zde - Filipova.com

ČASOPIS STUDENTŮ FAKULT Y SOCIÁLNÍCH STUDIÍ MU
HALAS
2 14
BŘEZEN 2006
SLOVÁCI NA FSS
JAK TO VIDÍ ZAMĚSTNANCI / ROZHOVOR: VÁCLAV LINKOV
PAROUBEK: JÁ VÁS NAUČÍM!!!
EDITORIAL
Milí čitatelia,
v redakcii koluje taký interný vtip: pomaly
sa z nás stáva ročenka. Vzhľadom k tomu,
že nedávame do roka číslo jedno, ale dve,
je tento humor trošku nemiestny (pretože
sme až o 100 percent lepší), ale o mnohom vypovedá. Halas opäť raz prekonal
jednu z ťažších kríz vo svojej existencii.
Tentoraz sa mu už síce pomaly strojila pohrebná hostina, písali sa smútočné e-maily a korektori vraj pripravovali zbierku na
pamätnú dosku, ale napriek tomu – ešte
stále sme nažive.
Keď sa pozriem, čo všetko som nasľuboval v ostatnom čísle, som celkom rád, že
vyšlo už pred piatimi mesiacmi a nikto si
naňho nespomína. I tak ale, časopis sme
úspešne resuscitovali a veľkú časť sľubov
splníme. Výhledově. Určite tomu napomôže nová šéfredaktorka a nový editor.
Začali sme totiž od podlahy a vymenili
vedenie. Halasácky nestor, Silvia Filipová,
povýšila na titul ‚kráľovná matka‘, ja pre
dobro kolektívu odchádzam tiež.
A tak zabudnite na minulosť, Halas je tu,
nový a skvelý, vychádzať bude pravidelne,
možno i s predstihom. Vážne. A personálne zmeny mu pomôžu i obsahovo. Už
v tomto čísle si máte možnosť prečítať čo-to o Slovákoch na FSS, výborný je špeciál
o zamestnancoch našej fakulty, ktorí iba
nezapisujú písmená do ISu, ale robia aj
niečo užitočné. A exkluzívne a vo veľkom
štýle sa lúči Kika a s ňou i Kikénko a Mikénko.
Skúste to teda s nami ešte raz. Maratón
s názvom časopis študentov FSS totiž pokračuje.
Krásnu jar (pre všetky prípady i leto:-)
želá
Dušan Mikušovič
([email protected])
[email protected]
hAlasteam
Šéfredaktorka: Doubravka Plášilová
Editor: Dušan Mikušovič
RedAkce: Zuzana Fojčíková, Alexandr
Průša, Jiří Ševčík, Tereza Hronová, Lenka
Juřenová, Klára Slivoňová, Věra Kontríková,
Květa Gebauerová, Gabriela Šilhánová,
Vladimír Vacátko, Jitka Mertlíková, Nikola
2 hAlas
OBSAH ČÍSLA
3 Nucené stěhování z Vinařek / Anketa: Stipendia na FSS
4 Krádeže: Fakulta platí daň za svou otevřenost
5 Horká brambora / Akademické mistrovství v debatování
6 Slováci v Brně - nemáte jich už dost?
7 Michal Vašečka / Halušky se ke kofole nehodí
8 Slovenské pohledy: Co se změnilo za pět let?
9 Mluvit s Čechy je zábava
10 Zasláno: Kouření na FSS / Méně keců, více handričiek
11 Kluci mají penis... / Nás je víc, my jsme normální
12 Jak to vidí zaměstnanci: knihovník, uklízečka, vrátný
14 Václav Linkov: Láká mě se přihlásit, co to udělá
15 Pro chytré hlavy: Halasměrka
16 Pel-Mel: Jaroslav Dušek / Paragliding
17 Slovenská revue: Kikénko a Mikénko
18 Cizinci na FSS / Nuda v Brně
19 NAHLAS: FSS je bez peněz!
20 NAHLAS: Odhalení! Paroubek bude učit na FSS
Dětský koutek FSS (místnost 142) je otevřen
každý všední den od 10 do 18 hodin. Místo pro
svého potomka si můžete rezervovat na internetu http://fss.muni.cz/detko nebo telefonicky na
549 49 3606 (pouze v otevírací době).
Dotazy posílejte na
[email protected].
Halas 3/14
V květnovém čísle najdete
Téma: Ženy na fakultě
Rozhovor s Václavem Moravcem
Poslední úvodník editora D.M.
Krejčířová, Karolína Kučerová, Lenka Sedmíková, Vladimír Vacátko.
Foto: Nikola Krejčířová, Doubravka Plášilová, Alexandr Průša, Ondra Ženka, sif
Ilustrace: sif
Korektury: Jiří Ševčík
Sazba, grafika, ilustrace: sif, V*mir
Tisk: Vydavatelství MU
Obsah článků
se může i nemusí shodovat
se stanoviskem
RedAkce.
Děkujeme
Nadačnímu fondu
studentů FF MU za
finanční podporu.
FAKULTNÍ ZPRAVODAJSTVÍ
Nucené stěhování z Vinařek: stojí za
problémy studenti, nebo univerzita?
Kvůli organizaci Českých akademických
her v létě roku 2006 připravila Správa kolejí a menz Masarykovy univerzity (SKM)
některým studentům horké chvilky.
Zhruba 400 studentů z koleje Vinařská
A2 má jen několik možností. Buď se ve
zkouškovém období na deset dní kompletně vystěhují ze svých pokojů nebo si
prý SKM „najde způsob jakým studenty
přimět, aby uvolnili své pokoje“. V prvním případě dostanou studenti zřejmě
i odškodnění a mohou se přestěhovat na
jiné koleje. V případě druhém si lze jen
těžko domyslet, jak SKM přinutí studenty ke stěhování. Právo je nejspíš na straně
studentů.
Kdo je na vině? Za vším zřejmě stojí nezvládnutá organizace Českých akademických her pořádaných Masarykovou
univerzitou. Otázka ubytování sportovců,
kteří se budou her účastnit, by se měla
vyřešit právě nuceným stěhováním jiných
studentů z kolejí Vinařská A2. Studenti se
ale bez boje vzdát nechtějí a odvolávají se
na podepsané ubytovací smlouvy. Odmítají se stěhovat a věří, že SKM nemá na
vystěhování právo.
Obě strany střídavě navrhují kompromisní řešení. Dohoda ale není zdaleka
jednoduchá. Studenti pochopitelně vyžadují dostatečnou kompenzaci za nucené stěhování právě ve stresujícím období
zkoušek jarního semestru. Vedení SKM
zase neustupuje snadno a tvrdí, že všichni účastníci Českých akademických her
musí být ubytováni na jednom místě kvůli zjednodušení organizačních záležitostí
her samotných i kvůli dostupnosti stravování (v menze Vinařská).
V minulém týdnu už se ale přeci jen začalo rýsovat několik možných variant přijatelných pro studenty i SKM. Studenti zřejmě dostanou finanční odškodnění a bude
jim odpuštěno kolejné za jeden měsíc.
Většina by se nejraději stěhovala v rámci
kolejí Vinařská. Tohoto komfortu si ale
nejspíš neužijí všichni. Počet volných lůžek v jiných blocích Vinařek je rozhodně
menší než počet vystěhovaných z bloku
A2. Někteří studenti plánují, že se na koleje vůbec nevrátí a raději se přestěhují na
privát.
Nabízí se otázka, jestli mají studenti doplácet na neschopnost SKM obstarat
s dostatečným předstihem adekvátní ubytovací prostory pro organizování svých
vedlejších aktivit. Hlavním úkolem SKM
by totiž mělo být starat se ubytování vlastních studentů. Nikoliv organizovat na jejich úkor jiné akce..
Krátce
Nový proděkan. Od nového roku došlo
ke změně na postu proděkana pro rozvoj
a vnější vztahy. Profesora Iva Možného
vystřídala doktorka Markéta Pitrová
z Katedry Mezinárodních vztahů a evropských studií. „Proděkan Možný chtěl
v této funkci skončit, proto ta změna.
Děkan Rabušic mu na adventním večírku oficiálně poděkoval za odvedenou
práci a od 1. ledna nastoupila doktorka
Pitrová,“ sdělila Halasu asistentka děkana Šárka Chlupová.
Buzková a Sobotka na FSS. Ve čtvrtek
24. března navštívili naši fakultu ministryně školství Petra Buzková a ministr
financí Bohuslav Sobotka. Sobotka si
prohlédl knihovnu, společně s Buzkovou pak čajovnu u Krmítka a na závěr
absolvovali tiskovou konferenci v prostorách FSS.
Politické reje. V pondělí 10. dubna měli
studenti možnost besedovat o zákulisí
evropského parlamentu s europoslancem Liborem Roučkem na FSS, o den
později pak přijel premiér Jiří Paroubek na PrF. O obou návštěvách budeme
obšírněji informovat v květnovém čísle
Halasu.
Nikola Krejčířová
Ve středu před Velikonoci patřilo atrium FSS celé odpoledne dětem, zajícům,
vajíčkům, hravosti, barvám, jaru...
Foto Ondřej Ženka
!!! Čtěte SEVER !!!
Píše o všem,
co vás zajímá!
www.sever.cz
Vinařky se bouří, přístup SKM ke studentům je podivný.
hAlas 3
KAUZA
Krádeže: Fakulta platí daň za svou otevřenost
S přestěhováním do nové budovy se fakulta setkává v daleko větší míře než dosud s nepříjemným fenoménem, jakým
jsou krádeže ve fakultních prostorách.
Na toto téma jste si ostatně mohli přečíst
i článek v minulém čísle Halasu. O vyjádření k tomuto problému jsme požádali
Vojtěcha Moštěka, tajemníka FSS.
Nárůst krádeží na fakultní půdě podle tajemníka souvisí s přestěhováním fakulty
do centra města a také s tím, že se zvětšením prostor došlo k nárůstu anonymity. Co však činí FSS nejvíce
zranitelnou, je fakt, že se snaží
být otevřenou fakultou.
„Lékařská fakulta, která zde
sídlila před námi, měla tuto
budovu rozdělenou na takové samostatné malé pevnosti. Když jsem se, jako teprve
budoucí uživatel budovy, potřeboval dostat do kterékoliv
místnosti, volně přístupné
bylo pouze schodiště. Po jeho
stranách vždy následovaly
dveře s celou řadou tlačítek,
na která jsem mohl zazvonit
a požádat někoho, aby mi přišel otevřít. Byla to velmi aktivní a zřejmě účinná ochrana. Už tenkrát jsem si říkal,
že naše fakulta musí být jiná – průchozí
a otevřená. Avšak za tento přístup pomalu začínáme platit svou daň,“ říká Vojtěch
Moštěk.
Fakulta se tak při snaze o řešení krádeží
nachází ve zvláštní situaci. Musí být tak
trošku chytrou horákyní – otevřenou i zavřenou. Každého jistě jako jedna z možností napadne povolit přístup do budovy
přes ISIC, jak je tomu například v Celouniverzitní počítačové studovně. Podle tajemníka však toto řešení pro prostory FSS
nelze dost dobře použít. „Řešení přístupů
pomocí turniketů vyzkoušela filozofická
fakulta. V současné době jsou sice tato zařízení v jejím vestibulu namontována, ale
nevím o tom, že by opravdu aktivně sloužila. Navíc, náš vestibul je velmi stísněný
a nainstalování turniketů by jej doslova
„zabilo“,“ uvedl Moštěk. Dodal také, že
fakulta sociálních studií v současné době
hostí ve svých prostorách i studenty lékařské fakulty, čímž se frekvence pohybu
„oprávněných“ lidí na fakultě ještě zvětšu-
4 hAlas
je. „Omezit takovýto počet lidí turnikety
u vchodu, by znamenalo zneprůchodnění
vestibulu, “ uvedl.
Jedinou šancí, jak si tedy uhájit své cennější věci, je tedy opravdu mít tyto věci
neustále pod osobním dohledem.
Také kamerový systém není podle tajemníka samospasitelný. „Osobní věci musí
mít kdokoliv na fakultě stále pod dohledem. Žádný kamerový systém toto neošetří. Není pro nás v tuto chvíli ani technicky ani finančně možné mít všude kamery.
A ani je všude mít nechceme – to už by
naše fakulta až příliš připomínala Vyvolené, “ řekl Vojtěch Moštěk.
A závěrem jedno „skandální odhalení“.
Také si myslíte, že zloději na fakultě kradou pouze notebooky, monitory nebo
mobilní telefony? Omyl. Fakultní nenechavci nepohrdnou ani toaletními papíry,
papírovými utěrkami, klikami ode dveří,
a dokonce ani osvětlením na záchodech.
„Zatím takto mizející věci opravujeme
a doplňujeme. Nechceme
trestat uživatele naší fakulty
za něco, na čem se v drtivé
většině případů nepodílí.
Ovšem je možné, že pokud
tyto krádeže budou příliš
zatěžovat fakultní rozpočet,
sáhneme i po tom, že prostě doplňovat a opravovat
nebudeme,“ říká tajemník
FSS Vojtěch Moštěk.
