stáhnout - Slovanský výbor ČR

Navrhujeme svûtu jít spoleãnû proti IS
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
Zakladatel profesor Ing. Břetislav Chvála, doktor technických věd (DrSc.)
MĚSÍČNÍK SLOVANSKÉHO VÝBORU ČR
Dnes v ãísle
PIETA KOZINOVI V PLZNI
(s. 2)
KAM SMù¤UJE SVùT
(s. 3)
POLITICK¯ PODZIM
NA V¯CHODù
(s. 4)
17. LISTOPAD 1939
(s. 5)
VùâN¯ K. H. MÁCHA
(s. 6)
VLASTENEC A POLITIK
(s. 7)
L. SVOBODA
Zemfiel generál
Franti‰ek ·ádek
Generálporučík Ing. František Šádek (nar. 1921) zemřel v den svého svátku 4. října. Účastnil se jako velitel pluku
ROČNÍK XVIII
ČÍSLO 192, LISTOPAD 2015
CENA 10 Kč
Zemanova iniciativa v OSN
New York (Slovanská vzájemnost)
– âesk˘ prezident Milo‰ Zeman
promluvil v záfií na Valném
shromáÏdûní OSN v New Yorku
a navrhl, aby svût vyhlásil proti
tzv. Islámskému státu spoleãnou
ozbrojenou akci. S touto
my‰lenkou se nejdfiíve svûfiil
v Moskvû ruskému prezidentovi
Putinovi a v âínû ji zopakoval
pfied tamûj‰ím prezidentem Si
Ëin–pchingem.
Zeman ve svém vystoupení výslovně
řekl: „To, co navrhuji, nejsou žádné tanky, žádná pěchota, žádné dělostřelectvo.
Musíme hledat nové formy boje.“ Upřesnil, že je třeba vytvářet „malé vojenské
jednotky vybavené drony, vrtulníky, spolupracující s tajnými službami, s komandy“. Byly by to „jednotky typu modrých
příleb, které by dokázaly odstranit vedoucí představitele teroristických organizací,
nervová centra těchto organizací a neokupovaly přítom území“.
„Nemohu doporučit žádnou masivní
okupaci jakéhokoli území. Co doporučuji, je koordinovaná akce pod záštitou Rady bezpečnosti OSN,“ zdůraznil.
Všech pět členů Rady bezpečnosti má
podle něho různé zájmy, ale jednoho společného nepřítele – terorismus. Zeman
svým kolegům připomněl „jeden dobrý
precedens“, a to je jednomyslně schválená rezoluce RB o pirátech v Somálsku zahrnující vojenskou akci proti pirátům.
Český prezident pevně doufá, že někteří ze stálých členů Rady bezpečnosti takové řešení navrhnou i proti tzv. Islámskému
státu. „Každá myšlenka prochází skrze tři
fáze. V první je považována za úplný nesmysl, ve druhé se o ní vede diskuse a ve
třetí fázi je tak evidentní, jako že Země se
točí kolem Slunce,“ uvedl Zeman.
Valné shromáždění přijalo Zemanova
slova tradičním potleskem.
Prezident âR v USA
Slovenského národního povstání. Absolvoval vojenské školy a v letech 1946-47
se podílel na bojích proti banderovcům.
Prošel řadou armádních funkcí. V listopadu 1961 se stal velitelem Pohraniční
stráže a ve funkci setrval až do r. 1981.
V následujícím roce se stal místopředsedou ÚV Československého svazu protifašistických bojovníků, kde působil do
konce osmdesátých let minulého století.
Angažoval se politicky na různých funkcích, později jako poslanec zvolený za
KSČ.
(red.)
Na Valném shromáždění OSN vystoupil se zásadním příspěvkem i prezident
Zeman. Považujeme za nutné připojit několik poznámek a postřehů, které bylo
možno v této souvislosti zaznamenat.
Tak jak je na domácí scéně zvykem,
známá část politiků a novinářů, včetně ČT
bezodkladně podrobila úporné kritice absolutně vše, čeho se pobyt a vystoupení
prezidenta dotýkal. Od ubytování, oslavy
narozenin, procházky městem, setkání
s jinými delegacemi a předně obsahu vystoupení na Valném shromáždění. Když
nebylo zbytí, vytáhla se osvědčená ruská
a putinovská karta. Ale tudy naše cesta
nepovede, věnujme pozornost objektivním názorům.
Projev prezidenta Miloše Zemana, který se soustředil pouze na zásadní oblast,
kterou byl a je boj proti světovému terorismu, nepřekvapil. Obsahová vyváženost, soustředění na jeden problém, nepřeskakování pozornosti, apelace na širokou koalici. To vše v projevu vytvářelo
Revoluce, která ovlivnila svût
Dvacáté století zahájilo v Rusku řadu revolucí. Již neúspěšná revoluce
v roce 1905 upozornila na nezkušenost socialistické strany a zejména jejího radikálního křídla. První světová
válka byla pro carské Rusko hotovou
pohromou, nejen vojensky, ale zejména i hospodářsky.
Režim, ve kterém vyplouvala jeho zaostalost bezostyšně na povrch, byl válkou tak otřesen, že po nárůstu všelidových bouří byl car donucen v únoru
1917 k abdikaci a moci se ujala prozatímní vláda. V poúnorovém období
všechny politické subjekty spolupracovaly v mocenské struktuře sovětů dělnických a rolnických zástupců. Rozvrat
vyčerpané armády, hlad a neklid na venkově a očekávání brzkého přerozdělení
velkostatkářské půdy, slabost prozatímní vlády, to vše přispělo k nárůstu revoluční situace. V září 1917 se prozatímní
vláda rozpadá.
Výstřel z křižníku Aurora
Sedmého listopadu ve 21.45 dal křižník Aurora výstřelem děl signál Rudým
gardám k útoku na Zimní palác v Petrohradě.
Tento výstřel byl signálem pro zahájení revoluce, která ovlivnila takřka celé
dvacáté století na celém světě. Revoluce, kterou známe jako Velkou říjnovou
socialistickou revoluci (VŘSR).
Výstřely Aurory nedaly pouze signál
k zahájení revoluce. Prostřednictvím
VŘSR byl vydán nepřehlédnutelný signál k ukončení krvavých jatek první
světové války. Dekretem o míru je motivováno protiimperialistické a protiválečné hnutí celého světa. Díky Říjnu
vznikl Sovětský svaz. VŘSR motivovala
boj s kolonialismem a národněosvobozenecký boj na všech kontinentech.
Již 26. listopadu 1917 se setkali protivníci z východní fronty a dohodli příměří. Následně pak, po 3. prosinci téhož
roku, jednali o uzavření míru. Přes tvrdé
podmínky Moskva 1. března 1918 přistupuje na mír s Německem a RakouskoUherskem a boje na východní frontě
končí.
Obecně se podařilo realizovat volání
po míru a volání po půdě. Vzniká nový
mnohonárodnostní stát. Bolševici byli
jediní, kteří vstupovali do revoluce
a měli jasný a srozumitelný program.
STANISLAV HRZINA
konkrétní platformu, na které se mohou
sejít nejen reálně uvažující politici. Obsah
projevu je srozumitelný pro každého, kdo
mu porozumět chce, a má zájem pojmenovat hlavní nebezpečí, kterým je tzv. Islámský stát. Zajímavá jsou stanoviska,
která přivádí na jeden parket koalici, případně její valnou část, levici a reálně uvažující část pravice.
Prezident znovu potvrdil, že je politikem na svém místě. Přítomnost a angažovanost na Valném shromáždění, včetně
přístupu k Sýrii, jen posílila prestiž republiky. Postoj k uprchlické krizi na rozdíl od
mnoha světových politiků je praktický
a pružný. Rozumně se nezapojil do protiputinovských kritik, jak by ráda viděla
minimálně část domácí pravice.
Závěrem je nutno ocenit myšlenku
z projevu prezidenta Zemana, která shrnuje: Terorismus je i z historického hlediska
nevymýtitelný. Je nutno učinit vše a všemi silami k jeho omezení, tedy neustupovat a bojovat s příčinami. zda k boji s terorismem využijeme drony, helikoptéry či
jiné prostředky, záleží na vojácích.
Zasedání Valného shromáždění OSN
bylo pravým místem k přednesu myšlenek, které projev prezidenta Miloše Zeman obsahoval a na které apeloval.
Opût tragick˘ omyl
Pražané už takový zažili při americkém
bombardování v r. 1945 – i další města.
Tentokrát to odnesla nemocnice Lékařů
bez hranic v Afghánistánu. Přestože lékaři pravidelně informovali o své poloze,
velení operace USA to nevzalo na vědomí. Co je to za důstojníka, který za těchto
okolností vydá rozkaz k bombardování
zdravotnického objektu a jeho zničení?
Bílý dům si naběhl lží o 15 teroristech
IS ukrývajících se v objektu. Jenže lékaři
to kategoricky popírají. V době informačních a navigačních technologií je americký „argument“ opravdu pitomý. Zničit široko daleko ojedinělé zdravotnické centrum, kam přicházejí riskující lékaři a personál pomáhat trpícím obyvatelům, je organizované zabíjení zdravotníků, žen
a dětí skutečně barbarské. Velitelé tohoto
typu patří do psychiatrického ústavu a za
katr. A také před soud. USA prý odškodní
pozůstalé. Ale za kolik dolarů je zmařený
PAVEL NOVÁK
lidský život?
Udûlena Cena Jana ·vermy
Spolek českých novinářů uděluje na počest
vynikajícího vlastence, novináře a poslance
předmnichovské republiky Jana Švermy cenu
pro mladé žurnalisty do 35 let. Na Slavnosti
Haló novin toto ocenění převzal Filip Zachariaš z rukou předsedy spolku Pavla Nováka.
Uctûní památky Ludvíka Svobody
Společnost Ludvíka Svobody spolu
s krajem Vysočina, obcí Hroznatín, historickou skupinou 1. čs. armádního sboru v SSSR, Českým svazem bojovníků
za svobodu, Klubem českého pohraničí,
Klubem přímých potomků zahraničního
odboje a dalších, připravují uctění památky bývalého velitele 1. čs. armádní-
ho sboru v SSSR a prezidenta Československé socialistické republiky (19681975) armádního generála Ludvíka Svobody při příležitosti 120. výročí jeho narozenin. Tradiční setkání se koná u pamětního kamene před rodným domem
v Hroznatíně v sobotu 21. listopadu
2015 v 11 hodin.
(red.)
Osobnost 70. v˘roãí vzniku OSN
Valné shromáždění OSN přivítalo mezi celou řadou pozdravných či různě zásadních projevů a vystoupení i příspěvek
prezidenta Vladimira Putina. Ve svém
kritickém a motivačním vystoupení vyzval ke společnému boji proti globálnímu terorismu a k hospodářské spolupráci. Zdůraznil význam a roli OSN spolu
s varováním před snahami o ohrožování
legitimity OSN. Tyto snahy označil za
extrémně nebezpečné, které by mohly
vést až k zhroucení mezinárodních vztahů a demontáži role nezávislých států.
Vladimir Putin rozebral i úlohu každého státu ve volbě své vlastní budoucnosti.
Národy by neměly být nuceny uplatňovat
stejný model vlastního rozvoje, pod vnějším tlakem. V této souvislosti bychom se
měli poučit z minulosti. Místo poučení se
z chyb je mnozí i v současnosti stále opakují, stačí se podívat na Blízký východ
a severní Afriku. Je pravda, že politické
a sociální problémy se zde hromadí a lidé
chtějí právem změnu. Jejím důsledkem je
naopak násilí a chudoba.
Prezident Vladimir Putin ve svém vystoupení potvrdil postavení Ruska jako
světové velmoci. Rovněž bylo jeho vystoupení hodnoceno vysoce i po obsahové stránce.
(SH)
Vítûz prezidentsk˘ch voleb v Bûlorusku
A. G. Luka‰enko
Většinou hlasů byl po páté zvolen hlavou státu prezident Republiky Bělarus
Alexandr Grigorjevič Lukašenko. Narodil se 30. srpna 1957 v Městě Kopys, Oršanský okres, Vitebská oblast, Bělorusko.
V r. 1975 ukončil Mogilevskou státní
univerzitu A. A. Kupešovova a v roce 1985
Běloruskou zemědělskou akademii. Po zakončení vojenské služby v r. 1982 pracoval A. G. Lukašenko v komsomolských
a stranických orgánech.
V roce 1994 byl zvolen prezidentem
Republiky Bělarus, dále v prezidentských
volbách v r. 2001 (září), v březnu 2006,
a v prosinci 2010, většinou hlasů.
2
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
192/2015
U NÁS DOMA ● U NÁS DOMA ● U NÁS DOMA ● U NÁS DOMA
Tisící transplantace srdce v IKEM
Světový den srdce oslavily v Institutu klinické a experimentální medicíny
(IKEM) v pražské Krči se svými lékaři více než dvě stovky mužů a žen, kterým nyní v hrudi bije od dárce nové
srdce. Za jednatřicet roků jich tady
transplantovali kardiochirurgové už
tisíc! Jubilejní tisící zákrok podstoupil
letos 16. června šestapadesátiletý
František Mach ze Středočeského kraje. Na oslavě v IKEM se svěřil, že se
teď cítí jako znovuzrozený, krásně se
mu dýchá a cítí se být šťastným člověkem.
Vůbec první transplantaci srdce tu
uskutečnili 31. ledna 1984 Josefu Divínovi, který žil ještě třináct roků. Byla
zároveň první transplantací v tehdejším východním bloku a uskutečnil ji
lékař Pavel Firt.
Mezi lidmi s darovaným srdcem byl
v IKEM téměř osmdesátiletý Rudolf Sekava, jenž dostal nové srdce v ještě socialistickém zdravotnictví jako třetí člověk
v ČSSR, a to mu spolehlivě slouží už jednatřicet roků. Poté prožil pořádný kus života nejen jako učitel dětí a mládeže ve
škole, ale i v běžném životě, včetně dě-
dečkovských starostí v péči o vnoučata.
Jak pověděl přednosta Kardiocentra
IKEM profesor Jan Pirk, většina transplantovaných pacientů se zdárně vrátila
do běžného života, pracuje, věnuje se
i sportu. Pirk uvedl příklad atleta, který
s ním běžel maraton a běhal i triatlon nebo mladé ženy, která mohla založit i rodinu.
Operaci je možné vykonat na člověku
ve stáří od pěti do 74 let. Rok po transplantaci přežívá více než 80 % operovaných. Na čekací listině k transplantaci
srdce je aktuálně zapsáno 60 pacientů.
Úcta a obdiv SyfianÛ k Juliu Fuãíkovi
V říjnovém čísle našeho listu jsme psali
o pietním shromáždění Plzeňanů na zdejším
Ústředním hřbitově u hrobu Marie a Karla
Fučíkových, rodičů národního hrdiny Julia
Fučíka, kde je pochována i jeho sestra Věra
Roučková. U rovu promluvilo několik řečníků. Jiří Nohovec, předseda plzeňské odbočky Společnosti J. Fučíka, u hrobu sdělil
přívětivou událost: po rekonstrukci domu
v Havlíčkově ulici, kde rodina Fučíkova
bydlela, byla opět navrácena velká pamětní
deska. Přitom majitel domu se zachoval jako dobrý člověk a s instalací desky vyjádřil
souhlas. Zato Plzeňský deník rozpoutal nechutnou diskusi, zda je vhodné, aby deska
byla obnovena a vrácena na stěnu domu.
Marně a naprosto hloupě se snažil, aby Fučík znova zmizel z Plzně.
Exposlanec Evropského parlamentu Jaromír Kohlíček řekl, že měl jako poslanec
EP deset let v německém Budyšíně kancelář. Ve městě, kde byl vězněn Julius Fučík.
A tady žalářovali za nacistické diktatury
i dědečka poslance saského zemského sněmu Hajko Kozla, který je Kohlíčkovým
parťákem. „A já jsem zhruba sedmdesát let
po druhé světové válce budyšínskou věznicí při exkurzi provázel skupinu zaměstnanců Vězeňské služby České republiky z Teplic,“ dodal Kohlíček.
Kytici na hrob Fučíkovy rodiny položil
také rodák ze syrského Damašku doktor Issam Ramadan, pedagog Západočeské univerzity v Plzni. V projevu řekl, že s Fučíkovou Reportáží, psanou na oprátce se seznámil jako sedmnáctiletý mladík a přitom ho
fascinovalo hrdinství českého novináře
a jeho reportážní mistrovství na prahu smrti, kterou tušil a vzdoroval jí statečně do posledního okamžiku svého žití. „Reportáž
přeložil do arabštiny jeden překladatel
z češtiny do francouzštiny. Nejenom já, ale
tisíce Syřanů Reportáž s obdivem a úctou
k Fučíkovi četlo,“ zdůraznil Ramadan.
„Připomněl nám osud národního hrdiny
syrského lidu, který se postavil na odpor
francouzským kolonizátorům na hranici
Neu‰lo nám
■ Vinobraní
s císafiem Karlem IV.
