Cesta k lidem

MARTIN
POCH
Cesta
k lidem
C E S TA K L I D E M
I/I
V
MARTIN
POCH
Praha 2015
Cesta
k lidem
Kniha vychází za finančního přispění
Ministerstva kultury ČR
Copyright © Martin Poch, 2015
Czech edition © dybbuk, 2015
ISBN 978-80-7438-129-4
5. 11. 2011 · Rodiče
Muži se vypotáceli z kuželny
nad slepým ramenem řeky
zvracet na vytrhané pražce
Děti pozamykané po bytech
rozdělávají ohně v obývacích stěnách
silou soustředěné mysli – mysli na děti!
Sídliště o uhelných prázdninách
panelová cesta, topoly a tanky
místo Večerníčka mimořádné zprávy
a nočník jako počítačová hra
Servírka za pultem je známá z televize
muži se šikují do fronty na podpis
platit alimenty s kastrůlkem na hlavě
7
24. 1. 2012 · Počitadlo · Divušce
Ve městě bolest neustává
naopak, jako by ji domy
chtěly reprodukovat –
Co okno, to extrakce
co zeď, to paradentóza
co sklep, to zánět atp.
V metru ti praskla voda
zvuk rozrážení kuželek
dovádí nás do Motola
Na informacích nás zdraví
infekce pomalu začíná působit
výtah tě vyveze nohama vzhůru
do toho nejmodřejšího patra
bude tam bazén, pára, vířivka
wellness v podzemních garážích
8
21. 11. 2012 · Hřbetní ploutev · Marcele
Trneme v čekárně
nad nedojedenou rybou
pod stolem výzva od soudu
dopis na rozloučenou
podpis rodičů
Odnášíš ze stolu
za chůze diktuješ úkoly
dupeš a třískáš nádobím
jenže linoleum tlumí hluk
Hrbím se jak kustod
na přebalovacím pultu v rohu soudní síně
a ty – po lokty v psacím stroji
mezi zuby cedíš naši žalobu
Sytíš se pěnou ze dřezu a digestoře
před tebou je chodník z mléčně bílých pastilek
ze střepů, jež seškrabuješ do koše
Skvrny na ubruse už nikdo nevypere
narcis v porcelánové míse se ani nehne
v besídce panuje poledne a prsní žláza v krku
Dál odmítáš vypovídat –
9
Abys mohla v klidu spát
utíkáš uklidit koupelnu
tiskneš tam na prsou
do rána román
Ráno mě najdeš v bojleru
mlčím a jakoby nic hraju si
v rozvodu užitkové vody
Zbytek roku proležíme v ložnici
v domácím vězení, na truc hladu
zády k sobě jako dvě leklé ryby
které nereagují na zvonění
10
30. 11. 2012 · Populační exploze · Kajmanovi
Nahoře nad Klamovkou
z růžových nebes zimy
na lotosovou půdu lesa
dopadl čínský altán
betonový soprán boha
bezdomovec kontrabas
Dunivý, dutý, nasládlý dým
hmyz se krčí při zemi
ryby se popelí a zobou z ruky
děti v korunách lezou po boltcích
půda se budí a šustí sníh
Poslepu pohledem rejnoka
mapuju terénní nerovnosti
smrt, srst, srnka, fotopast –
půda se pokouší vzpomenout
kde jsem stál před chvílí
Postupuju systematicky
co krok, to pagoda
půda se sype a vrství
terasovitá krmítka
roje hojnosti
Zachytávám se větví
prokluzují mi jako s a z
do křoví promítám znak krysy
stromy se rozutekly
les zalidnil potěr
zpěv čelistí
11
28. 12. 2012 · Lék · Divušce
I
Plicní sanatorium v krasové jeskyni
hanebně přetopený hrudní koš
skleník, v němž se kurýruje topič
černobýl, jenž hoří jako herbář
smrt samovznícením v arboretu
Topoly se osypaly
skácely, zmuchlaly
a zmizely v křoví
jako davy lidí v nemocnici na kraji města
Historické jádro zraje pro chemoterapii
na náměstí se škvárovým hřištěm
vyrážka vydává plody práce
ohniště roznáší letáky, které nás poptávají
V této hře na doktora
mým úkolem bude lék
tvým útěk ze sklepa
pak si vyměníme dresy
12
II
Požár jde s proutkem k vodnímu zdroji
v bílém plášti jak hygienik
klestí si cestu jak lidová pověst
agituje a polyká pilulky –
1984, 1985, 1986, 1987, 1988, 1989
V domě s číslem popisným nula
vyfasuju uhlák… nesu ho do lesa
hledám se… vracím se s nůší plnou
přípravků Herbalife
Jak se do lesa volá, účast je čím dál vyšší
a když jehličková tiskárna vydává recept
tísníš se za plentou z kůže a kostí
a nestačíš vdechovat toluen
13
28. 1. 2013 · Přímotop
Objímáš kolena, vychládáš
dřepíš ve vypuštěné vaně
myslíš na kotel a přitom
