Pavucina - listopad 2009/10

Občasník žáků ZŠ Chrudim, U Stadionu
listopad 2009
V letošním školním roce se nás sešlo opět 7 statečných, i když
v trochu jiném složení. Po čtvrt roce se nám podařilo sestavit naše první
číslo. Zde vám ho předkládáme k nahlédnutí.
Slovo na úvod
Nové číslo našeho školního časopisu se rodilo zdlouhavě. O to větší
radost máme z jeho „porodu“. Některé články nejsou již aktuální, ale
myslíme si, že o to zrovna nejde. Je nás hrstka statečných (rozuměj
redakční rada) a všichni pracujeme, jak nejlépe umíme. Není vůbec na
škodu vyzkoušet si řeholi novináře. Jó, tvrdý chlebíček pisálek má. A
pokud by se mezi vámi, když polykáte naší Pavučinu, našel někdo
s uměleckým střevem a chutí napsat si článek do školního časopisu,
neváhejte a spojte se s námi. Můžete pracovat i pod pseudonymem (= krycí
jméno). Honorářem vám bude ovlivnění IQ vašich vrstevníků. No, buďme
skromnější – alespoň něco budou číst☺, když tak zanedbávají povinnou
četbu. Hezké počteníčko přejí redaktorky:
Tereza, Terka, Lucka, Lůca a tři nové nadějné posily – Míša, Jíťa a Káťa.
Podzim
Co
si
asi
každý
představí
pod
pojmem
podzim?
Tak mně se určitě jako první vybaví, že podzim je jedno z ročních období.
Je to přechod mezi létem a zimou. Dny se krátí, opadavé listnaté stromy
ztrácejí listí, ochlazuje se, více prší a sklízí se většina úrody.
Podzim začíná, podle astronomické podzimní rovnodennosti, 23. září a
končí 21. prosince.
Podzim vytváří krásně barevné okolí, nevídané
kombinace, které nezůstávají stranou zájmu lidí. Pro
podzim je typická sklizeň lnu a vinobraní a
samozřejmě pouštění draků. Kaštany, žaludy, krásně
zbarvené listy z různých stromů. To je podzim. Patří
sem i klidná chůze milenců, páníčkové venčící své
milované
pejsky
a
jakési
zpomalení
hektického
života.
Na podzim v mnoha zemích začíná školní rok. Je to dáno
historickými důvody, kdy děti běžně pomáhaly při sklizni na statcích,
a teprve když bylo sklizeno, mohly chodit do školy.
Podzimní tradice: POSVÍCENÍ, SVATOMARTINSKÁ
HUSA, PEČIVO, DUŠIČKY
Dušičky nebo Halloween?
2. listopadu se u nás slaví svátek zemřelých - Dušičky. Ten se, i když
ne v dnešní podobě, slaví už od roku 998. Na tento svátek připadají různé
zvyky, lidé chodí dávat na hroby svých přátel a rodinných příslušníků
květiny, svíčky či věnce. Hospodyně v minulosti na tento
svátek pekly „dušičky“ = čtyřhranné pečivo plněné
mákem a povidly. Tím pak bývala obdarována rodina,
žebráci a chudí lidé. Na druhém konci světa - ve
Spojených státech, Japonsku, na Bahamách, ale i blíže
např. ve Švédsku se tento svátek slaví 31. října v odlišném
pojetí, než které je u nás. Děti pobíhají ulicemi v maskách
čarodějnic, duchů, mumií a dalších strašidelných bytostí
jako z hororového filmu. Takto převlečené chodí i po domech na koledu a
za to dostávají různé sladkosti a dobroty. Děti pak hrají různé hry.
„Bobbing for Apples“ je asi nejznámější halloweenská hra, při které
plavou jablka v kádi naplněné vodou. Malé účastníky opravdu baví, musí
mít ruce za zády a jablko vyndat z vody pouze pomocí úst. “Apple Paring“
je další oblíbenou hrou, při které si každé dítě vezme jablko, nůž na ovoce
a talíř. Jablko loupe, a kdo má po doloupání nejdelší a nejužší slupku,
vyhrává. Pořádají se však i strašidelné párty pro dospěláky. Asi
nejznámějším symbolem tohoto svátku je vydlabaná svítící dýně - Jack-o'Lantern. V 18. století přišlo do Ameriky až 700 000 emigrantů. Přinesli s
sebou tradici Halloweenu a „ Jack-O-Lanterns“. Podle tradice byla lucerna
vyřezávána z tuřínu, brambor, červené řepy a uvnitř pak byly svítící uhlíky
či zapálená svíčka. Tyto lucerny představovaly duše zemřelých lásek a
bývaly umístěny v oknech nebo na verandách, aby vítaly pozůstalé. Také
sloužily jako ochrana proti zlým skřítkům.
K této lampě se váže pověst: je o darmošlapovi Jackovi, dobře
známém pro svou opileckou závislost. Jack byl na Halloween opilý tak, že
jeho duše začínala opouštět jeho tělo a ďábel, který si všiml příležitosti, si
pro něj na Zemi přišel. Jack byl zoufalý, chtěl se vyhnout svému osudu, a
tak poprosil ďábla o poslední drink. Ďábel svolil, a protože jeho oběť
neměla peníze, proměnil se v peníze on s tím, že po zaplacení se zase
přemění zpátky. Jack ale popadl ďábla (tedy
6 pencí) a okamžitě je strčil do peněženky.
Ďábel byl uvězněn, začal prosit a hrozit.
Nakonec se domluvili, že Jackovi dá ďábel
ještě rok volnosti. Rok uběhl jako nic a už to
tu bylo zas. Jack přemýšlel, jak znovu
podvést ďábla a uchránit svou duši. Řekl mu,
ať si utrhne jedno z jablek visících na jabloni.
Ďábel ale na jablka nedosáhl, proto mu Jack
nabídl, aby mu vlezl na ramena a aby se pro
ovoce natáhl. Jakmile byl ďábel na stromě,
vytáhl nůž a do kmene vyryl kříž. Ďábel
proto nemohl slézt se stromu. Zoufalý a
rozzuřený se s vychytralým Jackem domluvil,
že si pro něj už nikdy nepřijde a on bude
svobodný.
Netrvalo to ani rok a tělo vytrvalého opilce alkoholu podlehlo... Od
brány nebes byl pro podlost v životě odvrácen, ale i Ďábel ho odmítl od
brány pekelné, protože mu slíbil, že už pro něj nikdy nepřijde. A ať prý se
vrátí, odkud přišel. Na pomoc dostal Jack od Ďábla žhavou hroudu uhlí,
která jej měla provázet jeho cestou. Jack ji vložil do vydlabané řepy a od té
doby mu svítila na jeho věčném putování...
