pc08 Obchodní politika

Obchodní politika
Evropská ekonomická integrace
Oldřich Dědek
Institut ekonomických studií FSV UK
Osnova přednášky
„
Fakta o obchodních tocích EU
„
Institucionální otázky obchodní politiky
„
Obchodní partneři EU
2
Světové obchodní toky
r. 2002
Západní Evropa
EU-15
EU-15 (bez VO)
Východní Evropa
Noví členové EU
Rusko
Severní Amerika
Spojené státy
Latinská Amerika
Asie
Japonsko
Čína
Střední východ
Afrika
Vývozy
42%
39%
15%
5%
2%
2%
15%
11%
6%
47%
7%
5%
4%
2%
Dovozy
41%
38%
14%
5%
3%
1%
22%
18%
5%
38%
5%
5%
3%
2%
Pramen: Jovanović: The Economics of European Integration
3
Struktura obchodních partnerů
Severní
Amerika; 9%
Asie; 7%
EFTA; 4%
Afrika; 3%
CIS; 2%
Ostatní; 8%
Latinská
Amerika; 2%
Střední
Východ; 3%
Export
Zbytek světa;
3%
EU 25; 67%
Severní
Amerika; 6%
Asie; 12%
EFTA; 4%
Afrika; 3%
CIS; 3%
Ostatní; 5%
EU 25; 67%
Latinská
Amerika; 2%
Střední
Východ; 1%
Import
Zbytek světa;
2%
Pramen: Baldwin, Wyplosz: The Economics of European Integration
4
Výhody společné obchodní politiky
„
Heterogenita obchodních zájmů členských zemí
‰
‰
‰
„
Geografická poloha
Kulturní blízkost obchodních partnerů
Koloniální minulost
Argumenty pro společnou obchodní politiku
‰
‰
‰
‰
Vychylování obchodu (trade deflection) poškozuje
soudržnost vnitřního trhu, proto žádoucí jednotná podoba
nástrojů obchodní politiky
Vyšší negociační síla v rámci mnohostranných jednání
GATT/WTO i v bilaterálních úmluvách
Pozitivní vliv na směnné relace (TT = PEX/PIM)
Politická citlivost při formulaci obchodních zájmů EU
5
Světová obchodní organizace (1)
„
WTO dohlíží nad dodržováním dohodnutých pravidel
mezinárodního obchodu signatářskými zeměmi
‰
‰
„
Multilateralismus: obecně závazná pravidla pro všechny členské
země WTO
Unilateralismus: dvoustranné obchodní smlouvy mezi zeměmi
(riziko diskriminace a fragmentace mezinárodního obchodu)
Základní principy GATT/WTO
‰
‰
‰
‰
Reciprocita: vzájemné poskytování stejných nebo obdobných
výhod mezi dvěma státy (může znamenat diskriminační
liberalizaci (FTA, CU), přípustné jednostranné výhody pro
rozvojové země)
Nediskriminace čili doložka nejvyšších výhod (most favoured
nation, MFN): závazek smluvních stran poskytovat si výhody,
které v minulosti tyto strany poskytly či v budoucnu poskytnou
jiným zemím (nediskriminační liberalizace)
Nestrannost při řešení obchodní sporů
Transparence v obchodních vztazích (namířeno proti skrytým
překážkám obchodu – analogie se SEA)
6
Světová obchodní organizace (2)
„
Vytváření pravidel v průběhu negociačních kol
‰
‰
‰
‰
‰
‰
‰
‰
„
1. Ženeva (1947, 23 zemí)
2. Annecy (1949, 13 zemí)
3. Torquay (1950-51, 38 zemí)
4. Dillon (1959-62, 26 zemí)
5. Kennedy (1963-67, 62 zemí)
6. Tokio (1973-79, 102 zemí)
7. Uruguay (1986-94, 125 zemí)
8. Doha (2001- ?, 149 zemí)
Rysy negociačních kol
‰
‰
‰
Dlouhá negociační a přechodná období
Rostoucí počet členů a vyšší heterogenita preferencí (model EUUSA jako leadera negociací přestává platit, vyšší aktivita
rozvojových zemí)
Na pořad jednání zařazovány stále obtížnější kapitoly (liberalizace v
zemědělství a ve službách, netarifní překážky obchodu, zahraniční
investice, pravidla hospodářské soutěže, antidumping, ochrana
duševních práv, ekologická problematika, aj.)
