docČerven 2011 - Smíchovská střední průmyslová škola
download 
Stížnost Transkript
Červen 2011 - Smíchovská střední průmyslová škola
Měsíčník Smíchovské střední průmyslové školy 22 7 Druhy kytar Po třech letech opět zlatí Červen 2011 Návštěva zakladatele Seznamu 12 Recyklace elektroniky 26 Obsah: ZÁPIS Z KONFERENCE RADY RODIČŮ, ÚTERÝ 10. 5. 2011 ................................................. 3 STRUČNÉ SHRNUTÍ MATURITNÍCH ZKOUŠEK ........................................................................ 4 PO TŘECH LETECH OPĚT ZLATÍ .................................................................................................... 7 Naše škola: 3D model budovy školy IV. .................................................................................................. 8 ROZHOVOR S............................................................................................................................................ 9 ECDL ........................................................................................................................................................... 12 Setkání se zakladatelem Seznamu Ivo Lukačovičem, absolventem naší školy .................................. 12 International Statistical Literacy Project.................................................................................................. 13 Soutěţ pro studenty ZŠ v IT schopnostech ........................................................................................... 14 SmartCard Forum 2011 a eGo technologie............................................................................................ 15 VIRTUAL REALITY CUP je za námi. .................................................................................................. 15 VODA 2. l ................................................................................................................................................... 16 ÚVAHA na téma LENOST ..................................................................................................................... 17 Úvaha na téma Mezigenerační problémy ................................................................................................ 19 Kytara ........................................................................................................................................................... 22 Tanec ............................................................................................................................................................ 24 Bůh ............................................................................................................................................................... 25 Recyklace elektroniky ................................................................................................................................. 26 Toaleta v čase .............................................................................................................................................. 29 Úvaha na téma legalizace marihuany ....................................................................................................... 31 Přednáška o drogách .................................................................................................................................. 32 Proč sportovat? ........................................................................................................................................... 32 Rozhovor o jachtingu s Michalem Klimentem ...................................................................................... 33 SPORTOVNÍ KURZ 2o11...................................................................................................................... 35 Sportovní Kurz ........................................................................................................................................... 36 Sportovní kurz 1. ročníků 2011 ................................................................................................................ 37 POPRASK – NOHEJBAL....................................................................................................................... 38 Antifetfest .................................................................................................................................................... 38 Příspěvky studentů, které se jiţ nevešly do tištěné verze ...................................................................... 40 Otevřený dopis ministrovi školství .......................................................................................................... 40 Mgr. Josefu Dobešovi k nové státní maturitě ........................................................................................ 40 Reakce ministra Josefa Dobeše na otevřený dopis k nové státní maturitě. ....................................... 41 Dobeš vs. devatenáctiletí jedničkáři ......................................................................................................... 41 Beach Volleyball ......................................................................................................................................... 45 Metal (nebo také Heavy Metal): ............................................................................................................... 46 Úvaha na téma legalizace marihuany ....................................................................................................... 47 Sébastien Loeb ............................................................................................................................................ 48 Úvaha - DROGY ....................................................................................................................................... 51 Úvaha - FOTBAL ...................................................................................................................................... 53 Airsoft .......................................................................................................................................................... 54 Historie stolního tenisu ............................................................................................................................. 55 Lineage 2 ...................................................................................................................................................... 56 Extrémní sporty .......................................................................................................................................... 58 Jízdní kolo .................................................................................................................................................... 59 Reklama ........................................................................................................................................................ 61 RC Modelářství ........................................................................................................................................... 62 2 ZÁPIS Z KONFERENCE RADY RODIČŮ, ÚTERÝ 10. 5. 2011 Přítomni: p. ředitel Ing. Radko Sáblík, pí. Káranská Eva, výbor RR (3 členové) p. Hromádka, pí. Melzerová, p. Nerad, p. Kubec - omluven, zástupce SK p. Hartman, p.Patras, zástupce SR p. Melichárek, + 4 rodiče Schůzku vedl p. Hromádka 1. stav účtu – 361 000,- Kč Informace ředitele školy: 1. přihlášky ke 2011/2012 studiu na rok 7. setkání ročníků ředitele se zástupci 4. 2. přihlašování studentů 3. ročníků na VOP 8. návštěva náměstka primátora ve škole 3. náměty na maturitní práce v roce 2011/2012 9. Cisco Academy 4. volby do školské rady 10. soutěţ pro dovednostech studenty v IT 5. testování pracoviště DDT na státní maturity 11. Presík IV/2011 speciál mapuje roky 1948 – 1989, Presík V-VI/2011 speciál 6. zkušební provoz indexu ţáku v 1. B 12. věnovaný maturitám Informace SK 1. ţádost o financování zastínění SK, po opravě střechy jsou instalována nová střešní okna a není vidět na monitory, studenti navrhují instalovat rolety v ceně 9740,- Kč hlasování: pro – 7, proti – 0, zdrţel se - 0 2. ţádost o koupi záloţního zdroje energie cca 5399,- Kč , 3 x PC set za 36 072,- Kč, klávesnice a myši k zapůjčení k notebookům za 3000,- Kč hlasování: pro – 7, proti – 0, zdrţel se - 0 3. ţádost o koupi dokovací stanice pro ovladače hrací konzole WII za 719,- Kč hlasování: pro – 7, proti – 0, zdrţel se - 0 4. ţádost o koupi sedacích pytlů náhradou za zničenou sedací soupravu za 2649,- Kč hlasování: pro – 7, proti – 0, zdrţel se - 0 Další: 1. ţádost studenta Melichárka o pomoc s financováním „posledního zvonění“ – akce na dvoře školy, k dispozici budou grilované klobásy,hamburgery, kofola. Studenti vyúčtují příjem z prodeje a pokud skončí schodkem ţádají o dofinancování RR. hlasování: pro – 7, proti – 0, zdrţel se – 0 2. ţádost o proplacení nákladů spojených s tiskem pozvánek na poslední zvonění 200,Kč hlasování: pro – 7, proti – 0, zdrţel se – 0 Další konference RR se uskuteční 14. 6. 2011 v 17:00 hodin Zapsala Ing. Monika Melzerová 3 STRUČNÉ SHRNUTÍ MATURITNÍCH ZKOUŠEK Níţe uvádím velmi zjednodušené shrnutí letošních maturit, více bude pochopitelně vyhodnoceno v analýze, kterou poţaduji po jednotlivých vyučujících, předmětových komisích a svém zástupci pro pedagogickou činnost. Uvádím souhrnné i jednotlivé výsledky studentů, kteří byli k maturitě připuštěni. Úspěšnost studentů za celou školu u didaktických testů, opravovaných centrálně Cermatem : Matematika Český jazyk Anglický jazyk : 98,3 % : 100,0 % : 100,0 % (neuspěl 1 student) Další dílčí zkoušky byly vyhodnoceny vyučujícími školy, ať se jiţ jednalo o písemné práce či ústní zkoušení. Jak z profilové části, tak z části společné. Celkový počet studentů s vyznamenáním: 25 (18,8 %) Obor vzdělání Technické lyceum: Profilová část: Obhajoba maturitního projektu Výpočetní technika Matematika celkem Matematika písemka Matematika ústní : 100,0 % : 100,0 % : 96.0 % : 100,0 % : 96,0 % Celková úspěšnost u maturity : 84,0% 4 Společná část: Matematika didaktický test Anglický jazyk celkem Anglický jazyk ústní Anglický jazyk didaktický test Anglický jazyk písemná práce Český jazyk celkem Český jazyk ústní Český jazyk písemná práce Český jazyk didaktický test (neuspěli 4 studenti z 25) : 100,0 % : 100,0 % : 100,0 % : 100,0 % : 100,0 % : 88,0 % : 88,0 % : 100,0 % : 100,0 % Obor vzdělání Informační technologie: Profilová část: Obhajoba maturitního projektu Technické vybavení Programové vybavení : 100,0 % : 97,3 % : 100,0 % Společná část : Matematika didaktický test Anglický jazyk celkem Anglický jazyk ústní Anglický jazyk didaktický test Anglický jazyk písemná práce : 97,5 % : 100,0 % : 100,0 % : 100,0 % : 100,0 % Český jazyk celkem Český jazyk ústní Český jazyk písemná práce Český jazyk didaktický test : 93,5 % : 93,5 % : 100,0 % : 100,0 % Celková úspěšnost u maturity : 91,7 % (neuspělo 9 studentů ze 108) Celková úspěšnost u maturity za školu : 90,2 % Z toho z českého jazyka Ze všech dalších předmětů dohromady : 92,5 % : 97,7 % Zhodnocení výsledků ředitelem školy: Jak z výsledků vyplývá, naši vlastní zkoušející jsou náročnější (respektive zkoušky těţší), neţ společné didaktické a další různé testy. Na druhé straně je třeba si uvědomit jeden fakt. Na naší škole není jen šeď průměru, neboť hned 25 studentů odmaturovalo s vyznamenáním, coţ je bezmála jedna pětina! Ovšem díky správné náročnosti pedagogů také více neţ jedna pětina studentů bude muset k maturitě v září, z poloviny díky nízké docházce ve čtvrtém ročníku a nehodnocení z některého předmětu a z poloviny díky nějaké nedostatečné v závěrečné klasifikaci či u maturity. Vesměs se jedná o jeden, maximálně dva problematické předměty, proto je v silách všech studentů se dobře připravit a uspět v náhradním či opravném termínu. Pokud se podívám na maturity z pohledu let minulých, zavedení státních maturit nijak výrazně s našimi statistikami nezahýbalo. Na jedné straně maturita u nás nikdy nebyla a nebude „dávačka“, na straně druhé jsou studenti připraveni svými vyučujícími dobře, o čemţ svědčí úspěšnost u didaktických testů i téměř pětina studentů s vyznamenáním. Z tohoto pohledu jsem s výsledkem maturit osobně spokojený. Méně uţ s přístupem některých studentů, kdyby projevili více píle, mohli maturovat jiţ na jaře a ne aţ na podzim. Ale jak se říká, „to je holt ţivot“ a „kaţdý svého štěstí strůjcem“. Jako kaţdý rok se tak stalo pro studenty větším problémem se k maturitě dostat, neţ ji potom sloţit. Kaţdým rokem není k maturitě v řádném termínu připuštěno 10 aţ 15 % studentů, v tom jsou naši vyučující správně přísní. Nikdo na naší škole nedostane maturitu zadarmo, kaţdý 5 musí prokázat snahu a znalosti. Letos k maturitě nebylo připuštěno 14,2 % studentů, coţ nevybočuje z předchozích let. Významná část studentů, kteří nebyli připuštěni k maturitě, nesplnila klasifikačním řádem danou 75 % docházku do výuky předmětu, a tak na základě rozhodnutí příslušného vyučujícího z daného předmětu nebyla hodnocena. Nejhorší částí letošní maturity se stalo ústní zkoušení z českého jazyka, kde neuspělo celkem 10 studentů, coţ ovšem jde opět jednoznačně na vrub studentů, kteří nečtou a tak rozbor konkrétního díla pro ně byl velmi problematický. Jak jinak, kdyţ kníţku nečetli a mnohdy ani film neviděli. Nicméně šlo v průměru o dva studenty na třídu a úspěšnost celkem z ústního zkoušení z českého jazyka byla 92,5 %. Jaké je memento z výše uvedených výsledků pro současné studenty třetích ročníků? Ale i jejich mladší kolegy? Za prvé, choďte na vyučování, abyste se vůbec k maturitě dostali. Za druhé, čtěte, neboť si zapsat k ústní maturitě z českého jazyka kníţku, kterou neznáte, představuje značné riziko, které se vám nemusí vyplatit. V Praze dne 20. června 2011 Ing. Radko Sáblík Ředitel Smíchovské střední průmyslové školy 6 PO TŘECH LETECH OPĚT ZLATÍ V pátek 17. 6. 2011 se v Broţíkově síni na Staroměstské radnici sešly delegace nejlepších základních a středních škol. Konalo se zde slavnostní vyhlášení výsledků XI. ročníku Poháru primátora pro školní rok 2010/2011. Ocenění nejlepším školám předávali: náměstek primátora Ing. Antonín Weinert, CSc., radní Mgr. Petr Bříza a ředitel DDM Praha Ing. Mgr. Libor Bezděk. V tomto celoročním klání se započítávají body za účast a umístění v jednotlivých sportovních soutěţích. Těch bylo pro střední školy celkem 34 (17 pro hochy, 14 pro dívky a 3 společné). Naše škola, jako jediná, se zúčastnila v chlapecké kategorii všech vypsaných turnajů, za coţ jsme byli všemi chváleni. Tato skutečnost nám velmi pomohla k celkovému prvenství. V jednotlivých odvětvích jsme totiţ nezvítězili ani jednou. Mezi naše nejlepší druţstva, která získala nejvíce bodů, patřili florbalisté (2.), plavci (3.), nohejbalisté (3.), sportovní lezci (2. a 3.), orientační běţci (3.), šplhači (4.), maratónci, beach volejbalisté (5.), siloví vícebojaři (5.), softbalisté(5.). Ale i umístění ostatních týmů bylo velmi důleţité. Všem reprezentantům Smíchovské SPŠ patří obrovské poděkování a hluboká poklona. Byl to skvělý rok, byl to „Smíchovácký“, Preslovácký“ rok. 7 KONEČNÉ VÝSLEDKY: SŠ – hoši 1. Smíchovská SPŠ P05 2. G. Arabská P06 3. G. Postupická P04 SŠ – dívky 262,5 bodů 238 bodů 211 bodů 1. G. Arabská 2. G. Postupická 3. G. Na Vit. pláni 10. Smíchovská SPŠ P06 P04 P04 P05 203 b. 171 b. 169 b. 84,5 b. A ještě malá připomínka na závěr. V 11-ti leté historii Poháru primátora jsme: 2x zvítězili, 5x byli druzí, 3x třetí a 1x šestí. Mgr. Liboslav Matoušek, vyučující tělesné výchovy NAŠE ŠKOLA: 3D MODEL BUDOVY ŠKOLY IV. Vybral jsem si maturitní projekt, který byl uveden v seznamu poskytnutým školou. Cílem je vytvořit 3D modely dvou místností na naší škole. Jedná se o místnosti Audiovizuální studio a Studentský klub. Budou vymodelovány spolu s veškerým vybavením, tak jak je znají všichni studenti na škole. Celý projekt budu modelovat v programu Cinema 4D. Důleţitou částí projektu bylo vytvoření co nejvíce fotek, které mi velmi usnadnily práci při modelování. Také jsem si musel Finální render: opatřit rozměry místností, aby model odpovídal skutečnosti. Po dokončení modelování jsem vytvořil průlet kamerou po obou místnostech, který nám ukáţe celé místnosti z pohledu procházející osoby uvnitř. Jan Jelínek 4.A 8 ROZHOVOR S SKÁLA Jan, student oboru vzdělání Informační technologie ve třídě 4. C Výše jmenovaný student se jiţ pět let zabývá motorismem a dosáhl v nich značných úspěchů, mimo jiné je i vícenásobným Mistrem ČR. Níţe máte moţnost se s ním trochu seznámit. Aţ vyjde toto číslo Presíku, budeš mít uţ za sebou maturitu, včetně její státní části. Jak ses na maturitu připravoval a co říkáš státní maturitě? Na psaní tohoto rozhovoru jsem se vrhl ve chvíli, kdy uţ jsem maturitní učení nemohl ani vidět. Doufám, ţe ji budu mít za sebou úspěšně (teď se moţná několik profesorů, kteří se mnou při maturitě měli tu čest, směje). Připravoval jsem se hekticky, jelikoţ tři týdny před maturitou jsem měl první letošní formulové závody a na ty příprava probíhala taktéţ hekticky. Takţe maturita se dostala na pořad dne aţ po nich. Státní maturita vypadá jako zatím vše, co náš stát připravoval. Je pozdě, nepřipravená a drahá. Tak doufám, ţe bude alespoň lehká :-). Jak se ti dařilo na naší škole z pohledu studia, které předměty patřily k tvým oblíbeným a proč? Moje známky v průběhu těch čtyř let vţdy ukazovaly, kolik času jsem na studia měl. Kdyţ ho bylo více, známky byly pěkné, kdyţ méně, tak nebyly hezké. Před touto školou jsem chodil dva roky na gymnázium, ale tam jsem měl pocit, ţe několik předmětů pro mě postrádalo smysl. Viděl jsem spoustu ztraceného času na hodinách biologie, chemie (nechtěl bych se někoho dotknout) a tak jsem hledal školu, která by se vyučovanou látkou přiblíţila k mým zájmům. Nechtěl jsem být čistokrevný IŤák a tato škola nabízela rozumný kompromis, ţe se naučím víc neţ jenom s myší. Kupodivu mě bavilo programování ve Visualu, které mě moţná chytlo díky dobrému profesorovi. Uţitečná určitě byla Technická dokumentace ve čtvrtém ročníku, jelikoţ se pracovalo v programech, které kaţdý uţivatel počítače alespoň jednou za ţivot potká (nejpozději u maturity...). Jaké máš plány po skončení střední školy? Podával jsi přihlášky na nějaké vysoké školy a pokud ano, tak na které? Myslím, ţe na vysokou školu by si měl podávat přihlášku pouze ten, kdo ví, kam po ní půjde a má představu o svém budoucím zaměstnání, a nedávat si přihlášku jenom proto „abych nějakou vejšku měl“. Já jsem během čtvrtého ročníku zaloţil vlastní obchod a tomu se hodlám po maturitě věnovat. Takţe příhlášku na vysokou školu jsem nedával. Uvidíme, jak se mi bude dařit dále. Třeba také jednou na vysoké škole skončím, ale nerad bych ji viděl jako „tu poslední“ variantu. Musel bych v ní vidět smysl a pak bych na takovéto studium šel. 9 Věnujme se teď motorismu, ve kterém se ti daří. Jaké kategorie jezdíš? Můţeš nám je přiblíţit, jejich pravidla, způsoby závodů a bodování, způsob Mistrovství ČR? Trochu nezvykle sedím v motorsportu na dvou ţidlích najednou a závodím ve dvou naprosto odlišných šampionátech souběţně. Tím prvním je Mezinárodní mistrovství ČR v rallyecrossu, kterého se účastním s Peugeotem 207 Super 1600. Jedná se o závody na okruzích, kde se střídá asfaltový povrch se šotolinovým, startuje více vozů pohromadě a tak často dochází k divácky atraktivním kontaktům a „strkancům“ mezi vozy. Samozřejmě tyto kontakty nejsou bezhlavé a mají svůj smysl, ať uţ je to znervóznění soupeře, nebo povystrčení mimo ideální stopu. Startujeme na závodištích v Česku, Rakousku, Polsku a Maďarsku. Druhým šampionátem, kterého se účastním, je Mistrovství ČR ve formulových vozech. Zde se jezdí na delších okruzích, které jsou pouze asfaltové, na startu nás taktéţ stojí více pohromadě a celý systém závodu by se dal přirovnat např. k populární Formuli 1. My jenom nejezdíme tak rychle... Závodíme na tratích v České republice, Slovensku, Polsku a Rakousku. Jaké úspěchy jsi zatím dosáhl? To bude delší výčet, ale pokusím se to přehledně vysvětlit. Kategorie v rallyecrossu se dělí dle objemu motoru. Začínal jsem v divizi do 1600 ccm. První rok, ve svých šestnácti, jsem jel s motorem pouze 1400 ccm, ale i tak se mi podařilo celkově zvítězit. V této divizi jsem vyhrál i následující dva roky. V roce 2009 došlo k moţnosti bodovat tzv. mezi všemi vozy bez rozdílu objemu a i přesto, ţe jsem jsem zde závodil s motorem o objemu 1600 ccm, který byl zakomponován v postarším Peugeotu 205, podařilo se mi vyhrát titul mistra ČR do 4000 ccm. Ten samý výsledek jsem zopakoval i v rakouském mistrovství. Na podzim toho roku jsem vyhrál celostátní soutěţ FormulaSTAR, díky které jsem dostal šanci absolvovat následující sezonu ve formulovém mistrovství zcela zdarma. Zde se mi podařilo první čtyři závody vyhrát a získaný bodový náskok si udrţet aţ do konce roku. Takţe jsem opět slavil další titul mistra ČR, tentokrát první formulový. Současně se nám podařilo v ten samý rok dostavět nový vůz do rallyecrossu a jediný závod, který jsem s naším Peugeotem 207 dojel, se mi podařilo vyhrát. To byla tedy sezona 2010 a nyní jsme na začátku sezony 2011, máme za sebou první dva formulové závody. První jsem vyhrál a v druhém jsem byl druhý, tak doufám, ţe v nastoleném sestupném trendu nebudu pokračovat dále :-) Motoristický sport je hodně o penězích. Dle tvého vlastního tvrzení potřebuje závodník k úspěchu talent a silného sponzora. Přitom se částky pohybují v mnoha milionech korun. Můţeš nám vysvětlit systém, respektive způsob, který by ti umoţnil proniknout do prestiţních kategorií? Respektive kolik musí s sebou přinést závodník, aby se mohl stát členem nějaké prestiţní stáje v prestiţní kategorii? Tato část motorsportu bohuţel patří k těm nesloţitějším a celkový trend je v tomto směru špatný. Pokud je například ve fotbalu hráč úspěšný, má šanci se dostat výše, kde uţ se o něj budou přetahovat týmy, přeplácet se, on bude mít svůj plat, atd.. V motorsportu, který je na rozdíl od populárnějších sportů v naší zemi finančně velice náročný, musí pilot s sebou přinést do týmu peníze, aby mohl jezdit. Troufám si říci, ţe je na světě cca 15 – 20 jezdců, kteří nemusí, mezi ně počítám Alonsa, Vettela, Loeba, atd.. Vţdyť i ve Formuli 1 častokrát musí druhý týmový pilot za své místo platit. Pokud se tedy chcete dostat do prestiţního týmu, musí za vámi stát opravdu silný sponzor a zároveň musíte být talentovaný a rychlý. Pokud máte pouze jedno, je to pro zlost. Levnější světové šampionáty jako například WSR by Renault se ročním rozpočtem pohybují okolo deseti milionů, vyšší série jako třeba GP2 jdou uţ do desítek milionů. Je to šílené... Jak je obtíţné v současné době v motoristickém sportu sehnat silného sponzora? Je to vůbec moţné, pokud nemá závodník „v zádech“ finančně zdatného otce, jako například Charouz či Abrahám? 