Zuzana
Fojčíková
[email protected]
V minulém čísle Halasu jsme také psali
o poměrně nešťastně řešeném přístupu
do centrálních šaten ve vestibulu fakulty.
Šatny jsou v současné době již opět odemknuty a volně přístupné.
„Řešení, že studenti budou jednotlivě
chodit žádat pracovníky na recepci o odemčení šaten,bylo pouze dočasné a šlo jej
aplikovat pouze v „mimokabátové sezóně,“ uvedl Moštěk. Pokud by v tomto
režimu šatny došlo k výraznému nárůstu
krádeží v jejích prostorách, zvažovala by
podle tajemníka fakulta další kroky.
Další dobrou zprávou je, že věci ve skřínkách jsou pojištěny proti krádeži vypáčením, protože by se jednalo od odcizení
věci z uzavřeného prostoru, který fakulta
vlastní. Avšak pozor. Musí se jednat o věci přiměřené hodnoty a věci obvyklé pro
tento druh úschovy. Jinými slovy, norkový kožich vám pojišťovna nejspíš neuhradí, byť by byl v sebelépe zamčené skřínce.
Stejně jako notebook.
Jak současná
česká společnost
vnímá problematiku
neonacismu?
diskuse k výstavě fotografií
z neonacistického pochodu
1. máje 2005
24. dubna 2006, 18:00
kavárna Spolek, Orlí 22
Účast přislíbili Miroslav Mareš
(odborník na problematiku pravicového extremismu, FSS MU)
a Anna Šabatová (zástupkyně
ombudsmana).
FAKULTNÍ ZPRAVODAJSTVÍ
Krádeže na fakultě
Když jsem krátce po otevření krásné nové
budovy naší fakulty uviděl rozvěšené plakátky s nabídkou odměny pro člověka, který poskytne informace o ukradeném notebooku, dost jsem se naštval.
Už ani na akademické půdě nemůže mít
člověk klid od zlodějů. Důsledek pro mé
osobní jednání je jasný, snažím se dávat
věci do uzavřených kapes a zamykám kancelář, i když jdu na záchod. Nemyslím si ale,
že by celý tenhle problém měl být dáván za
vinu prostředí nové fakulty. Samozřejmě,
že větší počet studentů zvyšuje i pravděpodobnost výskytu zlodějů. Blízkost liduplného centra může znamenat i větší počet
potencionálních lapků zvenku.
Nemělo by se ale zapomínat na to, že věci
se ztrácely i ve staré budově (jeden kolega
z politologie takhle přišel i o peněženku
a doklady z kanceláře) a že naše škola není
Horký
brambor
vu přihne z plácačky dobré slivovice, je už
eticky problematičtější.
Nicméně za sebe bych časem byl pro pokrytí chodeb, přednáškových místností a dalších společných prostor fakulty (samozřejmě s výjimkou toalet apod.). Neřesti by se
pak mohly dít v kancelářích, kam by bdělé
oko kamery dohlédnout nemělo.
Miroslav Mareš, katedra politologie
jedinou institucí v ČR, kterou by něco podobného potkalo.
Co s tím? Jedna rada je dávat si větší pozor, ale stačit to asi úplně nebude. Jako
člověk zodpovědný za obor Bezpečnostní
a strategická studia musím nastolit klasické postmoderní dilema „svoboda versus
bezpečnost“. Byli bychom pro komplexní
monitoring vnitřních prostor kamerovými systémy? Zachycení zloděje kamerou
je dobrá věc. Odhalení pedagoga, který si
při náročné přednášce v nachlazeném sta-
Příště: PhDr. Iva Šmídová, katedra
sociologie (dětský koutek)
Studentská sekce IIPS plánuje
Konec dubna - promítání dokumentu
o předvolební kampani v UK
Začátek května - beseda o anarchofeministkách, spolupráce s gender centrem
Konec května - přednáška Marka Čejky
o letošních volbách v Izraeli, promítání
dokumentu.
Akademické mistrovství v debatování se vrátilo do Brna
Brno – O ptačí chřipce, zrušení lustrací nebo o dánských karikaturách Mohameda debatovali soutěžící na šestém
ročníku česko-slovenského mistrovství v debatování, které se uskutečnilo
o víkendu na Fakultě sociálních studií
v Brně. V turnaji se utkaly týmy z České
i Slovenské republiky, aby mezi sebou
soupeřily podle pravidel britské parlamentní debaty.
„Oživením celého turnaje byla jistě i účast
asi desítky středoškolských studentů,“
řekl Matej Kurian, hlavní organizátor celé
akce. „Jejich skvělé výkony pro mě byly
největším překvapením,“ dodal Kurian,
který byl zároveň jedním z devíti rozhodčích. O co vlastně v debatě jde? „Britský
formát akademického debatování vychází
z jednacích tradic tamního parlamentu,“
vysvětlil hlavní rozhodčí Jiří Paták.
Na letošní mistrovství se přihlásilo čtyřiadvacet dvoučlenných týmů z Prahy,
Brna, Bratislavy, Nitry a dalších měst.
Většinou se mistrovství účastní převážně
vysokoškolští studenti z různých fakult
- právníci, ekonomové, ale také fyzikové
a informatici.
V soutěži se tak utkávají dva vládní a dva
opoziční dvoučlenné týmy, které se snaží
během několika minut přesvědčit rozhodčí o správnosti svého stanoviska a naopak
uvést důvody, proč nepodpořit tvrzení
soupeřících týmů. Ostatní týmy přitom
mají možnost řečníkovi znepříjemňovat
jeho projev otázkami a připomínkami.
Vyhrává jen jeden tým,
a tak je potřeba porazit
„kolegiální“ vládní či
opoziční tým.
Témata odrážejí aktuální
otázky lidské společnosti. V letošním mistrovství soutěžící debatovali
například o ptačí chřipce, zrušení lustrací nebo
o dánských karikaturách
Mohameda. Soutěžící se
téma debaty dozví pou-
hých patnáct minut před jejím začátkem,
během nichž se musí dohodnout na svých
projevech, strategii, vyzdvihnutí silných
argumentů i potenciální obraně argumentů slabých.
„Debatování pomáhá odstraňovat schematické myšlení, svět tak dostává více barev než jen černou a bílou,“ uvedl Kurian.
„Jde o analýzu problému z obou stran,
obhájení svého názoru. Řečník uplatní
svoje rétorické schopnosti a umění přesvědčovat,“ potvrdil Kurianova slova jeden z rozhodčích Tomáš Doležel.
Celou akci zakončila finálová debata, ve
které „vláda“ preferovala technické vzdělání, zatímco opozice se přikláněla na
stranu humanitních studií. „Jen škoda, že
finálové zastoupení není genderově vyvážené. Jak je známo, ženy dobře vládnou
jazykem,“ posteskl si děkan Fakulty sociálních studií Ladislav Rabušic nad tím, že
do finálového klání se dostaly jen dvě zástupkyně něžného pohlaví. V záverečném
ceremoniálu byl vyhlášen vítězný tým celého turnaje, jímž se za velkého potlesku
všech přítomných stala „domácí“ dvojice
Irena Zatloukalová a Martin Poliačik.
Indivuduální cenu Nejlepší řečník získal
Kubo Mačák z Karlovy univerzity.
Jiří Ševčík
hAlas 5
TÉMA: SLOVÁCI NA FSS
Slováci v Brně - nemáte už jich dost?
Slováků je v Brně jako hub po dešti. Čísla se rok od roku zvyšují. Co je k tomu
vede? Levnější studium? Kvalitnější
univerzity? Větší výběr škol a možných
specializací? Nebo lepší možnost pracovního uplatnění po studiích?
Příchod slovenských studentů se v posledních letech stal fenoménem, který lze
pozorovat po celé České republice. Jejich
počet se mezi lety 2000 a 2001 zvýšil až
čtyřnásobně a v dalších letech se tyto počty zvyšují
přibližně dvojnásobně.
hé studenty výhodnější studium v České
republice. Podle nich je to levnější a kvalita českých škol je podstatně na vyšší
úrovni.
Jak jsou spokojení se studiem sami slovenští studenti? Ohlasy byly velmi pozitivní. Buď jsme nenatrefily na lidi s negativními názory, anebo jsou jednoduše
všichni spokojení. Většina si na studium
nestěžuje a nejvíce jim vyhovuje infor-
ale to je len veľmo zriedkavé. Všade existujú zlí aj dobrí ľudia.”
A s jakými názory se setkávají ze strany
profesorů? “Berú nás normálne, nemáme
žiadne výhody a nevýhody.” “U mňa je to
podobné, ale pri štúdiu jazykov nám odporúčajú štúdium češtiny kvôli bakalárskym prácam. No neberiem to ako diskrimináciu, je to pre nich praktickejšie.”
Většina studentů slovenského původu nastoupila
na vysokou školu v tomto
roce ihned po ukončení
střední školy. Jsou to většinou ročníky 1985 a 1986
a právě tato generace mladých lidí je na Slovensku
považována statisticky za
nejpočetnější. I to je důvodem, proč je jich tento rok
ještě o něco víc.
Zajímavé také je, že počet
studentů, kteří nepostoupí
dále do magisterského studia se zvyšuje podobným
tempem. Tito lidé zde studují jen po určitou dobu
a po dokončení bakalářského studia se vrací zpět
domů, aby popřípadě dokončili školu na Slovensku.
Je pravda, že kam na FSS šlápne Slovák,
Jedním z dalších důvodů
je také bohužel fakt, že
studium v cizí zemi je přeci jen finančně mační systém a přístup k informacím
náročnější a některým studentům nezbu- všeobecně.
de nic jiného, než začít pracovat na plný
úvazek a tím pádem přerušit studium.
“Niekedy mávame problémy so zháňaním skrípt, ale tento problém je asi všaKaždý Slovák má svůj důvod, proč ode- de.” “Páči sa mi možnosť e-learningu.”
šel studovat do České republiky. Většina “Škola zatiaľ splňuje moje očakávania,
oslovených studentů reagovala podobně ale mám menšie problémy s ISom.” “Za– na Slovensku jim schází odpovídající tiaľ sme sa nestretli s nepriateľstvom. Ľuúroveň škol. Obzvlášť u těch, kteří studu- dia si nás väčšinou nevšímajú. S obzvlášť
jí cizí jazyky, jsme se setkaly s názory, že veľkým ohlasom sa stretávame u chlapu nich není dostatek kvalitních cizojazyč- cov.” “Nemala som žiadne problémy aj
ných lektorů. Právě to je podle nich při v škole využívam slovenčinu. Mohla by
studiu jazyka to nejdůležitější.
som povedať, že si tu na nás už zvykli.
Občas sa mi stane, že si navzájom neVelká většina uvádí finanční důvody. rozumieme a potom nastávajú úsmevné
V současné době hrozí Slovensku zpo- príhody a menšie nedoruzumenia. Nieplatnění vysokých škol. Proto je pro mno- kedy sa stretnete s negatívnou reakciou,
6 hALAS
tam deset let tráva neroste?
I přístup českých studentů je velmi pozitivní. Mnohým se slovenština jako jazyk
líbí a dalo by se tvrdit, že si na Slováky již
zvykli. Neberou je často už vůbec jako cizince. Nemají je za rivaly a jejich přítomnost jim nevadí. Ze strany učitelů je to obdobné. Slovenštinu mnozí z nich považují
za rovnocenný jazyk.
Podle nich nezáleží na řeči, původu a národnosti. Jde jim o výkon a schopnosti
studenta, aby co nejlépe prezentoval školu.
Tina a Zuzana
AKADEMICKÝ
RUCH
TÉMA:
SLOVÁCI NA
FSS
Slovenský učitel na české škole - Michal Vašečka
Studoval v Bratislavě, Brně i New Yorku.
Od roku 2002 učí na katedře sociologie.
Člověk se dvěma životy, slovenským
i českým. Michal Vašečka.
vou. To jen umocňuje její vynikající postavení. Dalším velkým plus akademické
půdy na FSS je také její příjemná atmo-
Jako mladý nebyl spokojen s tím, jak to
vypadá s výukou sociologie na Slovensku. A proto odešel do Brna. Školy byly
nekvalitní, politická situace nepříznivá.
Studium v Česku pro něj, jak sám říká,
nebylo ničím nepřirozeným – v mládí
prý přečetl mnohem více knih v češtině
než ve slovenštině. Dalším důvodem jeho
nynějšího působení na FSS je samozřejmě
její prestižní postavení - jak v republice,
tak ve světě. Díky profesoru Možnému
si výuka sociálních věd v Brně dokázala
udržet svoji úroveň i v komunistické éře,
což dokazují i pozitivní ohlasy akademiků z americké New School of Social Research.
sféra, která přispívá ke všeobecné pohodě
všech.