sklep sleduje tě slepě
Kde by jinak visel krucifix
kde by člověk čekal světlík
nebo kam se upíná zázrak
visí vzorek ústavního pyžama
Vlasy houstnou ve výlevce
ze sprchy se kouří všechna špína
škvírou ve dveřích sesterny
prosakují zprávy z města
Střechu probíjí nakažlivý smích
prší a latrína nemůže přestat
na patře se blýskají kaluže
povýšen na muže jsi schopen
a odveden domů
14
17. 5. 2013 · Minové pole
Je válka –
probudíš se s husí kůží
pod postelí hledáš nočník
a pedály pianina (Škoda Fabia)
Šátráš po stropě, je tam poklop
klika, ventil, reproduktor
nějaká vzduchotechnika
nebo bezpilotní airbag
Máš maskovanou postel
na odstavné ploše čeká přívěs
kontejner s mraženým zbožím
s dezerty polní kuchyně
Zatímco si olizuješ prsty
usínáš za volantem
– mír jak v tanku
15
17. 5. 2013 · Vzduchotechnika
Opět s husí kůží
pod postelí nahmatáš nočník
a je klid –
i pedály pianina jsou na svém místě
Na stropě je pořád tentýž poklop
klika, ventil, reproduktor
všechno postaru, ale nadto
zvuk svatebního pochodu
Ze svatební cesty do tropů
vybavíš si strach z létání
zkoumáš prsty pod obvazem
pak salutuješ, nevíš proč
Zatímco ti sestra naklepává polštář
airbag se znovu prokrvuje
moskytiéra je plná moskytů
dusno, že se nedá spát
a pak – další výsadek
16
5. 6. 2013 · Přerušovaná soulož · Divušce
Do zšeřelé pracovny zařízené jako dětský pokojíček
vetřel se krtincem kulový blesk –
pod karetním stolkem svědí skalpel
a mraveniště pilulek
Hrajeme Prší o to, kdo umyje zkumavky
mám pocit, že tě mám přečtenou
malíčkem se nimráš v mikroskopu
a je ti vidět do karet
Ze stropu nás zkoumá zelený roztok
a my jakoby nic pijeme absint pipetou a jehličím
po koberci kmitá stín nočníku
a tobě se chce strašně na malou
Hra pokračuje na dětském oddělení
ve sklepě zrají ruské kuželky
17
10. 7. 2013 · Samsonova kašna · Kajmanovi
I
Vltavská kaskáda zpívá
cesta je prach a štěrk a hlína
přijela pouť a v sudu piva
bílá pěna, hnědá sněť
Sídliště, dětské hřiště, pískoviště
nízký plůtek do výše podkolenky
skákací hrad připomíná poníka
reproduktor duní jako kalich
Dole v Doudlebech se klubou zoubky
bílé jako syrečky a hnědé jako mraky
satelity zvedají pěsti na panelový ambit
krev z nosu kape do cukrové vaty
Země živitelka jihočeských rybníků
brány dokořán a v přímém přenosu
děravá skluzavka a pokakané plavky
jako zástava v kárném táboře
Kladkový stroj se roztančil
jak tenkrát v Letech naši
když jim zahráli tu jejich
18
II
A tak s kručením v břiše
a věncem buřtů kolem krku
přicházíme k výdejnímu okénku
kde kuchařka s tváří lva a otázkou
Kolik knedlíků? – nás oddá
Jihočeská veselka, talíř napadrť
nevěsta lopatka, ženich smetáček
družičky metají koláčové střepy
bez práce nejsou broušené vázy
ani květy – každý si ho radši ukousne
než aby hanobil rasu
nicméně
pískoviště je uzpůsobeno pro zápas v blátě
rozlišovací dresy nachystány na jedné hromadě
kašna dáví pod stolem symfonickou báseň Šumava
sídliště v plamenech žhne jak prvobytná klec
a tak
svět dobyl Budvar, turecký med nahradil ječný slad
našinci zbyly oči pro pláč a v pet-lahvích domácí rašelina
přírodní řízek se točí v mikrovlnné troubě jako mateřský jazyk
lodžie se proměňují v dětské pokojíčky a spící falangy
(tato strofa je ležící stéla)
19
III
Hořké probuzení
kdy půllitr podpírá lešení
a celý vnitroblok kluše u žernovu
v prachu, v štěrku, v hlíně, na šrot
Zub za zub za zub za zub za zub
zub za zub za zub za zub
zub za zub za zub
mezi zuby řev
Naši dali góla
slovo dalo slovo
a rádo se poslouchalo v rádiu
ve víru rychlovarné kašny opět zlátnou klasy
spirála, anténa, hvězda, respektive stella
cesta je vztyčena jako první máj
co Čech, to muzikant
kvasí – pošli to dál nejméně deseti přátelům!
20
29. 7. 2013 · Dobrodružství Poseidonu · Divušce
Rozhodl jsem se.
