č. 39 - Obec Bačalky

PRAMÍNEK
Č. 39 | INFORMACÍ Z BAČALEK A LIČNA | 11/2013
NA VENKOVSKÉM HŘBITŮVKU
se čas vepíše do tváří lidí, zanechal svoji stopu i na tváři
hřbitova a kaple. Proto si v letošním roce, kdy si připomínáme 65 let od její výstavby, zasloužila kaple trochu více
pozornosti a péče. Byla provedena její generální oprava a
všichni budeme mít příležitost v neděli 27. října (viz pozvánka na koncert Jany Ryklové) posoudit, jak se její
rekonstrukce podařila.
Pokračování na straně č.4.
NENÍ BRIGÁDA JAKO BRIGÁDA
Jiří Žáček
Dobrý den, slunce!
Tady na venku
kmotřička Smrt zná ještě všechny jménem.
Václava, Bětu, Jana, Růženku –
vždyť je zná od malička – děvčata i kluky,
když je čas, vejde tiše do domu,
vezme jim sekeru, vidle, bič zvolna z ruky
a řekne: Už je po boji!
Odpočívejte v pokoji!
Podzimní mlhy dávají tušit, že se blíží čas, kdy vzpomínáme na své blízké a chodíme si s nimi v tichosti popovídat na místa jejich posledního odpočinku. Zapálíme svíčku, položíme smrčinový věneček nebo chryzantému. Dušičky.
Bačalky a Lično, obce, které nikdy neměly vlastní
kostel, byly vždy přifařeny k Osenicům. Sem, lesní cestou, také lidé vyprovázeli své zesnulé blízké, aby je uložili k poslednímu spánku na osenický hřbitov. Tak tomu
bylo až do roku 1948, kdy se občané obou obcí domluvili
a společnými silami vybudovali vlastní hřbitůvek, v jehož
jižní části byla postavena také kaple s márnicí. Stejně jako
Vyrůstala jsem v době, kdy mi slovo brigáda bylo čím
dál tím víc protivné. I dnes se najdou lidičky (i ti mladší)
s averzí pro toto slovo. Proto jsem měla obavy z „brigády“ v naší bačalsko-ličenské vesničce. Už jenom když
jsem se poptávala, kdo a s čím přijde. Ale opak byl pravdou. Mile mně překvapili „muži i ženy brigádnice“.
Jedna parta pracovala na výsadbě keřů podél silnice, další
na hřbitově a okolí. A aby toho nebylo málo, osud nahrál
dalšímu. Oprava nefunkčního čerpadla dodávajícího pitnou vodu do vodojemu pro celou vesnici nebyla plánovaná. Počasí bylo zrovna chladné, ale při práci jsme se zahřáli. A humor přítomných nás rozesmál, i když byl trochu černý. Jako hláška u hrobu: „Nekopej tak hluboko,
taky by Ti nebylo příjemné, kdyby Ti táhlo na nohy“
nebo příchod mladého muže s tím, že si jde lehnout na
máry, nás fakt dostal. Naše „hřbitovní partička“ byla perfektně sehraná. Důkazem, že to fungovalo i jinde byl fakt,
že pitná voda tekla daleko dříve, než paní starostka předpokládala. Keříky vysázené u příkopu silnice jsem kladně
zhodnotila při první cestě z Bačalek. Určitě až více zkošatí, udělají svou službu a sněhové jazyky nebudou mít
takovou šanci silnici zavát.
Pokračování na straně č.3.
AKTUÁLNĚ Z ÚŘADOVNY
Volby do Poslanecké sněmovny
Připomínáme všem občanům, že volby do PS se konají
již zítra, j. v pátek 25. 10.2013 od 14.00 hodin do 22.00
a v sobotu 26. 10.2013 od 8.00 do 14.00 hodin.
Volební místnost se nachází jako vždy v prostorách
pivnice U Bači. Ve volební komisi usednou tentokrát:
předsedkyně paní L. Rampasová, zapisovatel p. J. Varhan
a členové paní M. Nešněrová, Ch. Blechová a pánové
V. Podhajský a Hodboď.
Volební lístky obdrželi trvale žijící občané ve schránkách již v pondělí, další volné budou k dispozici přímo ve
volební místnosti. Systém výběru kandidátů se nemění:
do volební urny lze vhodit pouze 1 lístek pro jednu
politickou stranu nebo uskupení. V rámci tohoto lístku lze
zakroužkováním vybraných kandidátů určit jejich preference při sčítání hlasů. Do volební místnosti si s sebou
nezapomeňte vzít průkaz totožnosti (OP, pas), případně
také voličský průkaz, pokud je vaše trvalé bydliště mimo
naši obec. Využijte svého práva ovlivnit chod věcí v naší
zemi a k volbám přijďte.
Nájemní smlouvy na pronájem polí
V minulém čísle jsem informovala majitele polí o
chystaných nových smlouvách na pronájem orné půdy,
které musí být uzavřeny v souvislosti s digitalizací k. ú.
Bačalky. Firma ZEM Záhornice, která slíbila poslat tyto
smlouvy do konce září, odložila jejich zasílání až na konec října, resp. začátek listopadu. Důvodem je skutečnost,
že k 31.10.2013 bude zdigitalizované také k. ú. Osenice.