10 Je to takřka nemoţné. Za těch pár let v motorsportu jsem pochopil, ţe pro získání silného sponzora nestačí jezdit první. Je to vţdy o osobních vazbách na ty správné pozice a poté o konkrétní nabídce, kterou jste schopni učinit. To uţ ale s motorsportem nemívá mnoho společného. Zmínil ses, ţe jsi byl na začátku roku vybraný mezi dvacet nejlepších juniorů z celého světa a spolu s nimi strávil tři dny na soustředění v Rakousku. Můţeš nám tuto svou zkušenost přiblíţit? Jedná se o nový program na podporu a rozvoj mládeţe v motorsportu. Kaţdá země mohla vybrat dva reprezentanty, které přihlásila do rozřazovacího kola. To probíhalo pouze administrativní formou, kde jsme o sobě zaslali informace. Porota, ve které byl například bývalý pilot F1 Alexander Wurz, nebo Robert Reid, spolujezdec mistra světa v rally Richarda Burnse, rozhodla o dvaceti finalistech, kteří se sešli na třídenní soustředení. Následně bylo rozhodnuto o deseti vítězích. Mezi deset vítězů jsem uţ vybrán nebyl, ale uţ samotnou účast mezi těmito jmény jsem bral jako obří zkušenost a úspěch. Vţdyť například dva z nich uţ měli za sebou testování F1, nebo další měli zkušenosti z mistrovství světa v rally a dle výsledků jsme zajíţděli skoro stejné časy v rozmezí jedné vteřiny. Většina z nich najezdí za dva měsíce se závodním vozem stejně kilometrů jako já za celý ţivot a tak jsem se svými cíli stál při zemi. Navíc praktické testy probíhaly s BMW M3, tedy s vozem, který má pohon zadních kol, a já do té doby jezdil vţdy s vozem s předním pohonem. Musel jsem tedy během cca 2 kilometrů pochopit, jak toto auto ovládat. Kromě testů s řízením vozu jsme absolvovali i fyzické testy, psychotesty, mediální výstupy (např. 10 minut prezentace v AJ) a tak to pro mě byla opravdu velká zkušenost a škola do ţivota. Jaké jsou tvoje plány do budoucnosti s ohledem na motorismus? Vzhledem k tomu, ţe za mnou nestojí ţádný obří sponzor, tak můţu své plány chystat vţdy pouze na jeden rok dopředu. Rád bych samozřejmě rostl do vyšších kategorií a jednou třeba narazil na konkurenci, ve které bych uţ nepatřil k těm nejrychlejším. Zní to moţná sebevědomě, ale přes veškerou skromnost prostě nejde zastínit výsledky, které se mi podařilo zajet. Jednoduše, rád bych závodil v konkurenci, která by mi byla vyrovnaná a zároveň jsem měl zajištěný rozpočet na celý rok a nemusel se bát nějaké bouračky, která by znamenala nečekané výdaje. Motoristický sport je dost riskantní, hrozí havárie a přímé ohroţení ţivota. Jak se vyrovnáváš s tímto nebezpečím? Měl jsi uţ sám nějakou váţnější havárii? Objevuje se u tebe někdy strach a kde leţí hranice mezi přijatelným rizikem a hazardem? Toto je asi věc, kterou člověk motorsportem nedotčený nikdy nepochopí, ale já se vţdy v první řadě bojím o formuli nebo o auto. Jakékoliv zranění si nesmíte za volantem připouštět, pak by nemělo smysl závodit. Samozřejmě, jistý pud sebezáchovy musíte mít. Jednou mi moţná chyběl a skončil jsem i s autem v kotrmelcích. V jedné z rozjíţděk jsme jeli od startu do první zatáčky a já byl rozhodnutý nikoho nepustit. Ovšem soupeř mi zkříţil cestu a natlačil mě do svodidel, od kterých jsem se odrazil do kotrmelců. Tenkrát mechanici předvedli neskutečný koncert, vůz za hodinu spravili a ten závod jsem ještě vyhrál. Jaký jsi řidič v běţném silničním provozu? Máš vlastní vůz? Závodění mi uţ dalo slušnou porci zkušeností a proto se v běţném provozu spíše bojím. V závodě dokáţete předvídat, co soupeř udělá, protoţe je profesionál. Ale v běţném provozu to vůbec netušíte. Snaţím se jezdit bezpečně, protoţe bych nerad zvedal uţ tak 11 vysoké rodinné výdaje na automobilismus. Svůj vůz mám a vzhledem k tomu, ţe nám po éře s Peugeotem 205 doma zbyla spousta náhradních dílů, padla volba právě na něj. Ale zpravidla jezdím tím, co zrovna stojí v garáţi. Je ještě něco, co bys měl zájem sdělit čtenářům Presíku, něco, s čím by ses byl ochoten svěřit? Nebo něco popřát svým mladším spoluţákům, něco sdělit svým bývalým pedagogům? Rozhovor dopisuji uţ po ústních maturitách a tak bych třetím ročníkům popřál hodně štěstí, protoţe mi ústní maturita nepřišla těţká a tak na příští rok s obtíţností určitě přitvrdí :-). Nechtěl bych zde děkovat kaţdému profesorovi zvlášť, protoţe bych na někoho určitě zapomněl. Ale moje třídní profesorka Jana Emingrová si poděkování zaslouţí určitě, protoţe se mnou měla ty čtyři roky obdivuhodnou trpělivost a myslím, ţe díky ní jsem se dostal aţ k maturitě :-). Děkujeme za rozhovor. ECDL Jednou se nás v hodině pracovních činností (ikdyţ pro mě je to spíše technické vybavení) pan profesor Koňařík zeptal, co si napíšeme do ţivotopisu, aţ vyjdeme tuhle školu a budeme se někde ucházet o místo. Hm, dobrá otázka, vystudoval Smíchovskou Střední Průmyslovou školu. Co dál? Nic. A jak přesvědčíme toho zaměstnavatele o tom, ţe zrovna já (my) jsme ten (ti), koho hledá? Certifikáty z CISCA se student musí učit (mě osobně to baví), ale certifikát ECDL udělá i ten, kdo aspoň jednou za čas otevře Word, PowerPoint atd. Outlook, který jsem ještě nikdy neotevřel, byl přehledný a tak také nebyl problém. Jediný zádrhel jsou databáze, které nám za 2 hodiny „vtloukla“ do hlavy paní profesorka Kaiferová, za coţ jí ještě jednou děkuju . Kdyţ tedy je nějaký takto lehce získatelný certifikát, proč ho nemít? V ţivotě se bude určitě hodit. Ten „papír“, který pak přijde, vypadá moc krásně. Určitě nestojí za škodu se o to pokusit, protoţe ač jsem měl na začátku strach z toho, co mě bude čekat, kdyţ jsem uviděl ty lehké úkoly, spadl mi kámen ze srdce. A tak je lepší, místo „To stejně nedám“, si říct „kdyţ to dali ti přede mnou, to bych se na to podíval, abych to taky nedal“ ;-) Kočí Josef 3. B SETKÁNÍ SE ZAKLADATELEM SEZNAMU IVO LUKAČOVIČEM, ABSOLVENTEM NAŠÍ ŠKOLY Kdyţ jsem se poprvé dozvěděl, ţe naší školu navštíví zakladatel Seznamu, představil jsem si chlapa v obleku se zlatými hodinkami, který přijede v limuzíně. Skutečnost byla trochu jiná, nejdřív dorazil natáčecí štáb v celkem neformálním oděvu a následně přišel Ivo Lukačovič, který se od nich nijak nelišil. Přišel v dţínech, červené mikině a celkem odrbané kšiltovce. V podpaţí si nesl montérky a na krku mu visela sluchátka. 12 Ze začátku jsme si ani nebyly jisti, jestli je to on, kdybych ho takto potkal v metru, určitě bych neřekl, ţe vydělává ročně několik miliónů. Po úvodním představení jsme zamířili do dílen, cestou jsme se zastavili u portrétů ředitelů naší školy, které si pan Lukačovič se zájmem prohlíţel. V dílnách začalo pěti minutové natáčení, jak pan Lukačovič obrábí kus tyče na stroji. Po skončení natáčení materiálů nám poskytl i rozhovor na kameru. Coţ byla velká čest, jelikoţ odmítá rozhovory na kameru uţ tři roky. Celkově jsem z něho dostal pocit nezkaţeného boháče, chytrého a pevně zásadového člověka, kterého nezajímá sláva a ani peníze. Kéţ by takových lidí bylo víc, například v naší poslanecké sněmovně. Jiří Fryč 2. B INTERNATIONAL STATISTICAL LITERACY PROJECT Posláním Mezinárodního projektu statistické gramotnosti je podporovat, vytvářet a spolupodílet se na aktivitách podporujících statistickou gramotnost po celém světě. V rámci tohoto projektu byla vyhlášena Mezinárodní soutěţ statistické gramotnosti o nejlepší plakát, jejímţ pořadatelem je Vysoká škola ekonomická v Praze. Soutěţ je určena pro studenty základních a středních škol a jejím cílem je snaha pomoci studentům se zlepšováním dovednosti popsat své prostředí za pomoci statistiky a pouţít statistiku jako nástroj k hledání smyslu v kaţdodenním ţivotě. Vítězné plakáty z národních soutěţí budou vystaveny na Světovém statistickém kongresu v Dublinu. Statistický plakát je jednostránková prezentace, která konkrétním způsobem zachycuje a popisuje určitý soubor dat. Účast v soutěţi umoţnila studentům zkoumat reálné otázky za pouţití a vyuţití dat, vyuţívat své kognitivní i grafické schopnosti a dovednosti, učit se interpretovat statistické výsledky, rozvíjet psaný projev. Studenti pracovali ve dvoučlenných nebo tříčlenných týmech. Celkem jsme vytvořili 25 týmů ze studentů tříd 2. A, 2. D a poloviny třídy 2. C. Pozitivní je, ţe všechny týmy dotáhly svou práci do úspěšného konce a věřím, ţe se při práci na projektu i pobavili. Do národního kola postoupil tým 2. A Martin Matějka, Jan Patras, Lucie Vlčková s plakátem na téma „Byli jste přepadeni“? Plakáty si můţete prohlédnout v učebně 410 nebo na portálu (kód – islp) ve Virtuální škole. Ing. Helena Brabcová, vyučující PVY 13 SOUTĚŢ PRO STUDENTY ZŠ V IT SCHOPNOSTECH V úterý 24. května 2011 proběhl 1. ročník této soutěţe. Zúčastnilo se jí 16 základních škol z Prahy a blízkého okolí. Školy nominovaly trojici ţáků, která se zúčastnila soutěţe. Témata, která se v soutěţi objevila, byla vyhledávání na Internetu, zpracování textu v textovém editoru Word 2007 a zpracování dat v Excelu 2007. Ač se můţe zdát, ţe jsou to témata lehká, ţáci byli poněkud jiného názoru. Je to pochopitelné, protoţe i v tak zdánlivě snadných produktech se dají najít těţší témata. Na druhou stranu – soutěţ byla obdobně těţká pro všechny ţáky a vítězové ve svých schopnostech převýšili ostatní často jen o málo bodů. To můţe pro další ročníky být i pro ostatní motivací a útěchou, ţe stačí málo, a mohou se snadno probojovat na příčky vítězů. Cenou bylo jistě především umístění, ale abychom neopominuli i materiální stránku věci, vítězové získali flash disky s kapacitou 4 GB, 8 GB a 16 GB (v pořadí od třetího do prvního místa). Navíc vítězové z prvního místa získali šanci vyzkoušet si test MOS z Wordu a Excelu, spolu s krátkým školením paní Kaiferové. Vítězům ještě jednou takto blahopřejeme, a všem do dalších let přejeme odvahu a touhu probojovat se mezi vítěze. Budeme se těšit v příštím roce na další přátelské utkání základních škol! 1. místo – ZŠ a MŠ Petřiny-jih, Šantrochova 2, Praha 6 Alexander Golopyatov, David Kabelka, Matyáš Zemánek 2. místo - ZŠ a MŠ Chaplinovo náměstí, Barrandov Otto Jeřábek, Antonín Dvořák, Petr Jeţek 3. místo - Masarykova ZŠ, Praha 9 Klánovice Patrik Lipiansky, Vít Machalický, Jakub Palata Nejlepšího výsledku jako jednotlivec, ač jeho tým se neumístil na příčkách vítězů, dosáhl ţák Dalibor Vlček z ZŠ genpor. F. Peřiny, Praha – Řepy, kterému také blahopřejeme. Za pomoc při organizaci soutěţe děkuji studentům 3.L – M. Hartmanovi, V. Sikorovi, M. Pavlů, A. Šilhavému, F. Pavelkovi! Svého úkolu se zhostili výborný způsobem, a projevilo se to i v závěrečných dotaznících zúčastněných učitelů. Mgr. Ivona Spurná 14 SMARTCARD FORUM 2011 A EGO TECHNOLOGIE Dne 19.5.2011 se konala konference na téma chytrých bezkontaktních karet. Příspěvků bylo hodně, některé byly příliš odborné a pro mě jako pro laika poměrně nezajímavé, ale přesto se jich pár našlo, které zajímavé byly. Asi nejvíc mě zaujal příspěvek pana Jana Němce z firmy Gemalto, který představil přicházející technologii eGo, která je zatím ve fázi vývoje a vylaďování, nicméně někdy v prosinci tohoto roku by měli představit jiţ funkční řešení. V podstatě se jedná o bezdrátovou autentizační technologii vyuţívající i lidského těla jako vodiče a autentizačního prostředníka. Člověk dostane určité zařízení, třeba kartičku od banky, kde jednou prokáţe svou identitu, a ta je zanesena do karty. Nebo náramku, šperku… to je vše v moţnostech zařízení, které člověk pak nosí na těle nebo v jeho blízkosti. Toto zařízení potřebuje blízkost svého pána, aby bylo v aktivním stavu, kdyţ se vzdálí na více neţ 2 cm, tak se dočasně deaktivuje a zaktivuje se zase aţ po přiblíţení se ke svému člověku, který se ho navíc musí dotknout, aby se opět vytvořila vazba. Poté daný člověk třeba přijde k počítači, a pouhým dotykem ruky na myš, která v sobě má nějakým způsobem implementovánu ověřovací bezdrátovou technologii, se k tomuto počítači připojí a autentizuje, aniţ by musel někam zadávat své jméno a heslo. Úplně obdobně si můţe otevřít dveře od bytu, své auto, zaplatit za zboţí… To je ale zatím jen moţná budoucnost, trošku MATRIX, ale povede-li se tuto technologii úspěšně uvést v ţivot, bude znamenat velký posun ve vývoji. Pan Němec hovořil o alespoň pěti letech, které budou potřeba pro nejzákladnější vývoj, coţ není aţ tak vzdálená budoucnost. Tak uvidíme Více podrobností se dočtete na adrese http://ego-project.eu/egotechnology/technology-abstract Mgr. Ivona Spurná VIRTUAL REALITY CUP JE ZA NÁMI. V pátek 13.5.2011 byly slavnostně vyhlášeny a předány ceny za nejlepší práce prvního ročníku celostátní soutěţe v modelování v programu Cinema 4D – VIRTUAL REALITY CUP. Zadání bylo jednoduché – vymodelovat nádraţí dle skutečnosti. Soutěţe se zúčastnilo 19 studentů. První cenu (plnou licenci software Cinema 4D) získal Jakub Záhoř z Gymnázia Jana Keplera (Praha), cenu za druhé místo (grafický tablet Wacom Bamboo) si odnesl Zdeněk Langer, třetí místo obsadil Jakub Povolný (oba Smíchovská SPŠ - Praha). Ceny včetně putovního poháru slavnostně předal zástupce firmy Digital Media na Smíchovské SPŠ. 15 1. místo – Jakub Záhoř (Nordpark cable railway v Innsbrucku od architektky Zaha Hadid) 3. místo - Jakub Povolný ( Jindřichův Hradec ) 2. místo – Zdeněk Langer (Vrané nad Vltavou) Slavnostní předání cen na SSPŠ (S.Szkandera, F.Halaxa, Z.Langer, J.Záhoř, J.Povolný, J.Zápotocký) Ing. Jaroslav Zápotocký, vyučující multimédií VODA 2. L Během maturit se nám naskytla příleţitost zúčastnit se vodáckého zájezdu. Díky organizaci našich třídních zástupců se nás ujala cestovní kancelář CK Klíč a my jsme brzy opustili Prahu. Do plzeňského kraje jsme se dopravili vlakem. Uţ během cesty jsme vytáhli "kejtry" a trénovali trampské písně. Cesta nám tak rychle uběhla. Hned po příjezdu jsme nasedlí do lodí a vydali se na první a zároveň nejdelší výlet, 23 kilometrů po proudu Berounky. Řeka byla pomalá a kalná, 16 ale my jsme se alespoň vyřádili po dlouhém školním roce. Hned po příjezdu do kempu jsme rozbili tábor a rozdělali oheň. Aţ ted jsme zjistili, ţe naše hlasivky nejsou na celodenní zpěv zvyklé. Zbytek výletu probíhal v podobném duchu, i přesto, ţe nás v polovině opustil pedagogický dozor (prof. Čechová a prof. Parkanová), jsme se všichni ve zdraví vrátili. Aţ doma jsme si uvědomili, jak je podceňované suché spodní prádlo. Martin Vegner ÚVAHA NA TÉMA LENOST Lenost – jeden ze sedmi smrtelných hříchu přesto nejčastější vlastnost dnešního člověka. Co to vlastně je ta lenost? Nechuť k jakékoli činnosti, jeţ by nás vyvedla ze současného pohodlí? A proč vlastně nechceme změnit svůj momentální stav i kdyţ nám třeba jiţ nevyhovuje? Představme si situaci, ţe sedíme u televize. Pořad, kvůli kterému jsme k televizi přišli, jiţ skončil. Pokoj kolem nás není uklizený, pes jiţ pár minut stojí s vodítkem v tlamě před dveřmi a v nás probíhá boj. Zvednout se či nezvednout? „Co asi tak poběţí v televizi teď?“ říkáte si, protoţe se snaţíte najít si důvod proč svůj odchod z gauče oddálit. „Navíc mě ze včerejšího fotbalu pobolívá noha. Myslím, ţe zůstat v sedě by bylo zdravější. Psa jsem stejně venčil před třemi hodinami – musí přeci ještě chvíli vydrţet“. Co nás vede k tomuto rozhodování? Je to obrana organismu proti vydání energie na fyzickou akci, která není nezbytně nutná? Ale co kdyţ to, ţe není nutná, svému podvědomí pouze vnucujeme? Dle mého názoru je Lenost zvláštním druhem strachu – strachu ze změny. Představíme si procházku se psem a začneme přemýšlet o všech záporných aspektech, které jsou procházkou zapříčiněny. Ztráta času, slunce pálí – mohl bych se spálit, prší – mohl bych nastydnout, je noc – mohl bych být okraden atp. Bojíme se, ţe bychom se dostali změnou současného stavu do situace, která by pro nás byla nepříznivá. Například ztráta času. Víme, ţe procházka by nám zabrala nejméně půl hodiny, pokud by vše bylo v klidu. Představujeme si i moţnosti, které by tento čas prodlouţily (pes v lese chytí stopu a odběhne, nebudeme mít pytlík na psí exkrementy a budeme muset dojít ke stojanu který je daleko…) a aproximujeme dobu procházky na 40 minut. Zdá se nám to dost, jelikoţ za 40 minut by se dala stihnout spousta jiných věcí. To, ţe čas vlastně ztrácíme jedině tím, ţe sedíme na gauči a přemýšlíme o důvodech proč nejít, protoţe stejně časem se budeme muset zvednout a se psa vyvenčit, jiţ ve svém přemýšlení nezohledníme. Lenost je hloupá vlastnost a musím se přiznat, ţe jí trpím téţ. Pokud však vezmeme v úvahu všechny klady a zápory činnosti, o které přemýšlíme myslím, ţe alespoň částečně svou lenost omezíme. Martin Endršt, 2.B Pokud chci mluvit o lenosti, musím si nejdříve poloţit otázku. Co je to lenost? Lingvista by řekl, ţe lenost je antonymum ke slovu činorodost. Křesťan by řekl, ţe je to odpor a nechuť k duchovním hodnotám. Obecně, se ale lenost definuje jako neochota k jednání z důvodu nedostatku motivace. Kdyţ uţ víme, co to lenost je, tak bychom si mohli udělat obrázek, jestli je lenost dobrá nebo špatná. To si zodpovězte kaţdý sám, já Vám svůj názor vnucovat nebudu, jen ho napíšu a zdůvodním1. Podle mě je lenost špatná věc, jelikoţ kdyţ je člověk postiţen leností, nemůţe plně vyuţívat svého potenciálu, tudíţ sám sebe minimálně kariérně poškozuje, o zdravotních a jiných hlediscích nemluvě Tato otázka je to kontroverzní, jelikoţ opakem lenosti by mohl být workoholismus, a tvoří druhý bod na úsečce problému s pracovní morálkou. Jistě se ale, všichni shodneme, ţe je nejlepší být ve středu této úsečky. 1 Nejsem proti lenosti zaujatý, sám si myslím, že některé problémy by se měli odložit dokud ,, nezchladnou “ . 17 Jak tedy můţeme proti lenosti bojovat? Dle mého názoru, kdyţ si vezme, ţe je lenost neochota jednat z důvodu nedostatku motivace, tak bych líným lidem zkusil nějakou tu motivaci dát. Vţdyť kaţdý z nás by měl, dělat něco, co ho baví, něco v čem se postupně zlepšuje, něco co ho uspokojuje. Jednoduchá forma motivace, je představa, ţe za nějaký čas bude člověk v daném odvětví lepší. Jestli ale tato forma motivace bude účinná, záleţí na velikosti lenosti člověka a hlavně jestli ho daná věc bude bavit a uspokojovat. Myslím, si ţe v lenosti hrají také velkou roli ambice. Je dobré mít nějaký cíl, za kterým člověk půjde. Kdyţ není cíl, není kam jít. Proto neambiciózní lidé nedělají nic, nemají ţádný cíl a o nic jim nejde. Je jim Obraz lenosti z Dalbynederského kostela jedno jaký bude mít jejich jednání (spíše nejednání) dopad. Je lenost nemoc, kterou má jen někdo? Nebo je lenost ukryta uvnitř, kaţdého z nás a jen někteří s ní umí bojovat? Myslím, ţe takováhle otázka zůstane ještě hodně dlouho nezodpovězena. Tak o ní uvaţujte a já se s Vámi loučím s jedním německým příslovím o lenosti. ,,Týden pracovitého člověka je sedm dní, týden lenocha sedmkrát zítra.“ Miloslav Bím, II. D Lenost je vlastnost, se kterou kaţdý z nás občas bojuje. Někdo jí ovšem překonává snáz a někdo hůř. Myslím, ţe nikdo z nás nemůţe říct, ţe ho nikdy nenapadla větička „to se mi teď dělat nechce“. Vzpomínám si také na jedno známé pořekadlo, „Líná huba, holé neštěstí“. Ona totiţ není lenost jako lenost. Někteří z nás jsou líní přemýšlet, tak raději nechávají všemu volný průběh. A pokud nemusí nic vyřizovat a řešit tak jsou úplně spokojení. Nejde o to, ţe by byli hloupí, jak si o nich mnozí často myslí. Jen raději, neţ aby řešili nějaké starosti, nebo se zatěţovali důleţitými rozhodnutími, přehodí své povinnosti na někoho druhého, ideálně méně líného. Druhým typem lenosti je dle mého názoru lenost fyzická. Myslím, ţe to je zrovna můj případ. Přestoţe bych mohla krásně vstát ráno v 7 a vše krásně stihnout, raději ještě polehávám v posteli s myšlenkou „5 minut mě přece nezabije“. Ale najednou je půl osmé a já sotva stihnu přijít včas do školy. Také u učení se má lenost velmi často vyskytuje. Samozřejmě by nebylo těţké napsat jedno cvičení z angličtiny, kouknout se na slovíčka, nebo vytvořit nějaký ten program. Ovšem pak se naskytne moţnost lepší zábavy a uţ se to odkládá. „Mohu to přeci udělat večer“. „Zítra je také den.