I u nás ve škole děti ve školní družině slaví Halloween.Spí tam a
doprovází je zábavný program, který šikovné paní družinářky vymyslely. I
já jsem asi ve 2. třídě takhle nocovala ve škole a dodnes na to
vzpomínám...
A jak slavíte tento svátek Vy, páni učitelé?
1. Co vám říká svátek „Dušičky“?
2. Dodržujete nějaké zvyky?
Mgr. Gabriela Gregovská:
1. Svátek „Dušičky“ je o tom, že vzpomínáme na zemřelé.
2. Určitě. Chodíme na hroby a dáváme věnce a svíčky.
Mgr. Ivana Mikanová:
1. No pro mě to znamená, že si vždycky vzpomenu na mé blízké, kteří už
nežijí. Hlavně na babičku,která mě vychovala, a snažím se jim udělat
radost tím, že jim dám alespoň svíčku na hrob. A vzpomínám na ně.
2. Jenom tady ty. Já americký svátek neuznávám.
Bc. Jakub Šmejc:
1. Volno, Svátek zesnulých.
2. Moc ne.
Jíťa
Melancholie…
Byl poslední den letních prázdnin. Všichni se koupali v bazénech a
hráli si na hřišti. Jen Barunka seděla smutně v koutě a sledovala ostatní.
Nebyla to ta veselá Bára, jak ji všichni znali. Její kamarádka Lenka si toho
už také všimla. „Barčo, co se děje? Proč si s námi taky nehraješ?“ Barča se
na ni podívala. „Já nechci, aby to skončilo. Abych musela jít zase do školy
a učit se.“ Lenka se usmála. „Ale vždyť škola není jen o učení, vždyť tam
máš spoustu kamarádů. Vždycky se spolu moc nasmějeme a tolik toho
zažijeme. Kdyby byly prázdniny nekonečný, už bys třeba všechny
nevídala.“ „To máš pravdu, ale stejně se už těším, až bude zase léto.“
Barča se zvedla, vzala Lenku za ruku a obě se vydaly společně mezi ostatní
skotačící děti.
Káťa =)
Básničky do kapsy od Jiřího Žáčka
(drobek poezie)
Dveře
Za dveřmi čeká celý svět,
svět ztrát a nálezů, svět věčných vart a štací.
Dítě se učí odcházet
a dospělý se celý život vrací.
Zápalky
V dětství jsme všichni byli žháři.
Milenci, hořte zvesela!
Tristanům zbude oheň v tváři
a v srdci trocha popela.
Tužka
Záleží hlavně na tuze,
jestli text dojme nebo raní.
Tvrdá nám škrtá iluze
a měkká píše něžná psaní.
V kavárně
Zatímco nám v sklenkách taje led,
zatímco my oba s klidnou tváří
hrajeme svůj ping-pong bezvýznamných vět,
naše kabáty se na věšáku bezostyšně páří.
Zrcadlo
Ty jsi nejkrásnější! Tvrdí každé ženě.
Zopakuje tu lež třeba stokrát denně.
Zato mužům chladně ukáže
rozpadající se vizáže.
Čtení novin
K své ranní kávě zakousněte
krvavý biftek čerstvých zpráv.
Jak se dnes cítíš, milý světe?
Jsi vůbec ještě živ a zdráv?
Co učitelé nemají na žácích rádi?
Jan Josíf - Když jsou vtipnější než já.
Jakub Šmejc - Zatím nic.
Sandra Mikanová - Upovídanost.
Jitka Pavlíčková - Malou snahu učit se. Nenacházím u nich potřebu být
zodpovědní sami k sobě a k rodičům.
Jindřiška Navrátilová - Když děti nezdraví a když si chtějí prvňáci pořád
jenom hrát.
Zbyněk Markup - Nepozornost při hodině.
Káťa☺
Koncert
V pátek dne 18. září 2009 se po druhé vyučovací hodině žáci
devátých ročníků přemístili do muzea v Chrudimi. Nikdo z nás nevěděl,
co nás čeká, ale i přesto jsme se moc těšili.
Když jsme dorazili na místo, všichni
jsme netrpělivě čekali. Jako první nás přivítala
moc milá moderátorka se svým pomocníkem.
Pověděli nám, že nás čeká vystoupení dětí ze
ZUŠ Chrudim a vystoupení hudebníků ze
Švédska.
První polovinou nás provázely tradiční
české lidové písně a tance. Nejvíce nás
uchvátila klavíristka Bára. Po skončení
koncertu ZUŠ Chrudim konečně nastala velmi
očekávaná chvíle – vystoupení švédského
orchestru. Jeho vystoupení se nám velice
líbilo. Neskutečným
způsobem
však
posluchače (i „neposluchače“) uchvátil
dirigent, který svým dirigováním a tanečními
kreacemi pobavil nejen nás, ale všechny
přítomné. Vystoupení nekonvenčního Švéda
bylo tak mocné, že někteří nehudebníci
zvažovali okamžité zapsání se do hudebního oboru ZUŠ. Vivat těm, kdo
dokážou i tak náročné publikum, jako jsou deváťáci, zaujmout a přišpendlit
je třeba i na tři hodiny k židličce v hledišti! Bravo, švédští umělci! Bravo
muzikanti ZUŠ Chrudim, kteří se i přes některé hloupé poznámky svých
vrstevníků nevzdáváte své lásky k hudbě.
:a co se žáci v tomto školním roce nejvíce těší?
Tak tohle jsem se pokusila vypátrat a teď vám přináším rozhovor se žáky
naší školy.
1. :a co se v letošním školním roce nejvíce těšíš?
2. Proč?
Dominik Pokora
6.A
1. Na dílny (PTM).
2. Protože mě něco baví vyrábět.
Lucka Mičulková
3.A
1. Na výtvarnou výchovu.
2. Protože tam leccos vyrábíme.
Jakub Štěpán
7.A
1. Na pololetní prázdniny.
2. Protože se nemusím
učit.(Smích)
Sandra Magicová
3.A
1. Na český jazyk.
2. Nevím.
Michaela Navrátilová
7.A
1. Na kámošky a na přestávky, to je asi jediný.
2. Protože s nějakýma kámoškama se vidím jenom ve škole, třeba s Lůcou.
A na přestávky, protože se neučíme. (Smích)
Adam Verhart
1.A
1. Jak se budeme učit písmenka.
2. Protože mě ty písmenka bavjej.
Markéta Líbalová
1.B
1. Na družinu.
2. Hm.Protože tam je spousta dětí.
Lucka Formanová
7.C
1. Na křídy a naši tabuli.
2. Protože je to pěkný.
David Bartoš
9.A
1. Na holky, na hezký.
2. Jen tak.
Martin Budík
9.C
1. Přece na hip-hop-stage.
2. Asi proto, že tam jsou rapeři,
né?!(Že by se nám rozčílil?)