Protože mnoho našich občanů vlastní a pronajímá pozemky i zde, Záhorničtí pošlou nové smlouvy současně
pro oba katastry, aby tak snížili administrativní zátěž při
sepisování smluv.
ZEMA Markvartice využívá pouze pozemky v k. ú.
Lično, proto nové smlouvy mohou vlastníci očekávat až
po ukončení digitalizace k. ú. Lično (měla by proběhnout
v únoru-březnu 2014).
Návrh územního plánu
Na webových stránkách obce je od 1.10. do
29.11.2013 umístěna veřejná vyhláška – Návrh územního plánu obce Bačalky. Pokud nepracujete s internetem,
máte možnost nahlédnout do textové a mapové části návrhu v úředních hodinách na úřadovně, kde vám rádi poskytneme podrobnější informace či vysvětlení. Nejpozději pak do 14. 11. 2013 mají občané možnost podat své
písemné připomínky k návrhu. Po tomto datu již není
možné do návrhu zasahovat, neboť bude postoupen ke
schválení cca 30 dotčeným orgánům (KÚ KHK, hygiena,
hasiči, ŽP . . . ) a sousedním obcím. Máte-li tedy ještě
nějaké dotazy a své vlastní návrhy, které byste chtěli do
územního plánu obce „protlačit“, tak rozhodně návštěvu
úřadovny neodkládejte.
Nabídky na odkoupení pozemků
V posledních týdnech mnoho vlastníků pozemků
z našich obou katastrů obdrželo dopis s nabídkou na odkoupení jak orné půdy, tak i dalších druhů pozemků. Pokud je mi známo, pak zájemcem je např. p. Čuraj
z Hodkovic, dále je to firma Farma Polabí, s.r.o. nebo
-2-
FP bionova s.r.o. a další. V souvislosti s blížícím se
schválením územního plánu bych všechny takto oslovené
občany chtěla vyzvat k obezřetnosti a důkladnému zvážení, zda a za kolik peněz pozemky prodat. Mohu-li radit,
prověřte si nejprve, v jaké zóně územního plánu se
vaše pozemky nacházejí, abyste neprodávali lacino.
Zároveň chci i požádat všechny, kteří skutečně o prodeji
svých pozemků uvažují, zda by svoji nabídku mohli
učinit jako prvnímu možnému kupci obci Bačalky.
Pokud se vaše pozemky nacházejí v lokalitě významné
pro další rozvoj obce, rádi bychom s vámi o vašem záměru jednali a jistě najdeme společné řešení přijatelné pro
obě strany. Říkám na rovinu, neradi bychom si do bezprostřední blízkosti obce pustili „cizáky“ bez vztahu
k obci, k lidem, kteří nebudou ctít bačalské zvyklosti.
Zkrátka abychom se např. nemuseli do lesa na houby
prodírat přes ostnané dráty.
„Jiný kraj, jiný příkop. Možná nebude dlouho trvat a
budeme si za dopravní značku chodit zazpívat (jako švec
v Pyšné princezně), protože až napadne sníh, tak nám,
(ne)rovnocenným obyvatelům Královéhradeckého kraje,
do zpěvu moc nebude.“
Poděkování
Ráda bych poděkovala všem, kteří se ve svém volném
čase zasloužili o zvelebení vzhledu naší obce, zejména
účastníkům brigády na úklid hřbitova a vysázení keříků
(viz foto). Nesmím zapomenout poděkovat také manželům Šolcovým, kteří vzorně uklidili ohrádku a okolí Masarykovy lípy. I ona letos slaví půlkulaté narozeniny, 28.
října jí bude právě 85 let. Na člověka je to věk hodný
kmeta, z naší Masarykovy lípy se ale stává teprve mladá
dáma. Určitě jí bude slušet v její narozeninový den brož
uvázaná z trikolory. Chtěla bych jí za všechny občany
popřát zdraví, dost vláhy, hojnost včeliček a také aby se
v budoucnu dočkala lepšího výhledu na bačalskou školu.
Jak asi musela být krásně vyzdobená – právě v den, kdy
lipku děti a pan řídící Kopecký za zpěvu národních písní
sázeli. V den, kdy se ve školní chodbě odhalily mramorové desky se jmény občanů Bačalek a Lična padlých na
bojištích 1. světové války. Bylo mi do breku, když jsem je
před dvěma lety jen letmo na velmi krátký okamžik znovu spatřila v té nevlídné zaprášené chodbě, kde opuštěné
visí a čekají - až se obměkčí zatvrzelá srdce?, zahojí staré
rány?, až někdo pochopí, že odpustit a přijmout odpuštění
je jediná cesta, jak žít s lidmi a ne jen vedle nich. To bych
si moc přála.
Ing. Pavlína Kaprasová, starostka
KDYŽ DOSTANE STAROSTKA ČERNOU ZNÁMKU
aneb jak jsme opravovali čerpadlo
Jedním z mých oblíbených filmů v dětství byl dobrodružný film podle románu J. Verna „Ostrov pokladů“.
