40. Zdravotní problematika v ekologickém chovu dojnic

Paratuberkulóza: způsobena původcem Mycobacterium paratuberculosis. S dovozy v devadesátých letech se tato nemoc rozšířila. Inkubační doba je velmi dlouhá, až několik let. Přenašečem jsou i skrytě pozitivní bezpříznaková zvířata. Diagnostika je složitá (krev, trus),
při prokázání v chovu hrozí i likvidace. Příznaky jsou patrné vždy na jednotlivých dojnicích – střídavé průjmy, hubnutí, ztráta užitkovosti,
úhyn vyčerpáním. Není léčitelná.
IKKS (infekční keratokonjunktivitida): původcem je Moraxella bovis, v přenosu onemocnění hrají významnou roli mouchy. Způsobuje záněty spojivek a rohovky, které se projevují slzením a změnami až vředovatými na rohovce. Může dojít až k perforaci rohovky
a oslepnutí. Prevencí je vakcinace běžnou vakcínou nebo stájovými vakcínami, která by měla být prováděna v jarních měsících před
vyhnáním na pastvinu.
Nekrobacilóza: způsobuje lokální nekrotické změny na postižených orgánech. Původcem je Fusobacterium necrophorum a u chovů
dojených krav je častější. Vyskytuje se jako zánět pochvy nebo na končetinách zánět mezipaznehtí, patek nebo korunky. Zvířata výrazně
kulhají. Při zánětu pochvy nebo dělohy dochází k výtokům. Léčba by měla být přenechána veterináři.
Mastitidy (záněty vemene): původců je více, nejčastěji r. Staphylococcus a Streptococcus, ale také bakterie r. Escherichia, zejména
hemolytické kmeny, Proteus nebo Klebsiella. Mastitidy zpravidla vznikají buď prostupem bakterií krevním řečištěm do vemene vnitřní
cestou nebo cestou vnější přes poškozený nebo neuzavřený strukový kanálek či zranění vemene. Predispozicí je nevyrovnaná výživa,
metabolické poruchy, zkrmování narušeného krmiva, nevhodné zoohygienické podmínky a nedodržení hygieny dojení či problémy dojicí
techniky. Akutní záněty způsobené E.coli nebo Klebsiellou (které se běžně vyskytují v prostředí) jsou velmi závažné a musí být léčeny
okamžitě, protože jsou velmi rychlé, jsou doprovázeny horečkou, ztrátou mléka, často ulehnutím i úhynem dojnice. Vemeno je zpravidla tvrdé, horké, vydojený sekret je serózní nebo vodnatý, nemá vzhled mléka. I přes léčbu zpravidla postižený struk zaprahuje. Akutní
mastitidy vznikají nejčastěji při výskytu dietetických chyb (shnilé krmivo) a při těžkých acidózách. Záněty způsobené Staphylo- nebo
Streptokoky nejsou tak agresívní, průběh je mírnější, sekret mléčné žlázy je podobný mléku, vemeno není tak zatvrdlé a horké. Včasná
léčba má vyšší procento úspěšnosti, striktně závisí na použitých dávkách léčiv, typu léčiva vzhledem k citlivosti a délce doby léčení.
Velmi důležitá je co nejrychlejší diagnostika zánětu na dojírně.
Tetanus: výskyt je sporadický, nicméně se s ním lze setkat. U skotu není toto onemocnění dobře léčitelné, zvířata je lepší utratit. Příznaky
musí diagnostikovat veterinární lékař.
Další bakteriální onemocnění (např. anthrax) v dnešní době nebyla ve významné míře v republice shledána.
Virové nemoci:
Nemoci přenosné vzduchem nebo přenašeči, zpravidla mouchami, potřísněným oděvem, botami, nástroji a jinými prostředky (auta apod.).
Průkaz je možný většinou hlavně sérologicky.
SLAK (slintavka a kulhavka): onemocnění, které se u nás v současné době nevyskytuje, nicméně vyskytuje se v jiných státech, asijských nebo některých východoevropských. Příznakem jsou vředy na sliznicích tlamy, jazyka, mulce, bolestivost a následné slinění. Vředy
vznikají také na korunce nohou. Léčba neexistuje, provádí se likvidace napadeného stáda a vyhlášení ohniska a ochranného pásma.
