Východní fronta 2012 - II. část - KDO JSME?

Transkript

Východní fronta 2012 - II. část - KDO JSME?
obsah přílohy
Bitva u Sokolova
42
Soupis padlých československých vojáků
44
Dar pro Sokolovo
45
Dopis pana Kuce
46
Fotoreport z bojiště u Sokolova
47
Bitva v Kurském oblouku
54
Areál památníku bitvy u Prochorovky
77
Kyjevsko - pečerská lávra
81
Socha Matka Vlast
84
Pevnost Přemyšl
85
41
Bitva u Sokolova
Frontová situace před a během boje u Sokolova:
Když v lednu kapitulovali Němci u Stalingradu, zahájila Rudá armáda postup na Kursk, Charkov a Rostov na
Donu. Koncem února 1943 se postup zastavil. V prostoru Charkova se vytvořil výběžek, kde neměli Sověti souvisle pokrytou frontu a Němci přešli do protiútoku. 48. tankový sbor útočil na Charkov čelně od jihu a 2. tankový sbor SS obešel město z jihozápadu a podařilo se mu Charkov v průběhu března dobýt. Během této německé protiofenzívy poprvé zasáhla do obranných bojů československá vojska v bitvě u Sokolova. Zde se odehrála bitva 1. čs. samostatného praporu s Wehrmachtem a s tankovými jednotkami elitních tankových divizí
Waffen-SS „Adolf Hitler“ a „Totenkopf“. Československý prapor byl během těchto bojů začleněn do 3. tankové armády Voroněžského frontu, kterému velel generálplukovník Golikov.
Situace před bitvou
Českoslovenští vojáci se po dlouhém přesunu z Buzuluku dostali do prostoru Sokolova dne 3. března 1943 .
Jejich první bojový úkol vyžadoval udržet postavení na linii nově budované obrany na řece Mža.
Na severním břehu řeky vedl téměř souvislý pás osad vhodných pro protitankovou obranu (vojáci se mohli
krýt za budovami). Pouze v místě obranného úseku 1. roty byla pláň, neumožňující prakticky žádné krytí, zatímco na druhém břehu řeky stála vesnice Sokolovo. Ta nabízela poněkud lepší obranné možnosti.
Vojáci byli původně rozmístěni na patnáctikilometrovém úseku, což je sedmkrát víc, než je u praporu obvyklé.
3. tanková armáda byla v té době obrovským způsobem vyčerpána - např. sovětské střelecké divize
s normálním stavem přes 10 000 lidí jich měly jenom 1500.
Na severu u osady Timčenkov byla původně umístěna jedna četa 3. roty, které velel Oldřich Kvapil, jižně, v
Mirgorodu, byl umístěn zbytek 3. roty a u vesnice Artjuchovka zaujala pozice 2. rota pod velením nadporučíka
Loma. Na jižním břehu řeky, v Sokolovu, vedl předsunutou obranu posílené 1. roty nadporučík Otakar Jaroš.
V oblasti útočily jednotky 4. německé tankové armády, resp. 48. armádní tankový sbor a 2. tankový sbor SS.
Přímo na Sokolovo útočila část 6. tankové divize, která byla přisunuta z Německa a zasazena nejprve do neúspěšného pokusu o osvobození obklíčené Paulusovy armády. U Sokolova pak útočila její část a dodnes není
zodpovězena otázka, jakou tankovou silou tehdy disponovala (podle historika T. Jakla mohlo jít asi o 60 tanků).
Průběh boje:
Obrana vesnice Artjuchovka
Zde bojovala 25. gardová střelecká divize, která německý útok zadržovala čtyři dny. Pětadvacet příslušníků 1. čety 8. roty pod velením poručíka Šironina bránilo od 2. března železniční přejezd u stanice Bespalovka. Postupně za pět dnů padlo dvacet vojáků této čety. Zlikvidovali víc než třicet německých obrněnců
a sto vojáků. Mezi pěticí, která přežila, nebyl nikdo bez zranění. Ustoupili teprve v okamžiku, kdy se našemu praporu a ostatním jednotkám podařilo dobudovat obranu na řece Mža. Všech pětadvacet příslušníků čety získalo titul Hrdina Sovětského svazu a pověst o nich – o statečných „Šironovcích“ – se brzy rozšířila i mezi československými vojáky.
3. března, kdy Čechoslováci dorazili k Sokolovu, vedla fronta jihojihozápadně v prostoru vesnice Artjuchovka.
Čechoslováci tak mohli zatím vybudovat protitankový opěrný uzel, i když ve vlastním Sokolovu byla pouze
čtyři protitanková děla a nějaké protitankové pušky. Dvě děla byla československá a dvě pocházela od sovětské 62. gardové střelecké divize. Další posilové prostředky byly až na druhé straně řeky Mža, takže se do obrany Sokolova nemohly účinně zapojit. Jejich místění však bylo logické, protože bránily celý úsek, musely pokrýt
Mirgorod i Artjuchovku.
Když německé tanky pronikly do Sokolova, byl nadporučík Jaroš stále ve spojení s plukovníkem Svobodou,
který mu poslal na pomoc četu rotmistra Voráče a snažil se poslat i 179. tankovou brigádu s několika tanky.
Bohužel pod prvním tankem se protrhl led a obránci vesnice zůstali odkázáni sami na sebe. Pomalu ustupovali
směrem ke kostelu, což byla jediná masivní budova v obci. Nakonec došlo k přerušení spojení, čímž byla rota
definitivně odříznuta od jakékoliv pomoci.
Rotmistr pěchoty Hynek Voráč se dobrovolně přihlásil do akce, která měla za cíl posílit obranu Jarošovy
1. roty. V Sokolovu 8.března 43 (ve věku nedožitých třiceti let) padl a je zde pochován.
42
Někdy okolo 19.00hod nastal konec, vojáci se začali stahovat k severnímu okraji, a potom ustupovali přes řeku Mža k postavením 2. a 3. roty. Sokolovo tak bylo vyklizeno.
Druhý den, 9. března, se pokusil několik kilometrů vzdálený jihozápadní front o jakýsi protiútok. Do něho byl
zapojen i československý prapor, útočila 2. rota pod vedením nadporučíka Kudliče. Čechoslovákům se podařilo znovu dobýt severní část Sokolova. Ale protože se sovětský útok nevyvíjel nijak dobře, československá 2.
rota, která utrpěla velká ztráty, se znovu stáhla zpátky. 9. března boje skončily, 10. března už byl poměrně klid
a bojovalo se na jiných úsecích fronty. 13. března přišel rozkaz k ústupu, protože Němci prorazili na jiných
úsecích fronty a hrozilo obklíčení.
Co následovalo:
Němci dobyli Charkov zpět a naše jednotky (po splnění úkolu uhájit linii danou řekou Mža) byly pod hrozbou
obklíčení nuceny ustoupit.
V bojích u Sokolova a při následném ústupu v březnu 1943 padlo Němcům do rukou asi dvacet příslušníků 1.
čs. samostatného praporu. Z nich pět bylo na podzim 1943 využito v protektorátu k propagandistické kampani proti čs. zahraničnímu odboji a poté patrně totálně nasazeno v Říši, jeden z nich byl po válce internován v
sovětském pracovním táboře, gulagu. Několik našich raněných Němci ve dnech 13. - 17. března 1943 povraždili v charkovské nemocnici.
Bitva u Sokolova měla nesporný význam pro vojáky československé jednotky v Sovětském svazu, protože se tak zařadili po bok československých vojáků ve Francii, letců ve Velké Británii i
našich obránců od Tobruku a splnili svoji povinnost v boji proti společnému nepříteli. Jejich vystoupení u Sokolova mělo také velký význam pro československou exilovou diplomacii. I přes
ideologické zneužití bitvy v poválečných letech patří bojové vystoupení našich vojáků u Sokolova k těm stránkám naší historie, na které bychom rozhodně neměli zapomínat.
43
Soupis padlých československých vojáků
podle seznamu umístěném v muzeu v Sokolově
jména byla ověřena a opravena podle dostupných zdrojů
Pouze ty osoby, jejichž jména jsou uvedena tučně,
se podařilo ověřit v Databázi legionářů a padlých ve
2. světové válce,
příp. v Databázi příslušníků čs. vojenských jednotek v zahraničí
za 2. sv. války.
seznam v sokolovském muzeu - detail
Hovoří překladatel:
“Ověřování mělo svá úskalí: Např. Kagan je Kahan, Ržerik je Řepík, Fiš Villy je Fisch Viktor, Sobko Dimitrij je Sopko
Demeter. U Sokolova padl Stejskal Stanislav, František válku přežil. Ne všichni ze seznamu padli v Sokolově, např.
Vilém Ficnar podle Databáze padl 22.3.43 u Kurska, Andrej CapP v Jachnovščině (v seznamu je uveden dvakrát),
nebo Egon Presser v Mirgorodu a Jaroslav Tachecí a František Foltýn mají uveden Charkov a Jan Kudlič Konstantinovku. Další nesrovnalosti se týkají hodností: František Valenta je v sokolovském seznamu rotmistr, ale v databázi
rotný, u Jana Macha je to obráceně, vojín Vldajmir je četař Vladimír Fedor (přednost dávána údaji z databáze).
Ostatních 26 jmen se zatím, pravděpodobně díky zkomoleným jménům na sokolovském seznamu, nepodařilo ověřit. Snad by pomohl pramen: VHA/SSSR/II/12/9a - Padlí a ranění v bitvě o Sokolovo.“
voj. BABIČ Pavel
voj. BALÍN Michal
voj. BASS Dezider
voj. BEJDĚJS Arnošt
voj. BLÁHA Josef
voj. BLASENSTEIN Walter
voj. WEINBERGER Ervín
voj. WEIS Melichar
voj. VEKSBERGR Leo
voj. VITMAN Djačeslav
čet. VLADIMÍR Fedor
voj. VLADIMÍR Ferdinand
voj. VODNÁŘ Michal
voj. VOLOŠIN Michal
voj. HAVEL Jozef
voj. HOFFMANN Ludvík
voj. HAŠAN Antonín
voj. HOSS Kurt
voj. GROSMANN Josef
voj. GUDČI Stanislav
voj. HUDEČEK Karel
voj. DŽIMURAT Vasilij
voj. DOČKAL František
voj. DERI Petr
voj. ŽUK Jaroslav
voj. IVANIČ Josef
voj. KAHAN Julius
voj. KAFKA Kurt
voj. KESSLER Izák
voj. KETNER Emil
voj. KIPPEL Jan
voj. KLOUDA Alois
voj. KÖNIG Josef
voj. KUTERER Ervín
voj. LANCER Norbert Evžen
voj. LANZER Walter
voj. LUPÍNEK Josef
voj. MAJOR Vasil
voj. MERJANA Vasilij
voj. MATUŠEK Rudolf
voj. MERECKÝ Robert
voj. NASCH Alfréd
voj. OBERSTRER Jan
voj. PAP Mikuláš
voj. PRESBURK Kurt
voj. ŘEPÍK Josef
voj. ŠALAMOUN Alexander
voj. SMOLJAK Juraj
voj. SOPKO Demeter
voj. SOKAL Michal
voj. SOLANIČ Josef
voj. SOUKUP Mikuláš
voj. TOVDAK Fedor
voj. TAUBER Max
voj. TRAUB Egon
voj. TUROK Teodor
voj. ULIHANEC Demetetr
voj. PILIPP Jiří
voj. FICAJ Juraj
voj. FICNAR Vilém
voj. FEDORKO Peter
voj. FILKENŠTEJN Kurt
voj. FELDČER Vilém
voj. FURMAN Jozef
voj. CAR Andrej
voj. CZINNER Arpád JUDr.
voj. CIPIŇO Ivan
voj. CAP Andrej
voj. STEINER Kurt
voj. ŠVÉD Josef
voj. ŠVÉDA Jozef
voj. SCHWARZ Herman
voj. ŠELEMBA Štefan
voj. SCHUDMAK Arnošt
voj. ŠKROBINEC Josef
voj. JANČA Mečislav
44
voj. JANČÍK Vasil
voj. JANČINA Dmitrij
voj. JANČUŠKA Josef
voj. JANOUŠ Antonín
voj. JIRKOVSKÝ Josef
svob. WEISSMANN Bohumil
svob. KUBEŠ Václav
svob. LEPPIN Jozef JUDr.
svob. OSTROVKA Jiří
svob. PRESSER Egon
svob. REDIŠ Hugo
svob. SOLANIČ Josef
svob. FRESCHL Erik
svob. ŠVIHLÍK Viktor
svob. SPIEGEL Ignác
svob. JAROŠKA Jozef
des. VIMMER Martin
des. GOLDENBERGER Eduard
des. KAŠNER Max
des. SIGL František
des. FISCH Viktor
čet. BRODAVKA Arnošt
čet. WOLF Kurt
čet. HAVLÍČEK–HAISLER Václav
čet. KOMÁNEK Karel
rotmistr LUSKA Alfréd
rotný MACH Jan
rotný VRZAL František
rotmistr VORÁČ Hynek
rotný VALENTA František
rotmistr RŮŽIČKA František
rotmistr STEJSKAL Stanislav
rotmistr TACHECÍ Jaroslav
rotmistr FOLTÝN František
ppor. FRANK Jiří
npor. KUDLIČ Jan
npor. LOM-LÖHRER Jaroslav
kpt. JAROŠ Otakar
Dar pro Sokolovo
dvoujazyčná tabule o Otakaru Jarošovi věnovaná městem Mělník muzeu v Sokolově
český text
ředitel muzea pan Kuc, za ním
dvoujazyčná tabule o Otakaru
Jarošovi
ukrajinský text
ředitel muzea pan Kuc přebírá
náš dar
45
Dopis pana Kuce
originál dopisu
český překlad
8. září 1912 přivítalo Sokolovské muzeum bojového bratrství s velkým potěšením zástupce občanů města
Mělníka v místě, kde zahynuly desítky československých vojáků v čele s hrdinou Sovětského svazu
Otakarem Jarošem.
Předali nám myšlenky a svědectví doplňující údaje o Hrdinovi, které se stanou obohacením nové expozice muzea po 70 letech bojů.
Jsme vděčni za věnované exponáty a dary. Přejeme všechno nejlepší obyvatelům města Mělníka, v němž
žil O. Jaroš, obránce vesnice Sokolovo, jenž zahynul v boji proti útočícímu nepříteli.
Ředitel muzea - Oleksandr Kuc.
8. 9. 2012
muzeum v Sokolově
46
Fotoreport z bojiště u Sokolova
Tento soubor snímků a řazení jejich vztahu k terénu podle satelitní mapy, je určen pro
zájemce o poznání výsledků průzkumu bojiště. V rámci poznávací mise jej uskutečnilo
sdružení „Background“ v září 2012. Při orientaci na bojišti byl velkou měrou nápomocen ředitel muzea v ukrajinském Sokolově pan Olexandr Ivanovič Kuc
autoři snímků: František Macek, René Kontra, Dalibor Filáček
výsledné grafické uspořádání: Dalibor Filáček
47
1. pozice zbořeného kostela
2. pozice předních zákopů 1. roty
3. současný hřbitov
4. současné muzeum
48
obr. 1
Výjezd k pozicím 1. roty;
za námi poslední domek Sokolova
obr. 2
Pohled zpět na Sokolovo
obr. 3
Panoramatický pohled na Sokolovo, směr severovýchod;
kostel stál vlevo od osy pohledu, muzeum je vpravo
49
obr. 4
Vlevo i vpravo od cípu lesa na
horizontu postupovaly jednotky
německé 4. tankové armády
obr. 5
Panoramatický pohled na horizont, odkud se valily útoky německé 4. tankové armády
obr. 6
Pohled na severovýchod;
porost v levé části kryje rokli, zcela vpravo je cíp zeleně
místního hřbitova
obr. 7
Pohled na východ, nalevo je Sokolovo; napříč loukou se táhne
současný výkop pro plynové potrubí
50
obr. 8
Pohled z téhož místa,
jako na obr. 8, ale osa
pohledu směřuje více
na sever
obr. 9
Spodní část zalesněné rokle na
levém křídle Jarošovy obrany;
v pozadí les, kryjící rokli na pravém křídle přední obranné linie
Panoramatický snímek zachycující bojiště z pohledu útočících Němců, proti čelním zákopům Jarošovy 1. zesílené roty; porosty vlevo i vpravo kryjí rokle, Sokolovo se táhne pod
obr. 10 horizontem na obzoru vidíme terén řeky Mža
obr. 11
Pohled do rokle na levém křídle obrany
51
obr. 12 Pohled do rokle na levém křídle obrany
obr. 13 Spodní část rokle na levém křídle obrany;
vidíme trasu uloženého plynového potrubí
místo bývalého kostela
dodnes patrné krátery
hrob Otakara Jaroše
muzeum
rokle
obranná pozice 1. roty
hřbitov
rokle
52
Zvětšený výřez oblasti, kde jsou dodnes patrné krátery
Rekonstrukce polohy sokolovského kostela