Náš reportér byl přítomen na zářijovém
19. ročníku Karlštejnského vinobraní na levém břehu řeky Berounky na státním hradě
Karlštejn i v jeho podhradí. Tisíce lidí sem
přišly na dvoudenní slavnost nejen vína
a kulinářských pochoutek a zážitků.
Jak v programu uvedla Helena Kolářová
z Karlštejnského kulturního sdružení, tak
se návštěvníci přenesli i do 14. století Otce
vlasti Karla IV. A program vskutku velice
potěšil jak dospělé, tak i děti a mládež. Vyvrcholením každého dne byl slavnostní historický průvod od vinic na hrad v čele s císařem římským a králem českým Karlem
IV. a jeho chotí Eliškou Pomořanskou a jejich třísetčlenným doprovodem císařského
dvora. Cestu k hradu lemovaly dobové
stánky s ukázkami historických řemesel.
Příchozí ctitelé dějin a jiskřivého moku
ochutnali burčák a karlštejnská vína z vinic, které sám založil panovník Karel IV.
Určitě se většina návštěvníků těšila na jubilejní 20. ročník Karlštejnského vinobraní.
Jistě všem příští rok nabídne opět krásné
zážitky.
(jel)
U hrobu Fuãíkovy rodiny hovofií Jifií Nohovec (vpravo)
s Libanonem, když přišli okupovat moji
vlast v roce 1920. Tento náš ministr obrany
prohlásil, že Sýrii nedostanou zadarmo.
A tři tisíce syrských vojáků vzdorovalo přesile skoro 50 tisíc Francouzů. Téměř všichni naši obránci vlasti byli v boji pobiti včetně ministra obrany, jenž se v očích syrského lidu stal národním hrdinou, jako je český vlastenec Julius Fučík.“
Foto: autor
Jan Jelínek, předseda Společnosti J. Fučíka v ČR, prohlásil, že se ještě pořád vyskytují v naší zemi zpochybňovatelé Fučíkova díla a odkazu. „Boj o Fučíkovu úplnou rehabilitaci nekončí. Jen právní cestou může nastat jeho úplná očista, navrácení občanské cti a důstojnosti autorovi
legendární Reportáže.“
(jel)
Îivoucí legenda svûtového
sportu
Emil Zátopek. Nazývali ho také Českou lokomotivou. Jako první člověk na
světě uběhl na atletickém oválu trať
dlouhou 10 kilometrů pod 29 minut
a 20 km pod jednu hodinu. Je mistrem
Evropy na dlouhých tratích, čtyřnásobným olympijským vítězem a osmnactinásobným světovým rekordmanem.
Nejvíce vavřínů slávy sklidil v roce 1952
na XV. letních olympijských hrách v Helsinkách, kde zvítězil v bězích na 5 a 10 km
a v maratonu, když předtím v roce 1948 na
olympiádě v Londýně porazil všechny své
soupeře na desítce a na 5 km skončil druhý.
Přitom maraton v hlavním městě Finska
běžel poprvé v životě! Na trati se držel
v závěsu za Jimem Petersem, britským držitelem světového rekordu. Ten ale špatně
odhadl své síly a začal po 15 kilometrech
mlít z posledního. Emil to vycítil. Lišácky
se otázal soupeře, jak se mu běží? Angličan, ve snaze Emila zmást, haurovsky ucedil, že tempo je pomalé. Český borec tedy
zrychlil a záhy od sebe setřásl Peterse jako
chrousta. Ten pak záhy s vyceněným chrupem vzdal závod. Emil vyhrál v olympijském rekordu.
Dodnes se žádnému vytrvalci nepodařilo
zopakovat helsinský Zátopkův trojjediný
triumf na zmíněných tratích. Atletičtí experti dávají hlavu na špalek s tvrzením, že
už se to na světě žádnému běžci nepodaří.
Fanoušci Emila milovali a všelijak posuzovali jeho běžecký styl, který na první pohled nebyl kdovíjak hezký. Emil otáčel hlavou, obličej křivil úpornou námahou a křečovitými grimasami. Mnozí se šampiona
Stránku 1 připravila redakční rada, stránku 2 Jan Jelínek.
ptali, proč má tak až mučednický výraz ve
tváři. Odpověděl: „To víte, není to gymnastika ani krasobruslení.“ Emil dovedl hýřit
i dalšími bonmoty: „Nebylo mi dáno běžet
a usmívat se zároveň.“ Duchaplně také říkával: „Vítězství je skvělá věc, ale přátelství je ještě lepší.“ Výstižně pak Emil vysvětlil tazatelům, proč se v jeho obličeji
zračí grimasy: „Je to hranice bolesti a utrpení, která dělí chlapce od mužů.“
Emil měl skvělou ženu Danu. Vítězku
letních olympijských her v Helsinkách
v hodu oštěpem. Na olympiádě v Římě
v roce 1960 potom Dana v oštěpu ještě vydobyla stříbrnou medaili. Emil tenkrát
v Helsinkách Danu rozčertil tvrzením, že
jeho vítězství v běhu na 5 km ji inspirovalo
k výhře v oštěpu. Dana mu vyhubovala:
„Vážně? Tak dobře, jen běž a zkus inspirovat nějakou jinou a uvidíme, jestli taky hodí oštěpem padesát metrů daleko!“
Emil Zátopek zemřel 21. listopadu 2000.
Bylo mu 78 let. V prosinci téhož roku mu
Mezinárodní výbor pro fair play při UNESCO posmrtně udělil medaili Pierra de
Coubertina. V mládí jako atlet jsem měl to
štěstí osobně se setkat s Emilem Zátopkem.
Poprvé v roce 1965 jako voják základní
služby v kasárnách v pražských Dejvicích
za hotelem International, kdy s námi nováčky běžel na „buzerplace“ a tady nás fotografoval pro časopis Československý voják jeho fotoreportér. A podruhé pak na
přeborech Čs. lidové armády v přespolním
běhu v parku zámku Konopiště na Benešovsku, kde byl Emil startérem. Tenkrát
jsem měl čest běžet v tílku se znakem Dukly Praha a doběhnout šestý.
JAN JELÍNEK
Průměrná čekací doba na nový orgán je
rok. Vedle IKEM transplantuje srdce
v České republice ještě centrum v Brně.
Zatímco IKEM loni učinil 53 transplantací, tak v metropoli jižní Moravy lékaři
prodloužili život 34 pacientům. Profesor
Pirk také řekl, že je třeba šířit osvětu,
jestliže dojde k smutné události, například když někomu praskne céva v hlavě,
neboť mozková mrtvice je častou příči-
nou úmrtí člověka, tak ale jeho orgány
mohou zachránit život několika lidem. Je
nutné šířit tuto osvětu v naší populaci
tak, aby se to stalo běžné jako v skandinávských zemích. Pirk ještě dodal, že nové léky, umožňující, aby organismus
transplantovaného přijal nové srdce, mají mnohem méně vedlejších účinků než
léky, které lékaři používali před třiceti roky.
JAN JELÍNEK
Pieta Kozinovi,
hrdinovi odbojn˘ch ChodÛ
Statečnou postavou našich dějin je
také sedlák Jan Sladký Kozina, rodák
z Újezdu u Domažlic. Na sklonku 17.
století byl hlavní osobností povstání
Chodů proti panské zvůli, boje za zachování jejich dávných práv a privilegií, která jim byla odnímána. To nejcennější z nich bylo osvobození od roboty, které si ale nikdy nevymohli potvrdit písemně, což se jim později stalo
osudným.
Chodové obývali jedenáct vesnic a jejich
odpor symbolizuje i odpor českého lidu
proti německému útlaku v době temna po
tragické bitvě na Bílé hoře, kdy náš národ
upadl do třísetleté habsburské poroby.
Na tvrdé hlavy chodského obyvatelstva
stále více doléhal tlak zpupného pána Volfa
Maxmiliána Lammingera, nazývaného Lomikar. Chodům ale nespadlo srdce do kalhot. Hledali zastání přímo u císařského
dvora. V létě 1692 se vydali do Vídně Kozina a David Forst z Tlumačova. Hodlali
požádat panovníka, aby jim potvrdil někdejší výsady. Vzali s sebou do hlavního
sídla mocnářství i dvě originální listiny, jež
se jim povedlo uchránit před bezohledným
a krutým Lomikarem. K deputaci se připojil i hajný Matyáš Just a společně předložili chodské požadavky císaři Leopoldovi I. Ten je na audienci vyslechl a nařídil
místodržícím v Praze, aby celou záležitost
prošetřili.
Lomikar zuřil, co si to jeho poddaní dovolují. A Chodové, kojeni nadějí, že císař
jim vyjde vstříc, nakonec byli zklamáni.
Odpověď Leopolda I. byla pro ně zamítavá.
Na zámku v Trhanově jim bylo jeho prohlášení přečteno a oni se vzepřeli uznat jeho pravost. Kozina přitom vzpomněl na
rozhovor s císařem ve Vídni a ujišťoval krajany, že „kdyby tomu tak bylo a kdybychom neměli mít žádných privilegií, bylo
by nám to Jeho Veličenstvo řeklo hned ve
Vídni“. Všichni Chodové Kozinu nadšeně
podpořili a rozhodli se, že pro Lomikara ja-
ko poddaní již robotovat nebudou. Kozina
si opět vyšlápl za císařem do Vídně, doprovázen draženovským rychtářem Kryštofem
Hrubým a ještě několika dalšími druhy. Přitom vůbec netušili, že císař se rozhodl s rebelií skoncovat. Když byli poté pozváni na
Pražský hrad, trpně si vyslechli Leopoldův
výnos o zrušení chodských práv a před jejich zraky byly rozstříhány originální listiny. Pět členů delegace uvrhli do vězení.
A na Domažlicku vzplanul ozbrojený
odpor. Chodové neuznávali Lomikara za
svého pána. Odmítli mu slíbit poslušnost.
K potlačení revolty proti nim vyrazilo
z Prahy vojsko. V boji byl jeden Chod zastřelen. A ti, zbaveni vůdců, slíbili v Trhanově poslušnost a vykonávání roboty. Mezitím v Praze probíhal soud s žalářovanými
předáky. Původně dostali mírnější tresty.
Ale to bylo proti srsti Lomikarovi. Chtěl
pro Kozinu trest co nejpřísnější.
Na jeho nátlak došlo ke změně původního rozsudku: tři vůdci měli skončit v oprátce na šibenici. Konečný verdikt příslušel císaři: pověšen bude pouze jeden z nich. Jelikož rychtář Kryštof Hrubý ve vězení zemřel, ortel smrti padl na Kozinu. Byl oběšen
v Plzni 28. listopadu 1695. Na popravu se
museli povinně dívat chodští muži se svými
syny.
Ještě než Kozina zemřel, měl pronést
prorocká slova: „Lomikare, Lomikare, do
roka a do dne tě zvu na Boží soud!“ Necelý rok poté, 2. listopadu 1696, ranila Lomikara na zámku mrtvice a zemřel. Vzpomínkové shromáždění při příležitosti 320. výročí mučednické smrti Jana Sladkého Koziny se koná v Plzni v sobotu 28. listopadu od
10.30 hodin u pamětní desky na nádvoří pivovaru Prazdroj, v místě, kde vyhasl na tehdejším popravišti život hrdiny chodského
lidu. Občany na pietní akt srdečně zvou jeho pořadatelé: zdejší Klub českého pohraničí, Domažličtí Chodové a Obec baráčníků Plzeň 1.
JAN JELÍNEK
Matice âech, Moravy a Slezska
dvacetiletou mladicí
Letos uplyne dvacet let od založení Matice Čech, Moravy a Slezska. Registrací
Stanov v roce 1995 vstoupilo toto občanské
sdružení do společenského dění. Širší veřejnosti se představilo jako nezávislá, demokratická, kulturní, vlastenecká a vědecká společnost. Na zářijové výroční schůzi
Matice přednesl její předseda Ing. Pavel
Poláček, CSc., bilanční zprávu tohoto užitečného a plodného sdružení za uplynulé
dvacetileté období.
Jak zaznělo ve zprávě o činnosti, byl vydán zásadní dokument „Manifest pro 21.
století Matice Čech, Moravy a Slezska“. Je
programem činnosti sdružení. Uvádí stěžejní poslání Matice: Úcta k nejsvětějším
stránkám historie českého národa. Upevňování jeho svrchovanosti a nezávislosti. Prosazování a obhajoba národních zájmů v politice i ekonomice. Dodržování občanských
a sociálních práv občanů. Rozvoj vědy, kultury a vzdělanosti při obhajobě historické
pravdy a ochrany českého jazyka.
Matice patří mezi hlavní spolupořadatele
Všeslovanského sjezdu v Praze v roce 1998
a je spoluautorkou jeho Manifestu. Od založení Matice věnovala velkou pozornost
pořádání besed, seminářů a konferencí.
Uskutečnila více než stovku přednášek doma i v zahraničí. Snažila se reagovat na
mnohé zahraniční politické události a předložila více než 150 prohlášení domácím
a zahraničním agenturám ve třech světových jazycích.
Jednou ze stěžejních činností Matice zůstává pomoc bývalé Jugoslávské svazové
republice. Pro mladé srbské pokolení zajistila ozdravný a výchovně vzdělávací pobyt
pro žáky základní školy, nesoucí jméno vlastence Vuka Karadžiče z města Bratunce
v Republice srbské. Jednalo se především
o uprchlíky ze Sarajeva a školy s počtem více než 2700 žáků. Výuka přitom probíhala
ve třech směnách. Zásluhou českých a srbských občanů a organizací se v České republice podařilo vytvořit velmi příznivé
podmínky pro pobyt žáků, kteří navštívili
několik kulturních zařízení a měli možnost
prohlédnout si i Parlament ČR.
Matice také zabezpečovala humanitární
pomoc srbským zdravotnickým zařízením
– především nemocnici v Smederevu. Zástupce Matice rovněž promluvil před veřejností ve dvaceti městech Srbska. Matice
uzavřela dohodu o spolupráci na poli kultury a vzdělávání s kulturně osvětovým sdružením Srbska. V souvislosti se zločinnou
agresí NATO proti Jugoslávii vystupovala
Matice v letech 1999, 2000, 2001 na Berlínském tribunálu s obhajobou Srbů a obžalobou Severoatlantické aliance. Matice se
dále v Berlíně v roce 2001 stala spoluzakladatelkou Mírového konventu.
JAN JELÍNEK
192/2015
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
3
SVùT KOLEM NÁS ● SVùT KOLEM NÁS ● SVùT KOLEM NÁS
■ Sergej Alexandrovič Jesenin,
Praha Husova a husitská
Pražská města, která byla do roku
1400 rezidencí panovníků Svaté říše
římské, se stala místem zrodu a ideovým
i politickým centrem husitského hnutí.
Následně byla po více než 200 let střediskem české (husitské, kališnické) reformace. Byla také místem přetrvání
stop husovské a husitské tradice v době
protireformace a stala se hlavním ohniskem obnovy a nového vzestupu této tradice devatenáctého a dvacátého století.
Jan Hus (asi 1371-1415) náleží
k osobnostem, které mají trvalé místo
v českých i evropských dějinách. Husova smrt na kacířské hranici v Kostnici se
řadí k nejvýznamnějším událostem českých dějin. Vyvolala v život hnutí, jímž
České království vystoupilo do popředí
zájmu celé Evropy – husitskou revoluci
a první úspěšnou evropskou reformaci,
násilně potlačenou po roce 1620. Ideový
obsah Husova učení, základní principy
jeho úsilí o nápravu církve i společnosti, stejně jako mravní rozměr jeho kazatelského působení a jeho vystoupení
před církevním koncilem v Kostnici ve
Kam smûfiuje svût?
Takové myšlenky jistě čas od času mnohé z nás napadají. Vycházejí i rozmanité
publikace, které si kladou tuto otázku. Tak
např. rozsahem nevelká, ale co do obsahu
zajímavá knížka rozhovorů „O budoucnosti lidstva mezi Dž. Krišnamurtim a Davidem Bohmem, která byla vydána už v roce
1992 v nakladatelství Pragma v Praze.
Lze jistě souhlasit s tím, že moderní věda i technika daly nesmírné možnosti k destrukci. To si jistě stále častěji uvědomujeme, když sledujeme zprávy o nových dokonalejších zbraních hromadného ničení. Na
„vymoženosti“ tohoto druhu v jedné zemi
odpovídá zpravidla neprodleně její pomyslný protivník v druhé zemí ještě dokonalejším vynálezem ničivé zbraně. Na vedlejší
kolej se mnohdy dostávají argumenty o závažnosti takových priorit pro přežití lidstva,
jako je ochrana životního prostředí, zintezivnění boje proti zbídačování mnoha oblastí tzv. třetího světa, řešení těžkých problémů s mnoha tam se šířících nemocí (např. eboly, malárie atd.), problémy se zachováním a zajištěním potřebných vodních
zdrojů a mnohé další.
