Multimediální den - Gymnázium Moravský Krumlov

Multimediální den - Gymnázium Moravský Krumlov

Časopis Gymnázia Moravský Krumlov
OHLÉDNUTÍ ZA PODZIMEM A ZIMOU 2012/2013
Listopad 2012:
Multimediální den
Akce pro zájemce o práci reportérů novinového, televizního, rozhlasového či internetového zpravodajství se uskutečnila 7. 11. 2013
pod záštitou Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.
GMK zde nesmělo chybět.
Zájemci měli na výběr z řady přednášek, prezentací a diskusí.
Některých se účastnily osobnosti známé z médií, například Robert
Záruba, sportovní reportér České televize, který v živé a vtipné besedě
v narvaném sále prozradil detaily své práce. Zájem byl také o téma
Novinář v místě válečných konfliktů a Jak se stát zahraničním
zpravodajem. Kromě teorie jsme získali i některé praktické
zkušenosti. Například jaké to je sednout si před kameru a moderovat
zprávy. Během dne jsme také měli jedinečnou příležitost prohlédnout
si celou fakultu, včetně nahrávacího studia spojeného s vysílací
stanicí tamějšího studentského rádia.
Akci hodnotím velmi pozitivně. Dozvěděli jsme se spoustu nových
informací o tom „jak to chodí“ v redakci, kde se získávají potřebné
informace a co všechno je nutné k tomu, abyste ráno mohli otevřít
noviny (nebo spustit internet) a přečíst si, co je ve světě nového.
V tomto čísle:







Text:Klára Vaculíková, Lucie Bindzarová, kvinta GMK
Foto: Studentky GMK mezi workshopy českých médií.


1
Multimediální den v Brně
Stužkovací večírek
4.A + oktáva
Studentské prezidentské
volby
Opravdový dárek
Básně se zimní tematikou
a ilustrace k nim
Nickyho rodina
Rozhovor s finalistkou
okresního kola
soutěže v anglické
konverzaci
Zahraniční stážistky
Charleyova teta—Eďas
Listopad 2012:
Stužkovací večírek
V pátek 23. listopadu proběhl stužkovací večírek Oktávy a 4.A v sále
Hotelu Epopej. Od půl šesté se podávala večeře, které se zúčastnili žáci obou
tříd a učitelé. Po večeři se přesunuli do sálu, kde už čekali napjatí rodiče,
aby viděli, jak jsou jejich děti slavnostně uvedeny do stavu maturantů.
Nejprve pasoval 4.A jejich třídní, pan profesor Potůček, stužky a šerpy
předávala paní profesorka Sobotková a celý ceremoniál vtipně doplnil charakteristikami každého žáka pan profesor Eckl. Vše doprovázela prezentace,
složená z fotografií žáků, vždy jedna z dětství a jedna ze současnosti.
Multimediální den—
pokračování
Poprvé před kamerou
Poté přišla na řadu oktáva. Šerpy a stužky předával studentům opět
pan profesor Eckl, pasoval pan třídní profesor Hrubý a vtipné básně, které
si na sebe vymysleli, četli sami žáci. Po odstužkování následovala prezentace,
která mapovala postupně celých 8 let společného studentského života.
Po závěrečném projevu zástupců obou tříd proběhl slavnostní přípitek
se všemi přítomnými učiteli a nakonec začala volná zábava. Na tuto chvíli jsme
po týdnech příprav, plných stresů a nervozity, všichni dychtivě čekali. Jak už to
tak bývá, večírek se neobešel bez slz radosti a dojetí a také smíchu. Myslím, že
se letošnímu maturitnímu ročníku opravdu vydařil :)
Anna Žáková, oktáva GMK
Díky Multimediálnímu dni jsem dostala možnost si vyzkoušet, jak pracují
moderátoři v televizních novinách.
Nejprve mi paní redaktorka zběžně
vysvětlila můj úkol. Na tričko mi
připnuli maličký mikrofonek. Přede
mnou stál monitor s textem. Osvětlovač nastavil světlo tak, že mi ostře
svítilo přímo do tváře. Kameraman se
zeptal: „Tak můžeme?“ A začalo se
hned točit. Když jsem poprvé slyšela
svůj hlas, který vycházel z mikrofonu,
měla jsem šok a nemohla uvěřit, že
takto opravdu mluvím. Nebylo lehké
přečíst plynule text a snažit se u toho
nemrkat. Ale i tak jsem si natáčení
užívala. Poté jsem si prohlédla zpětné
záběry a nakonec výkon profesionála.
Porovnávali jsme rozdíly a řekla bych,
že mé vystoupení napoprvé nebylo zas
tak špatné. Jsem moc ráda za tuto
novou zkušenost a celý Multimediální
den jsem si skvěle užila.