7
Organizace obchodní politiky
„
Úloha Komise
‰
‰
„
Úloha Rady ministrů
‰
‰
„
Právo vyjednávat obchodní smlouvy se třetími zeměmi jménem
členských zemí (ČZ pouze v roli pozorovatelů)
Mandát k vymáhání dohodnutých smluv
Schvaluje direktivu pro vyjednávání
Schvaluje nebo zamítá vyjednanou dohodu (kvalifikovanou většinou)
Kompetenční komplikace
‰ Římská smlouva zakotvila výlučné kompetence Komise pouze v
obchodu se zbožím
‰ Těžkopádná pozice v negociačních kolech WTO (nutnost
projednávání širšího komplexu obchodních otázek)
‰ Amsterdam, Nice: pokrytí dalších oblastí společnou obchodní
politikou (služby, duševní vlastnictví, aj.)
‰ Princip paralelismu: ponechání jednomyslnosti tam, kde legislativa
vnitřního trhy vyžaduje jednomyslnost (např. imigrační problematika)
8
Preferenční pyramida obchodních vztahů EU
EU
EFTA
ACP
Asociační dohody
GSP
MFN
Nečlenové WTO
9
Obchodní partneři EU – EFTA (1)
„
Evropské sdružení volného obchodu (European Free Trade
Association, EFTA)
‰
‰
‰
„
Podpis červenec 1959 (tzv. Stockholmská konvence), účinnost květen
1960 (dominantní iniciativa UK)
Zakládající členové: Dánsko, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Švédsko,
Švýcarsko, Velká Británie (1961 Finsko, 1970 Island)
Vznik jako integrační seskupení typu FTA (nezájem participovat na
užších integračních vazbách EEC)
Hospodářské soupeření s EEC
‰
‰
‰
‰
1961: UK podává přihlášku do EEC (šok pro „Eftany“)
Dominový efekt: Přihlášku podává Dánsko, Norsko a Irsko (silné vazby
na UK)
Leden 1973: první rozšíření EEC (vystoupení Dánska a Velké Británie z
EFTA, Norsko zůstává v EFTA po zamítavém referendu)
Zbývající země EFTA uzavírají bilaterální dohody o volném obchodu s
nabytím účinnosti od okamžiku rozšíření EEC
10
Obchodní partneři EU – EFTA (2)
„
Evropský hospodářský prostor (European Economic Area, EEA)
‰
‰
‰
‰
‰
„
Základní rysy dohody o EEA
‰
‰
‰
‰
„
Podpis květen 1992, účinnost leden 1994
Řada členů EFTA chápala EEA jako přechodným stav k plnému členství
v EC (přihlášku podávají Finsko, Norsko, Rakousko, Švédsko,
Švýcarsko)
Leden 1995: čtvrté rozšíření EU (vystoupení Finska, Rakouska a
Švédska z EFTA, Norsko zůstává v EFTA po druhém zamítavém
referendu)
Zamítavé referendum o dohodě EEA ve Švýcarsku (zmrazení přihlášky
o členství v EC)
Současná členská základna EFTA: Island, Lichtenštejnsko, Norsko a
Švýcarsko (nečlen EEA, speciální smlouva s EU)
Přístup zemí EFTA na trhy EU výměnou za převzetí legislativy vnitřního
trhu (řada výjimek z obecného pravidla)
Nemožnost ovlivňování legislativy EU (převládá vysoká homogenita)
Neúčast na některých společných politikách: CAP (ještě vyšší úroveň
podpory v Norsku a Švýcarsku), CET (vyšší úroveň celní ochrany v EU)
Dlouhodobá politika zemí EFTA kopírovat obchodních dohody EU
Cca 10 % podíl na dovozech a vývozech EU
11