IBR/IPV(infekční bovinní rhinotracheitis a pustulózní vulvovaginitis): jedná se o časté onemocnění vyskytující se po celém světě. Je
to nespecifické onemocnění dýchacího a pohlavního systému, které se nemusí klinicky projevit. Projeví se tehdy, pokud je nákaza zatažena do chovu bez protilátek, kde dojde k masivnímu výskytu zmetání. V ČR existuje několik okresů, které jsou nákazy prosté, v ostatních
distriktech v současné době probíhá celkový ozdravovací proces za podmínek stanovených Státní veterinární správou, kde zvířata jsou
vakcinována markerovou vakcínou. Každý chovatel by si měl při nákupu zvířat zjistit u Státní veterinární správy podmínky, za kterých
může zvířata dovézt.
BVD-MD (bovinní virová diarrhea, slizniční choroba skotu): onemocnění rovněž rozšířené po celém světě. Virus oslabuje imunitní
systém, takže prvotní příznaky jsou poplatné druhotné infekci (mohou být rýma, výtoky apod.). Manifestuje se horečkami, úpornými
průjmy až krvavými, v trusu jsou cáry odlučující se sliznice střeva. Dochází k rychlému vyčerpání, ztrátě tekutin a úhynu především
u oslabených jedinců nebo jedinců v zátěži (porod). Některá zvířata jsou k nákaze tolerantní a jsou nosiči viru. Léčba je pouze symptomatická. Průkaz viru je možný z bazénového vzorku mléka nebo serologicky.
Papilomatóza: virové onemocnění málo přenosné přímým kontaktem. Vyvolává růst bradaviček nebo květákovitých útvarů často kolem
vemene nebo přímo na vemeni, kolem očí i jinde na hlavě, na krku. Zvířeti pravidla nedělá problémy, závažnější je např. u jalovic před
porodem, pokud se bradavice vyskytují na strucích. Velmi vhodná a účinná je autohemoterapie.
BT (modrý jazyk, katarální horečka ovcí): onemocnění, které v ČR nebylo klinicky prokázáno. Byly zjištěny pouze protilátky v séru.
V dnešní době jsou všechna zvířata proti této nákaze vakcinována. Je povinností majitele zajistit tuto vakcinaci.
Vzteklina: v dnešní době se v ČR nevyskytuje. Záznamy o výskytu u ovcí, koz a skotu jsou z 80. a 90. let. Pro člověka i pro zvířata je
tato nemoc smrtelná. Populace hlavních přenašečů, což jsou především šelmy, je dnes značně proimunizovaná.
Plísňové nemoci:
Herpes (trichofytóza): kožní onemocnění manifestující se kožními příznaky ve formě zpravidla zakulacených různě velkých ložisek se
změněnou srstí nebo vypadáváním srsti. Mohou být kdekoliv po těle, často jsou však na krku a na bocích. Jsou způsobeny dermatologicky aktivními kmeny plísní rodu Trichophyton. Přenos je kontaktem zvířat mezi sebou a infikovanými prostředky, se kterými se zvířata
dostala do styku (např. dopravní prostředky). Výskyt je potencován vhodným počasím (teplo, vlhko) a oslabením jedince, projeví se tedy
hlavně k jaru na konci zimy. Léčba je vakcinací, velmi vhodná je preventivní vakcinace.
EPOS
Spolek poradců v ekologickém zemědělství ČR
Kotlářská 53, 602 00 Brno
www.eposcr.eu
Téma:
Autoři:
Zdravotní problematika
v ekologickém chovu dojnic
č.40.
MVDr. Jana Kozáková, MVDr. Břetislav Pojar Metodické listy
Problematika nemocnosti krav je závažným fenoménem v chovu dojnic. Vzhledem k poměrně přísným předpisům ohledně používání
léčebných přípravků je nutno provádět především profylaxi – nemocem předcházet, protože pozdní řešení problémů už je vysoce nákladové a přináší ztráty.