S lidmi z Masarykovy univerzity mají jen
nejlepší zkušenosti. „V New Yorku Brno
znají“, říká Michal Vašečka. FSS neustále
pokračuje v duchu budování velké fakulty
sociálních věd, která je nyní velká i budo-
Kromě katedry sociologie působí Vašečka
také na Institutu pro výzkum reprodukce
a integrace společnosti, kde se zaměřuje
na problematiku etnicity, národnostních
menšin, sociální koheze, exkluze, migra-
Mluvit s Čechy, to je
zábava, říká Lenka
Lenka bydlí ve slovenském městě Levice. Chodila zde na gymnázium a během
posledních dvou let studia se rozhodla, že by chtěla studovat mezinárodní
vztahy. Roky se rychle překulily a nastalo rozhodování, kam jít. Co to zkusit
doma na Slovensku? A co do Česka? To
by byla teprve zkušenost. Lenka si dala
přihlášku do Brna.
Přijímací řízení a pak obálka s přijetím.
Pak už ani nebylo o čem rozhodovat,
Lenka šla do Brna na FSS. Vůbec sice
netušila, jak to tu bude vypadat. „V
Brně jsem byla poprvé až na zápise.“
Zalíbilo se jí Brno jako město i fakulta
sama o sobě. „Nejraději mám tramvaje – a úplně nejvíc tu naši 4.“ Líbí se jí
přátelské prostředí, také to, že nikomu
nepřijde zvláštní, odkud pochází. Také
oceňuje přístup univerzity. Práce může
psát ve slovenštině a nemá s tím problémy.
Naučila se tu chodit do hospůdek a je
to docela fajn. Na kolejích je celkem
veselo a už si zvykla i na hluk, dokonce
Michal Vašečka
i na vrzající postele. Sice se nedá moc
učit, ale aspoň tam pořád někdo je.
A co vztahy s českými studenty? Mluvit s lidmi z Česka, to je zábava. „Mám
takový pocit, že vždy když se s někým
bavím, tak se to zvrtne k tomu, že si vysvětlujeme jaká slova máme jiná, a pak
se tomu smějeme.“ Lenka si myslí, že
kdyby zůstala na Slovensku, nepoznala
by tu změnu studovat v jiném prostředí. Takhle je to o to zajímavější a zábavnější. V Brně by ráda dostudovala. A co
pak? Možná vyrazit do světa.
Jitka Mertlíková
ce a jejích dopadů, občanské společnosti, procesů globalizace a jiných kratších
i delších pojmů ze Slovníku cizích slov.
Vašečkovým nejoblíbenějším předmětem, který právě učí, je sociologie antisemitismu. A aby měl dokonalou představu
o workoholismu pana asistenta skutečně
každý: napsal už přes šedesát knih. Inu,
volný čas je přežitkem doby, že. Když už
si ale přece jenom najde chvilku, zajede si
do Tater nebo zahrát tenis.
Michal Vašečka může díky svým zkušenostem se studenty u nás i na Slovensku
srovnávat. Ti brněnští jsou prý velmi sečtělí a mají mnoho znalostí, oproti tomu
studenti na Slovensku sice možná nejsou
největšími vědci, ale zato jsou patřičně
draví a v dobrém slova smyslu drzí. Mají
schopnost improvizovat (i když to je často dáno spíše nepřízní podmínek), která
právě Čechům někdy chybí. Dalo by se už
jen polemizovat nad tím, co a kdo je lepší.
V Halasu převládá názor, že nejlepší jsme
my.
Nikola Krejčířová
Stipendia na FSS: zájem
není enormní, informace
prý ale nechybějí
Zeptali jsme se studentů: Máte zkušenosti se zahraničním stipendiem? Plánujete ho do budoucna? Myslíte si, že
na FSS MU je o těchto stipendiích dostatečná informovanost?
Lenka Kociánová, 23 let, Hradečná
- Osobně nemám zájem někam jezdit,
protože už končím studium. Ale mám
pocit, že pro ostatní je informací dost,
jsou rozesílány e-maily a podobně. Kdo
opravdu chce studovat v zahraničí, ten
si vše důležité jistě najde.
Jiří Vilím, 23, Pardubice Zatím nemám žádné zkušenosti s výměnnými
pobyty, ale uvažuji, že bych to někdy
mohl vyzkoušet. Informace bych asi
hledal na ISu, kde je dostatek nabídek
a všeho kolem stipendií.
Iveta Staňková, 22, studentka, Brno
Ne, asi ne. Neovládám cizí jazyky, takže
by mohl být problém se někde dostat.
Klára Slivoňová
HALAS 7
TÉMA: SLOVÁCI NA FSS
Dvě Slovenky, dva pohledy. Co se změnilo za pět let?
Zeptali jsme se dvou slovenských stu- do slovenštiny. Například se mi stalo, že
dentek, jak se jim žije v Brně. Dobu, kdy se mi vyučující u zkoušky snažil pomonastoupily na MU, od sebe dělí pět let. ci a poradil mi termín slovensky. Vůbec
jsem netušila, co to česky znamená.
Veronika Čellárová (22),
5. ročník LF MU, Prešov
Cítila jsi, že studuješ „v zahraničí“? Je
to jiné, než kdybys studovala na Slovensku?
Proč ses rozhodla studovat v České republice?
Ani moc ne. Samozřejmě to byla velká
změna, pryč od rodiny, nikdo mě nehlíChtěla jsem odejít někam ven, poznat dal, vracet se domů nad ránem.
nový kraj, nové lidi, vypadnout z prostředí, ve kterém jsem celý život vyrůstala. Ale viditelný rozdíl je po materiální stránBrno jsem si vybrala, protože se mi zalíbi- ce. To vybavení se nedá srovnávat. Třeba
lo, když jsem tu byla na přijímačkách.
jen když jsem byla poprvé v budově na
Komenského na záchodech. Takové záJaký byl první rok studia tady v Brně?
chody jsem u nás na školách nikdy nezažila. Nemluvě o výbavě laboratoří. Když
Výborný! V Brně je to úplně jiné než jsem se byla podívat na lékařské fakulty
u nás, přece jenom na východě Slovenska u nás nebo v Praze, tak to byla o hodně
se stále ještě dodržují různé tradice, asi je horší úroveň! Navíc je tu v Čechách mnoto i tím, že na Slovensku je více věřících hem vyšší kvalita studia. Na Slovensku je
než u vás. Když jsem přišla do Brna, byla většina vysokých škol zkorumpovaných.
jsem skutečně velice mile překvapená. Známý, který je proděkanem na univerziOd spolužáků, kteří odešli do Prahy, jsem tě, tvrdil, že by své děti na Slovensku stuslyšela, jak se tam k nim chovali, studen- dovat nenechal.
ti i učitelé, jak jim dávali najevo, že jsou
Slováci. V Brně to ale bylo úžasné, hlavně Stýskalo se ti v prvních letech po Slolidi. Bylo moc příjemné, když za mnou vensku?
chodili spolužáci a naléhali na mě, abych
jim něco řekla slovensky.
Ani ne. Chyběla mi rodina, ale to by mi
chyběla i u nás. Navíc jsem hned v prvTakže čeští spolužáci byli fajn?
ním semestru začala chodit se svým nynějším přítelem.
Ano, perfektní. Akorát jsem si tu ještě
stále nenašla někoho tak důvěrného, jako A jak se tu cítíš teď po těch čtyřech lejsem měla kamarády na gymplu. Lidé tech?
jsou zde víc soběstační a nevytváří se tu
takové kolektivy, na jaké jsem byla zvyklá. Mám to tu už jako druhý domov, všechno
Ale mám tu dobré kamarádky.
mi tu přijde známé, je to tu fajn.
Měla jsi problémy s češtinou? Myslím Vnímáš ještě vůbec rozdíly mezi češtihlavně při studiu, odborné texty...
nou a slovenštinou?
Ani ne, to díky příbuzným ze severu Čech,
kteří k nám jezdili na prázdniny. Měli dva
malé kluky, a aby to pro ně nebyl takový
jazykový šok, přes prázdniny jsme vždy
mluvili česky. Bylo to takové srandovní,
kdyby nás někdo slyšel, asi by se smál.
Při studiu moc problémy nemám, protože
většina pojmů a textů je v latině. Některé
názvy jsou ale různé v češtině a slovenštině, tak to mi trvalo zprvu trochu déle se je
naučit. Momentálně mám ale spíš opačný problém, převést tyto pojmy z češtiny
8 hAlas
Ne. Často se mi stává, že na mě někdo
mluví a já si pak nedokážu vybavit, jestli hovořil česky nebo slovensky. Nebo si
například čtu český text v učebnici, a pak
přejdu na slovenský časopis a až po chvíli
si uvědomím, že se mi ten časopis čte nějak snáz. Problémy mám spíš obráceně, že
mi nerozumí Češi. Hlavně ten první rok.
Teď už si moji spolužáci zvykli, ale zase
mám potíže s mladšími dětmi. Na ty musím mluvit opravdu velice pomalu anebo
přejít do češtiny. U nás se například většina filmů dabuje česky, takže my vašemu
jazyku aspoň trochu rozumíme, ale obráceně to neexistuje.
Zdá se ti, že tu v Brně přibylo za ty čtyři
roky více studentů-Slováků?
Mnohonásobně!! Když jsem zde začala studovat, byli jsme vlastně první větší
vlna slovenských studentů. A někteří na
nás koukali nevraživě. Hlavně co vím z té
Prahy.
A jak vidíš svoji budoucnost? Myslíš, že
zůstaneš zde nebo se vrátíš na Slovensko?
Kdyby přítel hodně naléhal, tak bych tu
asi zůstala, ale zatím jsme domluvení, že
on pojede se mnou na Slovensko.
Co se ti zdá lepší na Slovensku a co
u nás?
Ta materiální stránka bije do očí. Hlavně
v nemocnicích. Dá se tvrdit, že je u vás
dokonce větší šance na přežití. Kdyby byl
někdo z mých příbuzných nebo známých
vážně nemocný, určitě bych ho raději poslala na léčení do Česka, i když by si to
musel zaplatit.
Ale chybí mi tu příroda, ty naše kopečky
a hory.
Jana Matečná (19), 1. ročník PrF MU,
Trenčín
Proč ses rozhodla studovat v České republice?
Kvůli Brnu. Když jsem byla v Brně, moc
se mi tu líbilo. Dávala jsem si přihlášky
i na Slovensku, ale studovat tady v Brně
byl můj sen. A když jsem se sem dostala,
řekla jsem si, že to zkusím. Navíc se to už
teď víc toleruje, že Slováci studují v Čechách a Češi na Slovensku.
Byla jsi už někdy před tím v Česku? Jaké
byly tvoje první dojmy?
Byla jsem tu několikrát, ale spíš tak na
otočku. Jeden víkend jsem strávila v Praze a moc se mi tam líbilo. Je to velké město a bylo to zase něco nového.
Co první semestr v Brně?
TÉMA: SLOVÁCI NA FSS
První dojmy mám z kolejí a těmi jsem
byla mile překvapena, vzhledem k tomu,
co všechno se traduje, jak to na kolejích
vypadá.
Jinak jsem tu samozřejmě byla v úplně
novém a hlavně cizím prostředí, což bylo
po devatenácti letech strávených doma
něco jiného. Ale to, že jsem v Čechách,
jsem příliš nepociťovala.
Máš problémy s češtinou?
V běžném hovoru ne, jenom když se na
přednáškách občas hovoří odbornou terminologií, tak mi to dělá potíže, ale naštěstí to není tak často. Jinak si normálně
čtu i česky psané knihy a sleduji české
televizní programy, tak mi to moc problémy nedělá.
ještě cestovat, ale v Čechách se zatím usadit nechci.
Vnímáš, že jsi v Čechách jako „v zahraničí“?
A co se ti zdá lepší tady a co na Slovensku?
Ani ne. Spíš je to tím novým prostředím.
Myslím, že kdybych studovala někde
v Bratislavě, bylo by to stejné. Na každé
nové prostředí je potřeba si zvyknout.
Uvedu ti jeden příklad, na který jsem si
právě vzpomněla. Jsou to autobusy a doprava. Když vím, že šalina má jet v ten
a ten čas, tak opravdu jede, a pokud by mi
ujela, tak za deset minut jede další. Doma
jede třeba až za dvacet minut a navíc má
desetiminutové zpoždění. Ale to je kvůli
tomu, že bydlím v menším městě.
Jak vidíš momentálně budoucnost?
Myslíš, že tu zůstaneš nebo že se vrátíš?
Teď si myslím, že tu dostuduji a vrátím se
na Slovensko. Možná pak budu ještě dál
studovat, ale u nás. Neříkám, že pak už na
Slovensku zůstanu napořád, chtěla bych
Zuzana Pavelková
Proti: Halušky se ke kofole nehodí
Producírují se po České, pijí české pivo
a českou kofolu. Jako promenáda jim nemůže sloužit ulice Slovákova, neboť by se
na ni nevešli. Ano, tím chci říct, že je jich
tady spousta. Mluvím o našich milých Slovácích!