Při přibližné rekonstrukci polohy sokolovského kostelíka jsme vycházeli ze dvou známých fotografií, na nichž je patrná orientace vchodových dveří k cestě klesající z jižního svahu. Předpoklad, že hlavní osa stavby sleduje směr východ- západ, podporuje i
viditelné natočení kostela znázorněné na výjevu diorámy předváděné v místním muzeu.
53
Bitva v Kurském oblouku
Vytvořeno jako studijní materiál pro potřeby sdružení
Background
v rámci mise
VÝCHODNÍ FRONTA
2012
54
Bitva v Kurském oblouku
Obsah:
Zdroje, odkazy: ........................................................................................................................... 56
Stručný přehled událostí od vstupu SSSR do války s hitlerovským Německem: ............................. 56
1941 ....................................................................................................................................... 56
1942 ....................................................................................................................................... 56
1943 ....................................................................................................................................... 57
Operace Zitadelle (Citadela) .................................................................................................... 57
Na sovětské straně .................................................................................................................. 58
Před zahájením bitvy............................................................................................................... 60
Bitva v Kurském výběžku ............................................................................................................ 61
SEVER ..................................................................................................................................... 61
5. 7. 1943, den první – sever ................................................................................................ 61
6. 7. 1943, den druhý – sever ............................................................................................... 62
JIH .......................................................................................................................................... 62
5. 7. 1943, den první – jih..................................................................................................... 62
6. 7. 1943, den druhý – jih.................................................................................................... 63
SEVER ..................................................................................................................................... 63
7. 7. 1943, den třetí - sever .................................................................................................. 63
8. 7. 1943, den čtvrtý - sever ................................................................................................ 64
9. 7. 1943, den pátý - sever .................................................................................................. 64
situace v severní části výběžku ve dnech 5. 7. – 9. 7. 1943 .................................................... 64
10. 7. 1943, den šestý a další ................................................................................................ 64
JIH .......................................................................................................................................... 12
7. 7. 1943, den třetí - jih....................................................................................................... 64
8. 7. 1943, den čtvrtý - jih .................................................................................................... 65
9. 7. 1943, den pátý - jih ...................................................................................................... 65
SEVER ..................................................................................................................................... 66
9. 7. 1943, den pátý - sever .................................................................................................. 66
10. 7. 1943, den šestý – sever .............................................................................................. 66
11. 7. 1943, den sedmý – sever ............................................................................................ 66
JIH .......................................................................................................................................... 67
10. 7. 1943, den šestý - jih.................................................................................................... 68
11. 7. 1943, den sedmý - jih ................................................................................................. 68
12. 7. 1943, den osmý – jih; bitva u Prochorovky .................................................................. 69
13. 7. 1942, den devátý - jih; bitva u Prochorovky................................................................. 71
SEVER ..................................................................................................................................... 72
12. 7. 1943, den osmý – sever; operace Kutuzov ................................................................... 73
13. 7. 1943 - operace Kutuzov .............................................................................................. 73
14. 7. 1943 - operace Kutuzov .............................................................................................. 73
15. 7. 1943 - operace Kutuzov .............................................................................................. 73
19. 7. 1943 - operace Kutuzov .............................................................................................. 73
22. 7. 1943 - operace Kutuzov .............................................................................................. 73
JIH .......................................................................................................................................... 74
14. 7. 1943, den devátý – jih ................................................................................................ 74
14. 7. – 15. 7. 1943, den devátý a desátý – jih ....................................................................... 74
16. 7. - 17. 7. 1943, den jedenáctý a dvanáctý - jih ................................................................ 74
Závěr .......................................................................................................................................... 76
55
Zdroje, odkazy:
Eduard Čejka, Velký přelom, Panorama 1988
M.K.Barbier, Kursk, Ottovo nakladatelství s.r.o., 2004
Liddel Hart, Dějiny druhé světové války, Jota
Alexandr Swanson, Malcom Swanston, Historický atlas II. světové války, Columbus 2008
David Jordan, Andrew Wiwest, Atlas druhé světové války, Ottovo nakladatelství s.r.o., 2006
Winston S. Churchill, Druhá světová válka, V. díl, nakladatelství Lidové noviny, 1995
Internetové zdroje:
mapy: http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=19640
texty: http://blisty.cz/art/42475.html
http://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_v_Kursk%C3%A9m_oblouku
Stručný přehled událostí od vstupu SSSR do války s hitlerovským Německem:
1941
22. 6. 1941 je spuštěn plán Barbarossa – útok na Sovětský Svaz
Před útokem byla provedena reorganizace německých divizí a jejich počet navýšen. Ovšem navýšení bylo doprovázeno snížením úderné síly jednotlivých divizí. Při západním tažení měla každá divize 1 tankovou brigádu (1 pluk 160
tanků, 2 pluk 160 tanků, celkem 320 tanků)
Nyní jeden pluk se 160 tanky vyčleněn a „kolem“ něj je vytvořena nová divize. Počet je tedy navýšen, ale tanková
síla divize se snižuje. Celkem mají Němci zhruba o 800 tanků více než při západním tažení.
Do pohybu se dává 120 německých divizí, 3 miliony mužů, 3550 tanků a samohybných děl, 2770 letadel
Sovětská armáda má v červnu 1941 300 divizí a 24 000 tanků
V prvních pěti dnech pronikají Němci do hloubky 322km ruského území.
Německý wehrmacht je členěn na 3 skupiny armád (celkem 7 armád, 4 tankové skupiny se 17 tankovými divizemi a 13 motorizovaných divizí)
skupina armád – Sever
skupina armád – Střed
skupina armád – Jih
Útok na jihu vykazuje proti ostatním pomalejší průběh, německý hlavní stan OKW (Obrekomando der Wehrmacht) vede debaty o strategicky hlavním směru – zda Moskva či Kavkaz. Tyto debaty vedeny skoro 2 měsíce. Jako
hlavní je určen nakonec směr Moskva, to už ale bylo září a pomalu začínalo špatné počasí. (6. října 1944 napadl
první sníh.)
Německé východní tažení v roce 1941 vrcholí operací Tajfun – snahou dobýt Moskvu.
6. prosince 1944 podniká generál Žukov protiofenzívu a v průběhu bitvy o Moskvu německý postup zastavuje.
Němci poprvé špatně odhadují velikost sovětských záloh i obecně schopnost ruského potenciálu v lidech i materiálu.
1942
prosinec 1941 – duben 1942
Odstupují velitelé všech tří skupin německých armád.
uskupení Jih – Rundstedt, nastupuje Reichenau
uskupení Sever – von Leeb, nastupuje Küchler
uskupení Střed- Bock , nastupuje von Kluge
Přijat plán pro letní tažení 1942:
Místo očekávaného útoku na Moskvu je hlavní útok směřován na jih – na Kavkaz. Tento směr sleduje dva cíle zisk ropných polí a možnost z jihu přes Stalingrad opět zaútočit na Moskvu.
56
Německé velení naplánuje operaci Blau k obsazení a postupu na jih. Její realizací jsou Rusové zaskočeni a ustupují.
Jedním z výsledků tlaku Němců ve směru na jih je postup na levém křídle od Charkova směrem ke Stalingradu.
19. srpna 1942 6. armáda se 4. tankovou zahajují útok na Stalingrad, zpočátku poměrně rychlý postup je ale
postupně zpomalován. 23. 8. 1942 zahájena konečná ofenzíva k dobytí Stalingradu – 6. armáda (von Paulus) ze
severozápadu, 4. armáda z jihozápadu.
Čelisti armád se ale nesevřely, dochází ke stále urputnějším bojům a současně pro obě strany vzrůstá význam a
symbolika místa, podobně jako tomu bylo u Verdunu v roce 1916.
Několik údajů k Bitvě u Stalingradu
19. - 20. 11. 1942 protiúder Sovětské armády
23. 11. 1942 uzavřen kruh kolem německé 6. armády
12. – 18. 12. 1942 protiútok von Mansteina z jihozápadu, zůstal asi 50km před 6. armádou.
10. 1. 1943 závěrečný útok na Němce u Stalingradu
31. 1. 1943 kapitulace maršála von Pauluse
Zároveň s probíhající stalingradskou bitvou dochází ke stahování Němců od Kavkazu, způsobeno je to tlakem
Rusů, ale i vznikajícím ohrožením pravého křídla a možností velkého obklíčení.
1943
Pro Němce přetrvává nebezpečí možného kavkazského kotle, sovětská vojska vedou sérii stálých útoků, Němcům se ale daří vždy vyklouznout z obklíčení a stahovat se. Využívají při tom moderní formy obranných bojů,
které jsou velmi účinné.
Rudá armáda mění taktiku a přizpůsobuje ji novým poměrům – údery po celé délce fronty, střídavě, neočekávaně, často měněný rytmus útoků. Ty jsou ne vždy vedeny v přímém směru a tak se nepodstatné cíle nečekaným
útokem mění ve strategicky důležitá místa. Tato taktika nutí nepřítele udržovat síly po celém úseku fronty.
V té době dochází k osvobození Leningradu (17 měsíců obklíčení).
První únorový týden Sověti obklíčili Kursk a 7. 2. 1942 je město dobyto.
Němci obsazený Charkov je Rusy ohrožen ze severu, následuje další ruský útok z jihu od Charkova, 16. 2. 1943
generál Golikov se svými vojsky Charkov dobyl.
Pak ale Rusové útok zastavují. Je tu obtížný jarní terén, logisticky náročná doprava, při rychlém postupu si zcela
odhalili týl své armády a také Němci se konečně zastavili a koncentrovali síly.
Generál Von Manstein první březnový týden naplánoval a provedl protiútok a následnou ofenzivou Rusy zatlačil
zpět za Donec a Izjmu, 15. 3. 1943 opět dobyt Charkov, v dalším ofenzivním postupu Němci obsazují Bělgorod.
A protože Němci nadále drží také severně položené území v oblasti města Orel (Orelský výběžek), vzniká mezi
těmito dvěma územími 250km široký a 160km hluboký Kurský výběžek.
Tento úspěch u Charkova odsunul pro OKW důvody ke stažení jednotek a vyrovnání fronty a navíc pro německá
vojska vznikla i zajímavá výchozí pozice pro úder na Kursk
Operace Zitadelle (Citadela)
Němci zvažují možnost útočné operace proti kurskému oblouku od března 1943. Seříznutím oblouku by se zkrátila fronta o 250km a uvolnilo by se 18 – 20 divizí. Zároveň je ale ve hře i obrana stávající fronty v očekávání ruské ofenzívy, neboť charakter fronty esovitě prolomené v orelském a kurském oblouku nabízela tutéž možnost i
Sovětské armádě. Vedly se spory a diskuze o útočné nebo obranné strategii, hlavním zastáncem útočné varianty
a hlavní slovo má náčelník generálního štábu pozemního vojska generál Kurt Zeitzler, který nakonec tuto strategii u Hitlera, jako vrchního velitele německé branné moci, prosadí.
Původní a optimální termín útoku s jarním táním byl původně stanoven na 3. 5. 1942. Ovšem v tu dobu nebyli
Němci připraveni, nebyly doplněny stavy a materiál. Do výzbroje se zaváděly nové zbraně. Byly to především tanky
typu Panther a nejmodernější těžké tanky Tiger, dále např. nové verze vynikajících lehkých kulometů MG42.
57
15. 4. 1943 vydává Hitler operační rozkaz č. 6 kde je dána priorita operaci Citadela.