Kateřina Mašová, 1. A
2
Prosinec 2012:
Skutečný dárek
Předposlední týden před vánočními prázdninami nám naše třídní učitelka paní Faltýnková navrhla uspořádat akci „Skutečný
dárek“. Jde o to, že se vyberou peníze na věci potřebné v Africe, které si chudí lidé v rozvojových zemích nemohou dovolit
koupit, ale které jim prakticky pomohou, aby se sami uživili. Může to být třeba pumpa na vodu, kanystry, živá ovce… Tuto
sbírku organizuje nadace Člověk v tísni.
Všichni jsme rádi souhlasili s myšlenkou, že pomůžeme alespoň jedné africké rodině. Tak jsme zorganizovali sbírku na našem
gymnáziu ve dnech od 17. 12. do 21. 12. 2012. Zahájili jsme práci ještě tentýž den. S organizací pomáhaly hlavně Natálie Nejedlá
a Marie Polóniová a dokázaly vše perfektně naplánovat. Rozdělili jsme se do tří skupin. Jedna dostala na starost výrobu
informační nástěnky, druhá vyráběla plakáty a třetí skupina se pustila do výroby pokladniček a dalších činností. Přípravné práce nám zabraly mnoho hodin, každý pomáhal, kde bylo potřeba.
Další den o přestávkách jsme začali vybírat peníze. Tereza Dobešová vyhlásila akci rozhlasem a informační nástěnky a plakáty
byly rozmístěny po škole. Přispěli nám studenti ze všech tříd GMK i učitelé. Nakonec se vybralo 3600 Kč. Za tyto peníze jsme
nakoupili kanystry na vodu, kamna, ovci, kozu, slepice, biologické WC a lékařské ošetření.
Naše třída zvládla organizaci akce dobře. Jsme rádi, že jsme mohli někomu pomoci. A co bylo nejlepší? To, že jsme se jako třída
spojili a dokázali spolupracovat.
Veronika Piskačová, Marie Grunová, Hedvika Kupská, Jiří Pelaj, Jan Holý, sekunda GMK
Prezidentské volby
nanečisto
Ve dnech 11. a 12. prosince 2012 si v rámci projektu
Studentské prezidentské volby přes dvě stě studentů
GMK vyzkoušelo volbu hlavy státu nanečisto.
Výsledek se výrazně nelišil od ostatních středních škol,
na prvních dvou místech by se podle studentů umístili
Vladimír Franz a Jan Fischer.
Čeněk Břenda, 4. A
3
Leden2013:
Studentská poezie
ZIMA
Droboučké démanty z nebe se snáší
Země pod jiskřivou peřinou spí
Radost do našich srdcí to vnáší
A malý Ježíšek v jesličkách sní.
Na nebi barevné obrazce zazáří
K jarnímu období už jen krok
Ohňostroj za dnešní noci je vytváří
Začíná krásný Nový rok
Lenka Kroutilová, Lucie Dobešová, sexta
LYŽAŘSKÝ VÝCVIK
Na horách bylo velmi krásně
V postelích jsme četli básně
Pan učitel měl strašný pád
Nemohl pak chvíli vstát.
Týden utekl jak voda
Vzpomínáme na něj doma.
ZIMNÍ RADOSTI
V zimě bývá velký mráz,
Ale zato plno krás.
Vločky letí z výšky k nám,
Z koulovačky radost mám.
Mrznou uši, nos i ruce,
Potřebujem rukavice.
Až ten sníh roztaje,
Za chvíli jaro je!
Říkám vám teď bez legrace,
Vymyslet to dalo práce!
Nela Bauerová, sekunda
BÁSNIČKA O GMK
Chodím do školy v Moravském Krumlově,
Je to gymnázium – to vím tutově.
Máme hodně úkolů, je to tam dost těžký,
Pár kiláků autobusem, a ten zbytek pěšky.
Máme tu tři automaty, tělocvičnu, posilku,
Stačí párkrát zopakovat, vyznáš se v tom za chvilku.
Je tu třináct místností, třináct možností,
Jak dětem do hlavy
Natlouci příklady.
Po této námaze
Tvářím se neblaze,
Vzpomenu však hned:
Hurá na oběd!
Světlana Hrubá, sekunda
David Válka, sekunda
Ilustrace: Tomáš Svoboda, sekunda
4
Únor 2013:
Návštěva kina—film Nickyho rodina
Poselství z těžkých časů: Nic není nemožné
Z návštěvy Miroslavy Němcové v Moravském Krumlově
Již dávno jsem se dozvěděl o neuvěřitelném a odvážném skutku obyčejného člověka, obyčejného muže, který v hrůzostrašných
dobách 2. světové války zachránil před jistou smrtí 669 převážně židovských dětí z tehdejšího protektorátu Československa.