Zatímco na Slovensku studuje Čechů minimum, v ČR je situace opačná. U nás totiž
studuje Slováků maximum. Použila jsem
mezní hodnoty – minimum a maximum,
abych ukázala obrovský množstevní nepoměr. A tento nepoměr je značně problematický. Ptáte se proč?! Ubozí Češi nemůžou
studovat na svých vlastních univerzitách,
protože ty jsou plné Slováků. Berou nám
studijní místa, tím pádem symbolické procento vysokoškolsky vzdělaných občanů
tohoto státu. Uvědomme si, kdo vzdělání
platí. Daňoví poplatníci, kteří své těžce vydělané peníze odevzdávají s dobrou vírou
v to, že za jejich finance je na univerzitách
vychovávána nová inteligence. Myslí si, že
investují do budoucnosti, ale škaredě se
mýlí.
Velmi volně mi to asociuje kukačku, která
naklade vajíčka do hnízda zpěvného ptáka. Ten kukaččí mládě vychovává spolu
se svými potomky, které mladá kukačka
postupně vytlačuje z hnízda, až nakonec
zadusí i svého pěstouna.
že slovenská gymnázia jsou značně jednodušší než česká, takže zmíněný průměr 1,1
není těžké získat. A Čechům, kteří se na
LF nedostali z kapacitních důvodů (kvůli
komu asi?) byl nabídnut nultý ročník medicíny, za skromný poplatek 100 000 Kč.
Roztomilé...této nabídky kupodivu nikdo
z mých známých nevyužil, a místo své
vysněné medicíny šli studovat chemii na
VUT.
Naše halušky Slovákům prý nechutnají.
Asi proto, že k nim popíjejí kofolu. Není nic
snazšího... Jezte je denně doma!
Karolína Kučerová
Totálního šílenství situace dosáhla na Lékařské fakultě, kam mají Slováci do průměru 1,1 vstup volný! Nutno také dodat,
Pro: Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere
Slyšíme ji prakticky na každičkém rohu
– ve studovnách, na chodbách, na kolejích,
v hospodách. Slovenština se rozléhá v podstatě všude. Slovenští studenti jsou naši
spolužáci, spolubydlící a kamarádi. Přesto
si neustále mnoho lidí stěžuje na jejich přítomnost u nás. A důvody? Bohužel žádné
pádné nejsou.
Mnoho lidí si naříká, že zabírají českým
studentů místa na vysokých školách. Z jistého úhlu pohledu je to vlastně pravda, ale
na druhou stranu musí být všem jasné, že
všichni mají stejné podmínky pro své přijetí – vždyť přeci máme jednotné přijímací
zkoušky. V době, kdy se celá Evropa spojuje
v jeden samostatný celek, nechápu jediný
argument, proč by zrovna Slováci nemohli studovat u nás. Většina z nás má touhu
studovat v zahraničí (co třeba taková Anglie, není to snad sen každého z nás?), vyzkoušet si něco nového, studovat na kvalitnějších školách. Zajímalo by mě, jak by se
pak tihle rýpající Češi cítili, kdyby se kdekoliv v cizině podobným způsobem chovali
k nim. Nebudeme přece měřit dvojím metrem... tyhle doby jsou snad už s konečnou
platností dávno pryč.
Čím ještě někteří zakomplexovaní Čecháčci argumentují proti Slovákům? Studují tu
za peníze z daní našich rodičů, dostávají
ubytovací stipendia, čímž obírají „chudé“
české studenty, zabírají místa na kolejích.
Není to náhodou trošku pozérství a arogance? Vezměte si v potaz třeba jen kurz
české a slovenské měny. V podstatě investují do svého studia víc než Češi. Vždyť vše,
co zde zaplatí, co si koupí, je stojí pokaždé
o „něco“ víc než nás. A navíc: komu z toho
všeho platí daně? Podle odborníků všechny
peníze vynaložené „námi všemi“ na slovenské studenty oni sami odvedou zpátky
do státní pokladny.
A to nejdůležitější nakonec. Nesmíme vidět
jen přítomnost, ale dívat se i do budoucnosti. Uvědomme si, že určitá část Slováků
po ukončení studia zůstává v naší vlasti
a zkvalitňuje tak úroveň české společnosti.
Když si Slovensko nechává utíkat část své
inteligence k nám, tak nebuďme hloupí.
Kdyby jsme takovou nabídku z otevřenou
náručí nepřijali, tak by nás museli mít
všichni za blázny.
Jiří Ševčík
hAlas 9
REAKCE
Ad Kouření na FSS - Nepomáhejme nezodpovědným
lidem v jejich zlozvyku!
V minulém čísle Halasu v příspěvku „Vedení fakulty varuje – kouření vážně poškozuje zdraví“ se Jirka Ševčík pokusil
srovnávat zbudování dětského koutku
s vybudováním kuřárny. Autor se pozastavuje nad tím, že byl v nové budově FSS
zřízen koutek, který podle něj bude využívat sotva pět dětí, zatímco prostory pro
kuřáky, kterých je na fakultě nespočet,
v budově nejsou.
Tento postoj mne nepřekvapuje, podobně
uvažuje naprostá většina lidí. Kritérium
využitelnosti je však poněkud zavádějící. Založení dětského koutku především
znamená podání pomocné ruky rodičům
z řad zaměstnanců a studentů. Zkusme
si, my bezdětní, představit, co znamená
studovat či pracovat ve vědě a přitom se
starat o děti. Když už nic jiného, měli bychom alespoň uznat, že takoví lidé to mají
o dost těžší . Zřízení dětského koutku je
jen způsob, jak jim alespoň trochu vyjít
vstříc.
Rodiče z FSS již nemusejí obvolávat veškeré příbuzenstvo či si platit paní na hlídání pokaždé, když potřebují zůstat déle
v práci, když potřebují zajít do knihovny,
na studijní, konzultaci nebo na přednášku.
Jak uvedla iniciátorka koutku PhDr. Iva
Šmídová, Ph.D., jde jen o odstranění určité bariéry, o to, že na fakultě vůbec tato
možnost existuje. Z podobných příčin se
dnes v každé budově zřizují bezbariérové
přístupy pro vozíčkáře a nikoho ani nenapadne počítat, kolik lidí je využívá, protože je to nesmysl.
Použijme tedy kritérium prospěšnosti!
Zřízením koutku tedy pomáháme lidem,
kteří se rozhodli vychovávat děti, i když
vykonávají časově náročné povolání nebo
se na ně teprve připravují. (Přiznávám,
že tyto lidi obdivuji za to, jak to zvládají.)
Komu vyjdeme vstříc zřízením kuřárny?
Lidem, kteří si dobrovolně ničí své zdraví.
Otevřením kuřárny bychom jim to ještě
usnadňovali. Skutečně to chceme? Naprostý zákaz kouření na fakultě naopak
chápu jako snahu, jak kuřákům jejich
zlozvyk co nejvíce znepříjemnit. Osobně bych se přimlouvala za to, aby se této
snaze dostalo podpory v podobě zákona,
který by zakazoval kouření ve všech veřejných institucích či prostorách.
Martina Šmídtová
členka organizačního týmu Dětského
koutku FSS, která s menší přestávkou
kouřila devět let.
Viděno dvěma
Ad: Méně keců, více handričiek!
Kolega Průša (Halas 1/XIV, Alexandr Průša) zatiaľ asi nepochopil rozdiel medzi terapeutickou krčmovou
debatou a tou akademickou. Zatiaľ
čo v krčme vyhráva ten najtriezvejší, ktorý je schopný aspoň trocha
uvažovať, v akademickej debate je
víťazom každý, kto sa zapojí.
Víťazom preto, lebo sa naučí systematicky podávať svoje názory, prezentovať ich prijateľnou formou pre
publikum a reagovať na protiargumenty.
Nadovšetko debata odstraňuje predsudky
a núti kriticky pristupovať k faktom. Akademickí debatéri sú zvyčajne ľudia s vysokou občianskou zodpovednosťou, ktorým
nie je ľahostajný osud verejných vecí.
Čo debata naučí je rozhodne pristupovať
k protivníkovi s úctou. Debatéri nepotrebujú používať farbisté slová za účelom
zhadzovania súpera (tláchaní, pseudointelektuál) – presviedčať dokážu silou svojich argumentov.
To, že Okrášľovací spolok pracuje na
skrásnení fakulty je určite záslužná činnosť, ale debatéri dávajú prednosť obsahu
pred formou. Pre nás je fakulta v prvom
rade miestom intelektuálneho dobrodružstva, ktorému sa snažíme napomá-
10 hAlas
hať. Osobne si myslím, že toto Okrášlovací spolok ponúknuť nedokáže.
Pán Průša, prosím, navštívte nás niekedy
v stredu od 18.00 v U53 – a možno prídete na to, čo vie každý dobrý debatér – že
bez dôkladnej prípravy prednesené argumenty za veľa nestoja. Vaša príprava za
veľa nestála. Ak si aspoň raz zadebatujete,
snáď Vás zbavíme náchylnosti k predpojatosti, demagógii a ponižovania súperov.
A môžeme si podebatovať aj o médiách
a informáciách, ktoré ponúkajú, či dôvodoch, prečo nepotrebujeme spoločnú
spolkovú miestnosť.
Tešíme sa na Vás,
Matej Kurian
Debatní klub studentů FSS
[email protected]
Pan Průša rozdíl pochopil, čímž u něj
stoupla v kurzu hospodská debata. Ta je
alespoň ze života, žádný laboratorní pokus.
K čemu budou řečníkovi systematicky podané argumenty, když nedostane svých
pět či kolik minut prostoru? Život nám je
nikomu nedá, každý si je musíme vydupat. Nehledě na to, že akademické debatování není jedinou cestou, jak se naučit
argumentovat. Debatéři (ti akademičtí)
možná neuráží barevnými slovy, oni pro
změnu uráží slovy demagogie, předpojatost... To já si raději hraji se barevnými
slovy.
Pane Kuriane, myslím, že okrašlovací spolek příliš podceňujete. Vymyslet
a vytvořit něco hezkého – tomu říkám
intelektuální dobrodružství! A konečně,
já si zkrátka nemyslím, že debatéři dávají
přednost obsahu před formou. A to je to,
co se mi na nich nelíbí.
Alexandr Průša
NÁZORY
Kluci mají penis, holky vagíny...
…a s tím holt nic neuděláme. Pravda, bylo
zde pár jedinců, kteří
si vyzkoušeli obojí,
ale o tom možná až
někdy jindy. A jelikož
mají kluci penis, chodí
se obsluhovat k pisoárům, zatímco ženy,
vybavené vagínami,
navštěvují záchody. I zde by se chtělo dodat, že ani s tím nic neuděláme, ale není
to pravda.
chutný přežitek, kterého se musíme
urychleně zbavit? Jestli ano, čeho se budeme zbavovat potom? Snad ne penisu
samotného… A jestli ne, tak proč tento
staletími osvědčený způsob měnit? Já na
záchodě nehledám novinky ani zábavu,
ale úlevu. A ta vestoje přijde nejrychleji…
Proč chtít za každou cenu měnit všechny
rozdíly? Nejde jen o to, že u žen se tvoří
fronty a u mužů ne, tak proč jim to taky
neosladit…?
Pár jedinců, a je s podivem, že pár jedinců s vagínami (píšu to takto, protože
„jedinek“ či „jedinkyň“ je češtinářský nesmysl; ona i ta čeština je potvora šovinistická), se to pokoušelo změnit, alespoň na
naší fakultě. A mě napadají tři varianty
jak na to, některé zbytečné, jiné jako ze
zlého snu.
Naučme ženy na pisoáry! Ženy dnes boxují, skáčou na lyžích, vzpírají, proč by
nemohly chodit na pisoáry? Ať se zařídí,
jak chtějí. Přiznám se, že je mi to jedno.
Nicméně, nevím, jak by se tvářila ona většina, odpusťte mi to slovo, „normálních“
žen, kdyby místo záchodu našla pisoár.
Mně osobně ta snaha vyrovnat se mužům
i na záchodech přijde směšná, ale což,
kdo chce kam, pomozme mu tam.
Naučme muže na záchody! Proč? Nebo
je už snad dnes ulevování si vestoje ne-
Všichni společně! Poslední řešení, které mě napadá, je, že by si ženy vesele dál
chodily na záchody a muži si vesele dál
chodili na pisoáry, jen by se to všechno
odbývalo v jedné místnosti. Sice by mohlo
docházet k zajímavým sociálním kontaktům, ale stále nechápu, proč nás některé
ženy tak moc touží vidět u těch pisoárů.
Že by nevěřily, že se bez nich obejdeme?
Anebo jim jde o to, aby pak mohly zase
o něco víc nadávat, jaká to jsme prasata?
