ZPRÁVY ZE ŠKOLY

ČÍSLO 5, ROČNÍK 16
Zpráva z jednání obecního
zastupitelstva
ZO projednalo a schválilo:
- rozpočet sociálního fondu obce na rok
2010
- mandátní smlouvu s firmou RES plus s.r.o.,
KVĚTEN 2010
kterou bude zajištěna právní pomoc pro
potřeby obce
- žádost oddílu skautů o prominutí nájmu
za sál na oslavu výročí vzniku skautského
oddílu v Holubově
- opravu bytu čp. 242 nad MŠ
Práce lesníků
Klimatické změny nenechávají v klidu ani
majitele či správce lesa. Péče o les je dlouhodobá záležitost. Současné lesy byly vysazo-
Dobrodružství u brodu - 22. dubna
Účast na projektu Sdružení TEREZA
Otvírání studánek s Rajcem
V dubnu nikdy naše škola nezapomíná na
ochranu životního prostředí, populární je již
ranní seriál ABCD Ekologie, dobrovolný
zábavný kvíz HALÓ TADY ZEMĚ a jarní úklid.
Ráno 22. 4. nás uvítalo sluníčko a my jsme se
s větší chutí a elánem vypravili do přírody.
- Jaroslav Franěk, starosta obce -
- opravu školní kuchyně v rozsahu dle
finančních možností
ZPRÁVY ZE ŠKOLY - CO NÁS BAVÍ
Téma roku 2009/10: Les a klimatické změny
- podání žádosti o ustanovení místní
úpravy provozu na pozemních komunikacích, jedná se o omezení průjezdu na
komunikaci z Holubova a Krásetína směrem na Chlum
vány v první polovině 20. století, od té doby
se znalosti o fungování lesa, ale i působení
ostatních faktorů na les, podstatně změnily.
Kvůli zvýšené potřebě dřeva používaného
hojně jako palivo, do průmyslových podniků i na stavby, se sázelo velké množství
smrků. V dnešní době jsou takovéto monokultury smrků považovány za nevhodné.
V současnosti dochází každý rok k přeměně
zhruba 1% lesa. Lesní zákon udává podmín-
ky, jak se o les starat, jaké druhy kde mají
růst, kdy a v jakém množství se mohou
kácet. Upřednostňuje se přírodě blízké
hospodářství s přirozenou druhovou
skladbou stromů. Lesníci se o les starají
dobře a svědomitě. Ale doba, za kterou
bude jejich snažení viditelné, je vzhledem k rychlosti (nebo spíše pomalosti) růstu lesa
velmi dlouhá. Jak můžeme lesníkům
pomoci? Při koupi dřevěných výrobků
(vyjma dřeva z dalekého pralesa) podpoříme odběr dřeva z našich lesů a získané
finance mohou být použity na obnovu lesa
v souladu s přírodou.
Začali jsme exkurzí v holubovské čistírně
odpadních vod. Zbytek dopoledne jsme
věnovali zapojení do mezinárodní kampaně
„Ukliďme svět!“, v jejímž rámci jsme uklízeli okolí Křemežského potoka směrem
k Dívčímu Kameni. Tříděný odpad jsme
uložili do kontejnerů k tomu určených. Po
zkušenostech z minulých let jsme byli
příjemně překvapeni, že nám zima neodhalila větší nepořádek, než jsme čekali.
- JN -
strana
1
Dobrodružství na farmě - 29. dubna
a na pozvání pana Kouby navštívila jejich
hospodářství. Setkání s mláďaty - kůzlaty,
jehňaty, kuřaty – dopřála dětem paní Koubová. Děti si vyzkoušely krmení jehňátek,
pohladily si kůzlátka, králíčky, morčata i kuřátka.
Cestou k třísovské památné lípě jsme se
zastavili u Maříků a všechny děti si mohly
sáhnout na krajtu a korálovce. Děkujeme
všem, kteří nám zábavné vyučování umožnili
a zpříjemnili.
- JN -
Ve čtvrtek dne 29.4. 2010 se v areálu
Aquaworld v Lipně nad Vltavou konala
plavecká soutěž malotřídních škol Plaváček.
U toho nesměla holubovská škola chybět.
Z každého ročníku se směl zúčastnit jeden
nejlepší plavec a jedna nejlepší plavkyně.
Z holubovské školy se vypravila osmičlenná
parta vodních živlů: Markéta Němečková,
Tomáš Opelka, David Čížek, Agáta Klinklová,
Michaela Pavlišová, Adam Petráš, Jessica
Haug a Adam Novák v doprovodu učitelů
Jana Přesličky a Zuzany Langerové.
Celý den proběhl ve znamení pohody
a dobré organizace. Začalo se koupáním
a řáděním na různých vodních atrakcích.
Následovaly jednotlivé soutěžní rozplavby,
do nichž snad každý vložil maximum svých
sil. Pánské části výpravy, Davidovi a Adamovi,
se dokonce podařilo probojovat do finále.
Oba kluci v závodech nakonec zvítězili
a Adam Novák se stal nejrychlejším plavcem
celého závodu. Plavecké kvality holubovským nakonec vynesly i bronzové místo ve
štafetě. Týmu se dařilo i po stránce kulturní.
Dokázal zaujmout porotu v krátké scénce na
téma 10. výročí Plaváčka na Lipně a počet
vítězství tak byl zvýšen na 3. Na nudu vůbec
nebyl čas, protože závody byly proloženy
různými hudebními a tanečními vystoupeními. Závěrečné zvuky fanfár a stupně vítězů si
děti také vychutnaly. Tyto skvělé zážitky
z přátelského zápolení mohly děti krásně
strávit společně s obědem, který lipenští
dodali v podobě klasického řízku. Aby toho
nebylo dost, následovala zmrzlina a dvě
adrenalinové jízdy na bobové dráze zdarma.
Den byl krásný, plný zážitků a tak díky ušetřenému času mohli ještě všichni spatřit krásné
pohledy na Čertovu stěnu. Někdo si ovlažil
nohy ve Vltavě a jelikož slunce pálilo jak
zjara, někteří „plaváčci “ dokonce ovlažili
i nohavice.
