Stáhnout v PDF

economix
MAGAZÍN
PRO
STUDENTY
VŠE
BŘEZEN
2009
ČÍSLO 1
ZDARMA
Cestopis – Turecko / 38
Jan Palach – student VŠE / 3
Kalousek a Mikloš:
Proč říkáme ano či ne euru?
/ 22
Zahraniční student
Stefan Katev
/ 34
Rozhovor
s Janem Švejnarem
/ 24
Oikos Prague
má novou prezidentku
/ 17
Fakulta
managementu
se konečně
dočká dostavby
/ 30
Národní ekonomická
rada vlády (NERV)
/ 20
Na baru
s Winter Ave Zoli
/ 36
2
obsah
economix
– 1 / 2009
Editorial
Jan Palach studoval na VŠE. Vždy se ale o něm píše jako
o studentovi filozofie. Daleko více si „užil“ života právě na
ekonomce. Jeho smrt vyvolala značnou odezvu, a to i na
VŠE. Učitelé a studenti VŠE chtěli po sebeupálení Palacha
vstoupit do stávky. Nakonec ale vše vyznělo do ztracena.
Bylo zkouškové období, studenti chtěli mít zápočty, učitelé
klid. Koleje na Jarově se měly podle Palacha pojmenovat.
Tehdejší kolejní rada se kvůli tomu rozdělila na dva tábory,
jednotná v žádném případě nebyla. Někdo chtěl „počkat“,
jak události budou pokračovat. Jiní poukazovali na to, že
nový název kolejí by mohl zlidovět do formy „palachárna“,
což by bylo hanlivé a znevažovalo Palachův odkaz. Tak se
tedy počkalo a čeká se dodnes.
Na VŠE se poté situace vyvíjela neméně zajímavě. Některé předměty se jednoduše
vynechaly, některé knihy se postupně vyřadily z fondu. Samozřejmě ne najednou, ale
pěkně pomalu, nenápadně, trvalo to i několik let. Mezi studenty se přemítalo, jak tedy
k ekonomické problematice přistupovat. Měli reformátoři pravdu? Je třeba do socialistického systému (který žádný z reformátorů nezpochybnil) zavést některé tržní zásady?
Má se opravdu řízení ekonomiky decentralizovat? Ze sídla sovětských diplomatů, které
se nacházelo ve vile Tereza hned nad naší školou, si studenti mohli odnést jasné ponaučení. Byla to takzvaná Bílá kniha, která byla ze začátku vysmívaná. Vždyť v ní všichni
nalezli problémy, které se podařilo během 60. let odhalit a vyřešit. Možná k velkému
překvapení mnohých se všechny tyto informace z Bílé knihy staly skutečností, později
vtělené do Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti. Události, které se stanou
na přelomu věků, režimů a epoch, jsou vždy zajímavé. Bohužel, tehdejší VŠE se nechala, jako celý národ, znormalizovat.
Tak krize asi opravdu přijde. Když Samuelson říká: „Všichni nyní chápou, že bez vlády žádné řešení neexistuje“, je to asi opravdu vážné. On toto říká už dlouho, ale vážné je, že se podle toho lidé už chovají. Jaký cíl si politici vyberou? Když se lékař rozhodne pro nesprávné řešení, ohrozí jen jednoho pacienta. Politik a jeho ekonom, jako
poradce, mohou ohrozit třeba i půlku světa. Možná je zde obava z razantního řešení,
z jednoho silného argumentu. Vždyť na silný liberální argument si „ti druzí“ najdou
argument možná stejně silný. Co když je argument jedné strany úplně scestný a mylný?
To je jedno, protože protiliberální argumenty jsou populárnější a nezavánějí hříchem
zvýhodňování bohatých. Robin Hood si vždy své posluchače najde.
Rozhodnutí, jakým směrem se v této chvíli ubírat, je velice záludné. Někdo může být
osudově nejistý a říkat si, co kdyby řešení, které si zvolí, nepomohlo. A ještě víc, mohlo
by třeba svět poškodit. Obama musel udělat těžké rozhodnutí a už rozhodl. Rozhodne
se zbytek světa podle něho?
Na krizi můžete zkusit zapomenout například při rozhovoru s krásným éterickým
stvořením dívky, která se jmenuje Winter Ave Zoli. Na krizi můžeme zapomenout i chvílí strávenou na Facebooku (například na Economix fanklub), ale pozor na vtíravou reklamu, o které píše Nina Hönigová. Neméně zajímavý je i článek o Mt. Pelerin Society
Terezy Syrové. Skalní liberálové mají totiž ve Švýcarsku své „orlí hnízdo“, do kterého
se jen tak někdo nedostane. Také se můžete díky Economixu podívat do kavárny, v níž
je pořád tma. Tma je tam ovšem totální (i když máte oči otevřené)!
Ke krizi se vyjádřil nejen zakladatel nové liberální strany Petr Mach, ale v rozhovoru i ekonom Jan Švejnar. Jak krizi vidí člen NERV, děkan Jiří Schwarz? I to se v magazínu dočtete.
FM VŠE v Jindřichově Hradci staví novou budovu. Podrobnosti o investici zjistila
Pavla Prokopová.
Jak se líbí plastika Entropa „stiženým“ národům? Oficiální stanoviska států jsou
známa, ale reakci studenta VŠE z Bulharska si můžete přečíst v rozhovoru Jany Lysákové. S některými charakteristikami států Davida Černého nesouhlasím. Je natolik
výmluvná Itálie jako fotbalový tým? Nabízí se přece mnoho asociací – fašistická minulost, údajná italská lenost (vzpomeňme si na známé: mladý Ital v zimě nepracuje
a v létě tančí). Ne každý se vyzná v této problematice. Proč se dívat na nějaké křivonohé
fotbalisty, když Itálie dala světu kupříkladu Sophii Lorenovou, Ornellu Mutiovou, Ginu
Lollobrigidu, a samozřejmě, podle mého, nejkrásnější – Claudii Cardinalovou.
Na závěr bychom se mohli pokusit charakterizovat současnou (krizovou) situaci.
Možná by to šlo následovně: Tak co to bude, chlapeček, nebo holčička? zeptá se jeden
pán. Druhý na to: Myslím si, že je to jedno, vždycky je přece hlavní, aby to byl chlapeček. Vladimír Štípek,
šéfredaktor
Výstava Jan Palach – student VŠE / 3
Volby do AS FIS VŠE s mnoha otazníky / 4
Aktuality / 6
Nástavba nad posluchárnou C / 6
E15 na kolejích končí / 7
Na kolej pouze s ID kartou / 7
Studijní knihovna JM / 8
Nová knihovna na VŠE / 9
Knihovna ČSÚ / 9
Bílá kniha terciárního vzdělávání / 10
IFTG nabízí MBA na VŠE / 11
Blýskněte se na trhu práce! / 11
SCIO – přijímačky snadno a rychle? / 12
Vědecké časopisy na VŠE / 13
Start k VŠE / 14
Orientujeme se v ISIS III / 14
Společenské weby – sblížení nebo byznys? / 15
Spanilé jízdy studentů NF VŠE / 16
Oikos Praha má novou prezidentku / 17
AIESEC – noví týmoví lídři / 17
Vox po(pa)puli – Otevřený dopis skeptikům / 18
NERV – Co? Proč? Kdo? Jak? / 20
Kalousek a Mikloš: Proč říkáme ano či ne euru? / 22
Petr Mach založil novou politickou stranu / 23
Retail summit aneb pracovní příležitosti / 23
Rozhovor s Janem Švejnarem / 24
Spisovatel Adrian Hornsby na VŠE / 25
Montpelerinská společnost / 26
Mladá a úspěšná Jana Olejníková / 28
Sloupek Tomáše Vorla / 29
FM VŠE se konečně dočká dostavby / 30
Regionální rozvoj – šance pro města z jihu Čech / 31
Přijímací zkoušky pro handicapované studenty / 32
SHS VŠE v Praze informuje / 32
Pod křídlem noci / 33
Zahraniční student Stefan Katev / 34
Na baru s Winter Ave Zoli / 36
Cestopis: Turecko – pohled do kultury / 38
Nordické nože na Lipně / 40
Co zažiji s outdoorem? / 40
Golf Networking Club, první VŠ golfový klub / 41
Začněte hrát golf se Student Golf klubem! / 41
Filmový klub na škole ekonomů / 42
Dan a Dana nad kafem / 42
Recenze knihy Pohádkář / 43
Recenze filmu Nouzový východ / 43
economix
Šéfredaktor: Vladimír Štípek
Zástupce šéfredaktora: Marcel Bodnár
Redaktoři: Michal Kľučár, Lucie Kubečková,
Hana Kubovcová, Jana Lysáková, Pavlína Máčalová,
Dana Odvodyová, Anna Stejkozová, Pavlína Škromachová,
Jaromír Valeš, Lenka Vebrová, Zuzana Žiačiková a další...
Fotografie: Andrea Chovanová, Petr Kolařík,
Janusz Konieczny, Vojtěch Polák, Tereza Syrová, Jaroslav Šícha.
Titulka: index Jana Palacha, archiv UK
Editor: Jan Jaroš
Design a sazba: Pavel Vodička
Tisk: Omikron spol. s r. o.
E-mail Economixu: [email protected]
Vydal::
Evidenční číslo: MK ČR E 17789
3
výstava
Výstava Jan Palach – stud
student VŠE
V atriu Rajské budovy VŠE
se v lednu konala výstava
věnovaná Janu Palachovi.
V současné době jsou již
panely deinstalovány, ale
celá výstava se do RB vrátí 19. března a bude zde
do 10. dubna.
Jan Palach se upálil ve čtvrtek 16. ledna 1969 na Václavském náměstí. Svým činem
chtěl protestovat proti nastupující normalizaci. Méně známý je
fakt, že Palach studoval Vysokou školu ekonomickou, protože je většinou prezentován jako
student Filosofické fakulty Univerzity Karlovy (FF UK), kam
z VŠE přestoupil. Jan Palach
zahájil své studium zemědělské ekonomie na VŠE na podzim 1966. Na vysněný obor na
filosofické fakultě sice zkouš-
ky složil, ale kvůli velkému počtu uchazečů přijat nebyl. Proto
strávil na VŠE dva roky, později
přešel na FF UK.
Velmi aktivně se mezi studenty zapojoval do veřejného
dění, pomáhal dokonce zakládat akademickou radu studentů.
Se spolužáky z VŠE se zúčastnil několika brigád v Sovětském
svazu, ale také různých studentských mítinků, pomáhal distribuovat skripta. Po událostech
pražského jara v roce 1968 se
ještě zvýšil jeho zájem o politiku, ale do stávek a demonstrací
se výrazněji zapojoval až později, v době, kdy již nestudoval
na VŠE.
Na podzim 1968 byl úředně
schválen jeho přestup na FF UK.
Údajně v tomto období nastal
v jeho chování největší zlom.
Tehdy nejspíše začal připravo-
vat protest, který by oslovil co
nejvíce lidí, který by vzbudil pozornost společnosti.
Jeho původním záměrem byl
plán na obsazení budovy Československého rozhlasu, kvůli vyhlášení generální stávky. Podporu sháněl pomocí studentského
vůdce Lubomíra Holečka, kte-
rému v dopise vylíčil svůj záměr. O pomoc žádal také Ladislava Žižku, spolužáka z VŠE,
redaktora časopisu Ekonom.
Studenti z budovy VŠE na Žižkově měli být připraveni v případě nouze přispěchat nedalekému rozhlasu ve Vinohradské
ulici na pomoc. Na svůj dopis
nejspíš nedostal odpověď, proto
se odhodlal k jiné formě protestu – k sebeupálení.
Mezi jeho požadavky, sdělené formou dopisu, patřilo mimo
jiné zrušení cenzury. Poté se
upálil na Václavském náměstí.
V nemocnici zemřel na následky těžkých popálenin. Na zprávy o jeho činu reagovala veřejnost i zahraniční tisk. Silnou
odezvu měl i na VŠE.
Jeho protest nebyl společností vyslyšen. V době 40. výročí
jeho upálení vyšla kniha zabývající se příběhem Jana Palacha. Přípravu knihy a potažmo
výstavy v prostorách Karolina
finančně podpořilo především
ministerstvo zahraničních věcí,
FF UK a Ústav pro studium totalitních režimů, převážnou část
práce odvedli studenti filozofické fakulty společně s historikem
Petrem Blažkem. Část výstavy
jste mohli zhlédnout také v atriu
Rajské budovy VŠE díky úsilí
Jakuba Stránského, který působí jako asistent na Katedře manažerského účetnictví FFÚ.
výstavy pracovali a z jakých
zdrojů jste čerpali?
Na výstavě jsme pracovali dva
měsíce, ovšem hlavně díky tomu,
že již byla hotová kniha, takže
materiály pro výstavu již byly
pohromadě. Zdrojů k výstavě je
řada: Archiv bezpečnostních složek, Archiv Univerzity Karlovy, Česká tisková kancelář, Libri
prohibiti, Národní archiv, RobertHavemann-Gesellschaft, Ústav
paměti národa, Varšava, Ústav
pro soudobé dějiny AV ČR, archiv Jiřího Palacha, archiv Ladislava Žižky a mnoho dalších.
Objevili jste při přípravách
nějakou perličku nebo nějakou dosud neznámou skutečnost či souvislost?
Asi hlavním objevem je návrh
Jana Palacha na obsazení rozhlasu.
Je něco, co se na výstavu nedostalo, i když si myslíte, že
to tam mělo být?
Nezpracovali jsme zcela vyčerpávajícím způsobem ohlas,
který Palachův čin vyvolal ve
společnosti v lednu 1969, ani to,
jak přežíval jako symbol v následujícím dvacetiletí. To by bylo
na další velké bádání.
Myslíte, že Jan Palach a jeho
čin přinášejí lidem nějaký odkaz ještě teď po 40 letech? Jak jeho čin vnímáte
vy osobně?
Myslím, že ano. Minimálně při
letošním výročí jsem cítil, že lidé
to stále velmi prožívají: těch různých akcí i výstavy v Karolinu se
jich zúčastňuje velké množství.
Pro mě je Jan Palach inspirativní
jako člověk, který měl mimořádně vyvinutý smysl pro spravedlnost a pravdomluvnost. Nedokázal dost dobře snést rozpor mezi
proklamacemi, které převážná
většina společnosti pronášela
v srpnu 1968 (Nezradíme; Raději smrt než nesvobodu) a tím, jak
začala společnost na tyto sliby
postupně zapomínat. Tenhle rozpor mezi slovy a činy a nutnost
na něj upozorňovat (a taky si ho
uvědomovat sám u sebe) je pro
mě věc pořád dost aktuální.
Autor: Pavlína Škromachová
economix
Jak jste se dostal ke kurátorství této výstavy?
Před dvěma roky jsme začali
v rámci Studentské rady FF UK
připravovat knihu k 40. výročí
sebeupálení Jana Palacha. Bylo
nám jasné, že nezvládneme připravit velkou publikaci sami, ale
že budeme potřebovat pomoc
dalších autorů, takže jsme se obrátili na Petra Blažka. Ten pak do
knihy napsal historickou rekonstrukci činu Jana Palacha a připravil edici z dokumentů bývalé Veřejné bezpečnosti a Státní
bezpečnosti. Nápad udělat k palachovskému výročí výstavu měl
ředitel Národního muzea Michal
Lukeš, který mě s tím oslovil.
Jak dlouho jste na přípravě
– 1 / 2009
Rozhovor s Jakubem Jarešem, kurátorem výstavy o Janu Palachovi
4
economix
– 1 / 2009
Ve dnech 5. a 6. listopadu
2008 se uskutečnily volby studentských zástupců do Akademického senátu Fakulty informatiky
a statistiky VŠE. Studenti
statistických oborů v nich
zaznamenali fantastický
úspěch.
Fakultu informatiky a statistiky VŠE (FIS VŠE) navštěvuje
něco přes 3200 studentů, kolem
2800 z nich studuje obory informatiky a asi 400 statistické obory, z toho přes stovku mimo VŠE,
a to na Vyšší odborné škole informačních služeb (VOŠIS), která
je smluvním partnerem VŠE pro
výuku studentů FIS VŠE. Tomu
také zhruba odpovídá poměr vyučujících na jednotlivých katedrách. Statistici jsou sice na fakultě v menšině, přesto ji naprosto
ovládají.
Tento stav se dlouhodobě nelíbí
mnoha vyučujícím kateder oborů
informatiky a vzhledem k personálnímu obsazení a nepružnosti
fakulty již i mnoha vyučujícím ze
statistických oborů. Důvodem jejich nespokojenosti je dlouhodobá strnulost vedení fakulty v čele
s děkanem prof. Janem Segerem,
které podle vyjádření mnoha vyučujících nereflektuje požadavky
praxe. Je potřeba měnit strukturu výuky, kateder, jednotlivých
oborů a zavést například žádané distanční studium. Rovněž se
jim nelíbí vztahy s ostatními fakultami, což je údajně věcí několika málo jedinců jednajících za
fakultu. Mnozí považují fakultu
také doslova za paralyzovanou.
Bohužel nikdo z těch, se kterými jsem o fungování fakulty hovořil, nechce poté, co byli svědky
perzekuce vyučujících na Katedře matematiky FIS VŠE (KMAT)
po kauze Gažo ze strany vedení
fakulty, v obavě z postihu veřejně
prezentovat své názory a postoje . Tomu odpovídá i to, že se se
mnou kvůli informacím k tomuto
článku někteří lidé odmítli sejít na
VŠE, aby nás náhodou někdo neviděl spolu.
Jen jako ilustrační příklad toho,
jak fakulta funguje, v podstatě
každý uvedl to, že děkan fakulty
nepoužívá počítač, natož e-mail:
„Zkuste mu poslat mail. Uvidíte, jestli se vám ozve... Prý mu je
snad jednou měsíčně stahuje sekretářka.“ Dále je častým argumentem věk děkana (70) a jeho
kauza
?
Otazníky nad volbami
tajemnice (přes 70), což prý
o mnohém vypovídá.
Nespokojenost vyučujících
z řad informatiků vedla až k tomu,
že svou kandidaturu na děkana
FIS VŠE ohlásil vedoucí KIT FIS
prof. Ing. Jiří Voříšek, CSc. a rozhodli se pro něj získat podporu.
Děkana však volí Akademický
senát fakulty, a proto bylo potřeba
do něj prosadit své zástupce. Do
senátu jsou voleni zástupci z řad
vyučujících (11 členů) a studentů
(6 členů). K ovládnutí senátu je
tedy potřeba mít devět mandátů.
Jelikož došlo mezi vyučujícími informatiky a částí vyučujících statistických oborů k dohodě, bylo jasné, i vzhledem k jejich
počtu, že volby zástupců vyučujících v senátu vyhrají. Tak se také
stalo. Ze 17 kandidátů z řad vyučujících obsadili prvních jedenáct
míst zástupci oborů informatiky
(včetně kandidátky za KMAT,
která je po kauze Gažo ještě rozpolcenější). Do senátu fakulty se
však dostalo jen osm z nich, protože, stejně jako na některých dalších fakultách VŠE, mají na FIS
VŠE pravidlo (Volební a jednací
řád AS FIS VŠE, čl. 3, odst. 2) říkající, že každá katedra a vědeckovýzkumné pracoviště musí být
v senátu zastoupeny alespoň jedním členem. Tak se do senátu dostali i tři zástupci statistiků, kteří
získali méně hlasů než někteří jejich kolegové informatici (viz Tabulku č. 1).
Tento výsledek se dal očekávat
a byl jasný i statistikům, kteří dosud senát i fakultu ovládají. Proto
nečekali a rovněž podnikali kroky k tomu, aby se do senátu dostali ti správní a loajální zástupci,
kteří budou v senátu prosazovat
opatření vedení fakulty a v dalších děkanských volbách podpoří současného děkana Segera.
Takovými kroky bylo například
konání voleb ve dnech a časech
vyhovujících většině voličů ze
statistických oborů a přeřazení
Ing. Petra Mazoucha z Katedry
statistiky a pravděpodobnosti na
Katedru ekonomické statistiky,
jež se událo týden před senátními
volbami. Tak se díky výše uvedenému pravidlu Mazouch dostal
jako zástupce své nové katedry
do senátu, ačkoli ve volbách získal ze všech kandidátů nejméně
hlasů. Jde o téhož Petra Mazou-
cha, rovněž člena celoškolského
akademického senátu a kolegia
děkana, který sehrál tak významnou roli v posledních rektorských
volbách i v kauze Gažo (viz Economix č. 4/2008).
Bylo jasné, že jazýčkem na
misce vah při hlasování v senátu budou studenti. Vzhledem
k předpokládanému výsledku
voleb u vyučujících bylo potřeba o studenty bojovat. Vzhledem
k předchozím senátním volbám,
při nichž už tenkrát měli někteří
pochybnosti o jejich regulérnosti, nechtěli informatici nechat nic
náhodě a na volby se připravovali. Ve volební komisi například
prosadili, že u každé volební urny
budou vždy zástupci jak statistiků, tak informatiků. Rovněž před
volbami do senátu dělali kampaň
a oslovovali studenty.
Vyučující oborů informatiky
tak začali vyzývat vlastní studenty ke kandidatuře do senátu
a různě je podporovali ve volební kampani. Zvali je například na
hojně navštěvované přednášky,
na nichž se někteří z kandidátů
ostatním studentům prezentovali.
Někteří kandidáti měli své plakáty, nebo dokonce i webové stránky. Vyučující studenty také vybízeli k účasti ve volbách a podpoře
těchto kandidátů. Tato kampaň
nebyla nikterak agresivní a možná ne moc dobře prováděná, minimálně ovšem byla a studenti se
měli možnost něco o těchto kandidátech a jejich programech dovědět. Naopak kandidáti z řad
studentů ze statistických oborů
podle svých vyjádření pro naši redakci nevedli vůbec žádnou kampaň. Někteří pouze uvedli, že se
zmínili svým spolužákům.
To, že někdo na rozdíl od jiných dělá volební kampaň, i když
ne zcela povedenou, ještě neznamená, že se dostaví kýžený výsledek. Kandidáti statistických oborů totiž vyhráli senátní volby na
celé čáře a informatiky doslova
rozdrtili (viz Tabulku č. 2). Všech
šest kandidátů (statistiků) zaznamenalo ve volbách neuvěřitelný
až fenomenální úspěch. V některých případech se to zcela vymklo
jakékoli logice, a dokonce i statistici by se asi zpotili při výpočtu
pravděpodobnosti takového výsledku. Například úspěšný kandidát Petr Cyhelský, student prv-
ního ročníku VOŠIS, který vůbec
na VŠE nechodí a měl v termínu
voleb asi jen čtrnáct dní po imatrikulaci, a tak ho téměř nikdo ze
studentů ještě vůbec nemohl znát
(na Žižkově a Jižním Městě tedy
určitě ne), získal ve volbách 196
hlasů (tedy ho muselo volit 39,12
% z 501 účastníků voleb), přičemž
během dvou hodin ve čtvrtek
6. 11. 2008, kdy probíhaly volby
na VOŠIS, přišlo volit asi jen 60
studentů (dle vyjádření předsedy
volební komise doc. Jakuba Fischera). Pokud dostal od každého svého zcela nového spolužáka
na VOŠIS hlas, musel získat přes
130 hlasů od voličů, kteří vůbec
netušili, kdo to jen může být...
Volební výsledek je přinejmenším velmi zajímavý. Rozdíl mezi
vítěznými statistiky a poraženými informatiky je totiž v řádu sto
a více procent (každý ze statistiků, kromě zmíněného Cyhelského, získal více než dvojnásobek
hlasů nejlepšího kandidáta informatiků). V poli poražených informatiků zůstal například Adam
Trčka, který je díky svým aktivitám na škole známý i studentům
mimo FIS VŠE (získal 112 hlasů).
Tomu, že by po přípravách
obou táborů na volby do AS FIS
VŠE rozhodla nakonec takovýmto způsobem jen neuvěřitelná náhoda, věří asi málokdo. A to zejména poté, co velké otazníky do
voleb vnášejí některé skutečnosti, a to vztah statistických kandidátů z řad studentů k vedení fakulty. Překvapivé jsou informace
o zajištění a zacházení s volebními urnami.
U tří úspěšných kandidátů
z řad studentů se nám podařilo
zjistit provázanost na vedení fakulty nebo statistických kateder.
Studentka oboru kvantitativních
metod v ekonomice Jana Langhamrová je dcerou vedoucí Katedry demografie FIS Ing. Jitky
Langhamrové, studentka téhož
oboru Ludmila Petkovová je senátorkou AS VŠE a byla studentskou tajemnicí rektora Richarda
Hindlse, bývalého děkana FIS
VŠE, který je dosud vedoucím
Katedry statistiky a pravděpodobnosti a po dobu svého mandátu je zastupován doc. Lubošem
Markem, a již zmíněný student
VOŠIS Petr Cyhelský je vnukem
prof. Lubomíra Cyhelského, ně-
5
kauza
do Akademického senátu FIS VŠE
Tabulka č. 1
počet
obdržených
Kandidáti - učitelé
hlasů
Prof. Ing. Petr Berka, CSc. (LISP)*
80
Ing. Dušan Chlapek, Ph.D. (KIT)*
77
Ing. Luboš Pavlíček (KIT)*
77
Ing. Jan Fábry, Ph.D. (KEKO)*
72
Ing. Lenka Flusserová (KEKO)*
72
RNDr. Radomír Palovský, CSc. (KIZI)*
72
Doc. Ing. Vojtěch Svátek, Dr. (KIZI)
71
Mgr. Barbora Batíková, Ph.D. (KMAT)*
68
Doc. Ing. Zora Říhová, CSc. (KSA)*
67
Doc. Ing. Vlasta Svatá, CSc. (KSA)
66
Doc. Ing. Hana Řezanková, CSc. (LISP)
54
Doc. Ing. Dagmar Blatná, CSc. (KSTP)*/**
45
Prof. RNDr. Jindřich Klůfa, CSc. (KMAT)
42
Prof. Ing. Josef Arlt, CSc. (KSTP)
41
RNDr. Richard Horský (KMAT)
40
Ing. Jitka Langhamrová, CSc. (KDEM)*
36
Ing. Petr Mazouch (KEST)*
34
Počet oprávněných voličů:
129
Počet vydaných hlasovacích lístků:
122
Volební účast:
94,60 %
Počet odevzdaných/platných hlas. lístků:
122
* zvoleni do AS FIS VŠE ** nová předsedkyně AS FIS VŠE
oslavná nálada. Navíc při sčítání
hlasů, když kontrolujete lístky
a celý štos je, jako by ho zaškrtal
jeden člověk... Tak vám to prostě přijde divné. Po sečtení hlasů
nám to bylo jasné... Nezvládli
jsme to. Uvažovali jsme o odvolání a zpochybnění voleb, ale nemáme v ruce vůbec nic. Bez důkazů bychom stejně nic nezmohli
a navíc by to vážně narušilo vztahy na fakultě i mezi lidmi, kteří
spolu dobře vycházejí. Rovněž by
to mohlo mít s velkou pravděpodobností personální odezvu, o což
tady nikdo nestojí. Mezi statistiky
máme mnoho kolegů, se kterými
velmi dobře vycházíme. Je to záležitost jen velmi malé skupinky
lidí...“ Na dotaz, o koho jde, se
všichni shodnou, že jde o děkanovy souputníky, „velmi průbojné mladé hochy“. Těmi jsou údajně doc. Fischer a Ing. Mazouch.
Jediní, kteří byli ochotni k výsledku voleb a jejich případné
manipulaci promluvit oficiálně,
byli prof. Jiří Voříšek a Ing. Dušan Chlapek. Oba však odmítli
připustit možnost manipulace voleb a velmi obdobně uvedli: „Výsledek je zvláštní. Kdyby se něco
takového dělo, vedlo by to k rozlomení fakulty. Nezbývá než pogratulovat.“ To nakonec velmi
dobře vystihuje současnou atmosféru rezignace na fakultě.
Podle vyjádření doc. Fischera
byly volební lístky i seznam voličů skartovány 20 dnů po volbách.
Zpětně už tedy nejde nic dokázat
Tabulka č. 2
Kandidáti - studenti
Kristýna Vltavská (SP)*
Jana Langhamrová (SM)*
Bc. Barbora Nosková (SP)*
Bc. Ludmila Petkovová (SP)*
Jitka Matějková (SP)*
Petr Cyhelský (PIS)*
Bc. Barbora Tomášková (IT)
Bc. Adam Trčka (IT)
Bc. Tomáš Petřík (IT)
Ing. Veronika Skočdopolová (EOV)
Lucie Bartošková (MM)
Jan Kaltoun (IN)
Vojtěch Roček (IN)
Ing. Lukáš Burkoň (INF)
Ing. Tomáš Vilím (INF)
Vojtěch Václav Pour (SED)
Počet vydaných hlasovacích lístků:
Volební účast:
Počet odevzdaných hlasovacích lístků:
Počet platných hlasovacích lístků:
počet
obdržených
hlasů
278
272
261
253
252
196
120
112
110
108
105
96
77
66
59
13
501
15,40 %
501
501
Zdroj: fis.vse.cz
a vše je již jen na úrovni spekulací.