Už delší dobu mi to našeptává vesmír.
Zítra se probudím jako zlojed –
něco jako Belmondo, ten rošťák.
Potřebovat budu lano, kotvu, počítač.
Ne, lepší bude probudit se jako Spiderman.
Jedině tak hravě zdolám Maják Ptyč,
zachráním zachráněné a překonám arachnofobii.
Na břehu Berounky ti splním každé přání. Pak
rozděláme stan, nanosíme roští, opečeme tři špekáčky.
Budeme filosofovat o té tmavé modré planetě tam nahoře.
Naším stanem povede ranvej, nedozírná jako tunel Blanka.
Na jejím konci najdeme dvě točicí židle,
spánkový deficit a kočárek.
21
1. 10. 2013 · Blanka · pro babi
Primátor Bém vystoupil na Mount Everest
ale moje babi je Spiderman!
Každodenní mrtvice
LCD monitor zmodrá
převoz krve, maso jede
z bodu A do bodu B
MHD do práce
Na Spartě přistupuje škola
rosa padá na vyhřívaný trávník
jenž po večerech sekám vzteky
až na betonový základ, dokud
vzduch nebude zkypřený mák setý
a svět hladký jako břišní stěna
Polykám sliny
těším se do tunelu
zavíjím se do kokonu
měním se v albína
krevní skupina 00
22
3. 10. 2013 · Lekníny nad hrncem · Divušce
Jak řekl developer
nech trávu růst
a zhluboka dýchej
na rtuť na prstu
Máme zaseto
pod dekou bělmo a beton
z ložnice do dětského pokoje
je to coby kamenem dohodil
Je prostřeno
plovoucí gril jako dlaň
lekníny nad hrncem
digestoř s ušima
23
15. 11. 2013 · Pořadník na dítě
Tak jsi dozrál v muže
začínáš se opakovat
muži se vypotáceli
ze všech heren
Čas od času vytopíš pojem krbu
a mizíš ven do zimy
zametat za sebou obzor
azurovou obrazovkou
Hřeje tě kůže stažená zaživa
dálkový ovladač co přepíná
mezi dokumenty o tundře a touze
Slunce rozpálené doběla
jako ohniště neboli tonzura
v zemi raší zákopy a chámovody
nory připojené do nozder
24
21. 11. 2013 · Vřídlo II
Kyselý déšť vtrhl do města
škubl sebou čáp – a sněží
první krůčky alou do krytu
Pohledový beton do tmy
sníh v dásních pod kutnou
uhelnatí na ledové brikety
Lid se tísní kolem kašny
ve které se topí kostmi
takhle ostrov nevytopíš
musíš udělat komín – světlík
Pak budeš světélkovat v davu
jako pach spálené gumy –
bílý kůň nad chladicí věží
boží dar i kořist
25
28. 11. 2013 · Dítě na palubě
Kyklop za volantem mozek
žena holé neštěstí muže
muž na sedadle smrti úsek
častých dopravních nehod
pohled ve zpětném zrcátku
řasenka jež nesmí mrknout
každé mrknutí stěrač hlavy
skrze háčkovaný přehoz mlhy
zatéká do podvozku mozkového
oko v hlavě protáčí se závit
vzadu návěs na něm týl
předkus který instinktivně
vymršťuje ruce před sebe
kurníky to mají v genech
podoba vejce vejci airbag
neboli autobus plný volantů
na který nasedáme s vědomím
je zpožděný ale dožene to spánek
soulož dokonce udělá náskok
kruhy pod očima náledí
vyděšený výraz u porodu
26
3. 12. 2013 · Dálková světla
Zaklíněný bizon v puse
prstem po mapě prérie
v zeměpisném kabinetu výslech
o neomluvených hodinách
Vanitas globusu
volání divočiny
těžký průmysl
volba povolání
Společné focení s učiteli
zpocené ruce kolem ramen
pokusy o věčnost v kotcích
Pak už jen oslnivě světlá budoucnost
bělmo červených očí
rojnice za rojnicí
infračervená kamera
27
14. 1. 2014 · Pavučina
Dům zmizel v digestoři
zápach se zdvojnásobil
vadná vzduchotechnika
Šťastnější jsme v džungli
když v maskáčích rukujeme do masny
když partyzán před vytahovací tabulí v Lascaux
mlaská a učí nás vyslovovat první souvislé slabiky
jako je pyré či carpaccio, aspik, kalašnikov…
Někdo zvoní, jdu to vyřídit –
ze všech bytů vystřelily stíny
pod lustrem se rýsuje zvon a ozón
překypuje hmyzem a ovocem
28
23. 1. 2014 · Autotomie II · Magdě a Svěrákovi
Ta tam je má končetina
má končina
můj konec
můj ostrov
loučka rozptylu
Ta tam je tvá končetina
tvá samota
tvůj dům
tvůj ráj
záhon vzhůru nohama
Setkáme se nad studánkou
v zastoupení dvou svědků a jednoho břehu
jakmile na vodě vypukne ohňostroj
dosáhne láska až na dno
až za hrob
29
23. 1. 2014 · Slaný pocit
Procitl jsem na krabicích s kartony cigaret cizí, domácí a jiné
provenience. Máma doplňuje zboží. Kuchyňským nožem vysvobozuje tisk, jako by škrtala zapalovačem nebo rozdělávala oheň. Svítilna dochucuje tmu. Přímotop praská a hřeje míň
než tranzistor. Se svítáním připlouvá první zákazník. Jmenuje
se Terezka. Pro vadu řeči nemá příjmení, dokonce ani pohlaví.