Lukáš Pilař
9.B
1. Na Péřu.
2. Protože je ve fotbale lepší než
já.(Smutek na tváři..)
Pavel Peřina
9.B
1. Na Pilkiho.
2. Protože je to inteligentní kluk a ví, že jsem ve fotbale lepší než on☺.
David Kopecký
6.B
1. Na známky a na větší počet hodin těláku.
2. Protože jsme fotbalová třída.
Dominika Brošková
4.B
1. Na vyměňování samolepek a na kamarádky.
2. Protože je s nima sranda.
Matěj Staněk
1.A
1. Že tady nemusím spát jako ve školce.
2. Hm…protože my máme školku medlešickou a tam vždycky po obědě
spíme.
David Tisoň
9.A
1. Na kámoše, zvláště na Marzaka.
2. Protože jsem ho o prázdninách neviděl.
Sluníčko☺
:a půdě
Jednoho dne jsme se s mým starším bráchou Míšou rozhodli, že na
víkend zajedeme k babičce a dědovi. Moc jsme se těšili na další
dobrodružství, která jsme u nich vždy zažívali. V sobotu, ač se nám
obyčejně moc vstávat nechce, jsme hned ráno vyrazili na cestu.
Po příjezdu jsme si zlehka vybalili a rychle běželi prozkoumávat
novinky, které se změnily za dobu, co jsme zde nebyli. Při našem
prozkoumávání jsme potkali dědu. Samozřejmě si nemohl nechat všechny
své připomínky pro sebe - co vše nesmíme a co musíme. A začal vyprávět
ten dlouhý seznam, který už jsme znali nazpaměť. Bohužel, v tom dlouhém
seznamu se našel i zákaz lézt na půdu. Ten jako jeden z mála nás už dlouho
lákal k porušení. Když jsme se konečně dostali ze spárů dědových zákazů a
příkazů, rozhodli jsem se jeden porušit. Vlézt na půdu bude maličkost.
Cestou po ztrouchnivělých schodech se mi stále honilo hlavou dědovo:
„Nechoďte hlavně na půdu, strop a trámy jsou ztrouchnivělé, mohlo by se
vám něco stát.“ Strach jsem měla sice pořádný, ale po mém boku věrně
stoupal na půdu i můj bráška ochranář. Po chvíli pobytu na prohnilých
prknech půdy z nás strach opadl a začali jsme skákat do sena. Neskutečná
zábava!! Najednou Míša našel starou knížku. Chvilinku jsme hrabali
v seně a objevili jsme spoustu pokladů. Měli jsme z toho tak velkou radost,
že jsme pobrali do náruče, co jsme unesli, a rychle utíkali za babičkou.
To nás ale bohužel nenapadlo, že tím odhalíme porušení našeho
slibu, že půda je pro nás tabu... Chvíli se babička zlobila, ale pak na nás
kývla, abychom jí ukázali ty poklady. Moc se jí líbily. Našli jsme pár
novin z jejího mládí a knížky po její mamince. Také jsme našli krásnou
malinkou vázičku. Naším robinsonovským objevem bylo i zámecké
zrcadlo. Byli jsme z něj moc nadšení. Samozřejmě jsme po babičce chtěli,
aby nám vyprávěla, kde se tam zrcadlo vlastně vzalo. V ten den jsme se
s Míšou dozvěděli, že nám v žilách koluje modrá krev. Naši předci byli ze
šlechtického rodu Zerzánů. Myslím, že to byl ten nejkrásnější víkend u
babičky. Záhada odhalena. A co vy, znáte svoje kořeny?
Šumava čtyřikrát jinak a přece stejně
Staďákovští školáci (5. ročníky) již mnoho let jezdí za krásami naší
země přes celou republiku. Na Šumavu. Jedná se o ozdravný bike výlet a
dalo by se říct i soustředění nadějných Neumanových, Huříkových.
Zkrátka nových nadějí. Kdo má kolo, ten se v kopcovitém šumavském
terénu zdokonalí, kdo ho do odjezdu na Šumavu nemá, hezky může vydírat
rodiče, že takové super kolo je životně důležité i přes to, že se ze žákovské
knížky ob řádek na rodiče šklebí „sesle a sardele“. Většinou to vyjde, kolo,
bágl, pořádnej kus žvance, pusu mámě a tátovi před holkama raději ne,
ještě zamávat (to se v tomhle věku ještě může) a hurá z dosahu rodičů.
A vy si teď přečtěte, jak na šumavský maraton vzpomínají ti, kteří
potili trika na kopcích trochu jinak než my, kteří jsme zatím dřeli ve
školních lavicích. Že by ti mladí měli talent nejen na kolo, ale i na Čj?
Posuďte sami, jsou z páté třídy :
1. Šumava
Nejvíc mě zaujal celodenní výlet na rozhlednu Poledník. Byla neděle
20.září 2009. Ráno po snídani jsem vyrazili. Jeli jsme přes Horskou
Kvildu, Filipovu Huť, Modravu, Zlatou stezku, Smrťák a Tříjezerní Slať.
Potom jsme dlouho šlapali a tlačili kola. Po nějaké době jsme byli na
Poledníku, kde byla velká rozhledna. Moc se mi líbila. Když jsme
vyšlapali hromadu schodů nahoru a podívali se směrem dolů, tak všichni
vypadali jako mravenečci. Byl krásný výhled!!!
Při zpáteční cestě jsme táhli kola podél Hamerského potoka. Dále jsme jeli
nad Antýglem přes vrch Přilbu. A pak už konečně k chatě. Hned jak jsme
se vrátili, uklidili jsme kola a hurá na večeři!!!
Po večeři jsme šli psát deníky.To abychom něco náhodou nezapomněli!
Deníky byly napsány poměrně rychle, protože se už všichni těšili do
postele.Ani se nám nic nezdálo, jak jsme byli unaveni….
Celá škola v přírodě byla BEZVA!!!
2. Šumava
Každý rok se pátá třída účastní školy v přírodě na Šumavě s koly.
Letos byla naše třída.
Nejvíc se mi líbil výlet na Poledník. V neděli, hned po dobré
snídani, jsme vytáhli kola a jeli směr Poledník. Tam se všichni napili a
hned jsme jeli dál. Čekal nás výšlap kopce jménem Přilba. Když jsme ho
všichni zdolali, už jsme jen sjížděli s kopce dolů až do Horské Kvildy.