Faktem zůstává, že volební účast 15,4 % studentů je tristní a svědčí o nezájmu studentů
o dění na své fakultě. To je však
dlouhodobý problém mnoha fakult. Z asi 3200 voličů se voleb
zúčastnilo 501 studentů, z toho
pouze asi 4 % informatiků a 50 %
statistiků.
Výsledek voleb je následující:
Vyučující oborů informatiky získali osm mandátů, vyučující statistických oborů získali tři mandáty, studenti oborů informatiky
nezískali žádný mandát a studenti statistických oborů získali šest
mandátů. Poměr statistici versus
informatici je 9:8, a tak fakultu
opět ovládají.
Doc. Fischer má údajně na starosti i volby do Akademického
senátu VŠE. Zbývá jen doufat, že
celoškolský senát má tuto proceduru zajištěnu lépe a otevřená volební urna nebude nikde bez dozoru putovat.
Články vždy končím nějakým moudrem či citátem, a proto
tomu nebude jinak ani tentokrát,
kdy jsem si vybral citát slavného muže, jehož jméno je adresou
naší školy. Sir Winston Churchill
říkával: „Věřím jen těm statistikám, které si zfalšuji sám.“
Autor:
[email protected]
TERMÍN A MÍS TO
KONÁNÍ VOLEB
FIS VŠE:
Žižkov – vestibul mezi Rajskou
budovou a Menzou Italská (před
místností RB101)
5. 11. 2008 od 9 do 16.30
6. 11. 2008 od 9 do 15 hodin
Jižní Město – vestibul v přízemí
budovy (poblíž vrátnice)
5. 11. 2008 od 13 do 15 hodin
6. 11. 2008 od 9 do 11 hodin
VOŠIS – vestibul v přízemí budovy (vedle sborovny)
6. 11. 2008 od 9 do 11 hodin
– 1 / 2009
lební komise doc. Jakub Fischer:
„Volební urny byly řádně zapečetěny. Zapečetěna nebyla akorát
volební urna na VOŠIS, protože se tam hlasovalo jen poslední
den voleb a nebylo to potřeba.“
Na otázku, kde se volební urny
nacházely přes noc mezi oběma
volebními dny, odpověděl: „Přes
noc jsem je měl v autě. Jako předseda volební komise jsem je po
prvním volebním dnu převzal
a druhý den ráno pak opět zavezl
do volebních místností.“
Právě fakt, že volební urny nebyly přes noc zabezpečeny (byly
v zavazadlovém prostoru auta na
ulici), a svědectví o nezapečetění
minimálně ještě jedné další volební urny vyvolávají u mnoha
vyučujících fakulty značné pochybnosti o regulérnosti těchto
voleb. Bohužel nikdo z dotazovaných nechce být v této souvislosti jmenován. Mimo záznam jsme
se však dověděli některé další podrobnosti. Za všechny uvádíme
vyjádření jednoho z vyučujících:
„Po zkušenostech z minulých voleb jsme se na volby připravovali a dávali jsme si velký pozor na
to, abychom měli přehled o tom,
co se s urnami děje. Bohužel jsme
to neuhlídali. Máme svědectví, že
urny nebyly zapečetěny, a přes
noc a během transportu se tak
s nimi mohlo v podstatě libovolně manipulovat. Že jsme to podcenili, se ukázalo u sčítání hlasů,
kdy ještě před sčítáním panovalo
v táboře statistiků bujaré veselí až
economix
kdejšího vedoucího Katedry statistiky FIS VŠE a prorektora.
Navázanost těchto studentů na
předchozí i současné vedení fakulty je tedy zřejmá. O jejich loajalitě asi také nemůže být pochyb.
Provázanost kandidátů z řad
studentů s vedením fakulty však
není nic neobvyklého a je to častý
jev na fakultách veřejných vysokých škol. Děkani usilují o to, aby
kandidovali studenti, kteří k nim
budou loajální, a připravují si tak
půdu pro své znovuzvolení v děkanských volbách. Pokud jsou
však volby regulérní, ani děkan si
nemůže být jistý jejich konečným
výsledkem.
Regulérnost voleb, a to jakýchkoli, je zaručena tím, že jsou volby
transparentně vyhlášeny, hlasovat
může každý, kdo na to má právo,
kandidáti mají rovné podmínky
při kampani, existuje „nezávislá“
volební komise (jsou zastoupeny
všechny strany volebního boje)
a volební urny jsou řádně zajištěny proti manipulaci s volebními
lístky. Poslední z uvedených základních podmínek regulérnosti
voleb však v tomto případě údajně naplněna nebyla.
Podle našich informací nebyly řádně zajištěny (například pečetí a podpisy) dvě ze tří volebních uren. Hlasovat bylo možné
ve dvou dnech na Žižkově a na
Jižním Městě a jeden den na
VOŠIS. K zajištění volebních
uren se nám vyjádřil předseda vo-
6
aktuality
VELETRH
PRACOVNÍCH
PŘÍLEŽITOS TÍ ŠANCE
Veletrh pracovních příležitostí Šance, na kterém se tentokrát
představí 47 firem, proběhne 17.
a 18. 3. 2009 v atriu Rajské budovy VŠE. Studenti mají možnost se dopředu registrovat a tím
zvýšit šanci získat zajímavou
nabídku zaměstnání. Více na
rpc.vse.cz/veletrhy-pracovnichprilezitosti.
KARIÉROVÉ
KONZULTACE ZDARMA
Studenti VŠE mají možnost
využít bezplatného individuálního kariérového poradenství
s personální poradkyní. Konzultace se konají v průběhu celého
semestru pravidelně každé úterý od 11.00 do 14.00 v RB303.
Na konzultační schůzku je nutné se zaregistrovat na stránkách
RPC rpc.vse.cz/individualnikonzultace-s-personalni-poradkyni.
INTERNET A GOOGLE
ZA ČASŮ KRIZE
Přednáška na téma Internet
a Google za časů krize (Internet
and Google in the times of economic slowdown) se bude konat
v úterý 10. 3. 2009 v 17.00 v Likešově aule VŠE. Přednášejícím
je Mohammad Gawdat, Mana-
ging Director Region 4 společnosti Google. Přednášku v anglickém jazyce pořádá Katedra
marketingu (KMG) FPH. Více
na fph.vse.cz/att/prednaskagoogle-2009.pdf.
VYHLÁŠENÍ
SOUTĚŽE
PAPER‘09
O NEJLEPŠÍ ČLÁNEK
MLADÉHO
ČESKÉHO EKONOMA
NAPSANÝ
V ANGLICKÉM
JAZYCE
Soutěž, která je určena doktorandům a zaměstnancům VŠE
do 35 let, má téma Současná
ekonomická krize – příčiny, důsledky a dopad na ČR. Záměrem
je podporovat tvorbu ekonomů
v anglickém jazyce. Vítěz obdrží 25 000 Kč, nižšími částkami
bude odměněno i druhé a třetí
místo. Odborné články je nutné
zaslat redakci Prague Economic
Papers do 31. 8. 2009.
BYDLENÍ
V HLÁVKOVÝCH
KOLEJÍCH
Nadaní studenti doktorského
studia či mladí akademičtí pracovníci mají možnost částečné
úhrady bydlení v Hlávkových
kolejích. Vyhovují-li podmínkám Hlávkovy nadace, mohou
se přihlásit u proděkana pro
vědu své fakulty do 7. 5. 2009
(výjimečně je tato možnost udělována i studentům magisterského stupně studia). Více na www.
hlavkovanadace.cz.
MIMOSEMES TRÁLNÍ
KURZY:
Katedra obchodního podnikání a komerčních komunikací
2OP448 Intercultural Communication for Managers (Interkulturní komunikace pro manažery), termín: 18.–20. 3. 2009,
místnost: 338 RB.
2OP448 Intercultural Communication for Managers (Interkulturní komunikace pro manažery), termín: 15.–17. 4. 2009,
místnost: 338 RB.
INTERNATIONAL
RETAILING (KOP)
Studenti se mohou prostřednictvím systému ISIS hlásit na
mimosemestrální kurz
2OP449 International Retailing (Mezinárodní retailing),
v angličtině, určen pro navazující magisterský stupeň – plán
E, kurz je ohodnocen 3 ECTS
kredity. Kurz se koná 4.–6. 5.
2009 v RB 338. Přednášejícím
je Prof. Dr. Bernd Hallier. Více
na kopkk.vse.cz.
KATEDRA
HOSPODÁŘSKÝCH
DĚJIN
NF VŠE
5HD381 Chapters on Economic History – Knowledge,
Power and Social Change in
Britain 1750–1900, v angličtině, přednáší hostující profesor a britský historik Dr. Oliver
Walton, a to ve dnech 23. 3.–3.
4. 2009 v místnosti SB 126, vždy
v době od 12.45 do 14.15. Kurz
sestává z přednášky (60 minut)
a cvičení (30 minut) a bude zakončen ústní zkouškou. Zkouška ECTS má 4 kredity (ostatní
zkouška 2 kredity). Více informací na http://kop.vse.cz.
LECTURES ON
ECONOMIC
AND FINANCIAL
HIS TORY
V termínu 6.–9. 4. 2009 se na
VŠE uskuteční mimosemestrální kurz v angličtině Lectures on
Economic and Financial History. Vyučujícím bude John Levendis, Loyola University New
Orleans. Přihlašování probíhá
přes ISIS od 12. 2. 2009.
PREMIÉRA
UMĚLECKÉHO
SOUBORU VŠE
GAUDEAMUS
15. 3. 2009 v 19.00 proběhne v Divadle v Dlouhé premiéra představení uměleckého souboru VŠE Gaudeamus s názvem
Cestou krajinou. Podrobnější
informace na www.gaudeamusfolklor.cz.
Autor: Vladimír Štípek
economix
– 1 / 2009
Nástavba nad posluchárnou C
Prostory VŠE se opět rozrůstají. Na
podzim roku 2008 byla zahájena nástavba nad posluchárnou C, která
bude doplňovat vyučovací kapacity o dvě moderně vybavené učebny.
Každá z učeben dosahuje kapacity o velikosti 30 posluchačů. Kvestor Libor Svoboda k tomu uvedl:
„Učebny by měly být určeny pro výuku specializovaných kurzů na vyšších stupních studia (doktorandské
a magisterské) a pro výuku v programech MBA, pro něž škola (FPH)
získala mezinárodní akreditaci
v loňském roce.“ Pro běžnou výu-
ku učebny prozatím používány nebudou.
Kompletní rozpočtové náklady zahrnující také veškeré vybavení interiérů se vyšplhaly na 20 milionů korun. Dokončení nástavby a uvedení do provozu je plánováno
na polovinu března tohoto roku. „V průběhu výstavby se nevyskytly žádné závažné
problémy. Časový harmonogram bylo nutno
přizpůsobit tak, aby docházelo k co nejmenšímu narušení běžného chodu školy (práce
o víkendech, noční práce),“ doplnil Svoboda. Autor: Tereza Syrová
7
koleje
E15 na kolejích končí
Na kolejích VŠE jsou každý pracovní den k dispozici noviny, které si studenti mohou bezplatně
vzít. Ačkoli tato praxe
trvá na kolejích již delší
dobu, od ledna 2009 došlo ke změnám v distribuci. Nejvíce ekonomy
mrzí omezení distribuce
deníku E15, naopak čtenáři Lidových novin mohou slavit.
Deník E15, jejž vydává společnost Mladá fronta, a. s., je
bezplatným deníkem zaměřeným na „ekonomiku a byznys“
(podtitulek názvu novin). Ačkoli deník je na mediálním trhu relativním nováčkem (od podzimu
2007), získal si velkou skupinu
čtenářů, a to zejména díky vysoké kvalitě a odbornosti článků.
O tom, že deník mezi ostatními
bezplatnými médii vyniká, vypovídá i velké množství citací
a odkazů v jiných celostátních
médiích.
Na kolejích VŠE byla „E15ka“
k dispozici rovněž od podzimu
2007, zejména díky přání Centrální kolejní rady. Deník byl
mezi studenty velmi oblíbený
a mnohdy jej rozebrali již během
rána. Na konci roku 2008 však
vydavatel oznámil, že je nucen
zrušit některá distribuční místa. To postihlo i koleje, na kterých byla po dohodě ponechána
pouze dvě místa, kam se dodává
deník nadále – Jarov I. (hlavní
vrátnice) a Jarov III. F.
Hlavním důvodem, který
vedl vydavatele ke zrušení distribučních míst, je údajně rozšíření distribuce do Ostravy
a Brna a nemožnost rozšíření
denního nákladu kvůli kapacitě tiskárny. Vydavatel dále argumentuje tím, že studenti mohou
deník odebírat i ve škole na Žižkově.
Náplastí pro studenty bydlící
na kolejích je alespoň rozšíření
distribuce dalších deníků. K MF
DNES, která se na koleje dodává bezplatně již od půlky loňského roku, přibyly i Lidové no-
viny. Za distribucí těchto novin
stojí mediální skupina Mafra, a.
s., do jejíhož portfolia oba deníky patří.
Původně se hovořilo o možnosti, že by distribuce MF DNES
skončila taktéž na konci roku.
Protože je zájem studentů o noviny velký, došlo k jednání mezi
Správou účelových zařízení
a vydavatelem a bylo dohodnuto pokračování akce. Množství
výtisků MF DNES dodávaných
na koleje se sice snížilo, ovšem
toto snížení částečně vykompenzovalo právě rozšíření distribuce o Lidové noviny. S dalším
rozšířením dodávaných novin se
v současnosti nepočítá.
Trh s bezplatným tiskem zažívá v době finanční krize, stejně
jako veškeré další služby zaměřené na příjmy z reklamy, těžké
období. Jednou z přímých obětí
krize je deník 24 hodin, který na
konci roku 2008 přestal existovat. Autor: Michal Bobek,
předseda CKR
Jak vlastně bude celý systém
fungovat? Student, který půjde
na kolej, přiloží kartu ke čtečce a po odblokování dveří bude
moci projít. Otvírání dveří nebude založeno na systému turniketu, který by vpouštěl studenty
jednotlivě, nýbrž dveře zůstanou
odblokovány do té doby, než se
zpět uzavřou. Proto v případě,
že půjde větší skupinka studentů, bude stačit, když otevře první
student. Ostatní návštěvy a stu-
denti, kteří si kartu zapomenou,
budou muset zvonit na vrátného, který jim otevře a prověří jejich totožnost. Podobný systém
již funguje na Jarově III. F, jenže
zde k otvírání místo karty slouží
obyčejné klíče a zámek na bzučák.
Studenti, kteří bydlí na kolejích VŠE, se však nemusí bát, že
by je čekaly problémy se vstupem na Jarov II. Podle Kolejního řádu mají studenti bydlící
na kolejích VŠE možnost navštěvovat bez omezení jakékoli
jiné koleje a bezplatně zde i přespat. Proto čtečka rozpozná kartu všech „kolejáků“ a pustí je
bez problémů dovnitř. Taktéž se
studenti nemusí bát, že by SÚZ
monitorovala jejich pohyb. To,
zda se student po vstupu na kolej bude muset i nadále prokázat
kolejenkou a zda po návštěvách
z jiných kolejí bude vrátný požadovat zápis do knihy návštěv,
si rozhodne vedoucí koleje.
Výhodou otevírání dveří ID
kartami je částečné omezení
vstupu osob, které na kolejích
nemají co pohledávat. Takto se
zejména zamezí vstupu bezdomovců, kterým se někdy podařilo využít nepozornosti vrátného.
Totéž platí o zlodějích, kteří by
si kolej vytipovali jako svůj cíl.
Zavádění ID karet taky zkomplikuje prodávání kolejí. Ačkoli
vyměnit si navzájem ISIC není
těžké, přece jen tato změna přináší větší komplikace než úprava kolejenky, protože ISIC se
používá i při využívání jiných
služeb.
Sice se v současnosti zavádění vstupu na ID karty v případě dalších bloků neplánuje, ale
je pravděpodobné, že pokud se
systém na Jarově II. osvědčí, budou při rekonstrukcích dalších
kolejí zaváděny i tyto prvky.
S využitím ID karet se však již
nyní počítá na Jarově I. E, ovšem
ne při vstupu na kolej. V rámci
plánované rekonstrukce, která
má proběhnout během letošního
léta, bude polovina koleje, která
se rekonstruuje jako ubytování
vyšší kvality, mít otvírání pokojových dveří na karty.
Tento systém je používán například na Masarykově koleji ČVUT v Dejvicích. Zde jsou
výhody ještě větší než v předchozím případě – klíče, které
jdou z ruky do ruky, nejsou vždy
bezpečné. Ačkoli jde o chráněný profil, někteří zámečníci porušují zákon a klíče jsou ochotni
vyrobit. Navíc v případě ztráty
klíče je nutné vyměnit celý zámek, u ztráty karty se pouze nastaví identifikátor nové karty.
Zavádění otvírání pokojů na
karty je podstatně náročnější
a dražší, a pokud nejde o kompletní rekonstrukci vnitřních
prostor koleje, je vyloučeno, že
by se realizovalo. Proto se nedá
očekávat, že by se v jiných blocích tyto úpravy realizovaly. Autor: Michal Bobek,
předseda CKR
economix
O koleji Jarov II. se v posledním roce hovoří zejména v souvislosti s výměnou starých dosluhujících
oken za nová. Ovšem Jarov II. si během února připíše prvenství, o kterém
se doposud příliš nemluvilo. V rámci výměny vstupních dveří zde bude, jako
vůbec na první koleji VŠE,
zprovozněno otevírání
dveří na identifikační karty.
– 1 / 2009
Na kolej pouze s ID kartou
8
knihovny
Studijní knihovna Jižní Město
Ještě jste tam nebyli? Nic
o ní nevíte? Vaše chyba!
Na první pohled obyčejná
knihovna VŠE na Jižním
Městě toho totiž studentům
i vyučujícím nabízí opravdu hodně. Pokud si chcete procvičit jazyky nebo se
vzdělávat v oblasti IT, určitě je dobré zamířit právě
na Jižní Město. Příjemné
prostředí, ochotní zaměstnanci a možnost občerstvení mohou udělat i ze studia příjemnou záležitost.
– 1 / 2009
POČÍTAČOVÁ
S TUDOVNA
Nabízí k využití nejen počítače s připojením k internetu, ale
i „počítačovou“ literaturu a CDROMy. V této studovně naleznete velké množství odborných
publikací o různém softwaru.
Od těch starších až po ty nejnovější. Jde obvykle o dražší publikace, ale i tak je možné
si některé z nich půjčit domů.
„Součástí učebny je i laserová tiskárna, takže cokoli, co na
počítači v síti VŠE vytvoříte, si
tady můžete vytisknout,“ doporučuje vedoucí SKJM Mgr. Verona Miletínová. Za tisk se platí
pomocí multifunkční identifikační karty, ovšem nabít se dá
pouze na Žižkově.
economix
Vejdete do budovy školy na
Jižním Městě, dáte se doleva do
budovy B a po průchodu chodbou po schodech vpravo sejdete
dolů ke knihovně – sledujte šipky CIKS.
Knihovna má tři studovny:
hlavní, počítačovou a jazykovou. Hlavní studovna má sice
méně knížek než knihovna na
Žižkově, zato má „lupu“, díky
které si mohou všechny knížky
prohlížet i studenti se zrakovým
postižením. Dále jsou zde počítače pro práci s internetem a můžete si zde například dělat výpisky z knih. Bezbariérový přístup
je zajištěn do všech studoven.
JAZYKOVÁ S TUDOVNA
Jde o nejvzdálenější místnost
od vchodu. Máte zde k dispozici
řadu různých slovníků k několika jazykům – angličtině, němčině, španělštině, italštině, ruštině
či francouzštině. Kromě slovníků jsou tu i cizojazyčné časopisy, můžete zde sledovat cizojazyčné zpravodajství na satelitní
televizi, pustit si cizojazyčný
film (pro skupiny možno po
domluvě i na plátně) či si pustit poslech. Této učebny využívají i někteří vyučující na VŠE,
kteří sem své studenty posílají, a návštěva této studovny se
tak stává součástí výuky. Možná by nebylo špatné, kdyby tento postup uplatňovalo více vyučujících – vždyť právě poslech
mluveného slova bývá u cizích
jazyků tím, co mnoha lidem dělá
problémy a co je třeba procvičit.
I zde je místo pro handicapované studenty. V této studovně lze
využít služeb kopírky.
Právě vybavenost počítačové
a jazykové studovny na Jižním
Městě je výhodou této knihovny
oproti knihovně na Žižkově.
ELEK TRONICKÉ
INFORMAČNÍ ZDROJE
Knihovna naší školy poskytuje přístup do mnoha databází s nejrůznějšími informacemi. Nutno uvést, že se za tyto
přístupy platí nemalé peníze,
avšak studenti mohou tyto zdroje využívat po dobu svého studia zdarma. Takže určitě to stojí za zkoušku. Kromě procvičení
angličtiny zde můžete najít podklady pro psaní seminárních,
bakalářských či diplomových
prací. Pro usnadnění orientace
v těchto databázích jsou vytvořeny návody k jejich používání. Ze známějších databází uvá-
PROVOZNÍ DOBA KNIHOVNY NA JM A KLUBU
S TUDIJNÍ KNIHOVNY
SKJM
Klub
Pondělí
9:00 – 16:00
9:00 – 17:00
Úterý
11:00 – 18:00
9:00 – 17:00
Středa
9:00 – 16:00
9:00 – 17:00
Čtvrtek
11:00 – 18:00
9:00 – 17:00
Pátek
9:00 – 16:00
9:00 – 16:00
Zdroj: Web SKJM (http://jm.vse.cz/knihovna/info.htm#doba)
díme například ProQuest5000.
Prozkoumat je můžete na webu
www.econlib.cz. A pokud zrovna nejste na kolejích nebo ve
škole, tak se můžete připojit
i z domova. Návod najdete na
http://www.vse.cz/proxy/.
SKJM poskytuje své služby hlavně studentům prvních
ročníků. „Každý rok pořádáme
přednášky, ve kterých seznamujeme studenty prvních ročníků
s nabídkou služeb knihovny,“
nabízí vedoucí SKJM. Kromě
těchto úvodních přednášek probíhají během roku i některé další. Příkladem je Týden knihoven
nebo přednášky zaměřené na
elektronické informační zdroje. Kromě toho se také knihovna snaží nabízet své služby i vyučujícím, zejména jazykářům,
a také s nimi konzultují nákup
literatury a podobně.
Knihy, elektronické informační zdroje a CD-ROMy nejsou konečným výčtem toho, co
vše lze v knihovně nebo mimo
ni prostudovat. Knihovna odebírá také některá periodika. Ta
jsou volně přístupná – jde například o časopisy a deníky Euro,
Profit, Czech Business Weekly,
Prager Zeitung, The Wall Street
Journal Europe a další.
Knihovna na Jižním Městě působí mnohem klidnějším dojmem
než knihovna na Žižkově. Zdá se
tedy lepším studijním prostředím. Zaměstnanci knihovny rádi
pomohou, pokud to je v jejich silách. Přestože je knihovna zaměřena na první ročníky, ani starší
studenti zde nepřijdou zkrátka.
Bohužel, v poslední době se zdejší zaměstnanci setkávají s nezájmem studentů. „Dříve tady studenti čekali ve frontě,“ dodává
vedoucí SKJM.
Pokud už budete unaveni studiem v knihovně, běžte si odpočinout a občerstvit se do Klubu
Studijní knihovny. I zde naleznete výběr periodik, která si můžete přečíst.
Knihovna na Jižním Městě
v současnosti vyřazuje některé starší knihy. Jestliže máte zájem, vydejte se tam. Zdejší pracovníci v hlavní studovně jistě
rádi poradí, kterých knih se to
týká. Autor: Eva Byrtusová
9
knihovny
Nová knihovna na VŠE
o deset tisíc svazků v angličtině z oblasti
práva, filozofie, ekonomie, historie a společenských věd. Přístup k literatuře nebude pravděpodobně omezen jen na studenty
NF VŠE.
Knihovna bude otevřena pravděpodobně
na jaře tohoto roku, jakmile bude dodán objednaný nábytek.
Autor: Lucie Cepáková
Národohospodářská fakulta VŠE
buduje samostatnou knihovnu,
která bude umístěna v nové zasedací místnosti fakulty ve třetím patře Nové budovy v prostoru za výtahy.
Jejím základem budou knihy, které fakulta získala z pozůstalosti britského
gentlemana Chrise Tamea. Jde přibližně
Knihovnu ČSÚ najdete v budově úřadu u stanice metra Skalka. Z historie knihovny je podstatná událost z roku 2002: při
povodni došlo ke zničení velké části portfolia knihovny budovaného přes dvě stě let. Bylo
zničeno více než 140 tisíc svazků, za což v převážné míře mohla voda a plíseň. Poté knihovna přesídlila z původní budovy
klasických údajů ze sféry hospodářské až po údaje zajímavé
pro širší okruh veřejnosti – například to, která jména jsou nejčastěji používána v České republice, samozřejmě roztříděná
podle let, krajů nebo sociálních
skupin. Potřebuje-li člověk údaje v číslech, knihovna úřadu je
ideálním zdrojem. Knihovna
disponuje také publikacemi popisujícími teorii statistiky, metody sběru a vyhodnocování údajů
a vše, na co si člověk v souvislosti se slovem statistika může
vzpomenout. Zájemce si může
prohlédnout i publikace vydané
před rokem 1918, musí však počítat s tím, že údaje jsou většinou v německém jazyce.
O všech knihách a publikacích knihovny ČSÚ se lze informovat v on-line katalogu,
který je dostupný na stránkách
www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/
knihovna.
Hned vedle vchodu do ČSÚ
se nachází stojan s publikacemi,
které úřad vydává. ČSÚ pravidelně publikuje tři časopisy: Statistika, Demografie a Zpravodaj.
Zde je možné nalézt statistiky
typu Česká republika v číslech,
Minifakta o České republice,
Ženy & Muži v datech, Výzkum
a vývoj – zaměstnanci, Výzkum
a vývoj – vysokoškolský sektor, brožurku se stručnou historií statistiky v České republice
(podrobnější historie je přirozeně k dispozici v knihovně). Tyto
brožurky jsou volně k dostání
a mají pravděpodobně motivovat k širšímu zájmu o statistiku.
Podle informací uveřejněných
na webových stránkách ČSÚ
však v roce 2009 dojde k redukci plánovaných publikací. Údaje
z nich budou ale zveřejněny na
webových stránkách ČSÚ jako
datové výstupy.
ČSÚ poskytuje i další služby.
Například je možné si vyžádat
statistiku nebo údaje podle požadavků zájemce.
Stránky ČSÚ tedy nabízejí
nejrůznější informace – databáze, registry, regionální statistiky, on-line publikace, analýzy a komentáře, časové řady,
volební výsledky, sčítání lidu,
domů a bytů, animované grafy... Studenti si však občas postěžují na nepřehlednost stránek
úřadu, nejnovější data se totiž ve
vyhledávači na domovské stránce ČSÚ nemusí objevit vždy na
prvním místě. Vyhledání těch
nejnovějších vyžaduje trochu trpělivosti, přesto zde požadované informace naleznete poměrně rychle. Nejdůležitější čísla
a informace (inflace, HDP, obyvatelé, index spotřebitelských
cen) figurují přímo na úvodní
stránce ČSÚ www.czso.cz. Pro
jednodušší orientaci lze použít
Rychlé informace, které se při
vyhledávání nabídnou. Autor: Andrea Chovanová
economix
Kde najít zaručená data
k seminární práci? Kde
nejrychleji zjistit „skutečné“ údaje o nezaměstnanosti, inflaci,
volbách, sčítání lidu
a dalších veličinách?
Český statistický úřad
(ČSÚ) je pro tento účel
ideální. Nejrychleji lze
informace vyhledat prostřednictvím výstupů
dostupných z internetu ( www.czso.cz). ČSÚ
však nabízí ještě další
zajímavou službu – statistickou knihovnu. Co
nelze nalézt na internetu, je možné zjistit přímo zde.
v Karlíně do současných prostor
na Skalce.
Současný fond knihovny je
samozřejmě menší než původní,
ale probíhají rozsáhlé práce na
jeho obnově. Přispívají k tomu
dary od zahraničních i českých
institucí, soukromých osob i zahraničních statistických úřadů,
se kterými si knihovna vyměňuje publikace již mnoho let.
Za vystavení čtenářského
průkazu se účtuje poplatek 50
Kč. Tento typ průkazu je platný
na jeden rok. Existuje možnost
vybavit si průkaz platný pouze
na jeden den, což zájemce přijde
na 20 Kč. V knihovně je k dispozici studovna, v níž má čtenář
možnost studovat většinu publikací, protože k vypůjčení je jen
malá část fondu. Prezenční forma výpůjček je také důsledkem
úbytku fondu po povodních. Ve
studovně najde čtenář i stolky
s počítači s přístupem k internetu. Do knihovny je možné si
přinést notebook i digitální fotoaparát. Samozřejmostí je kopírovací služba.