Jeho čin a pojem „Wintonův vlak“, kterým byly děti transportovány do Velké Británie k osvojení, se zapsal do historie a utkvěl
nejen v mé paměti, ale především v srdcích zachráněných „Nickyho dětí“ a mnoha dalších lidí na celém světě.
27. 2. 2013 jsme se s většinou studentů a učitelů GMK vydali do kinosálu zhlédnout
film „Nickyho rodina“. Těšili jsme se, že se dozvíme více informací o hrdinovi, siru
Nicolasi Wintonovi. Zároveň jsme cítili strach. Ačkoli už ty hrůzy dávno skočily,
vzpomínky lidí jsou stále živé, těžké a strašné. Jen poslouchat to vám nahání husí
kůži a působí pocit beznaděje. Alespoň mně ano.
V úvodu jsme vyslechli krátké projevy několika osobností, např. od starosty
Moravského Krumlova pana Tomáše Třetiny a od předsedkyně Poslanecké
sněmovny Miroslavy Němcové. Vysvětlila nám, že cestu s filmem podniká po České
republice v rámci podpory nominace sira Wintona na Nobelovu cenu za mír.
Poté už došlo k promítání nádherného a zároveň smutného filmu, při kterém jsem skoro nedýchal. Dozvěděl jsem se podrobnosti
o záchranných akcích během války, i o tom, jakou odvahu a důvěru museli mít rodiče, kteří posílali své vlastní děti pryč do ciziny,
ani nevěděli přesně kam. Muselo být pro ně těžké, říci: „Brzy se uvidíme“ a vědět, že to není pravda, tušit, že sami již brzy nebudou
naživu a mít jen naději, že zachraňují své děti, což jim pomáhalo překonat zoufalství. Také jsme se dozvěděli o životě sira Wintona
po válce, kdy sám nikomu o svém činu neřekl. Svět by se o něm ani nedozvěděl, nebýt jeho manželky, která tajemství svého muže
objevila až za několik desítek let. Z tehdejších dětí se podařilo vypátrat teprve něco přes dvě stě po celém světě, ale toto číslo
je bohatší o další generace jejich dětí a vnoučat i pravnoučat, kteří by se bez záchrany díky siru Wintonovi nikdy nenarodili.
Po filmu nám paní Zuzana Marešová, jedno z dosud žijících Wintonových dětí, odpověděla na všechny otázky. Vyprávěla o svých
vzpomínkách na cestu vlakem, o životě v Anglii u adoptivní rodiny. Bylo to velmi působivé.
Odvážný čin sira Wintona nás nutí k otázce, jak bychom se v dané situaci
zachovali my. Je těžké to přiznat, ale myslím, že i když bych moc chtěl
pomoci, nejspíš bych to neudělal a nedokázal. Mohu se však nechat inspirovat k odvaze a dobrým skutkům, tak jako tisíce dalších lidí v České republice a po celém světě.
Pokud lidská společnost není hloupá a porota, která hodnotí kandidáty
na Nobelovu cenu, umí ocenit něco skutečně hrdinského, dostane sir
Nicholas Winton Nobelovu cenu, která mu právem patří. Doufám, že se
toho dožije. Vždyť 19. května oslaví již 104 let!
Závěrem bych citoval sira Nicolase Wintona: “Nic není nemožné, pokud
to neodporuje zdravému rozumu“.
Více o tomto příběhu se můžete dozvědět na stránkách
http://www.nicholaswinton.eu/cs/. Zde můžete také podepsat petici na podporu udělení Nobelovy ceny tomuto výjimečnému
člověku.
Martin Novák, septima
5
Foto: archiv Městského kulturního střediska Moravský Krumlov, se svolením MěKS
Únor 2013:
S Angličanem bych to nějak okecala
Rozhovor s úspěšnou finalistkou konverzační soutěže
v anglickém jazyce Zuzanou Hermanovou
Školní kolo konverzační soutěže v anglickém jazyce se konalo
na Gymnáziu v Moravském Krumlově 25. února 2013. Naše
spolužačka, žákyně sekundy Zuzana Hermanová, v ní vyhrála
a postoupila do okresního kola ve Znojmě. Tam skvěle reprezentovala naše gymnázium, skončila na krásném 3. místě ve své
kategorii. Zuzka je pohodářská a přátelská. Ve škole se jí daří.
Určitě jí celá třída úspěch přála. Chtěli jsme se o tom všem
dozvědět více!!
Jak dlouho jsi se na tuto soutěž připravovala ?