Cílem je soustředěným útokem z prostoru jižně od Orla (severní směr) a z prostoru Bělgorodu (jižní směr) obklíčit a zničit sovětská vojska v prostotu Kurského výběžku. Hlavní pásmo sovětské obrany mělo být překonán jedním úderem běhen dvou dnů a do čtvrtého dne se měla obě uskupení německých vojsk spojit východně od
Kursku.
K operaci Citadela bylo vyčleněno a shromážděno celkem 900 000mužů v 50 divizích (z toho 16 tankových). K
dispozici bylo 10 000 děl a minometů, 2700 tanků a samohybných děl. Připravena byla dvě letecká uskupení – 6.
letecká flotila (600 letadel) a 4. letecká flotila (1000 letadel).
Po více než dvouměsíční prodlevě od plánovaného původního termínu spuštění bylo rozhodnuto, že operace
Citadela bude zahájena 5. 7. 1942
Severní útok zajišťovaly armády z armádního uskupení Střed (von Kluge) a to konkrétně 9. armáda pod velením
generála Waltera Modela. Za ním stála 2. armáda, která zajišťuje obranu orelského oblouku. Celkem je tu soustředěno 700 000 mužů, 2400 tanků a samohybných děl, 1800 letadel.
Luftwaffe mají v tu dobu na všech válčištích celkem 6000 letadel, ovšem jen necelou polovinu mohou použít na východní frontě, ostatní musí vázat ve Středomoří a v západní Evropě.
Na východní frontě už ale Němci nemají absolutní nadvládu – v květnu a v červnu proběhly rozsáhlé letecké operace
vedené ze strany sovětského letectva. Luftwaffe tehdy ztratila na východní frontě od dubna do června 1943 až na
3700 letadel a s tím spojený počet vycvičených a zkušených pilotů
Jižní útok spadá pod velení armádního uskupení Jih (von Manstein). Útokem je pověřena 4. tanková armáda
(generálplukovník Hermann Hoth) a samostatné uskupení Kempf (generál Werner Kempf). Tyto armády mají
k dispozici na 4000 tanků, 7000 děl a minometů a skoro 2000 letadel.
von Kluge
Model
von Manstein
Hoth
Kempf
Sestavování jednotek do samostatných uskupení různých velikostí určených pro dílčí operace a po nich opět rozpouštěných je běžnou vojenskou praxí a umožňuje operativní nasazování úderných nebo obraných sil. Pravidlem je
pak označení tohoto uskupení dle jména velícího důstojníka. To bylo běžné nejen v německé armádě, ale známe to
třeba i z amerického nasazení v Bitvě o výběžek (Ardeny 1944).
Na sovětské straně
I na sovětské straně se zvažují dvě koncepce – útočná a obranná, dalo se lehce vydedukovat, a potvrzovaly to i
zpravodajské informace, že Němci mají podobné dilema. I oni váhají mezi ofenzívou a defenzívou a otázka zněla, zda udeřit první, než stačí nepřítel soustředit síly nebo vyčkat, udržet nápor a až se útok otupí, vyrazit do protiofenzivních úderů.
Nakonec Hlavní stan (hlavně díky generálu Žukovovi) rozhoduje pro variantu druhou – realizovat členitou obrana a připravit následné protiofenzivní útoky.
Britský pohled
generálporučík G. Le Q. Martel – o zkušenostech od Alamejnu:
„Je lepší sevřít půlky na obou stranách tankového průlomu a využít rezerv k upevnění křídel průlomu jako nepřímé
překážky než čelit frontálně.“
58
Začalo tedy budování několika pásmové obrany, výcvik jednotek, tvorba záloh a zásob. Strategie byla jednoznačná – vyčerpat a unavit Němce, ničit mu jeho údernou sílu, zvláště tankovou a pak s čerstvými zálohami vyrazit do protiútoku.
V průběhu dosavadních válečných let dochází na ruské straně k mnoha kvantitativním, ale hlavně kvalitativním
změnám. Zlepšila se výzbroj i výstroj vojáků, na vyšší úroveň se dostává konstrukce a výroba zbraní – pušky, dělostřelectvo, raketové zbraně. Produkují se výtečné střední tanky T-34 a těžké tanky KV-1. Důležité jsou stále dodávky Spojenců, hlavně automobilní technika.
Nová generace ruských velitelů je oproti německým mladší, aktivnější a také bezohlednější. Stalin dává své velitelské garnituře větší volnost v rozhodování, než to činí Hitler a i proto se zlepšila úroveň ruského velení i strategického myšlení, organizace a výstavba tankových a leteckých armád je efektivnější a pružnější.
Kladem je i jistá obecná primitivnost -ruský voják přežije tam, kde jiný nevydrží.
Organizace obrany celého pásma fronty od orelského výběžku přes kurský výběžek až po jeho jižní křídlo bylo
následující:
Proti orelskému výběžku stojí a severní křídlo kurského výběžku kryje
Západní front (Sokolovskij)
Brjanský front (Makarjan Popov)
Obrana Kurského oblouku:
severní polovina oblouku – 95km
Střední front (generál Konstantin K. Rokosovskij)
(1500 tanků, 500 v záloze)
jižní polovina oblouku – 164km
Voroněžský front (generál Nikolaj F. Vatutin)
(1700 tanků, 630 000 mužů, 8700 děl a minometů)
jižní křídlo kurského výběžku kryje
Jihozápadní front (generál Rodion Malinovskij)
V záloze za Voroněžským frontem je připraven Stepní front (generál Ivan S. Koněv)
Celkem je připraveno 1,3 miliony mužů, 3400 tanků a samohybných děl, 2100 letadel
Obranná opatření u Kurska byla nejdokonalejší, jaká Rusové do té doby vytvořili, bylo hustě členěné do hloubky
v několika liniích.
Rokosovskij
Koněv
Vatutin
59
Organizace obranných linií:
hlavní linie odporu (3-5km široká; 3 – 5 řad zákopů)
první linie obrany armády
tři linie na stupni frontu (15-20km za hlavní linií)
linie záložní (15km za těmito liniemi)
poslední zajišťovací linie
Organizace sledu jedné linie:
minová pole a drátěné zátarasy
protitanková děla (hustota hlavní až
35 na 1km)
rotní ohniska odporu – 4-6 protitankové pušky, tanky, samohybná děla,
okopy
mapa č. 1
schéma sovětských obranných linií
Převaha Sovětů byla až 4:1, přesto vládla
ve velení určitá nejistota i nervozita.
V červnu údajně tajně jedná Molotov
s Ribentropem, ovšem nejen, že se nedohodnou, ale navíc se snad o jednání
dozvěděli Spojenci a Rusové i tak jednání museli přerušit. (tuto informaci ale většina pramenů popírá…)
Celkem 1 300 000 sovětských vojáků a 3700 tanků čeká na 800 000 německých mužů a 2700 tanků zhruba ve
stejných pozicích, ve kterých proti sobě stáli před dvěma lety.
Střední front:
5000km zákopů, celkem přes 400 000 min a fugasů (druh improvizované miny), jen v úseku 13. a 70. armády nataženo
112km drátěných zátarasů.
Voroněžský front:
83 912 okopů, 5322 velitelských a pozorovatelských stanovišť, 17 505 úkrytů a zemljanek, položeno 637 500 min a
postaveno 593km drátěných zátarasů, délka zákopů činila celkem 4240km.
V době bitvy u Kurska mají Rusové k dispozici na 2000 letadel, výraznou nadvládu ale nemá ani jedna strana.
Dále je soustředěno na 20600 tanků, ovšem německé tanky jsou dokonalejší.
Před zahájením bitvy
Dva frontové oblouky, které vytvářejí orelský a kurský oblouk, procházejí terénem mírné pahorkatiny, která se
nazývá Středoruská vrchovina
To, že Rusové věděli, nejprve neurčitě, posléze se stále větší jistotou a nakonec dostali dokonce hodinu před
útokem jistou informaci o jeho zahájení, znamenalo pro Němce ztrátu momentu překvapení.
Už 4. 7. 1943 se na jižním úseku jednotky německé 4. tankové armády snaží obsadit strategicky vhodná výchozí
místa k nadcházející ofenzívě a dochází k místním střetům.
Útok je naplánován 5. 7. 1943 na 3.00hod
60
mapa č. 2
orelský a kurský oblouk, rozmístění sil k 5. 7. 1943
Rusové se s jistotou dozvědí o termínu útoku po půlnoci 5. 7., rychle se rozhodují a ve 2.00hod zahajují na obou
úsecích – jižním a severním - dělostřelbu, Němci jsou nuceni na obou úsecích útok odložit o 2-3hodiny.
61
Bitva v Kurském výběžku
SEVER
(pozn.: protože boje probíhají současně na dvou frontách, je záznam o průběhu bitvy veden paralelně vždy
v bloku několika dnů)
5. 7. 1943, den první – sever
Zde útočí 9. armáda pod velením generálplukovníka Waltera Modela, které se podařilo prolomit předsunutá
postavení. Za 9. armádou stojí 2. tanková armáda vedená generálplukovníkem Rudolfem Schmidtem, zůstává
v orelském výběžku.
Úder je veden na Olchovatku, Gnilce a Maloarchangelsk.
Jsou vedeny vyčerpávající boje, Rusové doplňují vojáky i prostředky. Němci provádějí během prvního dne 5 ztečí, pronikají v prostoru Olchovatky do hloubky zhruba 8km.
Boje jsou vedeny i ve vzdušném prostoru, dobrá je německá součinnost pozemní i vzdušné armády. Němci mají
první den až na 1000 vzletů, Rusové mají ztráty v letectvu, Luftwaffe získává dočasně převahu.
Na konci prvního dne dosahují Němci na severním úseku průlom široký 15km a 8km.
viz mapa č. 4 na str. 12
6. 7. 1943, den druhý – sever
Generál Rokossovskij se rozhoduje pro pokus o protiofenzívu, všechny jednotky se ale nestačili přesunout a připravit, přesto je protiúder proveden.
Velké tankové bitvy se uskutečňují západně od železniční stanice Ponyri. (Po 4 dny tu pak více než 1000 tanků a
samohybných děl bojovalo o okolní vesnice, které byly proměněny v pevnosti.).
Protiofenzíva Rusů neměla výrazný úspěch a byla zastavena, vojska ustoupila, přesto tato akce zastavila německý pohyb.
Ztráty Němců tu jdou až do 50% početních i materiálních stavů.
mapa č. 3
postup německých jednotek na jižním směru 5. 7. 1943
62
JIH
5. 7. 1943, den první – jih
Nutno předeslat, že tady začaly dílčí německé výpady za účelem zajištění výhodných výchozích postavení již 4.
7. 1943. Víme, že Rusové spustili na základě informací o začátku útoku od 2.00hod dělostřeleckou přehradnou
palbu. A tak i tady je útok opožděn o 3 hodiny.
Z obou stran nasazeno více než 4000 tanků, 7000 děl a minometů a skoro 2000 letadel.
Ofenzíva na jihu je vedena ve dvou směrech.
Na levé (západní) straně postupuje 4. tanková armáda (generálplukovník Hermannn Hoth), na pravé (východní)
straně, která je zároveň i jižněji položena, samostatné uskupení Kempf (generál Werner Kempf).
Hoth vede útok na obranu severozápadně od Bělgorodu, prolomí první pásmo obrany, pak je ale postup zabrzděn minovými poli a bočními útoky. Přidává se dokonce i počasí – bouřka s následným lijákem zalije prohlubně
a i ty se stávají překážkou v postupu. Zničeno je 20% obrněné techniky, přesto je postup veden víceméně podle
plánu, zastaví se až k večeru. Průlom jde do hloubky asi 20km.
Samostatné uskupení Kempf je poměrně úspěšné na východní straně jižního útoku, dostává se za řeku Severní
Doněc, zde vybuduje předmostí hluboké 3-6km a 12km široké.
Němci tady mají ve vzduchu převahu, uskutečňují na 2000 vzletů. Celkově je ofenzíva na jihu úspěšnější než na
severním úseku.
Rusové v noci zpevňují obranu, dochází k povolávání záloh i posilování kritickým míst ve směru hlavního německého úderu.
6. 7. 1943, den druhý – jih
Od počátku dne je vedena urputná a mohutná dělostřelba, pokračují intenzivní německé útoky, probíhají urputné střety u pozemních postavení i v rámci tankových svazů.
Hoth směřuje na Obojaň, přes urputnou obranu prohlubuje průlom na 20-25km a Rusové ustupují do dalšího
obranného pásma, těžké boje u vesnic Luchenina a Alexejovka.
Středem útoku 4. tankové armády se tlačí II. tankový sbor SS (generál Paul Haussner), Rusové jsou nuceni ustupovat do opevněných pozic u Prochovyl a Bolšije Malačky. Pokouší se o protiútok, jsou ale smeteni.
Ztráty lidí i techniky na německé straně dosahují 40%; jen ztracených tanků je 210 – 240 ze 600 nasazených.
Přesto jsou na konci dne Němci v pozicích, které odpovídají plánu a jsou výhodné pro útok na další den.
K večeru jsou postupně sovětské pozice posíleny. Je to kritický den pro sovětskou obranu, ale Němcům se nepodařilo spojit obě uskupení – 4. tankovou armádu a samostatné uskupení Kempf do jedné frontové linie.
Uskupení Kempf útočí z předmostí, které dobylo den předtím, drtí Rusy, ale těm se nakonec daří udržet pozice,
byť jsou nuceni ustupovat. K večeru Rusové ale Němce na tomto směru zastavují a dokonce provedou protiútok. Zároveň napadají boky samostatného uskupení Kempf.
Ve večerních hodinách se některé jednotky obou částí německých vojsk nakonec setkávají u Jakovleva (jižně od
Prochorovky), ale mají vysoké ztráty a jde spíše o jednotlivé průniky bez následných posil.
Luftwaffe má 873 vzletů, Rusové 1278. Němci ztrácí na 100 letadel.
Rusové dnes nasadili skoro všechny zálohy, jsou proto posíleni jednotkami ze Stepního frontu (Koněv), a tak do
podřízenosti Voroněžského frontu (Vatutin) přichází od Koněva i 5. gardová tanková armáda (generál Pavel Rotmistrov). Ta se přesunuje do oblasti Staryj Oskol, severovýchodně od Prochorovky.
SEVER
7. 7. 1943, den třetí - sever
Model nařizuje další útok 9. armády se snahou o rozhodný průlom, nasazuje dalších 400 tanků a 4 pěší divize.
Jeho snahou je získat Ponyri, místo na strategicky významné železniční trati. Během dne podnikli Němci na
Ponyri pět útoků.
63
Ve směru na Olchovatku se bojuje o blízké výšiny, podobné výšiny jsou předmětem bojů i u vesnice Sološčonki.
Stále pokračuje tanková bitva mezi Soborovkou a Ponyri – během 4 dnů zde stojí proti sobě na 1000 tanků a
samohybných děl.
Přes všechnu snahu a nasazení nedokáží Němci prolomit ruskou obranu.
9. armáda ztratila za 3 dny 10 000 vojáků, ze zálohy jich dokázala přisunout jen 5000, přestává také fungovat
letecká podpora.
8. 7. 1943, den čtvrtý - sever
Další Modelův útok, ale Němci už nemají tu údernou sílu a Rusové začínají přebírat iniciativu. Probíhají krvavé
dvoudenní boje o kótu 272 (u Těploje)
Průlomu ale opět není dosaženo. Překážkou je nejen houževnatá obrana, ale i minová pole a sovětské dělostřelectvo. V neposlední řadě také postupné vyčerpávání německých divizí.
9. 7. 1943, den pátý - sever
Němci opět útočí ve směru na Olchovatku a opět nejsou schopni prorazit. Ve 22hod sovětská 6. gardová divize