Portfolio knihovny zahrnuje
všechny publikace ČSÚ, ročenky, údaje, statistiky – k dispozici je široké spektrum zdrojů od
– 1 / 2009
Knihovna ČSÚ
10
vzdělávání
Bílá kniha terciárního vzdělávání
economix
– 1 / 2009
Sousloví Bílá kniha nám
jako vysokoškolákům
není tak neznámé. Bílá
kniha terciárního vzdělávání, která byla projednána vládou 26. ledna 2009,
je koncepční a strategický dokument, který stanovuje, jakým směrem se má
terciární vzdělávání v České republice vyvíjet v následujících deseti až dvaceti letech.
Hlavními cíli navrhovaných
změn je dosažení takového systému školství, který umožní vysokým školám a univerzitám
v rámci zvoleného poslání poskytovat vzdělání špičkové světové úrovně a podílet se tak na
posilování historicky založené
prestiže naší země jako evropského centra vzdělanosti. Dále
velice diskutabilní odstranění
nebo podstatné zmírnění sociálních a jiných bariér v přístupu
k terciárnímu vzdělávání a také
umožnění studia všem uchazečům, kteří o ně mají zájem.
A také posílení autonomie vysokých škol a tím i odpovědnosti za jejich vlastní rozvoj a v neposlední řadě snaha přispět
prostřednictvím výzkumných
a vývojových aktivit k produkci nových znalostí a ke zvýšení inovačního potenciálu ekonomiky.
To všechno se sice hezky říká,
ale s realizací to bude podstatně horší. Tak například zmírnění
sociálních bariér je doprovázeno zavedením školného, což je
terčem kritiky. Ministr školství
Ondřej Liška se v úvodním slově Bílé knihy pozastavuje nad
tím, že v ČR studuje z mladých
lidí do 26 let jen devět procent
studentů, jejichž otec byl manuálně pracující, oproti rodinám
vysokoškolsky vzdělaným, kde
je to 56 procent. A není divu,
výdaje vysokoškoláků nejsou
zrovna malé (ubytování, strava,
učební pomůcky, MHD, nějaká
ta akce...), kdyby k tomu mělo
přijít ještě placení školného,
bylo by studium pravděpodobně finančně náročnější, studenti
by trávili více času po brigádách
a v důsledku toho by se méně
věnovali studiu.
Je ale nutné mít na zřeteli, ja-
kým způsobem bude nový systém situaci řešit – jestli poté
budou školy dostupné i pro studenty, kteří dnes kvůli tíživé finanční situaci studovat nemohou. Bílá kniha používá termín
„odložené školné“, kdy je výraznější příliv soukromých zdrojů
do systému možné zajistit pouze
formou školného s možností odloženého a kontingenčního splácení. Příliv soukromých zdrojů
od firem v žádné evropské zemi
totiž nedosahuje výraznějšího
podílu na financování a nelze
očekávat, že v České republice tomu může být jinak. Školné
posílí racionalitu a zodpovědnost při rozhodování studentů
a škol a začne hrát dosud chybějící a přitom velice důležitou roli
cenového informačního signálu.
Po vzoru skandinávských a dalších zemí tedy Bílá kniha doporučuje převést nepřímou podporu studia na přímou, a to formou
cílených sociálních stipendií,
studijních grantů a půjček, které
by měly být studentům dostupné
nezávisle na ekonomické situaci
či ochotě rodičů jejich studium
finančně podporovat.
Další změnou by mělo být
zvýšení vlivu stakeholderů neboli externích aktérů na vysoké
školy. V praxi by šlo například
o to, že do čela univerzity by
mohl usednout i člověk z byznysu. Ve správní radě by totiž mohli být i manažeři soukromých firem. Podíleli by se tak na volbě
kandidáta na rektora či schva-
lování rozpočtu. Ideální model
by tak měl zajistit odpovědnou
účast veřejnosti na fungování
vzdělávacích institucí a současně zabránit prosazování úzkých
zájmů některých vybraných
skupin. Vše by mělo směřovat
k tomu, aby vysoké školy realizovaly svou činnost s větší odpovědností za výsledky vůči veřejnosti a aby intenzivnější účast
externích aktérů na různých
úrovních sloužila jako vyjádření veřejného zájmu. Otázkou ale
zůstává, jestli se to podaří udržet na uzdě do takové míry, aby
se škola nestala převážně byznysem. K tomu se nám vyjádřil stínový ministr školství Jiří
Havel: „Vliv vlastníků na soukromých školách je enormní, na
veřejných skoro žádný. Školy
pracují v řadě režimů podle hesla: Dej mi peníze a neptej se, co
za to dostaneš. Nezávislost vede
někde až k neodpovědnosti. Bílá
kniha o tom trochu mluví, ale řešení příliš nenaznačuje.“
Na tuto problematiku jsme se
zeptali i rektora VŠE Richarda Hindlse: Jak se díváte na to,
že Bílou knihou má být prosazen větší vliv stakeholderů na
vysoké školy? Bude možné zamezit tomu, aby se škola nestala
„jen“ byznysem? „Výraz stakeholder skutečně původně vychází z byznysu, avšak jeho role
v moderním univerzitním prostředí je dnes už vnímána o dost
šířeji. Nejde jen o podnikatelské okolí škol, ale o obecnější
vazby univerzit k regionům, firemnímu výzkumu či třeba ke
kulturním aktivitám aj. Vztahy
univerzity s okolím tedy utváří
mnoho externích aktérů, nikoli
pouze byznys. Proto obavu o to,
že se univerzity stanou „jen“
byznysem, jak zní vaše otázka,
nemám. Charakter škol totiž neovlivní ani tak existence či neexistence stakeholderů, ale daleko více to, jak nyní – v čase po
projednání Bílé knihy vládou –
bude vypadat věcný záměr zákona o terciárním vzdělávání
a zda se najde konsensus mezi
zákonodárci a představiteli škol
(učitelé, studenti) při přípravě
návrhu zákona v klíčových otázkách, jimiž jsou změny zejména v řízení a financování vysokých škol.“
Bílá kniha se výrazně zaměřuje na výzkum. Česká republika
totiž patří mezi země s mimořádně nízkým podílem soukromých
finančních prostředků ve výdajích na výzkum, vývoj a inovace
ve veřejném sektoru. Významnou překážkou v této oblasti je
nedostatečná poptávka firem
po výsledcích výzkumu, vývoje a inovací, která je pravděpodobně způsobena nejen nedostatkem finančních prostředků
v menších firmách, ale i orientací firem na využití dosud poměrně levné pracovní síly a na
výrobky s nižší přidanou hodnotou. Vysoké školy by tedy měly
být rozděleny na výzkumné
a výukové. A jak by to mělo být
určeno? Zjednodušeně řečeno,
půjde o to, jak se v daném oboru
bude dařit publikovat výsledky
v časopisech s vysokým impakt
faktorem a dosahovat vysokého ekonomického zhodnocení
patentů, technologických řešení či inovací. Z výše uvedeného plyne, že pro výběr musí být
rozhodující evropská či světová
excelence, která se mimo jiné
projevuje zájmem zahraničních
studentů doktorských studijních programů o takové pracoviště. Lze ale předpokládat, že
kategorizace proběhne nejprve
na úrovni fakult a případně vysokoškolských ústavů. Vysoká
škola je totiž jako celek pro takovou kategorizaci příliš velký
a heterogenní celek. Autor: Lucie Cepáková
11
vzdělávání
Do konce března můžete
podat přihlášku na přijímací zkoušky do postgraduálního studia typu MBA
– MASTER Management et
Administration des Entreprises (MAE). Titul je možné získat za přispění francouzského velvyslanectví
přímo v rámci VŠE.
Tento institut umožňuje studium nejen již absolventům z praxe, jak to bývalo dobrým zvykem u MBA, ale i studentům,
kteří ukončili čtvrtý ročník. Je
tedy možné studovat poslední
ročník navazujícího magisterského studia a rovnou začít studium MBA. To je výhoda nejen
pro studenty, kteří se chtějí na
frankofonní země v rámci podnikového managementu specializovat, ale i pro ty, kdo si prostě
jenom chtějí rozšířit obzory.
Po přijetí, k němuž je potřeba
výborná znalost francouzštiny
a češtiny, zaslání životopisu ve
francouzštině a motivační pohovor s komisí složenou ze zástupců Université Jean Moulin Lyon
3 a VŠE v Praze následuje teoretická část studia. Ta probíhá
v podobě desetitýdenních modulů v rozmezí červen až leden
a její náplní je obchodní a pracovní právo, podnikatelské prostředí, kvantitativní metody řízení, marketing, řízení výroby,
řízení lidských zdrojů, účetnictví, finanční řízení, informatika
a řízení projektů a strategický
management.
„Studium je opravdu intenzivní. Výukový týden vždy začíná
Francouzsko-český
institut řízení
(IFTG)
nabízí MBA
na VŠE
velmi náročným pondělím, kdy
se od 9 hodin píše obvykle tříhodinová písemná práce z minulého modulu. Výuka pak probíhá
každý den od 13.30 do 19.30,
v pátek od 9 do 14.30 s krátkými pauzami zhruba po hodině
a půl či dvou. Vzhledem k časové náročnosti se studium prakticky vylučuje s plným úvazkem. Toto omezení způsobuje,
že IFTG navštěvují převážně
mladší lidé (tedy tak to bylo
v mém ročníku), kteří mají vrchol kariéry před sebou,“ uvedla Karina Kubelková, studentka
programu MASTER.
Po skončení teoretické části
jsou studenti povinni absolvovat od března do června odbornou stáž ve francouzské firmě
v České republice nebo přímo
ve Francii. Z této stáže pak zpracovávají závěrečnou práci Mé-
moire, kterou následně v září
obhajují.
Výuka je zajišťována ve spolupráci s několika francouzskými univerzitami, jako například IAE Lyon (Université
Jean Moulin Lyon 3), IAE Paris
(Université Paris 1 – PanthéonSorbonne), IAE Nice (Université de Nice – Sophia-Antipolis),
Audencia Nantes.
Studium není díky podpoře francouzského velvyslanectví v Praze tak nákladné a jeho
cena je v současné době 42 tisíc Kč bez DPH. „Reálná cena
studia je samozřejmě mnohonásobně vyšší, bylo by naivní myslet si, že se jedná o cenu
reálnou. Letenky, ubytování
a práce francouzských profesorů by jistě cenu kurzu vyhnaly
do podobné roviny jako u jiných
MBA. Jen díky štědré podpoře
francouzské ambasády a hlavním sponzorům programu bylo
možné dosáhnout takto příznivé
ceny. Vychovávání frankofonních manažerů je jedním ze strategických francouzských zájmů,
navíc tuto možnost studia nabízí v celé České republice právě
jen IFTG, proto si nemyslím, že
by nízká cena měla jakkoli negativní vliv na kvalitu. Navíc,
nízká cena v tomto případě zvyšuje mnohonásobně návratnost
investice,“ zhodnotila program
Kubelková.
Fungování IFTG je jistě zajímavou příležitostí jak pro studenty, tak pro francouzské společnosti hledající své budoucí
zaměstnance. Autor: Jana Lysáková
Uplynulo jen pár měsíců a trh
řeší zcela jiné problémy. Najed-
Honors
Academia
nou chybějí zakázky, a výrobní haly i manažerská sídla tak
zejí prázdnotou. Média každým
dnem informují o rostoucí nezaměstnanosti a plánovaném propouštění v dalších a dalších firmách. Každé výběrové řízení
dnes představuje tvrdý boj, ve
kterém vyhrávají výhradně ti,
kdo se dokážou odlišit od zástupu ostatních. Titul a jazyky jsou
často základní podmínkou, ni-
koli však rozhodující proměnnou. Je třeba udělat krok dál.
Příležitostí pro studenty VŠE,
jak zabodovat a získat konkurenční výhodu, může být například program Honors Academia. Dveře mají otevřeny
zejména všichni studenti inženýrského studia, kteří se chtějí
odlišit a v budoucnu něco dokázat. Pestrá struktura studia jim
nabízí zajímavosti ze všech ob-
lastí podnikatelského řízení, leadershipu, komunikace, ale i etikety. Ne však formou biflování
stohů knih a suché teorie, ale
spíše prostřednictvím diskusí
se zkušenými manažery, práce
s případovými studiemi, účasti
v manažerských hrách, exkurzí nebo v rámci praxe u partnerských firem.
Odlište se i vy od ostatních
absolventů VŠE a posuňte se
dál s programem Honors Academia. Více informací na www.
honors.cz. Autor: Martina Poláková
economix
Hesla typu „Nedostatek
pracovníků“ zdobila ještě před půlrokem titulní
stránky novin a odborných
časopisů. Firmy odmítaly zakázky, protože jednoduše „neměly lidi“. Absolventy nejen VŠE čekala
růžová budoucnost. Měli
otevřené dveře do světa
byznysu a mohli si vybírat
z nespočtu zajímavých nabídek.
– 1 / 2009
Blýskněte se na trhu práce!
12
vzdělávání
Scio – přijímačky snadno a rychle?
V minulém čísle jste se
mohli dočíst o tom, jak
dopadly loňské přijímací
zkoušky na VŠE. Nyní vám
přiblížíme jednu z forem
testování, které se na naší
škole akceptují – přijímací řízení dle Scia.
economix
– 1 / 2009
SCIO
– CO TO VLAS TNĚ JE?
Scio je název firmy, která
byla založena roku 1996 Ondřejem Štefflem. Dříve se společnost zabývala spíše maturanty
a pořádala Národní srovnávací zkoušky (NSZ), které měly
žadatelům o vysoké školy ukázat srovnání jejich dovedností. Postupně Scio usilovalo o to,
aby tyto zkoušky byly vysokými školami uznány jako korektní přijímací řízení. To se nakonec do jisté míry stalo, protože
již v tomto roce jsou zkoušky
od Scia alespoň částečně uznávány na více než 50 fakultách
z celé České republiky, a dokonce i na jedné vysoké škole na
Slovensku. Obsahem NSZ jsou
buď předmětové testy, nebo test
obecných studijních předpokladů. Nyní se firma Scio zabývá
i žáky základních škol, ale také
pořádá zajímavé projekty pro
základní a střední školy.
PRINCIPY SCIO TES TŮ
Pokud se student rozhodne absolvovat NSZ, musí se nejprve
zaregistrovat (většinou na internetu) na vybraný termín a místo a zaplatit částku 394 Kč. Student obdrží pozvánku, v níž jsou
napsány všechny důležité informace, které účastník potřebuje
– místo a čas konání testu, co si
nezapomenout ke zkoušce nebo
také to, jaké chování je při psaní
testu nepřípustné. Před každým
testem probíhá úvodní kontrola totožnosti, zahájení a rozdání testů. Výsledek je dán takzvaným percentilem – úspěšností
ve srovnání s ostatními účastníky (například percentil 80 znamená, že jste lepší než 80 procent všech zúčastněných), který
se student doví nejpozději dvacátý den po vykonání testu. Scio
po uplynutí všech termínů NSZ
pošle seznamy studentů s jejich
výsledky na jimi vybrané ško-
ly. Školy dále většinou vyvěsí
požadovanou hranici percentilu, pod kterou studenty nepřijímají.
POZITIVA A NEGATIVA
SCIA
Nespornou výhodou je fakt,
že se můžete přihlásit až na
šest termínů testů a počítat se
vám bude ten nejlepší výsledek.
Tuto výhodu jistě ocení především ti, kteří jsou před testy nervózní. Další pozitivum můžeme spatřovat v tom, že si každý
účastník Scio testů může vybrat
místo, kde se bude jeho zkouška odehrávat. V tomto roce si
mohli účastníci vybrat mezi 27
městy v ČR a třemi městy na
Slovensku. Samozřejmě je výhodou i to, že jsou testy objektivní a vysoké školy se nemusí
zabývat organizací přijímacího
řízení. Podle mého názoru budoucí studenti vysokých škol
nacházejí největší plus v tom, že
se testy Scio dají „natrénovat“.
Studenti mohou prezenčně navštěvovat přípravné kurzy, mohou se účastnit internetových
kurzů nebo si lze zkušební testy
nechat poslat. V této velké škále možností možná nakonec tkví
velké negativum Scio testů. Pokud si totiž zkusíte vypracovat
kolem pěti zkušebních Scio testů, brzy zjistíte, že se styl otázek
pořád opakuje a vy se jen potřebujete naučit postup, jak dané
problémy řešit. Testy Scio tedy
nezjišťují ani tak míru znalostí studenta jako spíše míru přípravy na přijímací řízení a jistou dávku přirozené inteligence.
Myslím si, že na určitých typech škol toto negativum vadit
nemusí, ale na specializovaných
fakultách typu Přírodovědecká fakulta (Ostrava) by se jisté
oborové znalosti měly očekávat.
Jedním z negativ může být i to,
že NSZ stojí 394 Kč. Ne každý
si může „koupit“ například čtyři
pokusy. Dalo by se tedy říci, že
testy nahrávají majetnějším studentům.
SCIO A VŠE
Pouze Národohospodářská
fakulta VŠE plně přešla z klasického přijímacího řízení na
Scio testy. Pokud chce budoucí student navštěvovat tuto fakultu, musí podat přihlášku, zaplatit administrační poplatek
200 Kč při přihlašování elektronickou formou, 400 Kč v pří-
padě písemné formy (poplatek
je snížek kvůli ceně Scio testů), 600 Kč se platí v případě
podání papírové přihlášky po
30. květnu 2009. V loňském
roce byli přijati všichni uchazeči, kteří dosáhli úrovně percentilu 76 a vyššího. Také Fakulta
informatiky a statistiky VŠE ke
Sciu přihlíží, ale jen částečně.
Pokud bude uchazeč o studium
na této fakultě mezi 40 procenty nejlepších v rámci NSZ, bude
přijat bez přijímacích zkoušek.
Těchto studentů však bude přijato pouze 30 procent z celkového počtu přijímaných studentů.
Ostatní, kteří se do vybraných
30 procent nevejdou, musí skládat běžné přijímací zkoušky.
Zajímavé je také to, že na této
fakultě je administrační poplatek 500 Kč a 590 Kč (papírová přihláška). Zde není poplatek snížen, protože absolvování
NSZ je jen jakýsi bonus pro studenty, kteří si chtějí zvýšit šance
na přijetí. Dohromady tedy platí
v nejlepším případě 894 Kč.
SCIO ANO,
NEBO NE?
Každá škola si musí sama odpovědět na otázku, co od svých
budoucích studentů očekává.
Pokud vyžaduje oborové znalosti, na kterých chce dále stavět, doporučovala bych klasické přijímací řízení. Pokud však
škola hledá spíše studenty, kteří
logicky uvažují a mají jistý „studijní potenciál“, může být volbou právě Scio. Autor: Kateřina Dvořáková
13
Vědecký časopis Politická ekonomie vychází šestkrát ročně (únor, duben, červen,
srpen, říjen, prosinec) a zabývá se ekonomickými teoriemi, hospodářskou politikou,
ekonometrií, ale také ekonomickou literaturou či mezinárodním vědeckým životem.
V Politické ekonomii prezentují své práce
přední čeští ekonomové, ale také zahraniční autoři a nositelé Nobelovy ceny za ekonomii. Časopis Politická ekonomie můžete
také najít v elektronické verzi – EconLit.
Prague Economic Papers vychází jako
čtvrtletník a jeho obsahem bývají, stejně
jako v Politické ekonomii, ekonomické teorie, hospodářská politika a rozvojové problémy (development issues). Oba vědecké
časopisy jsou sledovány v databázi Web of
Knowledge společnosti Thomson Reuters.
Časopisy Prague Economic Papers a Politická ekonomie můžeme nalézt v jedné
z částí databáze v takzvané databázi Web of
Science.
WEB OF SCIENCE
Databáze Web of Science je světově
uznávaný informační zdroj v oblasti výzkumu a vývoje. V této databázi můžete nalézt
bibliografické údaje včetně abstraktů, citace prací autorů, ale i plné texty. Databáze se
dále dělí na pět citačních indexů – Science
Citation Index Expanded (zaměřuje se na
časopisy z oboru přírodních a technických
věd), Social Science Citation Index (sleduje vědecké časopisy ze společenských, přírodních a technických věd – zde jsou uvedeny oba vědecké VŠE časopisy), Arts &
Humanities Citation Index (oblast humanitních věd, uměnovědy a přírodních a společenskovědních časopisů), Conference Proceedings Citation Index – Science „CPCI-S“
(zaměřuje se na citace v konferenční literatuře z přírodních a technických věd) a Conference Proceedings Citation Index – Social
Sciences & Humanities „CPCI–SSH“ (sleduje citace v konferenční literatuře z oborů
humanitních, společenskovědních a uměnovědy).
IMPAK T FAK TOR
Vědecké časopisy jsou ohodnoceny takzvaným impakt faktorem. Tento faktor každoročně vyhodnocuje americký Institut pro
vědecké časopisy a je publikován ve Zprávě časopisecké citovanosti. Impakt faktor se
vypočítává na základě citovanosti v průběhu tří let. Pokud bychom například chtěli určit impakt faktor časopisu Politická ekonomie za uplynulý rok 2008, musíme nejdříve
Vědecké
časopisy
na VŠE
zjistit číslo, kolikrát byly články tohoto časopisu z let 2006–2007 citovány v ostatních
sledovaných časopisech roku 2008. A také
musíme vědět, kolik v Politické ekonomii
vyšlo v letech 2006–2007 článků celkem.
Impakt faktor časopisu se spočítá, když vydělíme první údaj druhým. Je však nutné
vědět, že do jmenovatele zlomku se nezapočítávají komentáře ke článkům nebo errata (opravy). Impakt faktor (činitel vlivu/
dopadu) tedy určuje kvalitu vydávaného časopisu a čím je jeho číslo vyšší, tím je časopis prestižnější. Většina časopisů má impakt faktor nižší než dva, za vysoký impakt
faktor jsou považovány hodnoty nad čtyři.
Mezi parametry, které hodnotí kvalitu časopisu, patří například aktuálnost, výstižnost
názvů, mezinárodní charakter redakční rady,
autorů a odběratelů, abstrakty článků, několik dalších citačních faktorů (impakt faktor
je pouze jedním z nich, další může být například Immediacy Index – ukazuje, jak rychle je článek z daného časopisu odcitován) či
geografický význam časopisu.
KLADY A ZÁPORY IMPAK T
FAK TORU
Impakt faktor může být nápomocný pro
autory článků, kteří přemýšlejí o tom, kam
svou práci poslat. Dále může být prospěšný
například pro knihovny či vědecké pracovníky, kteří si podle něj mohou vybírat kvalitnější časopisy.
Důvěryhodnost impakt faktoru je však
zpochybňována a mezi odborníky panují
odlišné názory na jeho vypovídací schopnost. Je dobré vědět o spoustě negativ, která
se vážou k impakt faktoru. Například nemůžeme porovnávat impakt faktory časopisů
z různých vědních oborů, jelikož se mění
citační chování jednotlivých autorů a každé
odvětví se liší charakterem článků. Impakt
faktor se dotýká časopisu jako celku, může
tedy vyzdvihnout i články, které nemusí odpovídat požadované kvalitě. Může také docházet k takzvané „negativní citaci“, kdy
autor například zveřejní kontroverzní práci
a ostatní autoři ve snaze vyvrátit její teorii
zvýší její citovanost. Další častou námitkou
je fakt, že se citovanost sleduje pouze dva
roky po vydání práce. Tato podmínka tedy
upřednostňuje obory, ve kterých poznatky
zastarávají rychleji než v jiných (například
medicína). Naopak v jiných oborech, jako
je například lesnictví, mohou jisté výzkumy
slavit úspěch až za deset let. Existují také například „citační bratrstva“, tak se říká autorům, kteří citují své práce navzájem, aby si
zvýšili citovanost.
Stává se také, že se do impaktovaných časopisů nedostanou neznámí vědci či vědci
zastávající jiný myšlenkový proud než mainstreamový, což částečně omezuje rozvoj
vědy, protože i autoři z jiných směrů by měli
dostat prostor k prezentaci. Proto je třeba
brát při vybírání vědeckého časopisu na zřetel to, jaký časopis hledám, co se v něm chci
dočíst, dovědět, a nehledět jen na velikost
impakt faktoru.
ČESKÉ ČASOPISY S IMPAK T
FAK TOREM (IF)
Mezi české impaktované časopisy patří například: Physiological research (oblast
fyziologie, biochemie, farmakologie atd., IF
2007 – 1,505), Preslia (oblast botaniky, IF
2007 – 2,064), Folia Parasitologica (oblast
parazitologie, IF 2007 – 1,000), Folia Geobotanica (oblast rostlinné ekologie a systematiky, IF 2007 – 1,133), Czechoslovak
Mathematical Journal (oblast matematiky,
IF 2007 – 0,155) a jak již bylo řečeno Politická ekonomie (IF 2007 – 0,054) a Prague
Economic Papers (jelikož je sledován databází Web of Knowledge od druhého čísla roku 2008, IF mu ještě nebyl přidělen).
Jednotlivá čísla vědeckých časopisů vydávaných VŠE jsou k dostání v prodejně skript
a ekonomické literatury VŠE v Praze, popřípadě v prodejně Academia (Václavské náměstí 34, Praha 1). Autor: Kateřina Dvořáková
– 1 / 2009
Vysoká škola ekonomická v současné době vydává dva vědecké časopisy – Politickou ekonomii a Prague
Economic Papers.
economix
publikace VŠE
14
zpravodajství
E
Š
V
k
t
Star
Možná i vy vzpomínáte na
první dny na půdě VŠE. Na
dny plné úskalí a spekulací, kam se mohu jít najíst,
kam bavit a kde co najdu.
Nováčkům na naší škole by do budoucna mohl
sloužit web start.vse.cz.
Práce na informačním systému pro prváky byla povinností pro splnění kurzu 4SA426
– Prezentace a komunikace informací. Vizí týmu bylo předat
studentům „všechny potřebné
informace v ucelené, srozumitelné a přátelské formě, které by
jim měly pomoci při orientaci na
VŠE“.
Jelikož šlo o projekt v rámci kurzu, nebyl nijak finančně podporován a jeho realizace
probíhala během celého semestru podle časových možností
členů týmu. Orientační náklady
nepřesáhly částku dvou set tisíc korun. „Žádné náklady skutečně vynaloženy nebyly, přesto v dokumentaci jsou, jelikož
úkolem bylo projekt zpracovat
jako reálný. IS pro prváky jsme
zvolili proto, že zde něco takového ještě není, a myslíme si,
že je to velice užitečné, přínosné a prvákům to může usnadnit
práci a čas (vzpomínali jsme na
své začátky na VŠE). Projekt se
nám podařilo zpracovat a dotáhnout do takové formy, že je
schopný provozu a dostát svého
cíle,“ vysvětluje vedoucí projektu Bc. Jana Mihoková.
V současné době projekt není plně funkční a jeho případné vylepšení záleží na zájmu
studentů a vedení školy. „Otázkou je, jak se k tomu škola postaví a zda bude mít zájem tento projekt rozvinout a dotáhnout
do plné veřejné podoby. Myslím, že je zde velký potenciál,
aby se tento web stal oficiálním
informačním zdrojem pro prváky,“ myslí si Mihoková a dodává: „Po domluvě s vedením se
nám podařilo zdarma získat doménu. Jedinou podmínkou je,
že do fóra mohou přispívat pou-
ze registrovaní členi. Vytvořili jsme také banner, který by
mohl být upoutávkou na Start
na jiných (školních) stránkách.
Všechny podklady a informace
(celou dokumentaci, příručku,
logo aj.) lze najít na poslouchej.
com/vsestart v záložce Ke stažení.“ Je nutné podotknout, že tato
stránka zatím není oficiálním informačním zdrojem, a proto nelze nikde nalézt odkaz. Na fóru
zatím žádný student nediskutoval.
Nabídka informačního serveru start.vse.cz je rozdělena do
několika kategorií – od studijních záležitostí přes ubytování
a stravování až po zábavu. Užitečné je zejména vysvětlení kreditového systému na naší škole
nebo popis registrací a tvorby
rozvrhu. To, zda by studentům
prvních ročníků více vyhovoval
čistě jejich web než informace
na stránkách VŠE, ukáže jedině uvedení stránek do provozu. Je však třeba zvážit, zda by
další informační server zbyteč-
ně nemlžil informace, které jsou
již někde jinde uvedeny. Záleží
také na úrovni informační přesnosti webů jednotlivých fakult,
úplnosti a přehlednosti jejich informačních brožur a dalších materiálů. Je velice těžké určit, zda
si studenti vystačí s informacemi z hlavního webu a dalších
systémů (například doprovodné informace k ISIS). Výhodou je, že start.vse.cz vznikl bez
nutnosti vynaložení finančních
prostředků. Škola by asi těžko mohla zaplatit dvě stě tisíc
Kč studentům za jejich školní
práci. Správa webu by však do
budoucna vyžadovala údržbu
a není jisté, jestli by se toho opět
ujali studenti zdarma, například
v rámci některých předmětů,
protože by už nešlo o typickou
tvůrčí činnost. Možná si studenti vystačí s informacemi z oficiálních zdrojů, s borcem a zbytek
doladí v diskusi na spolužácích.
Tak jako dosud my. Autor: Hana Kubovcová
economix
– 1 / 2009
Orientujeme se v ISIS III
V tomto dílu seriálu o systému ISIS se podíváme na
další výhodnou funkcionalitu, kterou nám poskytuje ISIS. Jde o delegování
práv na operace v systému jinému uživateli. Tahle možnost je velmi vhodná zejména v období mezi
semestry, kdy mnoho studentů využívá volno k cestování, tedy při registraci
či zápisu předmětu svěřit
svá práva známému, který provede požadované
úkony.