Obecně lze říci, že zdravotní problematika v ekologickém zemědělství se zaměřením na získávání mléka je téměř totožná se zdravotní
problematikou konvenčního chovu. Odlišnosti jsou vázány především na využívání pastvy a zvýšený pohyb dojnic, odlišný způsob
výživy a odlišný management stáda. Nakupovaná krmiva jsou pro ekozemědělce většinou značnou peněžní zátěží, kterou se snaží podle
možnosti co nejvíce eliminovat. Je nutno upozornit na některé závažné zdravotní aspekty a způsob, jak na ně reagovat v případě, rozhoduje-li se zemědělec o laické léčbě nebo léčbě veterinárním lékařem.
Je třeba brát na vědomí, že ochranná doba na maso a mléko u komerčně používaných léčiv je v ekochovech dvojnásobně dlouhá.
Onemocnění vázaná na takzvané přechodné období:
Zdravotní aspekty jsou vázány na změnu
1) výživy – omezení právními úpravami (povolená krmiva), kvalita objemných krmiv
2) omezení dražších krmiv – úspory, skromnější krmná dávka
3) managementu stáda – pastva, organizace denního režimu spojeného s vyháněním a zaháněním na
dojení, zajištění pastevních podmínek (cesty, vzdálenosti)
4) přístupu k léčbě – klasická nebo alternativní medicína
Ad 1) a 2)
a) deficit energie – ketóza, poruchy reprodukce, mastitis (zánět vemene)
b) deficit dusíkatých látek – soubor zdravotních poruch počínaje nízkou užitkovostí, poklesem obsahu
bílkovin v mléce, přes poruchy reprodukce, nemoci dělohy (metritis) a nemoci končetin až po hubnutí
a průjmy
c) deficit nebo nadbytek vlákniny – pokles mléčných parametrů, hubnutí, acidóza, zánět dělohy
d) deficit minerálií – podle prvku. Deficit vápníku – kulhání, uléhání, acidózy. Deficit zinku, síry a mědi
– nemoci kůže, srsti, krvetvorby
e) deficit vitamínů – nemoci kůže a paznehtů, kulhání spojené se snížením užitkovosti, poruchy reprodukce
Ad 3)
a) tympanie (nadmutí) při nesprávném návyku na pastvu, průjmy (enteritis)
b) kulhání při nekvalitních cestách, přetěžování končetin dojnic, nesprávně ošetřovaných končetinách
c) pokles užitkovosti při příliš vzdálených pastvinách nebo nevhodném naháněcím a dojícím režimu, který neumožní kravám odpovídající
odpočinek – krávy odpočívají na pastvě, místo aby žraly.
d) Riziko velikosti stáda: Horší obslužnost u velkých stád, která mají vysoké krytí potřeby živin z pastvy. Kolísá složení pastvy
(stárnutí pastevního porostu), přísun živin kolísá v závislosti na výkyvech podnebí. Příznivější je u stád trvale umístěných
v kravíně pouze s výběhem. Lepší manipulovatelnost je u stád velikosti do 150 ks.
e) R
iziko výběru plemene: intenzivní vysoce mléčná plemena byla staletí šlechtěna pro podmínky velkovýroby, aby s co nejmenšími
náklady vyrobila za určitých podmínek co nejvyšší množství mléka. Tato plemena se hodí do ekologických podmínek méně, resp.
vyžadují odlišný způsob zacházení než plemena kombinovaná, která nebyla na výši produkce a ekonomiku šlechtěna. Mezi velmi
intenzivní plemena patří především holštýnský černostrakatý skot a jerseyský skot. U těchto zvířat je nutno upozornit na vyšší potřebu především dusíkatých látek a minerálií. Holštýnský skot je výhodný tím, že snese nižší koncentraci živin a umí přijmout velké
množství objemného krmiva, jersey vyžaduje pro mléčnou užitkovost naopak vysokou koncentraci živin.
Český strakatý skot nevyniká užitkovostí, nicméně pro podmínky ekozemědělství se hodí více, je celkově méně náročný, ale je nutno
počítat s tím, že jeho mléčná užitkovost bude nižší vzhledem právě k nižší používané koncentraci živin v ekochovech a celkově nižšímu
příjmu sušiny než u holštýnského skotu.