Tam jsme se napili, oddychli si a mohli jsme vyrazit dál. Cesta vedla ke
chlupatým krávám. Ty jsme si prohlédli a následovala cesta přes les do
Filipovy Hutě. Odtud to byl kousek do Modravy. V Modravě jsme se
zastavili v informačním centru a mohli se najíst. Dál vedla pěkná asfaltka
po rovině až pod prudší kopec Smrťák. Ano, náš neoblíbený kopec
Smrťák. Všichni jsme se naštěstí dostali nahoru. Někdo kopec vyjel, někdo
kolo tlačil, některé děti to střídaly. Na vrcholu nás čekala Tříjezerní slať.
Tam jsme si při její prohlídce odpočinuli. Pokračovali jsme přes vrch
Oblík. Všichni si mysleli, že pojedeme pouze po rovině, ale opak byl
pravdou. Za zatáčkou na nás čekal další kopec. Když jsme ho vyjeli,
všichni byli rádi, že to máme za sebou. Konečně jsme spatřili cíl naší cesty.
Rozhlednu Poledník. Z Poledníku byl pěkný výhled, protože nádherné
počasí nám přálo. Nazpátek jsme jeli hlavně z kopce. V Modravě jsme
zvolili trochu jinou trasu - přes Hradlový most a Antýgl. Naše poslední
zástavka byla nad Horkou Kvildou, kde si všichni prohlédli Jezerní slať.
Když jsme dorazili na chatu, byli všichni hrozně unavení, ale hlavní
je, že se výlet vydařil.
3. Šumava
V pátek 18.9.2009 v 9:00 hodin jsme odjeli od plaveckého bazénu na
školu v přírodě do Nových Hutí, které leží na Šumavě. Tato škola v přírodě
je zvláštní tím, že se zde jezdí na kolech. Na místo jsme přijeli asi v 16:00
hodin. Ubytovali jsme se na chatě Škola a prohlédli si celé zařízení. Ještě
ten samý den jsme ujeli na kolech asi 14 kilometrů. Byli jsme rozděleni do
třech družstev. V neděli jsme se vydali na náš první celodenní výlet na
Poledník. Jeli jsme přes Filipovu Huť, Horskou Kvildu, Modravu a Antýgl.
Tento den jsme ujeli celkem 65 kilometrů. K obědu jsme dostali balíček a
v něm byla sekaná, chleba, houska, sýr a sušenka. Večer jsme měli plněný
paprikový lusk v rajské omáčce s houskovým knedlíkem. Vařili nám dobře
po celou dobu pobytu. Po náročném dni jsme v pondělí dopoledne
odpočívali, hráli si na hřišti a skládali živé obrazy z našich těl. Vytvořili
jsme tak nápis Šumava a dospělci nás vyfotili. Večer byla diskotéka.
V úterý 22.září jsme jeli na další celodenní výlet. Tentokrát k pramenu
Vltavy. Dokonce jsme překročili státní hranice České republiky
s Německem, kde byl pozůstatek ostnatých a elektrických drátů. Večer byl
ohňostroj a pouštěli jsme ufona. Další den jsme měli závody
v crosscountry, v pomalé jízdě a závod na nejlehčí převod. Vítězové dostali
medaile a poháry. Byli jsme se podívat u Kateřiny Neumanové. Ona,
bohužel, nebyla doma, ale její maminka nám ukázala kopie medailí. Za
celou školu v přírodě jsme ujeli 270km. Počasí nám přálo, navštívili jsme
spoustu zajímavých míst, ale 25.září 2009 naše škola v přírodě skončila.
4. Šumava 2009
Už samotný příjezd byl fajn , protože jsme se ubytovali na pokoji
s tím, s kým jsme chtěli. Bydlel jsem na pokoji č.3 s Matějem Bohuňkem,
Vojtou Burešem, Adamem Joskou, Liborem Pilařem a Pavlem Procházkou
v penzionu Škola. Přijeli jsme odpoledne a hned po ubytování jsme jeli na
výlet pod kopec Přilbu a na rozhlednu . Na prvním výletu jsme ujeli 14km,
což bylo v klidu, protože součet všech kilometrů nám dal dohromady
270km za těch prima 7 dní. Byl jsem v družstvu č.2 .
Každý den nám přinesl spoustu zajímavých zážitků, informací a
samozřejmě nových kilometrů . Viděli jsme nádherná místa a užili plno
legrace. Nejnáročnější výlet byl na Poledník.Trasa byla převážně do kopce
a délka 65km. Srandu jsme si užili také na chatě. Například při volejbalu,
při cochcárnách, fotbalu a diskotékách. Úplně nejvíc jsme se nasmáli při
předvádění scének. Ta naše se nám opravdu povedla a byli jsme oceněni
prvním místem .
Školní pobyt na Šumavě se mi velmi líbil a zanechal mi milé
vzpomínky díky krásné přírodě, počasí, prima partě lidí a kámošům .
Díky, klidně bych jel zase .
:oční můra
To vám budu vypravovat, jak jsem se jednou koupal a jak jsem se při
tom vlastně podruhé narodil.
V ten den jsem se zrovna díval na TV. Přepínám, přepínám, až je tam
najednou program o plavání.... Byl zrovna teplý letní den a tak mi to
nedalo. Musel jsem jít k vodě. Jak si tak plavu, najednou jsem zjistil, že
jsem už uprostřed rybníka. To by obvykle nevadilo, ale já už byl se silami
úplně u konce a začal mít pocit, jako by mě něco táhlo ke dnu. Hlavou se
mi honila spousta myšlenek na to, jak mě vodník chce stáhnout do svého
podvodního království, nebo že mě oživlé řasy drží za nohy a nepustí mě
do té doby, než se utopím. V samém přemýšlení jsem najednou zapomněl
plavat. Toho, že jsem už asi 5 minut pod vodou, jsem si všiml, až když mi
od nosu a úst nešly vůbec žádné bublinky, a vcelku by se dalo říct, že se mi
špatně dýchalo. Objevovaly se mi před očima výjevy už dávno
zapomenuté, jako bych znovu prožíval celý život pozpátku. Zmocnila se
mě panika, začal jsem se dusit a vtom….
Otevřel jsem oči a celý zpocený jsem si došel na WC. Zjistil jsem, že
televize stále běží a že tento strašný zážitek byla jen hrozná noční můra
umocněná programem v TV.
Lukáš
Palindromy
Víte, co je to palindrom? Je to slovo nebo věta, která má tu vlastnost,
že ji lze číst v libovolném směru (zprava doleva nebo zleva doprava) a má
vždy stejný význam.
Slova: Anna, kajak, krk, madam, oko, radar…
Věty:
Drápe gepard?
Kobyla má malý bok.
Na pět šídel hledí Štěpán.
Nekouká žák u oken?
Idol z lodi.
Jelenovi pivo nelej.
Kuna nese nanuk.
Maloval hlavolam.
Lid žár dráždil.