přebírá iniciativu a útočí a zatlačuje Němce do výchozích pozic, z kterých ráno vyrazili do útoku.
V noci Model po analýze dochází k názoru, že jeho ofenzíva zkrachovala. Má těžké ztráty na lidech a technice,
mapa č. 4
situace v severní části výběžku ve dnech 5. 7. - 9. 7. 1973
naprosto zřejmá je nemožnost trvalého přísunu posil, a díky vyčerpávajícím bojům Němci už nemají kapacity ani
síly k dalším rozsáhlým útočným akcím. Proto chce Model ustoupit, ale Hitler a Von Kluge (velitel nadřízeného
armádního uskupení Střed) odmítají.
10. 7. 1943, den šestý a další
Model vyhlašuje rozkazy, které zajišťují udržování německých obranných postavení, jsou vedeny dílčí útoky na
Rusy u Těploje a na výšiny u Molotači.
64
JIH
7. 7. 1943, den třetí - jih
Ráno Němci zaútočí dříve, než mohou Rusové něco podniknout, pro Rusy jsou to kritické momenty.
300 tanků s pěchotou a letectvem směřuje na Prochorovku, dalších 100 tanků proti Bolšim Majačkám.
Tlak Němců pokračuje a proráží sovětské postavení. Ve směru na Obojaň je úspěšný XXXXVIII. tankový sbor
(generál Otto Knobelsdorff), ale musí čelit bočním úderům.
II. tankový sbor SS (Paul Hausser)směřuje na Prochorovku. Němci jsou ve směrech svých útoků sice úspěšní, ale
musí čelit stálým bočním protiútokům. Boje začaly mít podobu neustálých střetů a pohybů a stávaly se poměrně
nepřehlednými.
8. 7. 1943, den čtvrtý - jih
Stálý německý tlak pokračuje na Obojaň, zdá se, že už je díky XXXXVIII. tankovému sboru na blízku celkový průlom sovětské obrany. Rusové přeskupují síly a svými protiútoky, byť ne zcela promyšlenými, ale nicméně vyčerpávajícími, zpomalují německý postup. Soumrak a těžká sovětská dělostřelba pak zastavily postup docela. Němci se připravují dalšího dne provést závěrečný průlom.
Také II. tankový sbor SS postupuje ve směru na Prochorovku, i on je za soumraku zastaven, byť postoupí asi
10km.
Během tří dnů – 6. – 8. 7. 1943 4. tanková armáda a samostatné uskupení Kempf pronikly 1. a 2. sovětskou obranou a bojovali o třetí, do Kursku je ovšem ještě 100km a 6 dalších neporušených linií.
Navzdory rozsáhlé obraně Rusové nezabránili průniku Němců, kteří disponovali převažující silou tankového úderu.
Nicméně Rusové se urputně brání, zálohy jsou nuceni nasazovat hned od prvního dne, probíhá neustálé vyhodnocování situace a posilování kritických míst.
Postup Němců je také zpomalován opakovanými protiútoky. Podle plánu Němci měli celý výběžek uzavřít do 6 dnů,
pokud chtěli skutečně zničit zde nacházející se sovětská vojska. Místo 20km za den ušli Němci cca 20 – 30km za čtyři
dny. Vůbec netuší, kolik vlastně Rusové mají k dispozici lidských a materiálních záloh.
Samostatné uskupení Kempf není už tak úspěšné. Jeho III. tankový sbor (generál Hermann Breith) sice krátkodobě proráží obranou jednotek 7. gardové armády, ale nedaří se zamýšlený obkličovací manévr a uskupení postup
se zastavuje.
Obě strany zvažují své strategie i taktiky. Sovětské velení se rozhoduje buď posilovat neprůchodnou obranu,
nebo pokračovat ve vyčerpávajících protiútocích, obě varianty už ale koneckonců provádějí a jejich kombinace
je úspěšná, byť materiálově i v rámci lidských zdrojů nesmírně vyčerpávající. Vatutin ve spolupráci s Hlavním
stanem (Stalin, Vasilevskij, Žukov) vydává nové rozkazy.
5. gardová tanková armáda (Pavel Rotmistrov) dokončila přesun z podřízenosti Stepního frontu (Koněv) do podřízenosti Voroněžského frontu, musela překonat 200km z oblasti západně od Donu, do oblasti Staryj Oskol, kam
dorazila právě 8. 7.. Dostává pokyny rozmístit se u Prochorovky, za postavením 5. gardové armády, nejpozději
do 9. 7. do 23.00hod.
Zároveň se přemisťuje z působnosti Stepního frontu 5. gardová armáda (generálporučík L. S. Žadov), má
k dispozici 593 tanků a 37 samohybných děl, dále několik stovek dělostřeleckých baterií. Měla by rozmístit 8000
mužů mezi Obojaň a Prochorovku, podél řeky Psjol.
Hlavním úkolem sovětské obrany je udržet pozice a zastavit německý postup na Obojaň a Prochorovku.
Von Manstein (velitel skupiny armád Jih), ač zpočátku nepatřil k zastáncům útoku u Kurska, věří na jižním výběžku v úspěch německých zbraní a chce ještě provést hlavní průlom.
Gnerál Hoth soustředil síly 4. tankové armády k obnovení postupu na Obojaň a Kursk.
Zajištěna podpora Luftwaffe (naplánováno je až na 1500 vzletů).
9. 7. 1943, den pátý - jih
Zpočátku jde vše dle německých plánů, postupují a zmocňují se vesnice Krasnyj Okťjabr, hlavně II. tankový sbor
SS a jeho tankové divize:
1. tanková divize Leibstandarte Adolf Hitler
2. tanková divize Das Reich
3. tanková divize Totenkopf
65
Ty před sebou drtí německou obranu a postupují na Prochorovku.
Totéž XXXXVIII. tankový sbor – západně od II. sboru SS – postupuje dle plánu, postupně ale zpomaluje a
k večeru útok ustává.
Dílčí úspěch zaznamenává samostatné uskupení Kempf, ale stále se nedaří prorazit dostatečně na sever a spojit
se se 4. tankovou armádou.
Na konci dne lze konstatovat, že 4. tanková armáda úkol nesplnila, ústup Rusů je sice asi 6-8km na sever, ale
Němci ztrácí na 300 tanků, značný počet samohybných děl a motorových vozidel a cesta na Kursk je stále uzavřena hradbou sovětských obranných sil.
Tento den je dnem závěrečného hlavního úderu čelního útoku s cílem prolomit obranu u Obojaně a odtud dobýt Kursk.
Generál Hoth se k večeru rozhoduje a mění bojový plán. II sbor SS nasměruje na Prochorovku, samostatné uskupení Kempf má pak za úkol prolomit sovětskou obranu a chránit pravý bok II. tankového sboru SS při jeho útoku
na Prochorovku.
V prvních pěti dnech se tu německá 9. armáda se střetla se sovětskou 13. armádou a 2. tankovou armádou. Kursk
měl být dle německých plánů od severu dobyt během 2 – 3 dnů
9. armáda ale není úspěšná, po prolomení obrany prvního sledu a průlomu cca 20km na čáře Olchovatka – Ponyri –
Maloarchangelsk zůstává stát a čelí nejen urputné sovětské obraně, ale i stále častějším protiútokům. V bojích u
Těploje a Ponyri dochází ke stálému střídavému dobývání těchto vesnic a vzápětí k ústupu z pozic.
Během prvních pěti dnů v 9. armádě na 50000 mužů padlo, je zraněno nebo zajato. Zničeno je na 400 tanků a 500
letadel.
Postupně jsou Němci nuceni přecházet do obrany
Společně s intenzivní leteckou podporou by tímto směrem byli Němci schopni rozdrtit sovětské tanky ve východní části kurského oblouku, prolomit obranu a přes Prochorovku otevřít novou trasu na Kursk. Schyluje se
k největšímu tankovému střetnutí II. světové války. Dojde ke střetnutí II. tankového sboru SS s formacemi 5.
gardové tankové armády a 5. gardové armády.
z 9. na 10. 7. 1943 proběhla úspěšně operace Husky – vylodění Spojenců na Sicílii. Od této chvíle začnou německé
posily místo na východ směřovat do Itálie. OKW a von Kluge nutí Modela ještě jednou zaútočit, Hitler operaci Citadela zatím podpoří, ale neumožní žádný přísun posil.
SEVER
9. 7. 1943, den pátý - sever
Na odpoledne 9. 7. generál Model nařizuje odpočinek, plánuje úkoly na další den. Jsou převážně obranného
charakteru, dílčí útoky jsou plánovány na Těploje a Molotyči.
10. 7. 1943, den šestý – sever
Útoky proti Těploje zahajuje XXXXVII. tankový sbor (Lemelsen) s veškerou energií, během několika hodin se ale
německý postup zastavil, Model odpoledne dává rozkaz k zastavení útoku.
Po celý den pak probíhají vzájemné střety. Pokračují zuřivé boje o Ponyri, mají charakter střídavých úspěchů
jedné i druhé strany. Totéž se děje u vesnic Těploje, Molotyči a Kutukuri a dále u Maloarchangelska, Protasova a
Trosny. Vzájemné útoky a protiútoky jsou vedeny tvrdě, ale úspěchy jsou mizivé. Oba německé tankové sbory
(XXXXVII. a XXXXVI.) se v podstatě nikam dále nedostaly.
Na konci dne vykazují Němci takřka nulové výsledky. Nikde trvale nepostoupili, a pokud ano, byli opět vytlačeni
do výchozích pozic. Nicméně sovětské síly Němce k zásadnímu ústupu zpět nikde prozatím nedonutily.
9. armáda vyčerpala všechny zálohy a generál Model žádné nové nedostal.
Operace Kututzov. Jde o útok na orelský výběžek Západním a Brjanským frontem, z jihu podpořeným Středním frontem
z prostoru Kurského výběžku. Němci zaznamenávají soustředění sil a jsou nuceni přesunovat vojska včetně záložních
jednotek a definitivně se tak zastavuje útok 9. a potažmo i 2. armády na kurský výběžek od severu.
66
11. 7. 1943, den sedmý – sever
Ráno udeřili Rusové s velkou silou, hlavně v oblasti Ponyri. Němci se místo plánovaného útoku houževnatě brání. Rusům se ale průlom nedaří, i oni jsou vyčerpáni (např. ztráty 2. tankové armády jsou 46% tanků), Němci
zůstávají v obranných pozicích.
Model a von Kluge plánují úkoly pro další den, Von Kluge (od počátku velký zastánce útočné ofenzivy proti
Kursku) chce opět zaútočit na Olchovatku.
9. armáda za 7 dnů postoupila nejvýše 20km, nejhlouběji u Těploje a Molotyči.
Rusové na základě vyhodnocení situace rozhodují o zahájení operace Kututzov.
Žadov
Rotmistrov a Žadov
Rotmistrov
JIH
Největší úspěchu v jižním směru postupu dosahuje II. tankový sbor SS (součást 4. tankové armády; Paul
Haussner)
Rusové dokončují přísun posil ze Stepního frontu – 5. gardová tanková armáda (generál Pavel A.Rotmistrov) a
5. gardová armáda (generál Alexej S. Žadov)
10. 7. 1943, den šestý - jih
Obě strany zajistili přes noc přísun posil a zásob a konsolidovali své síly
XXXXVIII. sbor nastupuje ve 3.30hod v čele s divizí SS pancéřových granátníku Grossdeutchland směrem na Obojaň proti 1. tankové armádě. Počet jejích tanků byl v předchozích střetech snížen o 173 tanků, má nyní 30 Panterů. Rozpoutá se zuřivá bitva severozápadně od Verchopeňje Němci jsou zprvu úspěšní, osadili kótu 243 a 247,
k večeru divize Grossdeutchland dobyla Kalinovku, což byl postup cca o 5km.
Jihozápadně od Prochorovky II. tankový sbor SS (má k dispozici 300 tanků a samohybných děl) se odklání od
severního směru a stáčí se proti 5. gardové armádě a 5. tankové gardové armádě.
Její cíle v ose postupu jsou Prochorovka, kóty 252,2 a 243,5, osada Kartešovka. Její 1. tanková divize Leibstandarte Adolf Hitler měla vyrazit v 6.00 na Prochorovku a na kótu 252,4 (asi 2,5km na severovýchod). Protože však
během noci z 9. 7. na 10. 7. měla potíže při přesunu jednotek do postavení, musí zrána útočit po částech.
2. tanková divize divize Das Reich má směřovat na kopce na jihovýchodě a 3. tanková divize Totenkopf bude
postupovat na severovýchod. Podporou bude letecké bombardování a dělostřelecká palba.
Špatný stav komunikací a problémy při shromažďování a přísunu posil způsobili, že společný útok sboru byl odložen na 10.45hod.
3. divize Totenkopf překročí řeku Psjol a obsazuje kótu 226,6 (východně od Ključi), Leibstandarte AD zaznamenává značný pokrok a po poledni dosahuje výšiny 241,6. Následují zuřivé boje, je zničeno na 50 sovětských tanků, ale Němci ztrácejí přes 200 vojáků, a úkol pro 10. 7. nesplnili.
Ostatní dvě divize II. sboru mají jen omezené úspěchy
Generál Werner Kempf připravil postupu směrem na východ tak, aby chránil pravý bok II. tankovému sboru SS.
Severovýchodně od Bělgorodu. III. tankový sbor SS (má k dispozici 100 tanků a samohybných děl) nastupuje
proti 7. gardové armádě a probíhají tvrdé boje. Rusové nakonec zkrátí frontovou linii s cílem vytvoření záloh a
Němci tak dosahují větších zisků, než sami čekali.
67
Na druhý den se připravují další plány postupu. Hoth se domnívá, že Rusové vyčerpali své zálohy a obrana na
řece Psjov bude narušená, proto modifikuje plán útoku směrem na Prochorovku
11. 7. 1943, den sedmý - jih
Rusové v noci přeskupují síly, díky zálohám a dodaným posilám plánují obklíčení a zničení Němců u Prochorovky
a Obojaně, útok je naplánován na 12. 7.
Proti německému XXXXVIII. sboru jsou nyní v pozicích tři sovětské tankové sbory (cca 200tanků, dalších 150 tanků je přisunuto k Obojani). Vatutin odhaduje dobře úmysl Němců útočit na Prochorovku. Přisunuje mj. i 9. gardovou výsadkovou divizi (plk. Sazonov) k 2. tankovému sboru, který chrání Prochorovku.
Hlavně se ale dokončuje přesun 5. tankové gardové armády. Ta během 24hod překoná 100km a umisťuje se za
5. gardovou armádu (gen. Žadov). K těmto velkým zálohám se přesunují další jednotky.
Generál Pavel Rotmistrov má jen jeden den na přípravu ofenzívy na 12. 7. Je nutné vypracovat ofenzivní plány
pro 5. tankovou gardovou armádu, 5. gardovou armádu a 1. tankovou armádu (generál Katukov).
Ráno nemají Rusové shromážděné všechny síly potřebné k ofenzívě, obrana je ale připravena zadržet hlavní
směr německého úderu.
II. tankový sbor SS časně ráno zahajuje postup, jeho 3. tanková divize se obrací k jihu a obsazuje Berezovku.
Samostatné uskupení Kempf vyráží za úsvitu ze svých postavení a jeho 6. a 19. tanková divize postupuje o 12km
na sever, je dobyto město Kazač, asi 25 a 30km od Prochorovky.
Na úseku II. tankového sboru SS divizeTotenkopf čelí odporu u kóty 226,6, divize Leibstandarte postupuje
k Prochorovce, zde je ale nucena čelit urputné sovětské obraně.
mapa č. 5
situace k 11. 7. 1943 - útok 4. tankové armády je zastaven před Obojaní a Prochorovkou;
Kempf se k nim snaží probít, ale spojení se neuzavřea II. tankový sbor SS je ohrožen z boku
68
Hlavní úder sovětské ofenzívy, plánované na 12. 7. zůstal na 5. gardové tankové armádě, ale ohrožení obrany ve