Či pod tlakem příliš individualizovaného
studia na FSS chtějí odindividualizovat
jiné lidské záležitosti? Nebo prostě jen
chtějí zlepšit atmosféru tím, že zpřístupní ženské záchody mužům a naopak? No,
nevím…
Naštěstí, naše alma mater vše vyřešila
za nás. Kdo si chce dále ulevovat segregovaně, nechť využívá záchodů na všech
patrech od prvního do pátého, kdo touží
po společném zážitku, ať navštíví patro
šesté…
Alexandr Průša
Nás je víc, my jsme normální
Vyprávět vám tady o tom, že mezi námi
žijí homosexuálové a je třeba brát je takové, jací jsou, mi ještě před pár týdny přišlo
trochu zpátečnické. I když možná to bude
tím, že mě rodiče vychovávali v liberálním a tolerantním pohledu na svět kolem
sebe. Pak se mi shodou náhod ale stalo to,
že jsem se zcela neplánově připletla k několika akcím, které právě postoj k homosexuálům řešily. A tehdy jsem pochopila,
že psát o tomto tématu pořád vyvolává
velkou vlnu diskusí o tom, co je a co není
normální.
První takovou akci byla diskuse o registrovaném partnerství na FSS, která se nakonec proměnila až ve vášnivou hádku.
A přitom šlo jen o to vybrat si mezi slovy
ANO a NE. To, které zvítězilo na fakultě
bylo ano, to které již pár let vyhrává v parlamentu nejen České republiky, ale např.
i našich blízkých sousedů Slováků, je ne.
Kde je pravda? Konzervativní poslanci by vám vysvětlili, že manželství rovná
se žena a muž plus děti. Ano, manželství
vzniklo jako státní výmysl, který zaručuje,
že v dané zemi bude stále žít dostatek oby-
vatel, prostě taková malá továrna na děti.
Ale není už tento základní kamen trochu
zastaralý? Kolik je dnes manželství, které
nemůžou nebo jednoduše nechtějí děti?
žlutá gumová kachnička, která symbolizuje období života, kdy se ještě děti nedělí
na holčičky a chlapečky, podle toho jestli
si hrají s panenkami, nebo auty.
A tady na scénu přichází společný život
homosexuálů. O co míň je jiný, než vztah
muže a ženy? Na tyto otázky si každý budete muset najít vlastní odpověď, ale já to
vidím jednoduše. Všechno vězí v principu, na kterém funguje celý svět kolem
nás. Nás je víc, my jsme normální. Kdy
ale pochopíme, že kvalita je občas víc než
kvantita, a dva muži nebo dvě ženy se občas mohou milovat daleko více a žít v daleko krásnějším vztahu než žena a muž?
Strach z toho svěřit dítě páru gayů nebo
leseb, mají někteří lide proto, že by dítěti
v dospívání chyběl vzor druhého pohlaví.
Ale co se běžně děje v rozvedených rodinách, kde děti vychovává matka a ve škole
paní učitelky? To samé, vychovává je jediné pohlaví a tyto děti jsou stejně normální, tedy splývají s většinou. Tak kde je
pravda?
Druhým podnětem k tomuto článku byl
festival gay a lesbických filmů Mezipatra,
který proběhl v Brně od 4. do 12. listopadu a poté se přesunul do Prahy. Jeho
ústředním tématem letos bylo dětství
jako období bez předsudků a rodinné
vztahy a rodičovství gayů a leseb. Právě gay a lesbické páry, které vychovávají
děti, jsou podle organizátorů festivalu pro
většinovou společnost dosud velké tabu.
Hlavním motivem festivalu se navíc stala
STISK - zpravodajství studentů FSS
V letošním roce se na brněnskou část festivalu přišlo podívat asi 3000 návštěvníků.
Když jsem si procházela statistiku z loňska, zjistila jsem, že Mezipatra navštívilo
přibližně 8000 lidí, z čehož 50% uvedlo,
že jsou homosexuálové, a 40% heterosexuálové. Kterých tedy bylo víc a kteří jsou
normální? A kdy už přestaneme měřit
svět na kvantitu místo na kvalitu?
Doubravka Plášilová
stisk.fss.muni.cz
hAlas 11
JAK TO VIDÍ ZAMĚSTNANCI
Knihovník, uklízečka, vrátný. Jak se jim pracuje na FSS?
Minule jsme vám přinesli články o tom,
co si o nové fakultě myslí studenti. A aby
naše mozaika názorů byla kompletní,
zabrousili jsme tentokráte mezi ty, kteří
sice nemají před i za jménem řadu akademických hodností, přesto by bez nich
fakulta nemohla žít.
Jsou to lidé, kterých si mnohdy ani nepovšimneme, přesto i oni jsou důležitou
součástí fakultní půdy. Vrátný, uklízečka,
knihovník. Lidé z CIKTu či studentky
z Krmítka. Jak se zabydleli v nové budově? Líbí se jim na Joštově? A těší je vlastně
práce na naší škole?
Jan Treu, vrátný
FSS změnila svoji image. Jak byste tuto
změnu ohodnotil? Líbí se vám nová budova?
Po stavební stránce je to budova krásná,
akorát mám vážné obavy, aby tak krásná
zůstala.
raneček na záda, nepoznáte ho, vetře se
tady a potom je zle.
A co soudíte o studentech FSS? Jak se
vám jeví?
Tak co se týká studentů, uvedu vám příklad. Ráno zametu vajglíky a studenti
poté, co dokouří, cigaretu zašlápnou a nechají ležet na chodníku, i když tam jsou
košíky, kde je mohou zahodit. A při tom
to k němu mají dva tři kroky. To se mi
opravdu nelíbí.
Narazil jste už na něco, co vám tady na
fakultě vadí nebo vám nesedí?
Já jsem nekuřák, na jedné straně tvrdím, ať klidně studenti kouří, ať z toho
má stát peníze, ale osobně kouření nepodporuji.
Jakub Koláčný, CIKT
Mně se fakulta líbí, já jsem rád mezi lidmi, rád jim pomůžu, ale na druhou stranu očekávám od toho druhého, že bude
dodržovat určitá pravidla. Pokud je vyjádřením svébytnosti, že upustím, kde co
mohu, s tím opravdu spokojen nejsem.
Proč myslíte?
Sleduji, co se tady děje. Na WC už jsou
demontovaná kování a nejenom to. Podle
mě je to otázka toho, že když chcete, aby
zůstalo něco krásné, tak se k tomu musíte
umět chovat. Jinak je to tu opravdu všechno hezké, líbí se mi tady. Je to zajímavá
historická budova, daná do nového kabátu, v rámci možností, které byly reálné.
Je něco, co byste fakultě přesto všechno
vytknul?
Mně se třeba konkrétně nelíbí recepce,
protože není vhodně umístněná. Kdyby
vypukl požární poplach, tak nevím...
Navíc jsem zastáncem toho, aby na této
fakultě byly turnikety. Jen si uvědomte, co
se stalo s centrální šatnou. Uložíte si tam
věci, poté přijdete a zjistíte, že zámek je
vypáčený a věci pryč. Kdo nemá oprávnění ke vstupu do budovy z titulu zaměstnance nebo studenta, musí projít přes
vrátnici, kde se zapíše a tím pádem už je
přehled o lidech, kteří tady byli.
To znamená, že potencionální pachatel už
je v omezeném množství lidí a dá se snáze vypátrat, protože to vůbec nemusí být
někdo ze studentů. Někdo si prostě vezme
12 HALAS
Setkáváme se vesměs s pozitivními ohlasy od studentů, s negativními pouze
v tom smyslu, že jsou tady poprvé a že se
zde těžko orientují a hledají kde a co je.
Když to pak najdou, už je to v pořádku.
Michal Juránek, knihovna
Vyloženě mně na fakultě nevadí nic. To
bych asi musel déle přemýšlet. Nic mně
zatím nenapadá.
Jak se vám pracuje na nové fakultě?
Nemůžu si stěžovat, je to tady perfektní.
A jak se díváte na novou budovu jako
takovou? Líbí se vám?
Myslím si, že budova je moderně vybavená, je to opravdu dobré. Vím, že hodně
studentů si stěžuje, že tady není ta správná atmosféra, ale mně to takhle celkem
vyhovuje.
Nová budova, nový interiér, nová
knihovna. Jak byste toto nové pracovní
prostředí ohodnotil?
Jistě, knihovna se přestěhovala do nových
prostor, z hlediska vybavení a prostoru se
to vůbec nedá se starou fakultou srovnávat. Kdybych to měl zhodnotit na stupnici 1 až 10, s jedničkou jako nejhorší, tak
bych dal 9 bodů.
A co nová budova fakulty jako taková?
Myslím si, že celá fakulta je dobře zpracovaná jak designově, tak prostorově. Rozhodně je tady více místa, než bylo na staré
fakultě. Je to určitě příjemnější pro práci.
Jaké jsou ohlasy studentů na knihovnu?
Je něco, co vás tady zaujalo ze všeho
nejvíce?
Docela zajímavé mi přijde třeba atrium.
A co informační systém univerzity?
S jakými ohlasy se nejčastěji setkáváte?
Někteří studenti si ho pochvalují, někteří s ním mají problémy. Já osobně v tom
nevidím nic špatného. Myslím, že je to
daleko lepší, než vstávat ve tři hodiny
a jít si vystát řadu, abyste se vůbec zapsali na zkoušky, jak to ještě někdy funguje
na jiných školách. Je v tom obrovská výhoda.
JAK TO VIDÍ ZAMĚSTNANCI
FAKULTA
Luisa Pospíšková,
studijní oddělení
nadšen, ale třeba takoví humanitní environmentalisté, ti z toho musejí být špatní
a rozčarovaní. Já bych k atriu zaujala zatím neutrální postoj, nevadí mi, ale nejsem z něho zas v nějaké euforii.
te třeba nějakou pikantnost „shora“?
Olga Vadinová, uklízečka
Šárka Trunkátová, Krmítko
Každý den se pohybujete po nové FSS.
Jak se vám v novém prostředí pracuje?
Myslíš si, že se proměna budovy Joštova
10 podařila?
Práce se mi tady líbí, byla jsem zvyklá i na
horší podmínky. Fakulta je skvělá, na té
staré jsem ale nepracovala, takže to nemůžu porovnat.
Nová budova se mi opravdu nelíbí, přijde
mi špatně architektonicky zpracovaná.
Je něco, co vám tady ztěžuje práci nebo
vám vadí?
Krmítko? Tak to ještě horší. O tom se ani
nemá cenu bavit, stačí se podívat.
No, možná ten stále plný výtah...
Jaké jsou vůbec ohlasy z řad studentů?
A jak se díváte na místní studenty? Máte
s nimi často problémy?
S přímými reakcemi jsem se zatím osobně nesetkala. Jasně, lidé si stěžují, ale pouze známí mi řeknou, že je to hnusné.
Tak to opravdu nevím, musím říct, že tam
je vesměs pořádek. Nevím o nikom, kdo
by nějak vybočoval.
Setkala jste se s nějakými problémy, co
se týče stěhování nebo přechodu do jiné
budovy?
Ze začátku, když jsme sem přišli, určitě tu
bylo něco, co se nám nelíbilo, ale tím, že
jsme neměli čas na nic se soustředit, se to
nějak překrylo a vyšumělo.
Jediné, co mně snad teď vadí, že všichni
kuřáci nám kouří tady před okny, protože
to je jediné místo, kde mohou kouřit. A já
bych je vykázala až na druhou stranu ulice. Všichni jsme tu nekuřáci. Jedna cigareta, to tu necítíme, ale když se sejde třeba
dvacet kuřáků, tak to už mi dost vadí. Někdy bych je vyhnala až na Špilberk.
A kdybyste měla srovnat starou a novou
budovu?
Srovnání... rozhodně je to tady lepší, určitě jo.
Se studenty se setkáváte každý den. Jakou s nimi máte zkušenost?
Studenti jsou podle mě stále více a více
asertivní, někdy to je až na pomezí slušného chování. Někdy přijdou a být to
moje dítě, tak by jednu utržilo, což tady
samozřejmě nejde:). Ale to jsou spíše výjimky. Většina studentů, musím říci, je
slušná. Spíš oni něco potřebují, mají nějaký problém, takže přijdou vždy tak trošku
jakoby s prosíkem.
A jaký je váš názor na atrium?
Tak na to nemám ani u sebe sama nějaký
ucelený názor. Na jedné straně se mi líbí,
na druhé straně vím, že prostě nenahradí
ten starý známý dvoreček. Já jsem dvoreček sice nikdy moc nevyužívala, ale vím,
že jsem studentům záviděla to, jak mohli při výuce ležet na trávě. To jsou úplně
dvě diametrálně odlišné věci. Nemůžeme totiž srovnávat zelenou trávu s tímto.
Nějaký architekt z toho určitě musí být
Studenti... tak těžko říct, to bude stejně
všechno o jedincích. Někteří jsou čuňátka, to jo.
A nezměnil se třeba váš názor na vysokoškoláky?
To nevím, já jsem na ně měla vždycky
stejný názor.
Jaká je vaše reakce na nové Krmítko?
Text: Hana Trčková
Foto: Alexandr Průša
Kdo je váš nejoblíbenější zaměstnanec
fakulty? A koho byste tady raději už nechtěli potkat? Napište nám na halas@fss.
muni.cz
A co třeba ty pověstné ubrousky na záchodech?
Ubrousky na záchodech? Tak to mi přijde jako takový detail, i když by mohli být
trošku ohleduplní, ale spíše sami k sobě.