- Jan Přeslička -
Pečeme, vaříme, smažíme
vínem, jahodami a kiwi. O velké přestávce si
na zákusku pochutnali všichni žáci z naší školy.
V rámci předmětu praktické činnosti se
máme ve 2. a 3. ročníku naučit správnému
stolování a chování při jídle. Kromě toho se
máme naučit připravovat jednoduchý
pokrm. Děti se na tuto činnost vždycky těší.
Dnes žáci připravovali buchtu pro maminky
k blížícímu se Svátku matek.
Připravili si vše potřebné k přípravě krému,
který pak natřeli na dortový korpus. Vše pak
ozdobili čerstvým ovocem - hroznovým
Recept: Buchta HRK HRK
Vyzkoušet si znalost zvířat na návštěvě
u nich doma, bylo určitě zajímavější, než
si je prohlížet v učebnici. Za krásného
jarního počasí se celá škola vydala do Třísova
Lipenský plaváček
- třikrát zlato, jednou bronz
Krém: 1 šlehačka, 1konzerva mandarinkového kompotu, 1 pudink za studena, 1 ztužovač šlehačky. Mandarinky se pokrájí, vše se
smíchá dohromady a uzavře do těsnící
nádoby. Směsí se zprudka třese, až se ušlehá.
Krém natřeme na koupený korpus, podle
fantazie ozdobíme ovocem a vše je hotové.
Dáme vychladit do lednice a pak si můžete
už jen pochutnat.
- L. Křížová -
strana
2
Mateřská škola Holubov
CO SE U NÁS V MATEŘSKÉ ŠKOLE
DĚLO V DUBNU
2010:
- Dne 13. dubna měli
přijet pánové ze Sokolnictví Zborov se svými
dravými ptáky, bohužel, počasí nám nepřálo, pršelo, ukázka dravců musela být odvolána. Ale dočkali jsme se, ptáky dravce jsme
viděli 20. dubna. Moc se nám líbili. (foto 1 a 2)
- Dne 14.dubna mělo přijet do školky
divadélko Za Rohem s pohádkou Červená
Karkulka. Bohužel divadélko ráno zavolalo,
že se jim auto na cestě k nám porouchalo,
nemohou tedy přijet. Byl domluven náhradní termín na 27. května. Těšení dětí a jejich
následné zklamání bylo ovšem tak moc
veliké, že jsme si musely pohádku zahrát
samy – nejprve paní učitelky, pak s velkým
úspěchem děti.
(foto 3 a 4)
- V době od 19. dubna do 23. dubna probíhal
zápis dětí k předškolnímu vzdělávání na
školní rok 2010/2011.
- Dne 27. dubna v podvečer proběhla ve
školce schůzka s rodiči, kde jedním z bodů
programu bylo projednání organizace naší
již tradiční Zahradní slavnosti.
(foto 5 a 6)
V ČERVNU 2010 SE V MATEŘSKÉ ŠKOLE
TĚŠÍME NA:
- Dne 1. června připravíme pro děti v rámci
MDD sportovní dopoledne.
- Dne 8. června v 8.00 hodin pojedeme
autobusem s dětmi na výlet do ZOO Hluboká nad Vltavou.
- Dne 15. června dopoledne budeme s dětmi hrát šipkovanou s hledáním pokladu a následným opékáním „buřtíků“.
- Dne 24. června v 15.00 hodin proběhne na
naší školní zahradě Zahradní slavnost, kde se
za účasti rodičů, příbuzných, známých a hostů rozloučíme s našimi 10 skoroškoláky.
O kulturní program se postarají naši
předškoláci a divadélko Okýnko s připravenými soutěžemi.
- Hana Bezděková více na www.ms.holubov.cz
1
2
3
4
5
6
strana
3
Husitské revoluce
Pražští husité se snažili Zikmundovi vzdorovat,
podpořili je i husité z Tábora, severovýchodních
a východních Čech. V Praze přijali čtyři artikuly
pražské = společný husitský program: 1. přijímání z kalicha, 2. svobodné kázání slova božího,
3. trestání smrtelných hříchů, 4. zákaz světského panování církve.
Roku 1420 bylo v Praze postaveno 10 000 husitů proti 30 000 Zikmundových křižáků. Zikmundovi se však nepodařilo nad husity v bitvě na
Vítkově zvítězit. Husité upevnili svou moc, ale Zikmund se nevzdával. Další výpravy proti husitům však zasadily Zikmundovi potupnou
porážku.
I když mezi husity vypukly rozpory, nedokázali toho katolíci využít. Třetí křižácká výprava skončila v roce 1422. V roce 1427 čtvrtá uprchla před
husity již v západních Čechách. S husity začali uzavírat příměří domácí katolíci, neboť už ztráceli naději na změnu.
Husitské výpravy začaly pronikat do katolických oblastí vedlejších zemí, do německých, rakouských a Uher, kde proti nim bojovaly šlechtické
vrchnosti se svými poddanými. Husité při těchto výpravách mnohdy utrpěli i těžké porážky.
Proti husitům se konala 5. křižácká výprava, ale jakmile křižáci uslyšeli zpěv husitů, prchali. Králi Zikmundovi nezbylo nic, než vyjednávat
s husity. Na koncilu v Basileji husitské poselstvo však zjistilo, že koncil a evropské státy program čtyř artikulů nepřijmou. Snažili se ho tak
prosadit alespoň pro všechny obyvatele Čech a částečně Moravy, ale marně. Koncil uznal tyto artikuly pouze pro husitské obyvatelstvo Čech
a Moravy. Tím dochází i k rozpadu husitských sil. Bitva u Lipan roku 1434 rozhodla, jakým směrem se husitská politika vyvíjela dál. Husité
a sirotci zde utrpěli katastrofální porážku. Umírnění kališníci s českou katolickou šlechtou po vítězství uvolnili cestu k dohodám mezi husity,
koncilem a Zikmundem.
- DB -
Proč volím pravici
Skutečnou orientaci na pravolevé politické
škále nacházím dle vztahu politické strany
k přirozeným vztahům a k občanské svobodě. Příroda všechny chybné výmysly člověka
vrací do nové rovnováhy. Přirozené vztahy
jsou nejefektivnější a nejekonomičtější.