směru Prochorovka je natolik vážné, že Stalin dokonce jmenuje Žukova a Vasilevského odpovědnými za obranu
Prochorovky. Žukov přeskupuje 10 dělostřeleckých pluků do tzv. „železných pěstí“ a soustřeďuje je v okolí Prochorovky. Tyto útvary mají zastavit proudy německých pancéřů. Celá obrana linie Obojaň – Prochorovka je tedy svěřena 5. tankové gardové armádě (Rotmistrov).
V 9.05 divize Leibstandarte obnovuje postup proti 9. gardové výsadkové divizi na kótu 252,2. Tady pak zuří po
tři hodiny boje (od 9.50 do 13.10), nakonec Němci kótu obsadí. Hned nato vyrážejí do dalšího útoku.
Sovětská dělostřelba a obrana na sklonku dne zastihuje divizi Leibstandarte v ohrožení z bočních útoků, přesto
Němci donutili Rusy ke změně v plánování, ti totiž nečekali u Němců takovouto sílu, která dokázala vytvořit dva
klíny, které rozdělovaly ruské formace, jeden z klínů dosahoval až těsně k Prochorovce.
V noci z 11. 7. na 12. 7. dochází na ruské straně k dokončení přeskupování a posilování sil nutných k ofenzívě.
Generál Rotmistrov má k dispozici na 850 tanků a samohybných děl a chce zaútočit dříve než Němci, ale ve
4hod ráno dostává od Vatutina zprávu, že jednotky samostatného uskupení Kempf se daly do pohybu, prorazily
sovětskou obranu na jihu a jsou už asi 20km od Prochorovky. Rotmistrov proto vyčleňuje zálohy a posílá je okamžitě na jih.
12. 7. 1943, den osmý – jih; bitva u Prochorovky
Po rozednění generál Paul Haussner posílá do pohybu II. tankový sbor SS, vzápětí nato Rusové realizují protiútok
jednotek 5. gardové tankové armády a 5. gardové armády.
Bitva se odehrává i ve vzduchu (německé Me Bf 109 a ruské stroje z 2. a 17. letecké armády).
V 6.50 Němci vytlačují Rusy ze Storoženoje, Němci postupují dále z kóty 252,2 a střetávají se se sovětskými tanky T-34.
mapa č. 6
úsek bojiště v době trvání bitvy u Prochorovky;
rozhodnout měl Kempf, který útočí z jihovýchodu
- dále viz detailnější mapa č. 7 na str. 69
69
Tankové střety se odehrávaly ve stepní krajině, zbrázděné úžlabinami, sevřené na jedné straně řekou Psjol a na
druhé straně železničním náspem. Boje vzplály západně od Prochorovky, kde operovaly hlavní síly 5. gardové
tankové armády a na jižním směru od Prochorovky, kam už v noci dospěly vyčleněné zálohy.
Tankové sledy se do sebe vklínily za plné jízdy. Na malé ploše se smísilo obrovské množství tanků a samohybných děl a bojovaly proti sobě v nejtěsnější vzdálenosti. Tanky do sebe narážely, osádky sváděly boje muže proti
muži. V tancích po zásazích vybuchovala munice, věže tanků létaly desítky metrů. Celé bojiště zahalil hustý dým.
Tři hodiny trvala kupříkladu bitva 2 pluku pancéřových granátníků SS s formacemi dvou sovětských tankových
brigád z XXIX. tankového sboru, po ní následoval německý ústup.
Hodinu poté, co zaútočí další německé součásti, započne ruský dělostřelecký útok - signál, že začíná další část
ruské ofenzívy dle Vatutinova plánu. Po dělostřelbě nastupují Kaťuše, poté útok masy tanků a samohybných děl,
doprovázených výsadkáři z 9. gardové divize.
Nejzuřivější útoky jsou v úseku sovětského XXIX. tankového sboru. Dochází k prolomení německých pozic u Storoženoje, ostré boje jsou uvnitř osady a na svazích kóty 252,2.
Z velitelských stanovišť jsou vidět podobné scény – vlny sovětských tanků drtí prvosledové jednotky II. tankového sboru SS, 5. gardová tanková armáda vede útok po celé délce frontu proti II. tankovému sboru SS i proti pronikajícím divizím (19. a 7. tankové) III. tankového sboru z uskupení Kempf. Celkový charakter bojů je díky terénu
i postupnému nasazování tak obrovského množství sil velmi chaotický a nepřehledný.
Uprostřed odpoledne boje končí, obě strany jsou vyčerpány (tanková bitva u Prochorovky má pokračování až do
15. 7. 1943).
Sověti sice zásadně nepostoupili, ale znemožnili předním jednotkám II. tankového sboru SS proniknout do Prochorovky a rozbili hlavní údernou sílu německých tankových vojsk. I tak jsou ale Rusové pro další den ohrožováni divizí Totenkopf (121 tanků a samohybných děl) z II. tankového sboru SS
Rusové za jediný den bojů ztratí 200 tanků, Němci asi 100
Celkem se u Prochorovky střetlo asi kolem 1000 tanků a samohybných děl obou stran (pozn.: údaje se
v jednotlivých zdrojích dosti liší, uvádí se čísla 750, 1400, 1200).
Den, kdy se 4. německá tanková armáda pokoušela prolomit obranu a postoupit na Kursk a kdy se Rusové ubránili a zároveň začali hlavní ofenzivní úder (pokračoval pak 2 dny, kdy stále a stále napadli Němce) se vyznačoval
boji na dvou odlišných oblastech jižního oblouku:
1. směr:
XXXXVIII. tankový sbor a II. tankový sbor SS ze 4. tankové armády se utkal s vojáky 5. gardové tankové armády a 5.
gardové armády ve snaze dobýt Pprochorovku z jihozápadu.
XXXXVIII. tankový sbor ve směru na Obojaň chce zaútočit v synchronizaci s postupem II. tankového sboru SS na
Prochorovku. Von Knobelsdorff, velitel XXXXVIII. tankového sboru vychází z upevněných pozic, které získala jeho
tanková divize Grossdetschland jižně od Obojaně.
V té době ale Vatutin nařizuje 1. tankové armádě (Katukov) preventivní úder proti XXXXVIII. tankového sboru. Útok
je zahájen v 9.00
Rusové prolomili německou obranu, boje tu trvaly do pozdního odpoledne, postup Rusů o 12-15km. Tanková divize
Grossdeutschland se sice ubránila, celkově je ale německý postup XXXXVIII. tankového sboru zastaven.
2. směr:
III. tankový sbor z uskupení Kempf se utkává se 7. gardovou armádou a 69. armádou
III. tankový sbor (Breith) je v předvečer bitvy u Prochorovky víceméně úspěšný, brzy ráno zahajuje postup na sever
a jak víme, byli proti němu Rusové nuceni vyslat své zálohy. Německá 19. a 7. divize jsou vzdáleny od Prochorovky
asi 20km. Nakonec jsou zastaveni ve směru na Prochorovku, ale citelně oslabují 69. armádu (Krjučenkin)a ta žádá o
pomoc. Proto Vatutin a Rotmistrov posílá další zálohu 5. gardové tankové armády na jih. Zároveň útočí svými jednotkami na pravý bok postupujících jednotek III. tankového sboru, který postup zpomaluje a na konci dne mu chybí
do Prochorovky 15km, daří se mu dobýt pouze Ržavec.
70
noc z 12. 7. na 13. 7.
Obě strany musí zkonsolidovat síly a doplnit zásoby i lidi, nutná je výměna tanků.
Vatutin, Vasilevskij a Rotmistrov už ví o operaci Husky (vylodění Spojenců na Sicílii), ví také, že začala operace
Kutuzov na severu (útok na orelský výběžek), ale tady stále hrozí nebezpečí, které nelze podcenit. Proto je opět
celkově zesílena obrana, doplňuje se materiál a zásoby, přesunují jednotky.
mapa č. 7
bitva u Prochorovky
71
Von Manstein chce stále pokračovat v útoku i 13. 7., domnívá se, že hlavní ruské síly u Prochorovky rozdrtil, byť
4. tanková armáda postup zastavila a neprorazila. Tváří se. že je nutné tlak ještě chvíli udržovat a obrana se rozpadne. Je to špatný odhad nepřítele - Rusové jsou schopni přisunovat nové a nové zálohy, Němci už ne.
Samostatné uskupení Kempf dosáhlo jistých úspěchů, generál Kempf konsoliduje síly k dobytí Alexandrovky, pro
další postup na Prochorovku a ke spojení se 4. tankovou armádou.
Generál Hoth (4. tanková armáda) pro své jednotky vyhlašuje na následující den jen omezené cíle, tak, jak mu to
umožňuje reálný stav jeho jednotek.
13. 7. 1942, den devátý - jih; bitva u Prochorovky
Divize Totenkopf ze II. tankového sboru SS (Haussner) proráží úzký výběžek do sovětských pozic, ostatní divize
(Leibstandarte Adolf Hitler a Das Reich) opět útočí na Prochorovku (celkem asi 250 tanků a samohybných děl).
Rotmistrov přechází do protiútoku, který je směřován proti vojákům a tankům divize Totenkopf, Němci tedy
mění plány a zaútočí ostatními divizemi. S tím Rusové počítají, spouští přehradnou palbu a postup Němců je
zastaven. V odpoledních hodinách se stahují do výchozích pozic.
Von Manstein a Von Kluge (velitelé armádních uskupení Jih a Střed) odjíždějí tento den k Hitlerovi do Vlčího
doupěte (Wolfsschanze).
SEVER
12. 7. 1943, den osmý – sever; operace Kutuzov
Na základě vývoje situace a dle rozhodnutí Hlavního stanu byla spuštěna dlouho plánovaná operace Kututzov
v prostoru tzv. Orelského výběžku.
mapa č. 8
operace Kutuzov
72
3.30 Sovětské jednotky zahajují dělostřeleckou palba trvající 3hodiny. Ta má na Němce devastující účinek.
6.05 začíná útok útok obou frontů – Západního a Brjanského.
Západní front (Sokolovskij) - 200000 mužů, 750 tanků a samohybných děl, 4300 minometů a děl
Brjanský front (Popov) - 170000mužů, 350 tanků a samohybných děl)
V záloze je 3. gardová tanková armáda (generál Pavel Rybalko) – 700 tanků a samohybných dě)
2. tanková armáda – generál Rudolf Schmidt, ten je ale pro své postoje zatčen gestapem a velení přebírá generál
WalterModel.
Západní front je při svém nástupu na severní část výběžku úspěšný, prolamuje německou obranu až k druhé linii
německé obrany. Zastavuje je až německý protiútok.
Brjanský front nastupuje proti nejvýchodnější špici výběžku, kde je zakopán XXXV. armádní sbor (generál Lothar
Rendulic). Ten je na útok připraven a účinně se brání. Postup vojsk Brjanského frontu je pomalý a jsou nuceni
předčasně nasadit zálohy. Na konci dne se daří konečně prolomit první německé linie.
Při přesunech německých vojsk ještě odpoledních hodinách probíhají boje u Ponyri, Němci používají raketových
zbraní „Nebelwerfer“, Rusové jim odpovídají útokem Kaťuší.
13. 7. 1943 - operace Kutuzov
Západní front proráží další německé linie, na konci dne vytváří klín 15km široký a 23km hluboký
Brjanský front stále neúspěšný, je vydán rozkaz generálu Rybalkovi a jeho 3. gardové tankové armádě
k přesunu. Pro ohrožení ze vzduchu je transport možný jen v noci a tak přesun 3. gardové tankové armády trvá
dvě noci.
Generál Model je pověřen vedle 9. armády velením i 2. tankové armády. Dostává rozkaz zastavit ruskou ofenzivu u Orla a vrátit frontovou linii do původních pozic
14. 7. 1943 - operace Kutuzov
XXXV. armádní sbor (generál Lothar Rendulic) stále drží první linii své obrany proti jednotkám Brjanského frontu
15. 7. 1943 - operace Kutuzov
Začíná útok Středního frontu generála Rokossovského z jihu, z kurského výběžku. Model je nucen vytyčit ústupovou linii, kterou Hitler odmítá přijmout, ale nakonec po tlaku Von Klugeho souhlasí.
Brjanský front překonává první obrannou linii XXXV. armádního sboru.
19. 7. 1943 - operace Kutuzov
Útok Rybalkových vojsk (ze 700 tanků má 470 nových T-34) čelně na střed německé obrany XXXV. armádního
sboru. V 10.30 se daří průlom do hloubky 12km. Dalších pět dnů se snaží Rybalkovy tanky stálými útoky a střídáním směru prorazit, ale nedaří se.
22. 7. 1943 - operace Kutuzov
Generál Model stahuje 2. tankovou armádu. Tím začíná všeobecný ústup německých sil ze Sovětského svazu na
západ.
Němci ale dokáží využívat své dovednosti i techniku při obranných bojích. Orel tak byl osvobozen až 5. srpna,
Brjansk 18. srpna 1943.
13. 7. 1943 - operace Kutuzov
Západní front proráží další německé linie, na konci dne vytváří klín 15km široký a 23km hluboký
Brjanský front stále neúspěšný, je vydán rozkaz generálu Rybalkovi a jeho 3. gardové tankové armádě k přesunu. Pro ohrožení ze vzduchu je transport možný jen v noci a tak přesun 3. gardové tankové armády trvá dvě noci.
Generál Model je pověřen vedle 9. armády velením i 2. tankové armády. Dostává rozkaz zastavit ruskou ofenzivu u Orla a
73
vrátit frontovou linii do původních pozic
14. 7. 1943 - operace Kutuzov
XXXV. armádní sbor (generál Lothar Rendulic) stále drží první linii své obrany proti jednotkám Brjanského frontu
15. 7. 1943 - operace Kutuzov
Začíná útok Středního frontu generála Rokossovského z jihu, z kurského výběžku. Model je nucen vytyčit ústupovou linii, kterou Hitler odmítá přijmout, ale nakonec po tlaku Von Klugeho souhlasí.
Brjanský front překonává první obrannou linii XXXV. armádního sboru.
19. 7. 1943 - operace Kutuzov
Útok Rybalkových vojsk (ze 700 tanků má 470 nových T-34) čelně na střed německé obrany XXXV. armádního
sboru. V 10.30 se daří průlom do hloubky 12km. Dalších pět dnů se snaží Rybalkovy tanky stálými útoky a střídáním směru prorazit, ale nedaří se.
22. 7. 1943 - operace Kutuzov
Generál Model stahuje 2. tankovou armádu. Tím začíná všeobecný ústup německých sil ze Sovětského svazu na
západ.
Němci ale dokáží využívat své dovednosti i techniku při obranných bojích. Orel tak byl osvobozen až 5. srpna,
Brjansk 18. srpna 1943.
JIH
V týdnu od 5. do 13. 7. 1943 probíhaly na jižním úseku kurského oblouku boje, které se nesly ve znamení obrovských ztrát na lidech i materiálu, samotná povaha a urputnost bojů překvapuje Rusy i Němce.
14. 7. 1943, den devátý – jih
Von Manstein po návratu od Hitlera vyhlašuje další útočné akce.
XXXXVIII. tankový sbor počíná útočit na Obojaň a následně dva dny v útoku pokračuje. Rusové mají těžké ztráty
a jejich protiútoky se nedaří, přesto zůstává linie v podstatě stejná.
14. 7. – 15. 7. 1943, den devátý a desátý – jih
Němců dosahují díky svému tlaku a nasazení místní úspěchy, ale mezeru mezi samostatným uskupením Kempfem a 4. tankovou armádou generála Hotha nejde uzavřít.
16. 7. - 17. 7. 1943, den jedenáctý a dvanáctý - jih
Dojde k přebudování sovětské obrany a udržení úseku proti XXXXVIII. tankovému sboru, přístup ke Kursku zůstává pro Němce i nadála nepřekročitelný.
Von Manstein chce vytvořit souvislou frontovou linii u Prochorovky a plánuje spojit 4. tankovou armádu a samostatné uskupení Kempf.