Nedávno byl uveřejněn zajímavý přehled
některých přímých či nepřímých vojenských intervencí vojenské povahy, v nichž
byly angažovány Spojené státy severoamerické (viz Naše Pravda č. 36 z 21. 9. t, r,). Je
jich dlouhá řada. Nejde však jen o USA,
jsou i další mocnosti, které se v tomto směru aktivně činí. Poukázat z minulosti lze na
válečná tažení ve Vietnamu i na Korejském
poloostrově, nověji pak na intervenci v Jugoslávii, doprovázenou použitím uranové
bomby. Vojenské intervence v Iráku i Afghánistánu jsou dalšími příklady.
V současné době jsme svědky neutuchajícího konfliktu na Ukrajině, útěku lidí
z oblasti Blízkého a Středního východu
z afrického kontinentu do Evropy a neschopnosti Evropské unie čelit jeho možným důsledkům. Ploty mají zabránit v některých zemích přílivu uprchlíků. Podobnou formou se dnes chrání i USA proti průnikům z Mexika. Ploty a zdi jsou i jinde –
v Izraeli a na Korejském poloostrově.
V minulosti jsem měl možnost působit,
popřípadě alespoň pobývat v řadě zemí,
převážně rozvojových. Tehdy měly řadu
problémů, jež se jim po nabytí samostatnosti nedařilo vždy řešit s úspěchem. Skutečností však je, že v nich nedocházelo, až
na výjimky, k ozbrojeným konfliktům, ani
k zahraniční vojenské intervenci, která by
byla srovnatelná s tím, k čemu došlo např.
v Libyi, Afghánistánu a Iráku. Dnes do
mnoha zemí, jež jsem poznal jako mírumilovné, je neradno se podívat. Z neutěšené
situace profituje i nebezpečně narůstající
terorismus a rozmanité extremistické směry, včetně tzv. Islámského státu. Právem si
lze klást otázku, zda konečně najdou rozhodující mocnosti společnou řeč k řešení
současných tíživých problémů světa. Jde
též o možnost účinnějšího působení a souhry orgánů OSN a zejména Rady bezpečnosti, což by mohlo být do budoucna i jistou vzpruhou pro upevnění světového pořádku a pro regeneraci mezinárodního práva. Nezanedbatelnou úlohu mohou mít do
budoucna v tomto směru i země slovanského světa, pokud nesváry vystřídá slovanská
vzájemnost a tolerance při plném respektování státní suverenity.
MIRKO SVOBODA
JSOU DùJINNÉ UDÁLOSTI,
které zanechaly trvalou stopu a nelze je vymazat
z historie. Takovou události byla napfiíklad Francouzská revoluce, takovou je i Velká fiíjnová socialistická revoluce. Na snímku je zachycen jeden z ãeln˘ch revoluãních politikÛ M. I. Kalinin v rozhovoru s vojáky. Tento pozdûj‰í vysok˘ státní ãinitel SSSR se narodil 19. 11. 1875 a zemfiel 9. 6. 1946.
Neblahé v˘roãí
Osmý listopad 1620. Na Bílé hoře u Prahy došlo k bitvě. Výsledek této bitvy neblaze poznamenal další osudy zemí Koruny
české, a to na téměř tři sta dlouhých let.
Stavovská armáda byla tehdy po dvouhodinovém boji poražena a zahnána na útěk.
Vojsko císaře Ferdinanda II. a Katolické ligy triumfovalo. Hrdinný boj svedli tehdy
Moravané u zdi obory Hvězda, vedeni hrabětem Thurnem a Jindřichem Šlikem. Konec českého stavovského povstání byl
dovršen, nastalo období katolické protireformace a národní útlak vládnoucí dynastie.
Jak konstatoval český historik Josef Pekař o smyslu našich dějin (publikace Roz-
mluvy – nakladatelství ROZMLUVY 1990
v reedici pražského vydání z r. 1970, poprvé v edici Akord, Rotterdam 1977, s. 193):
„Na Bílé hoře dostali jsme se pod kola osudu, stali se bezmocnou kořistí domu rakouského, ztratili své sebeurčení státní, národní, mravní; dne 28. října jsme se věkových pout zbavili – to je tak hrubě myšlenka jíž spojujeme navzájem obě velká data,
mezi nimiž leží tři století...“
Na výročí bitvy na Bílé hoře a na následné historické události bychom neměli
zapomínat, a to zvláště v současnosti, kdy
se často setkáváme s hlasy přikrášlujícími,
zkreslujícími a kamuflujícími vládnutí někdejší habsburské dynastie.
(ms)
jménu boží pravdy vzbuzují i po
šesti stech letech
úctu a obdiv.
Opětovné návraty k Husovi a dobově podmíněné
interpretace jeho
ideového odkazu
lze sledovat od
doby osvícenství
a českého národ- Václav Kejmar: Kopie BroÏíkova obrazu Hus pfied koncilem kostního obrození nick˘m (1899). Církev ãeskoslovenská husitská.
přes epochu první Československé republiky až po po- nerozděluje, nýbrž spojuje. Hlásí se
válečný vývoj. Také dnešní doba „post- k němu pozitivně velká část české (a též
moderní“ 21. století přináší nejen nová evropské) veřejnosti bez ohledu na náhodnocení Husova působení a jeho myš- boženské vyznání, sociální zařazení či
lenkového světa, ale též nové pohledy politickou orientaci. Výstava se koná do
na další osudy a dějinný význam jeho 21. ledna 2016 v Clam-Gallasově palá(zr )
učení. Hus dnešní českou společnost již ci.
Nahlédnutí do historie: LuÏice
Horní Lužice
Dolní Lužice
Zeměpisně:
Neu‰lo nám
- střediska Zhořelec a Budyšín
- středisko Cottbus
- území ve východním Německu a jihozápadním Polsku
- osídlena slovanskými obyvateli
- probíhají boje s německými králi, kteří usilovali o germanizaci
slovanských obyvatel
936
- získal Dolní Lužici markýz Gero
990
- Horní Lužice připojena k míšenské marce
1002-1031
- část Lužice pod polskou vládou
1076
- Horní Lužici získal kníže Vratislav II.
9. století
- území pod svrchovaností Velkomoravské říše
od 1253 (a 1298) - Horní Lužice (Dolní Lužice) na delší dobu v držení Braniborska
10.-11. století
- stává se objektem výbojů římskoněmeckých králů
11.-12. století
- hornolužické území ovládali často čeští panovníci
1319
- získal Horní Lužici Jan Lucemburský
1348
- Karel IV. ji připojuje ke Koruně české
1368
- získal Karel IV. i oblast Dolní Lužice
1370
- přičleňuje ji ke Koruně české
1469-1490
- obě Lužice byly odtrženy od českého státu uherským králem
Matyášem Korvínem
- v období pražského míru připadly jako celek saskému kurfiřtu
1635
Janu Jiřímu I.
1815
- ji získalo Prusko
19.-20. století
- je součástí Německa – které přes všechny oficiální sliby, nastolilo
politiku postupné a nekompromisní germanizace
ZBYNĚK KUCHYŇKA
od 6. století
8.-11. století
jeden z nejlyričtějších národních básníků Ruska, narodil se před 120 roky. Jak
informuje ve svém programovém bulletinu Ruské středisko vědy a kultury
v Praze, ve vsi Konstantinovo v Rjazaňské oblasti, kde se básník 3. října 1895
narodil, působí Státní muzeum S. A. Jesenina, jež je jedním z největších muzejních komplexů v zemi. Jde o komplex historických budov, který zahrnuje
usedlost rodičů, kostel Kazaňské ikony
Matky Boží, kapli na počest Svatého
Ducha, Konstantinovu školu aj. Každý
rok se v Konstantinovu konají různé festivaly, koncerty a výstavy.
■ Zoborská listina pocházející
z roku 1113, popisující práva a majetky
benediktinského kláštera Zobor u Nitry,
byla zapůjčena poprvé do Čech, kde
tento mimořádně vzácný latinsky psaný
pergamen byl do 14. října vystaven
v Tereziánském křídle Hradu. Nitra je
významným historickým místem Slovenska. jak konstatuje Anton Špiesz
v Dejinách Slovenska (vydavatelství
Perfekt, Bratislava 1992) na s. 14, „Keď
sa po smrti Karola Veľkého jeho ríša
rozpadla na víaceré časti a bezprostredným susedom teritória sa stala Východofranská ríša. Slovania sa cítili menej
ohrození ze západu a ožili ich snahy
o emancipáciu na úroveň vyspelejších
okolitých etnik. Na konci prvej tretiny
9. storočia sa tu formovali dve slovanské kniežactvá, a to moravské, na čele
ktorého stál Mojmír, a nitrianské, ktoré
malo za panovníka Pribinu. Jemu v tom
čase vysvätil solnohradský arcibiskup
Adalrám prvý kresťanský kostol na území dnešného Slovenska, a to v Nitre,
ktorá sa vtedy volala Nitrava.
Panovník Mojmír však Pribinu čoskoro vyhnal a pripojil jeho državu
k svojej. Tým sa vytvoril štátny útvar,
ktorý dostal pomenovanie Veľká Morava. Mojmír však dlho nepanoval. V roku
846 ho východofranský panovník Ľudovít Nemec zbavil trónu a na jeho miesto
usadil synovca Rastislava. Pribinu usadil ako svojho vazala v okolí Blatenského jazera.“
■ Výstižné vyjádření Milosla-
va Ransdorfa jsme si mohli přečíst
Dodnes vypovídají
Vlády se ujal listopad, blíží se konec roku a opět se objeví rozmanité kalendáře.
Dnes už nejsou v módě tak obsáhlé, jak tomu bývalo kdysi, ale právě ty někdejší
mnohdy vypovídají o událostech, které překryl prach zapomnění, ale které jsou zajímavé i dnes.
Před desítkami let byly v oblibě kalendáře, které mnohdy měly podobu knižní. Tak
například tzv. Baťovcův almanach, čili politický kalendář – adresář zemí Koruny české, ročník XV na rok 1907. I dnes se lze
v této knize mající více než 350 stránek dočíst leccos zajímavého o událostech, které
doprovázely život našich předků. V Praze
došlo v roce 1905 k velkým demonstracím
za všeobecné volební právo, které končily
krveprolitím. Pouliční demonstrace tehdy
oslavovaly události v Rusku a jak nás kalendář informuje, „Strážníci napadli ze zadu zástupy jdoucí z ulice Lazarské do Vodičkovy. Mnoho lidí bylo zraněno. Krev
rozčílila zástupy tou měrou, že cihlami, kamením, sklenicemi házeli po policistech
a mnoho jich zraněno.“
I v dalších dnech docházelo v Praze k demonstracím. Jak se dovídáme, „Demonstrující lid v nesčetných zástupech shromáždil
se na Václavském náměstí a Příkopech. Konány řeči vůdců sociálnědemokratických
a zpívány socialistické revoluční písně. Čechii na Museu dána republikánská čapka
a ostatním sochám pak po rudém praporu.“
Také proti těmto demonstrujícím zasáhla
policie, došlo i ke střelbě. „Mnoho lidí postřeleno, mnoho sečnými zbraněmi raněno
a zastřelen učeň sklenářský Jan Hubáč, jenž
z pokračovací školy domů se ubíral. Též
mnoho strážníků bylo poraněno. Ze všech
stran vystupovalo vojsko. Odpoledne v Národním divadle na znamení smutku hra přerušena; večer se nehrálo. Odpoledne vyšly
ohromné zástupy lidu na Bílou horu na paměť bitvy bělohorské.“
Revoluční události v Rusku, jak z uvedeného patrno, měly v roce 1906 značný mezinárodní ohlas, mj. v Polsku, Finsku,
k protestům došlo i v Rize a velkým manifestacím i ve Vídni a dalších městech. Carský režim v Rusku se otřásl v základech,
smeten byl až v roce 1917.
(ms)
Jaroslav Seifert –
ãesk˘ básník
Náš první nositel Nobelovy ceny za
literaturu (1984), který se narodil 23. 9.
1901 a zemřel 10. 1. 1986, se svým dílem zařadil mezi velikány nejen naší, ale
světové poezie. Není třeba velkých slov
k jeho osobě, plně postačí alespoň jedna
z jeho básní z publikace Maminka, vydal Čs. spisovatel, Praha.
PÍSE≈
Ať už to bylo klubko,
pletací drát a míč,
ať už to byly housle,
hodiny, lampa, klíč,
po jezu voda sklouzla
a všechno je to pryč.
Ať smích to byl, ať slzy
a hořké slovo k nim,
vždy ústa maminčina
přimkla se k ústům mým.
Všechno už odplynulo
jak nad střechami dým.
Kdybych se mohl vrátit,
nevím dnes ani kam.
Vidím, jak vítr vzdouvá
záclonku, kterou znám.
Vtom bouchl někdo dveřmi
a všechno je to tam.
(ms)
v Haló novinách z 25. 8. t. r. Napsal mj.
„Evropa jako výhrůžka funguje po celou dobu, co jsem členem Evropského
parlamentu. Vždycky jsem se utěšoval,
že možnost spolupráce levice v evropském měřítku přiblíží šanci na realizaci
našich cílů. Tomu ovšem brání myšlenková vyprahlost a organizační neschopnost evropské levice, alespoň tak jak
jsem ji poznal za léta svého působení,
zejména nyní v EP. Také jsem si říkal,
že EU může zmírnit zvrácenosti českého kapitalismu instalovaného Havlem
a Klausem. To se splnilo pouze z malé
části.“
■ Migranti jsou plodem kolo-
nialismu, jak vyplývá logicky v Lidových novinách z 19. září t. r., jehož autorem je Mnislav ZelenýAtapana. Napsal mj.: „Evropská unie a hlavně Německo s Francií hlasitě požadují solidaritu. Jenže ne všechny unijní státy se podílely na rozparcelování světa a drancování jeho bohatství. Ne všechny unijní
státy však zapříčinily na jedné straně
historickou zlobu afrických a asijských
národů vůči těm bohatším v Evropě a na
druhé straně zasely mezi ně samotné –
mnohdy záměrně – vnitřní nesváry přerůstající v série ničivých válek. Nelze se
pak divit, že běženci utíkají právě do
těchto zemí, které jsou dnes pohádkově
bohaté díky celosvětovému rabování.“
S tímto názorem nelze nesouhlasit! Také v kritice chorvatské prezidentky Kolindy Grabarové Kitarovičové adresované v televizi kancléřce Angele Merkelové, že svou vstřícnou politikou vůči
uprchlíkům nevědomky způsobila chaos, je racionální jádro!
(da)
Stránku 3 připravil a rediguje
Mirko Svoboda.
4
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
Neu‰lo nám
■ Celkový obrat 500 největ-
ších ruských firem loni tvořil 56
bilionů rublů. Žebříčku vévodí státní
plynárenský gigant Gazprom. Jeho čistý
zisk v roce 2014 byl 5,5 bilionu rublů.
Následuje LUKOIL, Rosněfť, Sberbanka Ruska, RŽD, VTB, Surgutněftěgaz,
Magnit, Ruské sítě a Inter RAO. V sestaveném žebříčku je vedeno 393 soukromých společností, 87 státních, 19
společných podniků a jedna zahraniční.
■ Zavést šestileté státní pláno-
vání pro sociální a hospodářský rozvoj požaduje návrh poslanců dolní komory ruského parlamentu. Plán se má
stát programem překonání současné krize, autoři chtějí změnit surovinový model ruské ekonomiky. Ruská ekonomika
je destabilizována, píší autoři projektu –
poslanci z komunistické strany. Důkazem je pokles HDP ve druhém čtvrtletí
2015 o 4,7 %, pokles průmyslové výroby a růst počtu zkrachovalých podniků.
O souvislostech nutnosti zavedení plánovitého hospodářství hovořil ve své
senzační zprávě poradce prezidenta
S. Glazev, ale i řada dalších příznivců
plánovaného hospodářství mezi ekonomy a politiky. I V. Putin uznal, že je třeba do ekonomiky zavést prvky známé
z dřívější Státní plánovací komise.
■ Podle zářijového výzkumu
Kyjevského
mezinárodního
ústavu pro sociologii klesla volební
podpora P. Porošenka (25,3 %) a svoji
popularitu si udržuje J. Tymošenková
(20,5 %). Narostla podpora Pravého
sektoru, který by získal 6,4 %. Naopak,
podpora Radikální strany O. Ljaška
mírně poklesla (7,4 %), avšak podpora
pozvolna roste Opozičnímu bloku (11
%). Jaceňukova Lidová fronta se zdá být
totálním propadákem – ve volební projekci by získala 1,3 %.
■ Do České republiky se chce
z Ukrajiny přestěhovat až čtyři tisíce
krajanů, ale dokumenty jsou zpracovávány velmi pomalu. První dvě skupiny
144 imigrantů přijely do Prahy po intervenci prezidenta Miloše Zemana autobusem a vládním speciálem v březnu
t. r. V následujících měsících přijelo
v malých skupinách několik desítek lidí.
Většina je dočasně umístěna v obci Červená nad Vltavou, kde jim bylo na šest
měsíců poskytnuto bezplatné bydlení.