Den co den ze sebe vysouká své nevýslovné přání, nekonečně
temné jako řada vagonů s tabákem Dunhill. Odchází s kusovkou a na váze je opět příměří. Usínám jako balík novin, jež rozebere ranní směna. Hroužím se do dějin, dokud mě neodvedou tam, kam moře.
30
7. 2. 2014 · Kolaudace · Divušce
Na kopci nad motolským hájem
na konci světa za mototechnou
na nás čeká developer – pejskař
s latimérií podivnou
Ohňostroj v přístavu
šampaňské na prahu
co na srdci, to za zuby
na plicích trvalý příkaz
Na konci mola
tiká kyslíková bomba
nádech a polibek pod vodou
Chobotnice nám setře sůl z čela
a třicet let uteče jak vojna
31
17. 2. 2014 · Asymetrie II · Ulitě
Nemocnice Motol je mimo provoz
co patro, to pole a molo
nekonečno metrů čtverečných
moře s výhledem na sonar
Srdce s železnou nutností zdviže
vrže jako nález, jako lešení
po kterém šplhá syn vrchní sestry
té, jež je náhodou ve službě
32
21. 2. 2014 · Mravenčí práce
O tom, že všechny cesty vedou do Motola,
nesvědčí jen davy poutníků v podzemních garážích.
V přilehlé ubytovně Jerusalem je pojem léku tak dusivý,
že vzbuzuje nutkání potlačit kašel a hrozí přerůst v epidemii.
Zatímco si města vyměňují místa a lidé nemoci,
zřízenci v oknech vyklepávají nafukovací matrace.
Světlo se práší a v ulicích je jedno velké hemžení.
Spádová oblast je na nohou – vrší očistcovou horu,
která ne a ne dosednout.
Děti ve výtahu se vyptávají sestry, kdy je pustí domů.
Na každém patře znovu a znova tentýž ultrazvuk.
33
15. 3. 2014 · Pole · Péťovi
Louže byly neschůdné
a ulice svislé jako varhánky na bříškách prstů.
Na teploměru sto osmdesát jedna stupňů,
na obzoru rovnostranný útvar.
Už jdou, jeden kulhá.
34
17. 3. 2014 · Umělé oplodnění · Divušce
V hlavě jak v digestoři –
nad kahanem zub moudrosti
šedý zákal s nádechem patiny
protokol v šedé kůře stromu
Uzavřený okruh ve střevech
kořeny na uhel, žaludek na vodě
a v něm močový kámen mudrců
jak světloplachá larva
Země pod nohama v duchu kalkuluje
HDP na hlavu, naději na dožití
inkubační dobu, počet varlat
35
22. 9. 2014 · Jeskyně Martina · Svěrákovi
Nejdřív si seřídili čas
otec své kapesní cibule
syn své sluneční hodiny
otec vrhá stín za kopec
Každý po jedné svítilně
syn v pozici pozorovatele
otec směřuje k horizontu událostí
nahoře za řekou teskně hučí Amerika
na zamračeném nebi se leskne jeskyně
Occamova břitva aplikovaná na teorii provazů vody
rozzářený úsměv romantického poutníka od Friedricha
Otec slaňuje
bicepsy jistí lano
které dosahuje rychlosti světla v absolutní tmě
Vesmírné chodby
a jako zcizující efekt
do propasti padá ozvěna
Jesse James, teorie strun
Saturn, žluč, melancholie
všechny ty rady do života
které lze vybrnkat na bendžo
Jako – jaký otec, takový syn
taková klaustrofobie
jako stínohra s malým kašpárkem
na motivy dětí
36
25. 10. 2014 · Doupovské hory II · Divušce
Ti nejhorší, na odpis, zkrátka odpad
ti s vadou těla a vykloubenou čelistí
spatřili světlo světa v Ostrově nad Ohří
ve městě s vyhlášenou porodnicí
ve spádové oblasti popela
Po stráni kus za městem
za řekou kde jinak není nic
než jedno velké cvičiště
kutálí se postavy jako na běžícím páse
Narodit se sem je trestem tak strašným
že celý okres vymírá v úzkostech
aby nezplodil dalšího vojína
37
27. 10. 2014 · Černá stavba
Kdesi cosi
čas bezčasí
jakýsi katastr
nejspíše městys
číslo orientační
bod okolo nuly
určitý údaj
iniciály XY
Nějaké něčí něco
nikdo se k tomu neměl
pes se venčil v kopřivách
stráň klesala a stoupala strmě
lesopark čtvrtil polední opar
zorné pole porostl břečťan
osobně se dostavila kontura
aby ti vzala míru na uniformu
Na černé skládce najdeš kufr
diář, cement, rukavici, urnu
černou plastovou nábojnici
všechno z druhé ruky
Krčíš se v zákopu a čekáš