A skutečná svoboda člověka vede k tvůrčí
iniciativě, odpovědnosti a kvalitě tou nejpřirozenější cestou. A to jsou znaky správné
pravicové strany. To jsou znaky, které
vyhledávám a volím.
Jenže si musím dát pozor, protože naše
politická scéna je značně atypická. Je třeba
prohlédnout naše české klišé, že ODS je
pravice a ČSSD je levice a že pravice je pro
bohaté a levice pro chudé. Žádná pravicová
strana nemůže mít program jen pro bohaté.
Správná pravicová strana nepodvazuje
Víra
Víře se nenaučíš, ani tě ji nikdo nenaučí. Víru
nezískáš studiem filosofie ani teologie. K tomu, abys chodil každou neděli do kostela,
víru nepotřebuješ. Víra je dar. A jejím
předpokladem je láska a naděje.
Pokusme se o anatomii víry. Již víme, že
každý z nás vnímáme Boha jinak, každý
z nás žijeme v přítomnosti Boží jinak. Od
negativní představy, že Bůh není, až po
nejrůznější Boží přijetí. Vše záleží na tom,
jak nám byl život darován přírodou, rodiči,
učiteli, filosofy, teology a skrze ty všechny
svobodu občana v jeho tvůrčí aktivitě, pokud
nevybočuje z přirozených morálních hodnot
ověřených dějinami, ale zároveň empaticky
vnímá skutečně potřebné a zajišťuje je
řádným sociálním programem.
Pokud porovnávám naše politické strany,
pak nepochybuji o pravicovosti TOP, která se
ještě musí postupně kultivovat, aby neuvázla
opět v předlistopadovém myšlení. Pro mne
je jistou zárukou kultivace správným směrem
předseda strany kníže Karel Schwarzenberg,
jehož myšlení není poznamenáno komunistickou výchovou.
Překvapuje mne Strana zelených, která je
atypicky více vpravo než ostatní její sestry
v Evropě. Překvapuje mne i ODS, která je
rozhodně více vlevo než si její vedoucí
politici připustí. Petr Nečas charakterizuje
ODS slovy „jsme stranou práce“, jako by chtěl
říci, my jsme ta pravá sociální demokracie.
A ještě pár slov k proklamované levicovosti
stran pro chudé. Levicovost je charakterizovaná neúctou k přirozeným vztahům a snahou veškeré vztahy organizovat podle svých
ideologií. Pravicové strany by nám měly dát
morální mantinely podnikání. Ale levicové
strany se snaží naše vztahy ovládnout
a centrálně řídit. Kam to spěje jsme poznali
před Listopadem.
Levicové strany jsou prý pro chudé. Je to
pravda? Konkrétně ve zdravotnictví svým
úsilím o bezplatnost zdravotní péče pro
všechny (stejně tak svým sociálním zajištěním všech bez ohledu na jejich potřebnost)
nastavují cestu našeho zdravotnictví
paradoxně na cestu nedostupnosti kvalitní
zdravotní péče, kterou bychom mohli získat
jen korupcí a protekcí. To není takový
problém pro bohaté. Chudí na to mít
nebudou. Tím se tedy vlastně komunisté
a socialisté staví proti chudým. A aby k tomu
nedošlo, budou muset naše vztahy dále
znásilnit a vzdálit jejich přirozené poloze.
Ostatní strany si porovnejte sami podle toho,
zda jsou či nejsou pro přirozené vztahy ve
svobodné společnosti, nebo si představují,
že budou naši společnost řídit a určovat, jaké
vztahy jsou správné a jaké nikoliv.
Přeji šťastnou volbu! Přeji vaši volbu pro
budoucnost!
- MUDr. Bohumír Šimek -
samotným Bohem.
Pro víru je moc důležité, zda jsem byl dítko
svými rodiči chtěné či nechtěné, jak se
maminka chovala a zdravotně cítila, když
jsem vyrůstal v jejím bříšku, jak proběhl můj
porod, jak mne maminka a tatínek s láskou
přijali po narození.
Pro moji víru je důležité, zda jsem byl
vychováván ve svobodě, lásce a odpovědnosti, nebo jsem byl jen drezúrován k poslušnosti. Prakticky každý z nás vstupujeme do života s nějakou deformací, která
poškozuje náš vztah k druhým lidem, k přírodě, k věcem, k Životu, a potřebujeme
se vykoupat v Boží Lásce, abychom se
těchto deformací zbavili a prožili nebeskou
radost z Boží přítomnosti.
Pokud se těchto deformací nezbavíme,
lpíme na věcech, na majetku, na moci, na
slávě, nedokážeme mít rádi druhého člověka, mstíme se druhým lidem, mstíme se
přírodě, mstíme se Bohu… Pak nás čeká
peklo na zemi. Škoda takového života.
Bůh nás má rád, ctí naši svobodu, která
přináší pravdivý pohled na sebe, na druhé,
na přírodu, na Něho samotného, a svoboda
v Boží Lásce přináší odpovědnost. V této
Boží svobodě vychovávejme své děti, aby
strana
4
mohli přijmout Boha vírou nepokřivenou.
Přijmou-li tuto náruč Boží, budou žít v Boží
Lásce jako v nebi. A v takovémto společenství nám všem bude dobře.
Ve společnosti žijící bez Boží Lásky, bez
tvůrčí Boží svobody, bez Pravdy, bez spravedlnosti, bez úcty k druhému člověku, bez
úcty k přírodě… se žije hůř. Člověk si sám
svobodně volí svoji cestu. Na něm závisí,
zda společnost žije více Láskou nebo
Křížem. A Bůh ve své Lásce k počínání
člověka mlčí. Má nejspíš stejně rád člověka,
který ho hledá, i toho, který ho neuroticky
popírá. Před dvěma tisíci lety vybídnul
člověka prostřednictvím Ježíše Krista,
abychom se navzájem měli rádi a pomáhali
si nést vzájemně svůj kříž. Naplňujeme
Ježíšovo poslání nebo si myslíme, že jsme
chytřejší a dokonalejší?
Víra je dar. Na nás záleží, zda tento dar
přijmeme nebo jím pohrdneme.