Zejména proto, že v něm vystupuje proradný kuchař-pirát
s jednou nohou, páskou přes oko a papouškem, který mu
sedí na rameni a neustále křičí: „Mrrrtví nekoušou!“ Nejvíc se mi ale tajil dech, stáhnulo se mi hrdlo i žaludek a
bála jsem sem, když někomu doručili papírek, na kterém
bylo namalované černé kolečko – tzv. černá známka, to
že je jako s tím dotyčným ámen. Trošku jsem od těch dob
povyrostla, papírek s černým kolečkem mě už dávno nebere. Ale stejný „oučinek“ na mě dnes má hláška: „Neteče voda!“ Moje noční můra. Slova básníka, věnovaná dni
úmrtí prezidenta Masaryka: . . . to kalné ráno, dítě, to si
pamatuj . . . mi hned naskočila, když v sobotu 5. října,
právě když jsem vezla z cukrárny čerstvé zákusky pro
brigádníky, mi tu nepříjemnou novinu sdělila Šárka Hošková.
rezervoáru s pitnou vodou. Celé čtyři hodiny se odčerpávala voda z nádrží, až jsme konečně čerpadlo uviděli,
vytáhli a zjistili, že je skutečně nefukční. Byla sobota
odpoledne, všechny specializované obchody zavřené.
Když už jsme vyčerpali všechny možnosti, šla jsem tu
nepříjemnou skutečnost, že voda poteče nejdříve
v pondělí, vyhlásit rozhlasem. A ejhle – to vyvolalo okamžitě vlnu zájmu a nabídek pomoci náhradní čerpadlo
sehnat. Nakonec nás zachránil p. Podzimek, který oslovil
své známé, ti oslovili další známé a v pět hodin odpoledne už bylo nové čerpadlo naše.
Všechno špatné je pro něco dobré. Tato nehoda nám
pomohla odhalit další rizika a nedostatky, které nám
v čerpací stanici u koryta hrozí a které musíme urychleně
vyřešit, zejména co nejdříve vyměnit celý elektrorozvaděč, lépe vodárnu tepelně zajistit a odvětrat.
Za největší pozitivum však považuji zjištění, že v naší
obci žijí mladí ochotní šikovní kluci, kteří dokážou „zabrat“, neohlížejí se na čas, na zimu, půl dne chodí
v promáčených holínkách, aby zbytek vesnice mohl co
nejdříve prát, vařit a splachovat, a ještě u toho stihnou
vtipkovat.
Jmenovaným klukům za všechny občany a hlavně za
sebe moc děkuju.
Pavla Kaprasová
NENÍ BRIGÁDA JAKO BRIGÁDA
Pokračování z titulní strany…
Nebudu dlouze vypravovat – po zjištění, že to není
v elektrice, ale že bude asi čerpadlo kaput, nastaly u koryta nevídané manévry. Zásahové jednotce velel
T. Rukavička ml., na pomoc s kalovým čerpadlem
p. Šátka přispěchal p. Hošek, přidal se P. Bilovecký ml.,
S. Hodboď, L. Nešněra. Čerpadlo neviselo na laně, jak je
normálně zvykem, nýbrž leželo na dně tříkomorového
Další samostatně pracující článek – starostenská spojka,
příjemně potěšila. Když už pro samé telefonování a zařizování obnovy dodávky pitné vody neměla čas být
s námi, potěšila nás na závěr dodávkou energie v podobě
tekuté a dortíkové. O energii v podobě párků už zájem
nebyl, protože jsme se těšili domů do tepla.
A tak věřte, nevěřte, bylo to pro mne celkem příjemné
dopoledne. Je pravda, že každý z nás něco umí a je hezké
to využít v náš společný prospěch. Nepíši to opravdu jako
propagandu, ale že mi to potvrdilo správnost mého pohledu na vás, v naší vesničce. Je mi s vámi dobře v hospůdce
i u práce. A u obojího se zase ráda sejdu s těmi, kteří přijdou.
Berte vše s humorem, je to koření života. A s ním je vždy
lépe.
Brigádnice Renata Folprechtová
-3-
NA VENKOVSKÉM HŘBITŮVKU
Pokračování z titulní strany…
Na tomto místě je třeba zmínit všechny, kteří se na opravě
podíleli, a poděkovat jim za dobře odvedené dílo či spolupráci. A nebylo jich málo.
Zcela novou krytinu a oplechování vč. nátěru věžičky
provedlo pokrývačské sdružení Bernat + Řezníček
z Kozodírek. Hromosvod instaloval pan Bohuslav
z Libáně. Všechny stavební práce, tj. podříznutí, výměnu
schodiště, nový strop, fasádu, podlahu a vymalování provedla stavební skupina pana Dmytra Porady z Jičína pod
odborným vedením p. Podzimka. Okna a dveře zrekonstruovali pánové Hodboď a Vaněk. Nové lavice vyrobil
truhlář Jirka Švorc z Libáně. V neposlední řadě je potřeba
zmínit p. Šátka, jenž zapůjčil elektrocentrálu, a mnoho
dalších, kteří se podíleli na úklidu, dopravě materiálu či
odvozu sutě. A jaká by to byla kaplička, kdyby v jejím
interiéru chyběl symbol odchodu z tohoto světa a naděje
na vzkříšení zároveň. V dílně Karla Kopeckého se zrodil
nápad na výrobu netypického dřevěného kříže, dnes bychom řekli – kříže ve formátu 3D. Nebylo daleko
k činům, kříž spatřil světlo světa a my všichni budeme
moci pocítit jeho magickou moc už za několik dní.