buď výstřel do týla –
nebo kopanec mezi nohy
vykastrovaný až na půdu
38
13. 11. 2014 · Outdoor · Divušce
I
Je to jako epidemie –
vždycky když vyrazíme na houby
otěhotníš jako klíště
Ostatně, máme pro to všechny předpoklady
i povolení rozdělávat oheň
na území lesa
Vždycky když máme plodné dny
pročesáváme terén odděleně
chodíme najisto
domů si odvážíme jehnědy
Dnes jsme tu načerno
mrzne, zmokneme na kost
místo dětské ozdravovny
nacházíme jeskyni
Vstup je tak úzký
že nehledě na sebe
musíme mrdat až do svítání
39
II
Jsi březí a slepá klopýtáš
jsem fotopast ve středu lesa
jezevec ve skrčené poloze
je úplněk o dvou chodech
Nocleh strávíme na nohou
budeš pokojská, máš noční
já jako ostraha budu do rána
vymetat roje světlušek a štěnic
Slunce je pod dozorem
sem tam se blýskne piha
šišky a varlata na girlandách
stromy v pruhovaném
Slavíme, přestože nevíme co
ale máme pro to všechny předpoklady
V ústech se sbíhají svině
růžový pach hnoje v květu
recept na vývar z kostí
který se vymyká z ruky
Jsme na mizině
o hladu bez hlavy
v jeskyni s baldachýnem
v lidovém kroji pařezu a padlí
40
III
Naši stříbrnou Fabii jsme našli po hmatu
za snížené viditelnosti je takřka neviditelná
Štěrková cesta nás vyvádí z lesa
v otevřené krajině se náhle rozšiřuje
a získává parametry dálnice
která prochází středem světa
Leccos se za tu dobu změnilo
budovy jsou o patro vyšší
ulice řádově širší a delší
jen davy jsou stále v tom
V zácpě se k sobě tiskneme tak silně
že nás budou muset vyprostit jeřábem
krouživým pohybem proti směru hodinových ručiček
izolovat a umístit do karantény
41
20. 11. 2014 · Usedlost Ledce · Divušce
Modré plochy vodstvo
červené plochy les
bílé plochy svatba
dítě na cestě
Místo bydliště místo narození
místo spáleniště hostina
na přebalovacím pultu raut
zaparkované chodítko
dálnice za domem
42
24. 12. 2014 · Jezero Medard
V pohybu bez cíle, bez zaměstnání, daleko od lidí. Chůze po
hladině, dech ve formě nerostu, pěchota skalních kostí v dutině lebeční. Masokostní moučka, válec, hlušina a drť. Zhutnělá pěšina k úřadu. Jsou Dušičky: náměstí pustne, voda v kašně houstne, automat na svíce je plný mincí. A je po slavnosti:
věčné světlo se krade podloubím, za nejbližším rohem zapadne do suterénního solária. Ještě je neděle, ale co nevidět fasády vyklidí pozice, slepá okna nonstopů rozeberou improvizovanou tribunu, zelenou výzdobu odvezou tanky do tropů,
kam se přesunula tradiční výroba betlémů. Z města zbude podium – čtverec věží s vyhaslými světlomety, čtyři varné spirály na čtyřech turniketech. Noční klid: průmyslová kamera nahlíží do šaten, kyvadlová doprava upravuje terén, bezdomovci
klestí frontu k detektoru kovů. Cítíte to mravenčení? Panelová
cesta se chvěje… Otec je dlažbě. Svobodná matka na mateřské dovolené. Dobrovolník na kase… Příjemný kolektiv, ruce-sbíječky, nohy-posuvník, jazyk za zuby, letmý polibek na dotykový displej. Materiál sténá a země se poddává jako krajkový
volán při draní peří. Nástroj zpívá a siréna naplňuje útroby rajským plynem… Příspěvek na bydlení odpočívá ve skřínce, dítě
u prarodičů. Na vrátnici nedohledno: rodná ves kdesi ve vesmíru: v teple ubytovny azurová záře monitoru: webová kamera ve vysoké peci: adresát nezastižen. Z hygienicko-technických
důvodů je celé město na firemní rekreaci v dole Merkur. Centrum se leskne jako zlatý důl pyritu, do kašny prší sklářská hlína a kusy plexiskla. Hladina se hemží stopovými prvky života
jako černozem na Marsu. Jezero usedá na dno, ale při bližším
ohledání připomíná korálový útes. Na jeho povrchu perlí bílé
kukly tuku. Alimenty slibují plnou penzi – na jachtě je vedro jako na šachtě – vůbec tu neprší – srdečný pozdrav z Venuše! – a kolektiv.