Ivo,to seno dones Otovi.
Sob běžel bos.
Olda vidí divadlo.
Motýla má malý Tom.
Báře jede jeřáb.
Káťa*
Rozhovor s prvňáčky
Těšil/a jsi se do školy? A na co nejvíce?
Kde jsi byl/a na prázdninách a jaký byl tvůj nejlepší zážitek?
Vrátil/a by ses do období prázdnin? :ebo se ti líbí víc ve škole?
S kým sdílíš lavici a kdo je tvůj nejlepší kamarád?
Co tě nejvíce zaujalo první den ve škole?
Už máš nějakou jedničku?
Jaké máš koníčky?
Čím chceš být, až budeš velký/á?
Jůlinka
Ano, myslím, že nejvíc na písmenka.
Asi všechno, byla jsem na Slovensku u babičky.
Ve škole se mi líbí.
Ano ,Vendulku a nejlepších kamarádek mám několik.
Nejvíce se mi první den líbila paní učitelka.
Už mám hodně jedniček.
Hraní na počítači a mám na něm nejoblíbenější hru, kterou už jsem dlouho
nehrála, protože máme rozbitej počítač.
Veterinářkou, ale bojím se slepic.
Maruška
Ano, těšila jsem se na všechno možný.
U tety ve Skutči.
Ve škole je to lepší.
Jéé, já už nevím, jak se jmenuje.
Všechno.
Mám samé jedničky.
Malování, gymnastiku.
Chtěla bych být doktorkou.
Kryštof
Ano, nejvíc na tělocvik.
Na táboře, kde dělá můj tatínek a maminka vedoucí, největší zážitek bylo
chodit na etapy.
Od každýho půl, protože o prázdninách můžu ležet a koukat se na telku. A
ve škole mě to taky baví.
Ano, Kubu a nejlepší kamarád je Kuba a tahleta ☺.(Spolužačka stojí vedle
Kryštofa – snad se naučí říkat její jméno)
No všechno.
Několik a jednu podtrženou.
Hrát fočus a koukat na telku, to je moje častý dělání.
Číšník.
Kubíček
Na výtvarku, zrovna včera jsme malovali to, co umíme nejlíp.
V Českém ráji na kolech.
Vrátil bych prázdniny.
Ano, sedím s Kryštofem a můj nejlepší kamarád je Pavel.
Jak jsme zpívali.
Moc.
Jezdit na kole a hrát hry na počítači.
Prodavač ve zverimexu.
Slovní ráčkové:
Slova nebo věty, které se čtou oběma směry, mají stejný smysl:
Nepochopen. Nepotopen. Nezasazen. Nezařazen. Ležel. Nesen. Tahat.
Kajak, nejen, radar, rotor, tišit, tát, tít.
Anna, bob, děd, gag, kok, mim, oko, madam.
A vy znáte, jak Kajetán zívá?
Ovar, pane, napravo.
Vypil býk kýbl piv.
Tetko, máte tam oktet.
Utek na banketu.
Ádo, panel Alena podá.
Ej, Ota to je.
Čí mokne, Lenko, míč?
I vrabec chce barvy.
Kup pec, kajak, cep, puk!
Jedu kýbl býku dej!
Nebublal buben?
Kulak a luk.
A tak tála látka ta.
Žel, Ino, kázala zákon i lež.
Rózo, Pavel z leva, pozor!
Lída loví vola dýl.
Kam ale sela mák?
Ivo nadal Vladanovi.
Do chladu si mísu dal Chod.
Kobyla má malý bok.
Málo v lese L volám.
Ukaž mi Řím, žáku!
Rýpala Ala pýr.
Tam jedeme dejmat.
Sob ležel bos.
Obilí není libo?
Noe nese neon.
Motýla má malý Tom.
Sny
Sním, sním o noci nádherné,
sním o noci s hvězdami,
sním o lásce bez konce a vás prosím:
pomozte mi.
Pomozte mi zbavit se snů,
pomozte mi zbavit se šedi všedních dnů.
Pomozte mi najít lásku, o které sním.
Já pevně chci svírat ruku tvou a tebe s ní.
Sním o tom, jak jsi se mnou,
sním o tom, jak mám tě rád.
Temná noc stane se jasnou.
A v tom dni s tebou chci se smát.
Sním o lásce bez konce, o dni nekonečném,
kdy je nám nádherně, a ty nacházíš úkryt v srdci mém.
Nacházíš tam lásku a hluboké city.
Vždy říkám, jak rád tě mám,
jak nádherná jsi ty.
Sním, ale dál již nechci spát,
sním a vím, že jen tebe mám rád.
Chci být s tebou, nikdy neusnout,
budeš mou hvězdou,
hvězdou, co nikdy nesmí pohasnout.
Říkali, že všechny cesty někam vedou,
že hory ční až do mraků,
že všechny strasti jednou přejdou,
že svět je plný zázraků.
Kdo to tvrdil? Kdo si za tím stál?
Musel být blázen. Nebo miloval…
*Šmoula*
Sport
Už jen to slovo zní trochu výjimečně. No téma sport jsem vám
vybrala proto, že doufám, že se o dalších letních prázdninách nebudete jen
válet u vody, ale také pro sebe budete něco dělat. Tedy spíš pro své tělo.
Každý sport má něco do sebe. Mám-li to vzít podle sebe, mému cvičení se
nedá říkat ani cvičení. Je to takové to – musím, tak ano, ale jinak tomu moc
nedám. A teď jsem se rozhodla udělat radikální změnu. Že bych začala
více cvičit? No, to nevím, ale říkám si, že pro své tělo přece něco udělat
musím! Můj nejoblíbenější sport je jezdectví. Samozřejmě na koních.
A hned potom asi in-line brusle, do kterých teď lezu docela často. Je
mnoho sportů. A jak budete sportovat vy??? K pláži bych volila nějaký ten
fotbálek nebo volejbal a není k zahození ani létající talíř. Ovšem kdo se
nevejde do svých současných plavek, tak tomu žádný volejbal ani nic
podobného nepomůže. To chce posilovnu. Tak ať se už rozhodnete
jakkoliv, určitě sobě neuškodíte. A já vám držím palečky!
Terka☺
Sympaťák třídy
Otázka je pro všechny třídy stejná : Koho považuješ za největšího
sympaťáka ve třídě ?