DELEGOVÁNÍ PRÁV
Při delegování práv existují
dva pohledy, a to ze strany uživatele, který deleguje svá práva,
a uživatele, který se tak stává
delegátem.
Při delegování práv je potřeba
dodržet následující postup:
Na stránce Osobní administrativa v ISIS zvolit v sekci Nastavení informačního systému položku Nastavení delegátů. Dále
zadat jméno požadované osoby do vstupního řádku a stisknout tlačítko Dohledat. Pokud je
vyobrazeno více uživatelů, provést výběr konkrétní osoby zatr-
žením příslušného pole.
Dále můžete rozhodnout, na
jaké rodiny aplikací se budou
vztahovat delegovaná práva,
zda na všechny nebo jen například na zápis/registraci předmětů.
Dobu, po kterou jsou práva delegována, je možné omezit vyplněním pole Od kdy, Do
kdy, s poznámkou pro delegáta.
Ovšem pokud tato pole nevyplníte, bude delegování časově
omezeno do doby, kdy delegáta odeberete zatržením pole ve
sloupci Odebrat a potvrdíte stiskem tlačítka Odebrat.
ZMĚNA IDENTIT Y
Pokud chcete jako delegát
využít vám svěřená práva, musíte na stránce Osobní administrativa v sekci Nastavení informačního systému zvolit položku
Změnit identitu uživatele. Tímto se otevře seznam osob, které
vám práva delegovaly. Výběr
osoby provedete stiskem tlačítka Vybrat v příslušném řádku.
Nyní zkontrolujte jméno v pravém horním rohu. Od této chvíle pracujete v ISIS pod jménem
této osoby. ISIS
S
Autor: Jaromír Valeš
15
internet
Skutečnost, že virtuální reklama se stala jedním z hlavních
pilířů světa internetu, který tak
inzerenti svými aktivitami živí,
je vcelku nepříjemná, ale jasná věc. Pozoruhodný je ale postupný vývoj jejích čím dál rafinovanějších forem. Klasické
reklamní bannery a světélkující postavičky neodbytně ťukající na naši obrazovku „zevnitř“
a vehementně se dožadující pozornosti zcela jistě zatím nepatří na smetiště dějin reklamy, ale
prokazatelně již nejsou schopny
přinášet svým autorům kýžený
efekt, tedy důsledně oslovit cílovou skupinu spotřebitelů a přimět je k akci – utracení peněz.
Selhání kdysi efektivních prostředků se dnes zdá vcelku pochopitelné hned z několika důvodů: jednak v posledních letech
došlo k obrovskému zintenzivnění reklamního tlaku na uživatele internetu – zvlášť markantním se tento jev stal na českých
serverech. Bylo například vědecky prokázáno, že průměrný uživatel není schopen zaregistrovat
a uchovat v paměti konkrétní
značku produktu, na nějž mu
právě před nosem prolétla reklama. Stali jsme se tedy evidentně
imunním vůči klasickému přístupu k reklamě a její klesající
výnosy jsou toho důkazem.
Tento trend před nedávnem
přiměl programátory a obchodníky k vývoji daleko rafinovanějších a sofistikovanějších
metod inzerce: vrátili se k pro-
stému a nejpůvodnějšímu principu předávání zpráv a dobrých
zkušeností od „ucha k uchu“.
Zlatý, tisíciletími historie lidské
civilizace prověřený mechanismus dostal v prostředí internetu 21. století zcela nový rozměr.
Jako první s touto novinkou přišel populární společenský server
Facebook, který je v současnosti
jedním z nejpoužívanějších komunikačních prostředků mladé
kosmopolitní generace po celém
světě.
Jistě se vám již nejednou stalo, že na vaší faceové stránce
čeká zpráva se sdělením, že váš
nejlepší přítel XY se právě stal
fanouškem produktu QZ, za níž
následuje pobídnutí, abyste se
také připojili, protože je to přece skvělé! Ačkoli to celé působí jako vcelku veselá hra, jejímž
prostřednictvím dává člověk na-
jevo, co má rád, co mu chutná,
co poslouchá, a další zdánlivě
„nezákeřné“ osobní informace
a přispívá tak spolu se svými přáteli k vytvoření komunity spřízněných duší, je nezbytné si alespoň uvědomit pravou podstatu
a důvod zavádění těchto hravých
aplikací. Nejen že jde o jasnou
propagaci konkrétního produktu
a o cílené rozšiřování povědomí
o něm a jeho značce (v klasické
bannerové reklamě již konzumenty opomíjené) uvnitř cílové skupiny, která se zformovala
vlastně sama a bez marketingové námahy prodejců. Navíc jsou
mnohé speciální aplikace zaměřeny na sledování vašich webových nákupů, o nichž následně
– za uživatelova souhlasu – informují osoby ze seznamu přátel. Úspěšnost zmíněného přenosu informací o nákupech může
být vysoká zejména u generace
teenagerů, kde dnes hraje ztotožnění se s vrstevníky takřka klíčovou roli. V neposlední řadě představují zmíněné postupy velmi
komplexní nástroj průzkumu
trhu a sběr cenných informací
o členech Facebooku. Ty bývají poslední dobou doplněny také
o profil volnočasových i pracovních aktivit uživatelů, kteří
v dobré víře zanechávají na své
stránce zprávy o tom, co v každou jednotlivou část dne dělají.
Zdánlivě nevinné vzkazy určené přátelům rázem ztratí pláštík
bezstarostnosti.
V očekávání rostoucích zisků se v oblasti nového přístupu
k reklamě nedávno rozhořel boj
mezi dvěma nejvýraznějšími poskytovateli společenských webů:
Googlem a Facebookem. Druhý jmenovaný začal uplatňovat
tento převratný přístup k marketingu jako první a své inženýry
začal k další vynalézavosti motivovat vidinou adekvátního podílu na zisku. Google samozřejmě
nemohl zůstat pozadu a na svých
webech rychle zavedl podobné
přístupy. Nechme se překvapit,
kdo z konkurenčního soupeření
vyjde jako vítěz. Čími fanoušky
se stanete vy?
Mimochodem, zkuste se podívat na Facebooku do skupiny
Economix fanclub! Nebudete
litovat...
Autor: Nina Hönigová
economix
Takřka denně asi každého
zasáhne ten nepříjemný,
avšak nezbytný zážitek.
Zasedneme k počítači,
automaticky se připojíme k netu, a tedy k celému civilizovanému světu,
čímž se zhmotníme ve virtuální realitě a začneme
tak opět „skutečně“ existovat. Než se však jako
běžný uživatel dokážeme
proklikat množstvím reklamních bannerů, někdy
i vydařených, přesto dotěrných reklam, a než najdeme informaci, kterou
hledáme, uplyne mnohdy
až několik drahocenných
minut. Čas, to jsou přece
peníze, vzpomínáte?
– 1 / 2009
Společenské weby – sblížení nebo byznys?
16
zpravodajství
Spanilé jízdy studentů NF VŠE
Odpad. To by se s nadsázkou dalo říci o tom, co pokládá za důležité pro své
studenty třinecké gymnázium. A jak jsem k tomu
došla? Přečtěte si to.
Musel to být večer, kdy po
úporném celodenním učení přišel stav nevědomí tak, jak ho
popsal Sigmund Freud. Někdy
během tohoto mého stavu mi
přišel e-mail od docenta Zdeněka Chytila o Spanilé jízdě.
Jde o projekt prezentace Národohospodářské fakulty VŠE na
středních školách.
Tehdy mi to přišlo jako dobrý
nápad. Kontaktovala jsem proto jednu z osob uvedených v emailu, sama sobě jsem si s odstupem několika dní střídavě
gratulovala k tomuto středoškolákům prospěšnému kroku a nadávala za to, že vůbec nevím, co
jim budu říkat. V tomto vnitřním
boji zvítězilo mé odvážnější já.
Dny plynuly, zkoušky přecházely a já stále neměla ani řádku
ve své chystané powerpointové prezentaci. Bylo možné také
využít „návodních“ materiálů
určených pro tyto spanilé jízdy. Nakonec jsem se ale vzchopila! Cožpak nejsem dokonalá
(muži, rozumějte: žena)!? S vypětím posledních sil a stoupající
tělesnou teplotou jsem dokončila prezentaci alespoň v hrubých
rysech. Lehla jsem do postele a přemýšlela, jestli vůbec do
toho města na opačném konci
světa dojedu.
Příští den byl den C (cesty).
Pobrala jsem kufry a s bolavým
tělem jsem se vydala do práce
a posléze do vlaku. Tam jsem
pracovala na detailech prezentace, ale už mě nic moc nenapadalo. Neměla jsem z toho dobrý pocit.
Na desátou jsem přišla na ono
gymnázium, chvíli si povídala s tamní výchovnou poradkyní a šlo se prezentovat. K mému
úžasu jsem měla prezentaci
v opravdu velmi dobře vybavené
učebně. Bohužel nepřišlo tolik
lidí, kolik jsem očekávala. Jak
jsem již zmínila výše, současně běžela veledůležitá přednáška o třídění odpadu, která byla
povinná. Zato přišli samí zájemci, takže se mi před nimi povídalo dobře. A hlavně, věděla jsem
o VŠE a NF mnohem více než
oni, takže jsem nad nimi měla
informační převahu. Když se
jejich pozornost uchýlila mimo
můj hlas, přestala jsem mluvit
a oni se zase vzpamatovali (jednoduchý trik, vřele doporučuji vyzkoušet). Přednáška byla
naplánována na hodinu a nebýt
hodiny, která v této učebně měla
probíhat po mé přednášce, tak
bychom možná pokračovali –
studenti měli hromadu otázek.
Ale na většinu mohli nalézt odpověď na stránkách VŠE.
Po skončení jsem si je vyfotila a o 15 minut později jsem stála před školou. Bylo to docela
snadné. Výchovná poradkyně by
ráda tuto akci zopakovala i příští
rok a hlavně pro více lidí. Takže
misi považuji za úspěšnou.
economix
– 1 / 2009
EKOFÓRA
A co z toho mám? Za tuto prezentaci dostanu od naší fakulty
nějaké peníze (ale přesnou částku neznám) a proplatí mi lístky.
Současně jsem si vyzkoušela,
jaké to je, prezentovat před skupinou neznámých lidí, kteří navíc mají tendenci „ztrácet“ pozornost.
Jak vidíte, obsah prezentace závisí zcela na vás – obvyklé je prezentovat fakultu a/nebo
přednášet na nějaké odborné téma. Sami si i kontaktujete školu a domlouváte si datum
přednášky. Ovšem než se do čehokoli pustíte, je lepší dát vědět
některému z organizačních členů týmu Spanilé jízdy, zda se do
vámi vybrané školy tento rok již
někdo nevypravil.
Pokud jste letos na tuto výzvu nereagovali, mohu vám to
doporučit. Asi nejjednodušší je
kontaktovat svou bývalou střední školu. Přeji hodně zdaru a pozitivní odezvu! Autor: Eva Byrtusová
Ekofóra pořádá pro studenty a zaměstnance VŠE studentské sdružení Ekonom, o.s.
www.economix.cz
17
zpravodajství
Oikos Prague má novou prezidentku
Zkrátka jde o to, nalézt rozumný kompromis
mezi životním prostředím a ekonomií.
Co chceš ve své funkci dokázat? Jak
dlouhé je tvé volební období?
Volební období trvá jeden rok a během
toho bych chtěla využít spolupráce s OSN
a „dovézt“ na VŠE zajímavé osobnosti z oblasti životního prostředí, které mají co říct.
Dále pokračovat v projektu Zelený kampus,
což zahrnuje mimo jiné třídění odpadu nejen v „ekologickém koutku“, ale i v dalších
prostorách VŠE, rozjet informační kampaň
o třídění odpadu a jeho využití; dále nainstalovat fontánky na vodu na VŠE (v přípravě);
pokračovat ve výměně žárovek za úsporné
zářivky na kolejích. Pokračovat v tradici Bio
a Fair Trade snídaně a v neposlední řadě pořádat přednášky a diskuse...
Mezinárodní ekologická organizace Oikos, působící také na VŠE, má
od 1. ledna 2009 novou prezidentku.
Stala se jí Kateřina Krpatová. Kateřina studuje Národohospodářskou
fakultu a není divu, že si zvolila právě obor Ekonomika a správa životního prostředí.
taktovala prezidenta, dala si s ním kafe a stala se členem.
V čele Oikosu na VŠE vystřídala Víta
Skřebského, jenž do dalšího funkčního období nekandidoval, protože již dokončuje
svá studia na VŠE. Sympatická třiadvacetiletá blondýnka Kateřina Krpatová nám poskytla první rozhovor v nové funkci prezidentky Oikosu na VŠE.
Mohla bys přiblížit studentům a případným zájemcům, o co se vaše organizace
stará a zajímá?
Oikos je mezinárodní studentská organizace působící na vysokých školách s ekonomickým zaměřením. Oikos Praha je pobočkou působící při Vysoké škole ekonomické v Praze.
Naším cílem je ukázat, že ekonomie a životní prostředí nemusí jít nutně proti sobě,
chceme doplnit vzdělání studentů v oblasti
životního prostředí a udržitelného rozvoje.
Jak ses dostala k této organizaci?
Od prvního ročníku jsem sledovala jejich
stránky, dva roky je pozorovala a poté zkon-
Jak dlouho jím jsi?
Od června 2008.
A už prezidentkou? To šlo rychle.
Činím se...
Kolik má Oikos v současnosti členů?
A chtěla bys jich více? Či méně?
Máme 18 členů včetně mě. Dle mého názoru není důležitá kvantita, ale kvalita. Tento rok budou někteří z Oikosu již končit svá
studia na VŠE, tudíž se dále nemohou aktivně zúčastňovat dění v Oikosu, stanou se
z nich Oikos Alumni. Takže nové tváře určitě vítáme! Tváře, které mají co říct.
Jako hlavní specializaci na magisterském studiu máš právě ekonomiku životního prostředí...
Přesněji ekonomika a správa životního
prostředí. Chtěla jsem to dělat již od gymnázia, studium ekonomie je zajímavé, studium ekologie také a propojení těchto dvou
disciplín, to je něco pro mě.
Tolik o nové prezidentce Oikosu. Chceteli se stát členy, jste vítáni s otevřenou náručí,
avšak pokud si chcete jen napsat do příštího
životopisu „členství v Oikos Prague“, udělá
s vámi tahle slečna velmi krátký proces. Autor: Kristýna Straková
Tři z nich – Míša Centnerová, Soňa Petričková a Fi-
lip Štafa – se zaměří na market research a nábor studentů
na zahraniční praxe na VŠE
a UK. Zbylí čtyři – Daniela Zatloukalová, Janka Pospíšilová, Danka Rimovská
a Petr Bilík – budou kontaktovat české firmy z oblasti IT, exportu a vzdělávání s nabídkou zahraničního
praktikanta.
Autor: Veronika Jensiová
economix
Na konci zimního semestru dostali nováčci z podzimu možnost
vést vlastní tým a vyzkoušet si odpovědnost
a znalosti v praxi. Kandidovalo devět studentů
a sedm z nich může rozběhnout svůj projekt.
– 1 / 2009
AIESEC – noví týmoví lídři
18
vox po(pa)puli
Otevřený dopis skeptikům
Se zájmem jsem si přečetl v nedávném čísle Economixu (5/2008) článek
o tom, jak jsme podle žebříčku projektu Eduniversal nejlepší ekonomická
škola ve střední a východní Evropě. Někteří mí kolegové studenti jsou skeptičtí vůči metodě, jakou
tohoto krásného ocenění
bylo dosaženo. Tito rozvratitelé morálky nevěří v tento finální důkaz,
že na naší škole studujeme lépe, studujeme radostněji než kdekoli jinde
v této části kontinentu.
Následujícími řádky bych
rád ilustroval, že metoda
posuzování škol byla natolik kvalitní, že ji zatím
nikdo jiný na světě nepoužil! Vpravdě historické
dvojité vítězství pro náš
ústav.
economix
– 1 / 2009
Metodika standardních rankingů business škol, jak ji provádějí například časopisy Business Week, Financial Times,
The Economist či Wall Street
Journal, má podle těchto rozvratitelů mnohem větší vypovídající hodnotu. Já říkám: Ne!
Vždyť tyto slavné publikace ve
své nadutosti VŠE ani neposuzují, a tak nemohou vidět, že
jsme nejlepší!
DVANÁCT APOŠTOLŮ
KVALIT Y
Kdo tedy stojí za projektem
pěti palmových listů Eduniversal? Je to SMBG, francouzská
konzultantská společnost v oboru osobnostního rozvoje, a toto
je první ročník vyhlašování. Ha,
řekne skeptik. Zase si nějaká neznámá, ryze lokální malá francouzská firma dělá reklamu. To
je jasné, že udělá hezkou marketingovou kampaň s pěti lístečky a bude hodně používat slova
„excelentní“, „globální“ či „na
planetě Zemi“. Na to já říkám:
Ano, skeptiku, tato slova opravdu používá. Je to konzultantská firma, ta přece musí vědět,
o čem mluví.
A teď blíže k metodě: Každé
zemi je dána kvóta, kolik škol
se může hodnocení zúčastnit.
Tohoto čísla bylo dosaženo takzvanou vědeckou metodou, která započítává nejen například
HDP na obyvatele, ale třeba
i velikost vzdělávacího sektoru.
Za Českou republiku se tak do
konečného hlasování může dostat pouze pět škol. Ty pro celý
svět vybírá skupina dvanácti
expertů, mezi nimiž je i reprezentant Akademického odboru
OSN! Jak může vůbec někdo
pochybovat o fundovanosti takového sboru? Vždyť úředník
tak globální organizace musí
mít ty nejlepší informace.
KVALITNÍ
KONKURENCE
VYBRÁNA
Z ČR se kromě nás, brněnské BIBS, čelákovického CMC
a brněnské FP VUT dostala do
výběru už jen naše „dceřiná“
PIBS – Pražská mezinárodní
manažerská škola při VŠE, která
se umístila hned za námi na druhém místě! Což zase leží některým skeptikům v žaludku, protože je to zcela nezávislý důkaz
o bezkonkurenční kvalitě našich pedagogů, kteří tvoří drtivou většinu pedagogů na PIBS.
Vidíte, skeptici? Nějaká škola
doplňuje svůj pedagogický sbor
trochou pedagogů odjinud – a už
nemůže být první! Nepřekvapí
proto, že třetí v pořadí, brněnská BIBS spojená s VŠE pouze skrze dva lidi, musela tedy
skončit i za PIBS. A jen pro ilustraci naší konkurence – BIBS
sídlí v několika kancelářích nad
rozlehlou vietnamskou tržnicí,
to nemůže být pro VŠE konkurence. My sídlíme nad Českou
spořitelnou. Je tedy jasné, že expertní výběr škol byl objektivní,
a o ostatních školách v ČR tedy
vůbec není třeba uvažovat.
MBA
Kromě nás se ostatní čtyři posuzované české školy zaměřují na udělování titulu MBA. Ten
není v ČR formálně uznáván,
proto kurzy ministerstvo nijak
neakredituje, a může je tedy poskytovat kdokoli. Přesto, anebo
právě proto, existují nadnárodní
akreditační komise garantující
kvalitu. V našem prostoru je to
především FIBAA (Foundation
for International Business Administration Accreditation). Ta
posuzuje školy opravdu zevrubně. Získat její akreditaci není nikterak jednoduché a je to velice zdlouhavý proces. V ČR byla
v době posuzování jediná škola,
která se mohla touto akreditací
pochlubit, všechny ostatní, které se o tuto akreditaci pokoušely,
neuspěly. No, a najednou od kolegů slýchám, že prý je zvláštní,
že třeba tato jediná úspěšná škola se do výběru vůbec nedostala.
Tady se ale právě projevuje genialita projektu Eduniversal. Jak všichni víme, naše škola začala po vyhlášení výsledků
poskytovat také svůj MBA program. A tomuto programu se
okamžitě po svém zahájení podařilo tuto akreditaci získat.
Cha, tak vidíte, skeptikové, jak
byla dvanáctičlenná komise
prozíravá, když naši školu ocenila dokonce ještě předtím, než
jsme dostali akreditaci? A škola, která získá akreditaci později, musí přece být lepší než nějaká škola, která už ji dávno měla.
Navíc, jakým nebývalým způsobem jsme ji získali! To nevíte,
že? Akreditační proces se jinak
zahajuje pouze s déle zaběhnutými programy a zevrubná evaluace trvá rok či dva, zato náš
nový program to stihl za pár týdnů po svém založení. To je přece
nesporná známka kvality!
HODNOCENÍ
VYBRANÝCH ŠKOL
Poté, co komise vybere z každé země k posuzování určené
školy, přichází vlastní fáze posuzování. Ta má dvě části, jedna
měří „míru internacionalizace
studia“ a druhá se na názor ptá
rektorů ostatních posuzovaných
škol. V té první je škola obodována dle následujících kritérií
a maximálních bodových ohodnocení:
1) Akreditace u mezinárodních
institucí: až 3,2 bodu;
2) Členství v mezinárodních organizacích: až 1,45 bodu;
3) Členství v žebříčcích – mezinárodních, regionálních a národních: až 6,2 bodu;
4) Publikační činnost: až 0,55
bodu.
Moji kolegové tvrdí, že to je
pochybné měřítko kvality business školy, a kde jsou prý standardnější kritéria měřící spíše
kvalitu než zapojení, jako například přidaná hodnota, o kolik se
zvýší příjem businessmana před
a po vystudování (třeba do pěti
let), jak rychle budou po studiu
studenti postupovat, či působení
top businessmanů mezi vyučujícími? Nebo že publikační činnost pedagogů má ve skutečnosti
větší vypovídací schopnost než
například členství v mezinárodních organizacích? To jsou však
od nich obzvláště naivní argumenty. Vždyť ostatní s námi porovnávané české školy vyučují
business trapně podle světových
zvyklostí manažerského vzdělávání, tedy student musí mít alespoň minimální praxi z businessu, třeba 2–3 roky.
My jdeme vlastní, průkopnickou cestou. Naše kvalita nám
totiž umožňuje učit business
i studenty bez praxe, přímo od
maturity. Že světové školy často zajišťují svým business studentům oficiální praxi ve formě
„sandwich programme“ (studium–praxe–studium)? K čemu?
Naše výuka je natolik kvalitní, že naši studenti nechtějí přijít ani o minutu, natož celý rok,
a praxi si zajišťují sami, nadivoko, prací na plný úvazek v průběhu studia! A když jsme schopni naučit businessu i člověka
UNIVERZITA
Když už jsme u těch názvů:
slýchám argumenty, že jméno naší školy v angličtině nám
v rankingu pomohlo. Když prý
ostatní rektoři třeba v Singapuru na stránkách projektu Eduniversal klikali a měli vybírat
nejlepší školu v dané zemi (aby
svými klikanci přisbírali body
pro vlastní školu), nám prý pomohlo, že jako jediní z českých
vybraných škol máme v anglickém názvu „univerzitu“, což
rů ostatních rektorů bere skeptickým argumentům vítr z plachet nejvíce: máme 423 ‰
hlasů od rektorů (a druhá naše
PIBS 124 ‰), vysoko tedy čníme nad ostatními českými institucemi (všechny pod 100 ‰).
Když se podíváme do zahraničí, jsme na tom jen o malinko
hůře než například Cambridgeská univerzita (443 ‰) a daleko
za námi jsou takové školy jako
University of Chicago (391 ‰,
dle Business weeku trapně nej-
prý zní lépe než názvy ostatních
škol. A že prý je mimochodem
nesmysl mít v názvu „univerzita“, když naše škola žádné univerzální spektrum oborů neposkytuje, že prý třeba taková
London School of Economics
je taky v angličtině jenom „škola“. Takovým nevěřícím Tomášům říkám: Ano, univerzita zní
lépe než škola, proto ji máme
v názvu. Neučíme sice vše, zato
máme VŠE v názvu. Jak tristně
triviální jsou vaše argumenty...
Jaká nevíra ve schopnost rektorů na druhém konci světa posoudit kvalitu naší školy. Kvalitu máme – vždyť je to v názvu
napsáno!
lepší americká business škola),
Duke (374 ‰), UCLA (356 ‰),
Carnegie (344 ‰) či Švejnarova Business school na UMich
(221 ‰). Nezlobte se, kolegové, tady opravdu zoufalé výkřiky typu „trh a poptávka potenciálních studentů ocení kvalitu
školy lépe než na chvíli zvolení
rektoři na druhém konci světa“
nic nepomohou.
DEANS‘ VOTE
Druhou částí rankingu je hlasování ostatních rektorů škol
ve světě, kteří on-line odpovídali na otázku: „Z těchto škol
v této zemi, kterou školu byste
doporučil(a) někomu, kdo chce
studovat v této zemi?“ Skeptikům se nelíbí, že hlasující škola
může získat až 1,62 bodu, tedy
váhu třikrát větší než publikační činnost, jenom za to, že se její
rektor aktivně zúčastní hlasování. Mí kolegové si snad myslí, že
si někdo na našem rektorátě za
dlouhých zimních večerů nějaké body připsal za klikání a hodnocení ostatních. Nevím, co si
o takovém pochybovačném názoru myslet. Vždyť by to bylo
vrcholně neetické! A pak, dovedete si představit ten zdlouhavý
a nudný proces, 153krát zakliknout na internetu políčko u nějaké školy? Nevěřím, to se prostě
nevyplatí...
EKONOMIE ČI
BUSINESS
Oficiální název k posouzení
vybraných škol zní Official Selection of the best 1000 Business Schools in the World. Někteří moji kolegové tvrdí, že se
nemůžeme považovat za školu businessu, vždyť prý máme
(v anglickém i českém) názvu
ekonomii, protože naším pojítkem je analýza ekonomických
otázek z různých pohledů, a jak
prý k tomu přijdou například
naši budoucí diplomaté, daňoví
úředníci či programátoři (na budoucí státní správu nehledě). Já
ale říkám: U nás prostě „ekonomika“ znamená to, co na západě
business, tak proč nebýt považováni za čistě business školu?
Navíc, jak by to znělo – Vysoká
škola businessu?
MÍRA DOPORUČENÍ
PODLE REK TORŮ
Právě přesvědčivý výsledek
VŠE v umístění podle názo-
NEJLEPŠÍ V REGIONU
Za míru doporučení 423 ‰,
nejvyšší v naší divizi, převzal
pan rektor v listopadu ocenění
s názvem „1st Business School
in the Eastern European Zone“,
které PR oddělení školy přeložilo jako „Nejlepší ekonomická vysoká škola ve střední a východní Evropě“. Tady se ukazuje,
jak skeptici neumějí světové jazyky, když nevědí, že „Eastern
Europe“ znamená „střední a východní Evropa“! Kupte si slovník! My nepotřebujeme, abychom se srovnávali s nějakým
středoevropským Rakouskem,
které do naší divize vůbec zařazeno nebylo! Dalším skeptikům
se zase nelíbí, že název „1st Business School“ byl přeložen jako
„Nejlepší škola“. Tvrdí, že prý
evidentně ani sama SMBG nechtěla cenu nazvat „The Best
Business School“ v regionu, že
prostě jenom suše konstatuje,
že je škola na prvním místě, porovnáme-li míry doporučení pro
jednotlivé země.
A právě z otázky, co vlastně
našich slavných 423 ‰ ve skutečnosti měří, pochází snad nejsprostší a nejhanebnější útok,
který podpásově útočí na samu
statistickou fundovanost našeho pana rektora, profesora oboru. Zkušený statistik podle nich
rozpozná, že na zjištění celkového pořadí škol v regionu by
otázka na ostatní rektory bývala
musela znít „Jakou školu v tomto regionu byste doporučil“, nikoli „Jakou školu v této konkrétní zemi...“ Uvádějí hypotetický
příklad země Statistánu, kde je
jedna statisticky zcela průměrná škola a ostatní nestojí vůbec
za nic. V takovém státě bychom
podle té druhé, skutečně položené otázky očekávali doporučení
blížící se 1000 ‰, a taková škola, ač průměrná, by pak v regionálním srovnání měr doporučení
vyhrála na celé čáře, když ostatní země budou mít mnohem vyrovnanější vnitrostátní škálu
kvality. Na tyto skeptické výpady je ale zcela zbytečné vůbec
reagovat. Ani já, ani oni nejsme
profesory statistiky, tak kampak
se selským rozumem.
Když už nevědí, jak argumentovat dále, zpochybní skeptici i slova rektorova, který v nedávném rozhovoru pro iList.
cz interpretoval výsledek jako
uznání, že „jsme nejlepší univerzitou střední a východní Evropy v ekonomickém vzdělávání“. Při pohledu na zvolená
měřítka vám budou tito lidé říkat, že to vlastně není žebříček
kvality, nýbrž míry internacionalizace. Tím však svým argumentům sami kopou definitivní
hrob: vždyť kdo není v dnešním
globalizovaném světě internacionalizován, jako by nebyl! Autor: Ing. Adam Kovář
economix
právě odmaturovaného, jak pak
chcete, skeptici, porovnávat přidanou hodnotu příjmu před a po
studiu? Vždyť před studiem naši
studenti povětšinou příjem nemají. A procentuální nárůst příjmu má tedy hodnotu nekonečno
procent. Řečeno slovy Ing. Jiřího Paroubka: „Nechci se vás dotknout, pánové, ale kdo z vás to
má!?“ A publikační činnost vyučujících v opravdu odborném
tisku jako měřítko? K čemu?
