce a také Hukvaldské heraldické
galerie. Zde ve zkratce spoleãnosti pfiedstavily
v˘sledky sv˘ch zájmÛ a ãinností kter˘m se vûnují
vãetnû vydávání knih a periodik.
V˘stavní expozice byla pestrá – náv‰tûvníci mûli
moÏnost vidût pár profesionálnû zhotoven˘ch
a graficky ztvárnûn˘ch genealogick˘ch stromÛ
(Zdenûk KfiíÏ – Vimperk, Zdenûk Tibitanzl –
Hosín, Petr Hanus – Písek), kopie star˘ch listin
a peãetí (Miroslav Milec – âeské Budûjovice), erby
drÏitelÛ nejen Nov˘ch HradÛ ale i okolních hrádkÛ
a tvrzí (Milan Danûk – âeské Budûjovice).,
a v neposlední fiadû i nûkolik desítek novû udûlen˘ch znakÛ mûst a obcí Jihoãeského kraje.
V˘stavu byla na hradû nanstalována od dubna
do záfií, takÏe shlédnout ji mûlo moÏnost opravdu
hodnû náv‰tûvníkÛ a nejen z âR. O tom, Ïe celková
koncepce v˘stavy i expozice byla velice zdafiilá
bylo nejvíce zjevné z ohlasÛ náv‰tûvníkÛ, ktefií
neváhali uvefiejnit své dojmy do náv‰tûvní knihy.
Nezb˘vá neÏ pofiadatelÛm podûkovat za nápad
i realizaci, – protoÏe pokud jedním z cílÛ v˘stavy
v Nov˘ch Hradech mûlo b˘t i dal‰í zpopularizování Pomocn˘ch vûd historick˘ch – tak se jim to
opravdu povedlo – a popfiát jim hodnû ‰tûstí
v dal‰í tvÛrãí práci.
Za Hukvaldskou heraldickou galerii
Ladislav Szijjárto
Psáno v podhradí Hukvaldského hradu
Léta Pánû dvoutisícího ‰estého
Cukn‰tejn
U pfiíleÏitosti vernisáÏe v˘stavy Pomocné vûdy historické 2005 v Nov˘ch Hradech pfiipravili pofiadatelé pro zúãastnûné i mal˘ v˘‰lap po okolních pamûtihodnostech.
Vedení se ujal pan Miloslav Milec, kter˘ nás celou cestu zasvûcenû informoval o historií a zajímavostech míst, která
jsme nav‰tívili.
Nádhern˘m „Tereziin˘m údolím“ jsme se parkem, kter˘
nechal ve druhé polovinû 18. století zfiídit na popud své
manÏelky Terezie (dle které dodnes nese údolí jméno) hrabû Buquoy, jsme se kolem umûle poostaveného vodopádu
dostali aÏ k stfiedovûké tvrzi Cukn‰tejn stojící nad fiekou
Stropnicí v nejzápadnûj‰í ãásti údolí na nev˘razném návr‰í .
Tvrz je dnes v soukromém vlastnictví pana Tomá‰e
Peka. Náhoda tomu chtûla, Ïe byl zrovna pfiítomen a aãkoli jsme byli náv‰tûvou nevítanou, po na‰em zaboucháni na
bránu vstupní, prÛjezdné vûÏe pfieru‰il stavební práce,
a poté co vyslechl na‰í Ïádost o moÏnosti prohlédnutí si
tvrze, nás s vlídností sobû vlastní vpustil do objektu.
Provedl nás „kaÏd˘m koutem“ a zároveÀ seznámil s bohatou historií tvrze.
50
Cukn‰tejn je pozdnû gotická tvrz, men‰í neÏ obvyklé
panské hrady ale prostornûj‰í a úpravnûj‰í neÏ tvrze typické pro 14.století. Celé nádvofií tvrze je obklopeno kamennou gotickou pavlaãí, ze které je po jednoramenném schodi‰ti vstup do vût‰iny místností v prvním patfie. Tyto jsou
s rovn˘mi stropy mimo sál v západní ãásti tvrze, kter˘ je zaklenut kfiíÏovou klenbou s hfiebínky. Pfiízemní místnosti
jsou s klenut˘mi stropy.
PfiestoÏe archeologické v˘zkumy dokazují, Ïe místní osídlení je star‰ího data, bezpeãnû se ví, Ïe tvrz byla postavena nûkdy v letech 1488 – 1491 Vilémem z Michanic, protoÏe ten se jiÏ roku 1491 psal „sezením na Cukn‰tejnû“.
Michnicové byli drobná venkovská ‰lechta, jejíÏ ãlenové nedosáhli vy‰‰ích úfiadÛ, jenom Oldfiich Pouzar (1496 – 1545)
mûl v˘znamûj‰í postavení úfiedníka na PraÏském Hradû. Po
jeho smrti byl majetek rozdûlen mezi nûkolik dûdicÛ, není
v‰ak o nich pfiesnûj‰ích zpráv.
Teprve roku 1588 je uvádûn Pavel Boubínsk˘ z Újezda
a po nûm r.1597 Jifií Kába z RybÀan. Ten pak za stavovského
povstání roku 1618 utekl pfied císafisk˘mi vojsky do Tfiebonû,
kde dva roky na to zemfiel. Je‰tû roku 1619 byly tvrz vydrancována císafisk˘mi vojsky a v únoru 1620 ji císafi Ferdinand II.
daroval hrabûti Karlu Bonaventurovi Buquoyovi jako souãást Novohradského panství, jímÏ zÛstala aÏ do roku 1945
kdy byla jako ostatní památky zestátnûna.
Po roce 1945 bylo v tvrzi zfiízeno nûkolik bytÛ, a tvrz
byl a pfievedena do vlastnictví mûsta Nové Hrady. V souvislosti s restituãními nároky byla na panství Nové hrady (vãetnû tvrze Cukn‰tûjn) zástupci rodu BuquoyÛ podána Ïádost
o navrácení majetku, ale se záporn˘m v˘sledkem. Po nabídnutí mûsta Nové Hrady k odprodání se její koupí v roce
2000 se nov˘m majitelem tvrze stal jak uvedeno v˘‰e pan
TomበPek, kter˘ jak jsme se osobnû mohli pfiesvûdãit, úspû‰nû pracuje na její rekonstrukci.
·árka Szijjártová
SIGNUM HISTORIAE
Zpravodaj Hukvaldské heraldické galerie
vydala HHG v obci Hukvaldy, pro zájemce o pomocné vûdy historické
Nepro‰lo jazykovou úpravou
Adresa pro doruãování po‰ty: HHG, poste restante, 719 00 Ostrava-Kunãice
telefon: +420 605 26 18 24
e-mail: [email protected]
ISSN 1801-1462
51

Podobné dokumenty

1. číslo - novnos.cz

1. číslo - novnos.cz Ve ètvrtek 9. 9. 2010 k nám pøišla Mgr. Lenka Kuèerová a paní Irena Haòurová, které nás pomocí prezentace seznámily s projektem Školní virtuální nauèná stezka, na kterém budeme celý  školní  rok  p...

Více

Ozvěny 6..2015 - Benešov nad Černou

Ozvěny 6..2015 - Benešov nad Černou Hartunkov, Lièov, Velké Skaliny. Pøeji pohodové a pøíjemné léto plné slunce. Veronika Korchová, starostka obce

Více

Ceník - Vzdy.sk

Ceník - Vzdy.sk a potřebujete báječný dort? I s tím vám poradí Pangourmet…díky speciálnímu programu na pečení korpusů zapomeňte na složité vymazávání a vysypávání dortových forem. Prostě nasypte ingredience a všec...

Více