nanebevzetí

 Básnička
CHLUMEČEK 4/2008
NANEBEVZETÍ
Červenec/srpen
4/2008
Diecézní pouť
Jak putují svatyňky
Květ růžový a opět bílý
jenž voní Bohem
a nikdy neuvadá
se vztyčil k nebesům
dnes otevřena jsou
té vůni zvláštní
by opsala svou dráhu Maria
od země do nebes
umlkly zvony
zazněl čas
jíž hoří slunce
Panna ta píseň nad oblaky
se Synem vítá se
utichl vesmír
Jenišovice slavily
(Anastáz Opasek)
Hospic v Chrudimi
Chlumeček číslo 4/2008 (Červenec/srpen)
Redakce: P. J. Hubálek (oJ), J. Sedlák (JS), M. Zárubová (MZ),
M. Doležalová (MD), P. Jirásko (PFJ), T. Urbanová. (TU)
Uvítáme vaše příspěvky i pomoc při tvorbě časopisu.
Uzávěrka příštího čísla 20.8.2008.
Neprodejné.
Vydává: Římskokatolická farnost Luže, Komenského 137,
tel: 469671110, č.účtu 1142883309/0800,
účet na opravu varhan: 1142957339/0800
web: http://www.chlumek.net; e-mail: [email protected]
Století adventisté
Kaple chlumeckého ambitu: Nanebevzetí
Dvouměsíčník farností Luže a Řepníky
Malí detektivové
strana 2
 Úvodník
CHLUMEČEK 4/2008
 Diecézní pouť
Je to snadné, stávalo se to také za časů Ježíše Krista, říkat ne:
zpochybňovat nějakou pravdu víry. Ty, který se prohlašuješ za katolíka, musíš
vycházet z „ano“. Potom díky studiu budeš schopen vyložit důvody své jistoty:
že není protikladu a že nemůže být – mezi Pravdou a vědou, mezi Pravdou a
životem.
(Sv. Josemaría Escrivá, španělský kněz – Brázda č. 572)
Milí čtenáři našeho časopisu!
Prázdniny, čas dovolených, jsou před námi. Ve starozákonní knize
Kazatel (3,1-8) čteme slova: je čas rození i čas umírání, je čas boje i čas
pokoje. Můžeme k tomu dodat, je čas práce, ale i čas odpočinku. Chtěl bych
popřát všem rodinám dobré využití času v době dovolené s dětmi, ale stejně tak
i všem, kteří tento časopis čtou a podporují ho.
Během měsíce května a června jsem prožil celou řadu zajímavých
setkání během liturgických slavností. Bylo to Chlumku ale i v Nových Hradech.
Děkuji všem, kteří pomáhali při jejich realizaci.
Doba dovolených či prázdnin je prostor, kdy můžeme mít více času na
odpočinek, ale i četbu zajímavé knihy nebo také písma sv. Nezapomínejme na
to. Přesto se můžeme dostat do situace, že nerozumíme textu, který čteme v
bibli při soukromé meditaci nebo při bohoslužbě v kostele. Může se nám
dokonce stát, že nás text zneklidní a vyvede z míry. Je to určitým způsobem
pochopitelné, když o tom budeme dál přemýšlet. Jsme to my čtenáři, kdo musí
rozhodovat o významu slov, o druhu textu a souvislostech, ve kterých text
čteme. Uvedu zde jako příklad zamyšlení katolického teologa prof. N. Lashe.
Zamysleme se nad větou evangelia (Jan 3,16): „Neboť tak Bůh milovat svět...“
Tato slova jsou velice známá, a možná se domníváme, že jim rozumíme. Ale co
znamená slovo „svět“, o kterém se zde mluví? Je to planeta Země? Nebo jen
lidstvo? Anebo celý vesmír? Máme milovat svět, ale písmo mnohde naznačuje,
že svět je také zkažený a odsouzený k záhubě, a že je třeba si od světa držet
odstup. Pokud svět označuje všechno, co existuje, co potom s nemocemi a
hladomory, s krutostí, útlakem a s egoismem? Jak máme milovat tyto stránky
světa? Tady chci naznačit, jak je důležité přemýšlet, jaký má text význam a že
je třeba přihlížet k tomu, v jaké situaci vznikal. Porozumět textům, symbolům
patří k tomu, že jsem doma v určité kultuře. Písmo vznikalo v jiné kultuře, než
žijeme dnes. Z toho vyplývá určitá obtížnost porozumění. To, co nám pomůže,
je vidět úryvek v určitém kontextu. Když čteme písmo sv., je třeba si ho znovu
zopakovat, když nerozumím, zamyslet se nad širšími souvislostmi s textem.
Pokud mě určitá myšlenka osloví, snažit se odpovědět, tak jako odpovídáme na
slova, ve kterých se na nás někdo obrací. Přemýšlet o tom, co mě oslovilo.
Písmo sv. je poselství každému člověku. Jeho obsah se nám otvírá díky
působení Ducha svatého, proto je nutné se k němu přibližovat ve víře a s
vědomím, že je to slovo od Boha. K četbě bible vřele doporučuji knihu Modlit se
Boží slovo (Enzo Bianchi).
Váš otec Josef
strana 3
strana 4
CHLUMEČEK 4/2008
 Otázky a odpovědi
CHLUMEČEK 4/2008
OTÁZKY A ODPOVĚDI PRO KŘESŤANA
 Slovníček cizích slov
CHLUMEČEK 4/2008
SLOVNÍČEK CIZÍCH SLOV - HNUTÍ
Žiji rozumně a harmonicky
52. Co je ctnost kajícnosti?
Kajícnost je ctnost dávající dostiučinění a vyjadřující lítost nad našimi hříchy.
53. Co znamená úcta a láska ve světle ctnosti spravedlnosti?
Úcta a láska ze spravedlnosti je povinná odpověď rodičům, příbuzným,
přátelům, vychovatelům, učitelům, lidskému společenství za vše, co od nich
máme. Je to vděčnost za život, výchovu, vzdělání, postavení ve společnosti i
uplatnění sebe sama.
54. Co je vděčnost ze spravedlnosti?
Jako je úcta a láska ze spravedlnosti vnitřním vztahem naší myslí, tak vděčnost
je vnějším projevem této úcty a lásky.
55. Co je míněno ctností lásky ke spravedlnosti?
Láska ke spravedlnosti zahrnuje účinnou vůli odstraňovat překážky a zla, která
brání uskutečnění spravedlnosti vůbec. Platí to nejen vůči osobě, ale i vůči
ostatním lidem.
56. Co je ctnost pravdivosti?
Jako je přirozený nárok jednotlivce na pravdivé poznání světa kolem sebe, tak
ctnost spravedlnosti žádá předávání pravdivého poznání druhým.
57. Jak je ve smyslu spravedlnosti chápáno přátelství – solidarita?
Přátelství – solidarita ze spravedlnosti není úkon citový a výběrový, ale povinný
vztah. Co sám spravedlivě žádám nebo spravedlivě vlastním pro sebe, žádám i
pro druhé lidi.
58. Co je opakem ctnosti spravedlnosti?
Opakem a hříchem proti ctnosti spravedlnosti je nespravedlnost a bezpráví.