“ „Ráno to stihnu.“ Ráno samozřejmě vţdy leţím aţ do poslední moţné minuty v posteli a pětky se hromadí. Bez své lenosti bych si pravděpodobně spoustu problémů ušetřila. Lidská lenost se také můţe velmi dobře projevit na ulicích. Chodce člověk tolik nevidí a cyklisty také ne. Na silnicích se nám hojně prohání auta, tramvaje a autobusy. O metru ani nemluvím. Ono je totiţ vţdycky jednodušší nechat se někam zavést, neţ projít kus Prahy pěšky. Auto je ovšem opět pohodlnější, neţ doprava naším MHD. Ráno stojí před barákem, stačí jen nasednout. Autem se většinou dostaneme aţ k našemu cíly a zase se dovezeme zpátky. Jen škoda, ţe nám mnoţství aut v praţských ulicích občas poněkud zablokuje dopravu. Nelze se ale příliš divit, kdyţ většina z nás jezdí autem i tam, kam by to bylo metrem či tramvají desetkrát rychlejší. Přestoţe dle mého názoru se i finančně MHD více vyplatí, neţ kupovat pořád dokola benzín, pro některé je jejich pohodlí důleţitější, přestoţe si připlatí a občas i počkají v nějaké dopravní zácpě. 18 Je zvláštní, kdyţ se alespoň v myšlenkách vrátím do středověku, nebo do doby kamenné. Lidé dříve neznali kola a nějaké metro či tramvaj vůbec nepřicházelo v úvahu. Nedovedu si představit, ţe bychom i na několik desítek kilometrů dlouhé výpravy chodili dennodenně pěšky. V pozdější době sice byla moţnost jet ve voze nebo na koni, ale i to je pro mě dost nepředstavitelné. Ono je dobře, ţe ta naše auta, MHD, tramvaje a autobusy máme. Jen jsem zvědavá, co se stane, aţ nám jednou celosvětově vypadne, nebo ještě hůř z nějakého důvodu přestane fungovat elektrický proud. Vytáhneme kola, pohodlné boty a zase se naučíme jezdit na koních, nebo zalezeme za pec a necháme se vytáhnout ven pouze na jídlo, jako líný Honza z českých pohádek? Veronika Kuželová 3. A ÚVAHA NA TÉMA MEZIGENERAČNÍ PROBLÉMY Také jste jiţ unaveni posloucháním těch otřepaných vět jako „Ach, ta dnešní mládeţ!“ nebo „Za nás bývaly jiné mravy!“? Přemýšleli jste někdy o tom, proč je zrovna ta naše generace špatná? Jsou opravdu morální hodnoty u nás, mladistvých, tak nízko, abychom byli zrovna mi tou špatnou generací? Řekl bych, ţe ne. Vývoj v posledním století (jak technický tak mravní) je tak rychlý, ţe otec i syn vyrůstají v naprosto rozlišných morálních podmínkách. Z tohoto důvodu kaţdá mladá generace si od té starší vyslechne naprosto stejné výčitky – moţná i my budeme o nadcházející generaci přemýšlet stejně. Nyní však vyvstává otázka, zdali se opravdu morální úroveň z generace na generaci sniţuje. Já osobně bych se spokojil s tím, ţe se mění. Aby se mohla morální úroveň sniţovat, musela by být před stoletím na té nejvyšší. Nerad bych posuzoval generace, jeţ jiţ dávno nemají ţádného ţijícího vrstevníka, ale řekl bych, ţe nikdy morální úroveň nebyla ideální, a ani lepší neţ dnes. Jde pouze o to, ţe to, co je dnes běţným gestem, se dříve neslušelo, a to z jediného důvodu – bylo to něco nového, něco nezvyklého. Na druhou stranu uznávám, ţe dnes jsou některé morální kvality zapomenuty. Vezměme si například gentlemanství. Dle mého názoru bylo milé, kdyţ se muţ nejdříve postaral o ţenu, pomohl jí z kabátu, odsunul ţidli, a teprve poté sám usedl. Z historického hlediska je zvýšená péče o ţeny pochopitelná, jelikoţ to byly ţeny, kdo dávali královským rodům moţnost dále panovat ve svém území po další generace, a z důvodu faktu, ţe jsou od přírody křehčí neţ my muţi, měli bychom se o ně postarat. Dnes jiţ bohuţel málokdo tyto hodnoty uznává. Nedávám vinu pouze muţům, protoţe myslím, ţe za to mohou i ţeny. V dnešní době bojují za to, aby na ně bylo pohlíţeno stejně jako na muţe a tyto zdvořilosti jim přijdou nepříjemné. Dalším problémem (často s tímto mravním postupem spojeným) je vzájemná neúcta. My si mnohdy neváţíme starších lidí, coţ je určitě špatně. Díky nim ţijeme v naší vlasti, máme co jíst a pít. To, ţe to někteří dávají aţ moc najevo je bohuţel také pravda. Oni by si nás však měli váţit také, protoţe upřímně to co pijí a jedí jim financuje mladší generace skrze daně a všelijaké další platby státu. Sdílíme stejnou zem, stejnou historii, stejný jazyk. Jsme rozdílní jen věkem a dobou ve které ţijeme. Respektujme se navzájem a bude se nám ţít o něco lépe. Martin Endršt, 2. B „Mladá generace má pocit, že s ní přichází lepší svět. Stará garda má pocit, že s ní ten lepší svět odchází.“ (Karel Čapek) Mnoho z vás si jistě poloţilo otázku, proč jsem zvolil na úvod právě tento citát. Odpověď je poměrně jednoduchá, je to proto, ţe si myslím, ţe se v něm najdou jak mladí, tak i ti starší. Kaţdý, kdo si tento citát přečte, vzpomene si na vlastní zkušenosti a uvědomí si, jak blízko má tento citát ke skutečnosti. Ačkoli byla tato myšlenka panem Čapkem vyřčena jiţ před více neţ půl stoletím, je stále aktuální. Co víc, byla aktuální i stovky let předtím. Generační problémy tu zkrátka odjakţiva byly, jsou a vţdy budou. Vzpomeňte si na své mládí, kdy jste od svých rodičů a prarodičů slýchávali věty typu „To za mých mladých let jsme to dělali jinak.“ nebo „Tohle za 19 mých mladých let nebylo.“ či „To kdybych já udělal tehdy“. Věřte nebo ne, totéţ dnes my – vaši potomci slýcháváme od vás. Naskýtá se otázka, kde se vůbec berou ty důvody, kvůli kterým to mezi mladými a starými jiskří jiţ dlouhá tisíciletí, a jak je vůbec moţné, ţe zde existují jiţ takovou dobu? Proč starší generace vţdy nachází v té mladší samá negativa. Čím to, ţe „dřív bylo všechno lepší a dneska uţ si mladí ničeho neváţí“. Je to tak jednoznačné? Dnes prý mladí kouří, pijí alkohol, uţívají drogy, dopouštějí se krádeţí, vandalismu a jiných společností odsuzovaných činů. Ruku na srdce. Je mezi dřívějškem a dneškem opravdu takový propastný rozdíl? Kdyţ bych se například zeptal seniora, "Jak hodnotíš svůj ţivot na základní škole?", odpověď by pravděpodobně zněla: "Byla to tehdy paráda, učitelé byli suproví..." Ovšem s jistotou by mi neřekl, jaké byly vztahy mezi studenty, učiteli atd. Aţ po delším zkoumání ve své mysli zjistí, ţe to "taková lahoda" nebyla a začne vypravovat trochu méně idealizované vzpomínky. Dnes nás například naši učitelé, profesoři nahání s věcmi typu: řádné nošení přezůvek ve škole, či včasné chození do hodin, nechození za školu a tak dále… Ale kdyţ bych se některého z nich zeptal, zda-li dělal tytéţ ‚vylomeniny‘, co by mi odpověděl? Rozhodně ne. Jistěţe by si při delším zamyšlení na spoustu jim podobných vzpomněl. Na předstírání nemoci, aby nemusel ráno do školy, na dny záškoláctví, první cigaretu v partě kamarádů. Není to například tím, ţe lidská paměť si časem přestane pamatovat ty ne-zas-aţ-tak dobré vzpomínky? Ţe si zapamatuje akorát ty veselé a příjemné historky? Já si například tento jev občas uvědomuji. Nebo jsou členové starší generace zkrátka aţ příliš konzervativní a nechtějí, nebo moţná uţ ani nemohou, přijímat nové trendy. Zabývat se novými věcmi je výsada mladých, neboť, ať se nám to líbí, nebo ne, je pro mladého člověka o mnoho snadnější jít s dobou, protoţe se jedná o běh na dlouhou trať a stáří nedokáţe udrţet mládím nasazené tempo. Naproti tomu mladí odporují slovy: „Dnes je ale jiná doba.“ a odmítají zkušenosti a názory starších generací jako něco, co moţná platilo kdysi dávno, ale v dnešní „jiné době“ uţ to určitě neplatí. Nemají pak staří lidé právo, cítit se odstrčení? Podle mého názoru je problém ve zkušenostech. Staří lidé jsou zkrátka aţ příliš zkušení na to, aby brali ţivot na lehkou váhu tak, jako my mladí. A právě proto většinu jejich rad vyslechneme a v zápětí je zase vypustíme z hlavy ven. Mnoho mladých lidí dnes ţije ze dne na den a příliš se netrápí tím, co bude za 10 nebo 20 let, tak proč by měli poslouchat rady o tom, co jak udělat, aby si svá rozhodnutí ve stáří nemuseli vyčítat? Vţdyť ani není jisté, jestli se ho vůbec doţijí. Co tedy v dnešní době můţe pomoci k souţití obou generací? Na tuto otázku uţ není tak lehké odpovědět. Jak bylo psáno výše, tento problém má kořeny hluboko v minulosti a rozhodně ještě delší dobu bude trvat, neţ mladí začnou brát na vědomí rady starších a naopak, ti starší se budou snaţit pochopit mladé. Není to tak dávno, co celé větve rodin ţili spolu na jedné vesnici, v jednom domě, či bytě. Moţná je to jen další ze spousta důvodů, proč je situace mezi generacemi taková jaká je. Jistě, někdo by mohl namítnout, ţe to není zase taková tragédie. „Prostě jenom staříci mají řeči na mladý.“ Je to podle mne však jen otázka času. Kdyţ bychom zašli do extrému, neobjevují se poslední dobou čím dál častěji případy diskriminace lidí v důchodovém věku? Rozdíly mezi generacemi jsou totiţ stále větší a větší, coţ je jasně dáno vývojem lidstva. Coţpak nejvíce objevů nebylo učiněno aţ v nedávné minulosti? Má tedy vůbec naše generace šanci jednou udrţet tempo s našimi dětmi? Nebo jsme odsouzeni k ještě většímu nepochopení a odsouzení, neţ které nyní zaţívají naši rodiče? Martin Kotek, 3. C Dle mého názoru je generačních problémů v dnešní době docela dost. Myslím, ţe největším z nich je počítáč. Přestoţe studuji informační technologii, musím uznat, ţe méně počítačů by v jistých situacích doopravdy nebylo na škodu. Ba naopak. Nemám teď samozřejmě namysli Word, Excel či jiné uţitečné programy, které nám ţivot o dost usnadňují. Neumím si představit, ţe bych vše musela psát v ruce a mezi zdroje u referátů nemohla uvádět i internetové stránky, nebo přidávat obrázky z Google.cz. Wikipedie mi také mnohdy usnadní hledání nejasností při výkladů. Stačí jen zadat potřebné slovo a hned si na jednom místě mohu pročíst vše od rozdělení aţ po historii. Myslím, ţe náš problém je někde trochu jinde. Konkrétně u tzv. 20 sociálních sítí. Dokud jsme měli kaţdý svůj e-mail, tak si myslím, ţe to bylo fajn. Pak se ovšem přidalo ICQ, coţ také ještě nebylo špatné. Kdyţ jsem potřebovala například něco do školy, stačilo jen párkrát kliknout na zelenou kytičku a bylo to. Horší bylo, kdyţ se internet rozšířil o libimseti.cz, badoo, Twitter a konečně Facebook. Dle mého názoru je právě on jedním z našich největších problémů. Ze začátku byl také dobrým pomocníkem při kontaktu s lidmi, s nimiţ člověk nemůţe být jinak ve spojení, protoţe jsou například z druhého konce zeměkoule. Ale jak se říká, „dobrý sluha zlý pán“. Poslední roky mám pocit, ţe facebook pouţíváme snad úplně ke všemu v našem ţivotě. A bohuţel se u některých z nás také jediným smyslem ţivota stal. Zakládáme si na něm například různé farmičky o které se musíme denně starat, aby nám náhodou nepovadla zelenina, zatímco naše opravdová kytička za oknem umírá ţízní. Také se virtuálně šťoucháme, posíláme si spoustu lízátek a srdíček a v neposlední řadě se označujeme (nebo jsme označování) na spoustě fotek s nápisem „Co si o mě myslíš?“ a „Napiš číslo co ke mě cítíš“. Nevím jak ostatní, ale já jsem názoru, ţe číslo k fotce umí napsat kaţdý. Ovšem říct to do očí málo kdo. Mě osobně přijde skoro nemoţné srovnávat „mám tě rád“ z úst opravdového kamaráda a číslo 3 napsané k fotce na Facebooku. Myslím, ţe hodně lidí zná i tzv. facebook přátele, kterých je na této stránce spousta. Většinu z nich nikdy neviděli, ale ví o nich úplně všechno. Facebook přátelé nakonec vystrnadí ty pravé z okolí a pak uţ je těţká cesta zpět. Ani nevím, kdy naposledy na mě někdo zazvonil se slovy „Ahoj, co děláš, nechceš jít na chvíli ven?“. Tuto větu uţ si mohu jedině přečíst na chatu na Facebooku. Pokud vůbec. Dost lidí totiţ mnohem raději, neţ na lavičce v parku s přáteli, sedí doma u klávesnice počítače a s ostatními komunikuje přes chat. Já si myslím, ţe to je škoda. Nejen, ţe nám všem utíká ţivot a vše co k němu patří, ale docela se bojím, ţe za chvíli uţ spolu ani nezvládneme komunikovat bez toho, aby nás dělila klávesnice a monitor. Snad tedy všichni budeme mít na paměti, ţe nic napsaného ani uměle vytvořeného na Facebooku se nedokáţe vyrovnat opravdovým záţitkům. Veronika Kuželová 3. A Staří versus Mladí Lidé vţdycky o mladé generaci říkávají, ţe je horší a horší. Je ale toto pravda? Váţně je společnost, ve které se pohybujeme pořád horší neţ dříve? Je to vţdy to samé starší generace říká o té mladší, ţe je drzá, nevychovaná a hloupá. Mladší zase říká o té starší, ţe je nepříjemná a pesimistická. Kdo z nich je v právu? Kdo z nich má pravdu? Víme mládí i staří, je součást kaţdého ţivota, přestoţe nemůţeme jednoznačně určit, jestli je člověk mladý či starý. I v tom věkově největším starci, se ukrývá čilost a bdělost chlapce. Pro období mládí je specifických pár věcí. U mladého člověka probíhá proces sebepoznávání, to je důvod, proč starší lidé nechápou ty mladé, říká se přeci, ţe člověk musí poznat sám sebe, aby mohl poznati druhé. Kdyţ mladý člověk nerozumí ani sám sobě, jak by mohl pochopit druhé? Dále tu máme proces utváření ţebříčku hodnot, ten není pevně stanovený, hodnoty tohoto ţebříčku skáčou ze příčky na příčku kaţdý den. Jak tedy tento člověk rozezná, co je dobré a co špatné? I období stáří má nějaká svá specifika. Období stáří je obdobím rekapitulace ţivota. Starý člověk přemýšlí nad správnými a špatnými rozhodnutími, kterých se ve svém ţivotě dopustil. Proto mohou starší lidé působit velice přecitlivěle. Musíme brát v úvahu, ţe z toho mají staří hodně za sebou. Co by tedy mohlo tento problém vyřešit? Podle mě by to dokázali dvě věci. Ochota a tolerance. Mladí by měli pomáhat starším, ve věcech, ve kterých jim staří brání a staří by měli tolerovat, ţe mladá generace prochází sloţitým obdobím. Miloslav Bím, II. D 21 KYTARA Je drnkací strunný nástroj s hmatníkem. Tón vzniká rozechvěním struny napjaté mezi dvěma pevnými body – nultým praţcem a vloţkou kobylky. Struny jsou rozechvívány drnkáním prsty nebo trsátkem. Hmatník umoţňuje získávat další tóny zkracováním chvějné délky struny přitlačením struny na praţec. Z hlediska akustického patří kytara mezi nástroje s doznívajícím tónem. Kytara je akordický nástroj – umoţňuje jednohlasou i vícehlasou hru. Vývoj a Historie Vývoj všech strunných nástrojů byl velmi sloţitý. Jednotlivé vznikající nástroje se navzájem ovlivňovaly a postupně se vyvíjelo velké mnoţství nástrojových odrůd a variant. Je historicky dokázáno, ţe drnkací nástroje jsou staršího původu neţ nástroje smyčcové a byly také častěji pouţívány. V průběhu vývoje docházelo často k přeměnám drnkacích nástrojů na smyčcové (a naopak). Nástroje procházely různými konstrukčními změnami – měnily se tvary korpusů, počty strun a jejich ladění, atd. Pro zesílení zvuku nástrojů se jako nejvhodnější začala uplatňovat tenkostěnná dřevěná rezonanční skříň (korpus). Postupně vzniká na některých strunných nástrojích krk, dochází k upevňování strun ve struníkovém zařízení (vznik kobylky) a k ladění v ladicím zařízení (hlavice s kolíčky). U nástrojů kytarového typu se postupně vyvinul korpus do tvaru široké arabské osmičky. Dvě ploché desky (přední a zadní) korpusu byly spojeny bočními deskami (luby). Krk i korpus byly asi stejně dlouhé a hlavice se mírně zalamovala nazad. Název kytary Moje westernová kytara pochází z arabského kitára a řeckého kithara. Koncem 18. století se kytara ve svém vývoji ustálila přibliţně do svojí dnešní podoby. Korpus získal kruhový rezonanční otvor a na krku byl hmatník s praţci. Kytara uţ měla dnešní ladění a počet strun (šest). Později se potom pro ladění začalo pouţívat šroubového mechanismu. Začátkem 19. století zájem o kytaru velmi vzrostl a kytara se stala oblíbeným domácím nástrojem – pouţívala se jako doprovodný nástroj ke zpěvu, uplatňovala se v komorní hře i sólově. Ve druhé polovině 19. století byla kytara částečně nahrazena klavírem, ale od 20. století začíná nový vzestup zájmu o kytaru, který trvá dodnes. Druhy kytar Akustické Španělská kytara (také jen španělka) – je charakteristická kruhovým ozvučným otvorem a nylonovými strunami. Pouţívá se především v klasické a španělské hudbě. Někdy se pouţívají i kovové struny, ale obvykle není na tuto zátěţ stavěna a tah strun nemusí vydrţet.Moje Španělská kytara. Westernová kytara má vetší tělo neţ španělka, kovové struny a uţší hmatník. Většina má také oproti španělkám orientační značky, které usnadňují orientaci na hmatníku. 22 Jumbo je kytara určená pro kovové struny, má také kruhový ozvučný otvor. Korpus má masivnější a krk je přizpůsoben většímu tahu kovových strun. Pouţívá se nejen v rockové a country hudbě. Elektrické a Elektroakustické kytary Elektroakustické kytary: Konstrukčně vycházejí z akustické kytary, ale jsou opatřeny snímačem, umístěným nejčastěji v kobylce. Mechanicko– elektrický převodník snímače bývá obvykle piezoelektrický a přeměňuje změny mechanického tlaku na elektrický signál, podobně jako mikrofon. Umoţňuje to zesilovat elektronicky zvuk nástroje, ale zvuk si zachovává barvu klasické kytary, na rozdíl od elektrofonické kytary s elektromagnetickým snímáním. Pro dosaţení ještě věrnějšího zvuku bývá piezoelektrický snímač někdy doplněn malým mikrofonem, umístěným uvnitř korpusu. V kytaře bývá vestavěn předzesilovač s ekvalizérem. Elektrická (Elektrofonická) kytara Kytara se na počátku 20. století začala pouţívat i ve velkých orchestrech, kde vznikal problém se sílou zvuku – hlas kytary zanikal. Hledala se tedy cesta, jak zvuk kytary zesílit a byly zkoušeny různé principy a konstrukce snímačů. Nejlépe se osvědčil elektromagnetický snímač. Dnes jej tvoří malé cívky umístěné pod strunami, ve kterých se při pohybu kovových strun indukuje malé elektrické napětí, které je následně zesilováno zesilovačem. Cívka můţe být společná pro všechny struny nebo má svou vlastní cívku kaţdá struna. Elektromagnetický snímač nesnímá vibrací desky ale chvění strun, elektrofonické kytary tedy nepotřebují korpus. To se odrazilo na konstrukci – tělo se vyrábí z masivní desky dřeva, plastických hmot či jiných materiálů, případně můţe i chybět úplně. Postupně se vyvinuly další typické znaky. Ladicí kolíky se někdy umisťují v jedné řadě. Dalším vybavením můţe být páka, zvaná tremolo (hovorově, avšak nesprávně) nebo vibráto (vibrapáka), která umoţňuje pohybovat při hře kobylkou a měnit tak výšky znějících tónů. Někdy bývají v kytaře vestavěny elektrické obvody jako předzesilovač nebo aktivní korekce.Elektrofonická kytara je na těle opatřena Moje elektrická kytara konektorem Jack 1/4", pomocí něhoţ se připojuje k zesilovači. Pouţití zesilovače dává kytaře charakteristický zvuk, který je součástí některých druhů moderní hudby. Signál z kytary se velmi často elektronicky upravuje pomocí dalších efektů jako např.booster, kvákadlo a pod. Jelínek Vojtěch, 1. A 23 TANEC Jdete za svým snem? Touţíte po slávě? Sláva něco stojí.. Jiţ od nízkého věku jsem byla vedena ke sportu. Pokusů bylo spousty, ale je na kaţdém z nás, pro co se nakonec rozhodne a bude se tomu plně věnovat… Při jednoduché otázce „Co je to tanec?