1.A. : Jméno sympaťačky : Lenka Truhelková a Maruška Sýkorová
1.B : Jméno sympaťačky : Tereza Mervartová
2.A : Jméno sympaťačky : Laudínka Novotná
2.B : Jméno sympaťáka : Tomáš Novotný
3.A : Jméno sympaťáka : Marek Holub
3.B : Jméno sympaťáka : Adam Hnát
4.A : Jméno sympaťáka : Daniel Verner
4.B : Jméno sympaťáka : Adam Kadlec
5.A : Jméno sympaťáka : Marek Votava a Jakub
Slavík
5.B : Jméno sympaťáka : Jan Štěpán
6.A : Jméno sympaťáka : Dominik Lang
6.B : Jméno sympaťáka : Filip Holeček
6.C : Jméno sympaťáka : Ota Dušek
7.A : Jméno sympaťáka : šneci
7.B : Jméno sympaťáka : Adam Zavřel
7.C : Jméno sympaťáka : Bossi a Ráďa
8.A : Jméno sympaťáka : třídní klavír ☺
8.B : Jméno sympaťáka : nikdo
8.C : Jméno sympaťáka : Tomáš Meduna
9.A : Jméno sympaťáka : Michal Šinkora
9.B : Jméno sympaťáka : Pavel Peřina
9.C : Jméno sympaťáka : Tomáš Licek
Míša
Tábor
Hmm…tak tohle téma se ke mně vyloženě hodí. Nikdy v životě jsem
se totiž této aktivity nezúčastnila. Mnoho lidí se mě pokoušelo přemluvit.
Ale bohužel, moje fóbie z lidí se pokaždé projevila. Zajímá vás jaká fóbie?
Odjakživa se nerada seznamuju s lidmi, a když už to musí být, tak k tomu
potřebuju doslova dokopat, jinak mě ani nehne! Vím, že to asi nechápete.
Já sama se taky občas nechápu, ale jsem hold taková! A teď zpátky
k tématu. Musí to být skvělé, plnit různé úkoly a mít stezku odvahy. Ale
pro líného člověka, jako jsem já, by to byla smrt. Možná kdyby se za to
dávaly nějaké odměny, potom bych nad tím asi popřemýšlela.(Jsem velký
mamonář, mám ráda, když prasátko kasička se hezky plní.) Přesto, že mě
představa, jaké to je na táborech, velice láká, zůstanu raději doma a stezku
odvahy si udělám na zahradě. ☺
Taháky
Je tu zase škola a s ní i začínající písemné práce. Co myslíte, kolik
dětí má při testu připravený tahák??? Půjdeme se jich zeptat osobně.
1) Používáš tahák?
2) Kam schováváš svoje taháky?
3) :a který předmět je nejvíc potřebuješ?
Petr Cink
1) ano používám
2) pod penál, papír či testový sešit
3) matematika
Pavel Peřina
1) ano
2) neschovávám
3) český jazyk
Jehlička Radim
1) jak na co
2) do propisky
3) angličtina, chemie
Milan Svoboda
1) občas
2) do rukávu
3) jak kdy
Tereza
:ové objevy
Tak co, už jste poznali naše nové kamarády a víte, ze které školy k nám
přišli? Zjistili jsme za vás :
Dobruská Veronika 2.A –ZŠ Heřmanův Městec
Matějková Anna 2.B –ZŠ Zaječice
Macháčková Karolína Jana 3.A – Německo
Zábranský Matěj 5.A – ZŠ Slatiňany
Linhart Tomáš 6.B – ZŠ Bojanov
Buřvalová Kateřina 6.C – ZŠ Rabštejnská Lhota
Vančura Jakub 6.C – ZŠ Hrochův Týnec
Sršeň Mojmír 7.B – ZŠ Komenského Skuteč
Spilková Martina 7.C - ZŠ Přelouč
Zrůst Jan 8.B – ZŠ Chrast u Chrudimě
Kalous Miloš 8.C – ZŠ Pardubice
Panchártková Kateřina 8.C – ZŠ Benešova, Pardubice
Bejr Vojtěch 9.B – ZŠ Bojanov
Licek Tomáš 9.C – ZŠ Žacléř
Kubašta Hynek 9.C – ZŠ Pardubice
Kaťulka☺
Lyžníci a Krakonoš
(Tak co lyže, sedmáci?)
1. Pojedeš na lyžák?
2. Umíš lyžovat?
3. Jaké budou tvé přípravy?
4. Půjčuješ si lyže nebo máš
svoje?
5. Těšíš se?
třída 7.A
Jitka Drápalíková
1. Jo, pojedu , jasně.
2. Mylím si, že umím docela dobře.
3. Nějaké balení, mazání lyží a tak.
4. Mám svoje, nepůjčuju si je.
5. Jo, proč by ne.
Kateřina Štursová
1. Jo pojedu , to se ví.
2. Jasný a výborně!
3. Žádný ☺.
4. Mám svoje.
5. Jo jasně, jak jinak, bude to
super!
Lucie Součková
1. Nevim.
2. No, jen trochu.
3. Český.
4. Pučuju.
5. No jasně!
Jakub Rusňák
1. Asi jo, teda pokud nebudu
nemocnej.
2. Ne, lyžovat fakt neumim.
3. Žádný.
4. Pučuju, svoje nemám.
5. Jo.
Jakub Soukal
1. Jo, snad.
2. Ne.
3. Stejné jako vždy ☺.
4. Půjčuju.
5. Ne i jo.
David Brtnický
1. Jo.
2. Ne.
3. Nevim.
4. Půjčuju, jak jinak.
5 . Jo, těšim se.
Michal Votava
1. Určitě.
2. Jooo ☺.
3. Nijak.
4. Mám svoje.
5. Jo
třida 7.B
Kateřina Úlomová
1. Jooo, jasně.
2. Jasně, ale občas si zapadám ☺.
3. No, to ještě nevim.
4. Půjčuju.
5.Mrtěěě !
Lucie Čiháková
1. Jo.
2. Půl na půl.
3. Budu balit.
4. Budu si je půjčovat ze školy.
5. Jo.
Kateřina Urválková
1. Jo, jedu.
2. Jo, de to , ale už sem na lyžích 2 roky nestála ☺.
3. Dlouhé a namáhavé.
4. Jo, půjčuju.
5. Těším se moc a hlavně na Bětulku!
Míša ☺
Tykání a vykání
V češtině se vykání vyvinulo až poměrně pozdě. Ve staré češtině
ještě vykání neexistovalo, naopak v mnoha jazycích (např. v angličtině)
sice vykání existovalo, ale zaniklo. Když dnes v Anglii chtějí někomu
vykat, stále mu budou vlastně tykat, ale budou to myslet zdvořileji .
Rozlišování tykání a vykání existuje ve většině moderních jazyků. Např. v
japonštině , čínštině a mnoha dalších existují dva, tři, čtyři způsoby
časování sloves (prostá a zdvořilá forma, případně mnohem rozvinutější
systémy tříd zdvořilosti) .