59. Jak se projevuje bezpráví?
Bezpráví poškozuje člověka na: majetku, těle, duchu.
60. Jak se projevuje nespravedlnost na majetku vůči druhému?
Nespravedlivě jedná: kdo druhému upírá právo na soukromý majetek, majetek
mu poškozuje, nevrací, krade.
61. Jak se projevuje nespravedlnost na těle druhého?
Nespravedlivě jedná: kdo druhému upírá právo na život, zdraví a svobodný
pohyb; kdo druhému poškozuje zdraví; kdo druhému bere život.
62. V čem je nespravedlnost vůči duchu člověka?
Nespravedlivě jedná, kdo druhému: bere jeho čest;deformuje jeho psychiku;
omezuje jeho poznání; ničí jeho talent; zabraňuje mu nebo ničí jeho vztah k
Bohu.
63. Co je ctnost statečnosti?
Ctnost statečnosti řídí a usměrňuje dvě vášně, a to vášeň strachu a vášeň
odvahy.
64. Jak usměrňuje statečnost strach?
Strach – bázlivost – v jakékoliv formě bere člověku energii, že ustupuje před
zlem a vzdává se dobra. Statečnost člověka na této sestupné cestě zastavuje.
strana 5
Církevní hnutí a komunity – fenomén současné církve, většinou laická
společenství snažící se o prohloubení křesťanského života, charakteristická
určitou spiritualitou
Mariina legie
Mariinu legii založil před více než 80 lety zbožný Ir,
Frank Duff. Provázela ho palčivá touha udělat něco pro to,
aby byl Bůh v jeho okolí a ve světě více milován. Mariina
legie se velmi rychle rozšířila po celém Irsku a pak i po
celém světě a získala si respekt. Pověst o ní se donesla
brzy až do samotného Říma. Mariina legie dostávala
postupně pozdravná poselství a požehnání od všech
papežů, kteří byli na Petrově stolci od doby jejího založení
až dodnes. Zakladatel byl jmenován laickým poradcem II.
Vatikánského koncilu, kde koncipoval dokument o
apoštolátu laiků.
Mariina legie má dva cíle: jednak chce pomáhat svým členům v růstu
ve víře a jednak chce o naší víře svědčit v našem okolí. Řada dnes
existujících komunit má podobný program. Pro Mariinu legii je příznačné to, co
nese již ve svém názvu: svým vztahem k Matce našeho Pána, k Panně Marii.
Legionáři pěstují hluboký a vřelý vztah k naší Nebeské Matce, dělají vše s Ní, s
Její pomocí a pod Jejím vedením. Naplňování obou cílů Legie se proto děje
prostřednictvím Panny Marie a s Její velkou pomocí. Schůzky Mariiny legie mají
pevný řád. Asi polovina času je využita k modlitbě, a to včetně modlitby
Posvátného růžence - modlitby, která je Panně Marii nejvlastnější. Další části
schůzky jsou vyhrazeny např. pro duchovní četbu a studium. Nechybí ani
krátká promluva kněze, tzv. "allocutio". Žádná skupina Mariiny legie nesmí totiž
být bez duchovního vůdce, kterým je kněz.
Závazky, které na sebe legionář bere svým vstupem do Legie, nejsou
nikterak velké: dochází jednou týdně na schůzku prezidia, jejíž délka by neměla
přesáhnout půldruhé hodiny, po určitém přípravném období vykoná - pokud
možno ještě s některým spolubratrem - malý apoštolát v rozsahu asi dvou
hodin týdně, a to v době, kterou si sám určí, a konečně se každý den pomodlí
krátkou modlitbu, jejímž základem je "Magnificat" Panny Marie.
Legionáři také chodí navštěvovat nemocné do nemocnic nebo starší
občany do domovů důchodců, vyučují malé děti náboženství a připravují je na
přijetí svátostí apod. Mariina legie má tak důležitou úlohu proto, že se často
dostane tam, kam kněz nemá běžně přístup. Legionáří přicházejí k lidem, kteří
nikdy neměli možnost se něco dozvědět o Pánu Ježíši a o jiných životních
hodnotách než materiálních. A přicházejí k těmto lidem s Pannou Marií, Matkou
našeho Pána.
Více na http://sweb.cz/legie.cz/
(PFJ)
strana 6
 Svatí a jejich atributy
CHLUMEČEK 4/2008
SVATÍ A JEJICH ATRIBUTY
Sv. Prokop, 4.7.
Narodil se kolem roku 970 v
Chotouni na zemanské tvrzi. Po
vysvěcení na kněze byl členem
katedrální družiny u sv. Víta. Jak
bylo u tehdejších kněží obvyklé
(zhruba do 12. století), byl ženatý a
měl syna Jimrama. Po vyvraždění
Slavníkovců se Prokop uchýlil do
ústraní a žil jako poustevník. Žil
asketicky, tvrdě pracoval, mýtil les a
obdělával půdu. Když se k němu
přidal jeho syn Jimram, synovec Vít
a několik dalších, založili osadu
poustevníků a sloužili chudým lidem.
Na popud knížete Oldřicha založil
klášter. Atributy: berla, kniha, řetěz,
na němž je připoután ďábel, kříž,
pastýřská hůl, důtky, výjimečně laň,
model kostela nebo plamen na dlani.
Pane Bože, co mám dělat?
CHLUMEČEK 4/2008
PANE BOŽE, CO MÁM DĚLAT?
Sv. Klára, 11.8.
Narodila se roku 1194 v Assisi jako
prvorozená dcera bohatého rytíře.
Hluboce ji zasáhlo kázání sv.
Františka a rozhodla se pro chudý
řeholní život. Přes odpor rodiny
odešla do kláštera benediktinek San
Paolo u Bastie, později založila
ženský řád podobný řádu menších
bratří. V klášteře klarisek žila jeho
zakladatelka až do své smrti; stejně
jako františkáni žily i zde řeholnice v
naprosté chudobě. Klára byla téměř
třicet roků, až do své smrti, těžce
nemocná, takže většinou řídila svůj
řád z lůžka. Patronka: malířů,
vyšívaček, sklenářů, pradlen
Atributy: klariska, opatská berla,
kalich, monstrance
(PFJ)
strana 7
ANEB MANUÁL PRO ČLOVĚKA, KTERÝ SI V KOSTELE PŘIPADÁ JAKO
ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ
POHŘEB
Smrt je bolestnou událostí. Někdo blízký zemře a po něm zůstává díra.
Přesto jako příbuzní máme na starost uspořádat rozloučení. V podstatě máte
čtyři možnosti. Buď neuspořádáte žádné rozloučení a popel svého příbuzného
rozsypete na rozptylové loučce nebo uspořádáte ryze civilní rozloučení v
krematoriu, nebo požádáte nějakého kněze, aby na rozloučení před kremací
promluvil a nebo můžete požádat o pohřeb přímo v kostele. Zvláště když
zemřelý chodil do kostela pravidelně a v církvi byl aktivní, je dobré a jeho
důstojné, aby měl pohřeb v kostele.
