Cristina Pasquini: Inspirace je všude kolem, stačí jen otevřít oči

Cristina Pasquini: Inspirace je všude
kolem, stačí jen otevřít oči
Zajímáte se o módu? Líbí se Vám vkusné
a elegantní oblečení? Přečtěte si rozhovor
s Cristinou Pasquini, velmi kreativní studentkou
prvního ročníku, která od svého dětství šije krásné
modely.
Má první otázka na Vás je, jak jste se dostala
k šití a k módě obecně?
Já jsem zaměřená na módu úplně od malička.
Kdybych měla uvést příklad, tak když jsem byla
malá a hrála jsem si s panenkami, tak celé mé
hraní spočívalo v tom, že jsem panenky pouze
oblékala. Když byly oblečené, tak mě to
přestalo bavit a celé hraní pro mě skončilo
(směje se). Zájem o módu mě doprovázel i při
výběru mé střední školy, proto jsem se také
rozhodla jít na Střední školu designu a módy
v Prostějově, kde mi ukázali veškeré základy,
jak praktické, tak i teoretické. Tam jsem 4 roky
studovala a odmaturovala.
Zmínila jste již střední školu, máte nějaké
další doprovodné zkušenosti s módou, šitím?
Trochu ano, byla jsem v Praze na stáži, kde jsem
pracovala
pro
Taťánu
Kuchařovou
a Cosmopolitan. Dále jsem měla možnost dělat
nějaké stylingy na focení.
Móda je pro Vás něco, čemu byste se nejspíše
chtěla věnovat trvale. Jaké jsou v této oblasti
Vaše vize do budoucna?
Určitě bych se pracovně chtěla pohybovat
ve světě módy, jak jste řekla je to má velká
záliba a byla bych velmi ráda, pokud by se stala
mým povoláním. Chtěla bych jít cestou
Pret á porter, neboli každodenní nositelnou
módou, kterou se snažím i v současnosti tvořit.
Líbí se mi sektor časopisu, focení a stylingy.
Teď připravuji kurzy stylingu zaměřené
na ženy, které potřebují mít určitou vizáž
ve vykonávaném zaměstnání.
To co děláte, potřebuje značnou dávku
kreativity, kde všude berete inspiraci?
Inspiraci beru úplně všude (dodává
s úsměvem). Snažím se sledovat módu hodně
dopředu. Pravidelně vychází fashion lookbooky
pro návrháře, které udávají módní trendy
několik let dopředu. Mohu tedy říct, že z velké
části jsem ovlivněna tímto. Svou roli hraje jistě
i prostředí ve kterém žiji. Původem jsem Italka
a do České republiky jsme se přistěhovali, když
mi bylo šest let. Velmi často navštěvuji svou
rodinu v Itálii. Snažím se proto kombinovat
nejrůznější prvky a hledat inspiraci z tohoto
multikulturálního prostředí.
„Vlastní oblečení nenosím, cítím se
v něm příliš “odhalená“.“
Přece jen Itálie je široký pojem, mohla byste
blíže specifikovat například oblast?
Samozřejmě, naše rodina žije ve střední Itálii
v malém přímořském městě Senigallia.
Je to městečko menší než Olomouc.
Umí rodiče česky?
Ano, maminka umí naprosto plynule a tatínek
o trochu méně. Přesto ale mluví oba velmi
dobře.
Co Češi a móda, jak na tom jsme?
Myslím si, že v Česku to je hodně o tom,
že lidé velmi zvláštně k oblékání přistupují.
Podle mého názoru se Češi o módu příliš
nezajímají.
Takovým
typicky
českým
evergreenem je pánská obuv. Nevím, zda české
muže obuv vůbec nezajímá, anebo se zajímají
jen ti, co pracují na vysokých pozicích, ale
pokud se rozhlédnete, tak převážná většina
mužů má klasické botasky. Jednou jsem
si dokonce všimla, že botasky měli na nohou
pánové i v divadle.
Jaký to je pocit, když si vyjdete do města
s nově ušitým modelem na sobě?
Já si své oblečení neoblékám, vůbec ho
nenosím. Necítím se ve svém oblečení dobře.
Není to proto, že by bylo nekvalitní, nebo
špatně udělané, ba naopak dávám si záležet,
ale proto, že se v tom necítím dobře. Cítím se
příliš „odhalená“.
Proč jste si vybrala MVŠO?
Původně jsem se chtěla vrátit zpět do Itálie,
ale to mi pak nakonec nevyšlo, hlavně tedy
kvůli firmě rodičů, ve které pomáhám, starám
se o grafiku, propagaci a mimo jiné
o webové stránky. Nakonec jsem se rozhodla,
zůstat v České republice. Na MVŠO jsem šla,
jelikož bych chtěla mít vlastní butik a potřebuji
k jeho realizaci nějaké základní informace
a přehled z oblasti ekonomiky, managementu.
Mít kreativní myšlení a nápady je jedna věc, ale
proto, aby věci fungovaly, musí také existovat
řád a nějaká „zajetá“ pravidla.