43
20. 1. 2015 · Na stavbě · Divušce
Dohodli jsme se, že doma nebudeme kouřit, jinak se fantazii
meze nekladou: obývací pokoj s kuchyňskou linkou a vysněnou knihovnou, ložnice otevřená do zahrady, dětský pokoj zařízený jako pracovna. Zdi zatím necháme holé a místnosti nevybavené. Do začátku bude stačit jeden kancelářský stůl, dvě
zahradní židle, běžné připojení – a můžeme pracovat z pohodlí
domova: v teple zimní zahrady splácet hypotéku, úspory ukládat do sklepa nebo čerpat benefity, jako je celoroční dovolená
či mateřská renta. Vidím to více než reálně: v ruce šampaňské
od developera, ty a já za bezpečnostní folií, naše zakrslá kolie na předzahrádce vyškubává plevel jako robotický vysavač…
Můžeme poptat malíře, aby nám opticky zvětšili byt. A zatímco budou bílit, vyjdeme si na čerstvý vzduch. Obejdeme jeden
blok a budeme se strašně bát neznáma. Od té doby, co utichla
výstavba, je slyšet pouze krematorium, které odplouvá do teplých krajin a na jeho místě doutná věčná míchačka. Nad jezírkem víří hejno letáků jako kolem křišťálové koule. Vidím nás,
jak si zřizujeme antikvariát: vyklizené kolumbárium, já vzadu
ve skladu, ty vpředu u pultu, kde nabízíš své pigmentové pihy.
Děti se rozutekly do vesmíru jako mravenci.
44
20. 1. 2015 · Cizinecká legie · Divušce
Až bude po všem, pažitko
až se zařídíme v novém bytě
sfouknu z tebe pyl a skelnou vatu
sbalíme moskytiéru a stan pro tři osoby
V ložnici vyvěsíme závěs
ten žlutý s motivem maskáče
přenesu tě přes práh jako třísku na patě
jako rovnoběžku nebo samopal
Budeš našlapovat v písku
jako broušená váza naboso v tropech
dokud nás nerozdělí výkřik voyage, voyage!
racek ve francouzském okně
45
27. 1. 2015 · Irtyš – Ob
Je leden až na dno
až na kost obnažená hlína
sousedské vztahy na bodu mrazu
a voda jako ruský standard
V zamrzlém rybníce
uvízla Volha na zemní plyn
tvůj syn už se nemůže dočkat
až půjdete bruslit
Je červen a nevycházíš
a když – solit chodníky
říkají ti smotritel'
na poště máš nález
– výpis z katastru
46
28. 1. 2015 · Jako pěst na oko
Starý rezavý ropovod
mezi Hůrkou a Lužinami
občas v něm vypadne proud
obraz, zvuk, pas, doklady –
Starý rezavý tubus metra
s výhledem na centrální park
modřinu rybníka, soukromou pláž
– kouřová skla stažená zaživa
Mezi Malou a Velkou Ohradou
je vidět balkon s ukrajinskou vlajkou
– francouzský polibek ve dveřích
Mezi Malou a Velkou Ohradou
metro vytlouká klín klínem
– v depu nás lustruje policie
údajně za ten obscénní přízvuk
47
17. 2. 2015 · Cesta k lidem
Vypravuju velkolepou pouť – výpravu na ostrov suchou nohou.
Zvu každého – kromě mých nejbližších. Zvu jen přátele – je
to pohodlnější. Sraz na určeném místě – všichni to tam znají.
Melu o tom pořád dokola… Samozřejmě počítám s tím, že nikdo nepřijde – čas je relativně vzácný a není kdy. Kromě toho
jsem špatný prorok: bude to zábava! Předstírám, že jdu s dobou, ale ve skutečnosti se brodím. Přátelé to pochopili a nechávají mě rozptýlit se v davu, aby rodinná oslava mohla začít
tam, kde přestala… Jenže pak mě překvapí cizinec: ptá se, na
které straně řeky najde Dětský ostrov. Odpovídám bez mrknutí oka naučenou frází: you are welcome! Zbytek života se divím, jak dokážu být zdvořilý, ačkoli vlastní rodinu bych rozdal.
48
18. 2. 2015
Je po návštěvách. Bude se podávat večeře. Pohled do výtahové šachty, který snese jen zřízenec, odhalil lístkové katalogy
anamnéz – citlivé údaje, jako je tajemství šéfkuchaře, rozpis
nočních služeb nebo kalendář kolumbária. Čekárna přechází v nekonečnou spleť zázemí. Talíře a nočníky noc co noc
mění majitele. Měsíc má dozor na každém patře. Okrasné jezírko hasí věčný plamen sepse vápnem. V kotelně se leskne tuk
a srst spících kotlů opět líná. Albín člověk potkává albína přízrak v modrých montérkách. Máchnutím skalpelu s duhovou
vlečkou je ráno. Návštěvní hodina. Vycházky po areálu naslepo.