Business je aplikovaná věda;
naši vyučující tedy aplikují.
– 1 / 2009
19
vox po(pa)puli
20
zpravodajství
Národní ekonomická rada vlády
(NERV) – Co? Proč? Kdo? Jak?
Premiér Topolánek vás jmenoval do Národní ekonomické rady vlády. Proč jste
tuto nabídku přijal a co si slibujete od
činnosti NERV?
Nabídku jsem přijal, protože pomoci radou vládě v zemi, která se nedostala do
hospodářské krize špatnou vlastní hospodářskou politikou, je nejen povinnost, ale
opravdová výzva. NERV vznikl pro řešení
skutečného problému, o němž ještě před rokem téměř nikdo netušil. Nikdy jsem nezastával žádný post ve „světě Potěmkinových
vesnic“ a jsem rád, že i v tomto případě má
moje práce konkrétní obsah a snad přinese
i nějaké pozitivní efekty.
Osmého ledna 2009 byla premiérem Mirkem Topolánkem jmenována Národní ekonomická rada vlády
(NERV), poradní a konzultační orgán složený z deseti ekonomických
odborníků.
Ti mají za úkol odhadovat dopady světové hospodářské krize na Českou republiku
a navrhnout opatření, která by předpokládané nepříznivé vlivy co nejvíce zmírnila. Dále
budou hledat recepty na udržení trvalého
ekonomického růstu. Do NERV byli jmenováni i dva odborníci působící v současnosti
na VŠE. Jsou to děkan Národohospodářské
fakulty VŠE Doc. Ing. Jiří Schwarz, CSc.
a Ing. Vladimír Dlouhý, CSc. z katedry ekonomie Národohospodářské fakulty VŠE.
economix
– 1 / 2009
ČLENOVÉ NERV:
Vladimír Dlouhý
(poradce investiční banky Goldman Sachs)
Martin Jahn
(šéf VW Group v Rusku)
Pavel Kohout
(ředitel pro strategii firmy Partners)
Jiří Kunert
(šéf UniCredit Bank ČR)
Michal Mejstřík
(šéf Institutu ekonomických studií FSV UK)
Jiří Rusnok
(šéf Asociace penzijních fondů)
Tomáš Sedláček
(hlavní makroekonomický stratég ČSOB)
Jiří Schwarz
(děkan Národohospodářské fakulty VŠE)
Jiří Weigl
(kancléř prezidenta Václava Klause)
Miroslav Zámečník
(konzultant firmy Boston
Venture Central Europe)
Rozhovor
s členem NERV,
děkanem
NF VŠE
Jiřím
Schwarzem
Jako studenti ekonomické univerzity věnujeme současné hospodářské situaci zvýšenou pozornost, a to především ve vztahu
k České republice. Jak bylo již zmíněno,
pomoci s řešením domácí situace by měla
právě NERV. Děkana Národohospodářské fakulty Jiřího Schwarze jsme se zeptali
na jeho pohled na NERV a ekonomickou
krizi.
Složení NERV je velice pestré a stěží lze
předpokládat zásadní shodu všech členů. Jakým způsobem budete v rámci
NERV připravovat svá doporučení? Půjde o kolektivní rozhodování o doporučeních, nebo každý bude pracovat samostatně, případně v malých skupinkách,
na konkrétním zadaném problému?
NERV je poradním orgánem vlády České
republiky. Není tedy orgánem exekutivním,
proto nepředpokládám, že bychom o našich
doporučeních měli hlasovat a většina by
svým názorem měla „přetlačit“ menšinový
názor. Členové NERV by se měli na doporučeních dohodnout! Ne shodnout, prosím!
To znamená, že i když by některý člen měl
zásadní odpor vůči nějakému návrhu, přesto
může být takové doporučení oficiálním stanoviskem NERV. Člen, který s ním nesouhlasí, má právo svůj odlišný názor veřejně
prezentovat. Styl práce založený na konkurenci argumentů a dohodě předpokládá důkladnou přípravu podkladových materiálů
a následnou zasvěcenou a kritickou diskusi. Členové NERV mohou vytvářet expertní
komise pro analýzu konkrétních problémů.
Já se například zasazuji o vznik Expertní komise pro prodej státních dluhopisů obyvatelstvu. Předpokládám, že výstupy z jednání
této a dalších komisí by měly být podkladovými materiály pro jednání NERV. Z toho
vyplývá, že seriózní doporučení lze podávat
pouze písemně a musí být založena na důkladné analýze. To všechno mohou členové
NERV dělat a navíc za velkého zájmu médií.
A to je přece hodně!
Jaké zadání NERV od vlády dostala
a jaká doporučení doposud vládě předložila?
Premiér požádal členy NERV o vypracování doporučení vládě České republiky pro
zmírnění negativních dopadů hospodářské
21
zpravodajství
Jak se stavíte k názoru, že recese je „tvořivá destrukce“?
Krize a recese jsou nedílnými součástmi
Lze bubliny na trhu, jako byla ta s nemovitostmi, vůbec předpovídat? Jak je
možné takovým situacím předcházet?
Mnozí by nejraději sáhli k dalším regulacím.
Vytváření bublin na trhu lze předpovídat.
Úspěšnost takových předpovědí se ovšem
příliš neliší od úspěšnosti předpovědi počasí. Mnozí lidé vědí, že když ceny nemovitostí, akcií a dalších aktiv mnoho let pravidelně rostou a jsou vysoké, bude zákonitě
muset dojít k jejich korekci směrem dolů,
přesto si požadované aktivum koupí a věří,
že na něm neprodělají. Doufají, že dojde
k cenovému zvratu a ceny klesnou až poté,
co oni nakoupená aktiva výhodně prodají!
Proto je nesmírně těžké předpovědět okamžik cenového zvratu. Kdo by to uměl, tak
by disponoval mimořádným potenciálem
k obrovskému zbohatnutí. Předcházet zlomovým situacím úplně nejde, lze však vytvářet podmínky, které omezují rizika, že
se zlomové situace na trhu budou objevovat často. Rozšíření či prohloubení státních
regulací není efektivní nástroj k zabránění
takzvaným tržním selháním. Spíše naopak,
stále detailnější regulace snižují samostatnost a odpovědnost manažerů, a tím vytvářejí příznivé podmínky pro morální hazard.
Příliš rizikové chování hypotečních bankéřů
povzbuzovaných politiky v USA při poskytování hypoték bylo spouštěcím mechanismem současné hospodářské krize v Severní
Americe a v západní Evropě.
Myslíte si, že současnou krizi světové
ekonomiky lze srovnávat s velkou hospodářskou krizí ve třicátých letech minulého století?
Srovnávat lze všechno, problémem však
je serióznost takových aktivit. Aby se současná krize svou hloubkou, rozsahem a časovou délkou dala srovnávat s Velkou hospodářskou krizí, budeme k tomu potřebovat
ještě několik let, několik tisíc zbankrotovaných firem a několik desítek milionů nezaměstnaných. Doufejme, že nebudeme muset
srovnávat! Autor: Anna Stejkozová
economix
Hledáme nové redaktor(k)y!
[email protected]
– 1 / 2009
Jaké konkrétní kroky ke zmírnění dopadů současné krize na českou ekonomiku
byste vládě doporučil?
Vládě bych doporučil pokračovat v reformním kurzu tak, aby se Česká republika stávala zemí přívětivou pro domácí podnikatele, atraktivní pro zahraniční investory
(aniž bychom je museli lákat prostřednictvím rozpočtově nákladných investičních
pobídek) a příjemnou pro každodenní život.
To vyžaduje systematický postup při zdokonalování legislativy vedoucí k efektivnějšímu vynucování práva, další snižování
daňové a administrativní zátěže a zpružnění pracovního a stavebního zákonodárství.
Při ekonomických potížích každý člověk
nahlédne do své peněženky, zamyslí se nad
svými příjmy a výdaji a možná i něco zásadního změní ve svém chování. Podobně by
měla jednat odpovědná vláda. Měla by posoudit, zda rozpočtové výdaje jsou opravdu
tak důležité, že se kvůli nim musíme zadlužovat. Možná bychom některé potřeby mohli uspokojovat jinak než pomocí veřejných
statků. Vždyť na růst deficitu veřejných rozpočtů o 10 miliard ročně každý obyvatel
ČR v průměru zaplatí 1000 Kč! To je více
než 33krát více než nepopulární „třicetikoruna“! Proto tlak na efektivní vynakládání
veřejných zdrojů a rozpočtová disciplína
musí zůstat prioritou vlády České republiky
i v krizové situaci!
hospodářského cyklu. Už od 20. let minulého století se ekonomové s různou intenzitou
snaží prosadit své teorie nebo alespoň doporučení vedoucí k odstranění nebo alespoň ke
zmírnění cykličnosti hospodářského vývoje.
Jak nám reálný hospodářský vývoj ukazuje, tak se jim to vůbec nedaří. Proto musíme v tržním hospodářství recesi považovat
za zákonitost. Tato zákonitost má známé negativní důsledky, mezi něž patří omezování
výroby či likvidace firem v důsledku snížené koupěschopné poptávky, růst nezaměstnanosti se všemi nepříjemnými důsledky
pro nezaměstnané i pro společnost, snížení
příjmů veřejných rozpočtů spojené s růstem
tlaku na rozpočtové výdaje a hrozbu rozpočtových deficitů vedoucích k růstu zadlužení atd. Zároveň snížená poptávka neúprosně
vytlačuje z trhu ty výrobce a prodejce, kteří
díky svým vysokým nákladům nebo nízké
kvalitě neobstojí v konkurenci lepších. Krachující podniky standardně přebírají jejich
úspěšnější konkurenti (tvořivá destrukce).
Uvolněné lidské, kapitálové a jiné zdroje se
nabízejí na trhu podnikatelům, kteří je dovedou přeměnit v něco, po čem firmy a lidé
touží. Dovedou tyto zdroje, které u dřívějších majitelů byly málo produktivní či neproduktivní, opětovně zhodnotit. Tak dochází k efektivní alokaci omezených zdrojů,
s jejichž pomocí se opět začínají vyrábět
zboží a služby, po nichž je poptávka a které se prodávají. Právě kontinuální hledání
nejefektivnějších způsobů užívání omezených zdrojů je motorem hospodářského růstu a společenského pokroku.
economix
krize na obyvatele České republiky. Každý z členů NERV předložil v určené časové lhůtě písemně vlastní doporučení. Na
následných jednáních vznikl společný materiál nazvaný Sedm setů proti krizi. Ten byl
předložen premiérovi České republiky.
22
zpravodajství
Kalousek a Mikloš: Proč říkáme ano či ne euru?
Ve středu 14. ledna se
v Kongresovém centru
České národní banky konala Pražská evropská
přednáška Liberálního
institutu na téma Rozdílný přístup k euru v České
republice a na Slovensku.
Hlavní příspěvky přednesli bývalý slovenský ministr
financí Ivan Mikloš a současný český ministr financí Miroslav Kalousek. Programem provázel děkan
Národohospodářské fakulty Jiří Schwarz.
economix
– 1 / 2009
Přednáška přilákala mnoho významných hostů a nezbylo jediné volné místo. Je vidět,
že euro je stále velmi zajímavé
téma. Obzvláště v souvislosti
se současnou globální finanční
krizí. Slovensko přešlo na euro
v lednu letošního roku. Česká
republika stále vyčkává, a krize
ji dokonce tlačí ke stále vzdálenějšímu datu jeho přijetí.
První se ujal slova Miroslav
Kalousek. Na začátek uvedl, že
vždy chtěl přijmout euro co nejdříve. „Arbitrárně je jedno, kudy
se promítne dohánění ekonomik
ostatních zemí. Ať už třeba inflací nebo čímkoli jiným,“ uvedl
Kalousek. Dodal, že hlavně záleží na tom, jaké budou dopady
v současné době. „Vždy je něco
za něco,“ řekl. Původně byl rok
2012 vhodný pro přijetí eura,
to se ale změnilo loni v létě.
Ne kvůli krizi, jak dodal, ale
kvůli tomu, jak na ni reagovali
představitelé Evropské unie. Ti
věří, že krizi lze vyřešit pomocí fiskální politiky. To se však
Kalouskovi nelíbí. Nelze podle
něj říci, „že nalijeme miliardy
do politiky, nemocní se uzdraví
a ptáci začnou zpívat“. Z takového postupu je možné jen krátkodobě zmírnit dopady.
V přednášce pokračoval
v „eurovém“ duchu. Podle Kalouska jde o politický projekt,
který je velmi úspěšný. Je ale
také potřeba dodržovat nějaká
kritéria, například maastrichtská. Ta je podle něj důležité
dodržovat pořád, a to i během
špatných časů. V normální, bezproblémové době je dokáže dodržet každý. Pokud se nedaří splnit pravidla, hrozí celému
systému spousta rizik.
Jakmile se Kalousek vrátil
ke krizi, řekl, že mu není jasné,
z čeho chtějí vlády ufinancovat
všechny dluhy. Dnes už se ne-
chce půjčovat ani bonitnímu
klientovi, jako je právě vláda.
Může to vytvořit velké nerovnováhy v rozpočtech. Pokud si
vlády nakonec zvládnou půjčit,
tak poté přichází v úvahu logická otázka, co to udělá s eurem.
Jestli se tak rozhodnou velké
země, centrální banka ve Frankfurtu by podle Kalouska musela úvěrově vyhovět co největšímu území. Navíc, jestli půjdou
cestou velkých deficitů, budou
na to doplácet především malé
země. Jediným způsobem obrany následně bude také se vydat
na cestu velkých deficitů.
Z těchto všech důvodů se Kalousek přiklonil k možnosti počkat na přijetí eura. Nejdříve
by rád věděl, „odkud vítr fouká“, než se rozhodne, že teď je
ten správný čas na jeho přijetí.
Svou přednášku zakončil tím, že
předsednictví EU, co se finanční
stránky týče, se bude snažit dodržet tři následující principy. Zaprvé princip fiskální disciplíny,
jak již předtím uvedl. Druhým
principem je férová hospodář-
ská soutěž a třetím transparentní veřejná podpora. Kalousek
se domnívá, že se nemá z veřejných financí podporovat automobilový průmysl. Pokud už se
k tomu většinově dojde, tak by
se mělo daňovým poplatníkům
říci, na co jejich peníze jdou.
„Netvařme se, že peníze jdou na
boj s globálním klimatem, když
jsou na něco jiného,“ řekl Kalousek na závěr.
V přednášce pokračoval Ivan
Mikloš, který popsal teorii rovné daně a to, jak probíhalo přijímání reforem na Slovensku. Bohužel podle něj během vládnutí
Ficova kabinetu došlo k mnoha změnám, ale rovná daň se
udržela. Mikloš přiznal, že byl
a stále je silným zastáncem eura,
jelikož byla dobrá doba na přijetí. Díky všem reformám bylo
Slovensko na euro lépe připraveno. Dodal, že kdyby reformy
neprošly, cesta k euru by byla
mnohem těžší. A proč je vlastně zastáncem eura? Podle něj
se zvyšuje především míra ekonomické svobody a dále proces
nutil stát dodržet jistá ekonomická kritéria, v tomto případě
maastrichtská. Další výhodou,
jakou lze v procesu přijetí eura
vidět, byla disciplinovanost vlády. Měla společný cíl a snažila
se k němu společnými silami
dostat. Slovensko je prý oproti
Česku o velký kus napřed. Přednáška tento fakt potvrdila a ukázala nám, že cesta k euru je ještě daleká.
Zvukový záznam přednášky a následné diskuse najdete
na gfx.libinst.cz/libinst/pep09.
mp3. Autor: Pavlína Máčalová
23
zpravodajství
Petr Mach založil novou politickou stranu
sy týkající se hospodářské politiky. Mohla by hrát nová strana v budoucnu i roli
v sestavování pravicových koalic? Prosazovaní liberalismu a myšlenek volného
trhu by to jistě prospělo.
Ovlivnit v budoucnu podobu vlády je naším hlavním cílem. Dnes je ODS tlačena
koaličními partnery zleva. Dělá tedy především ústupky zeleným (jako moratorium na
jadernou energii). Bohužel ale většina „zelených“„ nápadů není od Strany zelených, ale
od EU – například povinné přimíchávání biopaliv, daně z plynu a podobně. Proto tolik
odmítáme Lisabonskou smlouvu – nechceme v těchto věcech zrušení zásady jednomyslnosti v Radě ministrů EU. Chceme, aby
český hlas měl i v budoucnu význam.
Petr Mach je jedním z předních českých liberálů. Vystudoval VŠE v Praze a v roce 1997 působil jako předseda Mladých konzervativců. Od
roku 2003 do začátku letošního
roku byl ředitelem Centra pro ekonomiku a politiku. Tuto organizaci,
jejímž cílem je šíření ideálů svobodné společnosti a tržního hospodářství, založil Václav Klaus. Petr Mach
byl externím poradcem prezidenta
pro ekonomiku a založil novou liberální stranu – Stranu svobodných
občanů. Důvody založení nové strany byly také hlavním tématem našeho rozhovoru.
Nová strana SSO by měla být podle informací tisku pravicová. Budete hájit
ideály liberalismu více než v současnosti
Občanská demokratická strana?
Vznikli jsme právě proto, že Občanská
demokratická strana přestala ve skutečnosti hájit ideály ekonomického liberalismu. Vydával jsem deset let časopis Laissez Faire, který mnozí studenti VŠE znají.
Chci opravdu zásadní zjednodušení a snížení daní a nadměrných vládních výdajů. Tato
vláda o kus snížila daň z příjmu, ale zavedla
daň z elektřiny, z plynu, zvýšila dolní sazbu DPH. Byrokracii nesnížili, naopak nové
vládní agentury přibyly. V Laissez Faire
jsem měl rubriku Úřad na zrušení. Mám
představu, jak odbourat byrokracii rázně.
v budoucnosti moci výrazněji ovlivňovat
politickou scénu, když se nezaměří na
středového voliče?
Budeme se snažit oslovit co nejvíce voličů i s tímto „nestředovým“ programem.
Ustupovat od základních idejí ale nehodlám. Jsem přesvědčen, že jednoduché a nízké daně a odbourání byrokracie mohou být,
když se to dobře a věrohodně podá, přitažlivé pro více než pět procent voličů.
ODS dělá ústupky, které se týkají životního prostředí, a musí dělat i kompromi-
Jasně vyprofilovaná strana, která má
daleko ke středu, pravděpodobně nebude masovou stranou. Myslíte si, že bude
Spojené státy se chystají vlastnímu hospodářství výrazně finančně pomáhat.
V Evropě se vznáší nebezpečí protekcionismu a omezení tržního hospodářství.
Myslíte si, že se tento vývoj může zvrátit?
Protekcionismus vždy přichází v určitých
cyklech, vlnách. My se budeme snažit upozorňovat na marnost protekcionismu, budeme kritizovat i Obamu i Sarkozyho, když
budou chtít léčit krizi protekcionismem. Ale
obávám se, že k obratu a k renesanci ekonomického liberalismu dojde až tak za deset
dvacet let. Pravice se musí vzchopit nejen
u nás, ale i ve Francii a v USA, kde je v hlubokém intelektuálním úpadku. A bohužel
to nevypadá, že by v blízké době evropská
a americká pravice našla ztracené kořeny.
Autor: Vladimír Štípek
Retail summit
Minulých čtrnáct ročníků se neslo v duchu optimismu z ekonomického růstu. Le-
tošní se od ostatních lišil, hlavně kvůli nastupující celosvětové ekonomické krizi.
Firmám hrozí nedostatek peněžních zásob,
a proto hledají nová východiska. Podle organizátorů je načase změnit metody, proto
je třeba dát příležitost mladým a motivovaným lidem, kteří mají dobré nápady.
Setkání mělo pevný program, který byl
rozhodně velice zajímavý. Například došlo na setkání vrcholných managerů a expertů, vystoupení Boba Robbinse, což je
chief executive officer firmy Tesco pro
střední a východní Evropu, a další, neméně zajímavé výstupy či diskuse.
Jedním z hlavních témat bylo také podnikání malých a středních firem a jejich
působnost v příštích patnácti letech. Cílem letošního setkání bylo napomoci ob-
chodníkům při získávání správné inspirace a také zvednout obchodnickou náladu,
která s nadcházející krizí stále chladne.
Organizátorem tohoto setkání je firma
Blue Events, s. r. o., a o setkání je každoročně větší zájem. Dříve se ho účastnilo
okolo 500 účastníků, tento ročník přilákal
asi 800 zájemců. Autor: Kristýna Straková
economix
Letos se ve dnech 3. a 4. února
uskutečnil v Top Hotelu již 15. ročník největšího setkání obchodníků
ve střední a východní Evropě, které spolupořádá Fakulta mezinárodních vztahů VŠE v Praze.
– 1 / 2009
aneb Rozhlédněme se po budoucích pracovních příležitostech
24
rozhovor
vat výsledky. Na bakalářské úrovni je české
školství možná v průměru dále než americké. Americké školy dominují na magisterské
a doktorandské úrovni.
Jak se díváte na globální finanční krizi?
Bude situace ještě horší nebo už začíná
pomalu stagnovat?
Myslím, že to bude ještě horší. I když nejhorší dopad jsme už asi zažili.
V největší krizi jsou Spojené státy. Přesto – jak si představujete budoucnost České republiky? Nejsou pesimistické statistiky jen pro strašení lidí?
Nejsou. Krize nás (a potažmo Evropu) zatím postihla minimálně. To však neznamená, že nebude mnohem hůře. Jsou již jasné
náznaky, že Německo a další velké státy EU
jdou do vážné recese, a to se k nám bohužel přenese.
Rozhovor
s Janem Švejnarem
Do povědomí české veřejnosti se Jan Švejnar nejvýrazněji zapsal jako neúspěšný kandidát na prezidentský úřad. Profesor Jan Švejnar je však v první
řadě ekonom, přednáší na Michiganské univerzitě, významně se zasloužil
o založení a fungování CERGE–EI (Center for Economic Research and Graduate Education – Economics Institute), ale podílí se i na nominaci laureátů Nobelovy ceny. Jan Švejnar byl poradcem mnoha českých politiků, mimo
jiné Václava Havla.
economix
– 1 / 2009
Vystudoval jste ekonomii na Cornell
University a na Princetonu. Byl jste se
studiem spokojen? Který předmět vás
nejvíc ovlivnil?
Byl jsem se studiem na těchto špičkových
univerzitách nadmíru spokojen a nikdy jsem
nelitoval, že jsem tato studia podstoupil.
Nejvíce mě ovlivnila mikroekonomie, ekonomie práce a ekonomický rozvoj.
Jistě znáte poměry v českém školství.
Dalo by se nějak srovnat vysoké školství
u nás a ve Spojených státech? Třeba doporučit nějaké zlepšení nebo co je u nás
lepší?
Máte pravděpodobně na mysli vysoké
školy. Vysoké školy jsou u nás různé, a srovnání je tudíž složité. Řekl bych, že v průměru dává české školství vysokoškolskému
studentovi více autonomie a požaduje po
něm více memorizace faktů. Americké školství má středoškolský přístup v tom, že student musí každý měsíc, ne-li týden, vykazo-
Nepřijde vám, že kdyby se krize tolik
nemedializovala, byla by panika menší a krize mírnější? Kvůli zprávám lidé
méně utrácejí a více šetří, což nemusí
ekonomice úplně prospívat.
To je samozřejmě pravda, ale na druhé
straně je potřeba, aby lidé měli realistická
očekávání a na krizi se dobře připravili. Domácí poptávka je důležitá, ale zahraniční
poptávka po našem exportním zboží a službách bude klíčová.
Jaké řešení krize doporučujete?
To je na dlouhé povídání. Je rozhodně
potřeba hledat zásadní kroky – ne jen malé
úpravy.
Souhlasíte s panem Paroubkem, který
navrhl jako lék na krizi zvýšení daně bohatým? Doopravdy by takový krok pomohl?
Sám o sobě ne. Spíše jde o to, že jestli se
budou snižovat daně, což by pomohlo změkčit dopad recese, tak z hlediska fiskálního
stimulu je efektivnější snížit daně více pro
střední a nižší vrstvy než pro velmi bohaté občany.
Jak se vám zamlouvá nový americký prezident Barack Obama? Myslíte, že naplní všechna očekávání Američanů a vyvede zemi z krize?
Je to inteligentní a schopný člověk.
Všechna očekávání samozřejmě nemůže
splnit, protože přebírá zemi v krizi a očekávání jsou nerealistická. Nicméně myslím, že
zavede zásadní, prospěšné reformy.
Od demokratického prezidenta, jako je
Barack Obama, lze očekávat další finanční podporu a pumpování vysokých částek do ekonomiky. Nemyslíte si, že taková další opatření jsou jen litím peněz do
černé díry? Již investovaných 700 miliard dolarů se propadlo velmi rychle a vý-
25
rozhovor
sledky dle ekonomů nejsou nějak uspokojivé.
Máte pravdu, že bude hodně záležet na
tom, jak se tyto peníze utratí a jak budou
tyto výdaje monitorovány. Je neuvěřitelné,
že nynější americké ministerstvo financí
prakticky neví, jak banky použily prvních
300 miliard.
To teprve uvidíme. Nevytyčili jsme si
žádné velké cíle, takže nebudeme viděni
jako významní inovátoři. Předsedáme však
v období krize a různých jednotlivých krizových situací, takže uvidíme, jak v těchto
aspektech předsednictví obstojíme.
Jak se díváte na výroky pana Paroubka,
který se neustále pokouší ukončit vládnutí vítězné strany ODS a ohrožuje klidné předsednictví EU?
To, že se jako lídr opoziční strany snaží
ukončit vládnutí ODS, je přirozené a je to
normální součást politické konkurence. Pokud vím, tak veřejně přislíbil jak doma, tak
v zahraničí, že v oblasti předsednictví bude
vládu podporovat, což je správný krok.
ČSSD zažila v krajských volbách překvapivé vítězství. Jak se ale díváte na
úspěch komunistů?
To je na pováženou. Svědčí to o velké nespokojenosti občanů a neschopnosti ostatních stran nabídnout přesvědčivé programy
a osobnosti.
Rok od roku se síla komunistické strany
opět zvětšuje. Nehrozí podle vás po dvaceti letech návrat staré diktatury? Nemusí být samozřejmě v takové podobě,
ale jisté riziko tu je.
Nemyslím si, že nyní existuje nebezpečí
diktatury. Jsme členy NATO a EU. Problém
tkví v tom, že KSČM se stále ještě jasně nedistancovala od bývalého komunistického režimu. Nepřijala naše členství v NATO
a některé základní principy, jako například
soukromé vlastnictví. Z těchto důvodů stále
ještě není plně státotvornou stranou v naší
moderní společnosti.
V rozhovorech jste připustil, že byste opět
kandidoval na prezidenta. Je tomu tak?
Při minulé kandidatuře jsem se rozhodl, že
budu ochoten zásadně sloužit České republice. Toto rozhodnutí trvá, a jestli bude existovat situace, kdy má kandidatura dává smysl,
tak budu kandidovat. Jestliže ne, tak ne.
Sám pan Paroubek připustil, že by mohl
kandidovat. Nebyla by to trochu čára
Nezdá se vám, že se sociální demokracie
ještě nesmířila s rolí opozice?
Určitě se s rolí opozice nesmířila a nikdo
by to od ní, a ani od jiné existující strany,
neočekával.
přes rozpočet? Kandidoval byste i v takovém případě? Popřípadě za jinou
stranu?
Pokládám za nadmíru prospěšné, aby se
o post prezidenta ucházelo více kvalitních
kandidátů, kteří představí různé ideje a vize
pro naši společnost. Kandidoval jsem s podporou parlamentářů z více než jedné strany
či senátního uskupení. Doufám, že by tomu
tak bylo i v budoucnu.
Česká republika v současnosti předsedá
Evropské unii. Myslíte si, že ve své roli
obstojí?
Jakpak se díváte na Lisabonskou smlouvu? Je pro Českou republiku výhodná?
Vzhledem k hlasování a novému počtu
eurokomisařů (pokud nedojde díky Irsku ke změnám) by byla Česká republika v mírné nevýhodě vzhledem k velkým státům.
Lisabonská smlouva není ideální, ale je to
to nejlepší, čeho se dá ve středně dlouhém
horizontu v rámci 27 zemí dosáhnout. Proto
stále říkám, že je dobré ji odsouhlasit a potom intenzivně pracovat se zbytkem Evropy
na tom, aby Evropa fungovala hladce a integrovaně a aby ČR hrála aktivní a pozitivní roli. Autor: Pavlína Máčalová
Rozhovor se uskutečnil 12. ledna 2009.
Adrian Hornsby je také ředitelem pro
výzkum a analýzy v Investing for Goods,
stal se odborníkem na etické investování.