III. tankový sbor (Kempf) útočí na sever, zároveň jsou podniknuty útoky II. tankového sboru SS s cílem spojit divizi Das Reich se III. tankovým sborem a zároveň zlikvidovat ruské síly v oblasti mezi oběma německými uskupeními.
I když 17. 7. Hitler svým rozkazem vyjímá II. tankový sbor SS ze 4. tankové armády pro připravovaný přesun do
západní Evropy, Němci tento den souvislou frontu jižně od Prochorovky utvořili.
V těchto dnech se ovšem formace 4. tankové armády a samostatného uskupení Kempf začínají stahovat
z frontové linie.
Pro Němce operace Citadela definitivně končí.
V souladu s celkovým operačním plánem pro letní ofenzívu mají Sověti naplánovanou v koordinaci s operací
Kutuzov operaci Rumjancev.
Operace Rumjancev je plánován už od dubna, její konkrétní podrobnosti jsou upřesněny během bitvy u Kurska.
I z tohoto důvodu je odložena až na srpen. Generál Georgij Konstantinovič Žukov se chce vyvarovat chyb, které
74
se u Kurska projevily. Požaduje skutečné dokončení přesunů vojsk i materiálu tak, aby mohl být útok veden
s patřičnou razancí, která je podpořena okamžitě dostupnými zálohami.
Je připraven útok armád Voroněžského a Stepního frontu, dále připraven Kalininský front na severu, na jihu pak
Jihozápadní a Jižní front.
3. 8. 1943 – zahájena operace Rumjancev
mapa č. 9
celkový přehled bitvy u Kurska včetně německých průniků a operace Kutuzov
75
Operace Rumjancev je zahájena 3. 8. 1943 v 5.00hod. Cílem je zničit 4. tankovou armádu a samostatné uskupení
Kempf, prolomit obranu a osadit Charkov.
24. 8. 1943 Charkov osvobozen, nicméně 4. tanková armáda a uskupení Kempf ústupem unikly zničení.
V září 1943 Rusové došli k Dněpru
6. 11. 1943 osvobozen Kyjev.
Závěr
Mezi dny 5. 7. – 11. 7. 1943 ztratila 9. armáda 21 000 mužů, na jihu byly ztráty 29 000 mužů (padlí), jen 4. tanková armáda přišla o 60% techniky. Němci ztrácejí 30 německých divizí, z toho 7 tankových.
Pro Němce byl Kursk krachem jejich útočného vedení války, tzv. Blitzkrigu. Po bitvě už Němci nebyli schopni
prorážet tankovými formacemi hluboké průniky, i přes své dokonalejší tanky a protitankové zbraně již nikdy
nedali dohromady tak velkou údernou sílu včetně živé síly a válečného materiálu k široce založeným útočným
operacím na rozsáhlém úseku fronty. A pokud je shromáždili (např. Ardeny), vždy za cenu ohrožení a oslabení
jiných frontových linií a s krátkodobým efektem.
Dle hodnocení Von Mansteina a tankového generála Hanse Guderiana byl pro Německo Kursk rozhodující porážkou.
Rusové v průběhu bitvy udělali řadu chyb, ale bylo jich méně než v předcházejícím období, a dokážou se z chyb
rychle poučovat. Podcenili síly 4. tankové armády i uskupení Kempf, sovětští velitelé mají tendence zahajovat
protiútoky příliš brzy, jejich následkem se sice nemohla projevit plná síla německého útoku, ale sovětský protiútok nebyl ve výsledku tak úspěšný a přinášel velké ztráty. Ty jsou pak celkově větší než německé, ale Němci prohrávají nemožností své ztráty plnohodnotně a zcela doplňovat, Rusové mají vždy dostatek záloh k odražení dalších a dalších německých útoků.
Žukov
Do budoucna si sovětští velitelé odnášejí tvrdě zaplacené poznatky o technice nasazování kombinovaných sil, o
důslednosti a dokončené připravenosti protiútoků. Stalin a Hlavní stan jim umožňuje více volnosti při rozhodování.
I přes pouhý součet ztrát, který je pro sovětskou stranu nepříznivý, je pro zásadní vyčerpání německých zdrojů bitva u Kurska považována za vítězství Rusů.
KONEC
76
Areál památníku bitvy u Prochorovky
Informace o pamětním areálu u Prochorovky nebyly v září 2012 na internetu dohledatelné ani na českých, ani na anglicky psaných odkazech. Teprve azbukou psaná hesla přinesla výsledek. Na linku
http://prohtur.narod2.ru/eks.html se nabízel text „Turistické objekty Prochorovského rajónu“ (Экскурсионные объекты Прохоровского района) a z něho byla vybrána a do češtiny přeložena
položka Objekty Státního vojensko-historického památkově chráněného území („Государственный
военно-исторический музей-заповедника Прохоровское поле“). Zde jsou výsledky:
Státní vojensko-historické památkově chráněné území
26. dubna 1995 byl prezidentem Ruské federace podepsán Výnos č. 414 o založení Státního vojensko-historického památkově chráněného území „Prochorovské pole“. K 50. výročí vítězství ve Velké
vlastenecké válce byl tento komplex na místě největší tankové bitvy odhalen. Jeho součástí jsou:
1
2
3
4
5
6
7
8
1
Chrám svatých apoštolů Petra a Pavla
Památník vítězství „Zvonice“
Muzeum bojové slávy „Třetí válečné pole Ruska“
Pamětní symbol „Posvátná vzpomínka padlým“
Sochařská kompozice „Vojákům padlým na Prochorovském poli“
Kulturně historické centrum „Třetí bojiště Ruska“
Stavba „Zvon svornosti tří bratrských národů“
Knihovna N. I. Ryžkova na „Prochorovském poli“
Chrám svatých apoštolů Petra a Pavla
Petropavlovský chrám a památník byl postaven v tradicích ruské pravoslavné architektury.
Představuje soustřednou stavbu typu „všichni pod zvony“, což znamená, že zvonice je vztyčena nad chrámem. Soustředná kompozice stavby a její značná výška (59 m) podtržená rovinatým charakterem okolní
krajiny vyjadřuje touhu směřování k nebi a snahu povznášet slávu obránců rodné země.
Chrám má jednu kopuli. Taková kompozice připomíná zažehnutou svíci. Zářící kupole je důležitým doplňkem výrazu chrámu, protože zlato
je symbolem nebeské slávy. Celkový výraz podtrhuje bělost stěn.
V pravoslaví má bílá barva svůj význam. Bílý šat si oblékají duchovní ve
svátek Převtělení Páně, je to barva k uctění památky čistých a šlechetných duší, barva štěstí těch, kteří dosáhli věčného života, protože obětovali svůj život za Vlast.
V interiéru zaujímají významné místo mramorové desky se jmény 8
000 vojáků, padlých v době bitvy na Prochorovském poli. Výzdoba
chrámu tvoří soubor, sdružující v sobě všechny prvky chrámových dekorací, aniž by přitom narušovala ikonopisná pravidla. Pamětní význam chrámu, jeho zasvěcení nejvyšším apoštolům Petrovi a Pavlovi a zároveň vítězství ve Velké vlastenecké válce, podmiňují charakter vnitřního prostoru.
2
Památník vítězství „Zvonice“
Památník vítězství „Zvonice“ stojí na území Státního vojensko-historického památkově chráněného
území „Prochorovské pole“, dva kilometry od osady Prochorovka. Je umístěn na kótě 252,2, tam, kde
se 12. července 1943 nacházelo epicentrum slavné tankové bitvy.
77
Je hlavním památníkem celého prochorovského areálu.
12.července1991 byl položen základní kámen, 3. května 1995 se
odehrálo slavnostní odhalení. Zvonici posvětil Patriarcha Moskevský a celé Rusi Aleksij II.
Nad Polem slávy se Zvonice zvedá jako čtyřhranný svícen
z bílého kamene do výšky 59 metrů. Korunuje jí pozlacená koule
- symbol slunce, historický symbol ruské moci. Nad koulí stojí
sedmimetrová zlacená postava Matky Boží, rozprostírající nad
Ruskem svůj žehnající vliv. Bohorodička světí svou pokrývkou
třetí válečné pole Ruska a chrání nás všechny před neštěstím a
pohromami. Když se díváme na památník z dálky, skulptura připomíná kříž. Symbolizuje spojení dvou témat: hrdinskovlasteneckého a pravoslavně-historického.
V horní části válce z bílého mramoru podepírajícího zlatou kouli,
svítí zlatem nápis ve staroslověnštině. Jde o slova z Písma svatého: „Více než rozdávat lásku vykoná, kdo duši svou odevzdá za
druhy své“.
Základnu válce obepíná zlacený vavřínový věnec, symbol nehynoucí slávy všech, kdo na tomto poli padli. Zvon bije každých 20
minut, třikrát za hodinu, aby svými údery připomínal tři slavná
válečná pole – Kulikovo, Borodino a Prochorovku.
Čtyři pylony Zvonice, sloužící jako opora klenby, personifikují 4 roky války a přiřazují k nim 24 reliéfů
(po šesti na každém pylonu) s mnohofigurálními kompozicemi, čítajícími 130 vyobrazení.
Na Památníku vítězství před námi sochař Vjačeslav Michajlovič Klykov rozvíjí v kameni ztvárněný život
národa, vycházející z klíčových událostí války: počátku, obrany a konečného vítězství.
3
Muzeum bojové slávy „Třetí válečné pole Ruska“
2. května 2010 bylo otevřeno muzeum „Třetí válečné pole Ruska“. Byla to významná událost nejen pro
Belgorodskou oblast, ale i pro celé Rusko. Do užívání byl předán muzejní komplex o výměře 5000 m 2.
Tvoří jednotný celek s Petropavlovským chrámem a s kulturněhistorickým centrem Třetí bitevní pole
Ruska – Prochorovské pole“. Architektonickou dominantu přitom tvoří chrám svatých apoštolů Petra a
Pavla.
V centru náměstí před muzeem je impozantní kompozice „Tankový boj pod Prochorovkou - taran.“
Symbolizuje hrdinství sovětských vojáků a - ačkoli v miniatuře, přesto dostatečně názorně - vyjadřuje
zápal a dravost, s jakou boje probíhaly. Za budovou muzea jsou fragmenty sovětských a německých
obranných opevnění, skládající se ze zákopů,
okopů, spojovacích chodeb, ramp pro zbraně,
krytů pro tanky a bunkru.
Muzeum - první sál: Expozice začíná oddělením zobrazujícím historii prochorovského
rajonu v předvečer války. Exponáty odkrývají
zvláštnosti počátečního období Velké vlastenecké války, které vycházely ze spravedlivého a
nezbytného postoje Sovětského Svazu, dovolávající se hlubokého národního cítění obyvatel.
Je ukázán strmý a tragický přerod mírového
života ve válečný.
Videofilm „Vpád“ (Вторжение) ukazuje rozsah
78
a krutost války1. Expozice také přibližuje atmosféru života na frontě v přestávkách mezi bojem. Zvláštní část je vymezena sekci nazvané
„Dopisy domů“, věnované tomuto fenoménu,
zdroji obnovujícímu fyzické i duševní síly vojáků Rudé armády.
Druhý sál: Tématem je začátek Kurské bitvy a
bojové akce 5. – 11. července. V expozici jsou
makety různorodé vojenské techniky a předměty, které patřily účastníkům bojů.
Třetí sál: 12. července vstoupila do boje 5.
gardová tanková armáda generálporučíka Pavla A. Rotmistrova. V komplexu „Rotmistrovův štáb“ je
poprvé vystaven původní nábytek z domu, kde bylo jeho velitelství, je zde i řada jeho osobních věcí.
Čtvrtý sál: Expozice vypovídá o významu prochorovské bitvy a o osudu jejích účastníků. Uprostřed
sálu je „tank vítězství“ – legendární Т-34, vzbuzující neustálý zájem návštěvníků. Podél stěn jsou vystaveny osobní věci účastníků bitvy, kteří dosáhli mimořádných úspěchů na poli vědy, techniky, průmyslu
a vojenského umění.
Pátý sál: Tématem je „Vítězství sovětského národa ve Velké vlastenecké válce“.
Ve druhém patře je umístěna expozice „Historie kraje“, přibližující důležité etapy vývoje od 7. století
až po současnost.
4
Pamětní symbol „Posvátná vzpomínka padlým“
Pamětní symbol je umístěn před vchodem do muzea. Na památku
padlých hrdinů zde bylo zapáleno 65 svíček na počest výročí Vítězství. Jsou umístěny na třípatrové pyramidě, kterou korunuje zobrazení ochránce vojáků Georgie Vítězného (Георгий Победоносец).
Unikátní technologie umožňuje regulovat
jas, barvu a intenzitu světel, která dávají
výsledný efekt hořícího plamene.
5
Sochařská kompozice „Vojákům padlým na Prochorovském poli“
Kompozice se nachází nedaleko muzea. Památník je zhotoven z bronzu, je
vysoký 7 metrů a sestává ze dvou figur vysokých 5 metrů a z desetitunového mramorového podstavce. Na podstavci je nápis „Vojákům padlým na
Prochorovském poli“. Skulptura představuje tankistu podepírajícího těžce
raněného pěšáka. V očích tankisty není jen zármutek. Jeho pohled je upřený vpřed, do budoucnosti a symbolizuje sílu ducha a nehynoucí vůli k vítězství.
6
Kulturně historické centrum „Třetí bojiště Ruska“
Centrum je jedním z nejlepších v regionu. Bylo otevřeno
3. května 1999. Je zde hotel s jednolůžkovými a dvoulůžkovými pokoji, sál pro 120 míst, bar, jídelna a reprezentační sál. Organizují se zde výstavy, folklórní slavnosti,
probíhají vlastenecká literární čtení „Prochorovské pole“,
prezentace a konference.
79
7
Stavba „Zvon svornosti tří bratrských národů“
Odhalení zvonu proběhlo 3. května 2000, krátce před 55. výročím Vítězství časově připadlo k dvoutisícímu výročí narození Krista. Slavnostního
ceremoniálu se zúčastnili prezidenti tří slovanských zemí: Ruska – Putin,
Ukrajiny – Kučma a Běloruska Lukašenko. Záměr realizovali architekti V.
V. Percev a V. A. Turčenko. Zvon nese téměř patnáctimetrová stavba ze
tří oblouků sestavených do kruhu a završených kupolí s pravoslavným
křížem.
Pod kopulí je „Zvon svornosti tří bratrských národů Ruska, Ukrajiny a Běloruska“. Po obvodu zvonu v jeho horní části jsou v církevním slovanském jazyce vepsána slova pravoslavného svatého Sergeje Radoněžského2: „Láskou a svorností budu spasen“. Na prostředním pásu jsou zobrazeny čtyři ikony: Svatá trojice Andreje Rubleva3 jako symbol trojjediného
boha; Sergej Radoněžský, symbol sjednocení ruské země a velikosti Ruska; kníže Vladimír 4 jako odkaz
duchovní a historické jednoty tří slovanských národů a významné role Kyjevské Rusi při vzniku ruské
státnosti, a nakonec ctihodná Jevfrosinija Polocká 5– symbol svátosti Běloruska.
8
Knihovna N. I. Ryžkova na „Prochorovském poli“
7. listopadu 1994 byla na zasedání Pečovatelského výboru „Prochorovské pole“ podpořena iniciativa I. I. Ryžkova
о vytvoření knihovny v domě u Petropavlovského chrámu. Základem sbírky se staly jeho osobní knihy, které se
rozhodl k tomuto účelu darovat. Pečovatelský výbor vyslovil souhlas s návrhem А. Lichanova, pojmenovat shromážděný knižní fond „Knihovna N. I. Ryžkova“ а obrátit