Každý dospělý Ukrajinec dostal výpomoc 50 tisíc korun plus za dítě 20 tisíc
korun. Všichni dostali povolení k trvalému pobytu, čímž dostávají téměř stejná
práva jako české obyvatelstvo. Během
šesti měsíců poskytnutých českými orgány pro adaptaci migrantů (toto období může být v případě nutnosti prodlouženo) dostanou zdravotní pojištění, zdokonalí se v českém jazyce, který většina
již ovládá. Řada místních firem umožní
imigrantům pracovat podle specializace
v kvalifikovaných profesích. V úhrnu za
rok 2015 česká vláda vyčlenila pro repatriaci 66 milionů korun.
192/2015
S V ùT KO L E M N Á S ● S V ùT KO L E M N Á S
Prezident Putin v OSN
Svoji návštěvu zasedání Valného
shromáždění OSN Vladimir Putin
ocenil jako „užitečnou“ a „bohatou“.
Setkání s Barackem Obamou se uskutečnilo po dvou letech a trvalo jeden
a půl hodiny, namísto plánovaných 55
minut.
V rozhovoru s novináři ruský prezident zdůraznil, že kontakty mezi oběma zeměmi v tomto období probíhaly
v různých formách, a nebyly přerušeny. Nicméně zdůraznil, že vzájemné
vztahy jsou v současné době na nízké
úrovni s tím, že to ale byla volba Washingtonu. Konstatoval, že: „Existují
rozpory, na nichž jsme se dohodli
pracovat společně, a doufám, že tato
práce bude konstruktivní.“
Ohledně urovnání konfliktu v Sýrii
Putin zdůraznil, že o osudu prezidenta
Bašára Asada musí rozhodnout syrský
lid. „Mám velký respekt ke svým kolegům – americkému prezidentovi a Francouzům, ale oni, aspoň si to myslím, nejsou občany Syrské republiky, a proto
Asi nejklidněji se s problémy vyrovnávají v Bělorusku. Nikdo nepochyboval, že i po 21 letech vlády „tvrdou rukou“ dostane prezident Lukašenko plnou
podporu voličů. V prvním vítězném klání v roce 1994 získal více než 80 procent
hlasů, v roce 2001 to bylo 75,65 procenta, 83 procent v roce 2006 a 79,67 procenta v roce 2010. Letošních 83,49 procent jako by chtělo potvrdit pověst, že
psi nadále vyjí...
Zatímco před pěti lety provázely jeho
znovuzvolení opoziční protesty proti falšování voleb, zatýkání, soudní procesy
a západní sankce, letos k žádnému velkému zpochybňování nedošlo. Situaci
změnil konflikt na východě Ukrajiny, ve
kterém sehrál roli prostředníka mezi
znepřátelenými stranami, Kyjevem
a Moskvou. přínos mírotvůrce ocenil
i Západ; vždyť francouzský prezident
a německá kancléřka vyjednali mírovou
dohodu mezi vůdci Ruska a Ukrajiny
právě v Minsku. K nejostřeji sledované
otázce ruské letecké základny v Bobrujsku se V. Lukašenko vyjádřil „diplomaticky“ přímo u volební urny. Na dotaz
novinářů sdělil, že se musí zeptat svého
protějšku V. Putina, jestli „Rusko vidí to,
co my nevidíme“. A tak není takřka pochyb, že na určitou dobu (hovoří se
o čtyřech měsících) EU zmírní Bělorusku sankce. A západním komentátorům
pomohla vše vysvětlit čerstvá nositelka
Nobelovy ceny běloruská spisovatelka
S. Alexijevičová sdělením, že „měkká
diktatura“ přetrvává.
K určitému zklidnění došlo na
Ukrajině po pařížském pětihodino-
■ Na 70. Valném shromáždění
OSN v New Yorku si zdejší ceremoniáři popletli předsedu vlády Moldavska V. Strelca s jemu podobným V. Putinem a doprovodili ho na místo vyhrazené prezidentovi Ruské federace,
avšak moldavský premiér situaci přijal
s klidem a odebral se na své příslušné
místo.
■ V Rusku vstoupil v platnost
zákon, který umožňuje vyhlásit
osobní bankrot i fyzickým osobám,
mohlo by se jednat o 400 000 až půl
milionu lidí.
■ Rozšířené zasedání česko-
Prezidenti Putin a Obama v OSN
by neměli být zapojeni do rozhodování
o osudu řízení jiného státu. To je věc pro
Syřany.“
Třebaže Obama hovořil déle než Putin, účinek jeho projevu označila západ-
ní média za nejednoznačný. Obecně platí, že Obamův projev spíše ospravedlňoval akce Pentagonu, a na závěr Putin
jednoduše zatlačil amerického prezidenta do pozadí.
Politick˘ podzim na V˘chodû
Stálý proud migrantů do Evropské
unie je hlavním problémem a tudíž
i zájmem médií i veřejnosti. Poněkud
stranou tak zůstává situace ve východních slovanských zemích, kde probíhají některé pozoruhodné události.
Na počátku druhé říjnové dekády, jak
píšeme tyto řádky, můžeme konstatovat
následující skutečnosti. V listopadu budeme jistě o něco moudřejší.
Jednou vûtou
O ruských akcích způsobujících bolehlav západním „jestřábům“ informujeme v dalších článcích. Klidu jim
patrně nepřidalo sdělení izraelského serveru DEPKA.
„Jsou to webové stránky předních izraelských novinářů. Její zprávy jsou nej-
čerstvější a se zvláštním zaměřením na
Blízký východ nejzasvěcenější. Událost,
kterou popisuje, mění světové dějiny.
V době, kdy americký prezident Barack
Obama přivítal v pátek 25. září čínského
prezidenta Si Ťin-pchinga v Bílém domě a hovořil o přátelství mezi oběma
zeměmi, čínská letadlová loď LiaoningCV 16 zakotvila v syrském přístavu Tartus, provázená raketovým křižníkem.
Číňané prý budou posílat do Sýrie letku
stíhaček J-15 „létající žraloky“, nasazovat protiponorkové vrtulníky Z-18F
a vrtulníky vzdušného systému včasné
výstrahy Z-18j. Kromě toho Peking vysílá nejméně 1000 příslušníků námořní
pěchoty, aby bojovali po boku spolubojovníků z Ruska a Íránu proti teroristickým skupinám včetně ISIS. Zdroje
DEBKAfile zabývající se bojem proti
terorismu zdůrazňují, že tak jako ruská
námořní pěchota bude instruovaná, aby
se soustředila na povstalecké jednotky
původem z Čečenska a Kavkazu, čínští
mariňáci budou vyhledávat a ničit ujgurské bojovníky ze severní, převážně
muslimské čínské provincie Sin-ťiang.
Rovněž, jako si Putin nepřeje vidět čečenské bojovníky nazpět v Rusku, i čínský prezident Si Ťin-pching chce zabránit návratu Ujgurů domů ze syrských
bojišť.“
Čínští vojenští experti záhy popřeli,
že by loď Liaoning kotvila v Sýrii. Také je poněkud diskutabilní, zda už jsou
palubní letouny (teprve nedávno dodané)
i jejich obsluhy způsobilé pro reálné bojové nasazení, i když lze spekulovat, že
v podmínkách, kde nepřítel nedisponuje
účinnou protivzdušnou obranou, by
mohlo vlastně jít o celkem dobré cvičení, resp. testování schopnosti techniky
a personálu. Ostatně je možné, že trochu
podobně bere své angažmá v syrském
konfliktu i Rusko.
Souhrnně lze říci, že Číňané mají kapacity a motivy k tomu, aby se (po boku
Rusů) zapojili do konfliktu v Sýrii. Také
je zřejmé, že Čína chce vystupovat na
mezinárodní scéně aktivněji než dříve.
(kd)
jují v nejjižnějším ruském regionu proti
vládním silám. Podle ruské kontrarozvědky existuje provázanost mezi Islámským
státem a severokavkazskými teroristy.
„Nebezpečí Islámského státu spočívá
v tom, že začíná infiltrovat další organizace. Někteří polní velitelé Imaratu
Kavkaz přísahali věrnost Islámskému
státu,“ upozorňuje ruský generál Smirnov, podle něhož se k teroristické organizaci připojilo zhruba 2400 Rusů.
Co však vojenské odborníky zasáhlo
nejvíce, je nasazení ruských řízených
střel. Přesnost zásahu na vzdálenost
přes 1500 kilometrů byla s odchylkou tři
metry. „Nutí nás to chytat šípy, místo toho abychom zasáhli lukostřelce“, názorně okomentoval situaci velitel NORADu
(Severoamerické velitelství protivzdušné
obrany) admirál Gorntey.
Někteří experti přirovnávají význam
tohoto raketového útoku k datům, jako je
29. srpen 1949, kdy Sovětský svaz úspěšně vyzkoušel svoji první atomovou
bombu, nebo ke 4. říjnu 1957, kdy vypustil první umělou družici kolem Země.
Z obranného pohledu má totiž demonstrace ruských technologii podobnou váhu jako předchozí uvedené technologické úspěchy.
(kd)
vém setkání prezidenta Hollanda
s kancléřkou Merkelovou, prezidentem
Putinem a prezidentem Porošenkem.
Na východě Ukrajiny se vcelku dodržuje příměří a došlo ke stažení dalších
zbraní z frontové linie. Putin a Porošenko po jednání nepředstoupili před
novináře, což lze hodnotit, že k žádné
zásadnější dohodě či průlomu nedošlo.
Proruští separatisté však na žádost Putina ohlásili odklad voleb, které chtěli
uspořádat 18. října a 1. listopadu a plánují jejich uspořádání 21. února 2016,
pokud Kyjev splní všechny podmínky
mírových dohod – tedy poskytne jim
autonomii a amnestii.
Hollande na dotazy novinářů připustil,
že se minské dohody zřejmě nepodaří do
konce roku splnit ve všech bodech, včetně „stažení cizích vojsk“ z Ukrajiny
a obnovení ukrajinské kontroly nad celou délkou hranice.
Ze strany Ukrajiny nadále dochází
k různým „sankcím“ vzápětí recipročně
zavedeným ruskou stranou. Nejvýraznějším byl zákaz přistávání letadel, na
nějž více doplácí ukrajinští cestující.
Přejezdy nákladních automobilů s potravinami na Krym zase blokují z ukrajinské strany krymští Tataři ve spolupráci s Pravým sektorem k malé radosti postižených zemědělců.
K vrcholným aktům nenávisti pak patří počin poradce ministra vnitra Ukrajiny Heraščenka, který nabídl zveřejnit
na internetových stránkách veškeré informace o ruských vojácích bojujících
v Sýrii proti ozbrojencům Islámského
státu. Na své stránce na sociální síti Facebook napsal, že fotografie a podrobnosti o vojácích pomohou teroristům
(isilovcům) a jejich „bratřím“ v Rusku
pomstít se „podle kánonů šaria“.
ruské Mezivládní komise pro hospodářskou, průmyslovou a vědecko-technickou spolupráci mezi ČR a RF se konalo v Praze a projednalo realizaci společných projektů v prioritních odvětvích – dopravní strojírenství, obráběcí
stroje, farmaceutický průmysl, technické předpisy a lehký průmysl.
■ Moldavané se v hlavním
městě začali bouřit, když vyšlo
najevo, že z místních bank zmizela miliarda dolarů, požadovali předčasné
parlamentní volby, rezignaci prezidenta a demisi vlády.
■ Sverdlovskou oblast po 25 letech navštívila oficiální delegace Plzeňského kraje a zástupci obou regionů
připravují uzavření dohody o spolupráci.
■ V srpnu se ruský automobilový trh vrátil na druhé místo v Evropě, když naposledy takový podíl na
evropském automobilovém trhu Rusko
vykázalo v listopadu 2014.
■ Rusko a EU se dohodly na
dodávkách zemního plynu pro Ukrajinu s tím, že poskytnutý úvěr ve výši půl
miliardy euro půjde přímo na vázaný
účet u Gazpromu.
■ Rusko, Írán, Irák a Sýrie
vytvořily společné informační
středisko v Bagdádu, jehož základními
funkcemi bude shromažďování, zevšeobecňování a analýza současných údajů o situaci na Blízkém východě
v rámci boje proti banditům, rozdělování informací a místa určení a jejich
operativní předávání generálním štábům uvedených zemí.
■ Byla podepsána dohoda
o projektu „North Stream-2“ mezi
společnostmi Gazprom (61 %), E.ON
(10 %), BASF/Wintershall (10 %),
OMV (10 %), Engie (9 %) a Shell (10
%), jenž by měl zdvojnásobit stávající
kapacitu na 110 miliard krychlových
metrů a jehož autoři zdůrazňují, že se
jedná o mezinárodní projekt, který by
měl zajistit dodávky energie do Evropské unie (se známou výhradou Ruska,
že v Polsku vidí nespolehlivého partnera a stavba plynovodu by měla jít mimo
něj).
■ BELAZ 75710 je největší
damper, jaký kdy jezdil po zemském povrchu a při své vlastní hmot-
Rusové v S˘rii
Jediní praví světoví demokraté se
stále nemohou smířit se skutečností, že
po Husajnovi v Iráku a Kaddáfim
v Libyi stále nemohou svrhnout syrského diktátora Asada. Proč? Inu
podporuje ho ruský diktátor. A dokola slyšíme, že Obamu podporuje 60
států světa a Putina pouze Írán a Irák.
Už jen jaksi uniká prostá pravda, že
Rusko je od Sýrie 900 km a USA desetkrát dále přes Evropu a Atlantik.
O tom, že fanatici Islámského státu
jsou největším současným světovým nebezpečím se vzácně shodují prakticky
všichni. O společných akcích na jeho li-
kvidaci však se zatím pouze hovoří.
Rusko proto již nemohlo otálet a po
dohodě s legální syrskou vládou se na
rozdíl od USA legitimně v souladu
s mezinárodním právem připojilo
k náletům na islamisty. A ihned mu
diktují podmínky, na koho smí a na koho
nesmí. Kdo asi zná lépe tamní situaci?
Místní vláda a dvě sousední země či neomylná rozvědka amerického letectva,
jíž se podařilo v Afghánistánu zlikvidovat nemocnici Lékařů bez hranic?
Rusové dobře vědí, že Blízký východ se
stává novým bojištěm pro islamisty ze Severního Kavkazu, kteří od roku 1999 bo-
nosti přes 350 tun uveze na své korbě
dalších 460 tun, který se dokáže rozjet
až 40kilometrovou rychlostí – při
prázdném autě se zvýší na 64 km/h.
Stránku 4 připravil a rediguje
Karel Dostál.
192/2015
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
5
H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E
Válka skonãila, otazníky zÛstaly (3)
Bombardování dal‰ích mûst
Při objasňování událostí z konce války
z historických pramenů a vzpomínek pamětníků jsem narazil na dvě krajnosti bombardování Prahy: Byl to tragický omyl či teroristický čin? Bomby totiž nezasáhly jedinou
instituci fašistů. Ani podrobná chronologie
bojové činnosti amerického letectva za druhé
světové války, vydaná v r. 1975, nic neobjasnila.
Praha není ve výčtu cílů leteckých náletů
14. 2. 1945 jmenovitě uvedena. Dnešní mladá generace přejímá z TV a dalších sdělovacích prostředků pouze první alternativu.
Bombardována byla nejen Praha. Nálety
na Brno zanechaly na mém spolužákovi psychické i fyziologické problémy. Kolín, Pardubice, Beroun, Kladno, Neratovice a další.
Neměli bychom zapomínat na jednu podstatnou událost. Na osvobozeném území se
v Košicích spolu s prezidentem E. Benešem
sešla nová československá vláda, do jejíhož
čela byl zvolen Zdeněk Fierlinger. Zde byl
také přijat 5. dubna 1945 Košický vládní program, který se stal základem pro organizaci
obnovené Československé republiky. Již delší dobu předem se vědělo, že se mj. počítá se
znárodňováním velkokapitálu, dolů, bank,
a tak mnohé zahraniční firmy přijdou o svá
impéria. Mohl to být motiv.
Plzeň
Moje příbuzná, která za války bydlela
v Plzni-Doubravce, zažila 17. dubna 1945
nálet na tuto okrajovou oblast. Nepomohly
ani kryty – rozbořené domky, mrtví a ranění.
Pro krátký dolet spojeneckých bombardérů
využívalo nacistické Německo protektorát
jako týlovou výrobní oblast. V Plzni to byla
17. listopad 1939
Po vzniku protektorátu začala perzekuce
„nespolehlivých“ deportovaných do Dachau
a Buchenwaldu. Hromadné zatýkání asi
dvou tisíc lidí začalo 1. září 1939. Ti skončili také v dalších koncentrácích. K prvým masovým demonstracím došlo ve větších městech, především v Praze.
Občané se spontánně ozdobili trikolorami.
Klidnou demonstraci začali narušovat ordneři (sudetští Němci) a další provokatéři. Hnědokošiláci nejen provokovali, ale také stříleli. Při zakročování policie došlo ke srážkám.
V nastalém chaosu byl zastřelen mladý pekařský učeň Václav Sedláček. Stal se tak první zavražděnou obětí první velké protinacistické revolty.