Učila jsem dohromady jen pár hodin. Od paní učitelky Pokorové, která
mě vyučuje anglický jazyk, jsem dostala hodně materiálů. Z těch jsem
se doma učila.
Jak ses cítila před učiteli ve škole a porotci ve Znojmě?
Byla jsem v pohodě, trému jsem měla jen ze začátku. Když jsem ale
zjistila, že to tak těžké není, uklidnila jsem se.
Jací byli porotci okresního kola a jaká vládla na místě
atmosféra ?
Byli moc milí, ochotní, když jsem něco nevěděla, rádi mi pomohli
a poradili.
Co ti šlo z celé soutěže nejlíp a proč ?
Nejspíš poslech, protože byl dobře ozvučený a nebyl ani těžký.
Ve škole trénujeme něco podobného.
Na jaké místo sis tipovala, že se dostaneš ?
Nikdy bych nečekala, že na třetí místo. Mám z toho velkou radost.
Jak sis představovala, že to bude probíhat ?
Tušila jsem, že přijdu do velkého sálu a tam bude mnoho soutěžících.
Zpočátku tomu tak bylo, ale pak postupně všichni účastníci odcházeli
a nakonec jsem tam zbyla jen já a porota.
O čem jste mluvili? Sedělo ti téma ?
Musela jsem se představit a říci něco o sobě. Pak jsem si vylosovala
témata Mé koníčky a Místo, kde žiji. To druhé bylo o něco těžší, protože
v naší vesnici toho tolik není.
Jak na tvoje umístění reagovali rodiče ?
Měli radost, pochválili mne a koupili mi čokoládu a kredit do telefonu,
ten se mi mimochodem velmi hodil :)
Když sis ověřila, že ti angličtina opravdu jde, myslíš si, že by sis
zvládla promluvit s pravým angličanem?
Jo, asi jo. Nějak bych to okecala :)
Hedvika Kupská, Klárka Svobodová, Veronika Piskačová, sekunda GMK
6
Nickyho rodina—pokračování
Jak film vnímali ostatní studenti
Gymnázia Moravský Krumlov?
„Na mne nejvíc zapůsobil obraz bombardováním
zničených domů v Londýně.“ Jan Ludvík, tercie
„Žasnu nad tím, že ta paní Marešová má sílu o tom
mluvit.“ Marek Šmíd, tercie
„ Zachráněné dítě je teď už babička, všechno
přežila a je tady s námi,“ Dan Procházka, tercie
„Rodiče dokázali posadit své děti do vlaku s tím,
že už je nikdy neuvidí,“ Kateřina Mušková, tercie
„Nejsilnější moment pro mne byl, když děti nastupovaly do vlaku a maminka se s jedním nemluvnětem nedokázala rozloučit, vytáhla ho k sobě
zpátky oknem, tiskla ho k sobě a plakala, a pak ho
na poslední chvíli, když vlak se už rozjížděl, strkala oknem zase zpátky do vlaku,“ Zuzana Chlíbcová,
tercie.
„Pro mne byl nejsilnější moment, když moderátorka v dokumentu řekla, aby se postavili všichni,
kdo vděčí siru Wintonovi za život, a stoupl si celý
sál.“ Zuzana Kohlová, tercie
„Jak všichni v sále vzdali hold siru Wintonovi rozsvícením mobilu.“ Lenka Škarabelová, oktáva
„Obrovská odvaha pana Wintona, velký obdiv
za to!“ Jan Kocanda, Tercie
„Poslední slova tatínka k dceruškám: Buďte silné,
moje malé princezny,“ Dominik Otoupal, oktáva
„Scéna, kdy hrála skladba, kterou složila matka
jednoho zachráněného dítěte v koncentračním
táboře.“
„Byla jsem překvapena, že sir Winton dokázal
udržet své tajemství po tolik let. Jeho zkušenost
ho musela hluboce ovlivnit, takže vydržet mlčet a
neříci nic dokonce ani své manželce, to muselo
být velmi těžké. „ Veronika Kováříková, oktáva
Březen 2013:
Projekt EDISON na GMK
Multikulturní výchova naživo
Pod záštitou organizace AIESEC proběhl na Gymnáziu Moravský Krumlov 11. – 15. 3. 2013 unikátní kulturní
program EDISON, určený středoškolákům. Jeho náplní je multikulturní výchova v mezinárodním prostředí,
vytvořeném na škole po dobu jednoho týdne. Výuku rozmanitých předmětů vedli zahraniční vysokoškolští studenti
výhradně v anglickém jazyce.