- MUDr. Bohumír Šimek Podělme se o pár myšlenek známého
kardiochirurga Jana Pirka, mého spolužáka, z rozhovoru s redaktorkou MfD:
Když jdete na vyšetření k někomu ze
svých kolegů nebo kamarádů, platíte
30korunový zdravotnický poplatek?
Ovšem! A s nikým ze svých kolegů ani
kamarádů o tom nediskutuji. Je to pro mě
naprostá samozřejmost, přestože by mě
Řecko
Řecko je v krizi. Jeho občané rozfrcali 120
miliard Euro, to je 3 biliony našich korun. To
bude tvrdou zkouškou solidarity států
Evropské unie. Z pohledu konzervativně
pravicového je to krajně nezodpovědné
a krátkozraké od našich občanů, pokud volí
Hanuš řečený Malík
Mezi svéráznými postavičkami žijícími v Podkletí byl Hanuš, jemuž se říkalo Malík. To
přízvisko připomíná jeho hlavní vlastnostmoc nevyrostl. Už když se narodil, pohled na
jeho tělíčko napovídal, že nebude žádný
hranáč. Že přestává růst, si rodiče povšimli
velmi záhy. Nakonec vyrostl do výšky zhruba
poloviční, než dosahovali dospělí vrstevníci.
Takový prcek neunikne dětskému posměchu.
Ale ani dospělí neprošli kolem Hanuše či
Malíka, aniž by se neotočili stranou s posměšným úšklebkem. Nic přec nepotěší zdravého
člověka více, než když je někdo takhle
potrefený.
Hanuš zpočátku přehlížel podivné chování
sousedů, snad si svou odlišnost neuvědomoval. Teprve později, když stejně staří chlapci
začali chodit k muzice, si uvědomil, jak je jiný
a o co přichází. Zvlášť bolestivě to pociťoval,
když se zamiloval do sousedovy Bětky. Hanuš
byl jen malý vzrůstem, ale jeho duše byla
velká a srdce stejně žádostivé lásky. Bětka
spousta z nich jistě ošetřila zadarmo.
Dávám třicet korun i své bývalé spolužačce
- zubařce, prostě každému lékaři. My,
zdravotníci, totiž na rozdíl od železničářů
žádné benefity, za které bychom měli
stávkovat, nemáme.
Proč řada lidí zdravotnické poplatky tak
tvrdošíjně odmítá?
Je zásadní chyba politiků, že nikdo z nich
nedokázal podstatu zdravotnických poplatků lidem vysvětlit. Mně samotnému - a to se
ve zdravotnictví pohybuji už přes třicet let
- trvalo poměrně dlouho, než jsem pochopil, o co vlastně jde. Jak to pak má pochopit
osmdesátiletá babička z vesničky? Každopádně je to směšná diskuse, vždyť je to
cena jednoho piva... V některých krajích se
teď poplatky vracejí. Bohužel, málokdo
z lidí si uvědomuje, že vrácení třiceti korun
stojí třeba dalších dvě stě, protože kvůli
tomu musíte zaměstnat nové úředníky,
vytisknout formuláře a tak dále. Je to
smutné.
Zkuste jednoduše vysvětlit lidem, proč
by za zdravotní péči měli platit.
Podívejte, my jsme byli léta zvyklí na to, že
zdravotnictví je služba zadarmo. To je
nesmysl. Zdravotnická péče se v posledních
letech tak rozvinula, že to, co dnes dokážeme léčit a jaké léky lidé dostávají, o tom se
nám před čtyřiceti lety ani nesnilo. Málokdo
strany podněcující nás k projídání budoucnosti našich dětí.
Studentské volby
Naši současní politici svým myšlením uvázli
v komunistické době před Listopadem
a myslí jim to do leva, ať si říkají levice nebo
však svádivé pohledy věnovala jiným. Nikdo
z těch posměváčků nevěděl, že Hanuš u okna
usedavě plakával, že jeho láska k Bětušce se
nenaplní. Nikdo ho nepolitoval. Nikdo se
nedokázal vcítit.
Tam, kde něco pánbůh ubere, jinde přidá.
Hanuš si na faře půjčoval herbáře a knihy
přírodozpytné, které dychtivě četl. Od faráře
se naučil rychle latinsky. Brzy rozeznal každého broučka, každého motýla, let i zpěv ptáků,
rozpoznal každou bylinku, jak pomáhá či
škodí nebo jinak slouží. Mnoho poznal od
Němce Zelmana, starého podivína, k němuž
často chodíval. Ten mu vyprávěl mnoho o příčinách věcí, o souvislostech a zákonitostech
přírody a světa. Nejvíce vědomostí získal
z knihy o svaté Hildegardě, kterou objevil
u faráře.
Stalo se, že lidé považovali Malíka nejen za
skřeta, ale i za blázna a blouznivce, který stále
chodil po kraji s nějakou knihou, v níž listuje,
když něco utrhne. Jakmile ho spatřili, raději
změnili směr putování, když přeci nebylo
zbytí, museli ho míjet, pokřižovali se potajmu
ví, že třeba umělou ledvinu dostávali za
minulého režimu pouze lidé do pětapadesáti. Komu selhaly ledviny po tomto věku,
nechal se umřít. Dnes se dialyzují i lidé
devadesátiletí - a péče o takového člověka
stojí milion korun ročně. S tím souvisí to, že
devadesát procent návštěv obvodního
lékaře je u nás spojeno s předpisem receptu. Lidé chodí k lékařům posedět a popovídat si, případně změřit tlak, ale pak dodávají: "Když už jsem tady, pane doktore, tak mi
napište ještě.... " VZP vydávala jenom za
Paralen 200 milionů korun ročně! A tohle se
těm lidem musí vysvětlit. Tohle by poplatky
měly změnit. Chcete, aby vaše babička
dostala umělou ledvinu? No tak si holt
budete muset koupit ten Paralen v lékárně,
jestliže ho skutečně potřebujete.
Věříte, že existuje něco po smrti, nebo
smrt prostě rovná se konec?
S touto otázkou jsem se vyrovnal na stáži
v Americe, kde jsem se naučil jedné krásné
filozofii: že konec něčeho znamená začátek
něčeho jiného. Tady, u nás, když třeba
dostanete výpověď z práce, je to konec
a katastrofa. Kdežto ve Státech je filozofie
taková, že když se tady něco nepovedlo,
začnu někde jinde. Já jsem si tuto myšlenku
vztáhl i na život - po smrti něco je, nikdo
nevíme co, a všichni se to jednou dovíme.