Ad 4)
Obecně lze říci, že diagnostika řady onemocnění není jednoduchá a měl by ji provádět odborník, tedy veterinární lékař. Způsob léčby by
pak měl být dohodou na základě jeho doporučení. Zkoušení různých technik (alternativní medicína, homeopatika apod.) místo indikované
léčby znamená protahování a zdražování pozdější léčby nebo dokonce nemožnost postižené zvíře vyléčit, protože změny již dospěly do
neřešitelného stadia. To ovšem nevylučuje možnost, že v řadě případů lze i alternativní medicínu použít s dobrým úspěchem.
Předcházení vzniku onemocnění:
tel./fax: +420 549 213 563
e-mail: [email protected]
Spolek poradců v ekologickém zemědělství ČR
Tento metodický list byl vydán za podpory
Ministerstva zemědělství ČR.
a) kvalitní objemná krmiva – hlavní zdroj výživy. Dbát na konzervaci (kvalitní zkvašení nebo usušení), stáří porostu (mladý porost s co
nejvyšším obsahem dusíkatých látek a energie), sušinu (adekvátní pro dobrou konzervaci a zkvašení, u senáží 30-38%)
b) kvalitní pastviny – stáří porostu, výška, složení porostu, eliminace plevelů
c) správný způsob vypásání, nenechávat nedopasky, pasení „krátké trávy“
d) zajištění odpovídajícího a vybalancovaného doplňku ostatních živin, tedy minerálií (podle stavu porostů), energie (především k mladé
pastvě), dusíkatých látek (při snížené kvalitě porostu s postupujícím létem a s přihlédnutím k plemeni dojnic)
Nemoci:
a) Neinfekční
b) Infekční
- produkční, metabolická - virové
- poruchy minerálního metabolismu - bakteriální
- parazitární
Ad a) O
nemocnění vzniklá narušením látkové výměny
(metabolická onemocnění):
Tato onemocnění vznikají primárně chybně vedenou výživou nebo zkrmováním
narušených, špatně fermentovaných nebo zaplísněných krmiv. Měla by se řešit
v součinnosti s výživářem.
Bachorová acidoza: vzniká tehdy, obsahuje-li krmivo velké množství rychle rozpustných cukrů, škrobů, v případě příliš krátké struktury
krmné dávky nebo nedostatku vlákniny. Např. kdy je na dusík bohatou zelenou píci (jetelotrávy s vysokým podílem jetele) nutno vyvážit
jadrným krmivem s vysokým obsahem energie (ječmen, pšenice) a směs se zkrmuje mimo objemná krmiva (není použita směsná krmná
dávka, ale směs se dávkuje ručně) v dávce vyšší než 3, resp. 3,5 kg/dojnici. Pokud krmíme směsnou krmnou dávku (alespoň částečně),
je riziko vzniku bachorové acidozy (při dobré struktuře) menší. Akutní bachorová acidoza se manifestuje apatií, ulehnutím, sténáním,
zapadlými očními bulby, může být tympanie. Tyto případy se stávají spíše ojediněle, pokud se zvíře dostane např. k pytli se směsí. Onemocnění vyžaduje urgentní návštěvu veterináře. Chronická acidóza se manifestuje skrytě – světlými průjmy, sníženým přežvykováním,
nižším příjmem sušiny, poklesem tuku a bílkovin v mléce, mastitidami, zánětem dělohy, kulháním následkem odvápnění kostí.
Bachorová alkaloza: vzniká překrmováním dusíkatými látkami nebo zkrmováním fermentačně narušených krmiv, případně krmiv částečně nahnilých s vysokým pH. Zvířata mají většinou tmavý zapáchající průjem. Častější je subklinická forma, kdy průjmuje jen určité
procento zvířat. Na podezření upozorní vysoká hladina močoviny v mléce (50 – 60 mg/dl, resp. nad 8 mmol/l). Dispozici vytváří např.
pastva na porostech s vysokým obsahem jetele s nedostatečným doplněním odpovídajícího typu energie. Obsah dusíku v rostlinách závisí
na skladbě porostu, stáří, nahnojení, počasí (srážky, sluneční svit).
