TYPOLOGIE STAVEB

Transkript

TYPOLOGIE STAVEB
TYPOLOGIE STAVEB
Venkovní sportoviště rekreačního charakteru
Vypracovali:
Tomáš Pospíšil
Tomáš Rollo
Legislativa:
Normy:
 ČSN EN 1176-1 Zařízení a povrch dětského hřiště - Část 1: Všeobecné
bezpečnostní požadavky a zkušební metody
 ČSN EN 1176-2 Zařízení a povrch dětského hřiště - Část 2: Další specifické
bezpečnostní požadavky a zkušební metody pro houpačky
 ČSN EN 1176-3 Zařízení a povrch dětského hřiště - Část 3: Další specifické
bezpečnostní požadavky a zkušební metody pro skluzavky
 ČSN EN 1176-4 Zařízení a povrch dětského hřiště - Část 4: Další specifické
bezpečnostní požadavky a zkušební metody pro lanovky
 ČSN EN 1176-5 Zařízení a povrch dětského hřiště - Část 5: Další specifické
bezpečnostní požadavky a zkušební metody pro kolotoče
 ČSN EN 1176-6 Zařízení a povrch dětského hřiště - Část 6: Další specifické
bezpečnostní požadavky a zkušební metody pro kolébačky
 ČSN EN 1176-10 Zařízení a povrch dětského hřiště - Část 10: Další specifické
bezpečnostní požadavky a zkušební metody pro zcela ohrazená dětská zařízení
 ČSN EN 1176-11 Zařízení a povrch dětského hřiště - Část 11: Další specifické
bezpečnostní požadavky a zkušební metody pro prostorové sítě
 ČSN EN 12572-1 Umělé lezecké stěny - Část 1: Bezpečnostní požadavky a
zkušební metody pro ULS s jisticími body
 ČSN EN 12572-2 Umělé lezecké stěny - Část 2: Bezpečnostní požadavky a
zkušební metody pro bouldrové stěny
 ČSN EN 12572-3 Umělé lezecké stěny - část 3: Bezpečnostní požadavky a
zkušební metody pro lezecké chyty
 ČSN EN 1270 Zařízení hracích ploch - Zařízení pro basketbal - Funkční a
bezpečnostní požadavky, zkušební metody

ČSN EN 1271 Zařízení hracích ploch - Zařízení pro volejbal - Funkční a
bezpečnostní požadavky, zkušební metody
 ČSN EN 14468-1 Stolní tenis - Část 1: Stoly na stolní tenis, funkční a
bezpečnostní požadavky, zkušební metody

ČSN EN 14468-2 Stolní tenis - Část 2: Sloupky pro příslušenství sítě Požadavky a zkušební metody
 ČSN EN 14837 Povrchy pro sportoviště - Stanovení odolnosti proti uklouznutí
 ČSN EN 14974 Vybavení pro uživatele kolečkových sportovních zařízení Bezpečnostní požadavky a zkušební metody
 ČSN EN 1509 Zařízení hracích ploch - Zařízení pro badminton - Funkční a
bezpečnostní požadavky, metody zkoušení

ČSN EN 1510 Zařízení hracích ploch - Zařízení pro tenis - Funkční a
2
bezpečnostní požadavky, zkušební metody

ČSN EN 1516 Povrchy pro sportoviště - Stanovení odolnosti proti stlačení
 ČSN EN 1517 Povrchy pro sportoviště - Stanovení odolnosti proti rázu

ČSN EN 15312 Víceúčelové sportovní zařízení s volným přístupem - Funkční
a bezpečnostní požadavky, zkušební metody