Smrtelně byl také zraněn medik Jan Opletal. Hromadná účast studentů a veřejnosti při
jeho pohřbu byla tichým a důstojným protestem proti německým násilnostem. Státní ministr využil demonstraci jako záminku k vyhlášení stanného práva. Na základě toho byli
v noci na 17. listopad vysokoškoláci přepadeni v kolejích, pozatýkáni a většina deportována do koncentračního tábora Oranienburk. Devět vedoucích představitelů bylo popraveno. Všechny vysoké školy byly (údajně
na tři roky) uzavřeny. Počet českých středních škol byl značně omezen. Ministrem
školství se stal někdejší předmnichovský
štábní důstojník a zrádce Emanuel Moravec.
Jak na 17. listopad pohlíží jistě vzdělaný,
ale do morku kostí prolezlý fašistickou ideologií jakýsi ing. G. Gebauer, který 27. 11 píše
své sestře: „Úder proti vysokým školám v noci ze 17. na 18. listopad se plně vydařil. Zatkli
jsme jich více než 500 (ve skutečnosti 1200)
a odfiltrovali do Oranienburku. Je to nejhorší
tábor v celém Německu. Ti hloupí chlapci se
při zatýkání a transportu sotva měli čemu
smát, při výslechu a nyní v K7. Jen málokterý, možná nikdo z nich neuvidí svou špinavou
vlast. Mnohé jsme poslali do pekla hned na
místě. Akce byla do všech podrobností pečlivě připravená. Rána je zasáhla přímo do srdce. Všichni lumpové a štváči jsou dnes zajištěni nebo na onom světě. A co zamýšlíme
s Čechy po válce? To tuší již mnozí z nich
Odsuneme všechny daleko na východ...“
Vzpomínám si, že brzo po převratu ve vlaku parta českých kluků se bavila. Jeden
z nich zakřičel: Brno je české. A teď je zase
německé a dále se bude poněmčovat...
Tvrdě české Škodovy závody v Plzni přešly do německého vlastnictví a jsou součástí
závodů H. Goeringa v Linci...
O Alexandrovi nic nevím. Možná ho zatkli. Byl to takový benešovec, že mi z něho
vstávaly vlasy na hlavě...
především zbrojařská Škodovka. Britové zaútočili 21. 10. 1944. Bomby skončily v Německu. Ani další tři pokusy nevyšly. Další
bomby padaly na Psychiatrickou léčebnu
v Dobřanech a německá kasárna. Květnový
nálet zčásti zasáhl Škodovku, ale výrobu nenarušil. Iniciativu převzali Američané s výkonnějšími bombardéry za doprovodu stíhaček. Cílem byly závody na výrobu pohonných hmot – Záluží u Mostu aj. V době, kdy
se blížila fronta, Britové v noci z 16. na 17.
duben zničili osobní a seřazovací nádraží,
poškozené domy. Zabito 624 osob. Škodovka odolala. pár dní před osvobozením, 25.
dubna 1945, 500 bombardérů USA zničilo
29 objektů, 31 těžce poškodilo. Srovnáte-li
data, zjistíte, že asi nešlo o strategické cíle.
Americký generál G. Patton při prohlídce díla zkázy spokojeně prohlásil: „Dobrá práce,
jsem spokojený.“
Neratovice
Po poledni 22. března americká letadla
shodila na město 250kilogramové bomby.
Údajně bylo cílem nádraží, ale to utrpělo nejméně. Chemička nebyla poškozena. Okolí
však bylo zničeno. Rozbořeno 20 domů, 30
jich bylo vážně poškozeno, předpokládá se
80 zabitých a neurčený počet raněných. Továrny nebyly vůbec poškozeny. Nejvíce obětí bombardování zemřelo u blízkého lesíku,
kde se chtěly schovat. Občané pro postižené
vyhlásili sbírku a byli velice štědří. Aby byly
ruiny co nejdříve odstraněny, byly organizovány brigády, opraveny byly i komunikace.
Město letos (2015) vydalo výpravnou publikaci Neratovice 1945, z níž jsme čerpali.
Kralupy nad Vltavou
Rafinerie, která v Kralupech kdysi pracovala, byla pro nerentabilitu při výrobě benzinu uzavřena už v r. 1942. Několikanásobné
bombardování, při němž hořely zásobníky
ropy, si vyžádalo 1120 zničených či vážně
poškozených budov, o život přišlo 145 Čechů
a asi stovka německých vojáků.
Další města
Mezi další města postižená nálety patří
České Velenice – Gmünd, kde byl zničen
významný železniční uzel a k více než stovce místních je třeba připočítat zajatce, totálně
nasazené Čechy, uprchlíky i německé vojáky.
Také Zlín zažil bombardování objektů firmy Baťa, která tehdy obouvala německou armádu. V roce 1944 začaly první nálety, které
postupně zničily budovy, strojní zařízení,
zničené zásoby hotových výrobků.
Pro úplnost je třeba dodat, že letecké útoky prováděla i Rudá armáda, převážně 8. a 9.
května 1945, aby vynutila splnění podmínek
bezpodmínečné kapitulace a také znemožnila prchajícím Němcům se dostat do amerického zajetí. Šlo o místa s vysokou kumulací
německých vojsk. Už v dubnu rumunské letectvo bombardovalo Uherský Brod, Prostějov, Olomouc.
Válečné škody
Pro paměť budoucím je třeba připomenout, o čem se dnes mlčí. Jen namátkou: 340
tisíc ha české půdy bylo Němci vyvlastněno
a zabráno. Průmysl a obchod utrpěly ztrátu
38 433 milionů Kčs, zemědělství a chov dobytka 28 100 milionů Kčs, na nucenou práci
odvlečeno do Německa 600 tisíc mladých lidí, z nichž mnozí zahynuli při náletech, 200
tisíc Čechů zahynulo v koncentračních táborech, v domácím odboji 30 tisíc. Národní
banka utrpěla ztrátu 100 miliard Kčs. Před
koncem války ji pod hrozbou násilí vykradl
K. H. Frank na cestu z protektorátu. Celková
částka hospodářské ztráty činí 700 miliard.
Mnohé další škody na zdraví a duchovní
kultuře nejsou vyčísleny.
Otázka zní: Zaplatilo Německo válečné
reparace a v jaké výši? Dnes se rádo zapomíná na bezmezné úsilí dospělých i dětí na brigádách, a to bezplatných, aby rány po bombardování a devastaci byly brzo zaceleny.
PAVEL NOVÁK
Autor se čtenářům omlouvá za někdy
možná nepřesná čísla daná zdroji.
Ztratil se spoluautor
Nejslavnější a také nejlepší hra Václava
Havla Zahradní slavnost byla poprvé uvedena v r. 1963 v Divadle na zábradlí (rež.
Krejča, Grossman). Od té doby putuje po
světových jevištích. Ale v průběhu příprav
se „ztratil“ nepřizvaný autor námětu Ivan
Vyskočil. Proto přinášíme autentický rozhovor z r. 2000.
Rozhovor Přemysl Rut:
Ivan Vyskočil
PORTÁL, Praha 2000 (kráceno)
Námětem či podnětem k Zahradní
slavnosti byla tvoje Návštěva čili návštěva. Poprvé jsi na to veřejně upozornil roku 1967 v Malých hrách, kde ten příběh
vypravuješ. Podruhé – pokud vím – roku
1993 v časopise Svět a divadlo. Máš ještě
co k tomu dodat?
Když jsme na tom pracovali a nedošli
zdárného konce, měl jsem dojem, že i Václav (Havel) na to rezignoval a že se to hrát
nebude. Tím víc jsem byl překvapen, když
jako první zcela původní hru, vzniklou po
mém odchodu z iniciativy nového vedení,
divadlo uvedlo Zahradní slavnost. Snadno
jsem dešifroval oba její prameny: téma zahajovače z Motomorfózy v té verzi, kterou
psal Václav pro Autostop, a téma „Konexe
Homo“ z Návštěvy čili návštěvy. A ptal
jsem se sám sebe, proč mi aspoň nenapsali, že v současné situaci není možné – třeba jen z prestižních důvodů – přizvat mě
jako autora námětu. Asi proto, že by pak tu
hru nemohli uvádět jako první a původní.
Nesl jsem to nelibě. Protože to základní, co
tu Zahradní slavnost odlišuje od dobové satiry, je téma identity. Oproti tomu, na čem
jsme skončili, se prosadila konvenčnější
dramaturgie, byl to v těch čtyřech jednáních Ibsen jak vyšitý, proto taky Zahradní
slavnost – na rozdíl od Smutných Vánoc –
tak nadšeně přivítal Serjoža Machonin.
A nebyl to spíš výraz změn, které se zatím udály v Sergeji Machoninovi? Nebyl
by v roce 1963 vstřícnější i ke Smutným
Vánocům?
Myslím, že by je byl odmítl i tehdy. Jenom už ne tak bojovně, jménem lidštějšího světa. Ačkoliv – já jsem Smutné Vánoce považoval za součást boje o lidštější
svět.
Četl jsi, jak na vznik Zahradní slavnosti vzpomíná Václav Havel v Dálkovém
výslechu?
Četl. Ale mám první verze, kde je uvedeno, že tu hru píše na můj námět. V Čechách je autorem ten, kdo píše. Nikoli ten,
kdo se podílí, natož ten, který je vlastním
původcem. Všiml jsem si na zahraničních
filmech, zejména na Fellinim, kolik tam
bývá uvedeno právě spoluautorů námětu.
Kolik jich autor celého díla považuje za
vhodné vyjmenovat. Pro úplnost a pravost
toho, co se koná.
S V ùT KO L E M N Á S ● S V ùT KO L E M N Á S ● S V ùT KO L E M N Á S ● S V ùT KO L E M N Á S
Kde bude napilno...?
Evidentně se jedná o Moldavsko, které
je na tapetě s další možnou „barevnou“ revolucí a velvyslanectví USA v moldavském Kišiněvě je v kalupu. Začíná se rozehrávat hra o co největší demonstraci, a po
vzoru ukrajinského Majdanu, je snaha budovat stanový tábor před budovou vlády.
Požadavky demonstrantů jsou rozsáhlé –
od požadavku na abdikaci prezidenta,
k předčasným volbám, k požadavku na přímou volbu prezidenta až k požadavku na
razantní boj s korupcí.
Loni na konci roku se provalil korupční skandál, který řádně vyděsil i Američany a ti jsou na něco zvyklí. Ze třech komerčních bank – Banka de Economii,
Banca Sociala a Unibank – zmizela miliarda dolarů (třetina bankovních aktiv
Moldavska). Vyšetřování došlo k závěru,
že peníze (jak jinak) zmizely do Ruska.
Celé Moldavsko si však myslí, že dolary
skončily v kapsách vládních úředníků
sdružených v „Alianci za evropskou integraci“.
Moldavsko, jako snadná kořist představuje nejchudší zemi Evropy s průměrnou
měsíční mzdou kolem sta dolarů. Kdo jen
Pohledy do slovansk˘ch zemí: Chorvatsko
Nahlédnutí do historie
Ve starověku - území je osídlené Ilyry
2.-5. století - Římané přemohli
Ilyry, z části země se stala římská
provincie
6.-7. století - území Jugoslávie
osidlují Slované
845-925 - vznikl a působí samostatný
chorvatský stát
1102 - počátek personální unie
s Uherským královstvím
od roku 1350 - Turci útočí:
15. 6. 1389 - na Kosově poli porazili
vojska Srbska a Bosny
do konce 15. stol. - Turci obsadili celé
Srbsko, Bosnu a zmocnili se Zety
(Černé Hory) - Chorvati spolu se
Slovinci a částí Srbů se dostali pod
vládu Rakouska
1527 - Chorvatsko se stává součástí
habsburské říše
konec 16. stol. - většina území až do
přelomu 17. a 18. století obsazena
Turky
konec 17. stol. - postupné
osvobozování Chorvatska
počátek 19. stol. - probíhá národní
obrození Chorvatů jako potomků
starověkých Ilyrů
1848-1849 - chorvatské síly se pod
vedením bána Josipa Jelačiče účastnily
potlačení uherského povstání,
v revoluční době stojí Chorvaté na
straně Habsburků proti Maďarům
od roku 1867 - jsou součástí
Zalitavska
1868 - chorvatsko-maďarské
vyrovnání, Chorvaté získali dílčí
autonomii
1918 - po válce je Chorvatsko
v Království Srbů, Chorvatů
a Slovinců
1929 - je součástí nového státu:
Jugoslávie
26. 8. 1939 - dochází k vytvoření
autonomní Chorvatské bánoviny
1941 - po porážce Jugoslávie Německo
zakládá Nezávislý stát Chorvatsko
- vládnoucí ustašovští fašisté
vyvražďují Srby a Židy: 1 milion obětí
- roste nenávist k ustašovcům
v podobě silného partyzánského hnutí
od roku 1945 - Chorvatsko se stává
Svazovou republikou socialistické
Jugoslávie
koncem 80. let - dochází k rozpadu
Jugoslávie
1990 - separatistické tendence
chorvatských Srbů začínají vítězit
1991 - Srbové vyhlásili nový stát:
Republika Srbská Krajina
červen 1991 - Chorvatsko vyhlašuje
nezávislost
podzim 1991 - občanská válka se
Srbskem, ta trvá až do roku 1995
1992 - přesto chorvatský stát získává
uznání od většiny států
1995 - Chorvatsko ve válce vítězí
a zmocní se Krajiny
- boje pokračují, k jejich zastavení
dochází postupně
ZBYNĚK KUCHYŇKA
trochu může, odjíždí za prací do ciziny, až
čtvrtina práceschopných obyvatel. Ti, kteří zůstávají, jsou cílem ran od vlastní vlády. Klesá kurs měny, zdražují se potraviny. Vláda zdražuje elektřinu – až o 35 %.
Masivní demonstrace to zdražení jen oddálila. Státní pokladna je definitivně
prázdná.
O moc bojují dvě uskupení. Rudý blok,
odštěpenci od komunistické strany, včetně radikální mládeže. Na druhé straně jde
o Občanskou platformu, iniciovanou
Američany s dosud nejasným politickým
zabarvením. Jedinou tváří Občanské platformy představuje mladý advokát Andrej
Nestace, profilující se jako bojovník s korupcí a rozkrádáním, s těsnou vazbou na
americké velvyslanectví.
(sh)
Bíl˘ mramor z ostrova Braã zdobí Bíl˘
dÛm, VídeÀskou operu a dal‰í. Hfibitovu
v Supetaru dominuje hrobka na kresbû.
Autor P. Novák
Z úvah o slovanství
Je třeba velmi zdůraznit, že je nutno, aby
všichni slovanští národové, pokud budou
v dalším svém vývoji slovanskou politiku
a slovanské souručenství pěstovat, (...) zůstali i pro budoucnost ve svém slovanství a ve
svém slovanském rozpětí opravdovými realisty, aby ve svých plánech politických nepřeháněli jako kdysi slavjanofilové nebo
panslavisté, aby dobře viděli a náležitě brali
ve své politice a ve veškeré své činnosti
v úvahu celé své okolí a celou Evropu a svět,
který by se jinak snadno mohl na jejich škodu proti nim obrátit.
To platí především pro nás Čechy a Slováky, ze všech Slovanů nejohroženější a nejexponovanější. Každý útok na Slovany začne
vždycky útokem proti Praze – to je náš osud
a naše největší čest zároveň. A tento fakt sám
nutí k tomu, abychom se především nikdy
neodpoutávali od Východu, tj. od Sovětského svazu a od Polska, ale abychom na druhé
straně nezapomínali – a musí to chápat také
všichni druzí – že se nemůžeme pro svou geografickou pozici a pro půldruhého tisíce let
svého kulturního vývoje odpoutat ani od Západu. Slovanství je pro nás nepostradatelnou
základnou a každá československá politika
musí od něho jako od základny, zejména po
výsledcích druhé světové války vycházet.“
(Edvard Beneš: Úvahy o slovanství, Čin
1947, s. 301-302)
Stranu 5 připravil a rediguje
Stanislav Hrzina
6
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
Neu‰lo nám
■ V˘stava Má vlast
Pod záštitou prezidenta ČR Miloše Zemana uspořádala Správa Pražského hradu
a S.V. U. Mánes v Jízdárně výstavu Má
vlast – pocta české krajinomalbě. Z veřejných i soukromých sbírek se podařilo instalovat přes 550 obrazů a 80 kreseb. Jsou to
nejkrásnější díla, která vznikla od počátku
devatenáctého století do současnosti. Samostatně v pražské galerii Diamant je soustředěno 120 děl.
■ Nejvzácnûj‰í klenot
Opět uvidíme svatováclavskou korunu.
Stane se to příští rok, na kdy se připravují
oslavy při příležitosti 700. výročí narození
českého krále a římského císaře Karla IV.
■ Jubileum muzea
Koncem září oslavilo Muzeum hlavního
města Prahy otevření prvních expozic. Ty
byly vytvořeny Břetislavem Jelínkem, prvním kustodem muzea. Právě on rozčlenil
sbírky podle druhů. Proto, aby bylo možno
vystavit co nejvíce exponátů, ukazovaly se
některé úseky života a práce obyvatel Prahy.