Tykací i vykací forma je významným obohacením jazyka, protože ukazuje
na jazykové i společenské schopnosti mluvčího a je hned vidět úcta k ženě,
ke starým lidem, pečlivost a lajdáctví, inteligence či neohrabanost. Na
druhou stranu lze říct, že jazyky bez rozlišení obou forem poněkud
usnadňují společenskou komunikaci a stírají rozdíly mezi formálním a
neformálním rozhovorem. Takové tykání spolužákovi, učiteli, cizímu
člověku či prezidentovi musí mnohým lidem, kteří užívají ve své mluvě
tykání i vykání, zamotat hlavu. A co teprve nám, školákům!
Deváťáci, až budete volat -už je to tu!!!
Zase přijde ten čas, kdy se každý opozdilec bude snažit dohnat svůj
průměr, jen aby nepropadl! Čas, kdy se vše pro deváťáky uzavírá.
Přátelství, známky, ale hlavně se i oni loučí s lidmi, kteří ten rok odchází a
jdou ze základní školy na střední školu, kde budou pokračovat ve své
,,slavné“ kariéře! A pak to přijde..! Po dlouhém breku a loučení konečně
začínají prázdniny.. Dvouměsíční leháro! Po těžkém roce práce a školy
nastává dvouměsíční volno, na které se už spousta dětí těší. Odpočívají,
opalují se a také přejídají…☺Já si myslím, že po roce námahy musí přijít
nějaký ten odpočinek. Já osobně se už od září na prázdniny těším proto,
že budu více s našimi a také s lidmi, které jsem už třeba dlouho neviděla!
Jenže na druhou stranu mi budou chybět tací, se kterými trávím většinu
svého času. Už teď přesto vím, že se na prázdniny moc těším!!!
(Pozn. red.- Milí nejstarší školáci, ještě se s vámi neloučíme, protože přece
jen pár týdnů do léta chybí, ale popřát vám úspěchy u přijímacích zkoušek
vám chceme s předstihem už teď.)
Terka
Víš, že…
...je nemožné olíznout si jazykem vlastní loket?
...je pro prasata fyzicky nemožné se podívat nahoru k nebi?
...50% obyvatel světa nikdy netelefonovalo ani žádný telefonát neobdrželi?
...krysy a koně neumějí zvracet?
...celkem 23% všech poruch kopírek jsou zaviněny lidmi, kteří se na ně
posadí aby si zkopírovali zadek?
...lidská moč svítí pod ultra-fialovým světlem?
…šváb může žít až 9 dní bez hlavy než zemře vyhladověním?
….sloni jsou jediná zvířata, která neumějí skákat?
…oko pštrosa je větší než jeho mozek?
Zákaz
Takových zákazů typu zakázání počítače, televize a mobilu jsem
inkasoval na své konto kvanta. Také nevinný zákaz jet na ryby s
bratrancem. Tento zákaz jsem nebral příliš vážně a bez rozpaků jsem s
bratrancem za dobrodružstvím v podobě rybolovu vyrazil.
Myslel jsem si, že babička ví, že jsem s bratrancem. Jenže to byla
mýlka. Babička po chvilce zjistila, že jí chybím. Nejdříve hledala po
baráku, poté postoupila na zahradu. Když ani tam svého milovaného vnuka
nenašla, zvýšil se jí tep na stropní hranici pro přežití. Zatím vyčkávala a
neříkal o ztrátě dědovi, protože on je to takový velký a nevyzpytatelný
cholerik. Po 10 minutách hledání a neustálém vyvolávání: „Martine!!!" se
začala ptát po vsi. Postupně zalarmovala celou ves a všech
„sesbíraných“15 lidí začalo hledat. Rázem byla celá víska na nohou a o
ničem jiném se už nemluvilo. Prohledávali všechna zákoutí a tajuplná
místa. Zdeněk, zdejší zemědělec, se šel podívat do stodoly svého
soukromého kravína. Pan Spousta, majitel malebné hospůdky, která se
nacházela na zdejším rynku, se šel podívat pod stoly a pípu. Babička už v
úplné beznaději vzpomínala a bádala v paměti, kam jsem se mohl zatoulat.
Těsně před fyzickým a hlavně psychickým kolapsem ji napadlo, že mně
zakázala jet na ryby. Proto motorkář Jindra nastartoval svůj peklostroj a
začal drandit po zdejších rozoraných cestách, kterým místní říkají tak
líbezně – silnice. Když se dokolébal k rybníku, pomyslel jsem si, co je to
za blázna, že nám plaší ryby. Jen co jsem uviděl Jindru se zamračeným
obličejem a rozzlobeným práskajícím knírkem, uvědomil jsem si, co se
stalo.
Za tento hřích jsem si vysloužil lidových pětadvacet.
Houbaření
Nastal podzim a houby, jak se zdá, stále ještě rostou. A proto
neváhejte a vyrazte na houby. Ale můžete se také vrátit s prázdným
košíkem. My, když jsme šli na houby, mysleli jsme si, že jich najdeme
hodně, a tak jsme si vzali čtyři košíky. Hledali jsme skoro tři hodiny, nic
jsme však nenašli. To se nemusí stát každému, a tak neváhejte, popadněte
košíky a utíkejte na houby. A jestli nebudete vědět, co s nimi, tak jsem si tu
pro vás připravila recept podle mých prarodičů:
Houby nakrájíme na kostičky a omyjeme (samozřejmě nejdřív
odčervíme ☺), 1 cibuli rozkrájíme na malé kousky a zpěníme na oleji. Na
zpěněnou cibuli vložíme houby, zalijeme asi 200 ml vody, osolíme a
zhruba 10 min. vaříme. Mezitím si připravíme do hrnečku trochu vody a
vmícháme do ní 2 polévkové lžíce hladké mouky. Hrnek dolijeme
smetanou a vše nalijeme do hrnce s houbami. Tohle všechno povaříme asi
10 min. Jako přílohu můžete použít prakticky cokoliv - dle vaší chuti.
Nejlepší k tomuto jídlu je však asi rýže. Dobrou chuť. ☺
Míša
Modelka Daniela Frantzová
Několikrát v letošním školním roce k nám do školy zavítala půvabná
štíhlá dívka. Vlastně již žena. Nešlo ji přehlédnout. Kde jsme ji to jen
viděli? Á! Už si vzpomínáme. Ti žáci, kteří jsou dnes v devátých třídách,
mohli coby ostřílení páťáci sledovat tuto krásku ve finále Miss České
republiky 2005. Mladší ročníky si asi pamatovat nebudou, ale učitelé si ji
vybavili dost rychle. Samá noha, samá ruka, dívka přirozeně hezká jako
většina jejích vrstevnic. Přesto určité kouzlo v sobě měla. Bylo to v roce
2005 pro většinu Chrudimáků jistě milé zjištění, že jsou zastupováni
Danielou v této prestižní soutěži, nemluvě o tom, jakého výsledku dosáhla!