ČSN EN 15330-1 Povrchy pro sportoviště - Syntetická tráva a textilní povrchy
určené hlavně pro venkovní použití - Část 1: Specifikace pro syntetickou
trávu, povrchy pro fotbal, hokej, ragby, tenis a víceúčelová užívání
 ČSN EN 15330-2 Povrchy pro sportoviště - Syntetická tráva a textilní povrchy
určené hlavně pro venkovní použití - Část 2: Specifikace pro textilní povrchy
 ČSN EN 15567-1 Sportovní a rekreační zařízení - Lanové dráhy - Část 1:
Konstrukční a bezpečnostní požadavky
 ČSN EN 15567-2 Sportovní a rekreační zařízení - Lanové dráhy - Část 2:
Funkční požadavky
 ČSN EN 748 A1 Zařízení hracích ploch - Branky pro fotbal - Funkční a
bezpečnostní požadavky, zkušební metody
 ČSN EN 749 Zařízení hracích ploch - Branky pro házenou - Funkční a
bezpečnostní požadavky, zkušební metody
 ČSN EN 750 Zařízení hracích ploch - Branky pro pozemní hokej - Funkční a
bezpečnostní požadavky, zkušební metody
 ČSN EN 957 – 1 Stacionární tréninkové zařízení – Část 1 Základní
bezpečnostní požadavky a zkušební metody
 ČSN EN 957- 2 Stacionární tréninková zařízení – Část 2 Posilovací tréninková
zařízení, další specifické bezpečnostní požadavky a zkušební metody
 ČSN EN 957 – 4 Stacionární tréninkové zařízení – Část 4 Posilovací lavice,
další specifické bezpečnostní požadavky a zkušební metody
 ČSN EN 957 – 5 Stacionární tréninkové zařízení – Část 5 Posilovací
tréninkové rotopedy, další specifické bezpečnostní požadavky a zkušební
metody
 ČSN EN 957 – 6 Stacionární tréninkové zařízení – Část 6 Běžecké trenažéry,
další specifické bezpečnostní požadavky a zkušební metody
 ČSN EN 957 – 7 Stacionární tréninkové zařízení – Část 7 Veslovací trenažéry,
další specifické bezpečnostní požadavky a zkušební metody
 ČSN EN 957 – 8 Stacionární tréninkové zařízení – Část 8 Šlapadla, simulátory
schodů a stoupadla – Další specifické bezpečnostní požadavky a zkušební
metody
 ČSN EN 957-9 Stacionární tréninková zařízení - Část 9: Eliptická tréninková
zařízení, další specifické bezpečnostní požadavky a zkušební metody
 ČSN EN 957-10 Stacionární tréninková zařízení - Část 10: Cvičební jízdní
kola s pevným kolem nebo bez otočného kola, další specifické bezpečnostní
3
požadavky a zkušební metody
Rozdělení norem dle účelu zařízení
V provozovaných zařízeních je bezpečný provoz ověřen na základě následujících technických
specifikací.
4
5
6
VŠEOBECNÉ BEZPEČNOSTNĚ TECHNICKÉ POŽADAVKY
SPORTOVNÍCH HŘIŠŤ
Bezpečnost sportovních hřišť se řídí normou ČSN EN 15 312. Tato norma platí pro
volně přístupná multifunkční venkovní sportovní zařízení, která jsou vázána na určité
místo, obvykle se zařízeními pro badminton, basketbal, fotbal, házenou, hokej, tenis,
stolní tenis, volejbal a pro multifunkční sportovní zóny, a to pro veřejné užívání hlavně
dětmi a mladistvými, buď samostatně, nebo společně. Vztahuje se na prvky a zařízení,
která nejsou určena pro děti mladší než 36 měsíců.
Materiály by měly být vybírány a zabezpečeny tak, aby stabilita zařízení
vyhotoveného z těchto materiálů nebyla omezena před další provedenou údržbářskou
kontrolou. Dřevěná zařízení musí být vyrobena z beztřískového dřeva. Povrchy zařízení
z ostatních materiálů (např. skleněné vlákno) musí být netříštivé. Drsné povrchy by
neměly představovat žádné nebezpečí úrazu. Z hlediska konstrukční pevnosti zařízení
musí být pevné, stabilní a kotvené.
Přenosné zařízení musí být zajištěno proti převrácení. Na každém dostupném dílu
zařízení jsou nepřípustné přečnívající hřebíky, volně čnějící dráty, konce lan nebo hroty
a díly s ostrými hranami. Sleduje se odstup a zabezpečení přečnívajících částí.
Vyčnívající šroubové závity na každém dílu přístupného zařízení musejí být trvale
přikryty. Zařízení musí být konstruována tak, aby žádný otvor nepředstavoval ohrožení
pastí pro hlavu nebo krk, ani v pohybu hlavou směrem dopředu ani v pohybu nohama
dopředu. Ani u sportovních zařízení nesmí dojít k rizikům zachycení hlavy, krku, části