Během svého života už napsal čtyři hry a
povídky. Jeho hry byly prezentovány například v Pekingu, New Yorku, Amsterdamu či Paříži. Během přednášky na VŠE
poprvé v České republice představil svoji
knihu The Chinese Dream: A Society Un-
der Construction, která vyšla v loňském
roce. Tato studie pojednává o silách, které
vedly k vytvoření současné Číny a k světové urbanizační vlně. Akce byla zorganizována pod záštitou Ekonomického klubu Mladé občanské platformy.
Autor: Kateřina Dvořáková
economix
Anglický spisovatel Adrian Hornsby navštívil 11. prosince 2008 naši
školu se svou přednáškou FROM
MAO TO WOW s podtitulem How
shiny Chinese products got us
into the credit crunch… and how
they´ll get us out again.
– 1 / 2009
Spisovatel Adrian Hornsby na VŠE
26
zpravodajství
The Mont Pelerin Society
(Montpelerinská společnost)
economix
– 1 / 2009
Po skončení druhé světové války se v roce 1947
sešlo 36 akademických
pracovníků (ekonomů,
historiků, filozofů) s liberálním ekonomem Fridrichem Augustem von
Hayekem, aby prodiskutovali osud liberalismu
(jeho teorii a především
praxi). Místo setkání
bylo určeno nedaleko
švýcarského Montreux,
na místě zvaném Mont
Pelerin.
VZNIK JEDNÉ
Z NEJPRES TIŽNĚJŠÍCH
LIBERÁLNÍCH
SPOLEČNOS TÍ
Skupina si dala název podle
místa prvního setkání: Mont Pelerin Society (Montpelerinská
společnost). Klade důraz na to,
že se nechce přizpůsobit žádné
politické straně, nehodlá provádět propagandu ani být ortodoxní. Jde o sdružení jednotlivců,
nikdo z nich nesmí hovořit za
ostatní. Cílem bylo usnadnit výměnu názorů mezi učenci, kteří sdílejí stejné ideály svobody,
dále sledovat fungování, přednosti a vady tržního hospodářství.
Od roku 1947 vzrostlo členství z necelých 50 na 500 osob.
Jsou zde přítomni muži a ženy
z téměř 40 národů, rozdílných
akademických disciplín, věku
a také proslulosti. Členy společnosti jsou vysocí vládní úřední-
ci, nositelé Nobelovy ceny, novináři, ekonomičtí a finanční
odborníci a právní učenci z celého světa. Snaží se společně
pravidelně představit nejnovější analýzy myšlenek, trendů a událostí. Schůze se konají
obvykle poslední týden před začátkem září. Pojednání o předmětech společného zájmu jsou
čtena, diskutována a kritizována.
Stručně řečeno, společnost
je složena z osob, které i nadále vidí nebezpečí pro civilizovanou společnost, jak je uvedeno
v jednom z cílů. Je vidět jasný
zájem o ekonomický a politický liberalismus, který má vzestupnou tendenci od druhé světové války až po současnost. Ale
v nedávné době je znepokojuje
mírný pokles liberalismu. Nemusí nutně sdílet společnou interpretaci v příčinách či následcích: rozšiřování vlády, ve stavu
sociální péče, v moci odborů,
obchodního monopolu a hrozby
z inflace. Opět bez jakékoli dohody se členové společnosti
snaží vykládat základní principy moderních podmínek hospodářské společnosti.
PODPORA
Sdružení ultraliberálních
ekonomů Mont Pelerin Society je od svého založení podporováno nadací William Volker
Fund. Nadace finančně zajistila také akademické volnotržní
časopisy a knihy vydávané chicagskou školou, zafinancovala
vlivnou Foundation for Economic Education (ročně na fungování proudí stovky milionů dolarů).
O ČLENS T VÍ
VE SPOLEČNOS TI
Členství lze získat pouze na
pozvání, kompletní seznam členů bohužel nelze nikde dohledat, jelikož se seznam nesmí
zveřejnit. je však známo, že
mezi členy nechyběl současný
český prezident Václav Klaus,
hlavní poradci Borise Jelcina, bývalý francouzský ministr financí Alain Madelin a Margaret Thatcherová. Dalším
nám známým členem Mont Pelerin Society je od roku 1994
doc. Ing. Jiří Schwarz, CSc.,
děkan Národohospodářské fakulty.
Současné
vedení
PREZIDENT –
DEEPAK LAL, (USA)
Deepak Lal (narozen v roce
1940 v Lahore) je v současné
době profesorem pro mezinárodní rozvoj studií na University of California v Los Angeles.
V minulosti působil jako poradce řady vlád. Je autorem mnoha odborných článků o rozvoji
ekonomiky a také hojného počtu odborných knih. Působil též
jako profesor politické ekonomie na University College London a jako vědecký pracovník
v Cato Institute. Pracoval jako
konzultant pro Indian Planning
Commission, byl členem Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj různých agentur
OSN. V letech 1984 až 1987 působil jako administrátor ve výzkumu Světové banky. Z jeho
knih jsou známé například The
Poverty of Development Economics (Chudoba rozvojové ekonomiky), The Hindu Equilibrium (Hinduistická rovnováha)
a The Political Economy of Poverty, Equity and Growth (Politická ekonomie chudoby, slušnosti a růstu).
SENIOR
VICEPREZIDENT
– GREG LINDSAY,
(AUS TRÁLIE)
Greg Lindsay je výkonným
ředitelem předního australského výzkumného týmu Centre
for Independent Studies, které
založil v roce 1976 jako mladý
učitel matematiky na západním
předměstí Sydney. Centrum se
rozrostlo na jeden z nejvlivnějších výzkumných ústavů v Austrálii a na Novém Zélandu.
Lindsay původně studoval zemědělské vědy na univerzitě
v Sydney, ale zjistil, že to pro něj
není ten pravé, a přemístil se na
Sydney Teachers College. Své
studium ukončil na Macquarie
University v roce 1977. V roce
2006 byl na valném shromáždění v Guatemale zvolen prezidentem Mont Pelerin Society.
Všechna vydaná čísla Economixu
jsou k dispozici ve formátu PDF
na webových stránkách
studentského sdružení Ekonom
zpravodajství
TA JEMNÍK – CARL JOHAN WES THOLM,
(ŠVÉDSKO)
Carl-Johan Westholm (narozen v roce 1947 v Orse) je lídrem ve švédském průmyslu. Studoval na Uppsala Universitet,
kde v roce 1970 obdržel magisterský titul v oboru politických
věd, v letech 1971–1974 pracoval jako vysokoškolský pedagog
a v roce 1976 se stal doktorem
filozofie. V letech 1969–1971
pravidelně přispíval svými články do Daily News. Dále se angažuje v různých organizacích
podporujících svobodné podnikání a obchod. Westholm je také
autorem řady knih.
SHROMÁŽDĚNÍ
Shromáždění Mont Pelerin
Society se dají rozdělit do tří skupin, a sice na valná shromáždění,
regionální shromáždění a speciální setkání. Valná probíhají
vždy v pravidelných dvouletých
intervalech, regionální nepravidelně. Valná shromáždění proběhla v poslední době v nejrůznějších koutech světa, například
ve Washingtonu, D. C. (USA.
1998), v Santiagu (Chile, 2000),
Londýně (Anglie, 2002), Salt
Lake City (USA, 2004), Guatemale (Guatemala, 2006), Tokiu
(Japonsko, 2008). Další příležitost potkat se s předními liberály
nastane v Sydney v roce 2010.
Regionální shromáždění probíhají v nejrůznějších světových
městech, pro zajímavost: v Praze
se tak stalo v roce 1991 a v Bratislavě v roce 2001.
VÝZNAMNÍ
EKONOMOVÉ
VE VEDENÍ
SPOLEČNOS TI
Mezi významnými ekonomy,
kteří působili jako prezidenti
Mont Pelerin Society, byli například profesor F. A. von Hayek
(1947–1961), profesor Milton
Friedman (1970–1972), profesor George Stigler (1976–1978),
profesor James Buchanan
(1984–1986) a profesor Gary
Becker (1990–1992). Zde je vidět působení takzvané Chicagské školy, v zastoupení Friedman (monetarismus), Stigler,
Becker. Hayek, jakožto zakladatel, byl proslulý svým sporem
s J. M. Keynesem, Buchanan je
hlavním představitelem Školy
veřejné volby. Autor: Tereza Syrová
iexconomix
m
o
n
eco
N
ZÍ
GA
MA
O
PR
TY
EN
UD
ST
E
VŠ
N
BE
DU
08
20
MA
AR
ZD
O 2
SL
ČÍ
N P R O
M A G A Z Í
T Y
S T U D E N
V Š E
Ú N O R
2 0 0 8
Č Í S L O 1
Z D A R M A
Ekofórum
lánek
k Topo 2008
Mire 27. 3.
rum
Ekofó / str. 18
ký
Tošenovs2008
Evžen 19. 3.
rum
Ekofó / str. 20
ěk
Bezd ti
čnos
Vladimír
el spole 22
ředit N / str.
AEGO
k
al Bobe
Mich Centrální/
VŠE
předseda
ní rady
kolej str. 12
vá
Aneta Červenko
ou
rozhovor s projektov
manažerkou sdružení
16
Ekonom / str.
šek
Pavel Mucha
Jirou 6
Radim / str.
s výkonným
prof. n FM VŠE
z
roz
rozhovor
děka
společnosti
ed
řed
ředitelem
str. 18
N
NetCentrum /
e
RA EL
IZ
E!
1. vic n
VŠ E
M NA VŠE
u VŠ
RSKÉ STUDIU
ČO NA
D
C EMS DOKTO
KR AJ
Č R CEMS
Y V ČR
Zuza dentko
ST EKONO MICKÉ FAKUL TY
FE
L.H.,
R
RO DO
ÁR
je stu
NÁ
IS IS
VO LB
H
AS FP
Y DO
ww
www.economix.cz
ix.cz
Inzerce
27
28
mladá a úspěšná
Jana Olejníková,
manažerka oddělení
interní komunikace
ve společnosti Ahold
Vystudovala Podnikohospodářskou fakultu VŠE,
poté působila ve společnosti Siemens, v níž mimo
jiné vedla marketingové
a PR oddělení divize Komunikace. Od poloviny listopadu je odpovědná za
interní komunikaci ve společnosti Ahold, která provozuje síť prodejen Albert
a Hypernova.
economix
– 1 / 2009
Vystudovala jste Fakultu podnikohospodářskou na VŠE.
Podle čeho jste se rozhodovala při výběru vysoké školy
a oboru?
Mým dětským snem bylo
vystudovat veterinu, jako můj
strýc. Bohužel mi byla rozmluvena jako obor „těžký pro holky“. Proto jsem se rozhodla jít
ve šlépějích své starší sestry
a zkusit si přijímací zkoušky na
VŠE, na podnikohospodářskou
fakultu. Důležitou roli při výběru školy měly samozřejmě předměty přijímacích zkoušek – matematika a jazyky byly pro mne
tehdy bezproblémové předměty,
takže volba byla jednoduchá.
Splnilo studium vaše očekávání? Na které hodiny jste se
opravdu těšila, popř. na kterého kantora, který vás zaujal?
Můj názor se asi nebude lišit od většiny nově nastupujících studentů, když řeknu, že
jsem po gymnáziu chtěla především dále studovat, bavit se,
vyzkoušet život na vlastní pěst
a odjet z malého města do Prahy. VŠE se mi jevila jako ideální varianta, která mi všechno
výše uvedené splnila. Na bakalářském stupni studia mě bavily předměty věnované ekologii,
kultuře a národnímu hospodářství. Předměty naší třetí fakulty
mne oslovily až na inženýrském
stupni studia, a to předměty
z personalistiky, psychologie
a sociologie řízení firmy. Nejvíce ze všech mě ovšem zaujal předmět Sociálně manažerské dovednosti (tzv. SoMaDo).
Z dnešního pohledu bych řekla,
že zkušenosti z tohoto předmětu jsem v praxi velmi uplatnila.
Kurz se podobal spíše manažerskému školení než tehdy klasické výuce na VŠE. Měli jsme
možnost vyzkoušet si prezentaci před kamerou, cvičit vyjednávání apod. Nesmím zapomenout
ani na jazykovou výuku. Za to,
že dnes mluvím španělsky a stále se domluvím rusky, vděčím
svým profesorům z VŠE. Ráda
vzpomínám na pana Dr. Provazníka z katedry Psychologie a sociologie a na jeho kolektiv, pak
na celý kolektiv učitelů ruštiny.
V posledních letech stále více
studentů tráví léto v zahrani-
čí nebo se účastní různých výměnných pobytů. Máte zkušenost se studiem nebo delším
pobytem v zahraničí? Kolika
jazyky mluvíte?
V době studia na VŠE jsem
na žádný studijní pobyt nejela.
Vybrala jsem si to později, když
jsem strávila půl roku putováním
po cestách evropských, a loni
jsem odjela na čtyři měsíce do
Střední a Jižní Ameriky. Domluvím se běžně anglicky, španělsky a rusky. Nyní se pokouším
si oživit němčinu kvůli kamarádům z Německa a ze Švýcarska. Za svůj život jsem se učila
mnoho jazyků, např. francouzštinu, turečtinu, řečtinu, švédštinu a arabštinu. Vždy, když
se chystám jet na dovolenou, se
snažím naučit alespoň prvních
deset lekcí z jazykové učebnice,
abych uměla pozdravit, poděkovat a objednat si v kavárně kávu
a vodu. Arabštinu jsem se učila
v době, kdy jsem psala diplomovou práci na téma „Specifika obchodního jednání ve styku s islámskými státy“, a obrovsky mě
bavila.
Dozvěděl jsem se o vás, že
obdivujete kulturu Latinské
Ameriky a Španělska. Co vás
na těchto zemích nejvíc fascinuje?
Mám ráda španělskou kulturu, lidi, jídlo, krajinu, filmy,
hudbu, koně, tanec, jazyk... prostě všechno. Líbí se mi jejich
každodenní pohoda, ranní káva,
odpolední siesta a vztah v rodině. Nejraději si sednu v podvečer v Barceloně nebo jiném městě na kávu na náměstí a kochám
se lidmi kolem sebe. Na Španělech se mi líbí jejich otevřenost
a upřímnost – jedna z vlastností,
které mi v Čechách chybí. Latinská Amerika je láska „z jiného soudku“. Poprvé jsem do Mexika odjela na dovolenou před
šesti lety, projeli jsme ho téměř
celé a při té příležitosti navštívili
Guatemalu, do které jsem se zamilovala. Sopky, Mayové, indiánské kultury a „nedostatek turistů“. Tehdy jsem se rozhodla,
že se tam vrátím, a loni se mi to
na měsíc povedlo. Na latinoamerické kultuře mě fascinuje příroda, lidé, magický realismus. Se
španělštinou je cestování po Jižní a Střední Americe jednodušší, ale i s ní se můžete dostat do
úzkých. Například ve vysokých
horách a zapadlých vesnicích
Bolívie či Guatemaly se mluví
pouze místními indiánskými jazyky, což jen v případě Guatemaly je 28 mayských dialektů.
Pracovala jste již při studiu
v oblasti marketingu nebo
PR? Měla jste vždy jasnou
představu o tom, jak by vaše
zaměstnání po dokončení studia mělo vypadat?
Těsně před koncem školy
jsem pracovala v České informační agentuře, tam jsem měla
možnost být ve styku s novináři,
články, rešeršemi apod. Předtím
jsem pracovala v oblasti marketingového výzkumu a také jako
organizátor controllingových
akcí pro Controller Institut. Jasnou představu o své budoucí
práci jsem neměla. Věděla jsem,
že mě baví čeština, psaní, organizování akcí a práce s lidmi.
29
mladá a úspěšná
Jaké priority a cíle jste si stanovila při nástupu do funkce?
V Aholdu je mým hlavním
cílem pro tento rok zrevidovat
všechny naše komunikační toky
uvnitř společnosti a pokusit se je
zefektivnit.
Co byste poradila současným
studentům VŠE, aby byli
v profesním životě úspěšní?
Aby zkusili práci u nás! Myslím, že za profesním úspěchem
stojí hlavně to, že vás práce baví
a je pro vás stále výzvou.
Mluví se o dopadu světové
krize na českou ekonomiku.
Jak si stojí Ahold v prostředí,
které je v Česku vysoce konkurenční? Předpokládáte,
že by mohlo dojít k nějakým
konkrétním změnám v odvětví v důsledku krize?
Za celý finanční rok 2008 se
čisté tržby Aholdu v České a Slovenské republice zvýšily o 13,9
% a identické tržby vzrostly
o 3,2 %. Od srpna loňského roku
V čem tkví úspěch Albertu,
který získal již počtvrté titul
Supermarket roku? V paměti mi utkvěl slogan „věřte nízkým cenám“. Jak ho hodnotíte?
Supermarket roku je velkým
oceněním práce všech zaměstnanců prodejen. „Věřte nízkým
cenám“ je slogan a zároveň slib
našim zákazníkům, že v prodejnách Albert najdou široký sortiment zboží za ceny, které je
nenutí dělat kompromisy při výběru svých oblíbených výrobků.
Spolupracuje vaše společnost
také se studenty (kromě manuálních prací)? Myslíte, že
by se větší spolupráce mohla vyplatit? V úvahu přichází například forma spolupráce na projektech nebo záštita
bakalářských a diplomových
prací studentů.
Ahold spolupracuje se studenty vysokých škol jak z VŠE, tak
např. ČZU a dalších. Dvakrát
ročně pořádáme u nás v centrále v Butovicích Dny otevřených
dveří. Dále se prezentujeme na
studentských veletrzích, jako
jsou Career Days nebo Šance.
V rámci naší společnosti funguje i tzv. Summer Internship,
kde vybraní studenti pracují na
2–3měsíčním projektu a získávají zkušenosti přímo od odborníků z retailu. Možnost zpracovat u nás diplomovou práci pak
mají studenti, kteří absolvovali
Summer Internship nebo u nás
pracují. Talentované absolventy
hledáme prostřednictvím Management Trainee programu. Na
chodbách našich provozoven,
ať už je to centrála, distribuční
centra nebo i prodejny, můžete
potkat studenty, kteří u nás začínali v rámci některého studentského projektu nebo v prodejně
jako brigádníci.
Autor: Miroslav Mikéska
Sloupek
Tomáše
Vorla jr.
Když jsem byl menší, byly pro mne Vánoce vrcholem
roku. Těšil jsem se na dárky, sladkosti (míň už na
kapra), stromek, ozdoby, pohádky a vůbec všechno.
Postupem času a mého dospívání jsem si prošel obdobím, kdy mi Vánoce přišly jako totální komerce,
pak fází apatie, načež přišlo období smíření. Dnes
se na svátky těším hlavně proto, že budu doma s rodinou a že bude řízek. Ale i v době, kdy jsem považoval Vánoce za hloupost, jsem si je dokázal užít, a to
díky tomu, že můj tehdy malý bratr dokázal ze Štědrého večera udělat skvělou show.
Ona dětská naivita je pro
rodiče dvojsečná. Na jedné
straně je to prvek, který dokáže vykouzlit tu pravou sváteční atmosféru, na druhou
stranu tlačí na rodiče, aby dítěti dopřáli, po čem touží. Na
to konto bych vám chtěl povyprávět příběh, který se stal
minulé Vánoce v jednom českém městečku.
TV Prima před Vánocemi 2007 odvysílala reportáž
o krádeži v supermarketu.
Tři chlapci ve věku okolo patnácti let přistihli pracovníka
ochranky při krádeži. Všimli
si ho zejména proto, že se choval značně nervózně a vůbec
si nepočínal jako zdatný lapka. Svůj lup schoval pod bundou uniformy a vydal se směrem ke křoví, které lemovalo
parkoviště supermarketu, aby
zde nelegálně nabyté statky
uschoval a mohl si je při odchodu domů v klidu vyzvednout. Chlapci muže pronásledovali, zavolali policii a muže
usvědčili. Do této chvíle případ jasný a mou pozornost
by jistě neuchvátil. Vše se ale
změnilo v momentě, kdy policie zveřejnila seznam ukradených věcí. Muž zcizil dvě
másla, kilo mouky a jednu panenku Barbie. Dle mužových
slov měla být dárkem pro jeho
malou dceru a ostatní mělo být
použito na výrobu cukroví.
Případ je o to smutnější, že
jako zaměstnanec bezpečnostní služby musí být muž trestně bezúhonný, a je tak docela
pravděpodobné, že s ním jeho
zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr.
Tento případ mi dlouho leží
v žaludku a sám nevím, jak
s ním naložit. Zmíněného člověka neznám a nemíním soudit, co je ve skutečnosti zač.
Pokud ovšem budu uvažovat
pouze v rámci tohoto případu, vychází mi na jedné straně etické nerovnice zoufalý
muž, který udělal zoufalý čin
z jistě bohulibého důvodu, na
druhé straně však stojí litera
zákona a mravní kodex, který platí pro všechny bez rozdílu. V každém případě, krást
se nemá. Nakolik je ale tento
muž zločincem v pravém slova
smyslu, to nechám na posouzení čtenáři.
Buď jak buď, Vánoce vytvářejí lidé. A dokud budou
lidé hloupí, uvidí za Vánocemi pouze nucené veselí a stres
z nákupů. Chyba tedy není ve
svátcích samotných, ale v jejich pojetí. Onen zmíněný muž
byl snad opravdu jen zoufalý
či hloupý. Nenechte se proto prosím vyprovokovávat vánoční kampaní a vězte, že podstata Vánoc je v něčem docela
jiném. Jak já to ale budu jednou vysvětlovat svým dětem,
to sám věru netuším. Autor: Tomáš Vorel
– 1 / 2009
V prosinci minulého roku jste
se stala manažerkou interní komunikace ve společnosti Ahold. Jak funguje interní
komunikace ve firmě s 15 tisíci zaměstnanců?
Komunikace ve firmě je na
dobré úrovni, ale jako všude
i zde je prostor pro zlepšování. Ahold je v České republice
provozovatelem 300 prodejen
Albert a Hypernova, zároveň
má dvě velká distribuční centra a centrálu, která sídlí v pražských Nových Butovicích. Celkem pro nás pracuje zhruba 15
tisíc lidí, ke všem těmto pracovníkům musí včas dorazit zpráva,
která se jich týká, má vliv na jejich práci či na jejich pracovní
podmínky, ať už jsou to lidé na
pozici prodavače, skladníka či
manažera. Většina našich pracovníků v provozu při své práci
nepoužívá e-mail, to znamená,
že všechno důležité musí „unést
papír“, ale zároveň nelze prodejny či distribuční centra zahltit papírovou komunikací.
sledujeme nový trend – zvýšený
zájem zákazníků o zboží nabízené v tzv. promocích a o výrobky
naší vlastní značky Albert Quality, která nabízí stejnou kvalitu
jako tzv. značkové výrobky, ale
je minimálně o 15 % levnější.
Předpokládáme, že čeští spotřebitelé budou ještě více citliví na
cenu při zachování požadavků
na kvalitu nabízeného zboží.
economix
Poté přišla nabídka práce pro
Siemens v divizi Komunikace,
kde jsem nakonec zůstala takřka
osm let, zpočátku jako PR manažer, pak na pozici marketingové a PR ředitelky pro divizi.
30
Jindřichův Hradec
Fakulta managementu
se konečně dočká dostavby
economix
– 1 / 2009
Na podzim loňského roku
došlo na Fakultě managementu VŠE k významné
události. Byla zahájena
její několik let avizovaná
rekonstrukce a dostavba.
Celý projekt má na starosti tajemník fakulty Miroslav Malec, který nám poskytl informace o tom, jak
přestavba probíhá a co
nového nás čeká.
Budova, v níž Fakulta managementu sídlí, nebyla původně
určena pro potřeby vysoké školy (sídlil zde bývalý okresní výbor KSČ) a v mnoha ohledech
již nevyhovuje požadavkům pedagogů ani narůstajícímu počtu
studentů. Proto po několika letech vyjednávání o finančním
zajištění investice byla v listopadu loňského roku zahájena
první etapa rekonstrukce a dostavby. „Realizaci současné dodávky stavebních prací zajišťuje stavební firma Hochtief, a. s.,
a celá dostavba první etapy by
měla být dokončena 30. listopadu tohoto roku. Významným rysem celé přestavby je důraz na
bezbariérový charakter budovy,“ uvedl Malec.
V rámci první etapy bude
k původní budově přistavěn pavilon informačního centra (prosklená část budovy na vizualizaci). Ten vzniká nad místem
původního parkoviště, které se
rovněž rozšiřuje, a to o jedno
podzemní podlaží. Informační centrum bude mít čtyři patra.
Tajemník Malec k prostorovému
uspořádání informačního centra
dodává: „První patro bude patřit knihovně, která bude fungovat na úplně jiném principu, než
je tomu dnes. Studenti budou
moci sami procházet mezi regály a hledat své oblíbené autory a publikace. Ve druhém patře
bude prostor pro samostudium
a ve třetím vzniknou oddělené
kóje umožňující práci ve skupinách a počítačová studovna. V posledním, čtvrtém patře
vzniknou dvě učebny vybavené
moderní výpočetní technikou.
Kapacita těchto učeben bude 64
a 48 studentů.“ Zajímavostí je,
že obě učebny budou odděleny
posuvnou příčkou, takže v případě potřeby budou moci fungovat jako velká posluchárna
pro 112 studentů. Celková cena
první etapy včetně zabudované technologie a vybavení se
předpokládá ve výši 119 mili-
onů Kč (včetně DPH), samotná
stavba by měla stát 103 milionů
Kč. Náklady z 53 procent kryje
VŠE, zbytek (47 %) je financován ze státní systémové dotace.
Následně by měla navazovat druhá etapa dostavby, jejíž
dokončení je plánováno na rok
2012. Realizace druhé etapy nebude pro kolemjdoucího tak patrná. Nové prostory pro společenskou místnost, garsonky pro
hostující profesory a seminární
učebny s počítači vzniknou přístavbou jednoho patra nad pavilony B (křídlo budovy s nynější knihovnou) a C (hlavní křídlo
se vstupním vchodem). Kapacita počítačových učeben bude 24
a 34 studentů. Na místě nynější knihovny bude dostatek místa
pro tři přednáškové učebny (pro
99, 66 a 48 studentů). Malec
dodává: „Ve všech přednáškových učebnách budou do stolů
zabudovány zásuvky s elektrickým proudem pro napojení notebooků.“ Zastřešením nádvoří
a nynější studentské klubovny
vznikne prostorná dvorana s občerstvením. Druhou etapu by
chtěla VŠE financovat pomocí strukturálních fondů EU. Na
předpokládaných nákladech,
které by měly dosahovat výše
166 milionů Kč, by se VŠE
chtěla podílet patnácti procenty.
Jaká překvapení tedy na studenty v Jindřichově Hradci čekají? V rámci první etapy dojde
k rozsáhlé modernizaci knihov-
ny, v jejích studovnách budou
vytvořeny nové možnosti pro
týmovou práci, druhá etapa přinese, mimo jiné, prostornou
dvoranu s občerstvením. Dle
slov pana tajemníka: „Vybudování informačního centra, nové
knihovny, studoven a učeben
výrazně rozšíří možnosti výuky i samostudia, podstatně se
zlepší i kvalita života studentů,
pedagogů i návštěvníků včetně účastníků Univerzity třetího
věku z řad seniorů.“
Tajemník fakulty dále uvedl: „Další součástí projektu dostavby fakulty je i vybudování
a provoz Institutu managementu inovací, který bude špičkovým pracovištěm v oblasti managementu inovací v zájmu
urychlení přechodu ke znalostní
ekonomice včetně oblasti zdravotnictví. Fakulta managementu
VŠE by prostřednictvím tohoto
pracoviště mohla více rozvíjet
i spolupráci s praxí.“
Záměr vybudovat Institut
managementu inovací FM VŠE
je reakcí na stávající stav FM
VŠE, která disponuje širokým
spektrem odborníků, ale také je
odrazem celospolečenské poptávky, orientované na posílení
inovačního procesu, na podporu
ekonomického růstu a zároveň
i na inovativní přístupy k řešení řady sociálních, zdravotnických, ekonomických i ekologických problémů. Autor: Pavla Prokopová
31
Jindřichův Hradec
Odkud se takový grant vlastně
vezme? Jde o dotační program,
který má na starosti regionální
politika. Strategie regionálního
rozvoje České republiky je nyní
vymezena na období 2007–2013
a je rozdělena do osmi hlavních
bodů, z nichž si dovolím jmenovat dva, a to Cestovní ruch
a Kulturu, které jdou spolu ruku
v ruce. Zjednodušeně řečeno:
čím více opravených památek,
tím více turistů a tím více peněz
– a tak pořád dokola. Problém
není samozřejmě zdaleka tak prvoplánový, rekonstrukcí se nemyslí pouze oprava, ale i změna
využití památky a efektivnější
využití pro cestovní ruch.
Ale zpět k regionální politice.