Společenství církve je plné vazeb, o nichž lidé, kteří do kostela nechodí
pravidelně, ani nevědí. Často se tito na pohřbech diví, jak byl jejich příbuzný
známý a třeba i oblíbený.
Jeden člověk byl velmi překvapený z pohřbu třináctiletého chlapce.
Čekal velice smutný pohřeb, ale ten se nesl ve slavnostním duchu. Z pohřbu se
stala slavnost doprovázení na práh nebe. Odtamtud nás ten mladý chlapec
bude jednou vítat.
V křesťanské optice není smrt pouze dokonaností života, ale je i
dokonalostí života. Přítomnost zemřelých příbuzných v našich vztazích se smrtí
nepřerušuje, ale pouze proměňuje. Křesťané věří, že lidská duše je nesmrtelná,
že dál žije, že nám na naší životní cestě nějakým způsobem pomáhá.
Odkud křesťané berou tuto naději, tento optimismus? V centru
křesťanské víry se stala klíčová událost Kristova zmrtvýchvstání. Jestliže
Kristus vstal z mrtvých, máme naději, že i my jednou z mrtvých vstaneme.
Postoj křesťana ke smrti je pak „smát se uprostřed slz“. Na jedné straně
křesťané prožívají smutek z rozloučení se svým blízkým, na druhé straně mají
onu naději na shledání.
Ještě bych se rád zmínil o dvou dílčích otázkách. Zamyslel bych se nad
krematoriem jako místem rozloučení a vyjednáváním pohřbu s knězem.
Víte, jaký je rozdíl mezi rozloučením v kostele a krematoriu? Do kostela
přichází člověk již jako malý, když ho tam jeho rodiče přinesou, aby ho nechali
pokřtít. Malý človíček doprovázený svými rodiči pak do kostela chodí neděli co
neděli, poznává své vrstevníky, poznává své životní hodnoty. Jeho víra projde
krizí. Víra dítěte musí být přetavena ve víru dospělého člověka. Dospělý věřící
křesťan nalezne také své nezastupitelné místo ve společenství církve.
Řekněme, že se třeba ožení nebo provdá. Kde? Zase v tom svém kostele.
Doprovodí do kostela i své děti. Chodí jednou měsíčně ke zpovědi, kde
se pere se životem a se sebou samým a kde vítězí. Jako zralý člověk mnoho
času stráví na kolenou, aby Bohu přinášel prosby za druhé lidi, za mír ve světě,
strana 8
Pane Bože, co mám dělat?
CHLUMEČEK 4/2008
za hojnost, za osamělé, nemocné, děti, mladé, rodiny i staré, prostě za celý
svět.
Kostel se mu stává druhým domovem. Tento člověk pak zemře.
Společenství lidí, se kterými tento druhý domov sdílel se s ním v kostele
rozloučí. V kostele se žije celý život. Krematorium je pouze smrt. Je to dům
smrti. Kostel naproti tomu je domem života. Krematorium kastruje plnost života,
do které patří i smrt. V krematoriu pouze pláčeme, ale pouze pláč nedoprovází
náš život.
Když přijdete na faru domlouvat s knězem pohřeb, pokuste se
rozpomenout na svého zemřelého příbuzného. Říci: „Pane faráři, maminka byla
hodná, pro rodinu, starala se o domácnost a pracovala v hospodářství...“ to je
málo na nějakou promluvu. „Pane faráři, ale vy to ale umíte říci,“ slyšel jsem
často jako tečku za dotazováním kněze na podrobnosti.
Moc mu pomůžete, když si rozmyslíte jakou životní moudrost vám váš
příbuzný zanechal. Je to duchovní dědictví, ke kterému se váš příbuzný musel
těžce probojovávat. Na vás, jako další generaci, záleží, jak s tímto dědictvím
naložíte. Kněz o tomto dědictví může mluvit. Může ho zmínit jako základy, na
nichž vy pak můžete dál stavět hodnotu, kterou vám váš zemřelý příbuzný
odkázal, můžete dále ji rozvíjet.
Můj děda například říkal: „Drž se pevně moudrých lidí, hlupák tě ničemu
nenaučí.“ Já jsem svého zemřelého dědu vzal vážně. A myslím, že jsem
neprohloupil.
KDE SE DOPTÁM, KDYŽ NEVÍM?
Možná znáte ve vašem okolí nějakého věřícího
katolíka. Všichni se učíme, že naše víra má být dospělá, že
máme být připraveni kdykoli svědčit o důvodech své naděje.
Jestliže dotázaný neví, ať se zeptá. Vaše hledání může
obohatit jeho víru. Kde jsou kostely, tam bývají často
nástěnky nebo alespoň v neděli otevřené dveře. Kněze
najdete přede mší nebo po mši. Kde je fara, zvoňte na faru.
Jinak
v telefonních
seznamech
jsou
čísla
na
Římskokatolické farnosti.
Jeden kněz s oblibou říká: „Jsem šťastný, že žiji ve
třetím tisíciletí.“ A protože v něm žijeme všichni, tak jsou
informace o církvi přítomny na internetu. Nejzákladnější
získáte třeba na adresách: www.cirkev.cz; www.vira.cz;
www.pastorace.cz; www.proglas.cz; www.radiovaticana.cz a
mnoho jiných. Uvedu ještě jednu adresu na dokumenty a
příručky, které rozvíjejí témata, o kterých zde čtete:
www.fatym.com.
(Z knihy P. Petr Šabaka: Pane Bože, co mám dělat? Pokračování příště)
strana 9
 Z naší knihovny
CHLUMEČEK 4/2008
ZAKOTVIT SVŮJ ŽIVOT V BOHU
Rekolekce, Prof. P. Elias Vella OFM Conv.
Kdo sleduje televizní program NOE, může se s P. E. Vellou setkat v
poslední době poměrně často, ať už je to v pořadech Večerní univerzita, Z
pokladů duše, Na koberečku nebo v pořadu s P. Pavlem Havlátem o
exorcismu. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří vydalo další jeho knihy
s duchovní tématikou: Duch svatý – pramen života, Ježíš – lékař těla a duše a
Svatost je pro každého. Obsahově jsou velmi bohaté a poučné. Každý z nás
potřebuje uzdravení, ať už duchovní, tělesné nebo vnitřní. Autor knih, zkušený
exercitátor a exorcista, přináší cenné rady, podává je nevšedním způsobem a
velmi srozumitelně.
V krátkosti jsem se účastnila jeho exercicií koncem března v Koclířově.
Přednášky byly velice hodnotné a obdivovala jsem, jak dovede s úsměvem ve
tváři udržet nepřetržitý kontakt se svými posluchači. Vyzařoval z něho přátelský
postoj ke každému z nás, přestože takových lidí potká při své práci tisíce, a to
je právě to krásné, že cítíte, že do takového společenství patříte, že jste vítaní,
že dostáváte lásku Boží. Vládla zde příjemná atmosféra, tým pracovníků, kteří
se starali o průběh těchto duchovních cvičení v čele s P. Pavlem Dokládalem,
byl plný radosti, takže jsem prožila hřejivé chvíle, ke kterým se v myšlenkách
ráda vracím.