Obchodní partneři EU – rozvojové země ACP (1)
„
Země ACP (Africa, Caribbean, Pacific); cca 70 zemí ve
speciálním režimu rozvojové pomoci
‰
‰
„
Koloniální dědictví zakladatelských zemí EU (všichni s výjimkou
Lucemburska)
Pomoc rozvojovým zemím formou udělování jednostranných
výhod (bezcelní dovozy průmyslových výrobků, garantované ceny
tropických produktů, rozvojová pomoc, aj.); vesměs
nevyžadována reciprocita
Kritika malé účinnosti rozvojové pomoci
‰
‰
‰
Výjimky pro produkty konkurující přímo výrobcům v EU
(zemědělství) nebo výrobky po industrializaci rozvojových zemí
Při obecně nízké celní hladině v rámci pravidel WTO nepřináší
odstranění cel větší efekty (více škodí dovozní kvóty do EU či
subvencované vývozy z EU)
Poskytované výhody konzervují zastaralé tržní struktury, což
způsobuje klesající podíl obchodů EU se zeměmi ACP (kontrast s
asijskými rozvojovými zeměmi)
12
Obchodní partneři EU – rozvojové země ACP (2)
„
Římská smlouva
‰
‰
„
Dohody z Yaoundé (Kamerun, I: 1964-69, II: 1969-75)
‰
‰
„
Dohoda s vesměs bývalými francouzskými koloniemi (18 subsaharských
afrických států, Madagaskar)
Kritika za diskriminační přístup vůči rozvojovým zemím
Dohody z Lomé (Togo; I: 1976-80, II: 1980-85, III: 1985-90, IV:
1990-2000)
‰
„
Vztah ke „speciálním zemím“ tvořil jednu z nejobtížnějších kapitol (zájem
o vynětí bývalých kolonií z dosahu CET, úsilí o zapojení Německa do
rozvojové pomoci, aj.)
Vytvoření EDF (European Development Fund), země Šestky přispívaly
dle stanovené kvóty
Rozšíření okruhu „speciálních zemí“ také na bývalé britské kolonie;
postupná expanze na 70 států ACP ve speciálním režimu rozvojové
pomoci
Dohoda z Cotonou (Fidži, 2000-2007)
‰
Komplexní dohoda navazující na dohody z Lomé (zavedení reciprocity)
13
Asociační dohody
„
Asociační (Evropské) dohody s tranzitivními ekonomikami jako
potenciálními členy EU
‰
‰
‰
‰
„
Asymetrické odstraňování obchodních restrikcí (jednostranná eliminace kvót,
rozdílná rychlost snižování cel)
Obezřetnější liberalizace v citlivých komoditách (ocel, textil, chemické
výrobky, farmářské produkty, aj.)
Možnost zavedení blíže nespecifikovaných přechodných ochranných
opatření (závažná újma producentů EU, vyostřené problémy určitého
odvětví, aj.)
Současní signatáři: Bulharsko, Rumunsko
Asociační dohody se středozemními zeměmi (Euro-Med Association
Agreements, Med-10)
‰
‰
‰
‰
Separátní dohody se skupinou středozemních afrických a asijských zemí
typu FTA (Maroko, Alžír, Tunis, Egypt, Izrael, Palestina, Libanon, Jordánsko,
Sýrie)
Asymetrické závazky při odstraňování celních bariér
Specifické postavení Turecka: zahájení rozhovorů o budoucím členství v EU,
jednostranná aplikace CET (stínové členství v celní unii EU s výjimkou
zemědělství)
Řada prvků nad rámec FTA (technická pomoc, liberalizace služeb, režim
přímých zahraničních investic, aj.)