Naše lektorky připutovaly do Moravského Krumlova z Číny, Indonésie, Vietnamu a Maďarska. Tyto stážistky předvedly interaktivní hodiny plné diskusí, skupinových aktivit, týmové práce i případových studií. Naši studenti si díky
nim rozvíjeli schopnost samostatného vyjadřování a myšlení v evropských a globálních souvislostech. Po konci vyučování pokračovali studenti v neformálním poznávání zahraničních hostů při aktivitách, které sami připravili –
odpolední výlety do okolí, večerní posezení či sport. U čtyř ochotných hostitelských rodin našich studentů stážisté
dokonce celý týden bydleli, což bylo pro všechny zúčastněné oboustranným obohacením.
Mgr. Lenka Karlíková
INFORMACE PROUDILY OBĚMA SMĚRY
Projekt EDISON byl obohacením nejen pro studenty Gymnázia Moravský Krumlov,
ale i pro zahraniční lektorky
Víte, jak se řekne maďarsky pes? Nebo kolik ostrovů má Indonésie? Nevíte? My teď už ano. To vše a mnohem více jsme
se naučili během projektu EDISON, díky kterému s námi čtyři zahraniční studentky z různých koutů světa strávily celý
týden.
Proč si vybraly právě Českou republiku? A co o ní vlastně vědí? Například Puput z Indonésie slyšela poprvé o naší zemi
od přátel, ale konkrétně o Brně se dozvěděla v rámci závodů Moto GP. Yun Liu z Číny zase poprvé slyšela o České
republice v písničce od známého čínského zpěváka. Důvod jejich návštěvy však je shodný. Všechny mají rády cestování
a chtějí stále poznávat nové lidi. Rády se seznámí s českou kulturou, naučí se alespoň trochu česky.
Zvyknout si na naše zvyky a počasí také není zrovna jednoduché, zéjména pro studentky z Asie. Lynn z Vietnamu nám
prozradila, že poprvé viděla sníh a nejen jí je u nás zima. Byla také překvapena z barevných fasád našich domů.
A jak probíhal celý týden? Každá třída měla podle speciálního rozvrhu lektorku alespoň na hodinu denně. Během celého
týdne se pak několikrát vystřídaly ve všech třídách. Promítaly nám své komentované prezentace o svých rodných zemích, ale i o těch dalších, kde dlouhodobě žily a studovaly, například o Japonsku a Španělsku.
Dívky pro nás měly také zajímavá cvičení. Zkoušeli jsme vyslovovat jednoduché fráze v indonéštině a maďarštině. Nic lehkého. Pokoušeli jsme
se také k obrázkům připojit správné maďarské názvy, ale ne moc
úspěšně. Rozhodně jsme však zjistili plno informací o těchto nádherných
krajích a zároveň jsme se zlepšili v angličtině, protože studentky mluvily
pouze anglicky.
Za tuto jedinečnou příležitost musíme poděkovat nejen vedoucím
projektu EDISON, kteří si naši školu vybrali, ale také vedení školy a pedagogům, kteří program organizovali, a také hostitelským rodinám našich
spolužáků, které se celý týden o dívky staraly.
Děkujeme, byl to úžasný zážitek.
Aneta Toufarová, 2.A
Více na téma EDISON se dočtete
v příštím čísle STUDENSTSKÉ EPOPEJE
Puput z Indonésie vidí poprvé v životě sníh. Foto: Vlasta Pelajová
7
Březen 2013:
Eďas—Charleyova teta
OD EXPERIMENTŮ KE KLASICE
RADOSTI A STRASTI HERECKÉ A REŽISÉRSKÉ
Rozhovor s Jiřím Liškou, režisérem divadelního
souboru EĎAS při GMK
Převýborná komedie o benátském kupci, Strašidlo Cantervillské, Panoptikum Obutý pes, Charleyova teta. Co mají tyto
názvy společného? S výjimkou poslední jsou to všechno hry,
které na divadelním jevišti Moravského Krumlova a okolních
vesnic uvedl na scénu EĎAS, neboli Experimentální Divadelní
Amatérský Soubor. U příležitosti premiéry Charelyovy tety
přinášíme rozhovor s jejím režisérem a zakladatelem EĎASU
a zároveň spoluhercem, mým dobrým známým, loňským maturantem GMK Jiřím Liškou. V tomto představení ztvárnil roli
sluhy Braseta.
EĎAS přichází s hrou, která je, jak je již zvykem, odlišná
od hry loňské, ale zároveň se liší i od všech ostatních. Na rozdíl od dřívějších experimentálních forem, kdy se intenzivně
pracovalo s triky, černým divadlem, létajícími loutkami,
a kde velký prostor dostala umělecká tvořivost studentů, nyní
se jedná se o klasickou komedii od Jevana Brandona Thomase. Jak jsi tedy vůbec přišel na nápad hrát Charleyovu tetu?
