Rajhrad - Klastorskalka

Komentáře

Transkript

Rajhrad - Klastorskalka
Pane, prichádzame na toto
posvätné miesto poznačené
životom svätých pustovníkov sv. Svorada-Andreja
a sv. Beňadika, aby sme sa cez
ich život priblížili k Tebe
a mohli Ťa nasledovať
v každodennom živote.
Pohľad na ich život nám prináša
päťkostolský biskup Maurus,
ktorý svätcov poznal a píše
v 11. storočí o nich:
„Akou skrúšenosťou srdca
a trýznením tela seba tu sužoval
(Svorad). Čo som z rozprávania
jeho učeníka blahoslaveného Beňadika, ktorý s ním žil
v spoločenstve, počul, rozhodol
som sa predložiť niekoľkými
slovami. Ja, Maurus, teraz
z Božej milosti biskup, vtedy
však chlapec, žiak, som toho
dobrého muža videl, ale aký bol
spôsob jeho života, poznal som
nie z videnia, ale z počutia. Keď
teda do nášho kláštora, zasväteného ku cti blahoslaveného
biskupa Martina, už spomínaný
mních Benedikt často chodieval,
mne to, čo nasleduje, o jeho
ctihodnom živote rozprával.“
Veríme, že Panna Mária je najkrajším
a najvznešenejším Božím stvorením. Mária
má jedinečnú a najvyššiu dôstojnosť preto,
lebo je Božou Matkou. Krásnu a správnu úctu
k Matke Božej želám a vyprosujem všetkým
čitateľom. Nech každý podľa vlastných darov
napreduje po ceste viery, ktorá vzbudzuje
nádej a je činná v obetavej láske.
Mons. Marián Chovanec
banskobystrický diecézny
biskup
Aj my, chceme spolu s ním – cez
pobožnosť krížovej cesty – hlbšie preniknúť do ich života, a tak
viac porozumieť našej životnej
ceste a vo väčšej miere patriť
Tebe Pane.
Mons. Viliam Judák
nitriansky diecézny biskup
Skalka v roku 1783
ISBN 978-80-971776-4-5
euroregion
BÍLÉ - BIELE
KARPATY
By Benedictine Journeys II
ydejme se
na benediktinskou cestu II
Vydejme se na pouť s benediktiny skrze staletí až po dnešní dny
a při tom si všímejme výrazné a nikterak a ničím nepřekryté nebo dokonce
smazatelné tzv. benediktinské stopy nejenom v historii, nýbrž i kultuře, ve
střední Evropě.
Taktéž v kalendářním roce 2013 pokračovala vzájemná spolupráce Benediktinského opatství sv. Petra a Pavla v Rajhradě, které oslavilo 200.
výročí povýšení, z rozhodnutí rakouského císaře Františka I., na samostatné opatství, s Benediktinským opatstvím na starobylé Skalce u Trenčína.
Spolupráci úspěšně zastřešily v projektu „Benediktinskými cestami“ v roce
2011 NEINVESTIČNÍ FOND BEŇADIK z Trenčína a NADACE ORA ET LABORA
z Rajhradu.
Pilotní projekt ukázal správnost rozvoje starobylých benediktinských tradicí ve středoevropském prostoru, rozvoj duchovního, kulturního i historického dědictví v obou místech. Důkazem užitečnosti přeshraniční spolupráce je rozvoj obou klášterů.
V Rajhradě byla zdárně završena další, avšak zdaleka ne poslední, etapa
obnovy kláštera do někdejší krásy (podařilo se zrekonstruovat část prelatury s letním refektářem), na Skalce probíhá archeologický průzkum a obnova stavebních prvků klášterní stavby. K oběma aktivitám přispěla značnou
mírou účast mládeže z obou regionů, která přinesla potřebu nejen se opět
setkávat, obnovovat vztahy a staletí budované bratrství mezi našimi národy, ale také znalost jazyku na obou stranách politiky vytvořené hranice.
Opravit staré a notně zchátralé zdi, popřípadě propadlé a zatékající střechy,
4
Let‘s hit the road with Benedictines through the
centuries until present-day and let‘s see the significant traces of Benedictines, which are visible not
only in history, but also in the culture of Central Europe.
Mutual cooperation of Benedictine Monastery Rajhrad and Benedictine
Monastery Skalka upon Trenčín continued also in 2013. The collaboration
of those monasteries has successfully started in a project „Benedictine
Journeys“ in 2011, which was supported by Beňadik non-investment
fund in Trenčín and Ora et Labora foundation in Rajhrad.
The pilot project proved the right heading of the development of the ancient Benedictine tradition in Central Europe, common development of
spiritual, culture-historical heritage in both locations. The proof of the
usefulness of this cross-border cooperation is the development of both
monasteries.