Pozůstalí nacházejí rozdupaná ohniště, doutnající uhlíky, počůraná mraveniště a díru v plotě. Kontejnery na tříděný odpad
přetékají barevnými obaly. Dětský koutek je na tom podobně.
49
18. 2. 2015
Nemá pojem o čase, nemá jméno, nezná se a nemá k tomu důvod. Neví, co chce, a nakonec nechce nic. Askezi má hluboko
v genech jako dnu. Zná jen své bydliště (poustevna) a zaměstnání (wellness). A jsem to já – živnost stará jako nástěnná jeskyně. Z bájných mýtných bran se dozvídám, že bohatství zavazuje, ale život je lektvar, který protéká mezi prsty jako chrupavka;
že chudí, kteří neznají dne ani hodiny, jednou převezmou grunt
a znásobí výnosy uranu. Ovšem kdy a jak, to ví jen eunuch
a jeho potomci… Čas je mravenčí práce zdravého rozumu,
osud čirý nerozum a tělo jako hrom je genius loci… Čas stojí
na vodě, jež vydala květ. Obsah sila těká, lze ho čichat varlaty.
Hlídač má zloděje na očích, na nich stoický klid hlízy. Kroupy
bubnují na plech carpe diem. Sběr pokračuje mimo dosah kamery… Mouchy masařky přetékají z kalichu na květ, z mrvy
na prst a ze tmy do úst. Končetiny taktak dosahují hmat, zatímco vesmír prohmatává podvěsek mozkový. Kůže je poseta namátkovými vrty. Bradavky se ptají po izotopu masového
hrobu, zatímco oči přecházejí náměstí, kam se sbíhají všechny cesty jako na zavolanou: Do tmy budete doma! Ty, ty, ty!
Nad každým vchodem ultrafialový odér čili znamení červené
lucerny. Omamné slovo syn, tiché jako směnárna v podloubí,
kašna na zemní plyn, stánek s jedlými kaštany, vodní pistolka
na povel a jiné. Svatozář máš pod čepicí, myšlenkou požádáš
tmu a budeš okamžitě povýšen… Jen chtít, jen chtít, jen chtít!
50
21. 2. 2015
Prapor bezdomovců. Pochodně v útvaru křoví. Les kapalný
dusík. Vítr toluen. Požár mlčí, éter řve. Náletové dřeviny a nalepovací ptáci. Nemocnice praská ve švech, že slyšíš populační implozi. Sterilizované nástroje v uších. Sterilizovaná cikánka ti věští brzkou svatbu a kopu dětí. Škvárové hřiště zčerstva
zasněžené rýží. Po obřadu následuje hostina, po ní raut a po
něm potlač – dětský dort poštou do dětského domova. Lampiony štěstí tetelí se ve vesmíru. Člověk se opět překonal. Zátiší s příčnou flétnou u ucha. A. Klid zbraní.
51
16. 3. 2015
Děsnější není projít areálem v noci, za svitu lamp, které v půli
kopce náhle setne tma: když asfalt mokvá a hlína stoupá do
hlavy, když na tebe stráň dobrodružně pomrkává: za mnou,
tudy, tam! Za každým kmenem vlají zadní vrátka a hroby voní
jako krmítka. Mnohem palčivější je den nato, za svitu ptáků,
když se v půli kopce – vždy nečekaně – do sítnice vpálí odlesk jezírka. Svatyně vyvrhuje útroby až z paty komína, zatímco ty teprve kráčíš do práce. Zase jsi zaspal, jsi z formy. Ale je
v tom jistá úleva, když vidíš, co všechno ještě dokáže plnit domácí úkoly: stromy se vzpírají, hnízda jakžtakž drží tvar, jámy
vystavují komíny. Cesta se svažuje, takže hlava plní funkci těžiště a nohy pracují na volnoběh.
52
17. 3. 2015
Nádraží Praga Wschodnia, šest vagonů odstavených na vedlejší
koleji. Okna zaslepená, šedý nátěr, jídelní vůz s prošlým datem
spotřeby. Stojí tu už přes půl roku. Den ode dne rezaví. Ani
se nehnou. Něco tají. Jen dráty letmo posunkují: něco o vysokém napětí, o nuceném výseku, o humanitární pomoci, o dárku
z velké dálky atd. Vlak o šesti vagonech a o tisíci patrech, nebo
trup sestřeleného letadla? Náhradní dopravu zajišťují nízkopodlažní autobusy, které s tebou pendlují až na konečnou, poslední
výspu civilizace. A tam, kde skončí žhavý asfalt a začne požární noc, svou samotu už poznáš: bude to ráj na pohled. Zbytek
dojdeš pěšky – s plnou polní a svou trochou kovošrotu. Místenku máš u okna. Nezapomeň vystoupit i s bagáží. Jdi přímo
za nosem, jako se zkracují koleje. V úběžníku uvidíš hromadu
klád. Vejdeš do Katyňského lesa – koruny tam plní zážehový
motor, to poznáš, hnízda tam mají křídla a mýtinu okupuje výkupna kovů. Na plotě visí ceník i jízdní řád.
