Vaj e chi 5774 - Kde se necháš pohřbít?

11. tevet 5774 / 14. prosinec 2013
Kde se necháš pohřbít?
Vajechi / A žil
Bere’šit / 1. Mojžíšova (Genesis) 47:28-50:26
Melachim Alef / 1. Královská 2:1-12
Kejfa Alef / 1. Petr 1:1-9
Bere’šit (Genesis) {47:27} Jisrael se však usadil v zemi
Micrajim, v zemi Gošen, získali ji do držení a velmi se
rozplodili a množili. {47:28} Jaakov žil v zemi Micrajim
sedmnáct let, a dnů let Jaakovova života bylo sto čtyřicet
sedm let. {47:29} Když se přiblížily dny Jisraelovy smrti,
zavolal svého syna Josefa a řekl mu: „Jestliže jsem nalezl
milost v tvých očích, vlož, prosím, svou ruku pod má
bedra a prokaž mi skutek lásky a pravdy, prosím,
nepohřbívej mne v Micrajim! {47:30} Chci ležet se svými
otci, pohřbi mne do jejich hrobu!“, a on pravil: „Učiním
dle tvého slova.“ (Rabín Efraim Sidon)
Při čtení výše uvedených slov mě napadla otázka: Proč
JA‘AKOV (Jákob) tolik lpěl na tom, aby byl pohřben
na tomtéž místě jako jeho otcové? Že by snad v MICRAJIM
(Egyptě) nebylo dost pohřebišť? A pokud pohřebišť bylo dost
a byli v nich běžně pohřbíváni ostatní JISRA’ELIM
(Izraelité), proč nedal přednost tomu, aby byl pochován mezi
nimi? A měli bychom si vůbec dělat dopředu nějaké starosti
s tím, na jakém místě nakonec budeme uloženi do hrobu?
Cožpak tomu není tak, že po smrti naše duše a náš duch
nadobro opouští tělo, aby tyto složky nás vystoupaly zpět
k Otci do nebe? Myslím, že nemůže být žádných pochyb
o tom, že ve skutečnosti, alespoň co se vzkříšení týče, příliš
nezáleží na tom, kde přesně je kdo pohřben. Vždyť HA-ŠEM
(doslova „to Jméno“, Hospodin) není nijak omezen v tom,
aby při vzkříšení znovu spojil naše tělo s duší a duchem, ať už
naše těla skončila kdekoliv. V Písmu se přece praví, že během
vzkříšení dokonce i moře vydá své mrtvé. A tak i ti, kdo
zemřeli na moři, budou vzkříšeni a znovu spojeni se svou duší
a duchem jako každý jiný, kdo zemřel na souši.
Tak proč tedy Ja‘akov zavazuje svého syna Josefa přísahou,
že ho nepohřbí v Micrajim, ale odveze jeho tělo k pochování
mezi jeho praotce? Možná je tomu tak proto, že Ja‘akov
dostal zaslíbení, že zdědí zemi, v níž jsou jeho otcové
pochovaní, a získá ji do svého držení. Protože nyní umíral a
toto zaslíbení ještě nedošlo svého naplnění, rozhodl se, že
svou víru v uskutečnění tohoto slibu vyjádří tím, že své
ostatky nechá přemístit ke svým otcům, což samo o sobě jistě
není až tak špatný nápad.
Možná však, že Ja‘akov jenom nechtěl být pochovaný mezi
vyznavači jiných bohů. Obyvatelé Micrajim totiž běžně
uctívali modly. Proto možná Ja‘akov dal jen přednost tomu,
aby jeho ostatky byly uloženy u ostatků jeho otců, o nichž
bylo známo, že uctívali jediného pravého Boha a věrně mu
sloužili celý život tím, že dodržovali jeho MICVOT
(přikázání). Má ale vůbec nějaký význam, abychom se tím
zabývali? Myslím, že ano! Přinejmenším je zřejmé, že to
přemístění ostatků mělo svůj význam. Vždyť později i
samotný Josef zavázal své potomky k témuž. I Josef udělal
vše proto, aby zavázal BENEJ JISRA’EL (členy izraelské
pospolitosti) přísahou, že při východu z Micrajim do EREC
(země) Jisra’el vynesou jeho kosti ven, což se i stalo.