“ se lidé rozdělí na dvě poloviny. Někdo začne jmenovat styly, c-walk, lockin, poppin a spoustu dalších.. A druhá část? Chápe co tanec opravdu je.. Pro mě osobně je to svět, do kterého můţu utéct, kdyţ je mi nejhůř... a naopak ho navštívit, kdyţ se mám dobře… Je to radost, štěstí, zábava. Je to něco, pro co se člověk musí obětovat. Kaţdý potřebuje nějaký záchytný bod. Kdyţ jsem s tancem začínala, odpovídala jsem tou první variantou. Nedokázala jsem pochopit, co to pro člověka znamená. Ale myslím, ţe by bylo dobré začít pěkně od začátku. Vţdy mě bavili taneční filmy a pozorovat lidi jak proţívají hudbu. Také jsem to chtěla zkusit. Kdyţ jsem jednoho dne jela v metru, uviděla jsem letáček s názvem tanečním skupiny. Na letáku byly napsány všechny informace pro začátek mého snu. Opsala jsem si informace o tom, kdy a kam se mám dostavit a doufala. Kdyţ jsem přišla na místo určené, byla jsem zaskočená. Kdo neměl moţnost to vidět nepochopí, přístup lidí k sobě byl neskutečný. Byli sehraní uţívali si kaţdý pohyb vypadali jako šťastná rodina. Záviděla jsem jim. Moc jsem chtěla být jednou z nich. A povedlo se mi to, stala jsem se součástí úţasného celku. Kdyţ jsem začala chodit na tréninky pravidelně, vţdy jsem na baru potkávala jednu dívku. Byla tam kaţdou hodinu, zajímalo mě, kdo to je a tak jsem se zeptala holek. Řekly mi, ţe dřív tancovala, a ţe já jsem obsadila její místo. Měla jsem plnou hlavu myšlenek, ale podle jejich výrazů jsem pochopila, ţe se jim o tom moc mluvit nechce. Nechala jsem to být. Celý trénink mi vrtalo v hlavě proč tu je, proč přestala s tancem proč je pořád tak smutná. Nedalo mi to, a po hodině jsem se odhodlala za ní jít. Byla jsem překvapená. Byla velmi sympatická a ochotná komunikovat. Sama mi řekla, ţe tuší o čem s ní chci mluvit, a tak jsme se dohodly na schůzku druhého dne. Byla jsem tam na čas, však i Veronika, tak se dívka jmenovala přišla v domluvenou hodinu. Sedly jsme si do blízké kavárny, a Veronika mi začala vyprávět její příběh. Rozhodla jsem se o něj s vámi podělit… Začala velmi vyrovnaným a klidným hlasem, měla velké plány a věděla, co chce. Její budoucnost by byla velmi pestrá. Chtěla si zařídit taneční studio a předávat své zkušenosti ostatním. Najednou se jí začal hlas třást a začala mluvit jak bez duše. Byla smutná, vzpomínala… Jednoho dne kdyţ jsem jela po škole jako kaţdý pátek s rodiči na chatu, stalo se to. Byla jsem 24 nepříjemná, jako kaţdý týden jsem přišla o páteční trénink. S našimi jsem se celou cestu nebavila, neţ se to stalo. Kdyţ jsme měli zatáčet do zatáčky z levé strany se na nás vyřítilo malé rodinné auto. Zbytek jsem si nepamatovala, probudila jsem se aţ v nemocnici. Byla jsem unavená a rozlámaná, ale pak jsem si vše vybavila a byla hysterická. Vedle mé postele seděla babička, a měla slzy v očích. Tázavě jsem se jí mlčky vydávala signály, co se vlastně stalo a jak jsou na tom naši. Řekla, ţe rodiče jsou v pořádku, ale jsou ještě na pozorování, ţe mě přijdou co nejdříve navštívit. Pak jsem si uvědomila, ţe problém je jinde. Mé nohy byly bez citu, rázem se mi z očí začaly valit veliké slzy. Uvědomila jsem si co se stalo, věděla jsem, ţe se mi v okamţiku rozplynuly všechny sny. Cítila jsem se sama. Pak jsem usnula. Druhého dne jsem byla nepříjemná, ale měla jsem příjemnou návštěvu. Přišla mě navštívit naše skupina. Rázem mi to došlo, ţe není konec, a ţe to ještě nemůţu vzdát. Dali mi kuráţ a naději. Díky nim tu spolu teď sedíme, řekla. Oni mi pomohli, abych začala znova ţít a bojovat. Začala jsem chodit na rehabilitace a cvičila jsem. Ţe je konec s tancem jsem věděla uţ první den, věděli jsme to všichni, ale doufala jsem, ţe budu mít šanci s nimi trávit čas alespoň tak, jak mě vídáš, kdyţ je pozoruji a uţívám si to zároveň s nimi. Tímto zakončila její zajímavý příběh, a já bych tímto ráda zakončila mojí práci na téma tanec. Snaţila jsem se vám vysvětlit fakt, co pro lidi tanec vlastně je. Jak k němu lidé přistupují a jak ho dokáţou procítit. Podle mého názoru má kaţdý něco, já mám přátele, rodinu a smysl ţivota. Kateřina Pilná 1. A BŮH Existuje celá řada náboţenství, která poukazují na to, ţe právě ten jejich Bůh či bohové jsou těmi nejvyššími „bytostmi“. Z mého pohledu lidé slepě věří, ţe právě Bůh jim pomůţe přečkat těţké časy (např.: chudoba, nemoci nebo hrozba nějakého nebezpečí), avšak záleţí jen a jen na nich, jak se v dané situaci zachovají a jaký bude jejich další krok. Říká se, ţe boţí cesty jsou nevyzpytatelné, dalo by se říci, ţe je to pravda, protoţe nikdo nevidí do budoucnosti a nemůţe vědět, co se stane, ale závisí na daném člověku, co udělá. Vše je jen řetězová reakce, kterou něco nebo někdo odstartoval a nikdo nemůţe vědět, co se v průběhu nebo na konci této reakce stane. 25 Řekové věří, ţe existuje více bohů a vztahují se k různým oblastem ţivota (bohové / bohyně války, moře, lásky, slunce, radovánek, zemědělství, vítězství, cti a mohl bych pokračovat, jejich cca 40) a vládne jim nejvýš postavený bůh Zeus. Toto se nazývá polyteistické náboţenství (víra ve více bohů). Můj osobní názor je, ţe Bůh, jako takový, neexistuje protoţe, kdyby existoval, tak by se o nás postaral a nestávali by se různé katastrofy, například jako nedávné zemětřesení v Japonsku a následná tsunami, která zabila tisíce lidí a ještě více lidí připravila o jejich domovy, majetek, blízké i o to „nejcennější“ a to je zdraví. Všechna náboţenství vykládají o tom jak je jejich Bůh milosrdný a ţe kaţdý má druhou šanci, ale obětem této katastrofy nikdo ţádnou druhou šanci nedal. Navíc tam teď hrozí výbuch aktivního reaktoru, tak kde je tady spravedlnost, kde je Bůh, kdyţ je ho nejvíce potřeba? Různá náboţenství mají různé Bohy a rozdílné způsoby a přikázání, kterými se řídí, ale jak máme vědět, kde se skrývá pravda, jestli vůbec nějaká je, kdyţ jsou tato náboţenství mezi sebou rozporuplná. Jsem zastáncem toho, ţe lidé se vyvinuli z opic a vše se postupně vyvinulo aţ do současné doby, tak jak svět známe. Vopolka Jiří, 4. C RECYKLACE ELEKTRONIKY Co je to elektroodpad? Mezi elektroodpad patří veškerá elektrozařízení, která jsou pro spotřebitele nepotřebná a rozhodne se jich zbavit, přičemţ zákon o odpadech rozlišuje mezi elektroodpadem z domácnosti (jako pračky, myčky nádobí, chladničky, vysavače, ţehličky,…) a jiným neţ elektroodpadem z domácností, který pochází z různých firem a společností (elektrické a elektronické nástroje, lékařské přístroje,…). Dnes je často jen jednou ze sloţek komunálního odpadu, který končí na skládkách. Vidíme ho bohuţel i v příkopech a lesích. Přitom obsahuje látky nebezpečné, které by měly být ověřeným způsobem zlikvidovány, ale i látky dobře vyuţitelné. K čemu je recyklace dobrá? Recyklací odpadů se šetří ţivotní prostředí a přírodní zdroje. Není třeba těţit nové suroviny a zachovají se primární zdroje našim potomkům. Zmírní se poškozování vodních zdrojů a krajiny těţbou. Recyklace přispívá k velkému sníţení spotřeby energií a počtu jízd kamionů při převáţení polotovarů oproti procesu primární výroby. Recyklace je i podnětem pro rozvoj nových technologií. Díky nim se neustále zvyšuje podíl odpadu, který můţeme vyuţít a nyní dosahuje aţ 95 %. Zprostředkovaně tak podporujeme i výzkum a vědu. Příkladem je oddělení vzácného europia z luminoforu v televizích, které vynalezli vědci Ústavu chemických procesů Akademie věd České republiky. Pochopitelně, recyklaci odpadu má i dopady sociální, přináší nová pracovní místa, zejména v místech, kde je velká nezaměstnanost. 26 Jak recyklace probíhá? U domácích spotřebičů se nejprve odšroubuje boční kryt poté přijde na řadu rozbruska, kterou se odříznou zbylé části krytu (např. zadní kryt který nelze odšroubovat). Pak spotřebiči dostane několik ran kladivem, aby korpus povolil. Pak uţ se jen štípačkami ostříhají kabely. Ze zbytku se vyndají zbylé součásti např. trafo, tištěné spoje, mikrozářič, motor, chladič, plasty, kabely atd.. Pak se do různých kontejnerů roztřídí to, co zbylo. Z těchto kontejnerů pokračují součástky do ostatních "recykláren" (plasty, kovy, ...). Jak likvidovat? První, ale z hlediska ţivotního prostředí nejméně vhodnou variantou je uloţení starých elektrozařízení na skládku. Druhou moţností je energetické vyuţití materiálů, kdy jsou vyřazená elektrozařízení vyuţita k výrobě energie nebo tepla ve spalovnách odpadů. Pro ţivotní prostředí nejpříznivější variantou je opětovné pouţití nebo materiálové vyuţití vyřazených elektrozařízení. Díky tomu se zabrání plýtvání cennými přírodními zdroji, které jsou spotře-bovávány při výrobě nových zařízení. Kam se starým spotřebičem? Staré spotřebiče lze nechat ve sběrných dvorech nebo přímo u prodejců. Ti mají povinnost vyslouţilé elektrospotřebiče od zákazníků převzít. O jejich recyklaci se pak starají výrobci a 27 dovozci prostřednictvím kolektivních systémů. Velkými spotřebiči se zabývá Elektrowin, Rema system, Asekol, a společnost Ecobat. Recyklace počítačů Počítače, které odevzdáte na některém se sběrných míst jsou odvezeny na zpracování do specializovaných společností. Zde jsou z elektrozařízení nejprve odděleny části, které si vyţadují speciální nakládání. Můţe se jednat o nebezpečné sloţky nebo naopak o hodnotné součásti, které jsou pak zpracovávány odděleně. Zbylé části jsou na speciální lince nejprve rozdrceny na drobné části a ty jsou s vyuţitím fyzikálních zákonů tříděny na jednotlivé materiály. Tato metoda umoţňuje získat ze starých počítačů různé materiály, které mohou opět vyuţity při zpracování nových výrobků. Ta část, kterou není moţné vyuţít materiálově je odvezena do spalovny, kde je vyuţito teplo získané jejich spálením. Statistiky V Evropské unii se ročnMateriály v počítačiě prodá 28 milionů počítačů a 23 milionů notebooků. David Beneš, výkonný ředitel firmy REMA Systém, která se zabývá recyklací elektroodpadu, odhaduje, ţe toto mnoţství obsahuje 51 tun stříbra, více neţ 10 tun zlata, 4 tuny palladia a 25000 tun mědi. Poplatky za recyklaci Co je recyklační poplatek? Recyklační poplatek, který platíte při nákupu nového elektrospotřebiče, připočítávají od srpna 2005 výrobci a dovozci k ceně všech nových elektrospotřebičů. Tento poplatek, se liší pro jednotlivé typy elektrospotřebičů a je odváděn do tzv. kolektivních systémů. Poplatky vybrané kolektivním systémem slouţí k financování sběru, svozu a recyklace vyslouţilých elektrospotřebičů. 28 David Vítek, 3. C TOALETA V ČASE Slovo toaleta bylo přejato z francouzštiny, kde znamenalo kadeřnictví a péči o tělo. Začátek toalet se datuje pravděpodobně okolo 25. století př.n.l. , kdy se objevily na území dnešního Pákistánu. Tyto toalety byly v kaţdém domě a byly propojeny systémem kanálů. Další toalety byly ve starověkém Egyptě a Číně. V Říme se toalety pouţívaly hlavně v lázních, ve kterých Římané trávili mnoho času. V Egyptě se jako hlavní kanalizace pouţívala tamější řeka Nil. Naproti Egyptě a Číně byli v Babylonii o něco pozadu, protoţe tady se pouţívaly jenom zařízení podobná kadibudkám. Do země byla vykopána díra, do které obyvatelé vykonávali potřebu. Ve středověku se upustilo od více společenských toalet a pouţívaly se suché toalety , které nebyly nijak komfortní. Na hradech se nazýval prevét a byl umístěn ve věţích. (prevét – nejčastěji ve formě arkýře opatřeného kamennou sedačkou s otvorem, či podobně vybaveného výklenku ve zdi. Tato druhá varianta je známa jiţ z románských hradů . V obou případech fekálie padaly přímo k patě stavby.) 29 Pod vlivem církve se upustilo od společných toalet, takţe kaţdý měl mít svůj, ale lidé se neostýchali vykonávat potřebu před sousedy a ostatními lidmi. Hlavně hygiena ve středověkých sídlištích byla otřesná. Lidé všude rozhazovali odpadky a lidé neprojevovali ţádný zájem nepořádek uklízet. Nočníky s exkrementy vylévali přímo na ulici z okna. Společně s narůstáním obyvatelstva a zanedbávanou hygienou se začaly zvyšovat počty nemocí jako byl mor. V renesanci zůstalo vše při starém, co se týká obyčejných lidí. U vyšších vrstev se toalety, ale i umyvadla nebo kohoutky, začaly více zdobit různými uměleckými ornamenty, aby byly příjemnější pro jejich majitele. S renesancí přišla novinka, kterou byla splachovací toaleta. Splachovací toaletu vymyslel v roce 1596 sir John Harington pro Alţbětu I., kterou pojmenoval The Ajax. Byla vyrobena z nádrţky na vodu, vypouštěcí trubky, prkenného sedátka, trubky z nádrţky, odpadu a výtoku do ţumpy. Voda se dovnitř vpouštěla ventilem a tryskala tak důmyslně, aby omyla celou plochu. V Anglii byla terčem posměšku, ale ve Francii se ujala pod jménem Angrez. Další větší vylepšení přišlo roku 1738, kdy J. F. Brondel vynalezl splachovací toaletu ventilového typu. Splachovací toaleta byla od té doby stále vylepšována a byla doplňována o patenty, které přetrvaly dneška. Roku 1775 Alexander Cummings vynalezl vodní uzávěr, který je pouţívaný dodnes. Tento uzávěr vyuţívá stojící vodu na uzavření výpustu mísy, zabraňující úniku kalního vzduchu z kanalizace. Jeho design měl posuvný ventil ve výpustu mísy nad vodním uzávěrem. Commingův splachovací záchod patentovaný v roce 1775 O dva roky později, v roce 1777 dostal patent Samuel Prosser za záchod s pístovým klozetem. První, kdo vyráběl splachovací toaletu byl Angličan Joseph Bramah, který otevřel svou firmu v roce 1778. Jeho záchody byly pouţívány především na lodích. V následujícím desetiletí se objevil opravdový mistr mezi anglickými výrobci toalet, kterým byl Thomas Twyford. Vyrobil první bezuzávěrovou jednodílnou klozetovou mísu z porcelánu, místo běţně pouţívaných vytvořených z kovových nebo dřevěných dílů. Vnitřky toalet se však nezměnily. O ty se postaral aţ patent J. G. Jenningse z roku 1852. V jeho míse byla vytvořená mělká prohlubeň naplněná vodou, z které se obsah splachoval proudící vodou přes zápachovou uzávěrku (sifon). V roce 1884 se v Londýně konala zdravotnická výstava a zlatou medaili tu získalo toto splachovací zařízení s vznešeným názvem Pedestal Vase (váza na podstavci). Jeho součástí bylo i oválné záchodové prkénko, jaké se uţívá dodnes. V domácnostech se většinou pouţívá se splachovací šňůrkou nebo tlačítkem, ve klasický splachovací záchod veřejných budovách mohou být ovládány senzorovým systémem, který spláchne jakmile osoba odejde. Sifon je vodní uzávěr, zpravidla zabudovaný v porcelánové záchodové míse, který zabraňuje úniku zápachu z kanalizace. Obvykle je viditelná jako ohnutá roura vyčnívající zezadu. Za normálního stavu mísa obsahuje malé mnoţství vody, které stačí na vytvoření vzduchového uzávěru v sifonové rouře. Po spláchnutí se do mísy dostane rychle takové mnoţství vody, které způsobí dostatečný proud k zaplnění sifonu, coţ vede k vyprázdnění obsahu mísy. Proud se stopne, kdyţ hladina kapaliny v míse klesne pod první oblouk sifonu, coţ vede k obnovení základního stavu. Lukáš Pojer 1.D 30 ÚVAHA NA TÉMA LEGALIZACE MARIHUANY Marihuana je droga a jako taková je špatná, protizákonná a ten, kdo ji začne kouřit, skončí u tvrdých drog a zemře. To nás učili na základní škole v rámci prevence uţívání drog. Ale co najdeme, kdyţ se ponoříme skrz roky prohibice, aţ do let kdy byla marihuana místy legálnější neţ alkohol? Kdy, kde a proč bylo konopí poprvé zakázáno? Počátek všeho byl na začátku 20. století v Americe. Konopí zde bylo jednou z nejpěstovanějších plodin. Z konopí se vyrábělo oblečení, lana, papír, oleje i léky. Byla to (a stále zůstává) plodina s nejširším vyuţitím na celém světě. Do státní kasy ročně přiváděla miliony dolarů. Tak proč by jí někdo mohl chtít zakázat? Právě proto. Konopí jednoduše nemohly dřevařské společnosti a nově i PVC konkurovat. Ale stačilo několik muţů s dostatkem peněz a vidinou ještě více peněz, a z nejvýdělečnější plodiny Ameriky byla marihuana. Muţ, který se o zákaz konopí zasadil nejvíce ze všech se jmenoval William Randolph Hearst. William Randolph Hearst byl americký tiskařský magnát a vlastník několika papíren vyuţívajících dřevo, a co je nejdůleţitější, uměl psát to, co lidi v USA v tu dobu chtěli číst, tudíţ o škodlivosti černochů a Mexikánců pro bílé obyvatelstvo. The New York Journal začal ve 30. letech psát o nehodách, při kterých se v autě našla marihuanová cigareta a o nehodách pod vlivem alkoholu (podle statistik jich bylo aţ tisíckrát víc) zarytě mlčet. Jeho redaktoři dokonce popisovali, ţe si „negři a Mexikánci“ pod vlivem marihuany dovolí stoupnout bělochovi na jeho stín, podívat se mu do očí, pak si prohlédnout jeho ţenu a dokonce se přitom i zasmát. Hearstova propaganda, peníze a spojenci jako Harry Anslinger (pozdější šéf Federálního úřadu pro narkotika) vedli v prosinci roku 1937, i přes protesty Americké lékařské asociace, k zavedení kolkového zákonu, coţ znamenalo, ţe kdo chtěl pěstovat konopí nebo prodávat oleje a léky z konopí vyráběné, musel vlastnit kolek a ten se nevydával. Nikomu. Aţ do druhé světové války kdy Spojené státy opět potřebovaly lana a textil z konopí. Ale během války se zjistilo, ţe vojáci po marihuaně nejsou vůbec agresivní, ba na opak jsou pacifisté, takţe z obavy ţe by Sovětský svaz mohl marihuanu pouţít pro oslabení americké bojeschopnosti. Tak se Harry Anslinger v roce 1948 zasadil o úplnou prohibici, paradoxně z úpně opačného důvodu neţ byla zakázána předtím. A díky OSN a Sovětskému svazu po válce zavedla prohibici i Evropa. A proč vlastně marihuanu znovu legalizovat? Pokud vynecháme notoricky známé léčebné účinky marihuany tak zde máme otázku černého trhu. Stát přichází ročně o miliony korun, které by mohl vydělat na daních. Ty peníze by mohli mít lepší vyuţití neţ osobní potřeby dealerů a pěstitelů. Ale na druhé straně tu máme zdravotní komplikace způsobené marihuanou. Všichni přece vědí, ţe marihuana zabíjí mozkové buňky, tak nás to učili ve škole. Málo kdo ale ví, jak se na to přišlo. Pokus probíhal tak ţe opicím pouštěli plynovými maskami kouř z marihuany kaţdý den po dobu 3 měsíců. Poté začali umírat. Při pitvách se prokázalo, ţe jim v podstatě odumřel mozek. Po delším čase ale vyplynulo, ţe ke kouři z marihuany vědci jaksi opomněli přidat kyslík, takţe opice vlastně kaţdý den 5 minut dusili. Ano, při tom umírají mozkové buňky. Ovšem závěr tohoto experimentu uţ citovalo tolik médií, ţe se najde sotva někdo kdo by tomu nevěřil. Ve skutečnosti v celé historii lidstva nikdo nezemřel na samotné uţívání marihuany. Marihuana má ovšem i jedno skutečné riziko. Kouření marihuany v dospívání můţe nastartovat vrozené předpoklady ke schizofrenii. Dětem by se marihuana opravdu neměla dostat do ruky. Legalizací by se částečně vyřešil i problém jejího uţívání mladistvými. V obchodech, kterým by hrozila ztráta licence by někoho mohl i zajímat věk zákazníka. Dealery věk nezajímá, hlavní jsou peníze. Pokud by navíc přestala být marihuana povaţována za drogu měl by někdo chuť zkusit nějakou tvrdší? Má někdo chuť zkoušet pervitin, protoţe pije alkohol? Odpadl by celý problém se „vstupní drogy“. Zůstává otázka: Potřebuje Česká Republika vůbec legalizaci, kdyţ je tady tak silný černý trh? Podle mě ano, protoţe koho naši policisté chytí s větší pravděpodobností, dealera nebo pěstitele, kteří to dělají pro peníze a jak se říká, umějí v tom chodit, nebo babičku, která se konopí pěstuje na zahrádce, protoţe si z něj dělá mastičky na bolavé klouby? Stát by neměl upírat nemocným 31 snadnou, bezbolestnou a přírodní léčbu jenom kvůli rokům pomluv a mystifikací, které se na ní usadily. Česká republika je ve srovnání s EU, co se týče trestů za obchod s drogami, někde uprostřed. Spolu se Španělskem a Holandskem jsme ale jediní, kde není trestný čin drţet drogu pro vlastní účely. Na závěr jsem chtěl zdůraznit, ţe konopí bylo pro léčbu nemocí uţíváno uţ před více jak 4 tisíci let! Tak jak je moţné, ţe dnes z něj je ilegální droga? To je moc propagandy opravdu tak velká? To dokáţou být lidé ve 21. století opravdu tak zpátečničtí? Opravdu je moţné odmítat řešení jen kvůli předsudkům? Martin Vobecký, 2. D PŘEDNÁŠKA O DROGÁCH Přednáška, zabývající se problematikou drog, se konala 3. 6. 2011 v kině Blaník na Václavském náměstí. Na začátek programu jsme zhlédli poučný document a po něm následovala přednáška s diskuzí na téma „Drogy kolem nás“. Touto přednáškou nás provázel doctor, zabývající se problematikou drog, a dlouholetý policejní kriminalista, nazývaný policejní „Menšík“. Do tohoto procesu diskuze vstupoval se svými písničkami hudebník Ivan Hlas. Přednáška se zaobírala následujícími směry: problematikou drog, jejich uţívání, výroba a distribuce. Drogy ovšem nebyly jedinou náplní přednášky. V poslední části se přednáška začala zabývat i problematikou kriminální činnosti, způsobenou uţíváním drog. Dále zde byly zmíněny i zákony a vyhlášky související s drogami. Zakázané a povolené drogy, nebo povolená mnoţství zakázaných látek pro osobní potřebu. Na závěr jsme si poslechli písničku od Ivana Hlase a rozloučili se. Bliţší informace o prevenci a problematice drog najdete na stránkách: http://www.facebook.com/l/eae3fz3SdfA9WLGRK0l7iarBDDQ/www.drogy-info.cz Autor textu: Jan Vejvoda PROČ SPORTOVAT? Proč sportovat? To je otázka, kterou si pokládá mnoho lidí. Pro kaţdého to znamená něco jiného. Někdo vidí sport jako jízdu na koni, snowboarding, fotbal, hokej, atletiku. Ve virtuálním světě to můţe být dota, wowko, travian, COD a mnoho dalších anebo různé karetní hry, modelářství, šachy a v neposlední řade i hazardní hry. A dodatečně například extrémní sporty, seskok padákem, bungee dumping, ski cross,rally. Je důleţité si poloţit otázku, co nás z toho můţe bavit anebo chceme vyzkoušet (v některých případech i z donucení). Maminky většinou své ratolesti berou do bazénu, aby se nebály vody a naučili se plavat. A tam to všechno začíná fotbal, plavání, florbal, atletika nebo skaut a další podobně oddíly. Tím zjišťujeme, co nás baví jestli je tam něco zábavného kde se smějeme nebo pouze sedíme a nic nám to neříká. Největší utrpení je pokud je dítě donuceno k něčemu co ho nebaví dlouhodobě protoţe jsou situace kdy tam dítě nechce, stydí se a nakonec zjistí ţe je to naprosto úţasný. Někteří se potom můţou i tím ţivit, dělat trenéra anebo být pouze fanoušek. Jedna z dalších důleţitých věcí je kdy sportovat, jestli v týdnu, o víkendu, ráno před školou (prácí), anebo po celém dnu jako odpočinek a uvolnění. Já osobně zastávám názor, ţe je lepší v týdnu po škole přijít domů, najíst se a vyrazit sportovat, poté přijít domů a odpočívat, někdy se i něco naučit, s čistou hlavou bez problémů, co zase musím další den udělat. Někteří zastávají se ráno protáhnout nebo si zaběhat a uvolnit se do celého dne. Anebo jako většina mladých lidí v práci sedí u počítače a hrají různé online hry, chatují na Facebooku, nebo prostě spí. 32 Další podle čeho si vybírat sport je pokud je aktivní nebo pasivní. Já preferuju aktivní sport, protáhnu se u něj, pobavím se s kamarádkou. A občas zajdu do sport baru si dát pivo (atleti říkají doplnit minerály). Ale naopak třeba takové šachy rozvíjí logické myšlení předvídavost, vypočítavost a mnoho dalších vlastností. Někdo dělá jógu nebo jiné bojové umění na protaţení, uvolnění a v neposlední řadě i odpočinek. Plavání je snad jeden z nejlepších sportů. Při něm děláme všechno najednou, a kdyţ je člověk unavený, stačí zajít do vířivky. A jedna z dalších náročných otázek jsou peníze. Velice sportů je náročné na peníze jízda na koni, hokej, golf, motorky a mnoho dalších. Záleţí na finančních prostředkách rodiny nebo jednotlivce. Fotbal, atletika, šachy, ping pong a podobně to je otázka od nějakých 300-5000 korun. Záleţí na jaké úrovní se sportu chcete věnovat, jestli jednou týdně nebo kaţdý den. Já to dělám spíš rekreačně, a ţe mě to baví, udrţuju si fyzičku a můţu se občas i opalovat. A co třeba sex? To by asi mnoho lidí nenapadlo, ţe bych to zařadit do sportu. Sex zná skoro kaţdý, někdo ho má denně, někdo týdně, někdo ročně …. Uvolňuje mysl, procvičuje fyzickou kondici, sbliţuje, dokáţe urovnávat problémy. Sex funguje prý i jako elixír ţivota a mládí. Mnoho lidí to dělají pro sebe, uspokojení ze zábavy, nebo jenom, aby si vylepšili postavu a trochu shodili. Myslím si, ţe tenhle názor se mnou bude sdílet více lidí, neţ já sám. Sex, můţe být krásný a uvolňující, ale taky ošklivý, protivný, bolestivý, a někdy si můţete odnést následky následky na celý ţivot. Stejně jako u jakéhokoliv jiného sportu. Na konec bych řekl, ţe v podstatě cokoli, kromě přejídání se, co člověk dělá, můţe brát i jako sport. Bez omezení věku, zdraví a psychickém stavu. Rozhodně ale budu toho názoru, ţe člověk by se měl pohybovat, neříkám běhat, plavat a tak dále kaţdý den do vysílení, ale aspoň 23x týdně někam vyrazit a udělat něco pro své zdraví. Ondřej Zelený 1. C ROZHOVOR O JACHTINGU S MICHALEM KLIMENTEM Ahoj, nejprve bych vás poprosil o krátké představení, aby čtenáři věděli, s kým mají tu čest. Jmenuji se Michal Kliment a studuji na této škole třetím rokem ve třídě 3. C. Jaký typ sportu provozujete? Okruhový jachting Jak jste se k němu dostal? Přes kamaráda, který chtěl dělat něco netradičního, ale nechtěl začít sám Jezdíte nějaké závody v zahraničí? Ano, docela často… V zahraničí je daleko větší konkurence a také mnohem početnější závodní pole… proto „venku“ získávám nejvíce zkušeností Jaké typy soutěţí či závodů existují? No… typy jsou stejné jako v kaţdém sportu… 1, V Čechách je vypsaný Český Pohár(seriál 6ti závodů z jehoţ celkového pořadí e určuje reprezentace a kvalifikace na MS a ME), MČR , a pak nějaké krajské přebory atd. … ale na ty uţ nejezdím … 2, Zahraniční… MS, ME, Světový Pohár, otevřené mistrovství jednotlivých státu …. 