Jejím prvořadým cílem je vytvoření podmínek pro odstranění
nebo alespoň zmírnění nadměrných rozdílů ve vývoji jednotlivých částí státu a dosažením
vyvážené regionální struktury
přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti národní ekonomiky
v mezinárodním měřítku. Zahrnuje opatření v první řadě napomáhající růstu stupně ekonomické aktivity v území, kde je
vysoká nezaměstnanost a malá
naděje na přirozený ekonomický růst, a na druhé straně opatření sloužící ke kontrole ekonomických aktivit v územích
s nadměrným růstem. Vždy
také dochází k meziregionálnímu přerozdělování. Mechanismus této redistribuce spočívá
v příjmech a výdajích státního
rozpočtu a rozpočtů regionální
správy. I pro turistický ruch je
ekonomická síla regionu důležitá – musíme si přiznat fakt, že
v celosvětovém měřítku je nejčilejší cestovní ruch v ekonomicky nejrozvinutějších místech.
V rozvinutých regionech je dobrá infrastruktura, kvalitní ochra-
na životního prostředí a samozřejmě i vysoká bezpečnost.
To je cíl i EU – regionální politika je v EU prováděna na několika úrovních: nadnárodní,
národní a regionální. Například
je nutno uhlídat, aby nedošlo
k vývoji takzvané dvourychlostní Evropy, obrazně řečeno, aby
některé méně vyspělé státy EU
economix
Také v letošním roce jsou
udělovány granty a zastupitelstvo Jihočeského kraje přispěje na péči o kulturní dědictví jižních Čech.
značně nepokulhávaly za ostatními a nedocházelo k dvojímu
vývoji. (K problematice dvourychlostní Evropy se v minulém
čísle Economixu vyjádřil v rozhovoru i Miloš Zeman). Regionální politika zaujímá velmi významné postavení nejen v rámci
hospodářské politiky EU, ale
i v rámci její celkové politiky,
což dokumentuje skutečnost, že
z hlediska finančních prostředků, vynakládaných na zabezpečení vlastních cílů, se dlouhodobě řadí na druhé místo – hned
za společnou zemědělskou politiku. Adresáti těchto prostředků jsou pochopitelně spokojeni.
Podle kritiků je to ovšem příliš
mnoho.
Konkrétně Jindřichův Hradec
uvolňuje ze svého rozpočtu finanční prostředky na podporu
organizací působících v oblasti sociálních služeb, zájmových
činností seniorů a zdravotně znevýhodněných a organizací s protidrogovými aktivitami. Účelové
dotace je možné čerpat v průběhu celého roku 2009 a může o ně
žádat i fyzická osoba poskytující nebo provozující tyto služby.
Funguje zde komunitní plán, jehož smyslem je zapojit veřejnost
do diskusí o sociálních službách
a umožnit jí, aby se mohla účastnit tvorby tohoto plánu.
V Jindřichově Hradci momentálně probíhají projekty realizované za podpory EU, jako například modernizace a přístavba
plaveckého bazénu, na který je
vyhrazeno necelých 18 milionů korun, rekonstrukce cyklostezek a také projekt Stavební
úpravy ulice Štítného v Městské
památkové rezervaci Jindřichův
Hradec, jenž by měl být dokončen letos v květnu.
Nezbývá nám než doufat, že
tyto projekty mine tržní (vládní)
selhání a všechny cíle se opravdu naplní a prostředky budou
vynaloženy efektivně. Předpokladem je, že orgány na místní
úrovni jsou s problémy daleko
lépe obeznámeny a i důsledky
nesprávných řešení většinou dopadnou na bedra zodpovědných
osob. Jaké to asi bývá s daleko
monstróznějšími projekty, řízenými centrálně, například z ministerstev? Autor: Lucie Cepáková
– 1 / 2009
Regionální rozvoj – šance pro města z jihu Čech
32
handicapovaní studenti
Středisko handicapovaných studentů funguje na
VŠE od roku 2007. Za dobu
jeho existence se počet
studentů využívajících služeb SHS zvýšil o polovinu,
což znamená, že se bariéry pro handicapované studenty úspěšně odbourávají. Co ale na takového
uchazeče čeká u přijímacích zkoušek? Může kvůli
svému handicapu očekávat nějaké úlevy nebo zvýhodnění?
Přijímací zkoušky
pro handicapované
studenty
economix
– 1 / 2009
Handicapovaný student se
musí nejdříve trochu pídit po informacích o tom, jakou podporu
může očekávat. Na hlavní stránce školního webu je přístup k informacím SHS přes odkaz Instituty, Centra. O činnosti sdružení
se může dovědět také ve dnech
otevřených dveří jednotlivých
fakult.
V kanceláři SHS v místnosti č. 35 NB jsou jim k dispozici
denně od 9 do 18 hodin ředitel
centra Martin Ctibor nebo student Václav Eliáš.
Pro zájemce o studium nabízí možnost „přijímaček nanečisto“, což představuje možnost
vyzkoušet si přijímací testy přímo ve středisku. Na základě výsledků může středisko pomoci
zajistit individuální přístup ke
zkoušce. Této možnosti využilo
v loňském roce sedm uchazečů,
pět z nich potom u testů uspělo.
Podle Eliáše není individuální přístup k handicapovaným
Středisko handicapovaných studentů
VŠE v Praze informuje
uchazečům vždy samozřejmostí: „Průběh závisí na domluvě
s fakultou. Když fakulta řekne,
že ne, my s tím nic neuděláme
a i handicapovaný student skládá zkoušky u nich.“ Jak dodává, dobré zkušenosti má středisko například s přístupem FFÚ
a FPH. Vždy ale záleží na ochotě jednotlivých fakult a v této
oblasti je možné ještě mnohé
zlepšit. FIS povoluje individuální přístup především u sluchově
a zrakově postižených, uchazeči
na mechanickém vozíku obvykle vykonávají přijímací zkoušku
běžnou formou.
Ostatní uchazeči s postižením
zraku nebo sluchu mohou dostat
zadání testu upravené pracovníky SHS, fakulta jim může ponechat na zkoušku až dvojnásobek
běžného časového limitu.
Jiná situace je u Národohospodářské fakulty, která přijímá
studenty na základě výsledků
Národních srovnávacích zkoušek společnosti Scio. Je tedy
potřeba požádat o individuální přístup přímo tam. Jak Scio
informuje na svých webových
stránkách, tito studenti mají
možnost skládat zkoušky téměř ve všech obvyklých termínech na odborných pracovištích
v Praze, Brně nebo Ostravě.
Věřme tedy, že také v letošním
roce se podaří sítem přijímacích
zkoušek projít i studentům, jimž
jejich handicap již nemusí komplikovat přístup k vysokoškolskému vzdělání.
Autor: Pavlína Škromachová
Ve středu 4. února 2009
úspěšně ukončila bakalářské
studium na Národohospodářské
fakultě VŠE v Praze zrakově
handicapovaná studentka Marta Osersová. Jejím oborem bylo
národní hospodářství. V magisterském studiu si vybrala obor
ekonomika a správa životního
prostředí. K tomuto tématu se
vázala i bakalářská práce, která
se zabývala ekonomickou analýzou přeshraničního pohybu
odpadů. Jde o významný osobní
úspěch, ale také o úspěch Střediska handicapovaných studentů jako významného partnera při
překonávání obtíží a překážek,
které každý handicap přináší. Autoři:
Václav Eliáš,
Vladimír Štípek
handicapovaní studenti
33
Pod
křídlem
noci
Restaurant Pod křídlem noci
Národní 10, 110 00 Praha 1
tel.: +420 224 951 741
www.podkridlemnoci.cz
economix
Do poslední chvíle jsem netušila, kam to
vlastně půjdeme na večeři, ale překvapení
stálo za to! Restaurace je rozdělena do dvou
částí – takzvané světlé a tmavé. Ve světlé části jsme byli pohledným a milým číšníkem seznámeni se základními pravidly restaurace,
vybrali si menu a poté přišel ten netrpělivě
očekávaný moment – vstoupili jsme do tmy.
Byla jsem velmi nejistá a při cestě k našemu
stolu jsem se držela naší číšnice jako klíště.
Měla velmi příjemný hlas, který byl v tu chvíli pro mě záchytným bodem a určitou jistotou.
Průběh večeře se vydařil. S polévkou jsem
problém neměla, ale druhý chod už byl zajímavý – objednala jsem si totiž pečenou
kachnu se zelím. Nejen že jsem při nabírání sousta měla zpravidla prázdný příbor, ale
ani hledání patřičných komponent na talíři
nebylo jednoduché. Po několika marných
pokusech jsem to vzdala a jedla rukama. To
nemluvím o moučníku – banánu v čokoládě
se zmrzlinou. Z toho jsem měla hrůzu, že si
zašpiním obličej a hlavně oblečení. Naštěstí to dopadlo dobře, žádná újma na majetku restaurace ani mém se nekonala. Opravdu jsme se nasmáli, je to pro mě zážitek na
celý život. U stolu nás bylo celkem pět. Po
večeři jsme si navzájem vyměnili zkušenosti se stolováním a uklidnilo mne, že ani pro
jednoho z nás, kromě mého nevidomého kamaráda, to nebylo vůbec snadné.
Takovouto cestou si člověk uvědomí, co
má, a přiblíží se mu svět tmy. Většina ji chápe jako něco strašného, jako odsouzení k doživotní beznaději. Ale opak je pravdou. I ve
tmě se dá žít plnohodnotný život. Vždy záleží jen a jen na nás. Bariéry stavíme my, zdraví lidé. Návštěvu této restaurace doporučuji
všem. Nejen že se dobře najíte, ale poznáte něco nového. Něco, co vás může sblížit
s ostatními. Autor: Ing. Martina Vahalíková,
EKF VŠB-TU Ostrava
– 1 / 2009
V restaurantu Pod křídlem noci
vstoupíte do světa naprosté tmy
a vlastních emocí. V létě minulého
roku jsem navštívila svého nevidomého kamaráda v Praze, kde jsem
strávila příjemný čas se spoustou
zážitků, na které hned tak nezapomenu. Jedním z nich byla návštěva
restaurace Pod křídlem noci.
34
zahraniční student na VŠE
Zahraniční student STEFAN KATEV
economix
– 1 / 2009
Stefan pochází z Bulharska. Na
VŠE studuje Fakultu mezinárodních
vztahů, za obor si vybral mezinárodní obchod. Nyní je ve 3. ročníku.
I když v České republice prožil celý
svůj „uvědomělý život“, přesto není
jeho pohled zatížen „českou realitou“ a zjistit jeho názory může být
obohacující pro nás všechny. Mimo
jiné se dočteme, jak se dívá na zpodobnění Bulharska v díle Entropa
výtvarníka Davida Černého.
V České republice jsi již delší dobu.
Mohl bys přiblížit okolnosti svého příjezdu do ČR? Co tomu předcházelo?
Proč jste si vybrali právě ČR?
Do České republiky se přistěhovala celá
naše rodina v roce 1994. Předcházel tomu
však spletitý sled událostí. Pád komunismu
znamenal pro bulharskou ekonomiku drtivý dopad. Mnoho lidí nemohlo najít práci
a podobný byl i případ mých rodičů, kteří
právě dokončili vysokou školu. Přes kontakty se podařilo otci najít práci na ambasádě, kde pomáhal vyřizovat víza zájemcům o práci v zahraničí. Zde si uvědomil,
jak velká je poptávka po přepravě do zahraničí, a tak v roce 1992 založil společnost Katev Travel & Commercial, která
zprostředkovává pravidelnou autobusovou
dopravu do Bulharska dodnes. Naneštěstí se sociální i ekonomická situace v Bulharsku stále zhoršovala, proto rodiče usoudili, že bude lepší, když jejich děti budou
vyrůstat v České republice, kde byla situace podstatně lepší. Důvodů, proč si rodiče
vybrali zrovna Česko, je více. Moje matka vystudovala slovanskou filologii, takže
uměla češtinu, která je navíc jako slovanský jazyk bližší bulharštině než například
němčina, neboť další varianta byla usadit
se v Německu. Dalším důvodem, který nejspíš o všem rozhodl, bylo snazší vyřízení
dokladů k pobytu v České republice než
v sousedním Německu.
Mohl bys stručně popsat město, odkud
pocházíš?
Narodil jsem se v Sofii a jako město se kráse Prahy nevyrovná, ale vždycky
se tam rád vracím, především kvůli krásným vzpomínkám z dětství. Město se pyšní bohatou historií, protože bylo založeno už kmenem antických Thráků, kteří mu
také dali původní název Serdica. Dnešní
vzhled centra pochází z počátku 20. století, kdy se formovala novodobá republika. Komunistický režim po sobě také zanechal znatelné stopy, neboť město je
obklopené nepěknou a zchátralou betonovou džunglí, která velmi kazí image Sofie.
Dominantou města je hora Vitoša. Nejvyšší vrchol Černý vrch se tyčí nad Sofií ve
výšce 2290 metrů a k lanovce se dá dojet
z centra tramvají, což je taková kuriozita. Město je známé také svými minerálními prameny, zde se údajně léčila byzantská princezna Sofia, po které nese město
své současné jméno. Město je dále známo
svým bouřlivým nočním životem – a budete-li mít štěstí na dobrého průvodce, určitě
se nudit nebudete.
V Praze jsi studoval střední školu a teď
pokračuješ na VŠE. Je výběr naší ško-
zahraniční student na VŠE
35
ly náhodný nebo jsou v tom rodinné kořeny?
Otec je architekt, máma filoložka, ale
oba jsou podnikatelé, takže jsem se rozhodl
spíše z praktických důvodů. Obor mezinárodní obchod jsem si vybral, protože mým
velkým koníčkem jsou jazyky, které se zde
vyučují na slušné úrovni.
Studuješ mezinárodní obchod. Chtěl by
ses jednou věnovat něčemu s bulharskou
tematikou, třeba v rámci velvyslanectví,
nebo míříš úplně jinam?
V budoucnu se vidím na vyšším postu ve
velké nadnárodní české společnosti v Bulharsku, jako například ČEZ. Práce na velvyslanectví mě také láká, ale konkrétně
jsem o tom ještě nepřemýšlel. V současné
době je mou prioritou dokončit navazující
magisterské studium na naší škole.
Vzhledem k tomu, že jsi v ČR už dlouho,
co se v tvém životě změnilo? Přece jen
mentalita českých a bulharských lidi je
trochu jiná.
V České republice žiji celý svůj uvědomělý život, takže si nedokážu představit,
jak by to vypadalo, kdyby tomu tak nebylo.
Přesto si naše rodina zachovala bulharské
tradice. Rodiče nás se sestrou vždycky učili být pyšní na naše předky, oba mluvíme
i píšeme bulharsky, takže můžu směle říct,
že mentalita obou národů je značně odlišná, především kvůli historickým, ale i náboženským rozdílům. Pravoslaví převládá
u 80 procent bulharského obyvatelstva, což
přináší odlišné tradice a zvyky. Co mi dal
dlouhodobý pobyt v Česku, je kulturní nadhled. Přece jenom zde budu vždycky cizincem, ale v Bulharsku nebudu nikdy doma,
takže to s sebou nese i určitá negativa.
Žiješ s rodiči v Praze. Nemrzelo tě někdy, že tím přicházíš o kolejní život studentů?
Mám spoustu kamarádů z kolejí, tak mi
Setkal ses někdy například s diskriminací?
Ano, bohužel jsem se s ní setkal na základní škole. Ve třídě jsme shodou okolností byli čtyři Bulhaři a někteří spolužáci,
kteří sdíleli extremističtější názory, často šikanovali mého kamaráda. Mám na to
špatné vzpomínky. Naštěstí jsem se nikde
jinde s diskriminací nesetkal.
Jaké jsou tvoje vztahy ve škole se studenty a učiteli?
S učiteli jsem nikdy neměl problém,
vždycky jsme našli společnou řeč, takže
jsem s výukou naprosto spokojený. Mezi
studenty jsem našel hodně kamarádů, se
kterými se často vídáme po škole. Mně
osobně vyhovuje, že jsme mezinárodní komunita, díky čemuž jsem našel kamarády
ze všech koutů Evropy.
Co tě zlobí na naší škole? Jak by se dal
zlepšit přístup učitelů vůči zahraničním
studentům, případně co bys ty sám uvítal?
Mnoho lidí si stěžuje, že výuka je strašně
neosobní kvůli obrovskému počtu studentů
na škole. Podle mě nás to však lépe připraví na realitu, až školu opustíme. Můj názor
je, že se tak studenti naučí lépe dbát o svoje záležitosti a být více soběstačnými. Jinak se ke mně učitelé vždycky chovali jako
k českému studentovi. Nemám postřeh,
zda se jejich přístup liší k těm zahraničním.
Co mi přijde na našem oboru líto, je, že se
kvůli obrovskému počtu lidí těžko vytvoří kolektiv. Na druhou stranu člověk pozná
více lidí, takže to záleží na jeho schopnosti
komunikace s lidmi.
V poslední době je aktuální neshoda
mezi ČR a Bulharskem kvůli plastice,
kterou ČR umístila v Bruselu v rámci
svého předsednictví EU. Jak to vnímáš
ty jako Bulhar žijící v ČR?
Mě plastika osobně velmi urazila. Nejspíš jsem nepochopil, co přesně měla symbolizovat či na co měla poukazovat. Chápu, že to někomu může připadat vtipné,
ale můj názor je, že se nehodí na mezinárodní úroveň. Jsem zastáncem svobody slova a myslím, že kdyby to pan Černý vyvěsil někde na Václavském náměstí,
nebylo by to tak urážlivé. Tím, že to spadalo pod záštitu České republiky, šlo podle mě o velkou ostudu. Navíc se pan Černý
za své dílo omluvil, což by podle mě neměl udělat žádný seriózní umělec. Souhlasím s názorem, že umění má provokovat,
a tím, že vzbudilo emoce, ať už kladné či
záporné, dokazuje, že svou úlohu splnilo.
Nesouhlasím s úsilím bulharských politiků
plastiku znázorňující Bulharsko odstranit,
protože jako právoplatný člen bychom si
tu ostudu měli vypít společně s ostatními
členskými zeměmi. Místo toho by se nad
tím měli zamyslet, protože plastika poukazuje, i když nevhodně, na to, co si o Bulharsku myslí zbytek Evropy. Doufám, že
se jednou dožijeme dne, kdy se Bulhaři nebudou muset stydět za svou zem či za své
politiky a umělci nás budou vidět jinýma
očima. Autor: Jana Lysáková
– 1 / 2009
Jak často se vracíš do Bulharska?
Díky firmě rodičů jsem s cestováním do
Bulharska neměl nikdy problém. Alespoň
jednou ročně se tam vypravím – vidět blízké, v létě pak k moři. Poslední tři roky jsem
založil s kamarády tradici silvestrů v Sofii,
protože se tam pořádají neuvěřitelné novoroční oslavy.
některé výhody kolejního života neušly.
Rodiče mě navíc v ničem neomezují, takže
jsem toho nikdy nelitoval.
economix
U studentů VŠE je obvyklý velký zájem
o zahraniční stáže. Chystáš se také zažádat si o stipendium? Kam bys chtěl vyrazit?
Ano, přemýšlel jsem o zahraniční stáži
a pokusím se dostat někam do Španělska.
Zaprvé mě velmi láká tato země, zadruhé
si chci vylepšit španělštinu, kterou mám
strašně rád. Dále jsem přemýšlel o Edinburghu, protože to město miluju, případně
zvažuji skandinávské země.
36
na baru s...
economix
– 1 / 2009
Winter
Ave Zoli
americká
kněžna Libuše
Ženy slovanského původu mají
zvláštní kouzlo. Stejné je to i u krásné herečky Winter Ave Zoli. Je talentovaná a ambiciózní. Možná podobná byla i kněžna Libuše, kterou
bude Winter hrát v novém filmu The
Pagan Queen režiséra Constantina
Wernera.
Mluví a píše se o vás jako o americké
herečce českého původu. Jak se sama
vnímáte?
Narodila jsem se v Pensylvánii, ale můj
otec je Slovák. Moje babička za námi cestovala a já na Slovensko, takže jsem se rychle
naučila mluvit slovensky. Když mi bylo jedenáct, odstěhovala jsem se s rodiči do Prahy. I když jsem Američanka, vždy jsem se
cítila jako Českoslovenka.
Narodila jste se ve Spojených státech,
žila v Čechách a nyní jste zpět v USA.
Kde se tedy cítíte nejvíce doma?
Teď bydlím v Los Angeles a tam se mi
hrozně moc líbí. Je tam moře, slunce a hory.
Na druhou stranu se cítím jako doma, když
jsem v Praze. Strávila jsem tady skoro patnáct let a pořád tady mám rodinu. Je těžké
říct, kde je to lepší, protože obě místa mi vyhovují.
Jak dlouhou dobu jste vlastně strávila
v Čechách? Jak často se sem vracíte?
Vracím se vždy na svátky, a když tady
mám práci, což je docela často, jsem tady
asi dvakrát do roka. Zrovna teď jsem dostala práci na americkém krátkém seriálu, který
se tady bude točit.
Co se vám na životě v Čechách líbilo
a na co byste si naopak nezvykla?
Vždy se mi líbila historie a krása Prahy.
A taky se mi líbí, že můžu všude pěšky nebo
metrem. V Los Angeles jsem pořád v autě!
Nevím, jestli je něco, na co bych si nemohla zvyknout. Jsou to samozřejmě maličkosti, jako třeba moje oblíbené potraviny v Los
Angeles, Whole Foods nebo některé obchody, kam chodím nakupovat. Anebo knížky,
ale to se dá vždy nějak vyřešit... třeba nakupovat přes internet.
Mluvíte velmi dobře česky. Jak si udržujete aktivní znalost češtiny?
Mluvím pořád slovensky s babičkou
a s dědou. Také mám kamarády z Čech v Los
Angeles. A samozřejmě když jsem v Praze.
Nikdy bych si nedovolila ztratit moji češtinu.
Jak jste se dostala k herectví? Byl to váš
dětský sen?
Když jsem byla malá, vždy jsem chtěla
být baletka. Chodila jsem na tanec a taky
na zpěv. Když jsem ale začala hrát v divadle
ve škole, tak jsem hned věděla, že to nejspíš
bude moje budoucnost. Od třinácti let jsem
začala hrát profesionálně.
V loňském roce jste nedaleko Prahy
natáčela film The Pagan Queen, který
je inspirován legendou o kněžně Libuši a zachycuje mytické počátky vlády
Přemyslovců v Čechách. Ztvárnila jste
v něm postavu kněžny Libuše. Byla to
vaše první hlavní role?
Byla to moje první hlavní role ve filmu.
Měla jsem trému už měsíc před natáčením.
Měla jsem strach, jestli režisér neudělal chybu, když mě vybral. Ale taky jsem věděla, že
do toho dám celé své srdce a duši...
Máte už za sebou řadu filmových i seriálových rolí, uveďme například filmy
Liga výjimečných, Česká spojka (Bad
Company), Princ a já, Hellboy nebo seriál Zjevení. Na která natáčení vzpomínáte nejraději?
Musím říci, že nejvíce jsem si natáčení
užila, když jsem hrála Libuši ve filmu The
Pagan Queen. Byla to opravdu krásná zkušenost, na kterou nikdy nezapomenu.
Mnoho filmů, ve kterých jste hrála, se
37
na baru s...
kových rolí jako ve filmech Tristan a Isolda
a The Pagan Queen. Cítím se asi nejpohodlněji v právě takových filmech.
Z doby, kterou jste strávila v Čechách,
pravděpodobně znáte nějaké české filmy. Patří některé z nich mezi vaše oblíbené?
Nevím, který český film bych uvedla jako
nejoblíbenější, ale mám strašně ráda Miloše
Formana jako režiséra. Moc bych s ním jednou chtěla pracovat.
Jaké máte plány do budoucna? Chcete
zůstat u herectví?
Naučila jsem se, že plánovat budoucnost
se moc nedá. Jistě mám nějaké cíle, kterých
bych chtěla dosáhnout. Chci se nadále věnovat herectví, zatím mě to hrozně baví. Chtěla bych hodně cestovat a užívat si prostě života... jsem teď šťastná, zdravá a jdu si za
svými sny. Autor: Betka Kuchařová
– 1 / 2009
Inzerce
economix
částečně natáčelo v České republice,
vznikly v české koprodukci nebo jste se
v nich setkala s českými herci. Myslíte
si, že to nějakým způsobem souvisí s vaším českým původem?
Nevím, jestli to souvisí s mým českým
původem. Spíš ty filmy byly americké, takže si myslím, že ne. Ale určitě mi to pomohlo s Libuší... Ne, že jsem dostala tu roli jen
kvůli tomu, že jsem Češka (castingy byly
v Londýně, New Yorku a Los Angeles), ale
myslím si, že to, že mám české kořeny, mi
pomohlo se s Libuší lépe ztotožnit.
Jaké pro vás bylo hrát Libuši, která je
považována za matku českého národa?
Jak jste se na roli připravovala?
Byla pro mě velká pocta hrát Libuši. Četla
jsem o ní vše, co jsem mohla, včetně všech
příběhů o Šárce a Vlastě. Hodně jsem o Libuši přemýšlela, jaká to byla žena. Chtěla
jsem ji ztvárnit jako statečnou, moudrou
a silnou, ale taky duchovní, jemnou a citlivou. Všechny tyto vlastnosti jsou u ní v krásné rovnováze.
Kromě filmu The Pagan Queen jste se
objevila také ve snímku Tristan a Isolda, kde je příběh rovněž založen na pověsti. Mají pro vás tyto filmy nějaké
zvláštní kouzlo? Dalo by se říct, že jsou
si v něčem podobné?
Určitě se dá říct, že historické příběhy
mají své kouzlo. Ráda bych dostala víc ta-
38
Turecko:
Pohled
do kultury
economix
– 1 / 2009
V létě se mi naskytla výborná příležitost zajet si na pět týdnů do Turecka.
Nešlo by o nic tak výjimečného, pokud bych jela jen na dovolenou slunit
se na pláže a užívat si prvotřídních
diskoték. Můj výlet začal na severozápadě Turecka, kde jsem mohla
bydlet v turecké rodině. Považuji to
za nejlepší recept, jak poznat tamní
způsob života, zvyky a kulturu.
Než ale začneme cestovat, krátce si zemi
představíme. Turecko má strategickou polohu, a možná proto je tak rozmanité. Hraničí s Gruzií, Arménií, Ázerbájdžánem, Íránem, Irákem, Sýrií, Řeckem a Bulharskem.
Z jihu ho omývá Středozemní moře, ze západu Egejské moře a ze severu Černé moře.
Na ploše 780 580 kilometrů čtverečních žije
přes 70 milionů obyvatel. Kromě krásných
písčitých pláží a početných vodopádů zaujímají velkou část povrchu země hory. Nejvyšší hora Velký Ararat je vysoká 5137 metrů. Současným prezidentem je Abdullah
Gül, premiérem Recep Tayyip Erdogan.
Po tak rozlehlé zemi se nejlépe cestuje
autem. Netřeba dodávat, že u cestovní kanceláře lze objednat autobusové zájezdy, ale
pokud nemáte rádi cestování ve skupinkách,
tak doporučuji jezdit ve vlastním. Existují
tedy další dvě možnosti – půjčit si auto nebo
jet vlastním. Já jsem zvolila druhou možnost. S přestávkou na spaní cesta z Česka
do severního Istanbulu zabrala něco přes jeden den.
cestopis
PŘÍJEZD DO RODINY
Rodina, ke které jsem měla namířeno,
žije ve městě Yalova na břehu Marmarského moře. Žije v něm téměř 71 tisíc obyvatel
a je to hlavní město stejnojmenné provincie. Trajektem z Istanbulu se tam dostanete
zhruba za 40 minut. V centru města panuje
chaos, ale já jsem naštěstí bydlela v horách.
V rodině se mi moc líbilo. Od našich rodin
se tolik nelišila. Možná to bylo tím, že sice
byla muslimská, ale nepraktikující. Ženy
nenosily šátky, ba dokonce to rodina zavrhovala. Vepřové ochutnali a rádi se napili.
Modlení pětkrát denně se neuskutečňovalo.
součást Evropy než Asie. V současnosti se
podle průzkumů dělí turecká populace na
dvě poloviny. Jedna je velmi liberální a náboženství nepraktikuje v silné míře. Patří
sem však také ortodoxní věřící, kteří v jinak islámském státě (sunnité) tvořící početnou skupinu. Tato liberálnější polovina žije
většinou ve velkých městech jako Istanbul,
Ankara nebo Izmir (Smyrna). Pravidla jsou
v daném případě velmi volná. Šátky dokonce, jak jsem již zmínila, někteří striktně odmítají. Pro dívku není problém si vyjít v minisukni a celkový vztah mužů a žen je stále
rovnocennější.
Druhá polovina země patří k pravici až
extrémní pravici. Jejich snahou je zapojit
náboženství co nejvíce do běžného života.
Příkladem je město Konya nebo část Istanbulu Eyüp. Rozpolcenost však není jen záležitostí dnešní generace. Střet radikálního islámu, mírného islámu a křesťanství sahá už
do dávné minulosti. Uveďme třeba istanbulskou gigantickou stavbu Hagia Sofia. Tento kolos byl původně postaven na troskách
křesťanských kostelů. Po ničivém požáru
nechal císař Justinián chrám opět postavit,
a to v kolosálním stylu. V roce 1453 ale dobývá Istanbul Mehmed II. Dobyvatel a ten
přeměnil chrám v mešitu. Zlaté mozaiky Ježíše a Panny Marie jsou zde však k vidění
dodnes, protože tato slavná křesťanská díla
byla „jen“ zabílena. Od roku 1923 už přichází turecký hrdina Mustafa Kemal zvaný
Atatürk a Hagia Sofia se stává muzeem. Ještě dnes se extrémní pravice snaží o obnovení
mešity, ale brání jí v tom ortodoxní menšina
a také negativní ohlasy z Evropské unie.