Snad vás nijak nevyvedu z míry, když se přiznám, že jsem se
už i já sám začal vážně zaobírat otázkou toho, kde budu
nakonec pohřben. Pravda je totiž taková, že ani já ani moje
žena nemůžeme být pohřbeni tam, kde spočívají ostatky
naších předků. Nicméně již jsme učinili jisté právní kroky
k tomu, aby po smrti byly naše ostatky uloženy tam, kde leží
ostatky mesiánských věřících. Jak už jsem v předešlých
řádcích nastínil, zatím sice nechápu plný význam a dosah
našeho rozhodnutí, jedno však vím jistě: Je to něco, co si
opravdu přejeme.
Ješa‘jahu (Izaiáš) „... {66:17} A ti, kteří se posvěcují a
očišťují k modloslužbě v zahradách, jeden druhého tam
následujíce, jedlíci vepřů, hmyzu a myší společně vezmou
svůj konec,“ toť výrok Hospodinův. (Rabín Efraim Sidon)
Ješa‘jahu (Izaiáš) ... {65:4} vysedávají v hrobech, nocují
v tajemných skrýších, jedí maso z vepřů a ve svých
nádobách mají polévku ze závadných věcí. {65:5} Říkají:
„Jdi si po svém, nepřistupuj ke mně, jsem pro tebe svatý.“
Tito jsou v mých chřípích kouřem, ohněm, který po celé
dny plane. {65:6} Hle, je to přede mnou zapsáno: „Nebudu
zticha, dokud neodplatím. Do klína jim odplatím ... (Český
ekumenický překlad)
Asi teď v myslích přemítáte o tom, proč zde uvádím zrovna
tyto úryvky. Ony totiž mohou zdánlivě vypadat tak, jako by
nijak nesouvisely s tím, o čem jsem zde zatím psal. Jenže věc
se má tak, že ta souvislost tam je a není nijak zanedbatelná!
Křesťanské církve dnes všeobecně nevedou lidi k poslušnosti
Tóře (TORA = doslova „řád, učení, ukazatel, zákon, souhrn
pravidel“, v našem případě označení pro Pět knih
Mojžíšových), natož pak k dodržování předpisů ohledně toho,
co je a co není KOŠER (doslova „povoleno“, určeno k jídlu).
Křesťané proto běžně jedí vepřové a ostatní pokrmy, které
jsou pro Pána ohavností. Ve výše uvedených větách nám však
ha-Šem sděluje, jaký bude konec těch, kdo tak činí. Nesnažte
se nyní sami sebe omlouvat tím, že budete namítat tvrzením,
že ha-Šem v těchto větách mluvil pouze k lidu Jisra’ele,
protože tomu tak není. Všichni věřící, ať už to jsou Židé nebo
ne-Židé, byli svým spasením naroubováni do kmene téhož
stromu, jehož kořeny jsou tvořeny praotci lidu Jisra’ele.
Věřící z řad ne-Židů, kteří uvěřili, že JEŠUA (doslova „Spása,
Spasení, Záchrana“, Ježíš) je MAŠIACH (doslova
„Pomazaný“, Kristus) a uznali jej za svého Pána, se stávají
součástí společenství Jisra’ele a tím pádem se učení Tóry
vztahuje také na ně.
Co se tím snažím říct? Nic složitého! Pro mě osobně je
představa o pohřbení mých ostatků na křesťanském nebo
světském hřbitově totéž, co pro Ja‘akova představa o tom, že
by mohl být pohřben v Micrajim. Co tedy s tím? Předně
pro ty, co žijí v Kanadě nebo Spojených státech amerických,
mám zprávu, že je mnoho mesiánských společenství, které
mají své vlastní hřbitovy, a to naše je jedním z nich. Pokud
na tom člověku dostatečně záleží, pak v případě, že nežije
nikde poblíž mesiánského židovského hřbitova, není až tak
obtížné, aby si pro případ svého úmrtí předem sjednal převoz
na toto místo. Pokud je mi známo, v Evropě prozatím sice
není ani jeden mesiánský židovský hřbitov, nicméně pokud si
to člověk může dovolit, pak má ještě možnost, aby se nechal
pohřbít přímo v erec Jisra’el. A pokud se nepletu, v Jisra’eli
jsou rovněž místa, kde pohřbívají i ne-Židy. Nejpodstatnější
ovšem je, aby v otázce vlastního pohřbu měl každý jasno
především sám v sobě. Je totiž docela klidně možné, že se
zcela pletu, a že na tom, kde budou naše ostatky uloženy,
nakonec zase až tak moc záležet nebude!
Baruch ha-Šem („Pochválen buď Hospodin“)!
Rabi Ya‘acov Farber
Zdroj: http://cmy.on.ca/2013/12/where-will-you-be-buried-vayechi/
Překlad: Jaldej ha-Derech, http://www.derech.cz/