33 Jak dlouho tento sport provozujete? Od roku 2004 čily… 7mým rokem Zaznamenal jste nějaké zásadní úspěchy? V číslech 14. místo na MS, 2 místo v cel. Českém poháru, vicemistr Německa … Jaké je potřeba vybavení? Loď :D … ale ta se dá většinou půjčit od klubu. Potom plachty, ty si teď kupuju sám, ale dají se taky půjčit. Kilometry provazu, spousty kladek … a pak nějaké to oblečení neoprény, sucháč, plovací vestu… Jo a pak akcie nějaké ropné společnosti (jen loni kvůli najezděným kilomertům musel táta 3x na „Technickou“)… Na kolik tento sport vyjde +- za 1 rok? To záleţí… za normálních podmínek 200 – 300 tisíc, ale kdyţ je ten rok mistrovství v Argentině tak pak ještě o “trošičku“ víc :D … Jak vypadá vaše jachta (typ,vzhled,jízdní vlastnosti,cena...) ? Trup lodi je 4m20cm dlouhý a 1m60cm široký.Stěţen je 6,30m vysoký. Plocha plachet 21m2. Vaţí asi 80 kg… Ale to jsou jen ty nesmyslná čísla pod kterými si stejně nikdo nic nepředstaví… Jízní vlastnosti? Největší omyl lidí je, ţe si myslí, ţe je to auto akorát na vodě. Tohoto názoru se zbaví hned při první krizové situaci. Loď Vám nezatočí hned. Má nějakou svou „latenci “. ale daleko Horší je, ţe NEMÁ BRZDU!!! S motorovou lodí zastavíte upně v pohodě ale kdyţ máte jen plachty tak stále jedete coţ si je třeba uvědomit při přistání nebo při závodě. Třeba u obeplouvání bojky. V průběhu závodu plujete většinou sami, ale bojku mají všichni stejnou. Proto se stává, ţe se na ni přiřítí 60 lodí (ani jedna nemůţe brzdit i kdyţ by chtěla) a musí se tam všichni nějak poskládat. Tak vznikají největší „řeţby“ … Cena plně vybavené je zhruba 200 000Kč. Jezdíte v nějakém týmu nebo sám?Máte posádku? Jezdím ve stálém týmu ještě s jedním klukem Tvůj největší záţitek ze závodů? Největší??? Asi před dvěma roky jsme přijeli na závody do Holandska o jeden den dřív, abychom ještě lehce potrénovali. Před vyplutím přišlo varování, ţe večer dorazí bouřka. Vzali jsme proto tedy kolíky a zdvojili „šňůry“ od stanu. Neţ jsme odrazili, bylo řečeno ţe se brzy vrátíme a nebudeme trénink zbytečně protahovat… kdyţ jsme byli nejdále od břehu předpověď se náhle změnila a bouřka přišla o pár hodin dřív. To nám i bez internetu rychle došlo… Náhle se zatáhlo a pak začalo „peklíčko“. A výsledek? 3 ohnuté stěţně jeden utopeny spinakr a dvoje zničené plachty. Na čtyři lodě slušné skóre. Jaké zahraniční destinace jste navštívil? Argentinu(Buenos Aires), Holandsko(IJsselmeer), Portugalsko(Tavira), Španělsko(Almerie), Itálii, Francie, Polsko, Slovensko, Slovinsko, Chorvatsko, Německo, Rakousko… 34 Kam jezdíte nejčastěji? Do Holandka, Německa a zbytku sousedních zemí Jak dlouho jsi nejdéle strávil na lodi? nemáme světla po západu nesmíme plout … jinak asi týden ale to bylo na jiné lodi… Jaká národnost je v tomto sportu nejlepší? Hmm… Asi Angličané, Australané a Argentinci Máte sponzora? Od počátku hospodářské krize mám jen jediného sponzora a to jsou moji rodiče :D Jste pro opačné pohlaví atraktivní, kdyţ provozujete tuto činnost? :D … těţko říct … ale jestli jsi to „nějaká“ přečte aţ sem tak moţná jo :p Plánujete nějakou kariéru do budoucna? Ano… docela ano… ale je to ještě tajný ;) Nějaké české osobnosti jachtingu? Lenka Šmídová, David Kříţek, Michal Maier, Veronika Fenclová… Děkuji za rozhovor Autor : Stanislav Veselý SPORTOVNÍ KURZ 2O11 Z pohledu vedoucího kurzu Červená, ţlutá, modrá, bílá, růţová a zelená. To jsou barvy, které letos dominovaly na Machově mlýně. V místě, kam jiţ několik let jezdíme s prvním ročníkem na sportovní kurz. Jednotlivé třídy si pořídily vskutku nádherné a originální dresy. K tomu vlastní pokřik a o atmosféru bylo postaráno od prvního okamţiku. Opět byl kurz pojat jako souboj tříd mezi sebou. 5 –ti denní klání se skládalo z několika turnajů a soutěţí. Vše se podařilo uspořádat, vše se stačilo díky nádhernému počasí dohrát. A nebylo toho zrovna málo. Odehrálo se 11 fotbalových utkání, 10 nohejbalových, 30 35 volejbalových, 10 kin-ballových zápasů. Plus další a další neoficiální, přátelské, tréninkové mače. Hrál se i softball, badminton. Mimo sportovní hry se také střílelo, bojovalo s noţi i meči a skákalo na trampolíně. Vyuţili jsme i krásné koloběţky, nafukovací čluny. Vůbec bazén byl v horkém počasí hojně vyuţíván. Dokonce jsme mohli uspořádat třídní štafetové plavecké závody a plavání zařadit i do závěrečného MARATÓNU. Vrcholem kurzu byl 6 km branný závod hlídek. Opět se vydařil a závodníci podali vynikající výkony. Během pobytu musíme navštívit nedaleký Krakovec, to uţ je samozřejmá součást programu. Letos se nechalo namotivovat 19 borců a cestu zpět vzali poklusem. Tedy spíše sprintem. 3 km terénem za 12 minut, to není vůbec špatné. Šampiónem 2011 se mohl stát pouze jeden tým, ale je potěšitelné, ţe kaţdá třída dosáhla alespoň jednoho dílčího úspěch, vítězství. VÝSLEDKY: 1. „JANOTA´S ARMY“ 1. C (vyhráli volejbal, test Krakovec, plavání) Markéta Parkanová,Filip Krystl 2. „MODŘÍ MROŢI“ 1. A (vyhráli fotbal, herní víceboj) Martin Koňařík, Libuška Dlouhá 3. „BÍLÍ“ 1. B (vyhráli maratónskou štafetu) – Miroslav Houska, Oldřich Blaţíček 4. „RŮŢOVÍ“ 1. D (vyhráli kin-ball) - Jana Emingrová, Jiří Kubát 5. „ZELENÍ“ 1. L (vyhráli branný závod) – Blanka Čechová, Radek Koritenský Vítězům ještě jednou blahopřeji, ale mnohem více si cením atmosféry, kterou tvořili všichni zúčastnění. Za to všem děkuji. Zvlášť pak všem vedoucím, instruktorům, zdravotníkovi a místnímu personálu. A také tomu nahoře, který nám zajistil nádherné počasí. Škoda, ţe kurz nemohl trvat déle. Spoustu činností jsme museli vynechat nebo zkrátit. Ale i tak snad lze kurz hodnotit jako úspěšný a pohodový. Mgr. Liboslav Matoušek SPORTOVNÍ KURZ Všechno začalo v pondělí společným srazem. Za chvíli jsme byli jiţ všichni v autobuse a vyrazily jsme na cestu. Po vystoupení z autobusu nás čekala cesta do komplexu jménem Machův mlýn. To bylo naše útočiště na 5 dnů, zde se všechno odehrávalo. Jen co jsme dorazili, rozdělili jsme si chatky a dořešila se počáteční organizace. Pak jsme zjistili, ţe budeme hrát kin-ball, fotbal a volejbal. Celý týden jsme hráli hry, na své si přišel kaţdý. Někdo si zaplaval, někdo zastřílel a někdo si zahrál šachy, moţností bylo mnoho. Sportovního vyţití bylo pro všechny dost, všichni jsme se zapojili do nějaké aktivity. V průběhu sportovního kurzu jsme se všichni zúčastnili i přednášky o sebeobraně, zasoutěţili si a to, co bylo hlavní podstatou celého kurzu…. lépe se poznali. Většinou panovala sportovní, ale celkem klidná atmosféra. Soutěţivost se samozřejmě projevila, ale hráli jsme v duchu fair play, i díky tomu došlo k minimu zranění za celý týden, kdy jsme hráli. Z mého pohledu byl SP kurz povedený, předčil mé očekávání a klidně bych podobnou akci zaţil znovu. Poznali jsme se mnohem lépe, neţ kdyţ sedíme v lavici, zasportovali jsme si, unikli jsme z kaţdodenního stereotypu a vrátili se ţiví zpět domů. Co více jsme si mohli přát… 36 Vojtěch Langmajer SPORTOVNÍ KURZ 1. ROČNÍKŮ 2011 Ve dnech 23. - 27. 5. 2011 jsme se zúčastnili sportovního kurzu v Machově mlýně. Povinná účast všech studentů prvních ročníků vedla v masivní dav rozjařených „puberťáků“. Tím bych chtěl hned z kraje poděkovat profesorům a jejich asistentům za skvělé zvládnutí situace - celé akce se obešla bez většího problému a za to jim všichni děkujeme. Počasí nám letos opravdu přálo - první čtyři dni bylo krásné sluníčko - ano mnohdy aţ moc, ale to zachraňoval bazén, který byl skutečně příjemným ochlazením. Zkazilo se aţ ve čtvrtek večer, kdy přešla nad táborem menší průtrţ mračen. Co vás ale asi zajímá nejvíc - co se tam dělo? Kurz byl postaven na zápolení tříd v různých disciplínách - hlavní část tvořily týmové míčové hry - kin-ball, fotbal a volejbal ve stylu kaţdý s kaţdým. Podpořeno to bylo jednotlivými disciplínami jako štafetový závod v plavání tříd - povinná účast 20 plavců za kaţdou třídu - nevěřili byste, jak je někdy těţké sloţit tým. Dále vědomostní test z návštěvy Krakovce - jen tak mimochodem, zdejší průvodce byl velmi osobitý, samozřejmě v dobrém slova smyslu - jeho vyprávění bylo opravdu fascinující. V posledních 37 dnech se konala multi-soutěţ - nohejbal, volejbal, šachy, piškvorky, ping-pong, sebeobrana, závody na koloběţkách atd., dále „orienťák“ a poslední den velký závod tříd - cílem bylo dosáhnout dohromady 150 kol v plavání, běhu popředu a v běhu pozadu, podmínkou byla účast kaţdého ţáka třídy. Přestoţe jsme my - 1. A - skončili aţ druzí, měli jsme mnoho důvodů si gratulovat - náš fotbalový výběr skončil na 1. místě a i v dalších disciplínách jsme si vedli velmi dobře. Naším skutečně největším úspěchem ale bylo, ţe jsme se jako třída dokázali vyhecovat. Ti kdo měli volno, jiţ od začátku fandili a hesla „Co je mroţí to je boţí!“ a „Co je modrý to je dobrý!“ skvěle vyburcovali atmosféru. Později s fanděním začali i další třídy, ale všichni musí uznat, ţe naši rowdies byly prostě nejlepší. Jan Bastl 1. A POPRASK – NOHEJBAL V pátek 3.6 se na antukových kurtech SK Meteor konal turnaj středních škol v nohejbalu trojic. Turnaj byl pro nás velmi důleţitý, jelikoţ jsme nutně potřebovali body do finišujícího Poháru primátora 2011. Chtěli jsme se umístit co nejlépe a hlavně jsme touţili pokořit konkurenční školy (G. Arabská, G. Postupická a SPŠS J. Gočára). Proti loňsku byla nominováno nové druţstvo ve sloţení Vašek Oppelt (3.C), Lukáš Mrňka, Jakub Spousta (oba 1.D) a Jirka Lehký (1.B). Tentokráte jsme měli štěstí i na los. Skupina C byla pouze tříčlenná a nebyl v ní ţádný velký favorit. První dva týmy postupovali do další fáze turnaje. Od prvního kopnutí do míče vše vypadalo velmi dobře. Naši kluci byli jasně lepší neţ soupeř ze soukromé školy MICHAEL. Vcelku hladce vyhráli 2 : 0. Se SPŠE Ječná jsme uţ jistě postupovali, a tak v tomto zápase šlo o umístění ve skupině a o lepší nasazení do play-of. Začali jsme výborně, ale pak na nás přišla slabší chvilka. První set jsme si prohráli sami. Ve druhém uţ jsme dominovali a nakonec postoupili z prvního místa. Coţ se později ukázalo, jako dost důleţité. I na ostatních hřištích vše probíhalo podle našich plánů. Arabská prohrávala, Gočáři také, a tak jsme čekali ještě na Postupickou, jestli náhodou nevyhraje a nenastoupí proti nám v boji o postup do finálové čtyřky. Nestalo se a na nás čekalo druţstvo Gymnázia U Libeňského zámečku. Tento zápas o všechno jsme ovládli od samého začátku. A kdyţ uţ jsme si mysleli, ţe jsme ve finále, přišel další herní výpadek. A tak se muselo za stavu 1 : 1 rozhodovat ve třetím setu. Naštěstí krize byla pryč a my jsme postoupili mezi nejlepší 4 školy. Medaile byla na dosah. Ještě porazit aspoň jednu školu. Podařilo se to hned v následujícím utkání. Dost suveréně jsme smetli z kurtu hochy ze SOU Belgická. Bylo jasné, ţe tento turnaj bude pro nás úspěšný. Na další dvě favorizované školy uţ jsme neměli, i kdyţ jsme je dost potrápili. Bronzová medaile a získané body byly nádhernou odměnou pro nadšeně bojující kluky. 1. Gymnázium Jaroslava Heyrovského 2. EUROŠKOLA Praha 3. Smíchovská SPŠ 4. SOU Belgická ANTIFETFEST Jmenuji se Rašid Fidratovic Garipov a jsem studentem 2.rocníku této školy. Moji největší zálibou jsou videa, respektive jsem videomaker. V letošním roce se opět konala filmová soutěţ nesoucí název Antifetfest a já jsem tam se svou produkcí nemohl chybět. Natočili jsem snímek dlouhý 15 minut (maximální moţná délka) a odeslali. Náš film poukazoval na sociálně patologické jevy, stejně jako 61 dalších. 38 Dostali jsme se do samotného finále celé soutěţe a byli jsme promítáni v kině Světozor pod záštitou naší školy a mé produkce. Nevyhráli jsme, ale byli jsme druzí, coţ je pro nás silný úspěch a obrovská motivace pro natáčení do dalších let. Film jsem natáčel se svými přáteli jenţ chodí na Podskalskou střední a natočili ho za 3 dny. Následovně jsem ho stříhal asi 14 dní, pres software výrobců Sony a Adobe. Výsledkem práce jsou velkolepé ceny a několik rozhovoru v televizi. Méně slov a více videa, sledujte moje stránky, kde se dovíte vše co je třeba. Film nesoucí název ADRENALIN je jiţ také ke shlédnutí. WWW.FURIOUSSMALES.OWN.CZ, chtěl bych vás všechny poprosit o komentáre, pouţití tlačítka "libí se mi" na naší Facebook FUN stránku a sdílení naších videí, protoţe vy jste ti, jenţ nás podporují a motivují. Do budoucna mne uvidíte figurovat v SSPS TV v čemţ jsem vděčný našemu řediteli! Tešte se na další videa a nezapomeňte, Galileo Galilei kdysi řekl: "A přece se točí!". Garipov Rašid, pro PRESÍK. 39 PŘÍSPĚVKY STUDENTŮ, KTERÉ SE JIŢ NEVEŠLY DO TIŠTĚNÉ VERZE OTEVŘENÝ DOPIS MINISTROVI ŠKOLSTVÍ MGR. JOSEFU DOBEŠOVI K NOVÉ STÁTNÍ MATURITĚ Váţený pane ministře, jako letošní maturanti vyjadřujeme hlubokou nespokojenost s průběhem a kvalitou nové státní maturity, zejména v předmětu český jazyk a literatura. Mrzí nás, ţe naše úspěšnost/neúspěšnost u maturity (zejména v tomto předmětu) nebude vypovídat nic o našich znalostech a schopnostech, jako tomu bylo alespoň na většině škol doposud. Ţádáme Vás, aby byla znovu otevřena diskuze o nutnosti jednotných celostátních maturit, aby tato diskuze byla vedena především s odbornou veřejností a bylo znovu zváţeno, zda nelze stanovených cílů dosáhnout vhodnějšími a efektivnějšími opatřeními. Dále Vás ţádáme, aby v (nejhorším) případě pokračování maturit podle letošního modelu byla provedena náleţitá kritická analýza všech částí letošních maturit a byly z ní vyvozeny patřičné změny. Ţádáme, aby se v úvahu braly zejména připomínky a rozbory odborné veřejnosti, nikoliv pouze interní analýzy CERMATu. Například počet nejednoznačných a nesmyslných otázek v testu z českého jazyka a literatury na základní úrovni nelze přehlíţet! Obáváme se, ţe v tomto testu mohli hůře uspět ti, jejichţ znalosti a schopnosti by se v objektivně lépe postavených testech ukázaly jako nadprůměrné, neţ studenti s průměrnými znalostmi a schopnostmi. Upozorňujeme, ţe pokud maturita zůstane v této podobě, můţe to vést k rapidnímu zhoršení kvality výuky a demotivování studentů k zodpovědnému studiu. Také jsme velmi znepokojeni nemoţností veřejné oponentury k jednotlivým úlohám ve všech testech. Domníváme se, ţe výchova a vzdělávání (tedy základní úkoly školství) by v demokratické společnosti měly mimo jiné vést ke kritickému myšlení a ke schopnosti vyjádřit svůj nesouhlas. A středoškolské vzdělání máme zakončit poslušným mlčením, přestoţe mnohé úlohy povaţují za sporné i odborníci? Naposledy Vás ţádáme o zváţení kompetencí CERMATu pokračovat v přípravě státních maturit, ukazuje-li se, ţe svoji základní úlohu – připravit odpovídající novou státní maturitu – nezvládlo. Ţádáme, aby snad dobré technické zajištění celé akce nebylo vyzdvihováno na úkor hodnocení obsahu maturit. Byli bychom rádi, kdyby si příští maturanti svých maturitních vysvědčení uţ zase mohli váţit. Maturantka Dana Večerková 40 REAKCE MINISTRA JOSEFA DOBEŠE NA OTEVŘENÝ DOPIS K NOVÉ STÁTNÍ MATURITĚ. Přesto, ţe jsem „Otevřený dopis ministrovi školství Mgr. Josefu Dobešovi k nové státní maturitě“ dodnes neobdrţel, rozhodl jsem se na něj poté, co jsem si ho našel na internetu a přečetl, zareagovat. Vlnu kritiky, kterou v posledních dnech vyvolal, vnímám jako uměle vytvořenou. Jen málokdo po zkušenosti s loňskou podzimní generálkou čekal, ţe státní maturity proběhnou hladce. O to víc jsem rád, ţe zatím nepřinesly ţádné komplikace. Můj velký dík za to patří především ředitelům a učitelům, kteří se na ní podílejí. Otázky, které autoři otevřeného dopisu kritizují jako nesmyslné a nejednoznačné, nevznikly nijak nahodile. Naopak. Na jejich tvorbě se podílela celá řada odborníků na vzdělávání i početná skupina kantorů, kteří vědí, jaké vědomosti by měl ţák – maturant mít. A teď příklad k nejednoznačnosti testů: Na jednu z kritizovaných otázek z knihy Bylo nás pět, ve které měli ţáci odpovědět, kdo v úryvku promlouvá, odpovědělo téměř 87% z nich správně. To jasně dokazuje, ţe otázka byla poloţená jednoznačně dobře. Také jsem zaznamenal, ţe spoluautorka otevřeného dopisu z brněnského Gymnázia Matyáše Lercha se rozhodla pro základní verzi maturity. Pokud si jako studentka vyhlášeného elitního gymnázia, kde jsou na studenty kladeny vyšší nároky, chtěla skutečně změřit kvalitu svého vzdělání, mohla jednoduše sloţit zkoušku těţší. To však neudělala. Na rozdíl od jiných prestiţních gymnázií, kde si studenti aţ z 90% vybrali obtíţnějších verzi, ač jim to letos nepomohlo při vstupu na vysokou školu. Těţší verzi si vybrali jednoduše proto, aby potvrdili prestiţ své školy i svoji osobní prestiţ. Spoluautorka dopisu také poukazuje na lehkost testů. V tuto chvíli ještě nemáme finální výsledky neúspěšnosti ţáků u státní maturity. Jeden velký posun však nastal ještě před tím, neţ maturity začaly. Zatímco ještě před rokem nepustili učitelé k maturitě jen 3% čtvrťáků, letos se tento počet zečtyřnásobil, a to mluví samo za sebe. Obecně chápu rozhořčení letošních maturantů i učitelů. Jak sám dlouhodobě říkám, je to projekt technicky, byrokraticky a finančně velmi náročný. Čtrnáct let se o něm jen diskutovalo a aţ do loňského léta nikdo nevěděl, jestli se vůbec uskuteční. Jsem první ministr, který našel odvahu projekt i přes veškerou jeho náročnost a zatíţení zrealizovat. Česká republika je jednou z mála evropských zemí, kde se celoplošně neměří kvalita vzdělání, a to je špatně. Ţáci samozřejmě mají právo protestovat, mít výhrady a říci je nahlas. Všem těmto hlasům pozorně naslouchám, neustoupím ale ani o píď. Nejsem tady od toho, abych ţáky „buzeroval“, ale zároveň jim nehodlám umetat cestičku. Přináším změnu, kdy maturanti budou muset vyvinout úsilí a snahu tak, jako to dělají jejich vrstevníci ve světě. Jen tak mají šanci jim skutečně konkurovat. V úctě, Josef Dobeš ministr školství, mládeže a tělovýchovy DOBEŠ VS. DEVATENÁCTILETÍ JEDNIČKÁŘI „Je zajímavé, jak se čacký ministr Dobeš ztrácí z mediální scény ve chvíli, kdy se mu postavili studenti, kteří argumentují aţ nepříjemně věcně. Dobeš dělá jednu mediální chybu za druhou a má proti sobě protivníky, kteří jsou kupodivu velmi zdatní, i kdyţ je jim teprve devatenáct,“ píše na svém blogu v Respektu Tomáš Feřtek, bývalý novinář a dnes mluvčí neziskové organizace zabývající se vzděláním EDUin. 41 Je zajímavé, jak se čacký ministr ztrácí z mediální scény ve chvíli, kdy se mu věcně nepříjemně postavili studenti.Do pořadů České televize nyní Dobeš, který se běţně rád v médiích ukazoval, vysílá buď náměstka pro všeobecné vzdělání Ladislava Němce nebo Pavla Zeleného, zachmuřeného ředitele organizace CERMAT. Ministr udělal také nešťastný přešlap; urazil totiţ autorku otevřeného dopisu a studentku Danu Večerkovou z elitního brněnského gymnázia, ţe si zvolila snazší maturitu, coţ „vypovídá o jejích kvalitách“. Dotyčná si ovšem zvolila úrovně obě, maturovala ze šesti předmětů a kdyţ v pořadu ČT 24 věcně argumentovala k logicky nejednoznačným otázkám maturit a čekala na vysvětlení, ozvalo ze z ministerského telefonu jen: „Haló, haló. Neslyším!