Mnoho díků a Božího požehnání všem jmenovaným.
Pavla Kaprasová
ALFA A OMEGA ŽIVOTA
a neb, jak to bylo na Bačalkách kolem roku 1850.
Zde žili lidé velkou většinou katolické víry, která zde
byla nastolena. Dětí se rodilo hodně, některé z nich i životem brzo skončily. Bylo to vlivem dřívější nedostatečné
lékařské péče, přispívala k tomu i pracovní situace a péče
jejich rodičů. Děti od mala byly svěřeny většinou do péče
a výchovy svých starých prarodičů. Rodičům po tvrdou
práci na ně mnoho času nezbývalo. Tak dorůstaly až ke
školnímu věku. Neměly to ani potom lehké, neboť celý
školní obvod se nalézal pouze v osenické škole a výuka
pro všechny děti z okolních obcí patřila pod tuto školu.
-4-
Náležely k nim Osenice, Bačalky, Lično, Horní a Dolní
Rokytňany, Dětenice, Brodek a některé samoty.
Manželův otec vyprávěl, když v těch letech tam chodíval do školy, že jej učil pan učitel Josef Förster, učitel
a ředitel kůru v Osenicích, dědeček J. B. Foerstera, hudebního skladatele. Říkal, že to byl výborný učitel, ale
velmi přísný člověk. Za každou neznalost byl žák velice
trestán prutem. Škola byla pod vlivem církve zvané farnost. Ve školách byly zavedeny knížky, kde pan farář
zapisoval návštěvu žáka v kostele a dle toho byl i klasifikován. Mše svaté se konaly denně v 6 ráno a velká –
nedělní v 8 hodin. Ženy se šly hned do kostela modlit a
muži před kostelem debatovali o svých hospodářstvích.
To se nelíbilo panu faráři Pelantovi, ten je honil do kostela i důtkami.
Dospělí i děti chodili ke zpovědi a k přijímání
za odpuštění a rozhřešení hříchů. Dříve se za ně platili
odpustky. Církev vlastnila mnoho polností, které dávala
k pronájmu lidem, těm se říkalo zádušní pole.
Když děti ve 14 letech končily školu, dostavili se
k náboženské slavnosti zvané biřmování. Biřmovanci si
požádali některého souseda za kmotra, který při obřadu
v kostele za nimi stál a obdaroval je dárkem- hodinkami,
řetízky, náušnicemi apod. Poté šli chlapci většinou do
učení – na řemeslo a děvčaty třeba do služby na statek
nebo do města do služby k nějaké milostpaní.
Když dospěli a našli si partnery pro život, začali tzv.
ohláškami a poté se chystala svatba. Někdy byla
z opravdové lásky, jindy se konala svatba díky dohazovači, říkalo se mu družba. Nevěsty dostávaly výbavu, na
kterou jim rodiče střádali (almara, peřiny, výbava domácnosti). Pekly se koláče, zvaly družičky a mládence i
ostatní příbuzné. Svatby bývaly okázalé a někdy i chudší,
ale byly. Do kostela k oddavkám se jelo v kočárech nebo
bryčkách tažených opentlenými koňmi. Cestou svatebčané domácím divákům, kteří se seběhli, házeli při jízdě
koláče, hlavně dětem, které utíkaly za kočáry.
Mladí manželé si vyměnili místo s výměnkáři. Čáp
přinesl děti a životní období se opakovalo a pomalu stárli
i oni. Přišly nemoci, někdy i nepohoda, jindy také rodinná
pohoda, různé události, krachy i prosperita, ale rozvody
se nekonaly. A neminul je ani konec životního putování a
loučení s rodinami i celým světem. To pak musel být
zavolán pan farář, který dával umírajícímu poslední pomazání, loučení s rodinou a pohřeb. Pak už jen přijel
z Dětenic pan Dumek s pohřebním vozem s vysokými
ráfovými koly, zdobený zlatou krajkou a v každém rohu
postříbřenými anděly, ověšený věnci a kyticemi. Smuteční průvod se táhnul přes celou vesnici i Lično pod les
směrem přes Dětenice. Na drkotavém černém voze, za
účasti pana faráře a hudby pana Kohouta, šel průvod do
osenického kostela, kde se odbývala hodinová mše svatá
za zesnulého. Pak se průvod přesunul na hřbitov k uložení
rakve, a to vždy do hrobu. A nastala práce hrobníka. Byl
to velmi zdlouhavý, skoro na půl dne dlouhý, smuteční
průvod a obřad pro všechny účastníky, jichž bylo vždy
mnoho. Dnes odvezou zesnulého nablýskaným černým
autem. Žádný vděk za život.
Jiřina Hazdrová
POPRVÉ V ŽIVOTĚ JSEM ZJISTILA,
ŽE UŽ SE NEMOHU POČÍTAT MEZI
NEJMLADŠÍ.
Ne, nemluvím o svém těle, ale i o něm
I když… pokud se občas podívám do zrcadla, mohla bych
upadat skoro do zoufalství!