Původně se měla hrát jiná hra - Molliérův Lakomec. Když jsem
se ale vrhl na úpravu textu, najednou mi přišlo, že to není vůbec
vtipné, začal jsem z toho mít strach a pokusil se najít něco nového. Myslím, že jsem zahlédl v televizi kousek ze záznamu Charleyovy tety s úžasným Lubomírem Lipským, a tak jsem po textu
zapátral. Našel a předal jsem hru paní profesorce Růžičkové,
která náš divadelní soubor vede, ke schválení. A protože je nám
oběma anglický humor blízký, rozhodli jsme se, že do toho
půjdeme.
Sám hry režíruješ a zároveň v nich i hraješ. Je to velká výhoda?
Užívám si to. Pro mě je herectví a režie něco jako psychohygiena. Náročné
je ovšem to, že je mým "dobrým" zvykem vybírat pro nový soubor textově obsáhlé hry, tato měla 100 stran. A s tím přichází i problémy
ve zkoušení, zejména pokud jde o zapamatování textu. Je velmi náročné
něco režírovat, pokud herci neumí text, a tento nový soubor mě občas
svou neznalostí přiváděl k šílenství, zoufalství a občas i zoufalému
šílenství. Proto možná už hra také není vyšperkovaná, zkrátka - není to
ten ĚDAS jak ho známe - "neotřelý".
Jak se Ti hraje s herci v EĎASu?
Ve všech hrách se mi samozřejmě hrálo výborně - od doby, co už to lze
nazývat hraním – a je jedno, jestli jde o nováčky nebo protřelé EĎASáky.
Když se sejdou lidé, naladění na stejnou strunu, jde vše samo a krásně.
Ačkoli se obsazení souboru obměňuje a vyvíjí, starší studenti maturují
a odcházejí, noví přicházejí, jak vždy to jsou milí a ochotní divadelníci.
Můžeš nějak zrekapitulovat neopakovatelný charakter každé z her
EĎASu?
Nevím, jestli nejsem moc skeptický, ale „neopakovatelný charakter“
je hodně silný výraz. V každé z našich her jsme se ale setkali s odlišným
inscenačním postupem. Náš divák nikdy dopředu neví, na co se to vlastně
dostal. Ale protože jsou diváci zvědaví, nakonec přijdou. A my jsme jim
samozřejmě vděční. Je vždy zajímavé sledovat divácké reakce a ohlasy –
a pokud mohu mluvit za sebe, toužím i po negativních ohlasech, po
kontroverzi, proto bych občas rád diváky i šokoval. Mým nejoblíbenějším
představením je ale bezesporu Panoptikum Obutý pes, a to i přes to,
že bylo „kontroverzní“, nebo možná právě proto.
Tato hra je zcela odlišná od loňské. V čem?
Tato hra je odlišná snad úplně ve všem. Například loni ve hře
Panoptikum Obutý Pes šlo o kramářskou rakvičárnu, soubor
ponurých příběhů prezentovaných jako kombinaci činohry
a jarmarečních písní, jejichž hudbu i texty bravurně složila naše
spolužačka z GMK Jana Švédová. Atmosféru podbarvila výprava,
která byla výrazně laděna dočerna až hororově. Zato letos jde
o klasickou konverzační komedii. Loni obsah hry některé diváky
znepokojil, věřím tedy, že letošní představení nikoho neurazí. No
a nakonec jsme letos hru zpracovali úplně klasicky, žádné náročné efekty či světla, složitá hudba apod. Prostě obyčejná divadelní
klasika – a tím se toto představení liší od ostatních.
Proč není Charleyova teta ničím ozvláštněna?
Respektovali jsme klasické pojetí. Nějaké inovace a hollywoodské efekty by této hře stejně neslušely (naopak by jí mohly
uškodit). Navíc zásahy do samotné struktury hry a scénáře
máme zakázány agenturou DILIA, ale ani jsme o nich neuvažovali. Doufáme, že naše věrné diváky tímto klasickým přístupem
nezklameme.
8
Březen 2013:
Eďas—Charleyova teta
Kdo vlastně přišel s nápadem EĎAS založit?
Založit EĎAS byl můj nápad a pomáhá nám paní profesorka Růžičková, paní ředitelka nám poskytla prostory školy, takže
je to super. Měl jsem soubor i ve Vedrovicích, který se jmenoval
Jednorožec. Vedl jsem ho napůl s mamkou a hrály tam místní děti.
Uvedli jsme například Překažené plány – byla to taková
„telenovela“ = každý s každým… Bohužel se soubor později rozpadl.
V čem je podle Tebe EĎAS unikátní? V čem se odlišuje od ostatních amatérských divadelních souborů?