“ Pak spojení vypadlo a telefon byl jiţ dále nedostupný... Takţe: maturitní úspěch, nebo tak trochu propadák? Pane ministře, od loňského podzimu, poté, co veškeré mé snahy upozornit na slabá místa „státních maturit“ (např. veřejné slyšení v senátu, dopis adresovaný přímo Vám, bezprostředně po Vašem nástupu do funkce) zůstaly bez odezvy, jsem se zařekl, ţe jiţ nebudu v souvislosti s projektem aktivní. Vaše arogantní aţ útočná reakce na dobře míněný a kultivovaně formulovaný dopis brněnských gymnazistů mne však nemohla nechat pasivním. Na rozdíl od Vás nebudu pouţívat obecně formulované fráze, kterými společně s ředitelem CERMATu bagatelizujete problémy spojené se státními maturitami. Zareaguji na nemnoho konkrétností, které se ve Vaši odpovědi objevily. Vaše opakované zdůrazňování počtu nepřipuštěných ţáků k maturitě ve srovnávání s loňským rokem (vzhledem k obavám škol z neúspěchu) není a nemůţe být zaloţeno na přesných údajích, neboť takové údaje nelze zjistit. Sám jsem byl překvapen, kdyţ jsem se na CERMATu dotazoval, jak evidovat nepřipuštěné studenty. Bylo mi písemně odpovězeno, ţe je mám do systému zanést jako omluvené. Protoţe zdůvodnění omluvy je pouze nepovinný údaj, nemůţete si být nikdo jist, kolik ředitelů tuto skutečnost v systému uvedlo. Navíc lze ţáky omluvit aţ následující den po příslušné zkoušce. Mé tvrzení podporuje i fakt, ţe v médiích od počátku května, kdy maturity odstartovaly, zmíněné údaje neustále měníte. Navíc ani v předchozích letech se tyto údaje centrálně neshromaţďovaly. Vaše obhajoba správnosti konkrétní otázky z testu z českého jazyka (viz: Bylo nás pět) je zcela irelevantní. Skutečnost, ţe 87 % maturantů zaškrtlo jednu odpověď, neznamená, ţe jiná odpověď musí být zákonitě špatná. Porozumění uměleckému textu není exaktní proces. Pedagogická praxe potvrzuje, ţe zejména hloubavější studenti mohou přijít s neobvyklou, ale o to cennější interpretací. Dalším argumentačním klamem je vyvozování prestiţe školy a studenta z četnosti výběru vyšší verze obtíţnosti maturity. Odmyslíme-li fakt, ţe státní maturita je novinkou a její vyšší úroveň si prestiţ musí teprve vydobýt, zakrýváte svým tvrzením selhání kompetentních institucí i Vaše osobní. Nikdo totiţ nebyl schopen vysvětlit ani studentům, ani pedagogům, proč by měli vyšší úroveň preferovat. Vaše nešťastné ţonglování s desítkami procent neúspěšných absolventů po maturitní generálce a tisíce chybně vyhodnocených testů mělo na studentskou volbu nepochybně také vliv. To, jak se Vaše osobní invektiva vůči spoluautorce dopisu změnila ve veřejnou blamáţ, není třeba jiţ zmiňovat. Velmi mne však znepokojuje poslední odstavec Vašeho dopisu. Vaší sebechválou jste mne nepřekvapil, jsem ale konsternován pouţitím vulgarismu v oficiální odpovědi studentům. Dopis je vyvěšen na oficiálních stránkách MŠMT, na portálu Nová maturita a současně byl dne 9. 6. rozeslán odborem vnějších vztahů a komunikace MŠMT pravděpodobně 42 všem ředitelům (pochybuji, ţe by odbor oslovil pouze mne). Kam aţ chcete posunout hranici, za kterou by se ministr školství neměl pohybovat? Bohuţel se to asi nedozvím, protoţe v závěru dopisu jasně formulujete svůj postoj k dialogu. Pokud ve svém přesvědčení „nechcete ustoupit ani o píď“, je zbytečné, abyste „pozorně naslouchal“. To jste, podle mé osobní zkušenosti, dosud ani nedělal. Pane ministře, v dopise studentů jsem nenarazil na poţadavek na „umetání cestičky“. Narazil jsem na snahu vést kultivovaný dialog a na zdůraznění potřebnosti zpětné vazby. Vaší odpovědí byl pokus o kriminalizaci maturanta z Jihlavy, dehonestaci studentky z Brna a manipulace s fakty. Váš „velký dík“ učitelům a ředitelům z úvodu dopisu osobně odmítám a současně Vám slibuji, ţe se budu snaţit alespoň na úrovni naší školy minimalizovat negativní dopady Vaší „odvahy“ realizovat projekt státních maturit. V Hradci Králové dne 13. 6. 2011 Robert Novák, ředitel Gymnázia J. K. Tyla v Hradci Králové Váţený pane ministře, kdyţ jsem v minulých týdnech trávil spoustu času odpečeťováním a zapečeťováním bedny, ze které jsme vyskladňovali a zase do ní uskladňovali testy, o jejichţ obsahu jsem já ani naši učitelé neměli potuchy, to vše potvrzováno stovkami podpisů na mnoha lejstrech, rozhodl jsem se, ţe Vám svůj názor na tuto maturitní obludnost napíšu formou otevřeného dopisu. Neţ jsem se však vyhrabal z té hory zbytečných papírů, předběhli mě (k mému příjemnému překvapení) v tomto úmyslu maturanti jedné školy. Inu, mládí je rychlejší… Studenti uţ svůj názor vyjádřili v otevřené výzvě. Plně se s ní ztotoţňuji. Ve chvíli, kdy píšu tento dopis, je pod ní jiţ přes deset tisíc podpisů. A neţ jej budete číst Vy, bude jich uţ mnohem víc. Kaţdý den přibývají další. Označil jste tuto vlnu kritiky za umělou. Není umělá, pane ministře. Umělý můţe být svět, ve kterém ţijete. Umělá je i celá státní maturita. Nevznikla z přirozené potřeby středních škol, studentů, daňových poplatníků, ani univerzit. Státní maturita, tak, jak je definována ve školském zákoně, jak je realizována Cermatem a kterou jste Vy – jak hrdě prohlašujete – spustil, je cestou k průměrnosti (v lepším případě) a k devastaci našeho školství. Je to systém ubíjející kreativitu, kritické myšlení a entusiasmus ţáků i učitelů. Je to cesta do Orwellova světa, kde se pod vedením hrstky (ne)mocných formuje tupé stádo. V médiích se necháváte Vy i pan Zelený slyšet, jak krásně maturity běţí. Ale z čeho ţe se máme tak radovat? Ţe jsme dokázali, ţe lze přepravit po naší malé republice balíky s papírem za cenu, za kterou by v normální trţní ekonomice solidní přepravní firma mohla vozit zboţí kolem zeměkoule celé měsíce? Ţe dokáţeme naskenovat a odeslat zaškrtané testy a ono to funguje? Ale co jsme se tím dozvěděli? Ţe studenti na gymnáziích dosáhli lepších výsledků neţ studenti na učebních oborech s maturitou? Na to jsme ale nemuseli vyhodit stovky milionů. Lidé vţdy byli, jsou a budou různí. Různé jsou i školy. Některé díky tradici, poloze nebo zaměření mohou být elitní, jiné méně. Ale ţádný jednotný test neudělá elitu ze všech. Udělá ale snadno z elity průměr. Za zcela nepřijatelné povaţuji utajení testů. Jak mají školy teď zvyšovat onu stále skloňovanou kvalitu, kdyţ ani neví, co bylo vlastně testováno a v čem udělali jejich ţáci chyby? Především by to ale měli vědět maturanti, kteří testy vyplňovali a o jejichţ osudu budou tyto výsledky rozhodovat. I ten, kdo měl 60% správných odpovědí, bude chtít vědět, které učivo tvoří těch 43 40% špatných. Škola bude chtít vědět, co jej nenaučila. Moţná jen málo chodil na fotbal nebo do zoo. To máme váţně věřit, ţe otázky typu – jaké bylo skóre fotbalového zápasu Sparta – FC Kotěhůlky nebo kolik mladých má veverka – jsou takové perly, ţe je třeba je utajit a chránit autorskými právy? Dnes se sice dozvídáme, ţe ministerstvo zveřejní všechny testy v červenci, ale to je uţ trochu pozdě. Maturant, který bude chtít poţádat o přezkoumání výsledku zkoušky, musí tak učinit do 8 dnů ode dne, kdy mu byl oznámen výsledek. Maturanti by tedy měli znát svoje konkrétní výsledky (tj. jak byly hodnoceny jejich jednotlivé otázky) do 28. června. Státní maturita v této podobě dává tušit, ţe se v ní ztratí – kromě spousty peněz a elánu účastníků – i samotný účel. Jsem toho názoru, ţe smyslem střední školy není dělat maturitu, ale vzdělávat ţáky. Dokonce si myslím, ţe maturita by ani nemusela být státní. Škola, která dokáţe plnit svoje poslání, dokáţe i zorganizovat smysluplnou maturitní zkoušku. Stát by jí k tomu měl dát podmínky, ne direktivu. Jednotná zkouška můţe změřit, co ţák umí, ale nezměří, co jej škola naučila. Pak tedy zařazení takovéto zkoušky na konci studia příliš smyslu nedává. Zvláště tehdy, mají-li se pouţít stejné testy pro ţáky na gymnáziu i na středním odborném učilišti. Jediný smysl, který mi z toho plyne, je uniformita. Rozloţeno na dvě slova – všechny jednotně zformovat. To mi docela nahání hrůzu. Domnívám se, ţe o vzdělanosti národa by měli rozhodovat lidé vzdělaní, lidé s pedagogickým, filozofickým, duchovním a lidským rozhledem. Ne diletanti, manaţeři montoven nebo lovci pracovních sil. Uniformita sice můţe znamenat určitou funkceschopnost nějakého systému, ale bere mu lidský rozměr. Ţe má být škola dílnou lidskosti, o tom bychom neměli pochybovat. Měli bychom to naplňovat. Ale současná podoba státní maturity jde směrem přesně opačným. Pouţít státní maturitu ke zredukování počtu středních škol je sice moţné, ale velmi neetické. Ţe je tady problém s přebujelou sítí středních škol a s kvalitou mnohých z nich, to je jistě téma k diskuzi. Ale měli bychom opustit alibistický termín „optimalizace sítě škol“ a nazvat věc pravým jménem. Měli bychom hledat řešení, jak překonat překonaný model financování škol normativem na ţáka. Měli bychom zrušit demotivující a nic nepřinášející systém tří přihlášek na střední školu a následné šachy se zápisovými lístky. A především – měli bychom hledat řešení, které není pouhou reakcí na současný stav rozkradené státní kasy, ale které bude odpovídat smysluplné vizi vzdělávání pro budoucnost našich dětí (bude-li při dosavadním směřování lidstva nějaká). Za 14 let práce „odborníků“, za tisíce hodin, které strávili naši učitelé na školeních, která je neposunula ani o milimetr v jejich pedagogickém růstu, protoţe se na nich jen učili, jak rozdávat, zaškrtávat a odesílat testy, za 680 milionů korun z peněz daňových poplatníků jsme obdrţeli neuvěřitelný paskvil, který nechce snad vůbec nikdo. Co nám to přineslo? Kam jsme povýšili naše školství? Kde je ten slibovaný růst kvality! Dosud jsme maturovali zcela zdarma. Nebo kdyţ to přeţenu – nějaké cesťáky pro předsedy maturitních komisí – tak bratru za milion. Státní maturita stojí cca 250 milionů za jeden rok. A tak Vám chci, pane ministře, poloţit jednu otázku: v čem je tato maturita 250 krát lepší neţ ta původní? Váţený pane ministře, omlouvám se, jestli jsem Vás čtením tohoto dopisu připravil o příliš mnoho času. Určitě ho ale bylo nesrovnatelně méně, neţ kolik ho museli promrhat naši učitelé přípravou a realizací nesmyslu zvaného státní maturita. Prohlásil jste se prvním ministrem, který zavedl státní maturitu. Snaţně Vás tedy prosím, buďte téţ prvním ministrem, který ji zruší. S úctou a vírou ve zdravý rozum Mgr. Petr Pícha, ředitel Gymnázia Písek 44 BEACH VOLLEYBALL Pláţový volejbal (beach volleyball) je atraktivní míčový sport, který se vyvinul z klasického šestkového volejbalu.Všichni určitě znáte volejbal, hra pro většinu lidí spíše rekreační neţ sportovní.Hra kde se hráči snaţí dostat pomocí nejrůznější škálou hmatů, smečí apod. míč přes síť tak, aby soupeř míč nevybral a spadl mu na zem. Spousta z vás jistě hráli volejbal někde na pláţi nebo někde na koupališti, kde se také často hraje na písku. Leckdo si jistě myslí, ţe v tomhle spočívá rozdíl mezi pláţovým volejbalem a normální volejbalem. Omyl! Ačkoliv rozdíl v povrchu je dost významný, neboť chůze či běh je lehce náročnější a jste celou dobu bosí, rozdílů je víc. Především hrají dva hráči proti dvou. Říkáte si, ţe to ti dva nemůţou stihnout? Ale můţou a to v pohodě, protoţe na písku si můţou víc dovolit skákat, aniţ by se báli, ţe si při dopadu sedřou obličej. Mě osobně to díky tomu připadá pláţový volejbal mnohem zábavnější, protoţe vţdycky jenom ţasnu, jak to mohli dokázat vybrat a to způsobem „Matrix“ apod. akčních (nebo japonských) filmů. Další důleţitý rozdíl, o kterým ví docela málo lidí, je v povolených zákrocích. Ve volejbale je např. mnoho zákroků, které se v pláţovým volejbalu nesmí a tak je to i naopak. Já ale především zmíním rozdíl v „prstech“. Zákrok „prsty“ je pouţíván v obojím, ale narozdíl od normální volejbalu, v pláţovým volejbalu můţete prsty jenom přihrávat, tudíţ nesmíte ani přijímat míč, kdyţ letí na vaši stranu ani ho posílat zpět. Často pak podle toho poznáte hráče pláţového volejbalu – většinou vybírání míče hraje bagrem, prsty jenom nahrává. Rozdíl v hřišti a v prostředí: Jak uţ jsem naznačil hřiště na pláţový volejbal je pískové a má rozměry 8x16 metrů. Je vyznačeno poloţením čar, které jsou pouze po obvodu hřiště. Střední čára pod sítí se nevyznačuje. Většinou se nachází někde venku, dneska ale uţ jsou i v halách s vyhřívaným pískem. Význačnou roli v celé hře hraje i podnebí, zejména vítr, který velmi rád ovlivňuje letovou dráhu a je tedy nutno s ním počítat, co se podnebí týče, důleţité je i slunce, proti kterému vám někdy ani brýle nepomůţou, neboť míč se sluncem za zády pak vypadá jako dělová koule. Na druhou stranu, se sluncem se při beach volejbalu můţete pěkně opálit (nebo spálit), coţ dodává hře na atraktivnosti. Někteří moţná říkají ţe beach volejbal je hrozná nuda, neboť ho viděli v televizi a mají pocit, ţe se to vlastně celé různě střídá: Hráči podají, proti hráči přijmou a odešli zpátky smečí, který často znamená bod. Tak to sice opravdu je, naštěstí je to ale většinou spíš aţ u těch profesionálních hráčů, před jejichţ smeči je lepší uskočit neţ si nechat vyrazit dech. Pokud ale zrovna začínáte hrát volejbal nebo ještě nejste mistr světa ve volejbale, jistě uznáte, ţe v beach volejbal se stávají věci dost neočekávané, neboť volejbal otestuje vaše reflexy a vašeho sportovního ducha. Ondřej Výravský 1.A 45 METAL (NEBO TAKÉ HEAVY METAL): Viděli jste někdo člověka, ověšeného řetězy a řemeny, v koţené bundě s nějakým fakt morbidním názvem a s šíleným hárem, který vás zdraví divným sloţením prstů? Tak to jste nejspíš viděli “metaláka“ (homo heavy-metalicus), který poslouchá opravdu tvrdý hudební styl zvaný Metal. Metal pochází původně z hardrocku (s blues a rock prvky) a poprvé se objevil na přelomu 60. a 70. let v U.S.A. a Velké Británii. Metal je pravděpodobně co do hlasitosti, muţnosti a teatrálnosti nejvíc extremní, protoţe se opírá o zkreslený zvuk kytar a kytarové motivy, zvané rify do kterých se přidává mírně kovově znějící baskytara a velice úderné tempo bicích. Za průkopníky metalu jsou povaţováni skupiny Led Zeppelin, Black Sabbath a Deep Purple kteří si, jak uţ to tak bývá, vybudovali rozsáhlou základnu fanoušků navzdory nepřízni kritiky. V polovině 70. let britská kapela Judas Priest pomohla vytříbit ţánr pominutím většiny bluesových prvků. Kapely nové vlny britského heavy metalu, např. Iron Maiden a Motörhead, drţíce se téhle cesty, vnesly do ţánru rebelii punk rocku a zvýšily rychlost hry. V 80. létech se staly typickými představiteli heavymetalu Helloween, Accept a Manowar Jiţ od svých počátků měl heavy metal velkou základnou fanoušků, kteří jsou známí jako metalisti či metaláci. V polovině 80. let se dostaly do popředí kapely jako Mötley Crüe, které náleţely do popem ovlivněného ţánru nazývaného glam metal, kde interpreti oblékají jako prostitutky: roztrhané punčochy, make-up a sprej na vlasy. V undergroundu se vytvořili nové, extrémnější, agresivnější styly jako např. thrash metal, která přinesla do hlavního proudu kapely typu Metallica a Megadeth, zatím co ostatní styly jako death metal a black metal zůstaly i nadále záleţitostí uměleckého podzemí. Od poloviny 90. let získávají ohlas nové styly jako nu metal, který má v sobě zakomponované prvky funku a hip hopu ( Limp Bizkit) a mix extrémního metalu a hardcore punku – metalcore (Bullet for My Valentine). Tyto nové styly posunuly hranice heavy metalu do ještě větší hloubky.Dále jsou známá skupina Slipknot, hrající crossover metal, tzn. kombinaci všech prvků metalu. Je známá především bizarními kostýmy a maskami jejich členů a drsným osobitým stylem. Jejich písně jsou v angličtině a jsou mnohými povaţovány za kontroverzní. Druhů metalu je ještě mnohem víc, někteří se více méně dost podabají jinému druhu či úplně jinému ţánru. Někdy nejde ani o hudbu, ale o různé efekty, nejčastěji s ohněm, při kterých vám uţ pomalu nejde o hudbu, ale i o váš ţivot (Rammstein). Některé druhy jsou na různé a velmi 46 zajimavé motivy jako například black metal, kde je motivem i satanismus. Mnoho stylů metalu se i kombinuji, čímţ část vznikají jiné metal styly akorát s trochu jiným nádechem a ohozem s čímţ se můţeme setkat u Doom Metalu, který původně vychází z Black Sabbath akorát ţe je to celé pomalejší a jsou zde zakomponované i jiné nástroje. Kdyţ uţ jsem u jiných nástrojů nutno zmínit Symphony Metal, kde se hraje i s orchestrem. Jeho mírnou odnoţ hraje skvělá skupina Nightwish, kde je orchestr zastoupen skvělými klávesy. V ČR je jedním z hlavním představitelů metalu Kabáti, nebo Tři Sestry, kde je nutno přiznat, ţe kromě hudby jde jejim fanouškům taky o pořádnou chlastanici, prostě je to takový český styl. Ať uţ ale interpreti hrají jakkoliv, vypadají jakkoliv a i se na na pódiu chovají jakkoliv, vţdy jde především o metal, styl uznávaný miliony příznivců, kteří, ačkoliv mají mezi sebou “malé“ rozdíly, vţdy je spojuje jedno slovo – Metal. Ondřej Výravský 1.A ÚVAHA NA TÉMA LEGALIZACE MARIHUANY Marihuana je droga a jako taková je špatná, protizákonná a ten, kdo ji začne kouřit, skončí u tvrdých drog a zemře. To nás učili na základní škole v rámci prevence uţívání drog. Ale co najdeme, kdyţ se ponoříme skrz roky prohibice, aţ do let kdy byla marihuana místy legálnější neţ alkohol? Kdy, kde a proč bylo konopí poprvé zakázáno? Počátek všeho byl na začátku 20. století v Americe. Konopí zde bylo jednou z nejpěstovanějších plodin. Z konopí se vyrábělo oblečení, lana, papír, oleje i léky. Byla to (a stále zůstává) plodina s nejširším vyuţitím na celém světě. Do státní kasy ročně přiváděla miliony dolarů. Tak proč by jí někdo mohl chtít zakázat? Právě proto. Konopí jednoduše nemohly dřevařské společnosti a nově i PVC konkurovat. Ale stačilo několik muţů s dostatkem peněz a vidinou ještě více peněz, a z nejvýdělečnější plodiny Ameriky byla marihuana. Muţ, který se o zákaz konopí zasadil nejvíce ze všech se jmenoval William Randolph Hearst. William Randolph Hearst byl americký tiskařský magnát a vlastník několika papíren vyuţívajících dřevo, a co je nejdůleţitější, uměl psát to, co lidi v USA v tu dobu chtěli číst, tudíţ o škodlivosti černochů a Mexikánců pro bílé obyvatelstvo. The New York Journal začal ve 30. letech psát o nehodách, při kterých se v autě našla marihuanová cigareta a o nehodách pod vlivem alkoholu (podle statistik jich bylo aţ tisíckrát víc) zarytě mlčet. Jeho redaktoři dokonce popisovali, ţe si „negři a Mexikánci“ pod vlivem marihuany dovolí stoupnout bělochovi na jeho stín, podívat se mu do očí, pak si prohlédnout jeho ţenu a dokonce se přitom i zasmát. Hearstova propaganda, peníze a spojenci jako Harry Anslinger (pozdější šéf Federálního úřadu pro narkotika) vedli v prosinci roku 1937, i přes protesty Americké lékařské asociace, k zavedení kolkového zákonu, coţ znamenalo, ţe kdo chtěl pěstovat konopí nebo prodávat oleje a léky z konopí vyráběné, musel vlastnit kolek a ten se nevydával. Nikomu. Aţ do druhé světové války kdy Spojené státy opět potřebovaly lana a textil z konopí. Ale během války se zjistilo, ţe vojáci po marihuaně nejsou vůbec agresivní, ba na opak jsou pacifisté, takţe z obavy ţe by Sovětský svaz mohl marihuanu pouţít pro oslabení americké bojeschopnosti. Tak se Harry Anslinger v roce 1948 zasadil o úplnou prohibici, paradoxně z úpně opačného důvodu neţ byla zakázána předtím. A díky OSN a Sovětskému svazu po válce zavedla prohibici i Evropa. A proč vlastně marihuanu znovu legalizovat? Pokud vynecháme notoricky známé léčebné účinky marihuany tak zde máme otázku černého trhu. Stát přichází ročně o miliony korun, které by mohl vydělat na daních. Ty peníze by mohli mít lepší vyuţití neţ osobní potřeby dealerů a pěstitelů. Ale na druhé straně tu máme zdravotní komplikace způsobené marihuanou. Všichni přece vědí, ţe marihuana zabíjí mozkové buňky, tak nás to učili ve škole. Málo kdo ale ví, jak se na to přišlo. Pokus probíhal tak ţe opicím pouštěli plynovými maskami kouř z marihuany kaţdý den po dobu 3 měsíců. Poté začali umírat. Při pitvách se prokázalo, ţe jim v podstatě odumřel mozek. Po delším čase ale vyplynulo, ţe ke kouři z marihuany vědci jaksi opomněli přidat kyslík, takţe opice vlastně kaţdý den 5 minut dusili. Ano, při tom umírají mozkové buňky. Ovšem závěr tohoto experimentu uţ citovalo tolik médií, ţe se najde sotva někdo kdo by tomu nevěřil. Ve skutečnosti v celé historii lidstva nikdo nezemřel na samotné uţívání marihuany. 