Jelínkovo uspořádání přetrvalo až do roku
1938. Při příležitosti 115. výročí muzea byla uspořádána řada akcí pro veřejnost.
■ Národní kulturní památka
Vyšebrodský průsmyk umožňoval na
rozdíl od dalších neprůchodných oblastí
snadný přechod do Rakouska. Procházela
tady stará soumarská cesta směřující
k „vyššímu brodu“ na konci Vltavy. V roce
1292 byl založen proslulý cisterciácký klášter, který je perlou Šumavy. Zakladatelem
byl Vok I. z Rožmberka společně s dalšími
Vítkovci jako nekropoli rodu a patří k nejstarším šlechtickým hrobkám. Opatství je
národní kulturní památkou ČR.
Ve sbírkách se nachází světový skvost
zlatnického umění – Závišův kříž. Relikviář, kde má být ostatek dřeva z Kristova kříže. K unikátům patří Řád zlatého rouna
a prsten Petra Voka.
■ Toyen v Muzeu Kampa
Na počest oslav 96. narozenin své zakladatelky, významné mecenášky umění Medy
Mládkové, uspořádalo Muzeum Kampa unikátní výstavu děl česko-francouzské malířky
Marie Čermínové, známé jako Toyen. (To
jméno jí vymyslel Jaroslav Seifert.) Oslavenkyně výtvarnici osobně znala a v době
pařížského pobytu se s ní spřátelila. Výstava
Vidím, neboť je noc, představuje obrazy zapůjčené z mnoha státních i soukromých sbírek českých i francouzských. Výstavu může(pn)
te zhlédnout až do 3. ledna.
■ Objeven 400 let
ztracen˘ obraz
Po tak dlouhé době byl opět objeven proslulý obraz Léda s Labutí od rudolfinského
mistra Josepha Heintze st. Až do 3. ledna si
ho i vy můžete prohlédnout v Konírně paláce Kinských NG (Staroměstské nám. v Praze).
Obraz je součástí výstavy Příběh krásné
Lédy. Jeho autor J. Heintz (1564-1602) byl
dvorním malířem Rudolfa II. a prosadil se
i v Augsburgu, kde byl měšťanem. Vedle jeho další tvorby jsou vystaveny grafické listy a kresby dalších autorů, kteří se věnovali
(pn)
mytologické tematice.
■ Podzim v Národní galerii
S letošním podzimem přichází Národní
galerie s řadou pozoruhodných projektů.
Jedním z nich je Budování státu – Reprezentace Československa v umění, architektuře, designu. Veletržní palác od 19. 11.
2015 do 7. 2. 2016. Ve Valdštejnské jízdárně se představí umění v Krušnohoří z let
1250-1550 od 27. 11. 2015 do 13. 3. 2016.
■ Zhasla velká hvûzda
Druhého října obletěla republiku smutná
zpráva. Ve věku 92 let zemřel publikem milovaný herec Lubomír Lipský. Byl dokladem toho, že není malých a velkých rolí, ale
jsou jen malí a velcí herci. Nejlépe to dokázal v pidiroli alchymisty v Císařově pekařovil: „...patláma, patláma – žbrdluch“. V bratrových (Oldřicha Lipského) cirkusáckých
filmech se také neztratil. Nezapomenutelný
děda Potůček ve Třech chlapech v chalupě,
Hlustvisihák. Lipského najdeme ve více než
sto filmech, TV inscenacích. Ztvárnil mnoho ženských rolí – legendární Charleyova teta nebo ve filmu Šest medvědů s Cibulkou.
(pn)
Stránku připravil a rediguje Pavel Novák.
192/2015
K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A
Geniální Auguste Rodin
Připomínáme-li si dnes jednoho z geniálních Francouzů – sochaře 19. století Auguste Rodina (1840-1917), pak především pro
jeho vliv na naše umělce. Pocházel z úřednické rodiny, ale rodiče se snažili synovi poskytnout nejlepší vzdělání. Od deseti let
navštěvoval hodiny kreslení a přes nesporný
talent nebyl přijat na pařížskou akademii.
Prošel dalšími školami, až našel tu, kde
se učilo především umělecké řemeslo a užitkové umění. Zde objevil hlínu a její tvárnost. To už si musel vydělávat na své živobytí. Tak se stal dekoratérem v překotně se
rozvíjející se Paříži. Až po práci mu zbyl čas
na uměleckou tvorbu.
Ze smutku nad ztrátou sestry vstoupil do
kláštera. Tam záhy pochopili, že sice může
být mnichem, ale štěstí mu to nepřinese.
Proto byl povzbuzován k umělecké činnosti. Na pařížském Salonu byl sice odmítnut,
ale táž práce mu po deseti letech přinesla
slávu. Do Itálie odešel studovat Michelangela, v Belgii pracoval na výzdobě burzy.
Zde také vytvořil bronzovou sochu Kovový
věk (jeden z odlitků je také v naší Národní
galerii). Byl podezírán z plagiátorství, deset
let se táhl proces očisty, že socha není pouhým odlitkem mužského těla. Světoznámý
je Rodinův Myslitel, Polibek, bysta V. Huga; odmítnut byl i Balzacův pomník.
Vliv na naše umělce
Významný sochař Josef Mařatka (18761937) studoval na AVU u J. V. Myslbeka.
K 205. v˘roãí narození básníka
Vûãn˘ Karel Hynek Mácha
Karel Hynek Mácha (1810-1836) žil ve
skromných poměrech jako syn pražského
krupaře. Dostal se však na studium filozofie
a později i práv. V té době se podílel na literární, kulturní i politické činnosti mládeže.
Rád cestoval a při svém putování citově vnímal přírodu i dobu zašlé slávy. V jeho notesu přibývaly staré zříceniny, ale i portréty.
Ve 25 letech se stal koncipientem litoměřického notáře. Místo tehdejšího vlasteneckého horlení si kladl otázky po smyslu života, vesmíru. Jeho dílo tvoří básně, povídky a fragmenty románů. Hledá ryzí osobnosti, ke společenským problémům zaujímá
postoj revolučního romantika. Ač mlád pronikl do lidské a sociální podstaty tehdejšího
člověka.
V roce 1836 vydává Mácha vlastním nákladem v Praze svůj Máj. Staromilskou literární kritikou byl odmítnut a distancovala se
od něho. Později ho však ocenil jeho původní kritik J. K. Tyl i první jeho životopisec Karel Sabina.
Mácha je právem pokládán za zakladatele moderní české poezie. K jeho odkazu se
hlásí další generace. Snaha vyjádřit svůj
vlastní názor na život svedla dohromady
skupinu lidí, kteří se programově přihlásili
k odkazu K. H. Máchy, na němž je přitaho-
val nejen romantismus, ale i pokrokové společenské postoje; zachycovat život v celé jeho bohatosti, vidět nejen dobré, ale i negativa. Neomezovali se jen vlastními hranicemi, ale požadovali širší rozhled v celoevropském kontextu.
První ročník almanachu Máj byl vydán
v r. 1858, jeho redaktorem byl Josef Barák
a hlavním organizátorem Vítězslav Hálek.
Práce se účastnil Jan Neruda, Jakub Arbes,
Karolina Světlá, Adolf Heyduk, Rudolf
Mayer, Václav Šolc, ze starší generace Božena Němcová a Karel Sabina.
K. H. Mácha se chystal sepsat čtyřdílný
příběh Kat (dokončil jen první – Křivoklad). Autobiografické prvky najdeme v povídce Márinka. Nejrozsáhlejší próza Cikáni
vyšla až po autorově smrti.
Básník se chystal na svatbu s Lori Šomkovou, která mu porodila syna. Ale v noci
z 5. na 6. listopad Mácha umírá na choleru.
V den (8. 11.), kdy se měl v Praze ženit, je
pohřben v Litoměřicích. Doprovází ho jen
pár přátel. O to slavnější je pohřeb v Praze,
kam jsou po záboru Litoměřic převezeny
ostatky. Národního básníka doprovází tisíce
vlastenců revoltujících proti nastolenému
bezpráví.
PAVEL NOVÁK
Páteãník Václav Rabas
V jeho díle se promítají nejrůznější vlivy. Čerpal z devatenáctého století, pro figurální alegorie i krajinomalbu navazoval na
impresionismus. Václav Rabas (18851954) byl také silně ovlivněn obrazy Paula
Jarní volání v polích
Cézanna. V cyklu České hlavy vypodobnil
známé osobnosti (Smetana, Němcová,
TGM). Jako návštěvník Čapkovy vily –
„pátečník“, blíže poznával bratry Karla
a Josefa, budoucího prezidenta Beneše
a další zajímavé hosty.
Nedoãkal se
návratu domÛ
Naarden je typické holandské pevnostní město 17. století. Má tvar šesticípé
hvězdy, na jejichž hrotech jsou vztyčeny
bašty. Pro nás je však místem, kde byl
v mauzoleu zdejšího kostela pohřben velký Učitel národů Jan Amos Komenský
(1592–1670).
Na tomto českém exteritoriu je také muzeum, které přibližuje život a dílo tohoto
vědce, pedagoga, exulanta, který musel
(s nástupem Habsburků) r. 1628 spolu
s dalšími vlastenci a českými bratřími
opustit svou vlast. Přes své značné mírotvorné úsilí se mu nepodařilo se vrátit domů a zde především uplatňovat své myšlenky.
(pn)
Po zahraničních cestách se stále více vracel ke středočeské krajině, pásům polí a luk.
Pevným bodem se mu staly rodné Krušovice a především zde vznikala díla z jeho
„čtverečního kilometru“. Od jara do zimy
zachycuje proměny přírody
svým charakteristickým rukopisem. V pozdějším věku
objíždí svůj rajon s vozíčkem, kde má připravená
rozměrná plátna a vše, co
malíř potřebuje.
Byl členem několika výtvarných spolků. A jeho vyznání? „Všechna zdoba barevných prachů země, všechen mýtus prahlíny, bojovných i dělných pokolení, píseň pramenů,
pažitů a hájů, klid i proměna, světlo i temno, radost i děs, činnost i věčnost, příchody
i návraty, narození i smrt: je to spočinutí
a zakotvení má v tobě, česká krajino!“
(pn)
Mauzoleum
J. A. Komenského
v Naardenu
V r. 1900 získal Hlávkovo stipendium, které
mu umožnilo cestu do Paříže. Zde byl přijat
do ateliéru A. Rodina, u něhož zůstal čtyři
roky. Ty byly rozhodující pro Mařatkovu celoživotní orientaci obsahovou i formální.
Přátelství obou mužů sehrálo důležitou
roli při realizaci Rodinovy výstavy v Praze (1902). Spolek Mánes a AVU vybudovaly na zahradě Kinských secesní pavilon
podle návrhu Jana Kotěry. Rodin se osobně zahájení zúčastnil, byl vřele přivítán,
ale četnost dalších setkání ho značně vyčerpávala. Ožil až při cestě na Moravu
v doprovodu Alfonse Muchy. Zde mj.
navštívili Hroznovou Lhotu, kde měl ateliér malíř Joža Uprka a jeho bratr sochař
Franta.
Teprve zde mohl Rodin odpočívat, vnímat místní barvitost i dekorativnost: „Připadal jsem si jako v helénském Řecku,“ Prý
Polibek
označil Slovácko za Moravskou Hellas.
Pražská výstava významně ovlivnila řadu
umělců.
PAVEL NOVÁK
Pfiedstavitel avantgardy Jan Zrzav˘
Malíř, grafik, ilustrátor a scénograf Jan
Zrzavý (1890-1977) byl představitelem naší avantgardy dvacátého století. Nejprve se
Kleopatra
učil soukromě (také u F. Ženíška), od
r. 1907 studoval na UMPRUM, ale byl vyloučen. Jako samouk navštívil Francii a až
do vnuceného protektorátu se tam vracel. Několik let byl členem Mánesa. Už
v r. 1931 realizoval svou první scénickou
výpravu pro Národní divadlo a až do r. 1959
s divadlem spolupracoval.
Ve svých vzpomínkách se vyznal, že „do
krajiny se promítá stav duše“. Tak začaly
vznikat první snové krajiny, vztah k chudé
krajině Bretaně, kde vládnou živly voda, kámen i nebe. Tady si uvědomil, „co je v nás
a ve mně bytostně české, co přijaté a vžité,
co napodobené a jalové“.
Když ve válečných letech označili nacisté
jeho dílo za „zvrhlé umění“ a přišel zákaz
vystavování, uchýlil se do Vodňan. Zde byl
okouzlen tichostí jihočeské rybniční krajiny.
Dále studoval svého milovaného Julia Zeyera.
(pn)
Památka slavného skladatele oãistûna
TûÏk˘ osud Bedfiicha Smetany
Nepravda o příčinách ohluchnutí našeho
slavného skladatele Bedřicha Smetany se
bohužel vleče již půldruhého století. Všechno začalo tím, že jeho současník, učitel zpěvu František Pivoda, z nenávisti, že Smetana založil vlastní pěveckou školu Prozatímního divadla, šířil pomluvu o venerické nákaze od sboristky.
Čtyři renomovaní patologové Heřman Šikl, Josef Vaněk, Herwig Hamperl a Václav
Jedlička, při průzkumu Smetanova mozku
syfilis zcela vyloučili. V roce 1987 byla na
Vyšehradském hřbitově provedena skladatelova exhumace. při této příležitosti požádal známý badatel, profesor Emanuel Vlček, aby se dalšího průzkumu Smetanovy
asymetrické lebky ujal docent MUDr. Jiří
Ramba, zkušený odborník na čelistní chirurgii. Během dvanácti let se podařilo získat
velké množství údajů, které vytvořily skladatelův pravdivý chorobopis.
Bohužel, ani dnešní doba se nechce dřívější pomluvy vzdát. Zřejmě dobře zapadá
do bulvárního vztahu k životům známých lidí. Překvapuje, že scenárista a publicista
Zdeněk Mahler ignoruje výsledky dlouhodobé badatelské činnosti a v rozhlasovém
pořadu Tobogan 3. května líčí dřívější nepravdivou diagnózu. Stejně se nedávno vyjádřil psychiatr MUDr. Cyril Höschl v Lidových novinách.
Zopakujme nyní příčiny Smetanovy ztráty sluchu v posledním desetiletí jeho života.
Začátek jeho onemocnění vznikl nepochybně ve věku okolo jedenácti let. Šlo o důsledky osudné hry na břehu rybníka Vajgar
v Jindřichově Hradci, kde Smetana navštěvoval gymnázium. Spolužáci zakopali na
poli láhev naplněnou střelným prachem, ten
zapálili a čekali na výbuch. Když se nedostavil, šel se Bedřich jako jediný přesvědčit,
co se stalo a vtom došlo k explozi nálože,
která mu vmetla do tváře skleněné střepy
s ornicí a střelným prachem. Jeden z chlapců vymyl mu krvácející ránu vodou z Vajgaru, obsahující městské splašky a ornici
hnojenou zřejmě chlévskou mrvou. Došlo
mimo to k okamžitému ohluchnutí trvajícímu do druhého dne, kdy doma v péči matky
a babičky ležel.
V obavě z reakce přísného otce, který
velmi lpěl na svém prvorozeném synovi, namluvily mu ženy zcela jinou příčinu úrazu.
Třeskem došlo k poškození ušních bubínků
a hlavně ušních labyrintů. Pomnožení bakterií vyvolalo dlouhodobý infekční zánět na
obličejových kostech. Bylo zázrakem, že
Smetana přežil. Otok ve tváři později zmizel, poúrazový zánět přešel do chronického
stadia a zachvátil mozkové pleny. Zůstalo
ale silné zploštění tváře jako jednoznačná
známka dlouhodobého infekčního zánětu,
který postihl také ušní kůstky, což vedlo postupně k úplné ztrátě sluchu.
Smetanova anomálie obličeje, kterou
skladatel osobně trpěl, je patrná i na fotografiích z mládí. Celý život sledoval pečlivě
počasí, neboť teplotní šoky provokují vzplanutí bolestivé choroby. Je k nevíře, a svědčí
o velké statečnosti, že Smetana žil a komponoval oslaben nejen pozdější hluchotou,
ale také bolestmi hlavy, obličeje a dalšími
s tím spojenými chorobami.
Bohužel, i autorská dvojice Smoljak-Svěrák v Divadle Járy Cimrmana využila ve své
poslední hře České nebe mylnou diagnózu
Bedřicha Smetany. V rozmluvách ostatních
postav je líčen jako geniální duch v neřestném těle a jako oběť jeho nezřízené vášně se
uvádí dvanáct sboristek, čtyři sólové zpěvačky a jedna biletářka. Je nepřijatelné, že
jsou ignorovány výsledky mnohaletého
zkoumání vědců, vyjasnění příčin hluchoty
a těžký osud jednoho z našich nejvýznamnějších umělců se má stát předmětem smíchu diváků.