Kniha obsahuje přednášky s těmito tématy: Odevzdat se Boží lásce; Dát
své hříchy Ježíši; Vydání našich hříchů do rukou Pánových – smíření; Naše
spolupráce při uzdravování; Uzdravení čtyř kategorií zranění: hněv, strach,
vina, úzkosti; Boží volání ke kněžské lásce; O lásce: erós, fileó, stergó, agapaó;
Milovat svého nepřítele; Druhá konverze; Vložit se do Jeho rukou, aby mě
používal ke službě jiným; Požadavky Ježíše k následování; O protivníkovi
Ďáblovi. Autoexorcismus; Modlitba za osvobození vykonaná během mše svaté;
Duchovní zdroj – Ef 6,10. O modlitbě; S pomocí Ducha svatého; Ještě jedna
zbraň – Panna Maria.
Malý výtah z rekolekce – Ještě jedna zbraň – Panna Maria: Vypráví o
Petrovi, když byl na hoře Tábor, jak se mu tam velmi líbilo, rád by tam zůstal.
Ježíš mu dal tento zážitek, aby – když bude v nesnázích – si mohl vzpomenout
opět na to, co během onoho zvláštního okamžiku viděl. Před opuštěním této
země nám Ježíš dal vše, co má. Apoštolům dal slávu, kterou Mu dal Otec. Nám
všem dal své Tělo a svou Krev, abychom je jedli a pili v Eucharistii. Dal nám
Ducha svatého jako ten největší dar. A dal nám také svou Matku Pannu Marii.
My potřebujeme Pannu Marii, aby Duch svatý v nás zůstával živoucí. Kdekoliv
je P. Maria, tam je Duch (početí Pána Ježíše, Simon byl naplněn Duchem sv.,
když spatřil P. Marii s Ježíškem, když jej šla představit do chrámu, prorokyně
Anna byla naplněna Duchem sv., Alžběta, kterou přišla P. Maria navštívit, byla
naplněna Duchem sv., ...) Kdokoliv je s Pannou Marií, kdokoliv se Jí dotkne,
tam je Duch sv., předává Ho jiným lidem. Proto mnoho lidí nalézá Ježíše právě
ve svatyních zasvěcených Panně Marii.
strana 10
 Z naší knihovny
CHLUMEČEK 4/2008
Jedním z cílů na cestě ke Kristu je kontemplativní
život, to je osobní komunikace, kdy se spíš těšíme z Jeho
přítomnosti, než že s ním mluvíme. Ježíš o nás ví vše,
stačí se jen na Něho dívat. Panna Maria je kontemplativní
žena a ona nás tomu učí.
Na cestě k Ježíši je důležité umět rozlišovat, to je
znát mysl Boží, vůli Boží. Dar rozlišování nám dává Duch
svatý. Další důležitou dimenzí na naší duchovní cestě je
naše odevzdání se do rukou Ježíšových.
Panna Maria je nejkrásnější bytostí, kterou Bůh
stvořil. Všechny generace ji nazývají požehnanou, protože
Bůh viděl její pokoru. P. Maria se plně odevzdala, je to pravý obraz Krista v ní.
Protože následovala Krista, je naší služebnicí. Zní to podivně, protože ona je
Královnou. Jako Ježíš je Král. Ježíš ale řekl: „Navzdory tomu, že jsem Král,
nepřišel jsem, aby mi bylo slouženo, ale abych sloužil.“ Tak abychom mohli být
Jeho učedníky, musíme být služebníky. Panna Maria je Matkou Církve. Je i
mou Matkou. Ona mi stále pomáhá – stále mi slouží. Snaží se mě přesvědčit,
když jsem od Ježíše trochu vzdálen. Pomáhá mi, když se modlím. Pomáhá mi,
když rozlišuji. Snaží se mě učit, jak žít plody Ducha svatého. Pomáhá mi být
trpělivým, tichým, radostným, jemným, ovládat sama sebe, být věrným svým
závazkům. Panna Maria je jeden z největších darů, který nám Ježíš dal.
(MZ)
VÝLET DO PRAHY
Dne 24.5. v sobotu jsem s dědou vyrazil na
výlet do Prahy, který pořádalo společenství sv.
Vincence. Vyjeli jsme ráno v 5:30 do Pardubic
autem na vlakové nádraží, odkud jsme se dopravili
rychlíkem v 7:13 do Prahy na hlavní nádraží. Potom
jsme jeli metrem na Vyšehrad. Tady jsme si prohlédli
kapitulní chrám sv. Petra a Pavla, zde se mi líbil
obraz Panny Marie vyšehradské, zvané dešťové.
Vyslechli jsme také legendu o čertově sloupu.
Pak jsme navštívili národní hřbitov, kde je
pohřbena řada slavných osobností (např. Božena
Němcová, Jan Neruda, Vlasta Burian, Bedřich
Smetana, Antonín Dvořák, K. H. Mácha atd.)
Byli jsme také u sestřiček Alžbětinek, které nám ukázaly kostel Panny
Marie Sedmibolestné.
Krásná byla také procházka botanickou zahradou. Také jsme viděli
Emauzy, kde je Benediktinský klášter, kde jsme dostali požehnání na cestu.
Domů jsme se vrátili večer obohaceni pěknými zážitky.
(Jirka Maršík)
strana 11
 Ohlasy – Oslavy v Jenišovicích
CHLUMEČEK 4/2008
OSLAVY 920. VÝROČÍ OBCE JENIŠOVICE
Středem každého městečka a obce je kostel. I tuto skutečnost si
uvědomovali obyvatelé obce Jenišovice, kteří se v sobotu 31.5.2008 při
oslavách 920. výročí obce v kostele sešli a děkovali Bohu za obec, ve které žijí.
I rodáci přišli poděkovat Bohu za dar domoviny, kterou jim Bůh dal do vínku
jako svůj domov zde na zemi. Mše svatá se slavila právě v den, kdy si Církev
připomíná navštívení Panny Marie u Alžběty. V tomto smyslu si můžeme i my
uvědomovat svoji náležitost a kořeny ke kraji, kde se lidé narodili, a v tomto
duchu svoji sounáležitost prožívali i lidé obce Jenišovice. Při mši svaté
poděkovali Bohu za všechny dary a milosti, které přijímali z Božích rukou jak
oni, tak i jejich předkové. Velký dík patří paní Andrlové, která vyzdobila kostel a
připravila ke slavení slavnostní mše svaté, kterou celebroval P. Josef Hubálek.
Mše svaté se účastnili i zastupitelé senátu, parlamentu ČR a zástupci
kraje a okolních obci. Po skončení mše svaté bylo možno navštívit výstavu
pořádanou k výročí obce, kde byly k vidění fotografie a listiny týkající se obce.
Na fotografiích byl zachycen život předků i současnosti. Bylo velice pěkné
pozorovat, jak lidé se zájmem prohlížejí fotografie a komentují události týkající
se zachycených okamžiků života obce, jak se v duchu vracejí k okamžikům,
které prožili, a jak i oni zpětně vidí určité události ze života obce. V této chvíli
mohu použít slova svatého Pavla: Podívejte jak oni ukončili svůj život a
napodobujte jejich život.