47 Marihuana má ovšem i jedno skutečné riziko. Kouření marihuany v dospívání můţe nastartovat vrozené předpoklady ke schizofrenii. Dětem by se marihuana opravdu neměla dostat do ruky. Legalizací by se částečně vyřešil i problém jejího uţívání mladistvými. V obchodech, kterým by hrozila ztráta licence by někoho mohl i zajímat věk zákazníka. Dealery věk nezajímá, hlavní jsou peníze. Pokud by navíc přestala být marihuana povaţována za drogu měl by někdo chuť zkusit nějakou tvrdší? Má někdo chuť zkoušet pervitin, protoţe pije alkohol? Odpadl by celý problém se „vstupní drogy“. Zůstává otázka: Potřebuje Česká Republika vůbec legalizaci, kdyţ je tady tak silný černý trh? Podle mě ano, protoţe koho naši policisté chytí s větší pravděpodobností, dealera nebo pěstitele, kteří to dělají pro peníze a jak se říká, umějí v tom chodit, nebo babičku, která se konopí pěstuje na zahrádce, protoţe si z něj dělá mastičky na bolavé klouby? Stát by neměl upírat nemocným snadnou, bezbolestnou a přírodní léčbu jenom kvůli rokům pomluv a mystifikací, které se na ní usadily. Česká republika je ve srovnání s EU, co se týče trestů za obchod s drogami, někde uprostřed. Spolu se Španělskem a Holandskem jsme ale jediní, kde není trestný čin drţet drogu pro vlastní účely. Na závěr jsem chtěl zdůraznit, ţe konopí bylo pro léčbu nemocí uţíváno uţ před více jak 4 tisíci let! Tak jak je moţné, ţe dnes z něj je ilegální droga? To je moc propagandy opravdu tak velká? To dokáţou být lidé ve 21. století opravdu tak zpátečničtí? Opravdu je moţné odmítat řešení jen kvůli předsudkům? Martin Vobecký, 2.D SÉBASTIEN LOEB Sébastien Loeb je absolutní fenomén doby, jeho srovnání s Michalem Schumacherem je zcela na místě. Oba dnes patří k absolutně nejúspěšnějším pilotům historie svých disciplín. Oba vévodí různým statistikám, jejich dominance v závodě bývá (či bývala) úţasná. Za vlády Michaela Schumachera nastala ve Formuli 1 jistá krize: Německý pilot byl neporazitelný a diváky závody přestávaly zajímat. Lidé neviděli boje o vítězství, neviděli předjíţděcí manévry. Dopředu dokázali určit vítěze, trefili se skoro pokaţdé. Hrozí něco podobného i světové rally? Ano, já tvrdím, ţe ano. Tedy v letošní sezóně určitě. Pojďme ale od začátku. Sébastien Loeb vstupuje do mistrovství světa v roce 1999 s vozem Citroën Saxo Kit Car a hned dokáţe vyhrát na Korsice a San Remu svoji třídu. Následuje několik dalších závodů na asfaltu i na šotolině. Představí se s vozy WRC i S1600 a na zpevněném povrchu začíná zářit nová hvězda. V roce 2003 poprvé nastupuje jako tovární jezdec do kompletního seriálu mistrovství světa s dnes jiţ legendární Xsarou WRC. V té době uţ platí za exceletního jezdce na asfaltu, málokdo mu jiţ na tomto povrchu stačí. Mnozí mu přisuzují osud podobný jiným francouzským pilotům, tedy extra rychlého jezdce na asfaltu, ovšem na šotolině jen průměrného. Ale Francouz nevídaně zrychluje 48 i na nezpevněném povrchu! Po dvou letech za volantem Xsary je z něj najednou univerzální jezdec, který dokáţe poráţet top hvězdy světové rally v podstatě kdekoliv. Jeho progres na šotolině je neskutečný a ojedinělý, Loeb začíná své soupeře doslova drtit. Jsou specifické soutěţe, kde dokáţe být poraţen. Jsou jezdci, kteří ho dokáţí porazit. Ovšem není nikdo, kdo by byl natolik koplexním pilotem, aby se na konci roku mohl Sebovi rovnat svým bodovým ziskem. Loeb začíná kráčet k překonání počtu vyhraných rychlostních zkoušek, vyhraných soutěţí, vyhraných titulů mistra světa... V letech 2004 – 2006 vyhrál Loeb šampionát zcela přesvědčivě, ovšem v té době dozrává do ţivotní formy Marcus Grönholm, který se Sébastienem postupně dokáţe jako jediný drţet krok, minimálně tedy na šotolině. Fin nastupuje s Fordem Focus WRC do sezóny 2007 s jasným cílem: Přerušit nadvládu jezdce Citroënu. A opravdu, celou sezónu je to neuvěřitelná bitva, oba předvádějí úţasné výkony, málokdo a málokdy jim někdo stačí. Ti dva jsou úplně někde jinde, to musí být jasné kaţdému, kdo hltá kaţdý mezičas v průběhu celého roku. Sordo, Hirvonen, Latvala – vţdy někdo vystrčí růţky, ale oba hlavní adepti jedou doslova jinou ligu. Ale protoţe Marcus udělá v závěru několik významných chyb, směje se nakonec opět Loeb. Grönholm ovšem plní úlohu soutěţáckého důchodce a otázkou je, jestli je tu někdo, kdo by ho dokázal zastoupit. Mluví se o Hirvonenovi, který výrazně dozrál, ovšem ještě můţe zrychlovat. Je tu Dani Sordo, ten se ale na šotolině stále hledá. Je tu Petter Solberg, jehoţ technika se zdá být méně konkurenceschopnou neţ v letech, kdy kraloval světovému mistrovství. Já ovšem vidím jediného jezdce, o kterém jsem přesvědčen, ţe by mohl Loeba poráţet. Jari-Matti Latvala. Premiérově tovární jezdec Fordu, pro mnohé velká naděje do budoucna. Pro mě osobně jediný, kdo by mohl jednou váţně konkurovat Loebovi. Pro mladého Fina mluví několik věcí: Jari-Matti poprvé vstoupil do MS v sedmnácti letech, dosud je velmi mladý a má budoucnost před sebou. Pro srovnání, Latvalovi je 25 let, Loebovi bude 37, Hirvonen oslaví v létě 31. Pouze Sordo má srovnatelný věk - je o 2 roky starší. Věk tedy hraje jistě svoji roli, uţ dnes Jari dokáţe na šotolině být velmi rychlý, umí na rychlostní zkoušce porazit Loeba i Hirvonena. Jestli půjde výkonnostně ještě nahoru, má na to, aby se brzy rychlostně dotáhl na Loebovu úroveň. Podle mě se to podaří jiţ letos. Ovšem je tu daleko důleţitější fakt, který moţná není tolik zřetelný – a to je Finův progres na asfaltu! Poprvé se na něm Latvala představil v Německu v roce 2003 a od Loeba tehdy dostal bezmála patnáct minut. Ale v dalších sezónách dokáţe postupně zrychlovat, s vozy skupiny N uţ občas promluví do konečného pořadí třídy. V roce 2007 uţ je jeho vzestup velmi znatelný, velkého pokroku na asfaltu si všímá snad kaţdý. Na obtíţné Korsice dojíţdí čtvrtý, v Irsku dokonce slaví pódiové umístění – a to je stále oproti jiným asfaltovým novicem! Sébastien Loeb vstoupil do mistrovství světa v pětadvaceti letech jako nadprůměrný pilot na asfaltu. Během relativně krátké doby (ovšem to uţ mu bylo kolem třiceti) dokázal neuvěřitelně zrychlit i na šotolině a dodnes jasně prokazuje své mimořádné nadání a cit pro vůz. Jari-Matti Latvala se objevil ve světovém šampionátu v sedmnácti, dnes ve dvaadvaceti je jedním z nejrychlejších. Kromě velmi 49 mladého věku pro něj hovoří obdobný výkonový vzestup, jaký jsme před lety mohli sledovat u Loeba. Moţná progres není tolik strmý jako u fenomenálního Francouze, ovšem u nikoho jiného jsem v posledních letech nepozoroval nic podobného. Proto je pro mě Latvala jasným favoritem do boje proti Loebovi. Ovšem letos to ještě nebude, Seb všem ujede o parník. Příští rok by to mohlo být vyrovnanější. Sezónu 2013 bych viděl jako zlomovou, nehledě na to, ţe Loebovi uţ bude 39 let. Uvidíme... Rally (Rallying, Rally v USA Závody rally, francouzsky Rallye) je druh automobilových soutěţí, které se konají na běţných komunikacích nejrůznějších úrovní. Spojovací etapy se odbývají na otevřených komunikacích, kde musejí účastníci dodrţovat všechny dopravní předpisy. Posádky jsou povinny přijet na minutu přesně do časové kontroly, rozhodující jsou úseky uzavřené pro běţný provoz. Tady se elektronicky měří čas průjezdu od pevného startu do letmého cíle s přesností na jednu desetinu sekundy. Součet časů ze všech měřených úseků a penalizací z časových kontrol určují výsledek. Zúčastnit se mohou speciálně připravené automobily otestované národní sportovní autoritou, v případě ČR Federací automobilového sportu, jíţ pověřila k výkonu národní sportovní autority Světová automobilová federace FIA. Rallye je původně francouzský výraz pro hvězdicovou jízdu, kdy se do cíle sjíţděla vozidla z mnoha dílčích startovních míst. Poslední z velkých soutěţí si zachovala tento systém Rallye Monte Carlo, ale postupem času ztratila hvězdice smysl. Dnes se rozhoduje převáţně na uzavřených rychlostních zkouškách. Soutěţe jsou velmi oblíbené hlavně v Evropě, Asii a Oceánii. Je nutno rozlišovat šampionáty aktuálně se jezdící, a to WRC, coţ je Mistrovství světa, kde hlavní roli hrají vozidla třídy WRC (World rally car, 1997 aţ 2010 - motor 2000 cm³ přeplňovaný turbem, od 2011 motor 1600 cm³ s turbem). Jezdí se v několika klasifikacích: WRC - absolutní klasifikace, většinou vozy WRC JWRC - juniorští jezdci (věková hranice 28 let, jezdí s vozy S1600, nově také s vozidly nové třídy R; v JWRC smí bodovat jezdci na vozech zařazených do R1-R3) PCWRC - produkční vozy (Subaru WRX STI, Mitsubishi Lancer EVO) SWRC - Super 2000 (samostatný šampionát pro jezdce a týmy jedoucí s vozidly kategorie S2000, např Peugeot 207, Škoda Fabia, Fiat Grande Punto) Od roku 2006 se jezdí souběţně s MS také "konkurenční" šampionát IRC pod promotérem Eurosport Events. Je vypsaný pro vozidla kategorie S2000. Na konci sezóny zde poznáme 4 vítěze, celkového v jezdcích a v továrnách a také je poslední dva roky vypsáno samostatné hodnocení pro vozy s jednou poháněnou nápravou, kde je také vyhlašován celkový vítěz mezi jezdci a továrnami. IRC - Intercontinental Rally Challange (Peugeot 207, Škoda Fabia, Fiat Grande Punto) Kaţdý automobil, který jezdí rallye, musí mít homologaci popsanou v homologačním listě, který přesně určuje, jak má vozidlo vypadat a jaké úpravy jsou povoleny. Homologaci určuje výrobce vozidla v limitech daných technickými předpisy FIA Homologace je buď národní (vozidlo smí jezdit jen ve státě, kde je homologováno), nebo mezinárodní. World Rally Car je speciální skupina vytvořená v druhé polovině devadesátých let. WRC jsou poháněná motorem o objemu max. 2000 cm³ s turbodmychadlem a pohonem všech kol, u přeplňovaných motorů se pouţívá přepočítací koeficient 1,7. Výkon motoru je fyzikálně omezen restriktorem na hodnotu přibliţně 300 koňských sil. Není stanovena maximální absolutní hodnota výkonu motoru, kterou nemohou motory překročit. Ze sériového automobilu si bere 50 pouze skelet karoserie a blok motoru. Ostatní díly jsou konstruované speciálně pro rallye. Díky tomu jsou tato auta schopna dosahovat mimořádných jízdních vlastností. Mezi vozidla jezdící WRC patří např.: Toyota Corolla Citroën DS3 Subaru Impreza STi Seat Cordoba Ford Focus RS Škoda Octavia RS Ford Escort RS Škoda Fabia Peugeot 206 Hyundai Accent Peugeot 307 CC Mitsubishi Lancer EVO Citroën Xsara Suzuki SX4 Citroën C4 ÚVAHA - DROGY Co jsou to drogy? Jak moc omamné látky známe? Kolik dělají špatného v našem těle? Jsou i drogy, které nejsou tvrdé? Musíme být pokaţdé závislí, a pokud ano, dokáţeme se zbavit závislosti? Dá se ţít bez drog? Drogy jsou veliký pojem a pod slovem droga si vybavíte například závislost, narkomany, špínu a další slova a věci jako třeba tvrdost či jemnost. Droga je chemikálie, která nám narušuje centrální soustavu v těle (to znamená mozek, míchu a nervové konce- cévy). Pokud je tato látka omamná, způsobuje změny v náladě, vědomí a nakonec nám mění i pocity a domnění. Narušuje paměť a to značí, ţe si člověk nepamatuje hodně věcí nebo je vnímá většinou jinak. Nesmím zapomenout, ţe jsou látky, které se nazývají také drogy, ale nejsou tak škodlivé. V nás způsobují pocit závislosti, ale nekazí nás tak jako tvrdé drogy. Těmto látkám se říká „jemné drogy“. Do tohoto uskupení se řadí alkohol, nikotin, kofein, léky a pro ţeny velice oblíbená čokoláda. Alkohol by se dal zařadit do drog tvrdých. Pokud se stane člověk závislí na lihovině, můţe být pro něj i smrtelná, neboť ztěţuje očistu jater. Avšak podoknu, ţe v malém mnoţství nás tak neohroţuje. Lékaři doporučují denně jednu sklenku červeného vína jako ţenské poţití a pro muţe jedno pivo, účel je znám jako zabránění zachycení nádorů. Nikotin je další sloţka mého popisu. Tato poloţka se neředí do lihovin nikoli do cigaret a kouření. Jak je jistě jasné kouření nám odbourává plíce, znamení špatného dechu, proto se nedoporučuje sportovcům ani jiným atletům. Nikotin má i svoje plus, ale zmiňovat se o nich nebudu. Nejen, ţe nás stojí zdraví, ale také je velice drahé. O čokoládě psát nehodlám, bylo to myšleno jako vtip, ale o Kofeinu se zmíním. Kofein se stal posledních letech stejně jako nikotin velice oblíbený. V dnešní době ho nalezneme v kávě, čaji, kakau a v energetických nápojích. Látka, která nám má dodat energii a popřípadě probrat není aţ tak dobrý start. Pozbuzující látka při předávkování nám způsobuje závislost, třes, neklid, nespavost a bušení srdce. To znamená, ţe zvyšuje tlak a lidé poté mohou začít brát léky na srdce. Pokud léky nepomáhají, nebo se neuţívají v tomto případě nastane infarkt a nebo opera srdce vaipas.(přesně nevím jak se to píše). Všechny tyto látky o kterých jsme mluvili, jsou jemné, legální a to nás přesouvá na drogy, drogy TVRDÉ a ilegální! 51 Tvrdé drogy jsou nebezpečnější a více ovlivňující neţ slabé. Dají se také rozdělit na chemické přípravy čí jen přírodní úpravu. Zapomněla jsem dodat, ţe jemné látky se do našeho těla dostávají pomocí úst zatímco tvrdší uskupení jednotlivých bodů se do těla můţe dostávat pomocí injekčních stříkaček či jen pouhé jehly (samozřejmě ne jehly na šití). Do toxikomanie silnějšího druhu se řadí heroin, kokain, crack a pervitin. Začneme u heroinu. Tato látka je toxická a velice návyková. Do těla se nám dostane pomocí „šňupnutí“ nebo pomocí injekční stříkačky. Heroin se dostal do zemí pomocí hipies. Avšak tato droga se vyuţívala a vyuţívá v lékařství na britských léčebnách na pomoc při infarktu a jiných onemocnění. Není to nic dobrého v našem světě. Heroin je v podobě prášku buď hnědé nebo bílé barvy. Větší dávka je pro člověka smrtelná, neboť hned se uchycuje v ledvinách. Dodám uţ jen malou perličku, od roku 1994 se ve Švýcarsku prodává heroin na předpis, pro narkomany, kterým uţ nejde pomoc. Dále tu nalezneme kokain. Kokain neboli koka je také stejně jako heroin bílá práškovitá hmota. Kokain má účinky přímo na centrální soustavu našeho těla a příznaky se objeví od 20 minut do hodiny po poţití. Při poţití této hmoty máme vyšší tepovou frekvenci a krevní tlak, hyperaktivum, neúnavnost a větší choutky po pohlavním styku. U nás v České republice je kokain zakázaný jak prodávat tak ho drţet, 1 gram kokainu je ilegální. Část z kokainu, která vnikla v 80. letech 20. století se nazývá crack. Crack má stejnou účinnost, jako kokain s tím rozdílem, ţe se inhaluje a do mozku se dostává během 4-6 sekund, tím pádem můţeme napsat brzká návštěva našeho těla. Dále se sním zabývat nebudu. Perník, ne nemyslím ten sladký k nakousnutí, ale droga, která se do našeho těla dostává pomocí 4 způsobů a je nejrozšířenější po celé Zeměkouli. Z pokusů z Japonska se dostala po světe. Ano, jedná se o pervitin neboli piko, perník a tak dále. Bílá krystalická hmota, nahořklé chuti. Příznaky velké zornice, zájem jen v droze, zrychlený tep, energie. To vše dělá piko, narušuje srdce, plíce, ledviny, játra a zubní sklovinu. Bílá hmota pro narkomany sladká je zlo. Pro zajímavost pervitin vzniknul za války na hubení potkanů. Nikdy si ţádnou z těchto látek nekupte, nevezměte a ochraňujte se před nimy. Ubliţuje to jednotlivcům a také společnosti, která dává nemalé prostředky na Detox a léčbu drogově závislých. Prosím nebuďte hloupý a jedni z nich. Na našem světe drogy jsou a uţ se jich asi nikdy nezbavíme. Pryč s drogou! 52 ÚVAHA - FOTBAL Fotbal, šílený král sportu, nemá ţádný smysl. Sport to není - spíše baviči neţ sportovci se potácejí po trávníku, kopou se, vulgárně řvou na staršího pruhovaného tvora, který je komanduje, aby jakousi falešnou snahou docílili podplaceného výsledku. Tak by definovali fotbal ti, kteří ho odsuzují. Ve skutečnosti je to však míčová hra, jejíţ hlavním cílem je dostat balón do soupeřovy brány. Při této hře jsou dva týmy rozestavěny do dvou zápasících stran. Kaţdý tým má 11 hráčů. Kaţdý má na hřišti své místo. Bránu hlídá brankář, který se snaţí vychytat střely od protivníka. Jako jediný hráč na hřišti můţe za hry chytit míč do rukou, ale pouze v brankovišti. Není to ovšem výhoda, neboť i tak přes něho jdou absolutně všechny góly, které ve fotbale padnou, ačkoliv jeho funkcí je tomu zabránit. Před ním hrají obránci neboli beci, kteří mu v jeho úkolu pomáhají. Podle schopností hrát levou nebo pravou nohou rozeznáváme beka pravého a levého (ale neznamená to, ţe levý bek musí umět levou nohou a pravý bek pravou nohou). Objevil se i názor, ţe bek zvládá i kopání do achilovek, podráţení nohou a tahaní za dres. Následuje záloha a útočníci, kteří by měli zajistit vstřelení gólu do soupeřovy brány. Zápas se hraje na poločasy 2x45 minut a přestávka je 10-15minut. Je to ale také rozděleno na kategorie, třeba přípravka má menší hřiště a kratší hrací dobu, protoţe jsou mladší a nezvládali by to. V 1. a 2. třídě píská jen jeden rozhodčí, coţ v přeboru, divizi, lize a extra lize pískají 3 rozhodčí, jeden je v poli a dva jsou čárový, takţe za lajnou. Rozměry hřiště jsou na délku 90-120 metrů a na šířku 45-90 metrů (pro mezinárodní 53 utkání jsou dané trošku jiné rozměry). Plocha hřiště je většinou tráva a nebo umělá tráva, dříve byla i škvára, se kterou se v dnešní době setkáme ve vyjímečných případech. Fotbal je dnes celosvětově nejrozšířenějším sportem s obrovskou popularitou, především díky své materiální nenáročnosti, ale také velkým byznysem. Televizní přenosy z mistrovství světa jsou nejsledovanější událostí. Vznikl sice v Anglii, ale stal se sportem číslo jedna v mnoha zemích jako například Brazílie, která patří mezi nejkvalitnější fotbalové velmoce. AIRSOFT je moderní druh vojenského sportu. Hraje se v mnoha pojetích od čistě sportovního po napodobování reálných vojenských jednotek včetně stejné výstroje a výcviku. Hra je zaloţena na čestném chování hráčů, pokud je hráč zasaţen, musí se sám přiznat, hráč musí zřetelně nahlas ohlásit „mám“, „zásah“ nebo „jsem mrtvej“, zvednout obě ruce a nejkratší cestou odejít k „mrtvolišti“, kde s ostatními vyřazenými hráči čeká do konce hry, přičemţ nesmí nijak komunikovat s dosud „ţivými“ spoluhráči ani se jinak zapojit do probíhající hry. Na „mrtvoly“ je zakázáno střílet, ţiví hráči se za mrtvé nesmí vydávat. Ve hře je zakázáno jakékoli tělesné napadání ostatních hráčů či jiné agresivní chování. Cílem jedné hry je splnění předem stanoveného úkolu vycházejícího z typických vojenských scénářů, například eliminace soupeřova týmu, získání vlajky, záchranná mise, pozorovací mise, 54 bránění objektu, obsazení objektu. Základní výbavou hráče jsou ochranné brýle, jejichţ nošení je ve hře povinné, zbraň na bázi vzduchovky a zpravidla maskovací oblečení. Pokročilejší hráči pak pouţívají imitace granátů (petarda zalitá v kusu sádry a dalších materiálech, které nejsou nebezpečné), plynové masky, vysílačky, noční vidění, dýmovnice. Zbraně pouţívají jako munici plastové kuličky o průměru 6 nebo 8 mm a různých hmotnostech. Například pro pistole se pouţívají nejčastěji kuličky s hmotností 0,20 g, ale i 0,25 g nebo lehké 0,12 g. Pro pušky nebo samopaly jsou nejpouţívanější kuličky s hmotností okolo 0,25 g. Jelikoţ po bitvě vystřílená munice zůstává na hřišti (přičemţ boj často probíhá ve volné přírodě), lze mluvit o neekologičnosti airsoftu, z toho důvodu se však vyrábějí i náboje s kratší dobou rozkladu. Dále se vyrábějí těţší kuličky aţ do váhy 0,43 g (čím těţší, tím větší setrvačnost a tím pádem větší dostřel). Tyto kuličky se nejčastěji pouţívají do manuálních odstřelovacích pušek s velikou úsťovou rychlostí, takţe se tyto pušky pouţívají na velké vzdálenosti. Zbraně se dělí do tří skupin podle toho, čím jsou poháněny: manuální, plynové nebo elektrické. Dříve byly nejpopulárnější plynové zbraně, ve kterých se munice vystřelovala hnacím plynem doplňovaným z plynových lahví, dnes jsou ale nejpopulárnější zbraně elektrické, které mají vyšší spolehlivost a často i dostřel. Airsoftové zbraně jsou většinou vyráběny jako modely skutečných zbraní v měřítku 1:1, takţe jsou od skutečných zbraní obtíţně rozeznatelné. Pokročilejší hráči si zbraně dovybavují různým vybavením (puškohledy, kolimátory, svítilny, tlumiče…) po jejich skutečných vzorech. Na veřejnosti ji však nesmí nosit viditelně a nesmí s ní střílet na místě, kde by tím mohla ohroţovat ostatní osoby nebo poškozovat majetek. Vojtěch Škořepa 1.A HISTORIE STOLNÍHO TENISU Stolní tenis se vyvinul ze společenské hry, která byla kolem roku 1880 přivezena z Číny do Velké Británie. Postupné zařazení do sportovního odvětví umoţnilo pouţívání celuloidového míčku, díky kterému se odraz míčku na stole stal pravidelným a předvídatelným, začalo tedy mít smysl v této hře soutěţit a počítat body. Na počátku 20. století jiţ byla na britských ostrovech tato hra poměrně populární a rychle se šířila i na evropskou pevninu a do USA. Její hlavní výhodou se ukázaly nízké nároky na prostor a nízká cena vybavení. Moţnost umístit ping-pongový stůl do kouta hospodského sálu měla například v Čechách a v Rakousku obrovský význam. 