Bachorová dysfunkce z nedostatku nebo nadbytku vlákniny: vzniká nevyrovnanou krmnou dávkou v její stravitelnosti s následkem
snížené fermentace a úbytku bachorové mikroflóry. Nedostatek vlákniny a strukturální vlákniny znamená omezení tzv. bachorové „matrace“, zvíře přestává přežvykovat, bachorová činnost se snižuje, krmiva v něm mohou zakvašovat či zahnívat a dochází ke vstřebávání
toxických metabolitů. Nadbytek vlákniny znamená zvýšenou motilitu bachoru, sice intenzivní žvýkání dojnic, ale velmi rychlý průchod
krmiva trávicím traktem a zhoršené využití živin, tedy celkové hladovění zvířat. Při vysokém obsahu vlákniny (starý porost) většinou je
v krmivu snížený obsah ostatních živin. Tato problematika je v ekologických chovech aktuální, protože vysoký podíl živin pro zvířata
zajišťují právě objemná krmiva. Při hladovění vznikají ketózy se všemi negativními výše popsanými následky.
Ketóza: vzniká z nedostatku energie, relativního (při nadbytku dusíku nebo snížené či selektivní žravosti) nebo absolutního (deficit
energie v krmné dávce). Příznakem je hubnutí, změna kožního pokryvu (srst je zježená, matná, nelesklá, zpocená), mohou být průjmy,
snížení nádoje. Vždy je třeba stanovení ketolátek, nejjednodušší a nejrychlejší je průkaz v moči (stačí diagnostické proužky). Řešení je
energetickými nálevy a léčbou, každopádně však s výživářem, pokud se takových krav vyskytuje ve stádu více. Důsledkem ketóz jsou
poruchy reprodukce a narušení jaterní tkáně.
Metabolická acidóza: vzniká na podobném základě jako bachorová acidóza nadbytkem energie v krmné dávce při nedostatku dusíkatých
látek a nedostatku neutralizačních faktorů (vláknina, struktura, draslík, vápník). Dochází k okyselení vnitřního prostředí dojnice, světlým
až pěnivým průjmům z přestupu části nestrávené energie do střeva, v důsledku poklesu pH krve dochází k lýze kostí (kulhání, otoky)
a ztrátě minerálií. Dalším častým nepřímým příznakem jsou záněty dělohy, mastitidy nebo jen zvýšený počet somatických buněk v mléce.
Primárně je třeba vždy uvědomit výživáře a s ním upravit krmnou dávku. Dalším faktorem je použití neutralizantů, například vápence.
Poruchy minerálního metabolizmu: Minerální látky je nutno vybalancovat na základě analýz objemných krmiv a požadované užitkovosti. Dojnice neumí selektivně uvolnit z rezerv minerálií v organismu, což je především kostra, jeden scházející prvek. Rovněž neumí
omezit množství minerálií vylučovaných mlékem.
Ulehnutí (paréza, hypokalcemie) – je způsobeno buď neadekvátním minerálním zásobením v posledních 2 měsících před porodem
nebo během laktace. Dojnice má před porodem aktivovat minerální rezervy tak, aby měla dostatek pro nasazení mleziva a posléze mléka
do doby, než její potřeba bude pokryta krmnou dávkou. Proto je nutno krmnou dávku vybilancovat na poměry základních prvků vápníku, fosforu, hořčíku, sodíku a draslíku. Rizikovým prvkem v předporodním období je sodík, který metabolismus dojnice alkalizuje
a neumožní aktivaci rezerv. Podobně fosfor neumožňuje aktivaci vit. D po porodu. Riziko onemocnění stoupá s věkem dojnice a výší
užitkovosti. Příznakem je ulehnutí s nemožností vstát, apatie, spavost, resp. bezvědomí, někdy křeče. Veterinář podává minerální infuse.
K tomuto stavu může dojít nejčastěji hned po porodu, ale i později již v plné laktaci nebo dokonce na konci laktace při omezení podávání
minerálií.
Pastevní tetanie (nedostatek hořčíku): příznakem je strnulá chůze, ulehnutí a záškuby svalstva, posléze křeče. Stává se většinou po
vyhnání na mladou pastvu a překrmení dusíkem. Je nutno kontrolovat obsah hořčíku v krmné dávce a používat lizy s jeho dostatečným
obsahem. Nedostatek hořčíku v objemných krmivech bývá vyvolán také jednostranným hnojením TTP močůvkou nebo na pastvinách
(hnojení pouze zanechanými výkaly a močí). Poměr Mg+Ca:K v píci musí být menší než 1:2,2 a obsah hořčíku v sušině píce by se měl
pohybovat okolo 0,2%. Vhodné je využívat AZP (agrochemické zkoušení půd), které v šestiletém cyklu provádí bezplatně ÚKZUZ
(součástí vyhodnocení AZP je i poměr Mg:K v půdě a doporučení k hnojařskému opatření). Na půdách s nedostatkem hořčíku je třeba
k úpravě pH půdy používat dolomitický vápenec.
