Jako zdolat Mount EvErEst

revue
zdraví
Jako zdolat Mount Everest
Dne 11. dubna, na výročí narození britského lékaře a chirurga
Jamese Parkinsona, který jako první už v roce 1817 popsal
jednotlivé příznaky „třaslavé obrny“, choroby, později nazvané
jeho jménem, se připomíná Světový den Parkinsonovy nemoci.
Přesné příčiny onemocnění dosud neznáme a navzdory pokroku
v terapii se stále počítá mezi nevyléčitelné. Tento obávaný strašák
pokročilejšího věku může nepříjemně překvapit každého z nás.
Kytice červených tulipánů – mezinárodní
symbol parkinsonismu
U
příležitosti Světového dne
Parkinsonovy nemoci každoročně pořádá Společnost
Parkinson o.s. výstup na horu Říp.
V sobotu 13. dubna se vydají pacienti,
trpící touto chorobou, jejich příbuzní
a přátelé na vrchol památné hory, aby
upozornili širokou veřejnost na závažné onemocnění, které postihuje miliony lidí po celém světě. Pacienti s touto
diagnózou jsou často okolím vnímáni
s falešnými předsudky a představami
o životě postižených. Výstupem na
vrchol chtějí ukázat, že se nepoddávají
pohybovému omezení, které jim nemoc
působí. Výstupy na kopce a hory budou
i na řadě dalších míst republiky. S otáz-
Výstup na Říp
8
kou, jak je výstup organizován, kolik
lidí se zúčastní, jsme se obrátili na Janu
Večlovou ze Společnosti Parkinson.
„V pořadí již 6. výstupem na Říp
chceme zviditelnit nemocné Parkinsonovou chorobou a jejich potřeby. Pouť
na Říp byla dřív společná pro celou
republiku, ale protože pro řadu nemocných je velmi obtížné přijet např.
z Moravy nebo jiných vzdálených míst
či dokonce ze Slovenska, pořádali jsme
vloni poprvé i souběžné výstupy na jiné
vrcholky. Také letos se budou konat výstupy i v Brně na Špilberk, v Olomouci na Svatý kopeček, na Slovensku
na Pustý hrad a další kopce a kopečky.
V určenou dobu se pokusíme o telekomunikační spojení a předání zdravice.
Vloni nám přálo počasí a tím pádem
přišlo více než 250 lidí. Přijeli parkin-
zdraví
Špilberk, Brno
sonici z celé republiky. Kolik jich přijede letos, 13. 4. 2013, těžko odhadnout. Pevně doufám, že dvě třináctky
v datu pro nás budou šťastné. Z Prahy
vypravujeme od hl. nádraží dva autobusy a nemocné, kteří by pěší výstup
nezvládli, vyvezou na kopec dva terénní vozy. Na vrcholu hory pak tradičně
promluví ke všem účastníkům pan farář
Václav Žďárský.“
Slova kněze Církve československé
husitské z Nového Bydžova dodávají lidem spřízněným stejným osudem
povzbuzení a sílu potýkat se s nepříjemnou nemocí. V jedné ze svých řečí
vyslovil smysl jejich pouti:
„Proč vlastně rok co rok šplháme
na tento kopec? Co nás to žene, často i z velkých dálek, k účasti na tomto
na první pohled bláznivém podniku?
Nabízí se odpověď, že přece lidé odedávna vyhledávali vyvýšená místa, čehož krásným příkladem je právě bájný
praotec Čech. Vylezl sem, na Říp, aby
se rozhlédl. Do dneška lidé šplhají
na hory kvůli rozhledům. A taky kvůli
adrenalinu. To potvrdí každý horolezec.
Dalším důvodem, proč lidé vyhledávají
vyvýšená místa, je záležitost strategická. Kdo je nahoře, je ve výhodě proti
těm dole. Žádný z těchto důvodů však
jaksi nepasuje na nás. Horolezecká vášeň nás dávno opustila, rozhledu brání
stromy, usadit se zde nehodláme, bránit se – proti komu? A přece jsme opět
revue
Pustý hrad, Slovensko
na Řípu. Trmácíme se nahoru, protože
pro mnohé z nás to Himálaje jsou. Šouráme se pracně vzhůru, protože to je
náš způsob boje s nemocí. Škrábeme se
do vršku ne abychom viděli tu krásnou zemi, ale aby ta země viděla nás,
aby si nás všimla: že tu jsme, že chceme i se svým handicapem prožít důstojně a smysluplně zbytek pozemského
života.“
Společnost Parkinson chce touto
akcí umožnit nemocným nejen setkání
se stejně postiženými, ale také příjemné rozptýlení. Po „sportovním výkonu“
čeká všechny účastníky v Hospodě pod
Řípem občerstvení, kulturní program
a společná zábava.
Výstup na Říp není ovšem jedinou
aktivitou Společnosti Parkinson. Regionální kluby po celé republice organizují
pro své členy různá další setkání během
roku. Jedním z nich je také vlastivědný
výstup 23. června s panem profesorem
Sadílkem na stolovou horu Vladař.
Výstup na Vladař
Společnost Parkinson zve širokou
veřejnost, aby se přidala a svou účastní
podpořila spoluobčany stižené Parkinsonovou chorobou. Podrobné informace najdete na www.spolecnost-parkinson.cz. Jak se žije v reálném životě parkinsonikům? Přečtěte si minipovídku
Monology Romany Skála-Rosenbaum
z Asociace Parkinson Help:
Znáte to taky: “No, ani se neohlídne!“, „Ať pohne!“, „Přidej, dělej, nestihnu to projet!“ „Tady není
přechod!“ „On je snad slimák nebo
co?“ To jsou nevyslyšené monology
řidičů, doprovázených ještě barvitými
přídomky, když je po cestě, respektive přes cestu združuje člověk (v převážné většině starší), který se rozhodl
přejít silnici mimo přechod pro chodce a moc rychle mu to zrovna nejde.
„Teď jdu, teď mi to chodí.“ „A honem,
musím přidat“. „Když půjdu až na přechod, a zastavím se, tak se nerozejdu.“
„Já tě vidím, i když jsem se neotočil,
nemůžu, teď jdu a nic jiného mne nezajímá.“ „Děkuji, že jsi počkal, a omlouvám se.“ To je zhruba vnitřní řeč
přecházejícího, který ve svých měřítkách parkinsonika opravdu pospíchá.
Chápu zcela obě strany. Já jsem kdysi patřila do skupiny první, leč mladá
jsem se nechtěně přesunula do skupiny
druhé.
Vlasta Cibulová
9