se na představitele duchovenstva a veřejnosti, knižní vydavatele, organizace a soukromé osoby s žádostí o doplnění knižní sbírky.
Slavnostního otevření se zúčastnil Patriarcha moskevský
a celé Rusi Alexej II a s ním řada významných osobností země i regionu. Knihovna disponovala dvěma
místnostmi o výměře 63m2.
V květnu 1999 knihovnu přemístili do nové budovy kulturněhistorického centra. Jednou z hlavních příčin byl stále rostoucí knižní fond. Nová knihovna disponuje prostorami, schopnými pojmout více než
100 tisíc exemplářů knih na ploše 1400m2.
Poznámky k textu:
1
Film toho názvu je 44 minutový střihový dokument režiséra Igora Rudometova, který lze shlédnout na
http://www.youtube.com/watch?v=uy7TKVhJpyE; To, co jsme v muzeu viděli my, byly určitě scény z třetího dílu
filmu Osvobození - Směr hlavního úderu. Že by tam byl ještě jiný kinosál?
2
Sergej Radoněžský, též Sergij Radoněžský či Sergej z Radoněže (3. května 1314 – 25. září 1392) byl ruský středověký
duchovní vůdce, jeden z nejuctívanějších pravoslavných svatých. Je považován za velkou osobnost ruských dějin,
kanonizován byl roku 1452.
3
Andrej Rublev, (někdy též Rubljov), rusky Андрей Рублёв, (1360? – 29. leden? 1430) je považován za nejvýznamnějšího malíře pravoslavných ikon a fresek ruského středověku.
4
Svatý Vladimír (958–960? – 15. července 1015 Berestovo u Kyjeva) byl jedním z nejvýznamnějším vládců Kyjevské
Rusi, v jejímž čele stál od roku 980 do 1015. Z jeho činů je nejznámější christianizace Rusi, díky níž byl později, pravděpodobně v polovině 13.století, prohlášen za světce.
5
Jevfrosinija Polockaja – nebeská patronka Bělorusů, jejíž památku ctí pravoslavná církev každoročně 5. června. Založila kláštery, které se staly centrem vzdělanosti v knížectví Polockém. Měla vliv na zlepšení vztahů mezi Polockým a
Kyjevským knížectvím. Zemřela během pouti do Jeruzaléma. Její kříž je obestřen stejným tajemstvím, jako existence
Jantarové komnaty.
80
Kyjevsko - pečerská lávra (Києво-Печерська Лавра)
Svato-Uspenská Kyjevo-pečerská lávra je považována za
duchovní a kulturní kolébku Slovanů. Ve své době to byl
největší klášter na území obývaném Slovany, proslulý svými lékaři, ikonopisci a písaři, knihovnou a knihami. V současnosti je lávra největším klášterním komplexem na
Ukrajině. Od roku 1990 je zařazena do seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO.
Vznikla jako jeskynní klášter. Její historie sahá do 11. století. Tehdy se mnich Antonij, který přišel z Athosu, usadil
v jeskyni, časem k němu začali lidé přicházet. Jeskyni začali rozšiřovat a vybudovali v ní podzemní chrám a cely
pro mnichy. Tyto jeskyně se dochovaly dodnes a jsou známé jako Vzdálené jeskyně.
Antonij, který byl zvyklý na samotu, odešel na sousední
horu, kde si vyhloubil novou jeskyni. Teď je toto místo
známé jako Blízké jeskyně.
V roce 1073 na vyvýšenině vedle jeskyní začala od velkého kamenného chrámu Zesnutí Boží Matky velká výstavba
kláštera s názvem Pečerský. Název je odvozený od jeskyní
(peščera), ve kterých původně žili mniši. Chrám postavili a
vyzdobili řečtí malíři ikon z Athosu. Na začátku 12. století udělil Patriarcha Konstantinopolský Kyjevopečerskému klášteru status lávry, který se dává jen těm nejznámějším a největším klášterům.
Lávra nejednou zažila invazi dobyvatelů: vpády Polovců, Tatarů, Mongolů. Přežila i zničující požár v
roce 1718, který poškodil všechny chrámy a stavby. Ve 20. letech 20. století klášter zrušili. Od roku
1942 do roku 1961 byl klášter v provozu, ale pak byl znovu uzavřen až do roku 1988.
Dnes je území Kyjevo-pečerské lávry rozděleno na dvě části: na Horní a Dolní lávru. Na území Horní
lávry se nachází Národní Kyjevo-pečerská historicko-kulturní rezervace, ve které najdete muzea, výstavní sály, knihovnu a také fungující chrám Zesnutí přesvaté Bohorodičky, refektář s chrámem svatého Antonije a Feodosia. Vedle něj se nachází Velká klášterní zvonice, která vyniká svou architekturou a
krásou. Z 12. století, kdy byl klášter založen, se dochoval Kostel nad branou svaté Trojice a mnoho dalších objektů, které jsou svou krásou a významem unikátní a mají vysokou historickou a kulturní hodnotu.
V Dolní lávře je fungující pravoslavný mužský klášter. Na jeho území se nachází cely konventu, hospodářské a obytné budovy, Kyjevská duchovní
akademie a seminář,
Blízké a Vzdálené jeskyně, několik kostelů,
mezi nimiž nalezněte
chrám Povýšení svatého kříže, který je umístěn nad vchodem do
Blízkých jeskyní, a kostel Narození přesvaté
Bohorodice u vchodu
do Vzdálených jeskyní.
81
Celkem se na území Kyjevo-pečerské lávry nachází 13
chrámů. Hlavním chrámem Kyjevo-pečerské lávry je
chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice. Od něho je odvozen úplný název kláštera Svato-Uspenská Kyjevopečerská lávra. Bohorodička ochránkyně, jakožto symbol ženského tvořícího principu, představovala nejdůležitější světonázor Slovanů. Během druhé světové války
byl chrám prakticky srovnán se zemí. Ale v roce 1999 byl
znovu celý obnoven. Předpokládá se, že má v současnosti podobu z roku 1729. V tomto roce byl totiž znovu
vystavěn z trosek, rozšířen a vyzdoben ve stylu ukrajinského baroka.
Do areálu Horního kláštera vede čtveřice bran: Západní
(Svatá brána s Kostelem nad branou Svaté Trojice), Severní (Ekonomická brána s Kostelem Všech Svatých),
Východní a Jižní (neboli Jeskynní brána). Hlavním vchodem do lavry je Svatá brána. Nad Svatou bránou se nachází Kostel Svaté Trojice, který je ze všech zachovalých
nejstarším a byl postaven ve 12. století Mikulášem Svatošou, pravnukem Jaroslava Moudrého.
Dalšími velice významnými chrámy lávry jsou kostel Proměnění Páně (Preobraženija Gospodňa) a Spása na Berestově, který je velice cennou architekturní a historickou památkou.
Blízko Uspenského chrámu se nachází chrám Na počest Antonia a Feodosija Pečerských s refektářem
(též se používá název Trapezni kostel). Stavba vznikla v letech 1893 -1895 a je spojená s klášterní jídelnou. Na východě s chrámem hraničí Kostel Zvěstování Panny Marie a na západě Dům představených
lavry nebo-li Kyjevských metropolitů. Nedaleko stojí nejvyšší a nejmajestátnější budova lávry - Velká
zvonice. Byla postavena mezi roky 1731-1745, na výšku měří 96,5 metru a tloušťka zdí v přízemí má
neuvěřitelných 8 metrů. Ve třetím podlaží budovy byly umístěny zvony, jejichž celková hmotnost byla
kolem 82 tun.
Na východ od Uspenského chrámu stojí tiskárna
Kyjevskopečerské lávry. Byla
zřízena známým vědcem a osvícencem Jelisejem Pleteneckým v
roce 1615. Prvním tištěným dílem byl Časoslov (1616-1617), sloužící jako učebnice pro
studium čtení a psaní.
Celkem zde bylo vydáno 100 tisíc výtisků různých publikací, pro které byla charakteristická
náročná výtvarná úprava, krásné tištěné písmo a originální rytiny.
http://www.capone-online.ru/ukraine_map_kievplan_lavra.html
82
1. Trojický kostel nad branou, svatá brána Lávry
24. Křížový chrám. Obchod Kyjevsko pečerské Lávry
2. Pevnostní zdi
25. Vchod do Blízké jeskyně
3. Věž svatého Ivana Kušnika
26. Zvonice na Blízkých jeskyních
4. Hodinová věž
27. Rotunda Debosketovy zdi
5. Оnufrievská věž
28. Annozačativský chrám
6. Malovaná věž
29. Kostelní lavice
7. Mikulášský nemocniční klášter
30. Kostel Narození Přesvaté Bohorodičky
8. Bývalé pokoje Mikulášského nemocničního kláštera
31. Zvonice na Vzdálených jeskyních
9. Bývalé zahrady starších (představených) kláštera
32. Rezidence metropolity Kyjevského a celé Ukrajiny
10. Dřívější ikonická dílna Lavry
33. Galerie do Blízkých jeskyní
11. Velká láverská zvonice
34. Galerie do Vzdálených jeskyní
12. Uspenský chrám
35. Kostel Vzkříšení Krista
13. Bývalý hospodářský sbor
36. Vchod do Vzdálených jeskyní přes Annozačativský chrám
14. Kostel Všech Svatých
37. Konferenční sál
15. Kostel Spasení na Berestovu
38. Hospodářská brána
16. Kovnirivský dům
39. Kostel Životodárného pramene
17. Tiskárna
40. Kyjevská teologická akademie a seminář
18. Dům představeného Lavry
41. Dům proslulých poutníků
19. Fontána, bývalý rumpál
42. Hotelové budovy
20. Pokoje metropolity
43. Studna sv. Antonína
21. Refektář (společná jídelna a modlitebna mnichů)
44. Колодязь sv. Fedosije
22. Kostel refektáře
45. Palomničiské oddělení Kyjevo-pečerské lávry
23. Jižní brána
http://www.capone-online.ru/ukraine_map_kievplan_lavra.html
83
Socha Matka Vlast
Monumentální socha „Matka Vlast“ (Родина Мать) se
nachází v ukrajinské metropoli Kyjevě na pravém břehu
Dněpru na vysokém pahorku. Socha se nachází v areálu
„Národního muzea historie 2. Světové války 1941-1945“.
V roce 1981, v Den Vítězství (9.5.), komplex otevřel generální tajemník Nejvyššího sovětu Komunistické strany Sovětského svazu Leonid Iljič Brežněv.
Všeobecné informace
Kovový skelet sochy je zhotoven z oceli ukované v Záporoží. Socha byla zkompletována (svařena) z jednotlivých bloků z nerezavějící oceli o váze 25-30 tun v kyjevské továrně „Pařížské komuny“ za pomoci a rad Vysoké školy elektrického svařování J. O. Patona.
Podle geodeticko-technických měření, prováděných každý
rok, bude monument Matka Vlast stát více než 150 let.
Podle plánů může socha vydržet i zemětřesení o síle 9
stupňů.
Dle slov průvodce muzea, na začátku nebyl zamýšlen památník jako symbol Vlasti, ale Vítězství. Název Matka Vlast
vešel do běžného podvědomí až po vybudování a v neposlední řadě také jako analogie s památníky
Vlasti v dalších městech SSSR (Volgogradě atd.).
Tvůrci a architekti sochy
Autor pomníku Matka Vlast v Stalingradu (dnes Volgograd) Jevgenij Bučetič
Po smrti Bučetiče projekt převzal ukrajinský sochař Vasilij Borodaj
Další tvůrci - Frid Sagojan a Vasilij Vinajkin a architekti Viktor Jelizarov, Georgij Kislyj a Nikolaj
Feščenko
Technické parametry a popis
Výška sochy Matka Vlast je 62 metrů
Celkový výška s podstavcem je 102 metrů
V jedné ruce socha drží 16-ti metrový meč o váze 9 tun, v druhé štít 13x8 metrů s erbem SSSR (váha
13 tun).
Všechny stavební materiály svařené dohromady váží 450 tun.
Sám skelet sochy je ukotven v hloubce 17,8 metrů od vchodu do muzea. V této hloubce ho drží betonový základ o průměru 34 metrů.
Národní pověst
Na začátku neměla ženská figura z nerezavějící oceli přiděleno oficiální jméno. Pojmenovali ji tedy „Vítězství“, protože „Matka Vlast“ už
stála ve Volgogradě a dvou matek jak známo
nebývá. Nicméně pohotoví Kyjevané brzy po
slavnostní ceremonii odhalení monumentu za
účasti L. I. Brežněva, pokřtili sochu jako Viktorii Petrovnu - podle slov Vítězství (lat. Viktoria) a po jménu a otčestvu ženy Leonida
Iljiče Brežněva Viktorii Petrovny.
Přeloženo z ru-wiki "Родина Мать"
84
Pevnost Přemyšl
Přemyšl leží v polské části Haliče, cca 5 kilometrů na
západ od ukrajinské hranice na řece San. Podle statistik z roku 2010 má město 66 200 obyvatel. Ve městě
s celou řadou kulturních památek je na první pohled
patrný průnik polského, ukrajinského, německého a
židovského kulturního vlivu.
Největší pozornost však upoutá „Pevnost Přemyšl“,
špičková stavba fortifikačního uměni z přelomu 19. a
20. stol., kterou vybudovala rakousko-uherská monarchie. Je třetím největším evropským opevněním po
Antverpách a Verdunu. Celková délka opevnění měří
45 km.
Opevněni se skládá ze dvou okruhů. Vnější okruh je
vzdálen 8 – 12 km od centra města a má 42 pevností. Za pozornost stojí zejména pevnosti „Fort Hurko“ vpravo
od silnice č. 28 nebo E 40 a také vlevo od této silnice pevnosti „Fort Borek“ a „Fort Sailssoglio“. Ty se nacházejí
v těsné blízkosti obce Siedliska před Přemyšlem.
Vnitřní pevnostní okruh ohraničuje samotné město a za vidění zde stojí zejména „Fort Překopaná“, „Fort Vinná hora“ nebo „Fort Lipovica“, případně „Fort Ostrov“.
Zatěžkávací zkouškou prošla „Pevnost Přemyšl“ v prvních dvou letech I. světové války. První obležení přišlo
hned na podzim 1914,
ruská vojska pak v březnu
1915 pevnost po čtyřměsíčním obléhaní obsadila.
Ale již v červnu téhož roku došlo ke znovudobytí
pevnosti. A do konce války již zůstala v rukou Rakouska- Uherska. V rámci
tzv. „karpatských bitev“
zde působila řada českých
vojáků a útvarů z českých
posádek (26. Litoměřická
střelecká divize, 21. Pražská střelecká divize)
Na začátku 2. světové
války, v září 1939, obléhali Němci pevnost 4 dny,
než ji po urputných bojích
dobyli za pomoci dělostřelectva a letectva. Centrum města pak na pravém, východním břehu Sanu, obsadila v souladu s paktem Ribbentrop–Molotov Rudá armáda. Rusové pak začali pevnost začleňovat do budované Molotovy linie.
Po napadení Sovětského Svazu zde Rusové víc než pět dní úporně vzdorovali německým útokům. Výsledkem
bylo zboření velké částí starého města dělostřelectvem.
Zůstaly zde i československé stopy. V létě 1939 tudy prošel z Krakova Český a slovenský vojenský legion, zajatý
pak v obci Rakowiec Rudou armádou a to v polovině září, rovněž v rámci realizace paktu Ribbentrop–Molotov.
V roce 1944 se v Přemyšlu soustřeďovali českoslovenští vojáci, aby pomohli Slovenskému národnímu povstání.
První československý armádní sbor, vedený generálem Ludvíkem Svobodou, odtud pak zamířil k Dukelskému
průsmyku.
85
86
VÝCHODNÍ FRONTA
2012
Východní fronta 2012
bří Filáčkové
Knižnice Background
svazek č. 10
pif studio ©2012
www.background.webnode.cz
87