- MUDr. Bohumír Šimek pravice. A tak si ještě budeme muset počkat
než naši puberťáci dospějí, abychom si
mohli vážit přirozených vztahů a občanské
svobody. Výsledky studentských voleb
ukazují, že již nám zde vyrůstá generace
nezatížená komunistickou výchovou a komunistickou pseudomorálkou.
- MUDr. Bohumír Šimek a uháněli k domovu.
Jedenkrát mu dokonce šlo o život. Ten den se
v jednom dvoře telila kráva. Pěkné telátko
vyšlo ven svižně a hned se mělo k světu, ale
Stračena se ne a ne zvednout. Tu kdosi zvolal,
že právě šel kolem Malík, že tu Stračenu
musel uhranout a to že je jistě příčinou, že
ztratila veškerou sílu. Unavený hospodář
popadl vidle a pohůnky následován doběhl
Malíka, hned že ho zabije. Malíka zachránil
jen křemežský pan farář, který šel náhodou
kolem. Když vyslechl rozčíleného hospodáře,
hned šel do chléva k ležící Stračeně. Jemně
přitom postrkoval Malíka, který se obával
zloby hospodářovy.
Stračena ležela zcela bez života, jen vyhaslé
oči sledovaly netečně příchozí. Malík přiskočil
ke Stračeně, zkušeně zvedl víčko a hleděl do
vyhaslého oka. Pak pohladil zvíře na čenichu
a vyřkl slova, kterým rozuměl jen pan farář.
„Sporýš lékařský – verbena officinalis.
A maliník obecný – rubus ideaus!“ Malík
vyběhl ven a zanedlouho se vrátil s kyticí
bylin. Přiložil je ke zvířecí tlamě. Zvíře si
strana
5
ničeho nevšímalo. Malík rozemnul v prstech
list a přiložil k nozdrám. Kravka přičichla a
ožila. Pustila se do natrhaného zeleného
listoví a hned se poohlížela po telátku. Když
je začala olizovat, napětí v chlévě opadlo.
Hospodář ani nestačil Malíkovi poděkovat.
Proklouzl chumlem zvědavců a zmizel…
Zpráva o tomto zázraku se nesla krajem.
K Malíkovi se začali trousit lidé zblízka i zdaleka, hledali pomoc proti neduhům zvířecím
i lidským. Přestal se obávat lidského hněvu
a vždy byl připraven pomoci. Brzo ráno se
vydával nasbírat byliny, aby je usušené mohl
dávat potřebným lidem. V sednici visely
plátěné pytlíky s nápisy bez černý – sambucus nigra, proskurník lékařský – althaea
officinalis, přeslička rolní –equisetum arvense, babské ucho- salvia officinalis, plicník
lékařský –pumonaria officinalis a jiné a jiné.
Ještě větší zájem o Malíkovo léčebné dobrodiní nastal, když náhodou objevil, že může
pomoci lidem od bolesti jen dotykem ruky.
Jednou seděl v podvečer Malík na lavičce
před stavením, když si ho povšimla Bětuška
od sousedů. Dala se s ním do řeči a Malík si
postěžoval, jak se cítí unaven po takové dnu.
Kdyby tak mohl mít hodnou ženu, která by ho
večer potěšila, posteskl si. Bětka se pobaveně
rozesmála: „To by musela být tak žena ještě
menší než ty, Malíku.“ Ten zlý smích mu zněl
ještě dlouho v uších. Na Malíka padl těžký
smutek. Chodil jako bez duše, lidi žadonící o
pomoc odmítal. Matka hned poznal, co
Malíka tíží. Vyptával se lidí, zda neznají děvče
takového vzrůstu, které by se k Malíkovi
hodilo, ale nikdo takové děvče neznal.
S prvním sněhem ten rok se Bětuška roznemohla. Zimnice s ní třásla celou noc, na druhý
den už byla celá bez sebe. Rodiče přišli za
Malíkem, který je slušně a bez zášti odmítl, že
již neduhy neléčí. Bětušce bylo hůř a hůř.
Nakonec se Malík přemohl a k tělu ležícímu
bez vlády v koutě přišel, přistavil si stoličku,
aby mohl sáhnout na dívčino čelo. Pálilo jako
rozžhavený tál. Bětka nemohla ani oči otevřít.
Malík odběhl a přinesl hrst šustí. „Z toho
Čáp
a přistavují, takže
časem vzniká mohutná stavba s množstvím
skulin, které využívají
k hnízdění další drobní
ptáci, nejčastěji vrabci.
Bývá umístěno na
komínech a střechách
staveních, kostelech,
továrních komínech,
sloupech elektrického
vedení apod. Z jižní
Moravy známe také
hnízda
stromová.
Snůška čítá 2 - 5 bílých
vajec. Potrava je velmi
rozmanitá, zastoupen
je hmyz, obojživelníci,
plazi, ryby a drobní
savci.
Čáp bílý hnízdí nejblíže ve Křemži, Horním
Třeboníně a Chvalšinách. Při troše štěstí
můžeme v jihočeské
krajině
zahlédnout
celé společenství čápů
čítající i několik desítek
jedinců,
které
se
shromažďuje vždy před
odletem do zimovišť.
V naší přírodě žije ještě
vzácnější příbuzný –
čáp černý. Ten má
černé zbarvení těla
pouze s bílým břichem. Jeho domovem jsou rozsáhlé lesní
porosty, kde hnízdí na vysokých stromech
a vzácně i na skalách. Potravu loví u lesních
potoků nebo za ní odlétá mimo les
na zamokřené louky k rybníkům V roce
1992 vše nasvědčovalo tomu, že došlo
Čápa bílého není třeba dlouze představovat. Tento nezaměnitelný statný pták s rozpětím křídel 2 m, bílým zbarvením těla,
černými okraji křídel, červeným zobákem a
nohama je bezesporu nejznámějším
ptačím druhem žijícím v blízkosti člověka.