14
Model „hvězdicové“ integrace (hub-and-spoke)
EU
„
„
„
Uzavírání bilaterálních dohod mezi „středem“ (= EU) a
„paprsky“ (= jednotlivé země), značná variabilita obchodních
detailů
Výrazná asymetrie negociační síly (velký význam středu pro
paprsky, ale zanedbatelný význam jednotlivého paprsku pro
střed)
Časté obchodní restrikce mezi paprsky
15
Zobecněný systém preferencí (GSP)
„
Charakteristika GSP (Generalised System of Preferences)
‰
‰
‰
‰
‰
„
Odsouhlasená výjimka z obecných pravidel WTO (z nediskriminační
klauzule MFN)
Podpora rozvojových zemí formou usnadňování vývozů spíše než
přímými dotacemi a půjčkami
Možnost bezcelních dovozů (do určité výše) resp. nižších cel na všechny
zpracovatelské výrobky a na vybrané zemědělské komodity
Systém GSP devalvován obecně nízkou hladinou cel a nedostatečnou
zpracovatelskou základnou rozvojových zemí (využitelnou pro udělení
GSP)
GSP nepředstavují jednotný systém, vyspělé země své GSP programy
výrazně individualizují
GSP Evropské unie
‰
‰
‰
Orientace pouze na nejpotřebnější země (princip graduace)
Aplikace neekonomických kritérií (respekt k pracovnímu právu, ochrana
životního prostředí, boj s omamnými látkami, respekt k lidským právům,
aj.)
Kritika za nedostatečnou a pokryteckou rozvojovou pomoc
16
Uzavřené dohody typu GSP
„
Stabilizační a asociační dohody (Stabilisation and
Association Agreement, SAA)
‰
‰
„
Dohody o partnerství a spolupráci (Partnership and
Cooperation Agreement, PCA)
‰
‰
‰
„
Uzavřeny se zeměmi bývalé Jugoslávie a s Albánii
Možný předstupeň k budoucímu členství v EU
Uzavřeny se zeměmi bývalého Sovětského svazu
Asymetrický harmonogram odstraňování obchodních restrikcí
Řada dalších prvků rozvojové pomoci
Program EBA (Everything But Arms)
‰
‰
‰
V současnosti kvalifikováno cca 50 zemí
Volný přístup na trhy EU všech produktů s výjimkou zbraní a
munice (super GSP)
Řada citlivých produktů vyňata (banány, rýže, cukr), velmi
pozvolné odstraňování cel a kvót (kritika „Everything But Farms“)
17
MFN – Spojené státy
„
Nejvýznamnější obchodí partner EU (cca 18 % dovozů, 25 %
vývozů)
‰
‰
‰
„
Obchodní spory
‰
‰
‰
‰
‰
„
Obchodní vztahy regulovány obecnými pravidly WTO (MFN)
Neuzavřena preferenční dohoda
Unilateralismus obchodní politiky USA (nadřazování domácí legislativy
mnohostranným obchodním pravidlům)
Zemědělství (CAP vede k vytěsňování amerických vývozů)
Bezpečnost potravin (liberálnější přístup USA ke geneticky upravovaným
organismům)
Bankovnictví (chybí reciprocita USA v poskytování bankovních služeb)
Vymezení sfér národní bezpečnosti (schvalování fůzí)
Ochrana duševního vlastnictví (USA: first to invent vs. EU: first to file)
Obchodní sankce
‰
‰
1999: Hrozba sankcí za režim pro dovoz banánů do EU odporující
pravidlům WTO
2004: EU autorizováno WTO k uvalení obchodních sankcí za nezákonné
schéma exportních subvencí (daňové úlevy z exportních příjmů) a za
nepřiměřeně vysoké ceny
18