Podobné dokumenty

Kniha - Evropský katalog trofejí

Kniha - Evropský katalog trofejí Ke kaţdé jednotlivé tabulce nebo přehledu jsou vţdy poskytnuty přehledné vysvětlivky a to rovněţ v několika světových jazycích takţe se naši myslivci nemusí obávat, ţe by jim toto rozsáhlé dílo neb...

Více

Konstruktér Rdultovskij

Konstruktér Rdultovskij Vychoval celou řadu uznávaných lektorů a konstruktérů v problematice munice a zapalovačů, jako byli např. N. N. Kondratjev, D. N. Višněvskij, M. F. Vasiljev či V. K. Ponomarev. Rdultovskij byl kons...

Více

Síly se vyrovnávají - Mgr. David Mikoláš

Síly se vyrovnávají - Mgr. David Mikoláš Itálie před přímým útokem na západní Evropu červenec 1943: britsko-kanadsko-americké síly i přes houževnatý odpor německých divizí obsazují Sicílii Mussolini v Itálii zbaven moci a internován na ho...

Více

2. světová válka 1939

2. světová válka 1939 nového materiálu. Večer 23. října zahájil útok obrovskou palebnou přípravou. Rommela, který se v této době nacházel v Německu, zastupoval na německém velitelství generál Stumme, který dostal infark...

Více

HISTORIA SCHOLASTICA

HISTORIA SCHOLASTICA v zavšiveném prostředí“. 1 Během prohlídky nemocných vězňů slyšeli kulometné salvy. Němci popravovali posledních 52 vězňů. Bylo mezi nimi 51 vlastenců z mládežnického odboje a jeden konfident gesta...

Více

Úložiště jaderného odpadu - Katedra energetických zařízení

Úložiště jaderného odpadu - Katedra energetických zařízení naložení kontejnerů v elektrárně, dopravu do úložiště, spuštění kontejnerů do sila a zápis informací o souboru odpadů • Produkce odpadů je přibližně 150 m3, což přestavuje 20 transportních cyklů (p...

Více