těla, ošacení apod. Prostor v zařízení, na zařízení nebo 15 okolo zařízení, kde se může
vyskytnout uživatel, nesmí obsahovat překážky, které uživatel neočekává, nebo které by
mohly vést ke zraněním v případě, že do nich uživatel narazí. Příklady pro očekávané
překážky, např. Nepravidelně umístěné tyče (které mohou být odstranitelné, aby se
umožnil vstup invalidním vozíkům), jsou touto normou vyloučeny.
Spojovací součásti musí být zajištěny tak, aby se nemohly samovolně uvolnit, kromě
případu, kdy tak jsou úmyslně konstruovány. A spojovací součásti musí být zajištěny
tak, aby nemohly být uvolněny bez použití nářadí. Opotřebované součásti nebo takové
součásti, u kterých je během životnosti zařízení plánovaná obnova, např. ložisko, musí
být vyměnitelné. Vyměnitelné díly by měly být zajištěny proti neoprávněnému zásahu a
neměly by vyžadovat údržbu. Vyskytující se maziva by neměly zařízení znečistit nebo
zamezit jeho bezpečnému užívání.
Drátěná lana musí být vyhotovena z pozinkovaných drátů nebo z drátů odolných
proti korozi. Přístupné spony drátěného lana, jehož konce závitu přečnívají více než 8
mm, smí být použity pouze mimo hrací plochu nebo musí být zakryty vhodnými
prostředky. Stahovadla musí mít dvě uzavřená oka a musí být vyrobena z materiálu
odolného proti korozi. Musí být zajištěna proti rozmotání bez použití nářadí. Řetězy
mají limitované velikosti ok článků. Základy musí být konstruovány tak, aby kvůli nim
nevzniklo žádné nebezpečí (rozpojení, náraz). Mělo by být zajištěno, aby se základy
vlivem koroze neuvolnily.
7
 Zařízení pro basketbal
Volný prostor a koncová linie hracího pole. Různé druhy konstrukcí mají požadavky
na bezpečné zabudování, zajištění stability, volný prostor a koncovou linii hracího pole.
Konstrukce nesmí vykazovat rizika zachycení, musí být značena výrobním i
bezpečnostním štítkem. Deska i koš se síťkou nesmí vykazovat žádná rizika.
 Brány
8
Branky mohou být samostatné, nebo součástí oplocení i kombinované s
basketbalem, součástí vstupu/výstupu na hřiště. Konstrukce musí být pevné, nesmí
vykazovat rizika zachycení, musí být zajištěna proti převrácení. Pokud jsou branky
přenosné, je dostatečné, pokud jsou např. řetězy se zámkem připoutány k pevné části
oplocení. Branky musí být zajištěné i v parkovací poloze. Branka je opatřena
výrobním a bezpečnostním štítkem.
 Ostatní prvky a části zařízení
Pokud se použijí multifunkční sítě a multifunkční sloupy (např. pro tenis,
volejbal), musí splňovat minimálně požadavky specifické normy EN 1271. Pokud
budou v zařízení umístěny stoly pro stolní tenis, musí tyto být pevně spojeny se zemí
a zajištěny proti posunutí pomocí vlastní váhy nebo pomocí ukotvení. Stoly pro stolní
tenis instalované podle návodů výrobce musí bez posunutí nebo překlopení odolávat
normou určené horizontální síle. Na běžecké ovály a dráhy jsou normou stanoveny
specifické kvalitativní požadavky, specifikace pro rovinky a zatáčky atd. Požadavky
na doskočiště (např. skok do dálky) zahrnují naplnění pískem po okraj; obrubníky
doporučujeme pryžové, je-li to možné, umístěné tak, že osa obrubníku je totožná s
prodlouženou osou rozběhové dráhy. Doskočiště nesmí vykazovat rizika úrazu.
Hrazdy, žebřiny, šplhací stěny v areálech sportovních zařízení musí být vybaveny
dopadovými plochami k utlumení nárazu. Tyto dopadové plochy se zhotovují dle
požadavků ČSN EN 1176.
Ohraničení multifunkčního sportovního zařízení musí mít výšku minimálně
0,9 m. Při výšce nad 1 m musí být ohraničení utvořeno tak, aby to nesvádělo
uživatele k tomu, aby se na něj položil nebo posadil, popř. Pokud je opatřeno
plnícími elementy, aby se na ohraničení vyšplhal.
9
UMĚLÉ LEZECKÉ STĚNY
Umělá lezecká stěna má imitovat přírodní prostředí a výrobci používají k dosažení
tohoto efektu různé materiály. Při použití moderních laminátových struktur jsou výsledky
na pohled neuvěřitelné. Stěna má bohatou členitost, z převisů visí krápníky, po kolmých