Čáp vyhledává otevřenou rovinatou krajinu
v blízkosti měst a vesnic v níž se střídají
pole, louky a stojaté vodní plochy. Zimu
tráví ve střední a jižní Africe, kam odlétá
v září, zpátky k nám se vrací ve druhé
polovině března. Krátce po příletu obsadí
své hnízdo využívané často dlouhou řadu
let. Z něj se začne brzy ozývat známé hlasité
klapání zobákem jako součást probíhajícího toku. Hnízdo postavené z větví prokládané drny ptáci každoročně opravují
uvařte silný čaj a dávejte horký po lžičkách.
Večer se přijdu podívat!“
Navečer skutečně Malík přišel a přinesl další
byliny. Ustaraně hleděl na dívčí tvář. Pak
zachmuřeně pravil: „Dnešní noc rozhodne!
Budu sedět u jejího lůžka do rána.“ Bětka se
v noci převalovala, blouznila, ale k ránu tiše
usnula. Když jí za úsvitu položil ruku na čelo,
otevřela dívka oči a usmála se na Malíka.
Ještě několik dní přicházel Malík za Bětkou,
která se rychle zotavovala. Když byla již úplně
vyléčená, pravila zcela vážně: „Miluji tě,
Hanuši, chci se stát tvojí ženou. Odmítneš-li
mne, nechci již žádného…“
Hanuš se otočil, aby skryl slzy. Pak přikývl.
Byl to trochu veselý pohled na tu dvojici –
muž o hlavu menší než žena, ale brzy se lidí
přestali usmívat. Když šli spolu v neděli na
mši, ženy se ukláněly a muži s úctou smekali
klobouky. A děti? Těch měli požehnaně. Brzy
každé tátu přerostlo, ale byla to rodinka
veselá a šťastná.
- Dr. Otakar Chmelenský, st. -
k ojedinělému zahnízdění čápů černých na
Kleti. To se také potvrdilo později nálezem
již opuštěného hnízda.
- Pavel Jakeš vlastní ilustrace : Čáp bílý, letící čáp černý
strana
6
Přátelé, v minulých „Toulkách…“ jsem použil
pro jednotlivé měsíce známá rčení a když teď
napíši, studený máj – v stodole ráj“ nejsem
daleko od reality, protože jak to vypadá,
první polovina května bude přesně taková,
lze to ještě doplnit slovem „mokrý“. Ale
nezoufejme, k dispozici máme ještě i romantickou klasiku Karla Hynka Máchy, která
hovoří – světe div se o lásce. Ta láska se ale
bohužel i v tom květnu z našeho života nějak
vytrácí a více než lásky je zde zbytečné hašteření, pomlouvání, zakazování, lhaní, osočování a i ubližování. Je to smutné a jen
málokdo z nás má v této době pocit životní
spokojenosti a snaží se být nějak užitečným
a nenadávat na všechno, co nám přijde na
jazyk. Zkusme se nad tím zamyslet a směřovat naši mysl k pozitivním myšlenkám
a hlavně k lásce. Budeme to všichni, myslím si,
v brzké době hodně potřebovat. Je pravdou,
že kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale zase až tak
pohodový a duchaplný život to není. Je třeba
mít kromě toho nutného vydělávání peněz
na živobytí nebo užívání si důchodu nicneděláním i nějakého koníčka navíc, aby
člověk došel k pocitu pohody a spokojenosti
a zbavil se alespoň na chvíli všedních starostí
a stresu.
Chtěl bych se s vámi podělit o zážitek, který
se nakonec nevydařil tak, jak bylo očekáváno, ale jako příprava na další pokračování byl
poučný. Celá akce byla předem připravována
a publikována časopisem „Regenerace“
/bývá začátkem každého měsíce k mání i v koloniálu Jirky Pelecha v Holubově/ a byla
nazvána „Keltský telegraf.“ Účelem bylo v neděli 21.3.2010, v době jarní rovnodennosti
zrekonstruovat unikátní způsob, kterým se
mezi sebou dorozumívaly keltské kmeny po
celé Evropě odkudkoliv, až k nejzazším
hranicím jejich tehdejšího světa. Kořeny této
staré kultury leží na konci druhého tisíciletí
před Kristem a mnohý z nás je přesvědčen,
že v jeho žilách koluje pověstná kapka její
krve. Keltové byli neustále vystaveni bezprostřednímu ohrožení. U tak rozsáhlého osídlení kmenů nebylo divu. Vedle druidů, o kterých už jsem se dříve zmiňoval, žilo v keltské
společnosti několik dalších svébytných
spirituálních entit, jako byli ještě bardové
/pěvci a básníci/ ollah /lékaři a léčitelé/, fili
/básníci a věštci/ či brehoni /soudci/. Ale byli
to také i tzv. čerti a mohu doložit, že tato
entita v literatuře o Keltech je velice málo
zmiňována. Čerti se zabývali především
ohňovými a zásvětními věcmi a působili jako
správci pohřebišť, ovšem byli také zdatní
šamani. Významnou rolí čerta byla starost o
signální oheň. Jako památka na tuto dobu
zůstala poměrně častá místní jména – Čertova hora nebo Čertův kopec a není tak daleko
– 730 m vysoký mezi osadami Kladenské
Rovné a Skláře u Hořic na Šumavě.
A právě ti čerti /v zastoupení/ se rozhodli, že
napříč celou naší vlastí pošlou k nebi světlo a
toto znamení až spatří čert na vrcholu
následujícího kopce, vyšle svůj signál v podobě světla a tak to bude postupně „telegrafovat“ od Velké Javořiny na hranici mezi
Moravou a Slovenskem, přes Blaník, Říp až na
Děčínský Sněžník na hranici s Německem.
Když jsem si to poprvé v listopadu 2009
přečetl, vloudila se mi myšlenka – vždyť
Keltové byli přece i u nás na jihu a západní
Čechy nevyjímaje. Zmohl jsem se ale pouze
na to, že mi to bylo trochu líto, že nás nějak
vynechali. Jaké však bylo moje překvapení,
když asi týden před jarní rovnodenností
ke mně přijel Honza Maroušek ze Křemže
a položil mi otázku: „Víš co je to Keltský
telegraf?“ Odpověď byla snadná, protože
jsem věděl a povídám: „Co já s tím?“ Děláme
jihozápadní větev a potřebujeme obsadit
Kleť, kde se zažehne první světlo a postupně
přes Jarník u Písku , Hrby u Petrovic, Bacín
u Koněprus, Černá Kočka u Kožlan, Vladař
u Žlutic a Výrov u Kounova se napojíme na
Řípu na světlo, které přijde z Moravy a společně bude směřovat na Děčínský Sněžník
/viz mapka s popisem/. A bylo rozhodnuto.