Unikátní, to je moc troufalé tvrzení. Jistě je něčím zvláštní, ale je
těžké to pojmenovat.
Možná je unikátní proto, že ho vedeš Ty.
(Smích) Možná je zvláštní tím, že je pokaždé jiný, v jiné sestavě.
Také nevím, kolik gymnázií má své divadelní soubory. GMK ano,
500 lidí za sezónu. Jestli se bude tato hra líbit, to se nikdy nedá předem
určit. Vždy můžeme jen doufat, že hra potěší obecentsvo.
A kdo se na ni bude chtít podívat, ten určitě přijde. Náš divák si nás
vždycky najde.
Máš zkušenost nejen s divadlem, ale i filmem. Hrál ve filmu „Byla
láska…“ režiséra Juraje Deáka, na téma dětství v Reichsprotektorat
Böhmen und Mähren. Jak ses k tomu dostal?
V televizi vysílali reklamu, že pořádají konkurs. Viděla to babička,
která mi zavolala, jestli se nechci zúčastnit. Souhlasil jsem a povedlo
se. Film se natáčel v roce 2001, bylo mi 9 let, natáčeli jsme asi 2
měsíce. Já jsem ani netušil, že se filmy točí na přeskáčku. Trochu jsem
děj filmu pochopil, až když jsem ho viděl. Měl jsem takové dva nepěkné
zážitky. Ten první…to mě nutili běhat. Já nejsem žádný sportovec.
Vždy, když jsem seběhl z kopce, pomocný režisér mě zase nahoru
donesl.
Další nezapomenutelný zážitek byl, jak jsem se topil v „močůvce“.
Byl to zároveň jeden z mých nejhorších zážitků. Bahno na mě naplácali, já brečel. Pak mě hodili do vody. Abych se neutopil, měl jsem tam
dva kameny a vždycky jsem přeskakoval z jednoho na druhý. Pokaždé
se mnou jela babička nebo maminka. Babička si tam taky zahrála roli,
a to při vesnické tancovačce.
Děkuji, pane režisére. Přeji Vám příjemné hraní.
Díky, uvidíme se na jevišti.
David Slavíček, 3. A, Anežka Troppová a Radka Doffková, Septima, GMK
a to je výjimečné. Alespoň v Třebíči nám soubor závidí (smích)
Loni jsi maturoval, čím se zabýváš nyní?
V současné době studuji knihovnictví. Do budoucna mám snahu
dostat se na JAMU na režii. Však oni mě tam jednou vezmou, a pak
se, diváku, těš! Muhahaha (Velký smích)
Představení má za sebou březnovou premiéru, kde ho bude
dále možné zhlédnout?
Účastníme se Bezgestfestu, na dalších termínech se budeme
domlouvat. Protože je představení technicky nenáročné, je možné,
že s ním vyrazíme i za hranice Moravského Krumlova. Samozřejmě, když nás nějaká obec pozve, nejspíše neodmítneme. S prvním
divadlem jsme hostovali v Miroslavi, Jezeřanech-Maršovicích,
ve Křtinách, ale i v Brně na festivalu experimentálního divadla.
S loňským a předloňským představením jsme cestovali pouze
do Třebíče na loutkářský festival (Na tomto festivalu byl Jiří Liška
oceněn za herecký výkon a Jana Švédová, autorka hudby, byla oceněna za písně a hudbu – pozn. autora). Dále jsme nehostovali,
ale to bylo z důvodu příliš vysoké technické náročnosti představení. V samotném Moravském Krumlově míváme návštěvnost kolem
9
Perličky ze školních lavic

V hodině zeměpisu, téma - průmysl:
Učitel: "Co znamená závod starého typu"? Žákyně: "...že už se běhá dlouho...?"

V hodině zeměpisu, téma – průmysl:
Učitel: "Jaké jsou další alternativní zdroje energie? Co to tam máme v Dukovanech, čím tam topí v té elektrárně? Žákyně: Uhlím....? Učitel:"Ano, a proto
se jmenuje jaderná…"

Povídá si žačka s paní učitelkou a najednou učitelka odbočí od tématu a říká:
"No Veroniko, ty si maluješ obočí??!" A Veronika odpoví: "Ano paní učitelko,
maluji, protože kdybych si ho nemalovala, měla bych ho výrazné asi tak
jako vy."

V hodině biologie
Učitel se ptá třídy:,,K čemu nám slouží včely?´´ a jeden žák se přihlásí a odpoví:
,,Jó včely pane učiteli, ty slouží k vyvolání alergické reakce.´´
ZAŽILI JSTE VLASTNÍ PERLIČKY? POŠLETE NÁM JE NA [email protected]!!!