stěnách „se plazí hadi“. Taková stěna bude určitě silným lákadlem pro všechny, budou se
snažit dolézt „alespoň na ten krápník“. Je otázkou, zda je taková stěna vhodná i pro
trvalejší práci se skupinou.
Cesty a lezecké profily se dříve či později olezou a
možnosti změny spočívají pouze v neustálé a pracné přestavbě lezeckých cest. Naproti
tomu jednoduché profily s velkou plochou a malou členitostí přímo vybízejí ke cvičením
a hrám. Na takové stěně lze hromadně zaměstnávat stejnými úkoly celou skupinu.
Můžeme poměrně rychle měnit tvary stěny přišroubováním dodatečných umělých
struktur.
Pokud se rozhodneme věnovat se lezeckým aktivitám ve školách, největší uplatnění
najde bouldrovací stěna, na níž je možné lézt bez jištění a případný pád ztlumí matrace
pod stěnou. Bouldrovací stěna by měla být dostatečně široká (alespoň 7-8 metrů) a
nemusí být ani příliš vysoká (stačí 2,5-3 metry). Při volbě stěny je vhodné použít
jednoho sklonu. Záleží na cílově skupině budoucích lezců. Nejuniverzálnější je kolmá,
případně mírně položená stěna. Lze ovšem zvolit i mírně převislý profil. Střídání
různých sklonů stěny na úzkém prostoru může být atraktivní, ale limitující pro hromadné
využití stěny při cvičení a hrách. Lezení v zájmových kroužcích, kde se budeme chtít
věnovat aktivitám s lanem, má rovněž své specifické požadavky. Opět je nejvíce
využitelná jednoduchá, dostatečně široká stěna s položeným, kolmým nebo mírně
převislým sklonem.
Velmi se přimlouváme za vybudování koutů a hran. Lezení v koutu odtlačováním je
jakousi protiváhou stereotypního lezení přitahováním a je dobrým koordinačním
cvičením. Stejně tak lze využívat komínové lezení. Kouty a hrany jsou vhodné k nácviku
vyvádění cest, ke zlepšení techniky a usnadňují lezení i pohybově méně nadaným
jedincům.
 Stavba, normy a kontrola stěny
Stavba lezecké stěny není jednoduchou záležitostí. Nejlepší je svěřit ji odborné firmě,
která má zkušenosti s designem. Zkušení odborníci poradí, jak stěnu situovat do
vymezeného prostoru, a upozorní na klady a zápory jednotlivých profilů budoucí stěny.
Lezecké stěny můžeme rozdělit do několika skupin. Nejmenší stěny jsou součástí
dětských hřišť, kde většinou slouží jako nástupní část, po níž následuje sklouznutí nebo
přechod lávky. Většina stěn pro dětská hřiště je vyrobená z laminátu nebo z foliované
překližky. V některých případech se jedná o samostatně stojící věž nebo bránu, které lze
s úspěchem oblézat různými směry.
Boulderingové stěny (bouldrovky) nalezneme jako součásti školních tělocvičen, ale
také jako samostatná lezecká centra. Ve školním prostředí mohou společně s dalším
nářadím vytvořit poměrně zajímavé překážkové okruhy. Maximální výška školních
boulderingových stěn je 3 metry. Komerční a tréninkové boulderingové stěny jsou o něco
málo vyšší (cca 4 metry), ale plošně by mohly konkurovat „velkým stěnám“.
Rozmanitost profilů a množství lezeckých chytů je základem dobré komerční
10
boulderingové stěny.
Stěny pro lezení s lanem, které jsou součástí školních tělocvičen, mají obvykle
menší rozměry. Musí umožnit nácvik základních lezeckých dovedností. Stěny jsou
charakteristické menší výškou. Nutností je položený a kolmý profil, který je nejlepší pro
nácvik prvních lezeckých kroků. Stejně jako boulderingové stěny je vhodné situovat
umístění stěny k žebřinám nebo šplhadlům, tak aby bylo možné vytvořit zajímavé
překážkové okruhy.
Velké stěny v lezeckých centrech jsou charakteristické množstvím profilů s různými
sklony, od položených ploten až po střechovité převisy. Nutností jsou kolmé nebo
převislé hrany, kouty, komíny. Pro všechny lezecké skupiny jsou tyto profily zajímavým
zpestřením někdy monotónního „stěnového“ lezení. Stěny vyrobené z jednoduchého
opláštění z překližky s laminátovými doplňky poskytují mnoho možností pro fantazii
stavitelů cest. Kombinace profilů překližkových a laminátových je zajímavá, protože
změna profilů nutí lezce ke změně stylu lezení.