Kéž na přímluvu Nejsvětější Trojice, které je kostel zasvěcen, si všichni
uvědomují, kde je střed obce, že středem musí být jedině Bůh. Jak velice často
říkávali naši předkové: „Bez Božího požehnání marné lidské namáhání“.
(Petr Čapek)
strana 12
 Ohlasy – Hlubočice/100 let adventistů
CHLUMEČEK 4/2008
 Ohlasy – Krásy Jižních Čech
CHLUMEČEK 4/2008
NEDĚLE 11. KVĚTNA A POUŤ DO HLUBOČIC
KRÁSY JIŽNÍCH ČECH
Každá neděle je svátkem a tuto jsme prožili opravdu
slavnostně. Při dopolední mši svaté na Chlumečku se
naše rodiny zasvětily Panně Marii, abychom si vyprosili
sílu k duchovnímu zápasu a vytrvalost v dobrém až do
konce. Slavil se i svátek matek, a tak na závěr mše svaté
děti rozdávaly všem maminkám kytičku.
V květnu, měsíci zasvěceném P. Marii, se konají
májové pobožnosti u křížků a kapliček. I naše farnost se k
této krásné tradici připojila. Vypravili jsme se na pouť k P.
Marii lurdské do Hlubočic. Původně jsme zamýšleli jít
pěšky, ale pak jsme dali přednost rychlejšímu cestování
na kole.
Bylo krásné slunečné počasí, a tak není divu, že ti, kdo měli v pořádku
svůj dopravní prostředek druhu kolo, sjeli se ve 14 hodin u lužské fary. Dlouhé
bylo cykloprocesí velkých i malých poutníků, jež se vydalo krásnou krajinou k
hlubočické kapličce. Zde jsme se pomodlili desátek slavného růžence, jehož
„deseti“ zrníčky se stal každý z nás. Po přečtení kapitoly z knihy P. Amortiho
následovaly loretánské litanie. Na zpáteční cestě, připomínám, že slunce pálilo,
mnozí zahnali žízeň oblíbeným mokem na příhodné občerstvovací stanici :-).
A co závěrem? Prožili jsme neděli ve společenství s Bohem, Pannou
Marií, ale také v radostném a přátelském setkání farní rodiny.
(Lenka Zárubová)
V sobotu dne 14.6.2008 pořádalo
společenství sv. Vincence zájezd do Jižních
Čech. Navštívili jsme Prachatice – rodiště sv.
Jana Nepomuka Neumanna. Narodil se
28.3.1811 v Prachaticích. O jeho rodný dům
pečují řádové sestry Boromejky. V místnosti, kde
se sv. Jan narodil, je krásná kaple. Vedle
rodného domku stojí Hospic sv. Jana
Nepomuka; sestřičky Boromejky zde vypomáhají
v péči o nemocné.
Prachatický
rodák
Jan
Nepomuk
Neumann, misionář v Americe, biskup ve
Filadelfii a průkopník katolického školství v USA,
je nám příkladem statečného člověka, který se
nespokojuje s tím, že věci prostě nejdou, ale
který hledá nové cesty v naplnění svých ideálů.
Když nemůže dosáhnout kněžského svěcení v
Čechách, odchází do Ameriky, překonává oceán
a tím jakoby nám chtěl říci: „I ty musíš vírou
překonat moře svých problémů, abys ses dostal k novému životu.“
Těžká služba jej vedla k touze po hlubším duchovním životě a také po
společenství. Vstoupil do řeholní společnosti redemptoristů. Biskupem se stává
dne 28.3.1852. Za osm let biskupského působení vybudoval 80 kostelů,
zakládal farní školy (celkem přes 100 škol). Vyčerpávající práce způsobila jeho
předčasnou smrt ve 49 letech na Filadelfské ulici.
Modlitba: Bože, tys dal sv. biskupu Janovi sílu k neúnavnému plnění
pastýřských povinností, pomáhej i nám, ať ho následujeme v každodenním úsilí
o dosažení dokonalosti, abychom v Tvé církvi přinášeli užitek. Skrze Krista,
našeho Pána, amen.
Z Prachatic vedla naše cesta do krásného místa, oázy pokoje uprostřed
lesa, zvaný Lomec. Jméno Lomec se traduje od konce 14. stol. Je jím nazýván
515 m vysoký vrch. Název dostal podle nedalekého lomu, kde se těžil kámen,
který posloužil i při stavbě kostela Panny Marie.
Krásný kostel dal postavit hrabě Karel Filip Buguoy, který se modlil k
zázračné sošce Panny Marie s Ježíškem, když plul z Říma do Španělska a
přistihla je silná bouře. Slíbil Bohu a Panně Marii, že budou-li zachráněni,
postaví v Čechách kostel a na hlavním oltáři umístí milostnou sošku Panny
Marie. V levé ruce drží Dítě Ježíše, v pravé ruce žezlo.
Jezulátko objímá dlaní královské jablko. Kostel Panny Marie Lomec je
umělecká památka prvního řádu, perla Jižních Čech, srdce Budějovické
diecéze, srdce živé, pulzující. Toto místo přináší hodně uzdravení, dojmů,
člověk zde pocítí radost a posilu do života.
„I DNES ŽIJEME NADĚJÍ…“
Účastnil jsem se oslav 100. výročí založení sboru Církve adventistů
sedmého dne v Luži. Jeden farník se mě ptal, co Vás na setkání zaujalo?
Setkání bylo dobře zorganizované a připravené. Účastníci pozorně naslouchali
jednotlivým příspěvkům. Děti měly svůj program během nedělní školy v jiném
prostoru. Bylo povzbudivé, jak dovedou vytvářet jednu rodinu, která drží
pospolu. Téma, nad kterým přemýšleli, bylo dáno mottem setkání: Co je naší
nadějí? A na čem je lidská naděje postavená? Někdo řekne: snad bude zítra
hezky, ale taková naděje stojí na našem přání. Chtěli bychom, aby bylo hezky,
ale bude tomu tak? Naše naděje by se měla opírat o něco hlubšího. A co to je?
Co je tou jistotou, která může obstát i v dnešním světě. Toto byla také hlavní
myšlenka kazatele bratra Karla Nowaka.
Setkání v lužské sokolovně mě obohatilo a přivedlo k dalšímu přemýšlení
nad Písmem svatým, ve kterém máme velké bohatství a málo z něho čerpáme,
protože ho málo čteme. Potěšilo mě, když jsem viděl radost na tváři těch, se
kterými jsem se setkal, že nás spojuje společná cesta skrze Krista k Bohu Otci.
(oJ)
strana 13
strana 14
 Ohlasy – Gratulace novomanželům
CHLUMEČEK 4/2008
Na Lomci se můžeš zúčastnit poutí a slavností, setkání s milými lidmi.