Vrásky na obličeji, jizvy na těle, břicho, které trochu každý rok povyroste…Ale přesto není důvod před zrcadlem
slzet. Protože teď mám přece fantastické kamarády, tichý
a klidný život, dobré vzpomínky z minulosti. Nikdy bych
neměnila své šedivé vlasy, ani nic jiného, za ploché břicho… Nebudu se trápit tím, že jsem někdy jedla příliš
mnoho dobrot, nebo že jsem si občas koupila něco, co
pravděpodobně nikdy nepoužiji… Dovolím si čas od času
chovat se tak, jak se mi líbí, tvářit se na svět tak, jak ho
cítím.
Mnoho mých přátel a známých zemřelo dřív, než mohlo
poznat svobodu, kterou věk přináší… Koho například
zajímá, že si čtu dlouho do noci, sedím u počítače nebo u
televize, a pak mohu spát dlouho dopoledne? Ano, někdy
doma zpívám staré písničky z mládí… Ano, mohu se jít
projít, kam se mi zlíbí… Prožívám vlastně období, kdy
ještě
hodně
mohu,
ale
málo
musím…
Pamatovat si problémy a hořké chvilky v minulosti, anebo cítit vděčnost za každý krásný okamžik, který je mi
dán ještě dnes!
Nebudu tady žít navždy - dostatečný důvod, abych neztrácela čas pláčem a nářkem… Není také vhodné zabývat se příliš nemocemi. Nemoc je jakousi omluvou za
špatnou náladu některých z nás, kteří si tím vymáhají
ohledy okolí…
Jak málo je těch okamžiků, kdy se vzájemně s druhými
potřebujeme, kdy jsme si blízcí, kdy se můžeme rukou
dotknout a pohladit. Kolik takových chvil mi ještě zbývá,
kolik z nich jsem už propásla a nevyužila k tomu, abych
druhého úsměvem potěšila a sama byla potěšena.
Čas ve stáří už není „tichý a neměnný oceán“, ale spíše
„pádící jezdec“. Proto si času musí člověk ve stáří vážit
víc než v mládí, kdy ho má dostatek a může leccos začít
znova. Ve stáří nemůže být člověk repetent! Nemůže
donekonečna opakovat chyby. Už má karty v rukou, musí
tedy hrát co nejlíp: dobře, účelně, elegantně a nepromarnit
žádnou příležitost ještě něco hezkého prožít a udělat…
Šperk, hodnotný obraz, váza – zůstanou krásné, i když
jsou staré…Bez stáří by náš život nebyl celý a bez smrti
by nebyl ukončen…
Štěstím ve stáří je harmonie se sebou samým…
Štěstím
ve
stáří
je
netrpět
bolestí…
Štěstím ve stáří je nesbírat věci, ale zážitky…
Stáří patří k životu tak, jako k lesu patří i staré stromy.
Mladé i staré stromy rostou pohromadě, nepřekážejí si,
ale doplňují se. Ano, život přináší i bolestné chvíle, různé
smutky a bouře. Bolest je prožitek a v něm je obsažen
lidský úděl. Ve stáří se nám ale takové chvíle jeví daleko
méně významné, protože vždy nakonec najdeme sílu vyrovnat se s nimi. Naším úkolem je žít ve stáří tak hezky a
spokojeně, aby to bylo příkladem pro mladší lidi. Neskuhrat stále, ale intenzivně prožívat to, co nám život ještě
poskytuje.
Setkání s moudrým starým člověkem je obohacující. Musí ale být moudrý, nesmí to být tlachal…
Život starého člověka se dá přirovnat ke galerii,
v níž člověk prohlíží vše, co prožil. Byl-li život dobrý,
jsou i obrazy uchované v jeho paměti hezké. Žil-li mizerně, bez hlubšího zájmu o cokoliv, ani ta „galerie života“
není pak hezká. Na stáří je nejkrásnější ta svoboda! Teprve teď mohu říci ANO nebo NE. Nikdo mě už nehoní,
pracovat mohu, ale také nemusím… Proto se nelitujme,
že jsme staří. Je to výsada!
Ti méně šťastní už tu nejsou…
Pohoda, láska a hezké vztahy - to je odměna za dobrý
život!
Být starý není žádná zásluha, ani přednost, ale být příjemný starý člověk – to je umění. Zatímco pro mladého
člověka je měřítkem jeho možností vlastní tělo, pro staré
lidi je tělo HRANICÍ možností…
Co tedy dělat dál? Je to snadné!
Spoléhat na to, co ještě v mém těle funguje dobře! Každé
ráno si mohu vybrat:
Také byste se pod toto ihned podepsali? Autorku bohužel
neznáme.