Jen jediné místečko, tedy „bramborová Miss“, ji dělilo od pomyslných
výšin na stupních vítězů. Ale řekněte, kdo může tvrdit, že je 4. nejkrásnější
Čech či Češka v zemi? Naše redakční rada nelenila a Danielu vyzpovídala.
Kdy jste se s modelingem setkala vůbec poprvé?
Úplně poprvé? Když jsem skončila s moderní gymnastikou a začala jsem
chodit do taneční školy Besta, u vás v areálu školy. Jednoho dne tam totiž
zavítala paní z půjčovny svatebních šatů a hledala, která z nás by měla
zájem předvést její šaty na plese na Chrudimsku (přesné místo mi vypadlo
již z hlavy). Jelikož jsem byla zvědavá, tak jsem se přihlásila, a ve 14
letech jsem šla svoji první módní přehlídku.
V kolika letech jste začala profesionálně pracovat v této branži?
Po mé malé zkušenosti s předváděním módy mne to úplně pohltilo a
rozhodla jsem se, že tomu budu věnovat svůj čas a také peníze. Téměř
hned jsem se začala věnovat výběru agentury. Byla to agentura v Hradci
Králové, kde mě okamžitě vzali a kde jsem absolvovala kurz pro modelky.
A hned po něm jsem začala pracovat. Nejprve v Hradci a téměř ihned i
v Praze. Takže na otázku, kdy jsem začala pracovat profesionálně jako
modelka, odpovím - už v 15 letech.
Bylo Vaším dětským snem stát se modelkou?
Chtěla jsem vždy být tanečnicí – tančit v muzikálu, divadle. Gymnastika i
taneční škola byly dobrou přípravou, ale také náročné na klouby a páteř.
Vzhledem k tomu, že jsem i dost vyrostla (nyní měřím 177cm) a problémy
se stupňovaly, musela jsem se s dráhou tanečnice rozloučit.
Ovlivnil modeling Vaši účast v soutěži Miss ČR?
100%ně!!! Měla jsem hodně
zkušeností, uměla jsem se
pohybovat ve společnosti a
před obecenstvem, ale to už
možná díky té gymnastice a
tancování. Účast v Miss ČR
byla dost náročná, ale já ji
brala jako jednu velkou
módní přehlídku, bavila
jsem se tím. Samozřejmě, že
jsem
měla
obrovskou
výhodu před dívkami, které
nikdy žádnou zkušenost
s vystupováním před lidmi
neměly. Také jsem měla
výhodu v tom, že jsem se
přihlásila na poslední chvíli,
myslím tím ve věkové
hranici. Bylo mi necelých 24
let. Byla jsem v ročníku
nejstarší a můžu říct, že jsem
si to úplně jinak užila, než kdybych se soutěže účastnila v mladším věku.
Takže jsem i působila ženštějším dojmem a to nejen vystupováním, ale i
postavou. Proto si myslím, že by se této soutěže měly účastnit dívky
alespoň 20 leté. A to už z mnoha důvodů.
Mělo Vaše umístění kladný dopad na Vaši práci? A na jakém místě jste
v této soutěži skončila?
Určitě kladný dopad na práci má účast měla, měla jsem dost práce i před
tím, ale už když jsem se do soutěže hlásila, řekla jsem si, že bych se ráda
dostala do finále, tím na sebe víc upozornila, a lidé z branže i mimo ni by
znali mé jméno a obličej. Trošku jsem spoléhala na svůj vzhled a krátké
vlasy, i když na druhou stranu jsem věděla, že přesně tolik lidí, kolik mi
bude fandit, mě i nepřijme. Bylo to tak 50 na 50. Semifinále jsem vyhrála a
ve finále jsem nakonec byla 3.vícemiss 2005 (tedy 4. místo), dále jsem
před samotnou soutěží získala titul Miss Summit – Miss novinářů, kde byl
hlavní disciplínou rozhovor s novináři, ve finále pak ještě tituly Miss
Elegance a Miss Silueta.
Baví Vás kariéra modelky, co to obnáší?
Ano, práce modelky je dost zajímavá. Setkáváte se stále s novými lidmi,
naučíte se perfektně znát své tělo, vlasy, pleť. Máte krásné fotky, kterými
se chlubí vaši rodiče, zvýšíte si sebevědomí. Zjistíte, jak náročná práce to
je, ale pro člověka, který je exhibicionista, je potom pocit na pódiu úžasný.
Zvyknete si na obdiv a potlesk diváků i novinářů, ale tomu všemu
předchází dlouhá cesta. Někteří mají štěstí a narazí na zakázku, která ho
okamžitě vysune do popředí, ale většinou je to o hodinách a hodinách
strávených v castingových agenturách, cestování a také si musíte zvyknout
na to, že z dvaceti nebo padesáti konkurzů, které absolvujete, vám nevyjde
třeba ani jeden. Ale je to přesně o tom nenechat se odradit a stále se
ukazovat a dávat o sobě vědět. Samozřejmě musíte počítat i s finančními
náklady do začátku. Momentálně je to vše dost ztížené tím, že je velká
konkurence agentur a modelek a modelů a stále jich přibývá. Ale ani to vás
nesmí odradit, pokud chcete nějaký výsledek vašeho snažení. Nejlépe je
dnes absolvovat nějakou prestižní soutěž Miss, z důvodů, o kterých píši
výše. Dnes mám za sebou tisíce přehlídek a nespočet focení a večírků a
nelituji ničeho, co tomu předcházelo. Budu mít rozhodně na co vzpomínat.
Když se ještě k tomu všemu chováte slušně, máte slušné zakázky a klienty
a práce vás opravdu baví… Ten pocit vyjít si v šatech, které vám padnou
jako ulité, a dokonce diváci na vás mohou oči nechat, je to dost velkým
zadostiučiněním.
Slyšeli jsme, že jste navštěvovala naši školu. Jaké jste měla známky a které
předměty jste měla v oblibě?
Učení ve škole mi šlo, kromě matematiky jsem se skoro nemusela doma
učit…Stačil mi výklad od učitelů, takže jsem prospívala dobře. Vycházela
jsem se dvěma dvojkami, tuším z matiky a z fyziky. A co mě bavilo
nejvíc? Vlastně všechno. I ta matematika. Měla jsem na ZŠ spoustu
kamarádů a i učitelé byli perfektní. A to bylo nejlepší a nejdůležitější. Užili
jsme si bezvadně výlety. S kamarádkou ze ZŠ se vídám dodnes a stále
máme na co vzpomínat.
Tak pěkně děkujeme za rozhovor a hodně štěstí v džungli modelingu.