Neustále přijíždějí autobusy, auta i kola, objevují se i pěší turisté. Ale toužíš-li
po chvilce samoty, ticha a zamyšlení, i to můžeš mít, když si najdeš příhodnou
chvíli a den. Je tu krásně a jsi blíže Bohu a lidem, blíže kráse a odpočinku své
často znavené duše. Slova kněze, který nás provázel na Lomečku zněla:
„Poutní místo není jenom kostel, ale také pěkně vytvořené meditační prostředí
kolem svatyně.“
Doufáme a modlíme se za to, aby i naše perla Východních Čech – chrám
Panny Marie Pomocnice křesťanů na Chlumku se dočkala pěkného
meditačního prostředí kolem chrámu a aby každý poutník zde nalezl potřebný
odpočinek pro unavenou duši.
(Ludmila Jirásková)
GRATULUJEME NOVOMANŽELŮM
 Ohlasy – Putovní svatyňky
PUTOVNÍ SVATYŇKY
opět se sestrou Lenkou
V minulém čísle Chlumečku jsme se dočetli o návštěvě sestřičky Lenky
(působící v Rokoli u Nového Města nad Metují) u nás, kdy nám (14.3.)
představila Schönstattskou spiritualitu. Od té doby (18. května) vznikly v naší
farnosti dvě skupiny předávající si po třech dnech tzv. „putovní svatyňku“,
každá skupina je tvořená deseti rodinami, takže po měsíci obraz znovu
doputuje k vám domů. Rodina se modlí jako obvykle, jen jaksi „svátečněji“.
11. června jsme se opět sešli na faře se setrou Lenkou. Tentokrát
povídala hlavně o modlitbě k Panně Marii, která je pro toto hnutí
charakteristická.
V tvou moc a lásku důvěru vždy mám,
na tvého Syna s tebou spoléhám a pevně věřím,
ať se co chce stane, tvé dítě bez pomoci nezůstane.
Vysvětlila nám také slova Schönstattské zásvětné modlitby. Důležité je
pro nás učit se v modlitbě naslouchat Bohu tak, jako Panna Maria, naučit se mu
úplně důvěřovat. Odevzdat Bohu své srdce, své nitro docela, i se svými
nedostatky. Ona je nám nejen vzorem, ale naší velkou pomocí a oporou. Matka
nám přináší svého Syna ve svém náručí, chce, abychom si zamilovali Pána
Ježíše celou svou bytostí. A jak řekla sestra Lenka: „Panna Maria má ještě
jednu ruku volnou – pro každého z nás“!
(Johana Jirásková)
Veronika Bártová a Lukáš Pešina byli oddáni na Chlumku 7.6.2008.
Na jejich vzrušující a dobrodružné cestě životem jim přejeme vždy plnou
nádrž nejkvalitnějšího paliva přímo od Zdroje.
strana 15
CHLUMEČEK 4/2008
strana 16
Články – Hospic v Chrudimi
OBČANSKÉ SDRUŽENÍ
CHRUDIMI
CHLUMEČEK 4/2008
SMÍŘENÍ
A HOSPIC
V
Nejen svým blízkým, ale i sobě bychom přáli důstojný odchod ze života,
smíření s Bohem i se sebou samým, možná doprovázeni svými nejmilejšími.
Hospic je specializované zařízení poskytující tzv. paliativní péči, tedy
péči zaměřenou na úlevu od bolesti, kterou postupující nemoc přináší, na rozdíl
od standardní lékařské péče zaměřené na léčbu nemoci. Neslibuje uzdravení,
ale také nebere naději. Neslibuje vyléčení, slibuje léčitelnost. Myšlenka hospice
vychází z úcty k člověku jako jedinečné a neopakovatelné bytosti, z jeho potřeb
biologických, psychologických, sociálních i duchovních.
I v našem Pardubickém kraji se již stává tato ušlechtilá myšlenka
reálnou. Se stále více přibývajícími vlastními zkušenostmi z doprovázení
umírajících a jejich blízkých vyústilo rozhodnutí postavit v Chrudimi hospic.
Roku 2003 zakládají praktický lékař MUDr. Jan Mensa, psychiatr MUDr. Marie
Blažková a další příznivci této myšlenky Občanské sdružení Smíření.
Postupem času myšlenka vykrystalizovala: nejde jen o to postavit hospic
lůžkový, ale měl by být též zázemím pro péči o umírající v domácím prostředí.
Zaměstnanci hospice, především zkušené a vzdělané zdravotní sestry, by měly
být těmi, kdo samostatně povedou péči o umírající doma. Lůžkový hospic bude
jejich zázemím a lékaři z hospice, případně jiní odborníci (z ambulance pro
léčbu bolesti, onkologové apod.) budou konziliáři praktických lékařů. Bude též
zázemím pro centrum hospicové péče v Pardubickém kraji. Místo, odkud by se
mohla filozofie paliativní péče postupně šířit. Součástí bude i psychiatrická a
psychoterapeutická ambulance, svépomocné skupiny onkologicky nemocných,
pozůstalých..., odborné praxe a stáže studentů sociálních a zdravotních oborů
univerzit v Pardubicích a Hradci Králové, možnost alternativního ubytování
doprovázejících, přechodná možnost ubytování pro zaměstnance.
Dobrá zpráva: po několikaletém úsilí o finanční podporu na všech
možných úrovních a za obětavé pomoci příznivců tohoto bohulibého díla byla
koncem loňského roku stavba zahájena!
Rozhovor se zakládající členkou MUDr. Marií Blažkovou:
1) Jaká je aktuální situace na stavbě? Kdy předpokládáte, že bude provoz
zahájen?
Aktuální situace: probíhá fáze hrubé stavby, přímo před očima teď rostou zdi
přízemního podlaží. Konec stavby je plánován na květen 2009, zahájení
provozu na září 2009.
2) Jakou pomoc nabízíte potřebným do té doby?
V malé míře provozujeme několik let domácí hospicovou péči – v rámci
soukromé lékařské praxe a s pomocí zdravotnické techniky, kterou zakoupilo
sdružení. Tato činnost je pro nás také cennou zkušeností pro budoucí provoz
hospice, díky těmto zkušenostem jsme stačili „za pochodu“ upravit projekt
stavby, a navíc: vznikla koncepce efektivního propojení lůžkové hospicové péče
s péčí domácí.
strana 17
Články – Hospic v Chrudimi
CHLUMEČEK 4/2008
Možnost umírat doma je pro nás jednoznačnou prioritou, ale podle našeho
názoru je v tomto směru lůžkový hospic nepostradatelným zázemím.
3) Jak bude ve vašem hospicu postaráno o pacienty nejen po medicínské
stránce, ale i po stránce duchovní? Budou zde mít prostor i jiné církve,
popř. náboženství?
Mezi nejdůležitější potřeby umírajících bezesporu patří potřeby spirituální.
Především přání usmířit se s druhými, a v případě věřících s Bohem. V našem
hospici v těsné blízkosti pokojů nemocných bude malá meditační místnost –
kaplička se svatostánkem, pro nemocné, jejich rodiny, zaměstnance, a pro
tiché modlitby či bohoslužby duchovních. Samozřejmostí bude možnost
kdykoliv přivolat kněze. V Chrudimi není o duchovní nouze, a tak to jistě
nebude problém.