Když tam bude taková ta hromada u dvou
umyvadel, tak se špatně umývá jenom jim.
Přijdeme dvakrát za den, uklidíme a jdeme odtud pryč. My to nepoužíváme. Ale
co mi opravdu vadí, je rozlité pití a jídlo.
Zejména to, že je lidem jedno, že po sobě
nechají hromadu odpadků a nepořádek.
Pohybujete se často i tam, kam se my,
obyčejní studenti, nedostaneme. Nezná-
HALAS 13
ROZHOVOR
Linkov: Láká mě se přihlásit, co to udělá
Václav Linkov jako kandidát na rektora. Václav Linkov jako kandidát na generálního ředitele ČT. Václav Linkov jako 134. největší Čech. Proč to ale všechno dělá? Je to opravdu jen recese?
Vašku, proč pořád na něco kandiduješ?
Protože už jsem si na to zvykl a docela mě
to baví. Pro mě je to vždycky taková výzva.
Láká mě se přihlásit, co to udělá.
Jaká byla tvoje první kandidatura?
Nejsem si tím úplně jistý, ale asi to byla
kandidatura do akademického senátu na
Přírodovědecké fakultě v roce 2001. Do
senátu jsme kandidovali akorát dva. Já
a kamarád, kterého jsem navrhl. Domluvili jsme se, že uděláme dva typy plakátů:
já budu mít recesistický a on nějaký reálný program a zkusíme, kdo dostane více
hlasů. Dělali jsme dojem, že se proti sobě
vyhraňujeme a vystupujeme proti sobě.
Ale většinu jsem lepil já.. Chodili jsme
s oběma typy plakátů po fakultě a polepovali jsme všechny hlavní nástěnky plakáty
s našimi obličeji. Když jsem měl možnost
o rok později, na Fakultě sociálních studií,
tak jsem se znovu přihlásil.
Co bylo dál?
V Mladé frontě jsem objevil inzerát na
generálního ředitele České Televize. Požadovali vysokoškolské vzdělání, které jsem
zrovna čerstvě měl. Tak jsem se přihlásil.
Taky se mi líbilo, jak požadovali spoustu
byrokratických nesmyslů typu lustrační
osvědčení, že jsem nebyl agent STB a podobně. Řekl jsem si, že jim to tam všechno
pošlu. Věnoval jsem tomu tak tři dny času.
Napsal jsem přihlášku, vykreslil ji barevnými fixy a poslal. Když jsem to pak ukazoval lidem, mělo to úspěch.
Asi po devíti měsících jsem si to zopakoval na ředitele ČT Brno. To už jsem si
s programem vyhrál.
Ještě před tím než jsem kandidoval na rektora jsem byl osloven, abych kandidoval
na děkana. Jako senátor jsem kandidovat
nechtěl, chtěl jsem děkana vybírat. Navrhl jsem Petra Posoldu na roli toaletního
papíru, protože se mi líbila představa, jak
bude role toaletního papíru skladována
mezi oficiálními dokumenty fakulty.
Bylo mi navrženo, abych kandidoval na
rektora. Zorganizoval jsem si kampaň, na-
14 hAlas
Václav Linkov, enfant terrible FSS
psal si program a bylo to strašně úspěšné.
Psaly mi fanynky a fanoušci. Pak jsem
kandidoval na ředitele hřbitova. To už tak
úspěšné nebylo, ale mohl jsem se na tom
vyžít víc než na tom rektorovi.
Mohl by jsi nějak stručně shrnout, kde
všude jsi dále kandidoval?
V červenci jsem se navrhl na Státní cenu
za literaturu.
Pak jsem si poslal přihlášku do výběrové
řízení na ředitele lesů České republiky.
Dále jsem se navrhl na Největšího Čecha.
Nedávno jsem napsal do Vatikánu, že by
mě mohli zvolit papežem.
Uvažoval jsem o kandidatuře na předsedu ČMFS, ale to bohužel nemůžu, protože bych musel přesvědčit čtyři okresní
fotbalové svazy, což by mě stálo spoustu
(možná zbytečné) energie. Po dědovi
jsem sice zdědil průkaz předsedy brněnského fotbalového svazu, ale už je neplatný. I kdybych přelepil fotku, na valnou
hromadu mě s tím nepustí.
Odpovídají ti?
Například na toho papeže mi neodpověděli, ale jinak mi většinou odpovídají.
Na ředitele lesa mi dokonce zavolali a pozvali mě na pohovor, ale za ty tři stovky za
cestu do Prahy mi to nestálo, takže jsem
to vzdal.
V čem jsou pro tebe ty kandidatury přínosné?
Usnadňuje mi to seznamování se s lidmi.
Dost za mnou chodí lidi sami. Myslím,
že v tom to mám trochu lehčí. Taky se mi
stává, že když někde něco potřebuji, tak
mě tam znají a víc se mi věnují.
Navíc mi občas dojde něco hezkého. Třeba loni mi poslal předseda recesistického
sdružení z Prahy hrníček s tím, že si ho
zasloužím víc než on. To jsem cítil jako
velké zadostiučinění. Bohužel hrníček nepřežil Českou poštu: došel v pěti kusech.
Tak mám uložených pět kusů.
Hezké taky bylo, když mi zavolal jeden
ROZHOVOR
z členů rady ČT, že můj projekt vtipně
vystihuje situaci v televizi a že mi fandí.
Nebo když se mi ozval student z USA,
že má zájem o angažmá na katedře erotických studií, a udělal si tričko s mým
jménem.
Spousta lidí ale musí reagovat i negativně. Nemáš i takové zkušenosti?
Dostal se ke mně dopis, kde jeden člověk
z PřF navrhoval, aby na mě vedení univerzity podalo trestní oznámení za šíření
jaderného nebezpečí, protože jsem napsal
do životopisu, že jsem se snažil prodat
atomovky Fidelovi. Tomu jsem mimochodem fakt napsal, poslal jsem to na
adresu Fidel Castro, Havana, Cuba, stálo
to 11 Kč. Pozval jsem ho taky na streetparty, co jsem organizoval na Svoboďáku,
bohužel nepřijel. Ani popel Che Guevary
na hnojení kytek mi neposlal.
Před sedmi lety na mě poslanec Severa
podal trestní oznámení za šíření toxikomanie, tak jsem byl na policii, kde se mě
ptali: „Kouříte? Pěstujete? Prodáváte? Vyrábíte drogy? Tak si to projdeme ještě jednou pane Linkov.“ Tak mi s tím jaderným
trestním oznámením bylo skoro líto, že to
fakt nepodali a neptali se mě pak: „Máte
doma uran? A co plutonium? Jaderné
hlavice, kolik jich máte? Tak znovu!“
Máš z toho nějaké vážnější problémy?
Měl jsem problémy s některými lidmi, ale
to bylo spíš, že mě neměli rádi kvůli něčemu jinému.
Pár výhrůžek se objevilo, protože jsem se
těmto lidem připomínal.
Nevnímáš to někdy, jakože si děláš ostudu?
Trochu ano. Teď si třeba hledám práci…
Píšeš si to do životopisu? Myslíš, že by
ti tyhle zkušenosti mohly k něčemu být
při hledání práce?
Napsal jsem si jako praxi, že jsem organizoval demonstrace, happeningy a street
party. To může být pozitivní, že mám
zkušenosti s jednáním s úřady a organizacemi. Když to po mně bude nějaký
zaměstnavatel chtít, dokážu zorganizovat
happening na Svoboďáku.
Co jsi se na těch kandidaturách naučil?
Naučil jsem se, jak získávat některé dokumenty. Třeba výpis z trestního rejstříku
jsem dříve nepotřeboval. Nebo z konkursu na generálního ředitele ČT vyřadili asi
pět lidí, protože ti kandidáti nevěděli, že
na potvrzení o českém státním občanství
je potřeba zvláštní papír a nestačí jen ofocená občanka. Já jsem měl štěstí, potkal
jsem někoho, kdo mi to poradil.
Které kandidatury si nejvíce vážíš?
A nejméně?
na ředitele hřbitova. To se už lidem moc
nelíbilo.
Co chystáš dál?
Teď si hledám práci. Takže nechci být
v této souvislosti moc vidět.
Myslíš, že to, že děláš tyto kandidatury
ovlivňuje, že jsi povahou exhibicionista
a extrovert?
Já jsem přeučený introvert.
Magdalena Černá
foto: Silvie Filipová
Asi té kandidatury na rektora. Nejméně
Halasměrka
Najděte všechny pojmy z legendy. Pozor, ch jsou dvě písmena. Tajenku tvoří 22 nevyškrtaných políček. Čtena po řádcích
skrývají výrok prof. Možného, zakladatele FSS.
P
T
A
V
S
N
E
D
D
I
G
S
C
Y
H
A
L
E
A
D
Z
R
N
O
Z
A
K
I
L
K
E
U
E
P
T
E
R
K
E
D
D
U
E
A
Á
A
L
J
E
Í
R
B
V
I
I
E
I
T
X
Y
V
S
P
D
H
S
E
D
D
J
U
A
A
C
K
T
C
M
A
A
S
Ý
I
I
U
C
O
V
O
L
S
L
R
N
O
S
Í
I
R
V
T
T
Z
S
L
N
R
R
M
I
S
Y
O
I
L
S
Ř
M
P
E
A
E
Ř
K
L
E
D
A
L
B
U
S
M
R
E
K
E
P
Í
Š
T
N
L
E
U
Z
Č
A
P
A
A
É
K
P
J
L
V
L
N
Y
I
R
K
T
D
M
E
Z
N
Í
S
I
T
U
A
C
E
I
L
T
M
Í
R
A
A
A
E
I
Ě
C
K
Á
Č
I
F
T
V
V
Á
S
R
A
L
N
R
R
L
J
E
S
E
A
E
E
T
Ř
I
L
I
R
O
I
R
E
E
A
S
A
L
A
H
T
S
I
X
A
Í
E
D
O
F
A
A
N
Š
I
M
E
G
B
N
R
K
A
E
R
K
K
E
T
N
T
G
I
Ě
E
L
E
N
A
E
O
Á
M
T
A
P
A
M
R
O
Á
E
I
M
O
N
A
L
S
T
T
D
N
N
M
O
K
R
O
K
V
L
D
P
T
E
Í
O
Z
T
N
O
F
O
R
K
I
M
K
H
I
O
R
U
A
T
O
M
A
S
H
V
N
K
C
E
R
O
B
C
R
K
R
T
N
E
M
E
L
E
E
N
I
L
D
A
E
H
H
B
P
A
L
B
A
M
Á
N
Ó
T
A
A
R
U
T
A
M
R
A
B
L
J
D
R
O
B
N
Ý
Ě
R
Ý
S
Ý
N
E
Ž
A
M
S
Legenda: alien, agentura, Amerika, Ankara, anomie, Apač, ARD, armatura, atlet, BBC, beton, borec, Cejl, Csaba Szaló, Česká, dekret,
disketa, Dita, drobný, element, esej, Etna, fičák, Giddens, Halas,
HDP, head line, hra, hrad, Imre, karamel, kasat, klika, kolega, kolej,
konformita, kontext, krakatit, Krpole, kufřík, lead, lemra, lešení, lokaj, lomený, mapa, marně, mediální praxe, mezní situace, mikrofon,
míra, model, mokro, Moravec, nerez, nezmar, noc, nóta, nosí, obrovo, Omán, osel, otrok, palba, parchant, pití, principy, privát, ráno,
redundance, saldo, samota, Saussure, sémiotika, šípek, slovo, smažený sýr, středa, sylabus, sympatie, šalina, špice, test, tikot, Torst,
trus, Ural, Vasil, vatra, Veveří, vinš, vlek, vlny, vodák, výzkum, záhul,
zdali, zdroj, zrno.
Vladimír Vacátko
hAlas 15
PEL-MEL
Jaroslav Dušek: Štěstí, že si ze všeho dokážu vzít poučení
Naši fakultu navštívil ve čtvrtek 23.
března Jaroslav Dušek, populární herec,
režisér, moderátor, improvizátor a hlavně přítel vedoucího katedry psychologie
Zbyňka Vybírala a prý celé „Filosofické
fakulty“ – přestože byl důrazně opravován již před třemi lety, kdy poprvé přišel
besedovat se studenty FSS. Vybíral mu
věnoval fakultní trička, jenže Dušek by
nápis „Fakulta sociálních studií“ potřeboval spíš před očima než na hrudi :)
pohotové reakce na dotěrné otázky. A že
nakonec bylo o čem mluvit.
Jaroslav Dušek není jednoduchá osobnost, je to člověk se širokým rozhledem
a během besedy narazil na spoustu zajímavých témat, někdy i kontroverzních,
která vzbudila další hlubší dotazy nebo
nesouhlasná vrtění hlavou.
Strávil se studenty celý den, od rána byl
k dispozici magisterským studentům
psychologie na první části dvoudenního
workshopu a od pěti hodin měl v aule FSS
besedu. Zarazila mě poměrně nízká účast.