Je třeba vysoce hodnotit dílo docenta
MUDr. Jiřího Ramby, DrSc., který se ve své
knize Slavné české lebky věnoval skladatelovu statečnému životu a popsal pravé důvody jeho zdravotního utrpení. Zakončeme
tedy naši zprávu slovy autora: „Je oslavou
skromného skladatele, když zaznívají vstupní takty předehry k Libuši jako prezidentské
fanfáry. Věnujme tichou vzpomínku a poděkování statečnému člověku, který ve svém
přetěžkém životě nacházel v sobě znovu sílu vytvořit tak obdivuhodné dílo, nejen pro
svůj národ, ale i celé kulturní lidstvo.“
MARCELA HUTAROVÁ
192/2015
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
7
H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E
Vlastenec, voják, politik, státník
Na pozorovatelnû
LUDVÍK SVOBODA
O Ludvíku Svobodovi bylo napsáno mnohé. On sám je autorem knihy Z Buzuluku do Prahy. Pro následující
vzpomínku pro svou ucelenost jsme zvolili ãást kapitoly z knihy âestmíra Císafie: Moji ãeskosloven‰tí
presidenti.
120 let od narození
Osmý československý president Ludvík
Svoboda (1895-1979) byl od svých mladých let ve vojenských službách. Byl také
jediným, kdo se jako generál stal hlavou
státu. V první světové válce zanevřel na
habsburskou monarchii a jako legionář bojoval na ruské frontě proti ní. Za první republiky prošel vojenskými útvary v Užhorodě, Hranicích a Kroměříži. Ve druhé světové válce stál jako velitel v čele našich jednotek na půdě Sovětského svazu proti nacistickému Německu. Po osvobození byl
jmenován ministrem národní obrany v první vládě Národní fronty, ale počátkem 50.
let okusil hořkost zlovolné perzekuce vysokých důstojníků.
Vojenská kariéra držela Svobodu mimo
sféru politického a veřejného života. To
však neznamená, že zapomněl na své kořeny selského synka z Vysočiny, kde se
v Hroznatíně u Třebíče 25. listopadu 1895
narodil a vyrůstal. Tam se i vracel, když se
ocital „mimo službu“. Poprvé to bylo po návratu z legií v letech 1920-1922, podruhé
po dočasném odchodu z armády v letech
1952-1954.
Osobnost Ludvíka Svobody se řadí do
generace budovatelů nového československého státu, jehož symbolickým představitelem byl „president Osvoboditel“ T. G.
Masaryk. Právě tento filozof a politik, jeho
humanistické myšlenky a úcta k lidem práce inspirovaly Svobodův celoživotní světový názor, jehož se nikdy nevzdal, byť byl
vystaven osudovým zkouškám.
liv zásah ve zjitřené atmosféře by nemohl
vyloučit byť náhodné krveprolití s tragickým pokračováním. Tento postoj ovšem nebyl pochuti iniciátorům vládní krize, kteří
po odchodu z ministerských funkcí spoléhali na Benešovu pomoc jako presidenta
i vrchního velitele branné moci, jemuž ministr obrany podléhal.
Nelze ovšem popřít, že Svoboda, který
spolu s dalším nestraníkem Janem Masarykem z vlády neodešel, svým postojem pomohl Gottwaldovi dosáhnout v jednáních
s Benešem takového zakončení krize, kdy
vláda byla formálně ústavním postupem doplněna a k žádnému pučistickému střetu nedošlo. Ve Svobodově chování se projevila
kontinuita jeho počínání z dob války, kdy
v několikaletých kontaktech s moskevskou
emigrací zaujímal politickou pozici, jaká
pak vyústila v koncepci Národní fronty
a Košického programu, s níž se Svoboda plně ztotožňoval, ostatně ve shodě s Benešem. Bylo logické, že se v poúnorovém období stal členem KSČ. Jak jsem daleko později jeho myšlení a názory poznával, neměl zapotřebí hloubat v zákrutech ideologie, spíše soudil problémy co možná věcně,
řekl bych zdravým selským rozumem, neměl rád dogmatiky ani radikály a tíhl k obezřetné rozvaze se smyslem pro důsledky. Co
vskutku nesnášel (jako voják ani nemohl
snášet), bylo bezradné váhání a neschopnost se rozhodnout, když to situace vyžadovala.
V období „odhalování nepřátel“, ale i jen
„podezřelých“ osob nezůstala stranou poProslov k vojákÛm v Buzuluku
Do popředí dějinných událostí, spjatých
se zápasem proti Hitlerovým záměrům
ovládnout svět, vynesly Svobodu jeho morální kvality a odborné schopnosti. Osvědčil
nejen umění bojové taktiky a osobní statečnost, nýbrž i lidský vztah k vojákům, kteří
mu plně důvěřovali. Svým přímým chováním a oddaností osvobozeneckým cílům
překonal i všelijaké pochybnosti, které vůči
němu chovali vojenští činitelé v londýnské
emigraci, ale i jiné kruhy sovětských tajných služeb. Těm prvním se nelíbila jeho
loajalita k Sovětskému svazu a Rudé armádě, ti druzí ho podezírali jako někdejšího legionáře a protivníka bolševiků, i odchovance západních vojenských koncepcí.
Vyspekulovaným dohadům se nevyhnul
ani jako člen Gottwaldovy vlády v únorových událostech 1948. Zaujal postoj neutrality ve sporech jednoznačně politického
charakteru, do nichž armáda není oprávněna se vměšovat. Byl přesvědčen, že jakýko-
zornosti bezpečnostních orgánů ani armáda,
zvláště její nejvyšší činitelé. Postiženi byli
především vojáci z bývalé západní fronty,
ale na řadu přišli i jejich druzi z fronty východní. Ministru Svobodovi se vytýkalo, že
nebyl dost ostražitý při jmenování a rozmístňování důstojníků, mezi nimiž byli odhaleni „nepřátelé socialismu“. Byl z vlády
odvolán a nahrazen Gottwaldovým zetěm,
ambiciózním Alexejem Čepičkou. Neušel
zatčení a výslechům, kdy bylo vůči němu
vzneseno obvinění za „sabotáže Košického
programu“. Souzen však nebyl a mohl se
odebrat do svého rodiště.
Dnes si jen málokdo vzpomene, že ho
odtamtud „vysvobodil“ N. S. Chruščov,
který za své návštěvy v Československu
v roce 1954 chtěl vidět a pozdravit hrdinu
války proti Hitlerovi. To způsobilo nemilé
rozpaky Novotnému i Zápotockému, ale
nemohli svému hostu nevyhovět. A tak byl
Svoboda přivezen do Prahy a později i vrácen mezi vedoucí činitele naší armády jako
náčelník Vojenské akademie, kde působil
do roku 1958. Zůstal nicméně v jakémsi
ústraní, takřka zapomenut. Jako poslanec
Národního shromáždění však nepostrádal
kontakt s vývojem společnosti až po obrodné tendence 60. let, které vyvrcholily
v Pražském jaru 1968. Jakmile se v bouřlivém dění stalo zřejmým, že Antonín Novotný, odvolaný v lednu z funkce prvního tajemníka strany, ztratí po 11 letech i presidentství republiky, vyvstala nezbytnost najít jeho nástupce na Hrad. Mezi prvními
kandidáty se objevilo jméno Ludvíka Svobody, vyzdviženého Svazem protifašistických bojovníků, jehož byl po dlouhá léta
místopředsedou.
Ve veřejnosti i ve straně se poprvé od roku 1948 rozvinula skutečná „presidentská
kampaň“, v níž se profilovali i další kandidáti. Na předních místech tzv. žebříčku popularity figurovali Alexander Dubček, Josef
Smrkovský, Oldřich Černík, Ota Šik, Laco
Novomeský ad. Delegace studentů a mládeže mi přišla oznámit, že se rozhodla kandidovat i mne, a rozvinula manifestační průvody s heslem „Císař na Hrad“. Obecně se
ujal požadavek, aby se skoncovalo s dřívější praxí jediného vedením strany vybraného
kandidáta a aby napříště v demokratické
diskusi soutěžilo kandidátů vícero. Ve vedení strany však převážil názor, že právě Ludvík Svoboda je celým svým životem a zásluhami vlastence a bojovníka natolik předurčen pro presidenství jako nikdo z ostatních. Byly odmítnuty námitky, že je příliš
starý a snad i nemocný, vznesené jen ojediněle. V diskusi v plénu ústředního výboru
KSČ, kde opět zazněly hlasy souhlasné
i pochybující, zda Svoboda ano či ne, jsem
vystoupil se stanoviskem, že jeho osobní
vlastnosti i nesporné zásluhy ho plně kvalifikují stát se hlavou státu, že je přijatelný
Čechům i Slovákům a všem partnerským
zemím socialistického společenství, což je
rovněž závažnou okolností. Svou případnou
kandidaturu jsem odmítl s tím, že chci být
užitečný v oblasti, která je mi blízká, tj. věda, vzdělanost, kultura a publicistika.
Snad stojí za zmínku, že mé první setkání s Ludvíkem Svobodou se odehrálo 22.
března v sekretariátu Alexandra Dubčeka
právě po tom, co vyšel z pracovny prvního
tajemníka, rozzářen sdělením, že má být
plénem ÚV doporučen parlamentu jako
první a jediný kandidát na úřad presidenta
republiky. Srdečně mne objal jako navrátilce z diplomatické mise v Rumunsku
a upřímně se vyznával ze své plné podpory
obrodnému procesu. Byl přesvědčen, že celý národ půjde s námi, že se zbavíme všeho
škodlivého, co hyzdí socialismus, že obnovíme naše nejlepší tradice včetně
odkazu T. G. Masaryka.
Slavnostní volba se konala ve Vladislavském sále Pražského hradu 30. března
1968. Jakmile se v dalších dnech zařídil ve
svých komnatách, ihned se ujal aktivní činnosti, v níž měl oporu v kancléři Ladislavu
Novákovi se zkušenostmi z éry Zápotockého a Novotného, navíc i ve své obětavé dceři Zoje Klusákové. Setkával se s delegacemi
pracujících, zajížděl do měst a krajů, získával lidi pro podporu reforem a důvěru v budoucnost, naplněnou demokratickými svobodami a občanskými právy. Přestože se
president Svoboda nevměšoval do kompetencí vedení strany či vlády a parlamentu,
neváhal dát se slyšet, když ho něco vážně
znepokojovalo, zvláště v souvislosti s narůstající krizí ve vztazích se spojenci. Vyjádřil pochybnost nad odmítnutím naší účasti
na schůzce ve Varšavě v červenci 1968,
kam pozvali delegaci KSČ představitelé
SSSR, Polska, Maďarska, Bulharska a Německé demokratické republiky. Z Varšavy
pak přišel dopis s obsáhlou kritikou naší politiky, která údajně nezvládá situaci v zemi,
trpí útoky na socialismus, na sebe samu
a své spojence, což ohrožuje bezpečnost socialistického tábora. Stalo se, čeho se Svoboda předem obával, když doporučoval vy-
užít nabídky k otevřené výměně názorů
o věcech, v nichž není shoda. Když se pak
krátce nato sešla vedení KSČ a KSSS
k dvoustrannému jednání v Čierné nad Tisou, byl tam Svoboda jako člen naší delegace a získal přímou zkušenost, nakolik je napětí mezi námi a Sověty vážné. Jako by mu
osud napověděl, že se brzy ocitne v nemilosrdném sevření státnické odpovědnosti tváří v tvář vojenské intervenci 21. srpna 1968.
Byl jsem přítomen schůzi předsednictva
ústředního výboru KSČ, která 20. srpna
projednávala přípravy XIV. sjezdu strany,
svolaného na 9. září 1968, a také souhrnnou
analýzu politické situace v zemi, když tu
náhle přišla zpráva o masivním vstupu vojsk na naše území.
V tomto propletenci událostí – aniž to
mohl očekávat – stal se klíčovým činitelem
rozvrácené státní moci president Svoboda.
Řeknu hned, že se v něm probudila čest
a hrdost vojáka, která vtiskla jeho postavení hlavy státu i vrchního velitele naší armády novou a účinnou dimenzi. Začal konat
jako státník, politik a diplomat, důstojně
a energicky dále narušil záměry okupantů
a jejich domácích souběžců. Rázně odmítl
jmenovat novou tzv. dělnicko-rolnickou revoluční vládu, složenou z konzervativců
a vedenou Indrou nebo Lenártem, popřípadě samým Svobodou, jak to navrhla delegace několika členů ústředního výboru v dohodě se sovětským velvyslancem Červoněnkem.
S odstupem času se jeví jako naprosto
správné jeho rozhodnutí trvat na obnově
činnosti řádně zvolených stranických a státních orgánů ve složení a stavu před vstupem
vojsk, tedy včetně návratu zadržených a odvlečených členů vedení strany do jejich
funkcí. Správně i usoudil, že jsou nutná politická jednání k vyřešení patové situace na
úrovni odpovědných činitelů obou stran.
K tomu si vyžádal přijetí jím vedené delegace, doplněné internovanými soudruhy
v SSSR, představiteli v Kremlu.
Vzhledem k tomu, nakolik byla vojska
„uvítána“ naším lidem s hněvem a odporem, nikoliv květy a díky slibovanými konzervativci, ale také vzhledem k dalším zmíněným trhlinám v okupačním scénáři, nezbývalo Brežněvovi a jeho druhům než
Svobodův návrh přijmout a k jednání přistoupit.
***
Před odletem do Moskvy vystoupil president v televizi a seznámil naši veřejnost se
svými záměry a cíli. Žádal zachovat klid
v zájmu úspěchu jednání a slíbil vrátit se
ještě týž den večer, což se ovšem nestalo,
jednalo se několik dní. Nečekal také, že se
bude sepisovat závazný dokument o výsledcích setkání. Snad ani neznal poněkud
„mnichovanský“ postoj západních mocností v čele s USA, dříve nadšeně podporujících naši obrodu – nyní ponechat Moskvě
volnou ruku při řešení problémů ve svém
východním bloku.
Jednání, které vedly delegace v čele
s Brežněvem a Dubčekem, skončilo po
úporných a polemických rozhovorech podpisem tzv. Moskevského protokolu, který
obsahoval 14 bodů závazných pro obě strany, v podstatě však vložených na bedra
KSČ, a to drsným a výhrůžným nátlakem,
při němž vyčerpaný Dubček málem zkolaboval a bojovnému Krieglovi byla účast
znemožněna.
Počátkem roku 1969 však bylo už dostatečně zřejmé, že vývoj přešlapuje na místě,
šíří se únava z politického jakoby provizoria, dozrávají podmínky pro nějaký zatím
nedefinovaný obrat k výpadu ze slepé uličky. Prvním signálem zhoršené krize byla
hořící oběť studenta Jana Palacha, následovaná dalšími dvěma pochodněmi, které měly vyburcovat společnost k nové obrodné
aktivitě. Presidenta Svobodu zoufalý mladíkův čin citelně zasáhl a přiměl k televiznímu varování před takovým úděsným způsobem protestu. Současně mne dal odvolat
z pracovního jednání v Brně, abych se i já,
prý stále oblíbený u mládeže, pokusil v televizi přesvědčit, že pro národ a zemi nemá
smysl umírat, nýbrž žít a pracovat.
Dalším signálem rostoucího napětí se
staly demonstrace vyvolané v březnu vítězstvím našich hokejistů nad sovětskou sbornou a dobytím titulu mistrů světa. Bujará
radost ze sportovního úspěchu vyústila
v masová shromáždění s jasným politickým
aspektem. Do Prahy přijel maršál
A. A. Grečko, který nás pozval v počtu asi
20 politiků a zle nás káral za nemohoucnost
udržet pořádek a zabránit antisovětským
provokacím. Připomněl znovu svobodné
působení kontrarevolučních živlů, americké
divize na našich západních hranicích, podivné turisty-agenty západních rozvědek.
Na zasedání ÚV KSČ Dubček přednesl
svou rezignaci a osobně doporučil zvolit
Gustáva Husáka prvním tajemníkem strany,
což bylo po rozpačité a poněkud zakřiknuté
diskusi schváleno.
Brzy se ukázalo, že pro Ludvíka Svobodu přinesla tato změna postupné umrtvení
jeho dosavadního politického vlivu a vykázání jeho působení do limitů ústavně vytčených pravomocí. Vztahy mezi oběma muži
postupně ochabovaly, zvláště když Husák
začal energicky uplatňovat ústavně zakotvenou vedoucí úlohu strany ve všech směrech. Své ambice hrát v Československu
prim prosazoval natolik, že president republiky se stal druhořadým podřízeným partnerem. Do zapomnění upadly i presidentovy
zásluhy o Husákovo nastolení do čela strany.
V té době již začínalo chátrat presidentovo zdraví, kdysi odolné, avšak ve stáří podložené prožitými dramaty vojáka a veřejného činitele. V roce 1972 mu způsobila mozková příhoda potíže v komunikování a paměti, později se přidaly poruchy krevního
oběhu. Přestože opakovaně nabízel svou
abdikaci, byl znovu zvolen hlavou státu
v roce 1973, ale ataky chorob mu stále častěji znemožňovaly pracovat. Pražský hrad
opustil teprve po přijetí podivného ústavního zákona, který stanovil, že pokud president nevykonává svou funkci jeden rok,
zvolí parlament nového presidenta. Tím se
stal v květnu 1975 Gustáv Husák, který tak
opět spojil obě nejvyšší funkce v rukou jediného mocnáře.