53
17. 3. 2015
A pak, ze dne na den a bez ohlášení, vagony zrekvíruje mlha.
Na každé cestě v zemi se objevují neoznačené železniční přejezdy. Jeden každý metr čtverečný zdobí černá páska v rohu.
Netušený střet oceli a živé masy se hrne po ubrusu bez ohledu na místo a čas. V každé domácnosti hrozí hromadná havárie. Na živých plotech popínavá panika. Dálková světla v obývacích stěnách.
54
22. 3. 2015
Hotel Městys, lůžkové kupé, noc za nocí v téže dusné noclehárně. Pěšinky ve vlasech mají zalepené oči. Čáry života se snaží
rozčesat prst na ústech. Slunce v suterénu rozvařuje vodovodní řad. Marná práce. Všichni ještě spí, spí jako polena, spí zadarmo a upíjejí mazut vzduchu. Zdá se jim o mzdě, ale pracují
jen za byt a na úbytě. A když zazní siréna – další minuta ticha,
další infuze minula… Čas jiskří a láme se jak plástev v psacím
stroji, ze kterého neochotně vylézá anamnéza: tělo má nekonečně mnoho jiter – vrásky, vlásečnice, nitě. Příliš mnoho not.
Chrapot a sípot – mnohohlas, jenž se ptá po lese, kde se pleť
zazelená, kde si keř vybaví velký třesk a kámen svého mudrce.
Milenci v řecko-římském stylu doplňují zboží do krmítek pro
vysokou zvěř. Dobrá práce. Noc plete rybí cop ulic, ale větve
ukazují shodně na mýtinu s vulkanickým jezírkem, v němž se
odráží pyramida krevních konzerv. Pěšina míjí spací vozy, kudy
tlačím prázdný vozík. Chodba pokračuje napříč oddělením,
na konec jeskyně ke krbu pod skalní římsou. Všichni spí, jen
můj šílený bratr leze po stropě – češe lustr a z uzlů na provazu předčítá mým sestrám román: hlavu vzhůru, vypnout prsa!
55
24. 3. 2015 · Mosul
Anděl smrti je, zdá se
na naší straně
můžeme v klidu ležet
nebo si na lůžku pěstit závěť
Orloj nelhal – blíží se doba
kdy nemocnice Motol bude viset
na seznamu světového dědictví
pod přezdívkou Černá vdova
Na všech sítích selfie z krematoria
– v pozadí české modelky
– modrá, bílá, ropa
na všech zdech špehýrka
56
30. 3. 2015
Vrchní sestra Nováková – Nováková za svobodna, vdaná jako
vdova. Nováková jako jeden muž. Oči má růžové a na pozadí
krevní obraz člověka. Je synonymem něhy. Jejím charakteristickým rysem je čelenka, kterou si nasazuje pouze v civilu. Pod čelenkou sladký úsměv – nasycený roztok soli ve slinách. V dětském pokoji vybaveném kancelářským nábytkem přechovává
celou rodinnou sbírku nálezů od moře: na vnitřní straně stehen
perleť, zrohovatělá kůže na patách, povrch s lehkým nádechem
éteru, zátěžový koberec s vytlačeným obrysem hvězdice. Dům
rodičů se krčí ve srážkovém stínu čedičové hory. Skalní výběžky a výchozy připomínají ostruhy, vezikuly a vysloužilé dívčí
lodičky. Druhou polovinu hory tvoří zatopený lom, kam – jako
by to bylo včera – zahodila klíč od domova a přívěsek mořského koníka. Pátrací psi dodnes kňučí nad kaluží. Stopy dodnes
mizí v houštině. Malebné panorama maloměsta je dnes plné
popálenin. Jako všichni nezvěstní i vrchní sestra žije přechodně v jeskyních, plní noční služby a dálkově studuje v zahraničí.
Její doménou jsou chodby a úniková schodiště, výtahové šachty
a každá céva v koutku oka. Je členkou odvodní komise vojenské správy Motol. Jako vedoucí výzkumu má právo veta. Když
odebírá vzorek, udržuje minimální odstup. Když zavádí sondu,
nevíš nic. Ve volném čase točí porno. Je synonymem něhy. Nikdo jí nikdy neunikne a s každým je hned těhotná.
57
MARTIN
POCH
Cesta
k lidem
Redakce Jaromír Typlt
Korektura Markéta Hofmeisterová
Gra­fic­ká úprava Jan d’Nan
Tisk Akcent, tiskárna Vimperk s. r. o.
Vydalo nakladatelství dybbuk (www.dybbuk.cz),
Jan Šavrda, Lamačova 840/18, Praha 5,
roku 2015 jako svou 239. publikaci.
Vydání první
ISBN 978-80-7438-129-4