Ve tři čtvrtě na pět postávalo jen pár osob
přede dveřmi auly. Když se člověk zamyslí, není divu, čtvrtek večer, velké množství
lidí už bylo na cestě z Brna domů. Postupně se ale místa celkem slušně obsadila
a organizátoři ani host se tak nemuseli
cítit trapně.
Po rozpačitém začátku bez větší frekvence
ukázek se hlásilo čím dál víc odvážlivců
a došlo i na diskuze. Herec tak ukázal, že
umí vést dlouhou dobu monolog, jednalo
se o historky z mládí, z gymnázia a studií,
ale o ty tu přece nešlo. Podstatnější byly
Líbí se mu současná doba – posun rolí
u žen a mužů, ti mohou víc dávat najevo
své emoce, jen jim to ženy nesmí mít za
zlé a brát to jako slabost. Obdivuje inteligenci delfínů a tzv. indigové děti – pamatují si, co bylo před jejich narozením i početím, mají víc vědění než my obyčejní,
víc nadání a přišly spasit svět…
Vykládal nám o svém přístupu k životu
a hraní - nic nepovažuje za svou životní
chybu, všechno to jsou zkušenosti. Zajímá se o sánskrt a aramejštinu, odlišné ja-
I létání má pevná pravidla
Když jsem spatřila poprvé na obloze
paraglidingové křídlo, napadlo mě, že
to musí být nádhera létat si volně jako
pták. A v představě, že to přece nemůže být žádná věda, jsem se přihlásila do
kurzu.
hlavu a rozeběhnout se z kopce je jen část
toho, co musíte zvládnout, aby se z vás
mohl stát správný paraglidista s pilotním
průkazem. Ano, na tenhle sport je třeba
průkaz stejně jako na to auto, ale musí
vám být víc než patnáct.
Na týdenním kurzu se létat naučíte asi Aby člověk tenhle kus papíru získal, abstejně jako v autoškole řídit auto, ale do- solvuje podobné zkoušky jako na řidičák.
zvíte se tam, že umět zvednout padák nad Kromě prohlídky u lékaře musíte úspěšně
složit praktickou a teoretickou zkoušku a pak už opravdu můžete létat volně jako
pták, tedy alespoň v rámci
pravidel.
16 hAlas
zykové struktury nám mohou poskytnout
jiné a třeba i lepší způsoby, jak uchopit
realitu. Čekali byste toto od zombie-myslivce z Choking hazardu (2004)? A jak se
dívá na své další role například nacisty
(Musíme si pomáhat, 1999) a komunistů
(Kouř, 1990; Pelíšky, 2000)? Nesympatizuje s nimi, ani mu to nijak nevadilo. Jak
dotočí film, je daná role daleko za ním,
dnes už i jeho poslední ve filmu Ještě žiju
s věšákem, plácačkou čepicí, 2005.
Praktická část se skládá z toho, jak umíte nejen létat, ale
hlavně startovat a přistávat.
Přistáváním se myslí doletět na onu louku, na které se
oficiálně přistává. Ne na soukromé pole o pět kilometrů
vedle, kde vás bude honit far-
Nakonec musel zakročit Zbyněk Vybíral.
Když vedle Duška už dlouho významně
postával, herec přestal odpovídat na otázky a rozloučil se. Bylo to příjemné setkání.
S Jaroslavem Duškem totiž nemusíte souhlasit, dokonce mu nemusíte ani věřit, ale
rozhodně je zajímavé si ho poslechnout.
Věra Kontríková
Foto: Alexandr Průša
mář s vidlemi. Popřípadě do lesa, kde se
budete dvě hodiny houpat na stromě, než
vás někdo sundá.
Kromě praxe by měl každý letec, a to
nejen na paragliding, zvládat teoretické
znalosti z meteorologie a pravidel leteckého provozu. Proto od té chvíle, kdy se
začnete zajímat o paragliding, budete doslova chodit s hlavou v oblacích a neustále
koukat na oblohu. Taky zjistíte, že zdaleka nesmíte jen tak volně létat v oblastech
kolem letišť a hranic a oficiální výška, do
které maximálně smíte, je tři tisíce metrů
nad mořem.
Když tohle vše zvládnete, už vám skutečně nic nebrání vzít si potřebné vybavením
vylézt na jeden z letových kopců a rozeběhnout se a letět, budou-li k tomu vhodné povětrnostní podmínky. Pak už se s radostí můžete smát všem těm mravencům
běhajícím pod vámi a pořád trochu závidět ptákům kolem vás, že oni umí létat,
i když zrovna nefouká ten správný vítr.
Doubravka Plášilová
SLOVENSKÁ REVUE
kikénko
Unisex toaleta –
koniec gendrových nepokojov
Kde bolo, tam bolo, žil raz jeden Sigmund
Freud a ten povedal, že ženy mužom závidia penis. Odhliadnuc od debaty prečo by
sme mali, si dovoľujem tvrdiť, že my ženy
by sme mali mužom závidieť v prvom
rade močový mechúr. Keby ženy mali
taký močových mechúr ako muži, nemuseli by tak často chodiť na toaletu. Skrátka
by vydržali oveľa dlhšie sedieť, chodiť, lyžovať, šoférovať alebo riadiť veľkú firmu.
nina politická vôľa, a žena voľky-nevoľky
musí na toaletu. Je pochopiteľné, že na tú
toaletu neodchádza sama, lebo to sa nepatrí.
Problém žien je v tom, že si kedysi počas
doby kamennej odskočili – a už nikdy
tento krok nemohli odčiniť. Zatiaľ, čo
ženy drepeli v neolitickom kriačí, muži
v ich neprítomnosti zrušili matriarchát.
Keď sa ženy po vykonaní potreby vrátili
do zasadačky, bolo už po všetkom. Muži
na seba strhli moc a šli sa tiež vymočiť.
Darmo im už bolo do čurákov nadávať.
(Na tomto mieste by som rada odkázala
na etymologickú spriaznenosť slov moč
a moc, v žiadnom prípade sa nemôže jednať o náhodu.)
A odvtedy sa tento problém vlečie. Žena
sedí na plenárnom zasadaní a aj by vybehla na toaletu, ale nechce o nič prísť.
Zanedlho je však príroda silnejšia než že-
mikénko
Konečne téma hodná chlapa. Ak sa o unisex toaletách môžu baviť feministky i šovinisti, ak o nej živo diskutujú redaktorky
skutočnej kikénko-mikénkovskej biblie,
teda Cosmopolitanu, ak o nej môže písať
Sáša Průša, dozrel čas aj na môj názor.
Pretože i muži chcú spoločné WC. A nejde tu o pokus spolu umelo socializovať
to, čo ani socializovať nejde. Ja iba dúfam,
že unisex toalety prinesú zásadnú odpoveď na zásadnú otázku: čo do prčic ženy
na tých záchodoch robia?
Ak si myslíte, že Kika už čo-to naznačila,
nedajte sa zmýliť. Poznám ju a viem, že
to podstatné si nechala pre seba. Konšpiračnými teóriami o konšpiračných mítingoch mňa neopije. Neviem čo sa tam deje,
neviem prečo tam chodia minimálne štyri, neviem, čo na tom trvá štvrťhodiny
a neviem, prečo sa tam musí ísť zásadne
vtedy, keď sa niekam ponáhľame: ale musí
ísť o niečo veľké. Veď len všetko k tomu
Aby sme však len neočierňovali mužov
z toho, že vykonávajú moc zatiaľ čo ženy
moč(ia), treba do popredia uviesť aj problematiku gendrovo separovanej konšpirácie. Ako už bolo uvedené, ženy nechodia na toaletu samy. Lebo sa to nehodí.
Samozrejme na tomto mieste nemôžem
podrobne uviesť, čo všetko sa odohráva na dámskych toaletách. Je to praveké
tajomstvo, ktoré sme pochytili z telky
a Cosmopolitanu.
sa tam tak, ako v Ally McBealovej. Muži,
ženy, chlapci, dievčatá – všetci potrební.
Dosť bolo otázok „Čo tam na tom hajzli
stvárate?!“. Každý bude mať možnosť presvedčiť sa na vlastné oči – a zapojiť sa.
Bude to isto dlhý boj, počas ktorého nejeden rúž spadne do pisoáru, ale výsledok
bude prekvapivý.
Špeciálna výzva Halasu: posielajte nám
vaše návrhy technickej realizácie spoločnej toalety. Víťazný návrh obdrží unisex
toaletný papier s podpismi členov redakcie.
Kristína Poljaková (Kika)
[email protected]
Ničmenej, áno, ženy na toaletách konšpirujú. Maľujú sa, ohovárajú a trvá im to
celú večnosť. Muži však konšpirujú tiež.
Dokonca očití svedkovia potvrdili, že
dochádza k porovnávaniu ústrojenstva.
Demaskujme podstatu: To, čomu sa tak
vznešeno hovorí teória dvoch kultúr, nie
je nič iné, než prax dvoch záchodov.
A preto, hovorím vám: PREČ S PRIEČKOU. Odteraz už len jeden záchod. Na
ten záchod všetci zajdeme a stretneme
potrebné sa tajne prenáša v kabelkách,
ktoré sú väčšie ako moja cestovná taška.
Až si budeme chodievať odskočiť unisex,
túto záhadu odhalíme. K celému projektu
je ale vhodné navrhnúť niekoľko pripomienok. Po prvé: som za to, aby na označení
našich budúcich spoločných záchodov
nestáli chlapec a dievča len tak vedľa seba.
Akoby nič. Minimálne by sa mali držať za
ruku. Liberálnejšie verzie nášho nového
unisex loga by ale mohli ponúknúť i oveľa
zaujímavejšie polohy.
Po druhé: celkový dizajn nových miestností by sa mal viac-menej podobať
dnešným dámskym toaletám. Pretože na
pánskych to poznám. Predpokladám síce,
že sú ochudobnené o pisoáry, určite ale
disponujú iným vybavením. Väčšími zrkadlami, fajnovejšími mydlami, pohodlnými pohovkami, na ktorých môžu dámy
poohávarať polovicu známych, ale i milou babičkou, ktorá im k tomu uvarí kafe
s mliekom. Vzhľadom k tomu, že ženy
chodia na potrebu skupinovo, prepokladám, že dámske WC je navyše zariadené
kabínkami, v ktorých sa nachádza o dve
či tri záchodové misy viac. Tejto vymoženosti som ale ochotný sa za určitých podmienok vzdať (nemusím mať všetko, že).
A za tretie: nie že by som bol šovinista, ale
muži by mali mať na spoločných záchodoch prednosť. Pri pohľade na tie neskutočné rady pred dnešnými segregovanými ženskými toaletami na každej významnejšej kultúrno-športovej udalosti, je to
logické. Pred mužskými záchodmi rady
nie sú a teda ženy si za to môžu samy. Buď
si to dovtedy nejako vyriešia alebo budú
jednoducho na naše nové záchody chodiť
návštevníci prvej a druhej triedy.
Pretože unisex WC napriek genialite tejto myšlienky nevyriešia, že sme iní. Ako
som minule sľúbil, zrejmé je to na príklade mužského a ženského konzumovania
jablka v župane. Keď sme raz s Kikou
boli na obede, ona zjedla len cesto (teda
župan) a ja zase len vnútro (teda jablko).
A čo to znamená? Že ženám ide len o obal
a o povrch. A že muži sa chcú už od začiatku dostať čo najďalej.
Dušan Mikušovič
[email protected]
hAlas 17
CIZINCI NA FAKULTĚ
Nejlepší je stejně becherovka!
„Jasne ze te pomuzu, pro me to také
hrozne zajimavo tak se muzem sejit
kolem 12 pod hodinami, estli se te to
hodi.“ Tohle je sms, kterou mi poslala jedna moje kamarádka. Přijde vám,
že píše poněkud zvláštně? Jmenuje se
ANNA DEMCHUK (19) a v Brně bydlí
půl roku.
Téměř šestnáct let žila na Ukrajině ve
městě Lvov. Začala tam studovat všeobecné gymnázium. Maturitu však složila
v Lybii, kam musela odjet s rodiči. Ti na
Blízkém východě zůstali pracovat jako
lékaři, ale Anna se po roce vrátila domů.
Zabydlela se u sestry a pomáhala hlídat
její dcerku. Po několika měsících se rozhodla, že obohatí stůj životopis o vysokoškolské vzdělání, v rodné Ukrajině ale
určitě studovat nechtěla. Proč?
„Kdybych chtěla studovat na Ukrajině,
musela bych mít hodně peněz. Celá země
je prolezlá korupcí a platit se musí za vše.
Pro mě bylo skutečně příjemné překvapení, když paní ze studijního, která mi zařizovala kolej, nechtěla žádný úplatek.“
A proč si vybrala zrovna naši malou republiku? „Vybrala jsem si Česko, protože
Nuda v Brně?!?
jste naši bratři – Slované!“ pohotově odpovídá. Nejdřív rok přebývala v Ostravě.