4) V dnešní době už nikdo z nás nečeká, že by bylo něco „zadarmo“,
přesto bych ráda uklidnila čtenáře: Jak bude péče financovaná? Bude si
moci hospic „dovolit“ v těžké životní situaci i méně majetná rodina? Jaká
je předpokládaná spoluúčast pacienta, popř. jeho rodiny?
Financování provozu hospice je stále problém, protože hospice ještě nemají
adekvátní místo v síti stávajících zdravotnických a sociálních zařízení. Umírající
u nás stále „nepatří nikam“. Na schopnosti zaplatit požadovaných přibližně 10 15 % nákladů na pobyt v hospici (to je asi 200-300 Kč) však jistě přijetí do
hospice nebude závislé, rozhodujícím kritériem bude diagnóza, ne finanční
spoluúčast. I přes uvedený finanční příspěvek zůstává na provozovateli hospice
zajistit vysokou částku na provoz sponzorsky, provoz hospice je za současného
stavu financování zdravotně-sociální péče vysoce ztrátový.
5) Slyšela jsem, že hospic potřebuje pro svůj chod hodně „dobrovolníků“,
o jakou konkrétní pomoc máte zájem?
Dobrovolnictví u nás na rozdíl od zemí např. západní Evropy dosud není příliš
zakotveno, a tak se na dobrovolníky spoléhat nemůžeme. Přesto se chceme
pokusit přizvat zájemce o pomoc hospici a vytvořit systém, jakým je připravit a
vést, aby jejich pomoc byla efektivní a skutečně ku prospěchu nemocných i
vlastního provozu. Našimi „hlavními“ dobrovolníky budou zatím stážisté
zdravotně-sociálních oborů z okolních středních a vysokých škol. V tomto
směru už několik let vyvíjíme aktivity, např. předběžné smlouvy se školami,
které mají zájem s námi spolupracovat. Důležitým členem týmu profesionálních
zaměstnanců hospice bude i manažerka stážistů a dobrovolníků, pro její
činnost i pro vlastní stážisty a dobrovolníky máme v hospici i materiální zázemí,
tj. přednáškové místnosti, ubytovací kapacity apod. Zájemce o dobrovolnictví
v hospici však samozřejmě vítáme…
Od 2.6. 2009 pokračuje veřejná sbírka na vybavení hospice. K dofinancování
stavby a vybavení nám stále chybí asi 15 mil. Kč. Všichni, kteří chtějí finančně
pomoci, mohou přispívat na konto: 185 917 586/0300.
Děkuji Vám za rozhovor a přeji Vám všem hodně sil a hlavně Božího
požehnání!
(Johana Jirásková)
strana 18
Články – Domovy smutku / Zájezd
CHLUMEČEK 4/2008
 Ohlasy z kůru (pro náctileté)
CHLUMEČEK 4/2008
PRO MNOHÉ DOMOVY SMUTKU –
DOMOVY SUŽUJÍCÍ NITRO
V minulosti jsem několikrát navštívil domovy důchodců a to v Heřmanově
Městci, na Předhradí a ve Skutči. Nebyli to blízcí příbuzní, jen lidé, k nimž mne
poutal vztah a úcta k dobrým známým z blízkého okolí, s nimiž jsem se i dříve
často stýkal. Nepátral jsem, z jakého důvodu se tito lidé na tuto kolej dostali, ale
tolik smutku a lítosti dávalo navenek jejich nitro. Jen chvilku radosti a snad i
vděku z toho, že se necítili tak úplně opuštěni. A tak vždy po návratu jsem se
určitý čas s tímto poznáváním těžko vyrovnával.
O něco později mi pak nahrálo zamyšlení neznámého pisatele, možná
účastníka tohoto zařízení. Neslo název „Postřeh z domova důchodců“: Dnes
opět nepřišli. V mysli se míhají žíhadla včel. I hrnek, co léta mi k vaření sloužil,
hodili na smetiště. Vzali si domek, dali mě do domova. Ne! Nechci vyčítat,
vždyť dala jsem všechno a dala bych to znova, vždyť mě k nim lásky cit stále
váže. Stébélko citu? Dávno již odnesli ptáci. Ech, budoucnost moje, tak rychle
ztratila svojí tvář. A přesto se člověk rád k budoucnosti vrací. Den jako potrhaný
snář. Ne, nechci naříkat. Díky Bohu za to, že děti jsou zdravé, modlitbu ještě
přidat mohu. V srdci je ale bolavá tíže. Chudá, ach chudá jak oškubaný strom.
Kéž Tobě jsem Pane můj, Tobě jsem blíže, ach Bože můj. Nepřišel nikdo…
Matka se s lítostí na pokoj vrací. Oč veseleji by jí bylo. Jen slzy v očích tlačí,
ach tolik tlačí…
V těchto řádcích je vyjádřeno hodně pravdy. Ono každé milé všimnutí
každého z nás potěší, byť by to byl pozdrav, úsměv nebo upřímná slova. (JM)
FARNÍ ZÁJEZD
Náš zájezd se konal
3.5.2008, odjíždělo se v 6:00
hod od sv. Bartoloměje,
příjezd kolem 21:30.
1. zastávka - Mariánské
poutní místo Lomec, kde
hlavní oltář je umístěn ve
středu koslela, který je
kruhovitého tvaru. Zde byla
mše svatá.
2. zastávka - oběd v rychlé
restauraci.
3. individuální program podle výběru: ZOO nebo myslivecké muzeum nebo
procházka parkem asi 3 km dlouhá.
4. zámek Hluboká nad Vltavou s prohlídkou a poté odjezd domů.
(Tomáš Tesař)
strana 19
♪♫♫♪♫♪♫♫♪ ♫♪♫♫♪♫♪♫♫♪♫♪ ♫♫♪♫♪♫ ♫♪♫♪♫♫♪♫♪♫♫♪♫ ♪♫♫♪♫♪♫♪♫♫♪♫
Setkání dětí
Ve čtvrtek 8. května se na lužské faře sešly asi dvě desítky dětí a
několik dobrovolníků z lužského spolča. Každý se nejdříve musel zaregistrovat
na recepci, kde dostal cedulku se jménem a pak se usadil na přichystané
židličky ve velké místnosti. Několik minut po deváté mezi nás zavítal detektiv
Očko, který se rozvalil za stůl, nasadil si brýle a začetl se do svých novin. O
několik minut déle přišel další detektiv – Bambulka. Začal se omlouvat za
pozdní příchod. Prý se tak moc těšil do nového vzrušujícího zaměstnání, až
zaspal. Nejprve se detektivové bavili mezi sebou, pak si ale všimli, že v
místnosti nejsou sami… Zjistili, že je tam s nimi spousta ochotných a
připravených pomocníků, a tak se s nimi seznámili. Nebylo to však jen tak
ledajaké seznamování. Už jste se někdy zkoušeli s někým seznámit pomocí
nafukovacích balónků?
Zábava však musela jít stranou. V detektivní kanceláři se přeci musí
hlavně pracovat! Co ale vlastně dělá detektiv? No přeci – pátrá! I my jsme
proto otevřeli desky s případem, který jsme měli vyřešit. Pro naše hlavní
detektivy to byl megamocsupernáročný případ, se kterým si nevěděli rady.