55 Za rok definitivního přechodu stolního tenisu v mezinárodně uznávané sportovní odvětví, je povaţován rok 1926, kdy byla u příleţitosti mezinárodního turnaje zaloţena Mezinárodní federace stolního tenisu. Zakládajícími členy byly Německo, Maďarsko, Rakousko a Švédsko, brzy se však federace rozrostla o většinu evropských zemí včetně Československa a Anglie. Turnaj z roku 1926 je dnes ostatně uváděn v historických tabulkách jako první mistrovství světa. Všechny zlaté medaile (dvouhra muţů, dvouhra ţen, čtyřhra muţů, čtyřhra ţen a soutěţ muţských druţstev) zde získal tým Maďarska, který pak suverénně vládl mezinárodním turnajům dalších deset let. Nejslavnějším představitelem tohoto období je Viktor Barna, který podle počtu medailí z mistrovství světa nejúspěšnějším stolním tenistou všech dob. Za počátek zlaté éry československého stolního tenisu je povaţován rok 1932, kdy muţské druţstvo v čele se Stanislavem Kolářem přivezlo zlatou medaili z mistrovství světa a jako první tak narušilo maďarskou vládu. Následovalo 20 úspěšných let, přerušených druhou světovou válkou, během kterých bylo Československo spolu s Maďarskem, Anglií a USA, světovou ping-pongovou velmocí. Československo postupně získalo 29 zlatých medailí z mistrovství světa. Poslední zlatá československá medaile z mistrovství světa z roku 1957, spadá jiţ do dalšího období, ve kterém světovou špičku ovládli hráči z východní Asie. V padesátých letech se světová špička stolního tenisu postupně vyrovnávala a rozrůstala o další země. Významný pro další vývoj byl nástup japonských hráčů, který se časově shoduje s dobou, kdy původní potahy z vroubkované gumy mnozí hráči nahradili aţ 1 cm tlustými potahy z pěnové houby. Hra se tím stala rychlejší a mnohonásobně vzrostla moţnost udělovat míčku rotaci. Tím lze dosáhnout nejen různě zakřiveného pohybu míčku a nečekaného odskoku po dopadu na hrací stůl, ale zejména zcela jiného odrazu míčku od rakety soupeře. Potahy z tlusté pěnové houby ovšem udělovaly míčkům často nevyzpytatelné a pro soupeře nečitelné rotace. Koncem padesátých let proto Mezinárodní federace stolního tenisu přistoupila k radikální standardizaci povolených potahů. Od té doby můţe být na pálce nalepen buď potah typu "soft" (hladký, s vroubky dovnitř) nebo "sendvič" (vroubky ven), které včetně vnitřní vrstvy houby musí mít tloušťku maximálně 4 mm. Klasické potahy z vroubkované gumy (bez vrstvy houby) jsou ovšem také povoleny. Pro závodní hru mohou být na pálce nalepeny jen potahy s logem Mezinárodní federace stolního tenisu (ITTF). Vojtěch Škořepa 1.A LINEAGE 2 Jedná se o korejskou MMORPG (Massive Multiplayer Online Role Playing Game) hru, která je velmi oblíbená nejen ve světě ale i tady u nás v ČR. Své dobrodruţství začnete jako bojovník či mág (záleţí, co jste si při vytváření postavy zvolili) v „základní vesnici“. Těchto základních vesnic je více, kaţdá rasa má svou vlastní: Orkové, lidi, elfové, temní elfové, kamaelové, trpaslíci. Status bojovníka / mága se s vámi potáhne aţ do 20. levelu, kdy si budete moct vybrat, jakým směrem se vaše postava vydá, zda se stanete nepostradatelným tankem, vţdy ţádaným léčitelem a tak dále … Aby jste si nemysleli, ţe není z čeho vybírat, tak ve hře je celkem 94 povolání. Úrovně lze získávat zabíjením příšer, kterých je po okolí víc neţ dost, nebo plněním všelijakých rozmanitých úkolů které si můţete brát od NPC postav (No Player Control) rozmístěných po městech i v úplných pustinách. Na 40. a pak aţ na 76. levelu budete dělat další přestupový úkol, který po úspěšném dokončení rozvine vaše první povolání. 56 Tato hra mě však zaujala úplně něčím jiným, neţ je rozmanitost povolání, úkolů, lokací a příšer, byly to klanové války. Klan je spolek hráčů, kteří si vzájemně pomáhají, aby právě oni byli těmi nejlepšími na serveru. V klanu můţe být aţ cca 170 hráčů a v jedné alianci (sdruţení více klanů) můţe být aţ 12 klanů (2040 hráčů). A teď si představte bitvu, kde jedna aliance dobývá hrad a druhá ho brání. Samozřejmě tam nepobíhá 4080 hráčů najednou, neboť ne všichni hráči zrovna v ten čas můţou nebo klany nejsou zcela zaplněny, ale této akce se vţdy účastní opravdu solidní počet hráčů. Obléhání trvá dvě hodiny. Pokud útočící klanový vůdce dokáţe vyrýt svoje jméno na posvátný artefakt pomocí dovednosti „Seal of Ruler“, změní se majitel hradu. Pouţití této dovednosti ale nějakou dobu trvá a klanový vůdce v jeho průběhu nesmí být přerušen. Operovat s artefaktem mohou pouze klanový vůdci a to jenom ti na straně útočníků. Změna majitele artefaktu před koncem obléhání se nazývá „mid-victory“. Pokud k němu dojde, útočníci si vymění strany s obránci. Všechny vlastnosti, které předtím obránci vyuţívali, se vymění, včetně místa pro oţivení. Vopolka Jiří, 4. C 57 EXTRÉMNÍ SPORTY Extrémní sport je v původním významu sport, jehoţ provozování je spojené s vyšším rizikem a doprovázené je domnělým zvýšením hladiny adrenalinu v krvi (ve skutečnosti jde o endorfin, dopamin a serotonin). V dnešní době jsou k extrémním sportům řazeny také sporty, které nejsou příliš propagovány či podporovány na komerční úrovni a jejichţ provozování se omezuje na nepříliš početné skupiny nadšenců, které však u ostatních vyšší riziko evokují i přes to, ţe s jejich provozováním často není spojeno. I takový sport se ovšem časem můţe proměnit v masovou záleţitost, o čemţ svědčí např. snowboarding, který byl v roce 2002 zařazen do programu olympijských her Příklady Extrémních sportů 1. 2. 3. 4. 5. Snowboarding Skateboarding Parašutismus Horolezectví Bungee dumping Snowboarding Freestyle snowboarding je široká škála disciplín, triků a technik, jejichţ smyslem je zpestřit obyčejnou jízdu na snowboardu. Ve všech podobách freestylu (skákání, jibbing, jízda v U-rampě nebo předvádění různých triků na rovné sjezdovce) se jezdec snaţí předvést něco pohledného, stylového a originálního. Lyţařská střediska se přizpůsobují rostoucímu počtu vyznavačů freestylu a na horách tak vzniká stále větší mnoţství snowparků; jen v České republice jich existuje kaţdou zimu kolem 60 Skateboarding Skateboarding je sport někdy v médiích označován jako extrémní sport ve kterém se pouţívá skateboard k jízdě a provádění triků. Člověk který se tomuto sportu věnuje se nazývá skater, skateboarder, skateboardista nebo slangově skejťák nebo rider (jezdec). Skateboarding lze chápat jako rekreační aktivitu, umění, práce nebo typ dopravního prostředku. Během let se průběţně skateboarding velice měnil co se týče triků, stylu jízdy a stavby samotných skateboardů. Zpráva z roku 2002 od American Sports Data zjistila, ţe na světě je 18.5 miliónů skateboardistů. 85 procent z dotázaných byli mladší osmnácti let a 74 procent z dotázaných byli muţi. Skateboarding je poměrně moderní během vývoje se udály některé klíčové události. Ke konci sedmdesátých let Alan Gelfand udělal první ollie(skok bez pomoci rukou). Freestylový jezdec Rodney Mullen vymyslel kickflip(skateboard se ve vzduchu otočí o 360 kolem své horizontální osy) a jeho různé variace. Parašutismus Parašutismus, v angličtině „Skydiving,“ je novodobý outdoorový adrenalinový sport z rodiny leteckých sportů. Sestává z volného pádu, následného letu na otevřeném padáku a přistání. Při seskoku je parašutista vybaven padákovým kompletem, který sestává z hlavního a záloţního padáku a postroje. Hlavní padák je zpravidla typu křídlo (umoţňuje lépe manévrovat v průběhu letu), záloţní padák bývá rovněţ křídlo, u studentských kompletů můţe být i kulatý. Dále k vybavení parašutisty patří dobře čitelný výškoměr, helma, nůţ (pro případné uvolnění ze zamotaných šňůr padáku) a pevná kotníková obuv. Výsadek můţe probíhat ve výškách od 700 do 4 000 metrů nad úrovní terénu. Seskoky z vyšších výšek zpravidla vyţadují speciální výstroj, např. kyslíkové masky. 58 Horolezectví Horolezectví lze povaţovat za druh sportu, zvláštní zálibu, pro někoho ale třeba i ţivotní styl nebo poslání. Horolezectví dnes zahrnuje tak širokou škálu činností, ţe se nějaké definici vzpírá. Odvětví horolezectví mají společného snad jen podobné pohyby při postupu ve vertikálním terénu. Horolezectví lze přibliţně dělit podle terénu, ve kterém se leze 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. Lezení na umělých stěnách, obvykle v hale Bouldering, lezení bez lana obvykle nízko nad zemí Sportovní lezení krátkých cest na skalách Lezení v horách Bigwall, vícedélkové až vícedenní cesty na skále Lezení ledů Drytooling, překonávání skalních partií s mačkami a cepíny jako při lezení ledů Horolezectví v ledovcových velehorách Výškové horolezectví (ve vysokých velehorách) Buildering, lezení po budovách a mostech Bungee jumping Bungee jumping (Bungy Jumping) je "sport", při kterém je člověk přivázán za kotníky na elastické lano a skáče dolů z velké výšky. Myšlenka této dobrodruţné zábavy není nová. Moderní fanoušci Bungee Jumpingu nacházejí své kořeny ve starobylé legendě, kterou uchovává v paměti domorodý kmen na ostrově Pentecost v souostroví Vanuatu v Melanésii v Jiţním Pacifiku. Zorbing Zorbing (téţ zorbování, občas i sphereing) je druh rekreační adrenalinové zábavy, vyuţívající zorbu, tedy nafouknuté plastová koule, ve které je pomocí mnoha lanek upevněna ještě jedna menší. Celá koule váţí 90 kg a v průměru má 3,2 m. Do menší koule se vejdou aţ tři lidé, nazýváni zorbonauti. Principem zorbingu je neřízené kutálení zorbu ze svahu dolů. Svah bývá dlouhý maximálně 200 m se sklonem okolo 20°. Zorb dosahuje rychlosti aţ 50 km/h a jeho zastavení probíhá samovolně dole pod svahem nebo ochranné síti. Zorbing se provozuje i v České republice. JÍZDNÍ KOLO Jízdní kolo je jednostopé vozidlo poháněné silou lidských svalů. Bylo vynelezeno Karlem von Draisem v roce 1817 v dnešním Německu. Od roku 1992 do roku 2002 byla na světě vyrobena více neţ miliarda jízdních kol a jejich produkce stále stoupá. V mnoha regionech představuje hlavní dopravní prostředek, jinde zase slouţí k rekreačním jízdám. Pozoruhodné je také jeho rozšíření v různých polích lidské působnosti, například slouţí dětem jako hračka, dospělým zase pro rekreaci, závodění či jako posilovací stroj (konkrétně nepohybující se varianta kola - rotoped). Vývoj: 1818 - odráţecí kolo 1861 - řiditelné otočné přední kolo (vélocipede) - v Anglii celoocelové konstrukce, ale místo ráfků úzké gumové obruče konec 19. stol. - vysoká kola - kvůli malému zadnímu a naopak velkému přednímu kolu, byla díky většímu momentu síly více vyuţita síla Obrázek 1 Velocipéde přenášená z nohou na poháněné kolo 59 1883 - dva samostatné řětězové převody 1885 - 1. předchůdce dnešního nízkého kola "Rover Safery" (chyběly brzdy a volnoběţka, ale měl pnuematiku) - poté vyvinuta zpětná brzda "torpedo" 1895 - první primitivní světla, plátěné blatníky 20. stol. - současný typ kol s řetětovým převodem a volnoběţkou - na přelomu 70. a 80. let vynález dvoukolového převodu Vyuţití kola: - rekreace - závodění - zaměstnání (pošta, policie) - válka (v první světové válce je vyuţívala Francie a Německo k přesouvání vojsk) Druhy kol: - MTB (horská) - závodní - trekkingové - lehokolo - tandem (i pro více neţ dva jezdce) - BMX (bicycle motocross) - jednokolka Obrázek 2 MTB se zadním tlumičem Cyklistika ve měste Cyklistika by měla být chápána a respektována jako moderní forma dopravy. Pro úspěšný rozvoj cyklistiky je nutné přesvědčit obyvatele a politiky, ţe cyklistika je seriózním druhem dopravy. Díky zvýšení počtu cyklistu by se sniţila devastace ţivotního prostředí. Musí být vytvořeno partnerství mezi zákazníkem (cyklistou), radnicí a odborníky. Všechny tyto tři strany jsou součástí plánovacích procesů. Pro úspěšnou spolupráci všech stran je nezbytná kvalitní Obrázek 3 tandem Obrázek 4 BMX komunikace. V dnešní době se na uzemí prahy staví stále více cyklistických tras. Jsou však tyto stezky správně orientovány? Myslím si ţe ne, protoţe osobné znám par cyklostezek, které vedou u obrubníku silnice a nikdo po nich nejezdí z důvodu sebezáchovného pudu. A na druhou stranu jsou zase i jiné, které se jezdci jen hemţí a nedá se po nich vklidu cestovat. S byciklem vás pustí pouze do metra a to jen do prvních a posledních dveří. To také není správně, vzhledem k tomu kolik máme druhu kol. Na některých se zkrátka nedá vyjet velký kopec, protoţe to jsou stroje konstruovány do terénu nebo skejtparku. Uţ vás někdy zastavil příslušník policie na kole? Ano, i to je moţné, na cyklistu se vztahují stejné dopravní pravidla jako pro jakýkoliv jiný silniční prostředek. Asi s tím, ale vetšina lidí, co se zabívá cyklistikou nesouhlasí. Předtsavte si, ţe pojedete v Obrázek 5 široké jednosměrce, kde nikoho neohroţujete, a zastaví vás policista, který vám MTB udělý pokutu za jízdu v protisměru. Vedení státu by se nad tímto mělo hluboce zamyslet... Jiří Filip 3.L 60 REKLAMA Reklama nás obklopuje téměř všude. Ať uţ jdeme jen tak po ulici, posloucháme rádio nebo si listujeme novinami. I ti největší odpůrci reklam, kteří přepínají z jednoho televizního kanálu na druhý pokaţdé, kdyţ zazní znělka reklamních spotů, se nevyhnou tomu, aby neznali alespoň jeden prací prostředek, který je mnohem lepší neţ "běžné prací prostředky" nebo jogurt, který je více smetanový neţ ty ostatní. Vţdy mě zajímalo, jaký tedy ten „běţný“ prací prostředek opravdu je, kdyţ ho veškeré prášky z reklam trumfnuly, třeba někdy vyzkouším, zda je ten běţný prášek opravdu o tolik horší. Zvládneme se orientovat v nepřeberném mnoţství těch nejlepších výrobků? Vţdyť kaţdý je obehnán všelijakými superlativy jako: nejlepší, nejlevnější, nejlahodnější a samozřejmě nejkvalitnější. Opravdu potřebujeme uţívat krém proti vráskám, snídat jogurt s extra velkými kousky ovoce a mýt se mýdlem, které má kyselost pH 5,5? Reklamy nám určují, jak bychom se měli oblékat, kterým autem bychom se měli vozit, jakou vůní máme přitahovat protějšky, které bance máme svěřit své finance… Přiznejme si, ţe kdybychom si měli v obchodě vybrat mezi dvěma výrobky, například čokoládami Milka a Olina, většina z nás by si vybrala o pár korun draţší Milku, protoţe ji známe z reklamy, kdeţto čokoládu Olina vůbec neznáme, takţe i přesto ţe je levnější, volíme „jistější“ Milku. Při tvorbě reklamy musí tvůrci posuzovat mnoho faktorů, například jaká je cílová skupina, kterou formu reklamy zvolit aby co nejlépe a nejlevněji zapůsobila, zohlednit rozpočet, vlastní grafický návrh nebo scénář, v případě reklamy např. v televizi. K šíření reklamního sdělení se dá také vyuţít poměrně nového způsobu tzv. Virálního marketingu. Tato technika vyuţívá sociálních sítí k vlastnímu šíření reklamního sdělení. Obsahem sdělení můţe být prakticky cokoliv natolik zajímavého, humorného, šokujícího, aby si o tom lidé chtěli povídat a předávat sdělení dál. Na první pohled nemusí být patrné, ţe se jedná o reklamu, video můţe vypadat jako náhodně natočené, třeba mobilním telefonem, v tom najednou začne stařenka hlasitě telefonovat, zmíní se o svém výhodném tarifu od „ou tů“ coţ někoho v tramvaji tak rozzuří, ţe jí telefon vytrhne z ruky a praští s ním o zem. Takové reklamy vytváří povědomí o značce, o jejím výhodném tarifu a přitom nezní jako klasická reklama, ale jako zajímavé video, o které se divák rád podělí se svými přáteli. Reklama také má své stinné stránky, můţe v dětech vyvolávat pocit, ţe pokud budou uţívat produkty té či oné firmy, budou zaručeně "IN" a "COOL". A to samozřejmě kaţdé dítě chce, takţe ţádá své rodiče o zakoupení takových produktů. Pokud dítě neústupně trvá na koupi takovéto věci, splnilo se přání společnosti, která takovou věc vyrábí, protoţe dětem se špatně vysvětluje, ţe na to například nejsou finance, dítě pak začne řvát a třeba si věc časem vydupe. Jiná situace můţe nastat, pokud koupíme neoriginální výrobek třeba z Číny nebo jinou levnou náhraţku. Pak místo Coca-Coly a brambůrků svačí "outsider" namazaný chléb od maminky a pije levnou Colu z Tesca. A stává se tak bohuţel u vrstevníků terčem posměchu. Dívky, věřící kaţdému slovu a kaţdé vyretušované fotografii v časopise, se chtějí podobat všem těm modelkám v reklamách na luxusní značky parfémů a kosmetiky. A nemalá část z nich později bojuje s anorexií a jediným jejich přáním je přibrat nějaké to kilo navíc. A co jejich matky, které si maţou na obličej denně tuny chemikálií pod názvem "pleťový krém", polykají spousty prášků s očekáváním, ţe za pár dní budou jejich těla pevnější a bez celulitidy? Ţeny, které doufají, ţe budou vypadat stejně jako celebrity, jeţ denně vídají v televizi nebo v časopisech? Samozřejmě, ţe se očekávaných výsledků nedočkají a jejich sebevědomí pomalu klesá. Čím víc jim reklama ukazuje hezké ţeny, tím víc nesnáší svůj obraz v zrcadle. Všimněme si taky, kolik billboardů je umístěno podél nejfrekventovanějších dopravních tahů. Opravdu je nezbytné odpoutávat pozornost řidičů od řízení? Je skutečně nutné sdělovat jim, ţe firma XY je novinkou na českém trhu za cenu toho, ţe se stane dopravní nehoda? Myslím, ţe na českých silnicích jiţ denně přichází o ţivot dost lidí… Vtíravých reklam, které vám nedovolí v klidu sledovat váš oblíbený film v televizi nebo dočíst článek v časopise, je mnoho, ovšem existují placené kanály, na kterých se reklamy nevyskytují, 61 takţe existuje nějaká moţnost jak se jim vyhnout. Výhodou reklam také můţe být, ţe pak časopis můţe vycházet za niţší cenu nebo zcela zdarma, protoţe si vystačí s příjmem z inzerce. Václav Vágner, 4. A RC MODELÁŘSTVÍ RC modely (radiově řízené – zkratka vznikla z anglického radio controled) jsou vesměs zmenšeniny skutečných automobilů, letadel, lodí apod. které jsou pohyblivé a ovládané rádiovým signálem na dálku. S takovými modely se setkal určitě kaţdý, ať uţ při ovládáním autíčka nebo poletování s vrtulníčkem. Ne kaţdému se tento koníček zalíbí, ale ten kdo neodolá nejspíš zůstane věrným na několik let, né-li desítek let. Ale jako kaţdý koníček i modelářství spolkne velké mnoţství času a financí. I kdyţ ani to není v poslední době tak úplně pravdou. Na trhu je obrovské mnoţství nejrůznějších modelů za velice příznivé ceny, které jsou navíc kompletně sestavené a po vybalení připravené například k letu (tedy RTF – Ready-To-Fly). Pohon modelů je nejčastěji realizován pomocí spalovacích motorů, kde je palivem většinou směs methanolu, nitromethanu, syntetických a ricinových olejů. (Cena se pohybuje mezi cca 130 – 200 Kč/l.) nebo elektromotorem. Jak je jiţ naznačeno na začátku RC Modelářství můţeme rozdělit do několika základních skupin, podle toho o jaký druh modelů jde. Mezi ty nejznámější patří letecké a lodní modely, automobilové modely a dále to mohou být nejrůznější modely raket, ponorek, stavební techniky a další. Automobilové modely Modely dosahují rychlostí aţ 110km/h, a díky pouţití moderních technologií je moţné si „hrát“ aţ 60min. U automobilových modelů je nejčastěji pouţit volantový vysílač. Mezi nejrozšířenější provedení v této kategorii patří RTR – tedy ReadyTo-Run modely, je to zřejmě nejsnazší a nejlepší způsob jak začít. Balení obsahuje kompletně sestavené auto s elektronikou, baterií s nabíječkou a vysílačkou. Dalším provedením je ART, tedy takové, kde je auto sestavené, ale neobsahuje elektroniku. Toto řešení je vhodné např. pro závodníky, kteří jiţ několik modelů vlastní a tudíţ elektroniku nepotřebují. Volantový vysílač Graupner.de Posledním řešení jsou nejrůznější stavebnice, pomocí které si svůj model poskládáte sami „do posledního šroubku“. Všechny tyto modely bychom mohly dále rozlišovat podle měřítka (1:16, 1:10, 1:8 atd.) nebo podle karoserie (silniční modely, monster, buggy…). Na závěr za zmínku jistě stojí skupina Mini-Z modelů. Jak jiţ název napovídá, jejich rozměry jsou oproti ostatním podstatně menší např. Nissan GTR (Kyosho) s rozměry 67x43x131,5mm, hmotností 135g a rychlosti aţ 50km/h. Ovládání pracuje na pásmu 2,4GHz. 62 Letecké modely U této kategorie je nejčastěji vyuţíván pákový vysílač (volantový je vhodný pro automobily nebo lodě). Najdeme zde mnoho podskupin modelů, mezi základní budou patřit vrtulníky, motorová letadla, větroně a další. V poslední době se také mezi modeláři hojně rozšířili modely typu samokřídlo (např. Minitornádo), které sice neoplývají stabilitou, ale jsou natolik nárazuvzdorné, ţe je zkušenější modeláři uţívají k nekompromisním leteckým soubojům. Lodní modely Co se týká podskupin je moţné je rozdělit na plachetnice a motorové lodě (se spalovacím nebo el. pohonem) Mezi zajímavou skupinu v tomto odvětví patří určitě plachetnice, také proto, ţe mezinárodní organizace ISAF sdruţuje kromě „velkého jachtingu“ také modeláře (u nás např. Naviga). Rozměry takových plachetnic jsou téměř dva metry na výšku a metr na délku. A na jakých frekvencích je moţné modely ovládat? První a asi nejznámější je 27MHz, jde o frekvenci, na které je moţné řídit jakékoliv modely. Ovšem na této frekvenci pracuje i velké mnoţství nejrůznějších dětských hraček apod. takţe je moţné, ţe by docházelo k rušení a tedy moţností ztráty kontroly nad modelem. 35MHz je frekvence určená pouze pro letecké modely. Pro ovládání jiných modelů je pouţití tohoto pásma nelegální. Tato frekvence je tedy „nejbezpečnější“ frekvencí pro Vaše létající miláčky. 40MHz, tedy poslední povolená frekvence. Je zde opět jako u 27MHz povoleno ovládat jakékoliv modely, ale situace je zde podstatně lepší vzhledem k tomu, ţe se zde nevyskytuje takové mnoţství dalších zařízení. Poslední dostupnou frekvencí a také poměrně mladou je 2,4GHz, jde o pásmo, na kterém pracuje např. WiFi nebo Bluetooth. Tento způsob ovládání má obrovské mnoţství výhod oproti předchozím frekvencím, a nejen proto, ţe odpadají dlouhé antény na obou stranách (přijímač, vysílač), ale také proto, ţe jiţ není potřeba řešit, zda je kanál volný. I proto většina modelářů právě na tuto frekvenci přechází. Zdeněk Langer, 3. C 63 VODA 2.l PROGRAM. Během maturit se nám naskytla příležitost zúčastnit se vodáckého zájezdu. Díky organizaci našich třídních zástupců se nás ujala cestovní kancelář CK Klíč a my jsme brzy opustili Prahu. Do plzeňského kraje jsme se dopravili vlakem. Už během cesty jsme vytáhli "kejtry" a trénovali trampské písně. Cesta nám tak rychle uběhla. Hned po příjezdu jsme nasedlí do lodí a vydali se na první a zároveň nejdelší výlet, AUTOŘI: Martin Vegner (text), Jan Dousek (grafika) 64 23 kilometrů po proudu Berounky. Řeka byla pomalá a kalná, ale my jsme se alespoň vyřádili po dlouhém školním roce. Hned po příjezdu do kempu jsme rozbili tábor a rozdělali oheň. Až ted jsme zjistili, že naše hlasivky nejsou na celodenní zpěv zvyklé. Zbytek výletu probíhal v podobném duchu, i přesto, že nás v polovině opustil pedagogický dozor (prof. Čechová a prof. Parkanová), jsme se všichni ve zdraví vrátili. Až doma jsme si uvědomili, jak je podceňované suché spodní prádlo. WWW. SSPS.CZ 65