Bez rodiny a hlavně bez přátel. Proto po
prvním semestru úspěšně ukončila studium ekonomie a managementu a začala
dělat vše pro to, aby mohla studovat v jiném městě. „Brno mám moc ráda, nechtěla jsem do Prahy,“ říká.
18 hAlas
ART a ART – FILMOVÝ KLUB BRNO
(Cihlářská 19) jsou kina zaměřená především na nekomerční lahůdky. Žánrové nadšence jistě potěší tématicky komponované večery. Vstupné 40-70,- Kč.
FLÉDA (Štefánikova 24) uvádí nové
i klasické skvosty kinematografie.
Vstup 80,- Kč
Bez znalosti českého jazyka se pustila do
četby knížek psychologie, politologie a jiných. Zpočátku překládala každé slovo
podle slovníku, nenechala se však odradit
a teď umí naši řeč tak dobře, že si zamilovala Erbenovu Kytici. Její čeština se lepší
každým dnem, stále jí však některá slova
rozesmívají, například jídlo, letadlo nebo
zmrzlina, nejvtipnější je prý stejně uprchlík.
Zkoušky na Fakultu sociálních studií
složila úspěšně, ale na prezenční formu
studia neměla dostatek bodů, proto nyní
studuje dvouobor Mezinárodní vztahy
a Evropská studia kombinovaně. Může
chodit pouze na dva povinné předměty
a k nevíře nás všech navštěvuje i přednášky, na které nebyla zapsána. Snaží se
naučit dobře česky, největší strach má totiž ze psaní esejů. Když jsem se jí zeptala,
zda se jí líbí na naší fakultě, dostala jsem
několikaminutovou odpověď týkající se
především interiéru budovy. Strašné horko v počítačové studovně. Kafe za 20 Kč
v malém Krmítku. Všude chladné bílé
místnosti. Ale studium jí prý velmi baví.
Anna si zamilovala Brno. Obdivuje svobodu mladých lidí v oblasti módy i rozhodování, pro Ukrajince je to zatím jen
sen. Našla zde spoustu přátel, paradoxně především z Ostravy. Ráda chodí do
hospody nebo jen tak někam ven. „Byli
jsme na Špilberku, podzim je v Brně fakt
krásný.“ Na Ukrajině je zvykem koupit si
večer pivo v láhvi a posedět v parku. Ale
nejlepší pití je prý stejně Becherovka.
Anna za časů SSSR...
Začátek jara. Sice se postupně otepluje, ale i tak člověk ještě občas zatouží
po akci a zábavě v závětří. Nebaví vás
už vysedávat doma u obrazovek počítačů? Co takhle zajít do kina? Že nevíte kam? Tak tady je malý přehled!
Tereza Hronová
JASMÍN – KINOKAVÁRNA (Kotlanova 7) promítá úspěšné filmy. Novinky
tady rozhodně nehledejte. Pokud chcete vidět na větším plátně film, který
máte na DVD už několik měsíců, určitě
sem zavítejte. Vstupné 80,- Kč
LUCERNA (Minská 19) vás pozve na
filmy asi měsíc po premiéře, ale i na filmy starší, úspěšné i umělecky hodnotné. Vstupné 60-90,- Kč
MAGNET (Kolejní 2, VŠ koleje Pod
Palackého vrchem) promítá většinou
v pondělí a ve středu. Pro opravdové
filmové nadšence je tu Večerní filmová
škola. Často se promítají filmy, na které v kině jen tak nenarazíte. Vstupné
30-60,- Kč
SCALA (Moravské náměstí 3) je kino
nejblíže FSS a je tu opravdu co vybírat.
Za zmínku stojí Kino vzpomínek – odpoledne se starými filmy, které není jen
tak možné zhlédnout v kině. Vstupné
60-80,- Kč
SVRATKA (Veslařská 56). Zde můžete
vidět filmy jeden až dva měsíce po uvedení do kin. Vstupné 60-80,- Kč
PALACE CINEMAS OLYMPIA (U Dálnice 777) a VELKÝ ŠPALÍČEK (Mečova 2) jsou klasická multikina s předraženou kolou a jinými pochutinami.
Pokud chcete vidět film co nejdříve po
uvedení, je zde Palace Cinemas jenom
pro vás. Studentské vstupné je 115,- Kč.
Ve Špalíčku doporučuji zlevněné pondělky a středy (99,- Kč).
Klára Slivoňová
NAHLAS
...my vám to vytmavíme!
FSS je bez peněz?
Studenti, makejte!!!
Brno - FSS nemá pro tento semestr dost
peněz, studenti jsou nuceni sloužit na
neplacených brigádách.
Vedení fakulty se po několikahodinové
debatě shodlo v sobotu 1. dubna na způsobu řešení stávající finanční krize, vzniklé různými neplánovanými investicemi do
nové budovy Joštova 10. Proto jsou nyní
studenti prezenční formy studia upozorňováni e-maily na své nové povinnosti.
„V univerzitní poště se mi minulý týden
objevilo oznámení, že mám dnes ‚brigádu
zdarma‘,” říká studentka, která nechce být
jmenována. „Nejdřív jsem si myslela, že
to je asi vtip, ale když ty maily přišly více
mým známým, uvěřila jsem.“
A co že je náplní práce fakultních brigádníků? „Záleží na tom, v kolik hodin se tu
máte objevit. Já jsem dnes na fakultě od
šesti ráno (?! – pozn. redakce). Vytřela
KRÁTCE A JASNĚ
Z politiky. Před blížícími se volbami se
již zdálo, že premiér Jiří Pakaštánek vyčerpal všechny možnosti, jak vyvolat spor
s prezidentem Vacvalem Aplausem. Premiér však nezklamal, začal se učit tenis
a chystá se prezidenta vyzvat na souboj.
Na otázku, jak zvládá pravidla hry, nám
řekl: „Jaká pravidla? Ty tady určuju já! Ve
všem!! A běda, jak nenapíšete, že jsem
hrál dobře!!! A jestli mě staroušek porazí,
zatrhnu mu velikonoční nadílku!!! A teď
kušujte…“
Krimi. Zmatený policista zastavil dopravu na letišti v Ruzyni, když se pokoušel
pokutovat letadlo za rychlou jízdu.
Ze světa módy. Z módy vyšla modro-fialová, pro letošní jaro bude v kurzu fialovo-modrá.
jsem první dvě podlaží,
teď v těchto patrech umývám WC. Padla mám za
chvíli, v deset.“
Asi vás taky napadá, že je
to opravdu nevítané trávení volného času. Jenže
podle oslovené studentky: „Kdo by odmítl takto
přispět k blahu své alma
mater, hrozí mu prý až
podmínečné vyloučení ze
studia.“
Novodobé galeje
nyní čekají studenty FSS.
Skandál!!!
Jedinou cestou, jak se nepříjemné povinnosti vyhnout, je ihned po
obdržení toho ‚povolávacího‘ e-mailu přinést na studijní oddělení omluvenku od
lékaře, že jste k němu zrovna na ten čas
objednáni. „Případně potvrzení lékaře
o vaší alergii na práci,“ usmívá se brigádnice.
Z kultury. Americká hvězda Roy Voss
byla převezena do nemocnice Chicago
Hope v těžkém sebevědomí.
Z fakulty. Vedení univerzity se rozhodlo
pro naši fakultu přikoupit červený kostelík, stojící nedaleko nové budovy. Účel
této koupě ovšem zatím zůstává nejasný.
Původní plán využívat kostela jako reprezentativnější auly naráží na odpor klerikální kliky na fakultě.
Se svým návrhem přii Gender centrum – navrhuje kostel využít
jako rozšířený dětský koutek a především jako fakultní porodnici.
„Naše studující
matky nemají
pořádně kam
šlo
Co nám tedy zbývá, nechceme-li se dočkat strašlivého e-mailu nutícího nás
vstávat kdoví v kolik hodin ráno a pak se
po fakultě producírovat s mopem? Přece
doufat, že tento text je jen vtip…
Lenka Juřenová
uklidit své ratolesti. Stávající dětský koutek je příliš malý, žádné z obou matek nevyhovuje. A porodnice bude velmi praktická. Těhotné studentky nemají čas lítat
po doktorech. Prostě půjdou do školy,
mezi přednáškami si odrodí, dítě uklidí
do kouta, tedy do koutku, a coby promované si ho vyzvednou,“ rozvyprávěla se
nám o využití kostelíka jedna z gender
specialistek, Jolana Převrátilová.
S touto variantou prý souhlasí i klerikální klika, pouze požaduje,
aby se děti hned po porodu
křtily. S tím naše feministky nemají problém, a tak
je tedy o využití nového
majetku univerzity prakticky rozhodnuto.
Alexandr Průša
nahlaS 19
...my vám to vytmavíme!
K:
IS
ST
NAHLAS
Šokující
odhalení:
Paroubek bude učit na MU!
Zuzana Paroubková již před měsícem
předeslala, že její manžel, nevyhraje-li
volby, změní povolání: ,,Když se to nepovede, odejde muž z politiky.“ Ač tehdy
její slova mírnil, nyní politický Buldozer
přitakává: ,,Skutečně tomu tak je – než
abych se flákal v parlamentní lavici a trpěl
z poslanecké almužny, radši se vrátím do
normálního, snesitelného života a přestanu s tím asketismem, co s sebou veřejná
funkce nutně přináší.“
(jedná se o současného děkana fakulty,
ale jméno podle
zásad serióznosti neprozradíme, aby
nebyla porušena jeho
anonymita)
však po delším naléhání poskytl
exkluzivní
informaci:
vzhledem
k nejnovějším
předvoleb-
Paroubek se na odpočinek zdaleka nechystá: ,,Myslím, že by byla škoda, aby
všechny mé zkušenosti, co jsem ze léta
v politice nasbíral, padly vniveč – zahájil
jsem proto intenzivní jednání s nejlepší
českou vysokou školou, kde bych mohl
přednášet mně nejvíce odpovídající předmět.“
Podle informací, které se podařilo Stisku
zjistit, nemá jít o nic menšího, než o naši univerzitu, ba VyVolenou má být přímo tato fakulta! Tajemník FSS Vojtěch
Moštěk je v otázce poněkud zdrženlivý:
,,Takové téma tu bylo, ovšem nejsem si
úplně jistý třeba tím, která katedra by si
pana Paroubka, jakožto vyučujícího, vzala
takříkajíc ,na triko‘,“ zůstává Moštěk opatrný.
Sdílnějším než tajemník se ukázal být
proděkan pro studium, docent Jan Holzer: ,,Skutečně byla zahájena jednání
o Paroubkově působení zde na fakultě,“
potvrdil a vzápětí, pod podmínkou krví
podepsané přísahy mlčení (za jejíž porušení se Stisk tímto s politováním oficiálně omlouvá) dodal, že by našeho nynějšího premiéra nejradši poslal přednášet
na obor Gender studies. Náš tajný zdroj
20 nahlas
nejvíce: posluchačů katedry mediálních studií
a žurnalistiky. Vedení
fakulty by podle našich zjištění mělo
Paroubkovi připravit obě největší posluchárny spojené telemostem, neboť
zájem je očekávatelně velký. ,,Myslím, že to bude stát
za to: přednášky
pana premiéra, kterého si vážím pro
jeho mimořád-
Zachraň se,
kdo můžeš!
Buldozer se
chystá zbořit
FSS!!!
ním průzkumům se zdá být jisté, že bude
Paroubek již tento podzimní semestr vyučovat předmět, který zaštítí nikoliv katedra politologie, nýbrž mediální studia
a žurnalistika.
Jednat by se mělo o kurs Demagogie
(kód ZUR666), skládající se vždy z jedné
přednášky a jednoho semináře, v rámci
něhož by se probíraly praktické ukázky,
například záznamy schůzí komunistů, či
předvolebních mítinků sociální demokracie. Premiér nám údaj odmítl potvrdit, nicméně se ho ani nepokusil vyvrátit
a tak studenti s největší pravděpodobností předmět Demagogie ve studijním katalogu pro podzim 2006 naleznou.
Stisk se pochopitelně vydal nasbírat názory těch, kterých se tato novinka týká
lada.cz
Senzace možná čeká studenty Fakulty
sociálních studií Masarykovy univerzity
v Brně (FSS): v případě, že premiérský
Buldozer nezválcuje v červnových volbách protivníky podle svých představ,
chystá se právě na FSS odstartovat svou
zářnou pedagogickou kariéru.
né morální kvality, si nenechám ujít,“ svěřil se student Míša Kakao, student druhého ročníku specializace digitální média.
Zcela proti premiérovu pedagogickému
působení se staví Marek Malytopol: ,,Já
sice nepochybuji, že by nám pan Paroubek udělal z fakulty RaJ,“ ironická glosa
studenta prvního ročníku má potenciál
nasadit vedení školy brouka do hlavy, ,,ale
myslím, že nám, studentům žurnalistiky, může dát lekci tak leda z mediálního
exhibicionismu. Vždyť jak by, kdyby byl
opravdu dobrý demagog, mohl ty volby
prohrát!?“
Tereza Holá, STISK
STISK - cvičné internetové médium
www.stisk.fss.muni.cz