Ludvík Svoboda se potýkal s neduhy
stáří ještě čtyři roky. Zemřel 20. září 1979
ve věku 84 let. V jeho sedmiletém presidentování došlo k historickým událostem
a zvratům, které mu připravily jen krátké
období nadějeplného obrození státu a společnosti. Mnohem déle byl vystaven obtížným zkouškám státníka, jímž se poctivě
snažil být. Žel, rozhodovat mu často bylo
nevypočitatelným rizikem, mýlit se věčnou
hrozbou, zodpovídat se vlasti a dějinám těžkým břemenem.
Ceterum autem censeo – řekl by latiník –
voják, politik, státník, člověk Ludvík Svoboda, bojovný a nebojácný občan republiky, vydobyl si nezapomenutelné zásluhy
a patří mu čestné uznání. Kdo by si dnes,
v časech beztrestného žvanění a pisálkovství, troufal ho znectít, jednal by podle.
Stranu 7 připravil a rediguje Pavel Novák.
8
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
192/2015
L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A
Vzpomínka na prezidenta
Ludvíka Svobodu
Psal se rok 1975 a já narukoval
v dubnu k Hradní stráži. V té době
byl prezidentem Ludvík Svoboda.
Jednoho letního dne jsem měl službu
v Královské zahradě (ta byla v té době přístupná téměř až k domku prezidenta) a mé stanoviště bylo na cestě,
která tyto dvě části dělila.
Jaké pro mne bylo překvapení, když
náhle vyšel pan prezident v doprovodu
lékaře a usedl na lavičku přímo na mém
stanovišti. Předpisově jsem se nahlásil
a vůbec mi nedošlo, že místo „soudru-
hu“ jsem řekl „pane prezidente“. On se
však nad tím vůbec nepozastavil a jen
řekl: „Chlapče, pojď si sednout, popovídáme si.“
Já mu na to odpověděl, že nemohu,
protože jsem ve službě. „Hochu, kdo je
tvůj nejvyšší velitel?“ To už jsem se na
žádný odpor nezmohl a opatrně si přisedl.
Pan prezident mi pak vyprávěl o válce, o tom, jak umírali chlapci o mnoho
mladší než já, jak to bylo v Rusku a pak
na Dukle a při tom mu z očí tekly slzy.
„Válka už nikdy nemusí být,“ – dodal,
a pak jsme se rozloučili. Při tom mi řekl, jak je rád, že mu prvně za celou dobu, co je na Hradě. někdo řekl „pane“.
Takto jsme se potkali ještě jednou.
Třetí setkání bylo smutnější. To jej ve
funkci střídal Gustáv Husák. Jediná slova byla: „To je komplot,“ a beze slova
odešel.
Nikdy na tato setkání nezapomenu
a v mém srdci zůstal zapsaný jako člověk s velkým „Č“.
MILAN LOMSKÝ
Mezinárodní festival „Pokrova na Vltavû“
Za účasti pravoslavných duchovních, v čele s arcibiskupem pražským
a Českých zemí a vladykou Michailem, který tomuto svátečnímu programu požehnal, zahájil ataman
Všekozáckého svazu Českých zemí
a Slovenska Michail Dajuba Mezinárodní festival „POKROVA NA VLTAVĚ“, konaném začátkem října
2015. Pořadem provázela Irena Dzjubová.
Hovořit v dnešní době ruským jazykem, hlásit se k pravoslavným a kozáckým tradicím se u nás mírně řečeno „nenosí“. Jsou však naštěstí lidé, kteří se
nebojí hlásit se ke svým kořenům a ješ-
tě navíc pro toto svoje dědictví předků
s nadšením něco udělat.
Festival byl též ukázkou slovanské
sounáležitosti, což dosvědčuje účast
folklorních souborů „Šarvánci“, Roberto
Lombino – balkánské písně, „Moldavský soubor Kodrjanka“, Slovensko „Mateník“, „Moták“,. rusínský soubor „Skejušan“.Soubor přátel ruského jazyka
a kultury Gymnázia J. Ressla Chrudim,
vystoupení Pravoslavné nedělní školy sv.
Cyrila a Metoděje, Praha. Zlatým hřebem večera bylo závěrečné vystoupení
folklorního souboru „Kozáci Vltavy“.
Při společném nástupu všech účinkujících na scénu pronesl závěrečné slovo
Darovaná Evropa? Nebo zaprodaná?
Paní Merkelová za hojné podpory
různých poskoků z Evropského parlamentu servíruje jí pozvaným imigrantům starou dobrou Evropu na
zlatém tácu. Ono to spíše vypadá, jako by převaděčským mafiánům platila výpalné. A zatím, co si tito mnou
ruce nad tučnými zisky, v občanech
rostou obavy z nekonečného proudu
tisíců a tisíců migrantů valících se na
evropský kontinent.
Roste však i hněv a není se co divit.
Lidé v Evropě si uvědomují hrozící nebezpečí a rozhodli se nebýt pouhými ovcemi, jak by si mnozí vládní činitelé
přáli. Demonstruje se po celé Evropě,
Českou republiku nevyjímaje.
Jedna z demonstrací proběhla 28. září
ve 14 hodin na pražském Hradčanském
náměstí. Tuto demonstraci svolaly strany
Svoboda a přímá demokracie (SPD)
a Národní demokracie s podporou motorkářů – „Blanických rytířů“ Návrh na
odstoupení vlády proti schváleným kvó-
tám tam podpořilo více jak tisíc lidí.
Předseda SPD Tomio Okamura prohlásil
členy vlády za bruselské posluhovače.
„Vláda nemá mandát k tomu, aby darovala naši zemi nelegálním migrantům“.
Ve stejném duchu hovořili další, mimo jiné se shodli: Nechceme zde místo
věží Chrámu sv. Víta věže minaretové,
což by nebyla tak daleká budoucnost.
Po ukončení manifestace se vydal
průvod za doprovodu Policie ČR k velvyslanectví Maďarské republiky vyjádřit
premiérovi Viktoru Orbanovi poděkování za jeho postoj k přílivu migrantů. Průvod vedl pravoslavný kněz Ivan Hadrava, který celou akci i moderoval.
Od maďarské ambasády pokračoval
průvod před velvyslanectví Slovenské
republiky poděkovat jejímu představiteli Robertu Ficovi, že se tvrdě postavil
proti kvótám. Poděkování se dostalo
i policii, která demonstranty doprovodila až k metru stanice Hradčanská.
NATAŠA WEBEROVÁ
Horliví antirusisté
V současnosti se v naší zemi i ve světě pod taktovkou USA rozhořela hysterická protiruská kampaň, ve které se
snaží NATO i EU pod záminkou událostí na Ukrajině zatáhnout co nejvíce zemí
do špinění Ruské federace. Pomlouvači
všeho ruského, sovětského a socialistického, antikomunisté všech odstínů útočí
a dezinformují lidi všemi dostupnými
prostředky. Propagandisté z doby studené války oprašují goebbelsovské agitační triky, zapojují i západní rozvědky,
sdělovací prostředky a řím.kat. církev
do protiruské ofenzivy. I v naší zemi
máme partu horlivců, kteří se snaží zalíbit se USA. Obvykle jsou kryti vysokými státními funkcemi. Provokují ruskou
stranu a štvou ze všech pozic. Jsou to lidé, kteří opovrhují oběťmi Sovětů za doby 2. světové války. Zuřiví antirusisté
oprašují a lživě osvětlují události z doby
minulé. Je smutné slýchat různé mladé
rozumbrady-mladíky, kteří dosud nic
neprožili, ale štvou národ do protiruských urážek, nebo „premúdrelé“ vědátory, kteří vedou různé instituce v protiruském duchu. Sudeťáčtí pohrobci žalostně lkají nad odsunem a napadají ty
Čechy, kteří po návratu z koncentráků
po 6 letech utrpení, mučení a vraždění,
dali pár facek fašistům. Tito lidé jsou
duševně spřízněni s neofašisty a posluhují zájmům USA, které zcela neomaleně připravují válečné tažení. Snaží se
izolovat Ruskou federaci, oslabit ji a obklíčit ze všech stran. USA převzaly po
německých fašistech snahu o světovládu. Korumpují a kupují si vazaly. V ČR
mají také svoji základnu z lidí, kteří jim
horlivě posluhují a podbízejí se jim. Tito lidé jsou schopni kdejaké špinavosti
a stojí na straně profašistických živlů na
Ukrajině. U nás doma znovu a znovu
nastolují problematická témata v českoruských vztazích (vstup vojsk do ČSSR
v r. 1968). A horlivě hledají kohokoliv,
kdo je ochoten na Ruskou federaci zaútočit. Do televize jsou bez ustání zváni
různí „svědkové“ na různé besedy a jsou
ochotni zaútočit proti Rusům. Přátelům
Ruska není umožněno uvést pravdu.
Českému národu je veřejně spíláno, že
jsme povětšině ruskými špiony, počínaje od vlády až do nejnižších pater. Pravda však je, že dosud žijí statisíce těch,
kteří historické události osobně prožili
a proto brání Rusko pro jeho obrovské
oběti při porážce fašistů. Nastává doba
protiofenzivy zdravých sil za obranu
Ruské federace. Chce to jen odvahu,
přátelé Ruska!
RUDOLF VANĚK, Cheb
Stránku 8 připravila a rediguje Nataša Weberová.
ředitel Ruského centra vědy a kultury L.
Gamza. Za Slovanský výbor ČR se zúčastnil jeho předseda Jan Minář a Eva
Holečková. Pozvání přijali i veteráni –
Svobodovci s rodinami.
Festival byl opravdu uměleckým zážitkem, při kterém jsme se přesvědčili,
že slovanská řeč ještě žije a navzdory
všem pomlouvačům a rozbíječům slovanského hnutí DUCH SLOVANSKÝ
BUDE ŽÍT NAVĚKY. Velký dík patří
organizátorům festivalu Všekozáckému svazu Českých zemí a Slovenska
a budeme se těšit na další kulturní zážitky.
NATAŠA WEBEROVÁ
Blahopfiejeme!
● Josef Prošek z Jirkova se dožívá
1. listopadu 90 let.
● Helena Hendrychová z Prahy,
aktivní členka SV ČR, se dožívá
1. listopadu 81 let.
● V Postoloprtech oslaví 79. narozeniny Jiřina Chloubová 3. listopadu.
● Irena Nelibová oslaví v Kladně také 3. listopadu 77. narozeniny.
● František Prchal z Jirkova bude
slavit 76. narozeniny 6. listopadu.
● V Praze oslaví 93. narozeniny
8. listopadu, zakládající členka
SV ČR Lydie Vernerová.
● Stanislav Bršlica ze Znojma, dlouholetý distributor Slovanské vzájemnosti, se dožívá 9. listopadu
84 let.
● V Bašce bude slavit své 90. narozeniny Bohuslav Handl, aktivista
a distributor Slovanské vzájemnosti
11. listopadu.
● Michal Vaĺkovič z Prahy oslaví
11. listopadu 71. narozeniny.
● Člen redakční rady a předsednictva
SV ČR Karel Dostál z Řevnic,
oslaví 81. narozeniny 15. listopadu.
● Karel Janda z Prahy, bývalý předseda NR KČP, oslaví 16. listopadu
76. narozeniny.
● V Jirkově bude slavit 18. listopadu
své 81. narozeniny Eva Mayerová.
● František Dosoudil z Pardubic se
dožívá 89 let 21. listopadu.
● V Plzni oslaví 55. narozeniny
21. listopadu Drahomíra Hebrová.
● Jan Pelech ze Znojma se dožívá
95 let také 21. listopadu.
● V Praze se dožívá 84 let František
Mašek dne 23. listopadu.
Dny kultury Republiky Kazachstán
V Domě národnostních menšin,
ul. Vocelova č. 602/3, Praha 2, proběhlo 29. září 2015 slavnostní zakončení již IX. Dnů kultury národů Kazachstánu v Praze. Jejich program
byl rozmanitý a velice zajímavý. Na
tematickém večeru byly představeny
státní symboly Republiky Kazachstán, význam a historie jejich vzniku.
Byl promítán dokumentární film režiséra Aleksandra Golovinského. Dokumentárně-publicistický film diváci
o Kazachstánu diváci uznale ocenili.
Vystoupil i Dr. Jiří Šíma, který mnoho let se věnoval historii a kulturním tradicím východních národů, i Kazachstánu. Byla to unikátní lekce nemající obdoby v současné kulturologii. Na závěr
byl promítán film „Cesta lídra“ o mladých letech prvního prezidenta nezávislého Kazachstánu Nursultana Nazarbajeva. Jeden tematický večer byl věnován
hlavnímu městu Kazachstánu Astaně.
V roce 1999 byla rozhodnutím UNESCO hlavnímu městu Kazachstánu udělena medaile a název „Světové město“.
Při literárním večeru jsme se seznámili se životem a tvůrčí činností spisovatele, autora knih o A. S. Puškinovi,
Nikolaje Aleksejeviče Rajevského, jehož 120. výročí narození v tomto roce
vzpomínáme. O tomto člověku, spisovateli, jehož život je těsně spjat s Kazachstánem a Čechy, podrobně vyprávěli
Světlana Šestáková a předseda České
asociace rusistů Jiří Klapka, který na závěr zahrál a zazpíval romanci na verše
A. S. Puškina.
Poslední večer, tak jako po celou dobu konání IX. Dnů kultury národů Kazachstánu v Praze proběhl ve znamení
přátelství mezi našimi národy. Během
večera zazněly ruské a kazašské písně,
kulturní program zakončil známý pěvec
Nikolaj M. Marčenko za doprovodu
mladé nadějné klavíristky.
NATAŠA WEBEROVÁ
Dal‰í kandidáti prezidentsk˘ch voleb
Republiky Bûlarus
Taťjana Nikolajevna Korotkevičová
– nar. 8. března 1967 v Minsku, v dělnické rodině. Expertka na sociální politiku, psycholožka. Posledních šest let
pracuje v občanské kampani „Mluv
pravdu“, je jednou z autorů iniciativy
„Lidové referendum“. Vdaná, vychovává syna
Sergej Vasiljevič Gajdukovič – nar.
8. září 1954 v Minsku. V letech
1992-1994 pracoval v radě ministrů Republiky Bělarus. V této době též vedl
výbor při radě ministrů Republiky Bělarus. 17. října 2004 byl zvolen poslancem Sněmovny představitelů Národního
shromáždění Republiky Bělarus. Má
dvě děti.
Nikolaj Dmitrijevič Ulachovič – nar.
21. srpna 1951 v Minsku . Účastnil se
výstavby kosmodromu Bajkonur. Mnoho svého času věnuje rozvoji vlasteneckých tradicí běloruského lidu.
V r. 1995 inicioval založení společenského sdružení „Běloruské kozáctvo“.
Od roku 1999 vede Běloruskou vlasteneckou stranu. Má dceru a syna, pět
vnuků.
Vybráno z materiálů Velvyslanectví
Republiky Bělarus.
(nw)
Zpráva o mezinárodních pozorovatelích
Akreditovaní pozorovatelé Ústřední komisí Republiky Bělarus při republikovém referendu a volbách prezidenta Republiky Bělarus
OBSE .................................................................................................................... 340
Volební orgány cizích států .................................................................................... 19
Sdružení nezávislých států .................................................................................... 378
(v tom meziparlamentní skupina ............................................................................ 44
Parlamentní skupina Rady Evropy ...................................................................... 9
Organizace bezpečnosti a spolupráce v Evropě .................................................. 68
Parlamentní skupina (OBSE)
Nezávislí pozorovatelé .......................................................................................... 17
Diplomatický sbor ................................................................................................ 63
Celkem ................................................................................................................ 894
● Dana Kolářová z Jirkova bude slavit 25. listopadu 76 let.
Vybráno z materiálů Velvyslanectví Republiky Bělarus.
● 40. narozeniny oslaví 28. listopadu
Štěpán Foršt z Prahy.
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST č. 192/2015, cena 10 Kč.
Zakladatel: prof. Ing. Břetislav Chvála, DrSc.
Vydavatel: Slovanský výbor ČR.
Řídí redakční rada: šéfredaktor Pavel Novák,
Karel Dostál, Eva Holečková, Zdeněk Hoření, Stanislav Hrzina, Jan Jelínek, Miloš Prošek,
Jiří Stano, Mirko Svoboda, Jana Vacková, Nataša Weberová.
Distribuci vede Alexandr Pospíšil.
Redakce a administrace: Slovanský výbor ČR, Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1,
III. patro, kabinet č. 147, tel./fax: 222 897 261,
internetová adresa: www.slovanskyvyborcr.cz (jejím redaktorem je Václav Špíral).
Adresa e-mail: [email protected]. Příspěvky zaslané redakci nemusí vždy vyjadřovat její
stanovisko. Redakce si vyhrazuje právo úpravy příspěvku. Uzávěrka čísla dne 19. 10. 2015.
Časopis registrován na MK ČR pod reg. č. 8038.ISSN-1212-3315.
● Nataša Weberová, první šéfredaktorka Slovanské vzájemnosti a dosavadní členka redakční rady, oslaví v Praze 29. listopadu 72. narozeniny.
Všem jmenovaným
i nejmenovaným oslavencům
blahopřejeme.
(nw)