Převzato z článku Klubu Aktiv z 20. 2. 2013
OKÉNKO DO MINULOSTI
Podzim u nás
Léto doznívalo svým zlatým svitem sluníčka a nenápadně se k nám blížil ten chmurnější, ale ještě prohřátý
podzim. Pro nás děti začala škola i různé povinnosti doma. Prvním takovýmto úkolem bylo pasení husí. Někdo
honil na pastvu větší hejno, jiný zase jen několik bělounkých ukejhaných husiček. My děti jsme se dávaly dohromady a na pastvu jsme se těšily. Každý den odpoledne
jsme se vydaly s pytlem na sbírání suchého klestí do lesa,
k založení ohníčku na poli. Hnalo se na posekaná strniště,
kde byla svezena úroda, obilné to panáky. Nalezly jsme si
v brázdě několik vlhkých kamenů, z nichž jsme si postavily ohniště. Přikryly jej kusem plechu nebo plátem z
kamen nalezeného v lese. Ohníček plápolal a my jsme na
-5-
něm opékaly brambory, tajně vybrané na pantátově poli a
vodové placky. Panečku, jak nám chutnaly! Ve vsi se
zase hospodyně chystaly na blížící se posvícení s muzikou. Byl to pro ně nelehký úkol, napéct a navařit něco
svátečního, třeba pro četnou rodinu. Koláče, netynky,
řízky, sekanou, na níž někdy padl nejeden králík z vlastního chovu. To byl vždy obvyklý jídelníček. Také je neminulo gruntování ve světnicích, bílení a jak se říkalo
"vyhánění pavouků". Hospodáři začali s oráním polí,
svážením obilních panáků k výmlatu. Koňským potahem
nebo kravkami, aby se vše do zimy stihlo. Pro nás děti to
byl idylický čas. Domů se honilo až k večeru, takže jsme
vystřídaly i mnoho her a
hraní a útoků na ovocné
stromy, aby nás pantáta
neviděl. Těšily jsme se a
plánovaly
na
příští
den. Také jsme na poli
sbíraly klásky pro slepice. Tak jsme vyrůstaly a
drobné práce nás vedly k
výpomoci v rodině. Počasí bývalo dříve stálé a
my děti se uměly samy
dobře zabavit. Tak jsme
vyrůstaly, byly vedeny k
práci a úctě k rodinnému
soužití. Posléze nastal
„Andělíček“ na Ličně.
čas sklizně cukrové a
Touto dobou v loňském roce
krmné řepy, vození a
jemu, i dalším obecním pomníčšlapání řepných řízků,
kům, přinesla nám neznámá
což byl odpad z cukrovadobrá duše věneček. Díky.
ru na silážování pro dobytek na zimu a většinou úkol pro ženy. Co jsme se v
nich naskákaly! Nastal podzimní, chmurnější čas, a vše se
uklízelo k zimnímu spánku.
A pro nás byl další zábavou chladný třpytivý sníh. Bylo to sáňkování na saních rohačkách, beranech i korbách.
Takto nám čas ubíhal až do Vánoc, kdy nás mezi tím
čekal Mikuláš s obávaným čertem, někdy i Barbora s
metlou. Vánoce přinášely spoustu radostí i v chudších
rodinách, chodilo se do kostela na půlnoční mši, zpívaly
se koledy a Ježíšek přinášel různé dárky a stromeček, i
když někdy skromně ozdobený. Sněhu jsme užívaly pomalu až do jarních dnů, vydržel ležet dlouho a na nás už
začaly vykukovat jarní kvítečky ještě ze zbytků sněhu.
Jak byl tehdá ten svět krásný. To proto, že jsme byli mladí, že jsme jej dokázali všestranně využít k prospěchu
svému i šetrnosti k přírodě a sdílnosti lidí. Bývávalo snad
více úcty a lásky mezi lidmi, což nám nyní chybí.
Jiřina Hazdrová
PODZIM NA TALÍŘI
Říjen a listopad podle pana Šroubka
Milé hospodyňky, rozhodla jsem se, že se s Vámi
v každém čísle Pramínku podělím o některé z receptů
z mé oblíbené kuchařky, kterou sepsal významný pražský
prvorepublikový hoteliér Karel Šroubek. Byl majitelem
hotelu Šroubek (jak jinak) na Václavském náměstí, dnes
-6-
známý jako hotel Evropa. Recepty jsou jednoduché, málokdy se něco odvažuje, spíš je všechno od oka a přiměřeně. Kromě vlastních receptů kuchařka obsahuje také
cenné rady, jak a co nakupovat, jak stolovat a také mnoho
reklamních sloganů, jež vábily pražskou i mimopražskou
smetánku k prostřenému stolu. Uvedu alespoň jeden reklamní verš, který mluví za vše: „Za živa u Šroubka, po
smrti v nebi.“
Tak tedy, porovnejte dnešní dobu závodních a školních jídelen či mekáčů a „káefcéček“ s tím, jak vidí hoteliér Šroubek říjen a listopad z pohledu stravovacího:
Říjen
Měsíc nimrodů, přináší pravé bohatství zvěřiny., mimo
srnčí, zajíce a koroptve nastupují jeleni, bažanti a sluky.
Rybí trh obohacen ústřicemi a kaviárem.
Listopad
Počíná opětně spotřebou těch mas, kterých v letních
měsících málo bylo spotřebováno. Přátelé dobrého roastbeefu nebo beefsteaku zaměňují je za drůbež. Na trhu
drůbežném stoupá obliba krůt. Mrazivé počasí vábí hosty
do vytopených místností, kdež počínají svou vládu zabíjačky a domácí vepřové hody.
A protože na jiném místě Pramínku je inzerován prodej živých či chlazených hus, dovolte mi uvést dva recepty husí.
Ten první je pro ty otrlé hospodyňky,
které se rozhodly zakoupit si husu živou
zejména proto, aby si mohly nachytat čerstvou husí krev, případně si nadrat peří
na výbavu či uplést si mašlovačku.