Poslední skupinou jsou stěny pro soutěže v lezení. Tak, jak jsou rozděleny lezecké
soutěže, jsou rozdílné i stěny. Stěny pro lezení na obtížnost dosahují výšky až 18 metrů,
jsou výrazně převislé a šířka profilů je alespoň 2,5 metrů. Na těchto stěnách jsou
postaveny pouze cesty pro jednotlivá kola soutěží. Pro bouldering jsou stěny tak, aby na
jednom profilu byla vytyčena jedna cesta. Stěny pro lezení na rychlost jsou mírně
převislé a dosahují výšky cca 12-15 metrů. Jednoduchý profil musí umožnit postavení
dvou stejných lezeckých cest. Každá lezecká stěna je vyrobena z dvou základních
součástí – nosné konstrukce a opláštění.
 Konstrukce
Dřevěné konstrukce se používají na stavbu jednotlivých stěn. Nevýhodou je
problematičnost vytvoření zaoblených profilů. Další možností tvorby nosné konstrukce
je svařovaná konstrukce z jacklových profilů umožňují vytvoření zaoblení. Někteří
výrobci vytvářejí z jacklových profilů příhradové nosníky v kombinaci s dřevěnými
hranoly. Šroubovaná konstrukce z perforovaných L-profilů představuje klasickou
konstrukci. Stavba je velmi pracná a s omezenou možností vytvoření zaoblených profilů.
 Opláštění
Opláštění je jakousi tváří lezecké stěny. V Čechách se můžeme setkat s mnoha
materiálovými variantami. Ne všechny použité materiály jsou však pro tvorbu opláštění
vhodné.
Opláštění z dřevoštěpových desek označovaných jako OSB je cenově příznivé a
poskytuje dostačující mechanické vlastnosti. OSB desky představují vhodný materiál
pro boulderingové stěny nebo kolmé profily. Nevýhodou je špatná přilnavost
povrchového nátěru.
Překližkové opláštění představuje klasické a velmi kvalitní řešení. Cena je o něco málo
vyšší než u OSB desek. Nejčastěji používaná tloušťka desek je 18 nebo 22 mm.
Laminátové opláštění lezce na první pohled vždy zaujme. Mnohdy velmi dokonale
imituje skalní terén. Výraznou nevýhodou je neměnnost struktury a po určité době je
11
zřetelné opotřebení. Pořizovací cena je výrazně vyšší než u opláštění z překližky.
Stavba lezeckých stěn se řídí evropskými normami CE EN 12 572. Velmi důležité je
umístění postupového jištění na lezeckých profilech. Jištění na lezecké stěně se umísťuje
dle sklonu lezeckého profilu. V souladu s normou je nutné umístit první postupové
jištění maximálně 3,10 metrů nad zemí. Dále se postupuje podle vzorce d = (h+2)/5, kde
d je vzdálenost nového jištění v metrech a h je výška posledního jištění v metrech. V
případě posledního jištění ve 4 metrech by mělo být další jištění umístěno ve výšce
(4+2)/5 = 1,2 metrů nad posledním jištěním, tedy ve výšce maximálně 5,2 metrů nad
zemí. Je potřeba si uvědomit, že v převislých profilech bude vzdálenost mezi jištěním
delší než v kolmém profilu, pokud osazujeme jištění podle stejného klíče.
V případě lezení ve stropě, který je 3 metry nad zemí, nesmí být vzdálenost mezi
jištěními větší než 1 metr, aby nedošlo k pádu na zem. Výrobce je povinen předat
provozovatelům stěny statistický posudek, výrobní štítek a pokyny k provozování.
Doporučujeme, aby autorizovaná firma každoročně zkontrolovala kvalitu ukotvení
konstrukce stěny, ukotvení postupového a vratného jištění, popř. prověřila rozmístění
jistících prvků.
12
13
VENKOVNÍ POSILOVNY/FITNESS A DĚTSKÁ HŘIŠTĚ
PN-EN 1176:2009
Tento základní předpis obsahuje především všeobecné konstrukční požadavky,
které mají zamezit, aby nedocházelo na hřišti a jeho zařízení k možnosti vzniku míst, ve
kterých by mohlo nastat stlačení, střih a zachycení hrajících si dětí – ať už celého těla,
jeho jednotlivých částí nebo i oblečení.
Norma dále stanoví povinnost identifikace hřiště, které musí obsahovat:
1. jméno a adresu výrobce nebo autorizovaného zástupce,
2. označení zařízení a roku jeho výroby,
3. značku základní úrovně a
4. číslo a datum evropské normy ČSN EN 1176.
ČSN EN 1176-1 Zařízení dětských hřišť – Část 1: Všeobecné bezpečnostní
požadavky a zkušební metody
- materiály:






-
musí být zpracovány po řemeslné stránce odborně
nesmí být použity materiály způsobující vznícení povrchu
části z řeziva musí být navrženy tak, aby dešťová voda mohla volně
odtékat
kovové části musí být odolné povětrnostním vlivům
musí být splněny požadavky na plasty vyztužené sklem
syntetické materiály mají být odolné ultrafialovému záření
nesmí být použity nebezpečné látky (Směrnice 76/769/EEC), které
obsahují např. azbest, olovo, formaldehyd, dehtové silice, napuštěné
karbolem a polychlorované bifenyly(PCB)
konstrukce a výroba
soudržnost konstrukce zařízení, včetně stability
přístupnost pro dospělé
ochrana proti pádu
pohyblivé části
ochrana proti zachycení
zóny (stanovení zón)
prostředky přístupu, spoje
14
-
součásti podléhající opotřebení
lana, řetězy, základy
Informace dodané výrobcem/dodavatelem:





všeobecné informace o výrobku
předběžné informace
informace o montáži
informace o kontrole a údržbě
značení
ČSN EN 1176 část 2 – 6
Dále jsou obsahem uvedené normy požadavky a zkušební metody pro jednotlivá
zařízení typická pro dětská hřiště – houpačky, skluzavky, lanové dráhy, kolotoče,
kolébačky aj.:

Houpačky – za houpačku je považováno mobilní zařízení, kde hmotnost uživatele je
nesena čepem nebo kloubovým spojem. Norma doporučuje oddělit houpačky
věkových kategorií. Sedla houpaček na jednom nosníku by přitom měla být určena
pouze pro jednu věkovou kategorii.

Skluzavky – skluzavkou se rozumí jeden nebo více nakloněných povrchů po jejichž
dráze se uživatel klouže. U skluzavek je důležité, aby nedocházelo k zachytávání
oděvu. Startovací, kluzná a dojezdová část jsou normou přesně definovány na
základě jednotlivých typů skluzavek.

Lanové dráhy – pevné lanovky pro děti jsou zařízení, na kterých se děti pohybují
podél lana na základě gravitační síly. Výrobce musí u každé lanovky uvést mimo jiné
přípustný sklon svahu, maximální a minimální prověšení lana či pokyny pro
udržování a kontroly částí konstrukce, včetně kritických míst.

Kolotoče – norma se týká kolotočů s průměrem větším jak 0,5 m určených pro stálou
instalaci a otáčejících se kolem své svislé osy s maximálním sklonem 5°.
Bezpečnostní parametry povolují maximální výšku volného pádu 1000 mm
v jakémkoliv místě, volný prostor po stranách kolotoče musí být alespoň 2000 mm a
rychlost kolotoče nesmí být vyšší než 5 m/s;

Kolébačky – vahadlová houpačka neboli kolébačka je trvale instalované zařízení na
podpěře, které je uváděno do pohybu uživatelem. Kolébačka musí být opatřena
stupačkami a držadlem pro každé sedadlo.

Zcela ohrazená dětská zařízení – specifika konstrukcí ohrazených zařízení jako
jsou východy a únikové cesty, nápisy, osvětlení či odolnost proti zapálení.

Prostorové sítě určené k trvalé instalaci a užívané pouze dětmi. U prostorových sítí
musí být řešena ochrana proti propadnutí sítí a možným zranění. Také u nich nelze
opomenout velikost ok v trojrozměrném uspořádání rovinných sítí.
15
ČSN EN 1176 část 7 (a ČSN EN 1177:2009)
Norma ČSN EN 1176:2009 také obsahuje náležitosti a pokyny pro zřizování,
kontrolu, údržbu a provoz dětských hřišť.
Druhý důležitý předpis Norma ČSN EN 1177:2009 stanoví, že povrch hřiště musí
být opatřen měkkými materiály, jako je písek, pryž, drť z kůry, dřevní štěpky apod.
Povinnosti provozovatele či majitele
Provozovatelem dětského hřiště je právnická nebo fyzická osoba, která na svěřeném
pozemku hřiště provozuje, ve většině případů je to příslušná obec či město. Majitelem je
právnická nebo fyzická osoba vlastnící dětské hřiště.
Ze zákona musí majitelé a provozovatelé plnit celou řadu povinností – zajistit
pravidelnou údržbu, odstranit závady, ohrožující bezpečnost dětí, provádět kontrolu
hřišť, vést jejich dokumentaci a pečovat nejenom o jednotlivá zařízení, ale také zajistit
bezpečné prvky na celém prostranství hřiště včetně dopadových ploch.
Pravidelná údržba – majitel nebo provozovatel hřiště musí vypracovat, zavést a
realizovat odpovídající rozvrh běžné údržby. Ten by měl být sestaven s ohledem na
místní podmínky a návod výrobce. V rozvrhu musí být uveden rozsah údržby a musí
z něj být jasné, jak postupovat při případné havárii.
Pro zachování bezpečnosti a funkčnosti herních zařízení a ploch hřišť musí být do
běžné údržby zahrnuta následující preventivní opatření: utažení upevňovacích prvků;
přetření a opětovná úprava povrchů; údržba všech povrchů tlumících nárazy; promazání
ložisek; označení vybavení za účelem indikace výšky náplně sypkého materiálů; čistění;
odstranění skleněných střepů a jiných úlomků či znečisťujících příměsí; obnovení sypké
náplně na její správnou úroveň a údržba volných ploch.
Odstranění závad ohrožujících bezpečnost – pokud nelze závadu odstranit
bezprostředně, je nutné zajistit poškozené zařízení proti použití až do okamžiku
odstranění závady. Jedná se i o nápravu již instalovaných hracích prvků, které jsou
v rozporu s citovanými normami.
Kontroly hřišť musí být zajištěna a prováděna ve stanoveném rozsahu – rozlišují se
tři typy kontrol – běžná vizuální, provozní a roční hlavní kontrola.

Běžná vizuální kontrola umožňuje rozeznat nápadné zdroje nebezpečí, které
mohou být způsobeny vandalizmem, používáním nebo povětrnostními
podmínkami. Jedná se např. o nebezpečí v podobě zlomených součástí nebo
rozbitých lahví. Pokud je hřiště velmi často používáno nebo je rizikové z důvodu
vandalizmu, měla by být taková kontrola prováděná denně. Její četnost vyplývá
i z pokynů výrobce.