PÍŠEŠ? SKLÁDÁŠ? FOTÍŠ? KRESLÍŠ? MALUJEŠ?
PAK JE TU PRO TEBE
MEDIÁLNÍ VÝCHOVA
(NOVINÁŘSKÝ KROUŽEK PRO REPORTÉRY GMK)
SCHÁZÍME SE KAŽDÉ ÚTERÝ 14:45-15:30, UČEBNA 7
PROGRAM KROUŽKU:
- PÍŠEME, FOTÍME, FILMUJEME – VŠE CO NÁS ZAJÍMÁ KOLEM NÁS A GMK
- UČÍME SE SYSTEMATICKY NOVINÁŘSKÉ DOVEDNOSTI
- PROVOZUJEME WEBOVÉ STRÁNKY A FACEBOOK
- GRAFICKY TVOŘÍME A TISKNEME MAGAZÍN GMK
PODNIKÁME EXKURZE DO REDAKCÍ NOVIN, ČASOPISŮ, ČESKÉ
TELEVIZE, NA MASARYKOVU UNIVERZITU
A DALŠÍ….
PŘIJĎ MEZI NÁS :)
vede Mgr. Lenka Karlíková
V příštím čísle najdete:
- Rozšířené reportáže a fotky z pobytu zahraničních stážistek v M. Krumlově
- Pěvecký sbor GMK - pohled do zákulisí
- Kouzlo japonské kuchyně a japonštiny na GMK
- Rubrika sport: Freestyle scooter - článek Dana Procházky
- Rozhovor s Janou Švédovou, vítězkou krajského kola konverzační soutěže
v anglickém jazyce a důstojnou účastnicí soutěže ČS Superstar
- Jarní poezii studentů GMK, školní perličky,
A mnoho dalšího!!!
STUDENTSKÁ EPOPEJ, OBRÁZKY ZE ŽIVOTA GYMNÁZIA MORAVSKÝ KRUMLOV.
OHLÉDNUTÍ ZA PODZIMEM A ZIMOU 2012/2013
Vyšlo v dubnu 2013 v rámci činnosti členů Kroužku mediální výchovy při GMK a spolupracujících osob.
Vedoucí kroužku: Mgr. Lenka Karlíková; grafik: Tibor Sojka; jazykové korektury: Mgr. Eva Šlapanská
Kontakt a adresa pro zasílání příspěvků: [email protected]
Časopis vychází za podpory Nadace ČEZ a.s., která poskytla 75 tis. Kč na koupi multifunkčního kopírovacího zařízení.
10
Eďas—pokračování
DIVADELNÍ PŘEDSTAVENÍ OČIMA HERCE:
Často říkám, že na hraní divadla jsou
nejpůvabnější, nejzábavnější a nejpřínosnější právě zkoušky. Kdo nic takového nezažil,
stejně mi neuvěří. Ta škodolibá radost, která
je v každém z nás, když se někdo např.
přeřekne, nebo se splete, je prostě
nádherná. A letos nebylo přebreptů málo,
to mi věřte. Jediné, co mě na zkouškách
trochu štve, je to, že dlouhou dobu něco
cvičíme a následně očekáváme smích
na představení. On tam ale chybí! Trochu
mě to irituje, zároveň je to na divadle
krásné.
Jsem v EĎASU od druhé hry, od Strašidla
Cantervillského, kde jsem byl jedním
z černých loutkoherců, takže byl pro mě
úspěch, když mě nikdo za celou dobu ani
jednou neuviděl. Musím říci, stejně jako
Jirka, že každé představení bylo a je jiné.
Nelze je tedy porovnávat, každému se líbí
něco jiného. Moje role v Panoptiku Obutý
pes byla stejná, jako každého jiného člena,
tedy mechanického loutkovodiče. Přestože
sám loutky moc nevyhledávám, byla tato
role perfektní. Ukázala totiž nám všem,
jak je to náročné, ale zároveň skvělé. Letošní
představení bylo pro všechny textově velmi
obtížné. Trvalo nám proto déle než obvykle,
než jsme své role zvládli. Zkoušky se letos
konaly jen jednou za dva týdny, i když asi
pět týdnů před premiérou se zkoušelo
mnohem častěji.
Pro každého je jeho role něco jako druhý
život. Kdyby tomu tak nebylo, nemohli
bychom ji zahrát tak, jak má vypadat (i když
samozřejmě netvrdím, že hrajeme na nějaké
profesionální úrovni a že není co vylepšovat). Když jsem se „usadil“ v Charleym, řekl
jsem si, že bych stejnou situaci, kterou
Charley zažívá, nechtěl řešit. Ptáte se jakou
situaci? To musíte zjistit v naší hře.
David Slavíček, 3. A, GMK