Tak tedy:
Husí krev
Jedna žemle v mléce namočená prolisuje se s jedním
koláčem (?) husí krve. Jemně rozkrájená cibulka nechá se
udusiti na větším množství husího sádla do zlatova, přidá
se upravená husí krev, zamíchá, osolí a s přidáním trocha
kmínu a pepře se nechá na mírném ohni dusiti. Přidá-li se
trochu mléka nebo polévky, docílí se vláčnosti připravené
krve. Při podávání přikládá se brambor jako příloha.
Celková příprava v 10 minutách.
My hospodyňky méně otrlé, které jsme si zakoupily
husu již neživou, oškubanou a vykuchanou, můžeme zkusit další nevšední recept.
Husí škvarky
Kůže z tučné husy se rozkrájí na velké kusy, čistě vypere, vloží se do kastrolu, osolí, poleje se vodou a nechá se
na prudkém ohni při stálém míchání do růžova škvařiti.
Když jsou škvarky růžové, scedí se sádlo a při podávání
přikládají se šťouchané brambory, husím sádlem maštěné.
V každém případě si před přípravou zkontrolujte, zda
máte v domácí lékárničce Febichol, protože žlučníkový
záchvat vás asi nemine.
Z kuchařské knihy „Jak se vaří u Šroubka“ vybrala Pavla
Kaprasová
ZÁZRAČNÁ LEVANDULE:
POHLADÍ PO
DUŠI, ZKLIDNÍ I NEJVĚTŠÍ HYSTERKU
Drobné kvítky levandule provoní vaši zahradu i byt, navíc
z ní můžete udělat voňavé polštářky, mýdlo a poslouží i
v kuchyni.
Krásná na pohled, užitečná nejen tělu
Jak levanduli sklízet?
Levandule umí pohladit po duši a také zabránit hysterickým záchvatům. Říká se o ní, že umí pohladit neklidnou
duši. Tiší bolesti hlavy, migrénu, tlumí pocity napětí a
nervozity. Nu a zmírní také hysterický záchvat nebo mu
předem zabrání. To je jen několik důvodů, proč doma v
truhlíku pěstovat levanduli. Jedním z těch dalších je také
to, že krásně vypadá i voní…Levanduli dnes známe spíše
jen jako součást kosmetiky, maximálně si koupíme voňavý polštářek pro příjemné spaní. Ale například ve Francii
se sklízí ve velkém. A naše babičky moc dobře věděly,
proč jim nesmí chybět za oknem nebo na zahrádce…
Pokud ji používáte také jako koření, můžete lístky otrhávat po cely rok. Květy se sklízejí podle druhu od června
až do srpna a to těsně před tím, než plně vykvetou. Můžete obrat květenství a sušit je na papíře nebo pergamenu,
nebo ustříhat celé větvičky, jejichž svazečky zavěsíte.
Usušené květy skladujte v hermeticky uzavřené nádobě.
Příště: Tajemné jmelí: Zdobí, léčí...ale také zabíjí!
Vše zde uvedené, ale i mnohem víc, můžete najít na webu
s názvem: Doktoři z květináče. Pro ty, kteří na internet
nechodí, připravila Alena Varhanová.
SPOLEČENSKÁ
KRONIKA
V měsíci říjnu a listopadu slaví svá významná životní jubilea
tito naši spoluobčané:
Limrová Otýlie
Používaly její kvítky jako přírodní deodorant, posloužila i
jako prostředek proti molům v šatníku a repelent, odpuzující hmyz.
Dobře také věděly, že je prospěšná
i našemu zdraví. Kromě již zmíněných účinků na náš
nerovový systém navíc působí levandulový čaj také při
trávicích potížích – uleví při žaludeční nevolnosti, plynatosti i kolice. Tato bylina umí navíc léčit dýchací problémy, angínu i chřipku. Ale pozor: těhotné ženy by se
jejímu užívání měly vyhnout. Ve Francii se levandule
pěstuje ve velkém, vám ale pro radost určitě postačí i pár
keříků. Ve středomořských zemích levanduli rádi používají také jako koření při přípravě ryb, grilovaných mas
nebo do dušených pokrmů. Pokud to chcete doma v kuchyni také vyzkoušet, mějte na paměti, že má velmi silné
aroma a nahořklou chuť, proto s tímto kořením šetřete.
Jak levanduli pěstovat?
Nejčastěji se pěstuje levandule lékařská, můžete ale vyzkoušet některý z mnoha desítek dalších druhů.
Je to dřevitý keřík, dorůstající do výšky 60 cm.
Do květináče můžete zasít semena, zasadit řízek nebo
koupenou sazenici. Vyžaduje lehčí půdu s neutrálním
nebo zásaditým pH. Nepotřebuje příliš zalévat, ale pamatujte na to, že miluje sluníčko! Pokud chcete, aby se keřík
zahustil, seřízněte na jaře výhonky, nikoliv dřevité větvičky!
Karbanová Květoslava
Hurcik Antonín
Redakce Pramínku přeje všem
dobré zdraví, radostný a naplněný život.