Rachitis (křivice): onemocnění způsobené nedostatkem především vápníku, fosforu a vitamínu D. V dnešní době je nečekaně časté.
Manifestuje se u mladého dobytka v růstu změnami na kloubech, dlouhých kostech a žebrech. Zvíře přestává přirůstat, chůze je strnulá,
mění se zaúhlení kloubů (otevřené hlezno, strmý postoj zadních končetin v hleznovém kloubu). Často se vyskytují otoky kloubů, po určité době dochází k deformaci dlouhých kostí a jejich prohnutí. Na žebrech je v jejich dolní části také patrné zduření (rachitická růžice).
Prevencí je vyrovnaná výživa v období růstu zaměřená na dostatečný přívod vitamínů a minerálií.
Nedostatek selenu: je problémem především u telat. Rodí se málo životná, se sníženým sacím reflexem a malou pohyblivostí. Nedostatek
mění charakter svaloviny, která se stává vazivovatou s nedostatečnou funkcí. Změny jsou také na srdci, kdy při větší zátěži může dojít
k náhlému infarktu a úhynu. Selen je v ČR všeobecně deficitní, je nutno volit minerální doplňky s dostatečným obsahem, případně před
porodem dojnici selen preventivně aplikovat.
Onemocnění končetin minerálního původu: Kulhání a otoky nohou jsou často způsobeny nevyhovující krmnou dávkou a nedostatečným nebo nevyrovnaným zásobením mineráliemi a vitamíny a dále vznikem metabolických acidóz z nevyhovující výživy. Při acidózách
(nedostatek dusíku, nadbytek energetické složky krmné dávky nebo nedostatek vlákniny) se minerálie z krmné dávky nedostatečně vstřebávají a vlivem poklesu pH krve dochází k rozpouštění kostní tkáně. Dochází k úbytku kostní hmoty a nastupuje bolestivost, případně
i otoky končetin. Při nedostatku vápníku dochází k vyrovnávání jeho poměru v krvi právě mobilizací kostní tkáně. Nedostatek vitamínu
D (především v zimních měsících) znamená změnu v hospodaření s mineráliemi v organismu a nedostatečné ukládání vápníku v kostní
tkáni. Výsledkem je také horší struktura a tvrdost rohoviny paznehtů a její snadnější poškození.
Onemocnění končetin mechanického původu: nejrůznější poranění (hrana stání, kámen, narušený rošt), které se často kombinuje
s následným vstupem infekce např. z horších zoohygienických podmínek (nízká úroveň stlaní, odkliz hnoje) vedou k vývoji onemocnění
zvaném dermatitis digitalis, dermatitis interdigitalis, resp. pododermatitis. Základem zdravé končetiny je především prevence, dostatečně
častá úprava paznehtů, doporučeno je použití preventivních koupelí, které by měly trvat nejméně 20 minut. Průchozí dezinfekční rohože
mají většinou léčebný účinek nedostatečný. Je rovněž nutné aktivně i mimo obvyklý interval strouhání vyhledávat kulhající dojnice
a paznehty ošetřit buď svépomocí (vyčištění, dezinfekce, obvaz) nebo v součinnosti s veterinářem (chirurgické ošetření). Při pasení je
nutno dbát na údržbu přibližovacích komunikací a odstraňování kamenů.
Interdigitální tylom: relativně časté onemocnění, kterému lze velmi dobře předcházet. Jeho základ je většinou dán nesprávným strouháním, kdy nášlapná plocha je strouhána do roviny místo do klasické „misky“ – vyklenutí. Pazneht nepruží, prsty se dostávají při nášlapu
daleko od sebe, meziprstí je neustále drážděno a praská. Pokud se do prasklin dostávají bakterie např. ze špatné kvality steliva, dochází
i k vývoji interdigitální nekrózy.