Zavolal jsem kamaráda Jirku z Č. Krumlova,
požádal ženu Jindřišku, jako zkušenou
arcikleťandu o asistenci při nočním sestupu a
21. 3. 2010 večer jsme všichni tři stáli na Kleti
připraveni zažehnout světlo. Ale až tak
jednoduché to zase nebylo. Přes Kleť
se honily olověné mraky a v 19.30 hod byl
zde takový ceďák, že se z chaty nedal vystrčit ani nos, natož odpálit hmoždířovou
strana
7
raketu. To už jsme začali tušit, že jde do
tuhého. V 19.55 hod ale přestalo pršet,
jenomže vítr dosahoval síly vichřice. Zapálit
zápalnou šňůru od rakety nezvládal ani
zapalovač ani zápalky a navíc neúprosně
běžel čas, který kamarád Jirka nahlas odpočítával. S pomocí všech, které jsem v té
chvíli o pomoc poprosil, se mi tři vteřiny
před dvacátou hodinou podařilo zapálit
celý zbytek krabičky sirek a od ní zápalná
šňůra konečně chytla. Ve dvacet hodin
a dvě vteřiny vylétla k nebi hmoždířová
raketa a já měl v sobě pocit vítězství.
Jenomže, když jsem se podíval směrem
k Jarníku u Písku /azimut jsme měli vyznačený na podlaze/ a očekával, že za nějakou
chviličku uvidím světlo z Jarníku, nic vidět
nebylo. Nastoupil dalekohled, který jsme
měli s sebou a zjistili jsme, že sotva dohlédneme do Českých Budějovic, ale třeba
Hlubokou nebo Temelín už vidět nebylo,
protože zde stála hradba neproniknutelné
mlhy. Nastoupil telefon, kdy jsme na Jarník
oznámili, že jsme světlo vyslali. Odpověď
byla jednoznačná: nic jsme neviděli. Tak to
postupovalo dál, až někam do středních
Čech, kde jakási viditelnost byla, ale celkově
to spolehlivě fungovalo jen pomocí telefonu. Když jsem se po neděli podíval na net a
webové stránky časopisu Regenerace, bylo
tam pár fotografií, kde světlo raket bylo
viditelné /Honza Maroušek zde měl dva
zdařilé snímky/, ale překvapivá byla hlavně
účast „čertů.“ Na Řípu jich bylo nejvíc – něco
přes stovku. A z toho bych chtěl udělat
závěr: Příští rok se bude určitě akce opakovat. Vylepší se organizace, zmenší se vzdálenost mezi kopci, aby byla jistá viditelnost.
Kdo se bude chtít přidat, dejte vědět! Teď
ještě, kam že se to v květnu zatouláme?
Přátelé, jedině správně je to do Lhenic, kde
rozkvetly třešně a políbení v rozkvetlé aleji
je ten správný impulz k nastartování lásky.
Je pravdou, že až tento článek na konci
května budete číst, budou třešně odkvetlé
a spíš budou červenat. Vůbec to ale nevadí.
Vezměte to tak, že se naší matce Zemi
v těchto místech právě zapalují lýtka a to
přece všichni víme /zvláště muži/, že je to
ten krásný a správný čas na lásku. Nejlépe je
do Lhenic jet na kole přes Jaronín a dolů po
modré na Třešňový Újezdec. Zpět jsem to
vzal na Vodice, vystoupal zpět pod Kamenným vrchem na modrou a Jaronínskou
bučinou až do místa, kde se potká modrá
s červenou. Zde ostře doleva po červené
přes Plešný a České Chalupy zpět k domovu. A ještě něco. Asi 200 m od přístřešku
na modré směrem k Jaronínu se nezapomeňte na levé straně cesty napít z Hantovy
studánky „Pod jasany.“ Pivo to není, ale
voda je opravdu dobrá.
Ať se vám za tou láskou lehce šlape a mějte
se dobře.
- vakl -
Fytoterapie
nesbíráme. Květy se sbírají málo rozvité, nikoli
v plném rozkvětu. Například kvetoucí natě
máty, meduňky, dobromyslu, levandule,... se
sbírají, když rozkvetou první kvítky. Pokud
byste čekali až rozkvete celá nať, sklidili byste
částečně odkvetlou bylinu. Podzemní části
rostlin sbíráme na podzim a na jaře, před
vegetační dobou.
zahradě. Ostatní dny toho měsíce Měsíc stoupá
a sním i energie v rostlinách. To je vhodná doba
na sběr a sušení rostlin. Sušení na přímém
prudkém slunci většinou rostlinám škodí.
Obvykle ztrácejí některé účinné látky a zeleň.
Byliny sušíme ve stínu, v tenkých vrstvách, bez
obracení. Přirozeným teplem prosychají za
příznivých podmínek květy za 3-8 dní a listy za
4-6 dní. Vhodné místo v domě jsou čisté půdní
prostory. Byliny sušíme na sítech, nebo
můžeme volně svázat pár větviček kvetoucí
natě a zavěsit v průvanu. Při sušení dbáme na
proudění vzduchu, aby nedošlo k zapaření.
Elektrické sušičky jsou vhodné na ovoce,
semena, kořeny a oddénky.
- gaudi -
Sběr a sušení bylin
1. Pokud se vydáte do přírody na sběr bylin, pak
je dobré dodržet pár zásad.
Důležitá je znalost druhu. Sbírejte jen to, co
skutečně znáte. Pamatujte na zachování druhu.
Zaprášené rostliny ze silničních příkopů, železničních náspů a z okolí továren mohou
narušit vaše zdraví. Nacházejte místa, kde jsou
rostliny dobře vyvinuté, zdravé a nepoškozené.
Při sběru se zaměřte na kvalitu a sbírejte jen
tolik, kolik můžete ihned zpracovat a usušit.