POZVÁNKA DO KAROLÍNKY
Ve čtvrtek 14. listopadu usedne do křesla pro hosta
v libáňské cukrárně Karolínka oblíbená televizní moderátorka, držitelka ocenění TýTý a také hvězda pořadu Stardance paní Jolana Voldánová. My Bačaláci jsme měli
možnost setkat se s ní v létě přímo u nás, kdy byla vzácným hostem našeho dámského odpoledne. Ti, kteří tuto
příležitost promarnili, mohou si již od 4.listopadu zakoupit vstupenky přímo v cukrárně.
Předvánočními hosty Karolínky potom budou ve čtvrtek 12. prosince manželé Dagmar a Ivan Havlovi. Netřeba snad představovat bratra prezidenta Václava Havla a
jeho choť – oba úspěšné vědce, ale také majitele farmy
v Košíku, kde nyní tráví nejvíce času. Vyprávět se bude
nejen o farmaření, ale také o tom, jaký byl vztah mezi
bratry Havlovými, jak se u Havlů slavily vánoce, kolik
úsilí stála záchrana paláce Lucerna atd. Vstupenky na
tento podvečer budou v prodeji od 2. prosince.
za organizátory Pavla Kaprasová
-7-
BAČALKY VZPOMÍNAJÍ A ZVOU
V NEDĚLI 27. ŘÍJNA 2013

65 let od založení místního hřbitova

95 let od vzniku samostatné Republiky Československé

110 let od založení SDH Lično

115 let od založení SDH Bačalky
Významná výročí v životě republiky i obce
společně oslavíme následujícím programem:
14.00 hodin – koncert operní pěvkyně Jany Ryklové
(kaple na hřbitově)
15.00 hodin – vzpomínka na vznik ČSR
Jana Ryklová (soprán)
František Lamač
(housle)
Host programu:
Mário Elia (kytara)
V programu zazní
skladby českých i
světových autorů duchovní i světské hudby.
a 28. říjen 1918 na Bačalkách
– připomenutí výročí založení hasičských sborů obce
(obojí u hasičské zbrojnice)
15.30 hodin – sousedské posezení při pravé venkovské zabijačce,prodej i přes ulici (pivnice
U Bači), tamtéž výstava dobových fotografií z historie SDH Lično a Bačalky
16.00 hodin – taneční zábava, hrají „Bakováci“ – kluci Hašlarovi
FARMA BAČALKY (areál bývalého JZD)
Nabízí:
 K okamžitému odběru
ŽIVÉ HUSY
(Kč 90,-/ 1 kg živé váhy)
Obsah tohoto čísla:
Na venkovském hřbitůvku
1. a 4. str.
Není brigáda jako brigáda
1. a 3. str.
Aktuálně z úřadovny
2. – 3. str.
Když dostane starostka černou známku
3. str.
Odběr živých zvířat v dopoledních hodinách na farmě, po telefonické domluvě i v jiném čase.
Kontaktní telefon: 608 824 203
Alfa a Omega – J. Hazdrová
4. str.

Podzim na talíři – husa
6. str.
Zázračná levandule
7. str.
Společenská kronika
7. str.
Pozvánka do Karolínky
7. str.
CHLAZENÉ oškubané a vykuchané HUSY
(Kč 160,-/ 1 kg)
Objednávky na chlazené husy přijímáme do
28.10.2013.
Termín odběru: 2. listopadu 2013
Okénko do minulosti
Podzim u nás - J. Hazdrová
Pozvánky a nabídky
5. - 6. str.
7. – 8. str.
Toto číslo vychází 24. 10. 2013. Příští vydání Pramínku plánujeme na 15. 11. 2013. Výtisk je zveřejněn na internetových stránkách
obce www.bacalky.cz.
Měsíčník/dvouměsíčník. Vydáván na Bačalkách. Vydavatel: Občanské sdružení Občané Bačalek a Lična, Bačalky 97, 507 23 Libáň, IČ: 22890874. Evidenční číslo registrace periodika: MK ČR E 20239.
Tento výtisk připravili: Alena Varhanová, Kaprasová Pavlína, Rukavičková Jitka, Slávek Zeler. Dopisovatelé jsou uvedeni pod
příspěvky. Za obsahovou stránku příspěvků ručí autor. Ve společenské kronice zveřejňujeme jména těch, kteří v daném měsíci oslaví „kulaté či půlkulaté“ výročí a těch, kteří jdou živostem již déle než 70 let. Pokud si nepřejete být uvedeni, sdělte to prosím redakci. Korektury: redakce Pramínku. Grafická úprava: A. Varhanová, J. Rukavičková. Tisk: p. Čermák. Výtisk je zdarma.
Roznášku zajišťují: S. Zeler, S. Hodboď, K. Laušmanová, Z. Šátková. S náměty a připomínkami se obracejte na kohokoliv
z naší redakční skupiny nebo posílejte na email [email protected], či vhoďte do schránky Pramínku u pivnice na Bačalkách nebo na plotě bývalého obecního úřadu u stanoviště kontejnerů na rozhraní obcí Bačalky-Lično.
Na tisk Pramínku přispěli: K. K. 100Kč, p. Moravec 200Kč, p. Pažout František 200Kč, p. Polanecký 200Kč.
Děkujeme za spolupráci a podporu. Vítáme vaše příspěvky, náměty a připomínky, aby Pramínek byl přínosem pro nás pro
všechny.
-8-