Provozní kontrola je podrobnější prohlídkou, která je zaměřená na kontrolu
funkce a stability zařízení, především z důvodu opotřebení herního zařízení a
povrchu. Provozní kontrola se provádí podle návodu výrobce v rozmezí jednoho
až tří měsíců.
16

Roční hlavní kontrola je prováděna v intervalu, který nepřesahuje 12 měsíců.
Hlavním účelem této kontroly je zjištění celkové úrovně bezpečnosti herního
zařízení, základů a povrchů. Zvláštní pozornost je třeba věnovat součástem
utěsněným na celou dobu jejich životnosti. Roční hlavní kontrolu může provádět
jen oprávněná osoba, v souladu s pokyny výrobce.
Dokumentace hřiště musí být řádně vedena a má zahrnovat: návody k obsluze, je-li
to nutné; návody ke kontrole a údržbě; certifikát o kontrole a zkoušení, v případě
potřeby; záznamy provozovatele, které představují veškeré uskutečněné činnosti v rámci
hřiště.
Na dětském hřišti pak musí být umístěna informace o kontaktu pro případ úrazu
nebo pro nahlášení závažných poškození zařízení. Nesmí chybět ani postupy pro
případy úrazů, požárů a jiných mimořádných událostí a plán prevence úrazu.
17
SOUVISEJÍCÍ LEGISLATIVA
1) BEZPEČNOST
Zákon č. 22/1997 Sb.
- o technických požadavcích na výrobky
 způsob stanovování technických požadavků na výrobky, které by mohly
ve zvýšené míře ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo
životní prostředí
 práva a povinnosti osob, které takové uvádějí na trh nebo distribuují
 práva a povinnosti autorizovaných osob
Nařízení vlády č. 173/1997 Sb.
- kterým se stanoví vybrané výrobky k posuzování shody (novelizace - NV č. 329/2002
Sb.)
-
Stanovené výrobky jsou výrobky, které jsou uvedeny v příloze č. 1 a 2
k NV 173
Požadavky na zařízení dětských hřišť jsou uvedeny v položce č. 7 z přílohy
č. 2 - prostředky lidové zábavy
2) HYGIENA
Zákon č.258/2000 Sb.
O ochraně veřejného zdraví a změně některých souvisejících předpisů
§13 - provozovatel venkovní hrací plochy (plocha pro hry a sport dětí a mladistvých,
která byla k tomuto účelu kolaudována) je povinen zajistit, aby písek užívaný ke hrám
dětí v pískovištích nebyl mikrobiálně, chemicky a parazitárně znečištěn nad hygienické
limity upravené prováděcím předpisem (vyhláška MZ č. 135/2004 Sb.)
Vyhláška č. 135/2004 Sb.
Kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity
písku v pískovištích venkovních hracích ploch
- Hygienické limity pro vybrané indikátory mikrobiologického a
parazitologického znečištění
- Hygienické limity vybraných ukazatelů chemického znečištění
 limity vybraných chemických prvků
 limity vybraných polycyklických aromatických uhlovodíků
18
-
Péče o pískoviště v návaznosti na leg. předpisy:
 provádění preventivní údržby písku
 pravidelný úklid pískoviště + překopání, prosívání příp. propaření
písku. Pro písek je nevhodná chemická dezinfekce pískoviště (nelze
zabránit požití písku dítětem)
 zdravotní nezávadnost písku – doklad kompetentní laboratoře o
obsahu látek v rozsahu přílohy 10 vyhlášky 135/2004 Sb.
 snížení rizik kontaminace
o zakrytí pískoviště vhodným materiálem
o pravidelná výměna písku
 opatření při zjištění závad písku
o vyřazení pískoviště z provozu až do okamžiku odstranění
závad (výměna písku nebo dekontaminace)
19
PŘÍKLAD VENKOVNÍ POSILOVNY
- Firma WORKOUT CLUB se řídila dle certifikátů normami:
ČSN EN 1176-1
ČSN EN 1176-7
20
21
22
MOŽNÉ POVRCHY
Umělá tráva SILK 35
Umelá tráva ROYAL XL
Štěpka
Kačírek
Písek
23
ZDROJE
http://www.horolezeckametodika.cz/ (Str. 2 – 3)
http://www.overenehriste.cz/ (Str. 4 – 9)
Kniha: Lezeme a šplháme - 68 her a cvičení (Str. 10 – 13)
http://www.dvs.cz/
http://www.itczlin.cz/cz/ (Str. 14 – 19)
5. http://workoutclub.cz/ (Str. 20 – 23)
1.
2.
3.
4.
24