Měli vypátrat někoho, kdo dělá dobré skutky. Představte si, že o nikom
takovém nevěděli. Všude viděli jen samé zloděje, lumpáky,… Tak požádali o
pomoc ostatní, jestli náhodou o někom nevědí. A ostatní byli skutečně
připravení! Hned říkali různé lidi a dokonce donesli průkazní materiály v
podobě obrázků a fotografií lidí, kteří dělají dobré skutky.
Případ jsme ale nemohli tak rychle uzavřít, proto jsme chtěli pátrat
dál. Přišel nám nepodepsaný anonymní balíček. Naštěstí v něm nebyla bomba,
ale dopis s dalšími stopami, které nás následně dovedly k několika osobám.
Rozděleni do několika detektivních kanceláří jsme ve velkolepé pátrací akci
našli a odhalili 9 světců.
Před obědem jsme si ještě zahráli oblíbenou detektivní hru – pexeso s
živými kartičkami. Odpoledne jsme vyrazili za brány farní zahrady a zkoušeli
své dovednosti na několika stanovištích, které byly inspirovány právě těmi 9
světci. U sv. Floriána jsme hasili požár, u sv. Bartoloměje jsme si vyzkoušeli
znalosti o našem městě, u sv. Jana Nepomuckého, jaké to je nevyzradit
tajemství, v kaplích okolo Chlumku jsme hledali obrazy Panny Marie, sv.
Kryštof nás vyzkoušel z dopravních značek, sv. Václav nám půjčil svého koně a
my s ním absolvovali překážkovou dráhu, sv. Zdislava nám dala uhodnout po
chuti ovoce a zeleninu a u sv. Lucie jsme si zkusili, jaké je to být slepý.
strana 20
 Ohlasy z kůru (pro náctileté)
CHLUMEČEK 4/2008
V cíli nás už čekali Jiráskovi, kteří pro nás měli připravenou řadu
soutěží. Ještě před mší svatou, která byla sloužena na louce nad Komárkou a
doprovázeli ji Petrklíčci, hlavní detektivové vyhlásili a odměnili nejlepší
skupinky detektivů.
Všechny pátrací akce skončily s tím, že se mezi námi přece jen najde
řada lidí, kteří dělají dobré skutky. I my bychom se měli snažit patřit mezi ně.
Ještě bych chtěla moc poděkovat všem, kteří se jakkoli zasloužili o toto
setkání. Všem maminkám, které napekly a donesly nám něco na posilněnou.
Všem mladým, kteří pomohli s programem. Jiráskovým, kteří se postarali o
hry v cíli a hudbu při mši. A v neposlední řadě také panu faráři, který sloužil
mši svatou na tak neobvyklém místě.
(Barča)
Ptali jsme se dětí, co se jim na setkání nejvíc líbilo:
Tonda
Cesta na Komárku a fočus
Marian
CHLUMEČEK 4/2008
Ahoj, blíží se konec školního roku a to znamená, že
brzy budou prázdniny!!!! Někdo z Vás pojede na tábor,
někdo s rodiči na dovolenou a někdo třeba k babičce...
Zkuste mi napsat svůj prázdninový příběh, nejlepší z
Vás získá zajímavou výhru!
!!!Vyhlašuji soutěž o nejlepší prázdninový příběh!!!
Hledání obrázků svatých rozstříhaných na kousky
Fáborková cesta
Kristýna
Mše svatá v přírodě
Stopovaná po fáborkách
 Ahoj holky a kluci
Petr
!!!!!! Napsaný prázdninový příběh pošlete spolu se jménem, věkem a
adresou do konce srpna na e-mail [email protected]
nebo vhoďte do poštovní schránky na faře v Luži!!!!!
Magda
Že jsem byl s holkama
Vojta
Pomoz dětem najít cestu domů!
strana 21
strana 22
 Ahoj holky a kluci
CHLUMEČEK 4/2008
 Informace
CHLUMEČEK 4/2008
Gratulujeme výherci soutěže z minulého čísla:
Nejlepším botanikem se stala Klára Hyksová a vyhrává sadu na lisování květin.
A jaké bylo řešení: podběl, mečík, devětsil, astra, jetel, koniklec, protěž,
svízel, netřesk, rozrazil, růže, kostival, máta, hořec, oměj.
Prázdninová básnička
Slunce svítí, řeka volá:
dneska už nám končí škola.
Vyrazíme na prázdniny,
teď z nás bude někdo jiný.
Nebudem psát úkoly,
nemusíme do školy.
Dva měsíce volna máme,
co s tím časem uděláme?
Někdo jede na tábor,
jiný učí zpívat sbor,
lesních ptáků na palouku,
hlavně že jsme přitom venku.
Někdo letí do dálek,
chce poznávat celý svět.
Jiný jede k babičce,
která žije v chatičce.
Najdi 5 rozdílů
 Diecézní pouť: neděle 6.7.2008 na Chlumku (viz strana 4).
8:00 – mše sv. celebruje Mons. ThLic. Tomáš Holub
9:00–10:00 – přednáška ředitele Diecézní charity Hradec Králové RNDr.
Jiřího Stejskala na téma „Církev a charita, charita a svět“
10:30 – slavnostní mše sv. celebruje diecézní biskup Mons. ThLic. Dominik
Duka OP
13:00–14:00 – katecheze biskupského vikáře pro pastoraci P. ICLic. Karla
Moravce na téma „Nová evangelizace“
14:00 – litanie k Panně Marii a adorace před Nejsvětější Svátostí
14:30 – závěrečné požehnání
 Katolická charismatická konference: 9.-13.7.2008 v Brně. Hlavní
program proběhne v moderním pavilonu F na brněnském výstavišti BVV.
Záštitu nad konferencí převzal brněnský biskup Mons. ThLic. Vojtěch Cikrle
a také hejtman Jihomoravského kraje Ing. Stanislav Juránek. Program
konference tvoří přednášky, adorace, neformální setkání, společná modlitba
a bohoslužby. Více na http://konference.cho.cz/
 2. Chlumecká pouť: neděle 17.8., mše svaté v 8.00, 9.30, 11.00,
odpoledne sv. požehnání ve 14.30 hod.
 Setkání české a slovenské mládeže na Velehradě: 18.–20.7.2008, více
na http://activ8.signaly.cz/
 Dětský tábor ve Vrbatově Kostelci: 11.-16.8.2008, odjezd 11.8. v 9:00 od
fary v Luži. Přihlášky přijímají Barbora Brázdová a Lenka Zárubová, cena
500,- Kč.
 Poutní mše sv.: – pátek 15.8. ve 20.00 hodin na Chlumku v Luži.
 Výlet do Medžugorje s pobytem u moře: 18.-26.8.2008, hlásit se můžete
u Lenky Zárubové.
 3. Chlumecká pouť: neděle 14.9., mše svaté v 8.00, 9.30, 11.00,
odpoledne sv. požehnání ve 14.30 hod.
 Svatováclavská pouť: neděle 28.9. v 9:30, celebruje ThDr. Zdenek
Wasserbauer.
Páček shledáček
Vaše Barunka :o)
strana 23
strana 24