Homilie brněnského diecézního biskupa Mons. Vojtěcha Cikrleho

Homilie brněnského diecézního biskupa Mons. Vojtěcha Cikrleho
při biskupském svěcení pomocného biskupa Mons. Pavla Konzbula
Katedrála sv. Petra a Pavla v Brně, 29. června 2016
Milí přátelé, zde v katedrále i vy všichni, kteří jste s námi spojeni prostřednictvím přenosu Televize Noe
a Radia Proglas.
Dnes si slavnostně připomínáme dva velké muže prvotní církve – apoštoly Petra a Pavla.
Petrovi Pán slibuje, že na něm jako na skále zbuduje svou církev a pověří jej mocí klíčů. Je zvláštní, že
se to děje ve chvíli, kdy apoštolům odhaluje, svoji pravou identitu očekávaného a proroky slibovaného
Mesiáše, Syna živého Boha.
Také při Pavlovi, jak jsme před chvílí slyšeli z jeho dopisu Timotejovi, stál přes všechny životní boje Pán
a dával mu sílu, aby plně hlásal radostnou zvěst a aby ho slyšeli lidé všech národů.
Tyto dva muže si dnes s velkou radostí připomíná brněnská diecéze jako své vzory a ochránce. A o to
víc, že právě při této slavnosti přijímá účast na pokračování apoštolského poslání a činnosti nositel
jména jednoho z nich – kněz Pavel Konzbul, papežem Františkem vybraný za pomocného biskupa.
Jaké bude jeho poslání a co vlastně bude dělat?
Z latiny vycházející pojem auxiliární biskup, překládaný jako světící nebo pomocný, by se dal přiléhavě
vyjádřit slovy – biskup pomocník. Tak jako farář může mít v náročnějších a početnějších farnostech
pomocníka, farního vikáře, kterému se u nás říká kaplan, tak tomu může být na úrovni vyšší, diecézní.
Biskup pomocník je tedy ten, který pomáhá svému diecéznímu biskupovi. A tak, jako je farář ve své
farnosti pouze jeden, tak je i biskup ve své diecézi pouze jeden. Proto je auxiliární biskup svěcený na
titul některé již zaniklé diecéze. V tomto případě diecéze litomyšlské. Diecézní biskup svěřuje
pomocnému biskupovi různé konkrétní úkoly a podle uvážení na něj deleguje i některé pravomoci. Tolik
na vysvětlenou.
A nyní se obracím k tobě, bratře Pavle.
Prostřednictvím zcela zvláštní liturgie dnešním dnem vstupuješ do odpovědné služby, v níž máš
rozvinout všechny dary, které ti Pán svěřil k prospěchu Božího lidu. Po devíti otázkách, které vymezují
základní pilíře biskupské služby, ulehneš tváří k zemi a budou zpívány - dá se říci rodinné - litanie se
jmény našich slavných blízkých příbuzných, kteří se za tebe v tuto chvíli u Boha přimlouvají .
Potom na tvoji hlavu vloží ruce světitel i ostatní biskupové a konsekrační modlitbu prožiješ pod
otevřeným evangeliářem, který ti poté bude slavnostně předán, aby poukázal na to, čím se máš ve svém
životě řídit a jaký je tvůj hlavní úkol. Nakonec přijmeš prsten, mitru a berlu, které se stanou symboly tvé
identifikace s Kristem, naším Pánem.
Co k tomu dodat?
Své biskupské služby se neboj! Bude krásná, až se ti bude tajit dech, když budeš svědkem toho, co
velkého dělá Pán. Bude i velmi těžká, když budeš zakoušet podíl na opuštěnosti svého Pána a budeš na
svém těle doplňovat to, co zbývá vytrpět do plné míry jeho útrap, jak o tom píše tvůj patron křesťanům
do Kolos. To jsou samozřejmě extrémy, ale oba jsou naprosto reálné. Většinou se ale budeš snažit dívat
novýma očima odpovědnosti a přijatého pověření na obyčejné věci, které přináší život, abys do nich
vstoupil. Někdy veselé a někdy smutné. Často nečekané.
Papež František ti v osobním jmenovacím dopise píše, cituji: „Ať tě nyní, milovaný synu, neleká žádné
znepokojení kvůli svěřené službě, a tak budeš – s úsilím o velmi těsné dennodenní sjednocení
s ordinářem a s přilnutím k Panně Marii, Matce církve – pečlivě přispívat k hlásání Božího milosrdenství a
jeho rozdílení Božímu lidu.“
A tak ti, bratře Pavle, přeji, abys denně v Ježíši Kristu nacházel bohatství všeho druhu a štědře z něho
rozdával pro dobro druhých.
Kéž se tak - na přímluvu patronů brněnské diecéze, svatých Petra a Pavla - stane.