2. Nadzemní části rostlin se sbírají, pokud je
suché počasí, nejlépe kolem poledne. Ráno a
večer bývá rosa a vlhko, a proto rostliny
3. Pokud chcete sbírat byliny podle planetárního postavení, tak si můžete zakoupit kalendář,
který se tímto zabývá. Na trhu je jich v dnešní
době několik. Mně vyhovuje kalendář s názvem Výsevní dny od manželů Thunových.
Dají se v něm vyčíst přírodní kosmické rytmy.
Pokud je Měsíc v nejvyšším postavení, což
bude 12. 6. do 25. 6. tak je energie rostlin
v podzemní části a je vhodná doba pro práci na
Papriky omyjeme, podélně rozpůlíme,
vyjmeme jádřinec, hermelíny , cibuli a šunku
nakrájíme na kostičky. Přidáme sůl, pepř
a koření , smetanu, kečup, promícháme.
Směs necháme chvíli uležet v chladničce.
Půlky paprik pak naplníme připravenou
směsí a ozdobíme. Připravené plněné
papriky rozložíme na omyté a osušené listy
ledového salátu a ozdobíme nakrájenými
rajčaty, pórkem, ředkvičkami, pažitkou,
petržalkou.
Podáváme s celozrnným chlebem.
Salát z bílé ředkve
Léto je za dveřmi tak jsem připravila pro naše
čtenáře lehké letní recepty.
Plněné papriky
3 velké papriky, 3 Hermelíny, 100 g šunky, 1 cibule, sůl, pepř , koření dle chuti, zakysanou
smetanu, kečup, petrželku nebo pažitku.
1 bílá ředkev, 1 červená a 1 zelená paprika,
1 plechovka kukuřice.
Ředkev a papriky nakrájíme na kostičky,
přidáme kukuřici a zalijeme zálivkou z olivového oleje, citrónové šťávy, dijónské
hořčice, soli a špetky cukru. Kdo má rád
může použít majolku nebo kysanou
smetanu.
Podáváme s pečivem.
Plněné lilky a cukety
2 menší lilky a 2 cukety, ½ kg mletého masa,
cibule, sůl, pepř, bazalka
Lilky a cukety omyjeme,podélně rozkrojíme
a částečně vydlabeme dužinu,aby vznikly
vaničky, osolíme a necháme vypotit, poté
vysušíme ubrouskem.
Na pánvičce osmahneme na oleji cibulku, na
ni přidáme mleté maso, osmahneme,
osolíme, opepříme, přidáme nasekanou
bazalku a směs podusíme doměkka. Když je
maso hotové,přidáme na kostičky pokrájenou dužninu z lilků a cuket a ještě chvilku
podusíme.
Do vaniček z lilků a cuket dáme tuto směs,
posypeme strouhaným sýrem a dáme
zapéct. Při pečení mírně podlijeme zeleninovým vývarem. Podáváme s novými bramborami a zeleninovou oblohou.
Pro vegetariány je výborná i varianta s žemlovou nádivkou a uzeným sýrem tofu.
Dobrou chuť všem, kteří naše recepty
vyzkoušejí
- MS -
strana
8
TESAŘSTVÍ KLIMÍK s.r.o.
K významnému
životnímu jubileu
blahopřejeme:
paní Žofii Klimešové
z Krásetína - 87 let
krovy, pergoly, garáže atd.
mobil: 774 199 836
PŮJČUJEME NÁŘADÍ Makita
bourací kladivo 15 kg, hoblík 17 cm, centrálu apod.
paní Kristině Waisové
z Třísova - 87let
paní Marii Šimkové
z Holubova - 70 let
Klimík s.r.o.,
Chlum 102, 382 03 Křemže,
email: [email protected]
Skauti a skautky Holubov
zvou srdečně všechny děti na
tradiční oslavu Dne dětí,
která se uskuteční
v sobotu 29.5. 2010 od 14.00 hodin
v Holubově u rybníka.
Registrace účastníků bude do 16.00 hodin.
MS Holubov
srdečně zve všechny děti i dospělé na soutěžní a rekreační
střelbu ze vzduchovky,
která se koná
v Krásetíně před Pensionem u Lišků
v sobotu 5. června od 14 hodin.
Vzduchovky, občerstvení a drobné ceny jsou zajištěny.
Občanské sdružení VES
zve občany v červnu do Hostince U Kuchařů
v Krásetíně na následující akce:
5. 6. 17:00 Ivan Hlas
- určitě všem známý muzikant a písničkář z Prahy,
autor filmové hudby.
13. 6. 17:00 Kapela Snoo
- Hodně veselá osobitá hudba v provedení Karla
Babuljaka a mnoha jiných velmi schopných hudebníků.
Trochu ska, trochu rock a trochu rock´n´roll
19. 6. 17:00 Jirka Klimeš & Veliký ZUŠ Band
- Repertoár: swing, funky,jazz,latina,...Orchestr má
kolem 20 členů.
Sportovec Podkletí
Holubovský triatlon
26. ročník
sobota 26. 6. 2010
start v 10 hodin na koupališti
v Holubově
prezence od 8:30 do 9:30
tratě 0,7 km plavání, 25 km kolo,
5 km běh
závod pořádá TC Dvořák
Více info sledujte na: http://ukucharu.eu/
strana
9
Co vás čeká?
Co musíte udělat?
Kdo vám poradí?
Ukončení analogového televizního vysílání
v územní oblasti České budějovice
Více informací získáte na:
www.digitalne.tv
Informační linka:
800 90 60 30
(v provozu v pracovní dny od 8.00 do 19.00 hod.)
Bezdrátové připojení k Internetu
Tarif Standart
8M za 270,-Kč/měsíc
Instalace zdarma !
Tarif Start
1M za 150,-Kč/měsíc
Instalace 1.500,- Kč
Více informací
+420 731 622 317
+420 732 309 203
www.holubov.net, email: [email protected]
Vydává: Obecní úřad v Holubově, www.holubov.cz, počet výtisků: 500, MK ČR E 14935, IČO: 00 245 879,
zodpovědná redaktorka M. Svobodová. Tisk: GRAFOBAL ARTYPA s.r.o.
strana
10