Schvácení paznehtů: většinou vzniká zkrmováním narušených nahnilých krmiv s obsahem toxinů nebo s vysokým obsahem dusíku,
zejména ve čpavkové podobě. Příznakem je opatrná strnulá chůze dojnice, podsouvání končetin pod tělo, snížený příjem krmiva. Paznehty jsou teplejší. V pokročilém stádiu dochází k poruchám tvorby rohoviny, rotaci kopytní kosti nebo až exungulaci – svléknutí rohového
pouzdra. V počátečních fázích je toto onemocnění léčitelné (vždy veterinářem). Dojnice by neměla chodit ven, měla by být v klidu, je
nutné také odstranit vyvolávající příčinu.
Ad b) Infekční nemoci: jsou původu bakteriálního, virového nebo parazitárního a je možný přenos z jednoho jedince
na jiného.
Parazitární nemoci:
Vnitřní parazité: v pastevním chovu jsou tato onemocnění, téměř neznámá v chovech stájových, závažnější a je na ně třeba klást větší
důraz. Pomnožení parazitů ubírá zvířatům živiny, vyvolává střevní problémy (Strongylus, Ostertagia apod.), může způsobit narušení
vnitřních orgánů (jater, žlučovodů, plic, svalů, mozkové tkáně). Příznakem je hubnutí i přes dobrou žravost, průjmy až krvavé, snížená
užitkovost, vyčerpání, při napadení plicnivkami i kašel. Odčervování by mělo být prováděno na základě vyšetření trusu nebo i preventivně
1-2x ročně. Především při pastvě na zamokřených pastvinách je riziko začervení vysoké. Odčervování lze provádět injekčně nebo perorálně práškem do krmiva nebo tekutinou přímo do tlamy. Při použití práškového odčervovadla je riziko nedostatečného příjmu potřebné
dávky, nejjistější je odčervení injekční.
K prevenci je nezbytné správně ošetřovat pastviny: rozvláčení výkalů, sečení nedopasků, vápnění, vláčení a střídavé využívání. Pokud se
hnojí hnojem, je nejlépe jej zkompostovat aerobní fermentací (zahřátí nad 550C).
Specifickou kapitolou je kokcidióza, což není typicky parazitární onemocnění, ale jedná se o onemocnění prvokové. U dospělého dobytka
nebývá příliš častá, většinou u oslabených jedinců, nicméně u telat je strašákem chovatelů. Důvodem onemocnění je nesprávné napájení
telat, používání vysokých dávek mléka na jedno napití a alkalizace střeva. Příznakem nadměrného pomnožení kokcidií ve střevě je zpravidla průjem, často až krvavý, který zvíře rychle odvodní. Může být i horečka a snížený příjem krmiva.
Vnější parazité: vši, všenky, svrab, kloši, klíšťata, střečci, komáři, ovádi, muchničky.
Na pastvě většinou tito paraziti přes léto značně znepříjemňují dojnicím pobyt. Jednak mohou být přenašeči různých chorob (encefalitida, borrelióza, IKKS), jednak se jedná většinou o krev sající hmyz, který zvířata oslabuje. Ochrana je problematická, u komárů zajistit
desinsekci líhnišť, vakcinace proti některým chorobám sice je možná, ale je relativně drahá. Existují přípravky typu spot-on, které po
určitou dobu chrání proti klíšťatům a létajícímu hmyzu, nicméně u mléčného dobytka nejsou použitelné, jedině na základě nařízení Státní
veterinární správy za specifických podmínek. U nedojících krav je možno použít injekčně i vermektin.
Bakteriální nemoci:
Nemoci způsobené bakteriemi, přenosné přenašeči nebo potřísněným oděvem, rukama, nástroji.
Brucelóza: zlikvidována v r. 1965, screeningově se vyšetřuje v celé republice systémem státních zakázek.
TBC: zlikvidována v ČR v r. 1968, od té doby republika prostá kromě ojedinělých výskytů ihned likvidovaných. Při veterinárních zkouškách může být pozitivní reakce na tuberkulózu, která je vždy řešena dalšími opatřeními nařízenými Státní veterinární správou.