NÁBOŽENS T VÍ:
DVOJÍ T VÁŘ
Turecko je v tomto ohledu hodně tolerantní, možná proto se spíše považuje za
KUCHYNĚ
Vraťme se ale k rodině. První, co vás praští
do očí, je soudržnost rodiny. Schází se velmi často a málokdy se stane, že sedíte u ve-
Turek. Jde o mléčný zakysaný nápoj, který
je trochu slaný a mírně okořeněný. Pokud
vám chutnají mléčné výrobky, tak doporučuji. Na začátku jsem si nedokázala představit, že budu pít zakysané mléko třeba k masu
s hranolky, ale jakmile si člověk zvykne, je
to velmi osvěžující, především během léta.
ZVYKY
Zvyků a tradic existuje nepřeberné množství. Vybrala jsem ale jeden, který mi moc
k srdci nepřirostl, přesto je to tradice. Na začátek musím podotknout, že v dnešní době
už tato tradice umírá, ale i tak jsem jí byla
svědkem. Jde o zvyk zvaný sunnet. Jakmile
chlapec dospěje do věku deseti let, následuje rituál obřízky. Jak jsem říkala, v dnešní
době už se to moc nepraktikuje a chlapec se
obřízne ihned po porodu. Některé rodiny si
to však přejí takhle. Jsou dva způsoby: buď
lze rituál provést v nemocnici, nebo doma.
Osobně jsem se účastnila druhého případu.
Pro rodinu je to velká událost. Chlapec se
nejdříve převleče za prince a projíždí v troubícím nazdobeném autě po městě. U nás by
si člověk mohl myslet, že se někdo žení či
vdává. Po příjezdu už doma čekal lékař, který chlapci místo umrtvil. Dříve se to ani neumrtvovalo. Chlapce povzbuzuje a drží vybraný rodinný příslušník. Během celého
procesu zpívá muslimský zpěvák z koránu.
Chlapec si prožije svoje, na druhou stranu se
také cítí dobře, protože se z něho stal muž.
Po zákroku se podává maso s rýží a ayranem. Odpoledne je určeno odpočinku, jelikož večer je čas velké oslavy. Chlapec sedí
na trůně a ostatní pijí, jedí a tančí.
Avšak rozhodně se nenechte mým předchozím odstavcem nějak vylekat. Každá
země má své zvyky a Turecko nestojí jen
na rituálu obřízky. Rok od roku je Turecko vyspělejší, i když pořád jsou vidět velké mezery. Pro Evropany je určitě příjemný
Istanbul nebo slunečný jih s městy Antalya,
Alanya nebo Belek. Turecká riviéra je určena pro turisty. Pětihvězdičkové hotely
jsou naskládané na sobě, obsluha je prvotřídní, ulice jsou čisté a noční zábava nezná
mezí. Spousta známých dýdžejů pochází
právě z Turecka. Pokud máte rádi historii
a poznávání kultury, doporučuji sever a západ – Istanbul, Izmir. Jih je spíše na odpočinek. Nevládne tu takový chaos. Přesto si
nemyslete, že tureckou riviéru tvoří jen pláže a hotely. K prohlídce jsou tu krásné vodopády nebo historický amfiteátr. Turecko
je velmi bohatou zemí i na antické památky
– stačí jmenovat Tróju, Efesos a Milét. Nebojte se objevovat, a pokud budete mít příležitost, je krásné se podívat každé kultuře
i pod pokličku. Autor: Pavlína Máčalová
economix
čeře sami. I když nebydlí ve stejném městě,
najdou si čas a minimálně jednou do týdne si posedí nad vínkem a chutným jídlem.
Kuchyně je další výbornou vizitkou Turecka. Sama jsem se do ní zamilovala a často si
něco z ní připravím. Není nijak složitá. Vepřové maso v podstatě v Turecku neseženete.
Jedí velmi často kuřecí, hovězí nebo jehněčí a samozřejmě ryby. Snad nejznámější je
kebab nebo pak více kořeněné mleté maso
köfte. Jako přílohu si dopřejí chleba ekmek,
rýži nebo hranolky. Doporučuji rýži, protože je připravena poněkud jiným způsobem,
než jsme obecně zvyklí. Před zalitím rýže
vodou ji krátce opraží na másle. Další specialitou jsou zeleninové saláty, které jsou
často z opečené zeleniny na olivovém oleji nebo z čerstvé zeleniny s bílým jogurtem.
Mimochodem bílý jogurt jedí snad ke všemu. Co se pití týče, tak z nealkoholických
nápojů jsou tradiční ovocné šťávy, černý čaj
a káva. Černý čaj se připravuje ve speciální dvojité konvičce. V jedné je horká voda
a ve druhé čajový koncentrát. Koncentrátu se dává do speciální skleničky jen málo
a dolije se horkou vodou. Nepijte samotný
koncentrát, je velmi hořký. I s horkou vodou je čaj stále velmi silný a je potřeba ho
hodně osladit.
Uvařit kávu je také velmi zdlouhavý rituál. Česká představa o turecké kávě spočívající v zalití kávy horkou vodou je velmi
mylná. Kávu je potřeba několikrát převařit
a míchat. Rozhodně to není nápoj pro lidi
s vysokým tlakem.
Nezapomínám ani na alkohol, který je
všude k dostání. Tradičním nápojem je raki,
neboli anýzová pálenka. Ředí se vodou a ledem, aby se vytvořila bílá dobrota. Přezdívá
se tomu „lví mléko“. Když už jsme u toho
mléka, málem bych zapomněla na ayran.
U jídla si tento nápoj neodpustí snad žádný
– 1 / 2009
39
cestopis
40
sport
Nordické nože na Lipně
Poslední dobou si na nás „Děda Mráz“
trošinku zasedl, nemyslíte? Začalo to
zavřením kohoutků a pokračovalo to
nízkými teplotami pod nulou, za které by se nemusela stydět ani daleká
Sibiř. Má to však i své světlé stránky,
obzvláště pro nás bruslaře. Ve zkratce: všemožné ledové plochy vydržely
dlouho zamrzlé. V takových podmínkách stojí za to vyrazit na Lipno!
V lednu jsme se s kamarádem Vaškem
z Českých Budějovic rozhodli na vlastní
kůži zažít krásu mrazivého počasí. „Budějce“ (jak se u nás na jihu říká) totiž leží nedaleko naší největší vodní nádrže Lipno, která bývá v zimě pokrytá silnou vrstvou ledu.
Dá se po něm dokonce jezdit i autem, a proto poskytuje ideální podmínky jak pro běžkaře, tak pro bruslaře. Stačí vyrazit v sedm
hodin ráno autem a v osm už stojíte na ledě.
Z Prahy to trvá asi dvě a půl až tři hodiny.
Na zamrzlé ploše Lipna se rozprostírá desetikilometrový upravený pruh ledu široký
šest metrů, který spojuje obce Lipno nad Vltavou a Frymburk. Tato dráha je pravidelně
upravována a na začátku února po oficiálním měření byla údajně prohlášena za nejdelší bruslařskou dráhu na světě. Se svými
10 922 metry je opravdu monstrózní. V přístavu Lipenské Maríny je možné si zapůjčit vybavení v podobě bruslí, nordických
nožů a vyprošťovacích bodců, vše v rozličných velikostech a dobré kvalitě. Stejně
tak jsme učinili i my, když jsme neodolali
dlouhým nordickým nožům, které disponují
vázáním Rotafella a Salomon a dají se jednoduše připevnit na vlastní klasické (či skatové) běžkařské boty. Tento typ bruslí disponuje dvojnásobně delšími noži než klasický
a díky volné patě umožňuje delší skluz a zároveň větší požitek z jízdy. Svým způsobem
se blíží závodnickým bruslím.
Vzhledem k tomu, že oblast Lipna se stala v poslední době velmi oblíbenou, a to nejen pro Nizozemce, je dobré si trochu přivstat. Během slunečných víkendů navštíví
tuto dráhu kolem 3000 lidí nejen rekreačních či náhodných bruslařů, ale dokonce i
závodníků.
Počasí nám přeje, a tak vyrážíme na první okružní jízdu. Myslím, že severská ocel
byla dobrá volba. Nabroušené brusle se jemně zařezávají do ledu a výborně drží stopu,
která je dlouhá někdy i přes osm metrů. Na
cestě začínáme potkávat první nadšence a
také první občerstvení, kterých je několik
dokonce přímo na ledě. Pokud se zastavíte, můžete posedět a dát si teplý čaj, punč
nebo třeba gulášovou polévku. Vše za přijatelné ceny.
Dokončujeme čtvrtý a poslední okruh,
tedy celkem 40 kilometrů, přibližně za tři
hodiny i s krátkým posezením. Pokud bychom nemuseli zpátky do Budějovic na
oběd, bylo by možné jezdit klidně celý den.
Pro nás jsou však najeté kilometry dostačující výplní sobotního dopoledne, a tak nasedáme do auta a vyrážíme zpět do královského města Přemysla Otakara II.
Na závěr bych chtěl vypíchnout několik
důležitých věcí. Je dobré sledovat počasí
a aktuální stav ledové pokrývky. Přestože
je půjčovna v Lipně nad Vltavou otevřena
sedm dní v týdnu, je dobré přivézt si s sebou
vlastní nabroušené vybavení. Neztrácíte čas
ani peníze. Pokud však brusle nevlastníte, je
půjčovna vítanou alternativou. Začít se dá
z obou stran – jak v Lipně, tak ve Frymburku. Existuje samozřejmě mnoho dalších výborných míst, kde se dá v Čechách bruslit
(Praha – Šeberák, Džbán), ale Lipno patří
rozhodně k tomu nejlepšímu a vyplatí se pro
něj obětovat trochu času.
Autor: Jan Gazdačko
economix
– 1 / 2009
Co zažiji s outdoorem?
Pokud se přidáte k horolezcům, možná zažijete perné chvilky, i když bude
na skále vaše jištění bezpečné. Jestliže vás okouzlí divoká voda, budete kličkovat na vltavských kanálech
a pravděpodobně se nalokáte kalné
vody z řeky. Rozhodnete-li se přidat
k orientačním běžcům, docela možná se ztratíte v některém z pražských
„lesů“. A pokud si jako tělocvik zapíšete outdoor, může se vám přihodit
toto všechno a zcela určitě ještě víc!
Získat zápočet outdoorovým způsobem
ale není jen tak ledajaká věc. Především musíte mít chuť na ne vždy pozitivní, nicméně
silné zážitky. Dále musíte mít dostatek času
– na outdoor je nutné si vyhradit celé čtvrteční dopoledne, a pokud vás dobrodružné
venkovní sporty naprosto pohltí, pak bude
času potřeba daleko víc.
Přestože se skoro každý týden sportuje
s jiným vybavením, nemusíte se bát, že se
z vašeho kolejního pokoje stane skladiště
kajaků, in-line bruslí nebo lyží všeho druhu. Některé sportovní pomůcky je možné si
zapůjčit ve skladu CTVS, jiné seženete od
kamarádů. O tématu daného týdne budete
informováni vždy v pondělí na sportovních
nástěnkách ve Staré i Nové budově VŠE.
CO TO OUTDOORIS TI
VLAS TNĚ VYVÁDĚJÍ?
Letos outdoor začínal na Vltavě, ale nebyla to zrovna romantická vyjížďka na lodičkách. Bylo potřeba splnit plavecké testy
(na kachny pozor) a pak zabrat až k soutoku s Berounkou. Outdooruje se za každého počasí. Čím hůř, tím lépe. Letos na tomto pravidle vydělaly společnosti prodávající
ložiska do kolečkových bruslí, protože často
došlo k jejich opotřebení, někdy až ke zničení. Během hodin tohoto tělocviku máte možnost poznat Prahu s mapou v ruce. Okruh po
památkách nečekejte – ztrácet a nalézat se
při orientačním běhu budete v Divoké Šárce, v Hostivaři nebo v Kunratickém lese.
Leze se vysoko a ještě výš – v zimě
v Holešovicích v lezeckém centru Mamut.
A když napadne sníh? To je ta nejlepší příležitost vyrazit z Prahy do Bedřichova v Jizerských horách. Učit těmto dovednostem vás
bude Tomáš Vaněk, který všechny výše zmíněné sporty využívá při přírodním víceboji
(tzv. survival), nebo Petr Stejskal.
Chcete-li tyto pány nebo ostatní členy
CTVS poznat, zkuste si zapsat v tomto semestru outdoor. Jak na to? Přijďte na první
hodinu (na to je však pozdě, udělejte to tak
v příštím semestru) nebo přímo za vyučujícími do konzultačních hodin.
P. S.: Skalní outdooristi vylepšují svou fyzičku i mimo čtvrteční tělocvik – každou středu
od 20.15 v tělocvičně ve Staré budově. Autor: Tereza Voborníková
41
sport
Golf Networking Club, první vysokoškolský golfový klub
Na VŠE již druhým semestrem působí klub, který má
za cíl spojovat studenty se
zájmem o golf. Ačkoli Golf
Networking Club byl založen studenty VŠE a většina
současných členů je právě
z této vysoké školy, je otevřen všem studentům vysokých škol bez výjimky.
K založení klubu došlo v reakci na stoupající popularitu golfu.
Ten dávno přestal být sportem
pro několik vybraných jedinců
a už vůbec neplatí mylná představa, že „golf je jen pro snoby“.
Rapidní nárůst příznivců tohoto
sportu a vznik mnoha golfových
hřišť v posledních několika letech dokazují, že je tomu právě
naopak. Golf je také perfektní
příležitostí k setkání s novými
přáteli, nezřídka i s těmi na celý
život. Jak už z názvu klubu vyplývá, jedním z dalších cílů klubu je umožnit členům navázat
nové vztahy v neformálním prostředí.
Podmínkou členství je vyplnění elektronické přihlášky na
internetových stránkách golf.
vse.cz a zaplacení semestrálního příspěvku 400 Kč. Členové potom mají zajištěn vstup
na akce pořádané klubem, ale
čekají je také slevy a výhody
na dvanácti golfových hřištích
a dalších místech. Klub nabízí
členství v České golfové federaci za 1500 Kč. Při nákupu tohoto ročního členství navíc členové nemusí platit příspěvek za
zimní semestr 2009.
Vítáni jsou samozřejmě také
noví členové, kteří s golfem zatím nemají žádné zkušenosti.
Opět od března, a to každé úterý
a čtvrtek od 10 nebo od 16 hodin se totiž koná škola golfu pro
začátečníky, kde se účastníci během deseti lekcí seznámí se základy golfu a potom mohou případně složit zkoušku golfové
způsobilosti a získat tak handicap 54, což je nezbytná podmínka pro vstup na golfové hřiště.
Vedle toho v březnu startuje
škola golfu pro pokročilé, a to
každou středu. K setkávání členů bude docházet pravidelně
na driving range v Čechii Karlín, kam Golf Networking Club
zve zajímavé hosty ze světa golfu a byznysu. Pro členy klubu se
chystají golfová posezení v ka-
várně, stejně tak jako panelové
diskuse v prostorách VŠE, a zejména akce jara – golfový turnaj špičkové úrovně na přelomu
dubna a května. Turnaj s občerstvením a hosty ze světa profigolfu naváže na mimořádně vydařený Golf Networking Club
Hrádek Cup 2008, jenž byl vrcholem podzimní golfové sezony a z nějž si členové klubu
odnesli hodnotné ceny a především nezapomenutelné zážitky.
Pokud máte chuť zapojit se
a vyzkoušet si sport, kterému
už mnoho lidí před vámi zcela
propadlo, a přitom se seznámit
s novými přáteli, podívejte se na
internetové stránky golf.vse.cz,
na nichž najdete všechny důležité informace. Autor: Tomáš Mudra
možnost poradit se s profesionály osobně a vše si takříkajíc
osahat. Dalším krokem k tomu,
abyste byli vpuštěni na normované golfové hřiště, je absolvování kurzu golfové způsobilosti
zakončeného zkouškou. Tak získáte Zelenou kartu, bez které vás
na golfové hřiště nepustí. Opět je
důležité si vybrat, kde tento kurz
absolvujete, jaké nabízí možnosti, co vše se dozvíte a jestli je veden profesionálním trenérem.
Od března tohoto roku poběží v rámci Student Golf klubu
dva kurzy na Zelenou kartu, a to
v areálu GK Čechie. Účastníci
mají zajištěnu veškerou potřebnou výbavu a osvojí si vše od
historie golfu přes nutná pravidla až po praktickou část – trénink na hřišti.
Po absolvování kurzu a následném složení zkoušky golfové způsobilosti získá adept
handicap 54 a možnost registrace v České golfové federaci.
To vyžaduje zaplacení klubového členství formou členského příspěvku, jenž většinou tvoří nejnákladnější položku, která
v některých případech může dosahovat i několika desítek tisíc
korun. Student Golf klubu se
však díky výhodné spolupráci
s mnoha firmami a golfovými
resorty podařilo dostat tuto cenu
na minimum – členství je proto
možné získat za 1700 Kč.
Student Golf klub nabízí
svým členům v rámci čtyřsetkorunového členského příspěvku
slevy až 50 procent ve více než
45 golfových resortech v ČR
a dalších 6500 slev v ostatních
odvětvích. Kompletní seznam
slev a výhod pro studenty najdete na webových stránkách www.
studentgolf.cz. Autor: Adam Binder
economix
Student Golf klub aktivně
funguje od podzimu roku
2008 jako studentská organizace na většině vysokých škol v Praze. Hlavním podnětem pro jeho
vytvoření byla myšlenka
propojení golfu, nejrychleji se rozvíjejícího sportu
v ČR, a komunity studentů a absolventů, kteří jsou
otevření novým aktivitám
a golf by rádi hráli, ale považují jej za příliš nákladný a nedostupný.
Student Golf vytváří plnohodnotnou síť mimoškolních
aktivit, a to jak z oblasti golfu,
tak mimo něj. Pro své členy klub
připravuje pravidelné tréninky,
kurzy golfové způsobilosti, golfové večírky a panelové diskuse a semináře, kterých se účastní
zajímavé osobnosti z oblasti politiky, průmyslu, obchodu a golfu.
S prvními golfovými kroky
úzce souvisí i základní pravidla, kterými by se měl hráč řídit,
chce-li se všechno potřebné naučit od základů správně. Existuje
více možností jak začít, všechny
se ale většinou shodují v tom, že
první odpaly byste měli provést
pod vedením profesionála, který
vás naučí základní pohyby.
Proto pořádá Student Golf
klub pro úplné začátečníky pravidelné prezentace přímo na
školách, kde mají posluchači
– 1 / 2009
Začněte hrát golf se Student Golf klubem!
42
kultura, volný čas
Filmový klub na škole ekonomů
Na Vysoké škole ekonomické si lze vybrat ze dvou
filmových klubů. Jedním
je iniciativa Ladislava Tajovského, který se stará o fungování Filmového
klubu I. B., druhým je Filmový klub VŠE, organizovaný studenty naší školy.
Ten je obdobou vysokoškolských filmových klubů a nyní se mu budeme
věnovat.
Tento klub funguje na VŠE již
od roku 2001, jeho začátky však
nebyly snadné. Protože dodržují
veškerá nařízení týkající se autorských práv a práv na promítání, která opravdu nejsou levná,
ze začátku si členové FK museli
promítání financovat sami. Martin Doležal z Filmového klubu
nám k tomu řekl: „Stali jsme se
rázem pracujícími studenty, kteří si v úterý večer pouštějí velice nákladné filmy.“ Naštěstí
se již teď promítání stalo rentabilním. Doležal nám ke vztahu FK a VŠE uvedl: „Filmový
klub má oficiální sídlo v budově
školy. Díky podatelně a vrátnici může probíhat bezproblémová distribuce filmu. Škola nám
umožňuje propagaci na plazmo-
vých televizích, plátně v Rajské
budově a na internetu a na základě smluvních podmínek nám
pronajímá své prostory a techniku. Myslím, že tento vztah je
pro obě strany velmi korektní.“
VŠE klubu finančně nepřispívá, klub musí škole platit nájem
promítacího sálu, tedy Likešovy auly. Práva na promítnutí filmového díla stojí od 1200 do
6000 Kč.
Filmový klub byl založen
a stále funguje jako nezisková
organizace a jeho členové ani
neuvažují o tom, že by z něho
vytvořili podnikatelskou činnost. Raději si vytvořili rezervu,
kdyby jeden semestr nebyl příliš
úspěšný, aby nedošlo ke krachu
či aby nenastala znovu situace,
kdy by museli financovat chod
klubu ze svého. Mimo to za peníze navíc adoptovali na dálku
devítiletého chlapce v Keni, který díky nim získá základní vzdělání, naučí se číst a psát.
Program bývá předem stanoven a spolu s dalšími informacemi jej najdete na www.filmacek.
net. Někdy jsou součástí promítání i besedy s hosty, nedávno to byl například Jiří Menzel
(více v Economixu č. 6/2008),
který prý dokonce projevil zájem o účast sám. Byl v tomto
však světlou výjimkou, jinak
si klub své hosty zpravidla zve.
Ptali jsme se, zda teď, když je
klub rentabilní, pozvou nějaké
hvězdy, a dostalo se nám strohé
a velmi jasné odpovědi: „Jestli
jsou hvězdami myšleni lidé, kteří jsou vidět v každém společenském časopisu, tak pozvánky od
nás adresované neobdrží.“
A jak se vybírají filmy? Vždy
na semestr dopředu, získávání
autorských práv totiž není snadné ani levné. Výběr pak ovlivňují diváci, kteří členy kontaktují se svým tipem, distributoři,
kteří na oficiální adresu FK zasílají informace o novinkách,
a sami členové, kteří bedlivě
sledují plán premiér. Spoléhají
při tom hlavně na dobrého režiséra. „Když je obsah filmu mizivý, je zde alespoň kvalitní režie,“ dodal Martin Doležal.
Plánem do budoucna je pořádání více besed, rozšíření promítání na příležitostných akcích
a větší podíl na studentských
aktivitách. Je také nutné najít následovníky, kteří převezmou štafetu, aby klub nezanikl
se stoupajícím věkem nynějších
členů.
Promítání pro letní semestr
2009 začalo 3. března a prvním
snímkem byl Valčík s Bašírem.
Doležal k podmínkám účasti na
promítání ještě dodal: „Cena 50
Kč je stejná pro studenty, nestudenty, dospělé, ZTP, důchodce,
věřící, nevěřící, kulhavé, šilhavé, šmatlavé, anarchisty, pacifisty... jste u nás všichni vítáni.“
Na stránkách Filmového klubu
si můžete vstupenky rezervovat
on-line.
Autor: Kristýna Straková
Dan a Dana nad kafem
economix
– 1 / 2009
V SEDMÉM NEBI
Kavárnu V Sedmém nebi najdete na
Újezdě, v ulici Zborovské, hned vedle Café Savoy. Svým názvem se ka-
várna pyšní naprosto oprávněně.
Dostane vás svou jedinečnou atmosférou – tlumené osvětlení, starý
dřevěný nábytek a navíc milé ceny.
Prostor kavárny je rozdělen do tří menších
místností ve dvou patrech, takže obvyklý
kavárenský hluk se roztříští v příjemnou kulisu. Nad kavárnou bdí Pánbůh, který se zde
houpe na houpačce a shlíží do přízemí dírou
v podlaze (nebo v nebi?) Čas si zde můžete
zpříjemnit knížkou z místní knihovničky či
deskovou hrou.
Nápojový lístek nabízí nepřeberné množství čajů, káv a dalších dobrot. Z vlastní zkušenosti můžeme doporučit například extra
hustou čokoládu (byla fakt hustá!), výborné
veltlínské nebo vynikající nakládaný hermelín. I když špatně si zvolit asi nelze. Kavárna
má wi-fi připojení, nicméně její internetové
stránky se mi nalézt nepodařilo. Autor: Dana Odvodyová, Dan Haltuch
43
kultura
Recenze knihy: Barbora Nesvadbová – Pohádkář
Barbara Nesvadbová, známá jako šéfredaktorka časopisu Harper´s Bazaar
a někdejší partnerka bývalého ministra Karla Březiny, je autorkou Pohádkáře, čtvrté to knihy z její
ženské dílny. Kniha nese
název podle heroizované postavy muže jménem
Mára. Ten se stává osudovým partnerem hned několika žen.
Detailní ženské rozbory situací a náhledů na věci a pocity, tisíckrát rozebírané smutky
a nenávisti vydaly na 207 stran
knihy. Pro vážnost situace hned
na začátku autorka pro jistotu pohřbí babičku, otce a několik svých bývalých lásek snad
proto, aby jí čtenář odpustil, že
na dalších desítkách stran knihy Nesvadbová, ať už autobiograficky nebo ne, zabředá do
ženských fantasmagorií, které
jsou od reálného světa a dění na
hony vzdálené, a přitom jako by se díky
nim točil svět.
Z jazykového hlediska kniha není
o moc zdárnější.
Autorka zcela evidentně ráda čte
sebe samu, zároveň si libuje v příliš častých anaforách a sem tam
sklouzne k pocitu, že by i čtenáři mohla něco
vysvětlit podrobněji. Tím
však nedochází k prohloubení empatického vztahu mezi autorem
a čtenářem, právě naopak. Názvy jednotlivých kapitol často nekorespondují s postupujícím dějem knihy (lze-li vůbec
o nějakém ději uvažovat). Čtenář tak často přemítá, která ze tří
„Márových obětí“ k němu právě z textu knihy
mluví: zda
to je Karla, nebo jde
o Tereziny
esemesky, či
to jsou zoufalé Daniny monology.
Autorce se
nepodařilo odlišit ženské postavy takovým
způsobem, aby
se nepřekrývaly a vyprofilovaly tak svůj jasný
záměr. Všechny
tři ženy spojuje nejen Mára,
ale rovněž emoční labilita a na
druhé straně snaha o citovou
převahu nad okolím. Neschopnost nalézt si jiného partnera,
citová otupělost, věková rezignace a nekonečné odchody a návraty tak bez ohledu na smyšlenost postav autorčinu tvorbu
svým způsobem velmi poznamenávají. Knize chybí oproštění od vztahových malicherností.
Dětské postavy jsou vesměs používány jako okrajové PR. Pozérství postav, které vyloženě
smrdí autobiografickou stopou,
překypuje ješitností a nemizí ani
v případě, že jde o vnitřní monolog.
A tak autorka na konci knihy
Máru alespoň uvrhne do žaláře,
neboť v jakémkoli jiném případě by asi všechny Márovy ženy
musely ve své slepé a bezvýchodné touze spáchat sebevraždu.
Hodnocení: 3
Nakladatelství: MOTTO
Počet stran: 207
Autor: Lucie Kubečková
z nich doopravdy nechce žít život, jaký žije. Není však úniku… Nebo ano?
Život utíká a protéká mezi
prsty. Je doopravdy jediná cesta dělat to, co vás nebaví, a bydlet tam, kde nechcete? Začíná
hra s emocemi. Moment, kdy se
uvažuje o otázce priorit, odpovědnosti, strachu a svobody.
Film je dotažený do puntíku
a režisér se snažil očividně nechat hercům volné pole působnosti, aby ukázali, co v nich je.
Ztvárnění postav je dokonalé.
K dobrému efektu ještě přispívá
kvalitní kamera, střih a do děje
zapadající hudba. Takový film
určitě stojí za vidění. Autor: Pavlína Máčalová
economix
Filmový Oscar se bohužel nedostane na každého, někteří filmoví tvůrci již však vědí, jak na to, ale ne všichni se chtějí podřídit oscarovému diktátu. Film Nouzový
východ se tomuto diktátu nepodřídil a žádného Oscara
neobdržel. Film však získal tři nominace, což je samo
o sobě významným úspěchem. Nominován byl v kategorii herec ve vedlejší roli (Michael Shannon), výprava
a kostýmy. Podle mého názoru by si sošku zasloužila
i představitelka hlavní role Kate Winsletová, ale ta ji
získala za jinou roli v jiném filmu.
Řeč je o filmu Revolutionary Road, který přinese nečekaný nával emocí. Dílo se velmi
podobá filmu Americká krása
a není divu, jelikož se točilo pod
taktovkou téhož – režiséra Sama
Mendese. Hlavními hrdiny jsou
manželé April a Frank (Kate
Winsletová a Leonardo DiCaprio). Na začátku přišla láska na
první pohled a ihned dítě, které
přinutilo pár začít žít spořádaný
rodinný život. Své sny o herecké
kariéře zanechali ve městě a odstěhovali se na klidný venkov do
krásného velkého domu. Co víc
si přát... Děti rostou, Frank pracuje jako klasický úředník a April poslušně doma vaří a uklízí.
Okolí je bere jako dokonalý pár.
Pod slupkou to ale vře a nikdo
– 1 / 2009
Recenze filmu: Nouzový východ (Revolutionary Road)