In Rajhrad the restoration of the monastery continued successfully and
part of the prelature with the summer refectory was reconstructed. On
Skalka the archaeological survey and restoration of monastic elements of
the building is taking place. Both activities in these regions are supported
by many young participants, who brought there the need not only to meet
again, renew relationships and centuries-old brotherhood between our
people, but also to bring our languages together again.
To rebuild old and dilapidated walls or sunken and leaking roofs is not
easy, but possible, due to the many benefactors and enthusiasts. Far more
important and more difficult is to return the life filled with the living God
into these places. In this context, certainly not only me is very saddened
that the newly formed Slovak Benedictine Community did not choose
Skalka as the site of his monastic apostolate.
není nikterak lehké, ale nikoli nereálné, a to díky mnohým dobrodincům
a nadšencům. Daleko důležitější a o poznání těžší je do těchto zdí, o což
se snažíme jak v Rajhradě, tak na Skalce, především vrátit život, který
by je opětovně naplnil teplem radostného setkávání lidí s živým Bohem.
V této souvislosti bezesporu nejenom mne velmi rmoutí, že nově se tvořící
benediktinská komunita na Slovensku si nevybrala, ač o to místní velice
stáli, jako místo svého mnišského apoštolátu právě Skalku.
Je však více než povzbudivé, že stále častěji k nám přicházejí nebo přijíždějí, někdy i opakovaně, lidé nejrůznějšího charakteru (hosté, poutníci, turisté, umělci, náhodní kolemjdoucí) a to je jak pro Rajhrad, tak pro Skalku
jako „místa setkávání“, která navíc velmi pozvolně stále povstávají z duchovních i materiálních trosek, velmi nadějné.
Potřeba setkávání našla odezvu na obou stranách hranice a přináší kýžené ovoce v mnohých společných aktivitách oslovující zejména mladé lidi
z řad věřících i nevěřících a pokračuje projektem „Benediktinskými cestami
II“, jehož výsledkem je právě tato publikace, kterou vám nyní s dovolením
předkládáme. Jedná se o společné kolektivní dílo, které má široké veřejnosti představit nejenom velký duchovní, historický a kulturní potenciál obou
nikterak bezvýznamných kulturních památek, ale také možnost nevšedního turistického i sportovního prožitku.
Ať je nám všem seznámení s bohatou historií i současností výrazné „benediktinské stopy“ stálou výzvou k novým počátkům ve vašem vlastním
životě. Vy všichni, kteří na Skalku nebo do Rajhradu zavítáte, obdivujte nejenom romantickou krásu těchto míst, ale zároveň, prosím, neopomeňte
obohatit svou duši, vyprosit si toliko potřebné požehnání a načerpat sílu
pro další dny vašeho pozemského putování.
However, it is more than encouraging that more and more people come
to Rajhrad and Skalka repeatedly, for all kinds of reason (guests, pilgrims,
tourists, artists, accidental passers-by) and the monasteries are becoming
meeting points for many men. The need to meet was echoed on both sides
of the border and brings us the project „Benedictine Journeys II“, which
results in this publication. It is a common collective work that presents to
general public a great spiritual, historical and cultural potential of both
monasteries plus the possibility of an unusual tourist and sports experience.
Let the rich history and present significant „traces of the Benedictines“ be
for us a challenge to new beginnings in your own life. All of you who visit
Skalka or Rajhradu, admire not only the romantic beauty of these places,
but at the same time be sure to enrich your soul and gain strength for the
next days of your earthly pilgrimage.
P. Augustin Ladislav Gazda OSB
Prior – Administrator
Benedictine Monastery of Sts. Peter and Paul in Rajhrad
P. Augustin Ladislav Gazda OSB
Aktivity na kláštoroch
/ Activities
Veľká Skalka – oltár kláštornej kaplnky zničený
v r. 1972 / Veľká Skalka – The chapel 1972
6
převor – administrátor
Benediktinské opatství sv. Petra a Pavla v Rajhradě
Veľká Skalka – kláštorná kaplnka obnovená po roku
1989 / Veľká Skalka – The chapel 1989
Aktivity na kláštoroch
/ Activities
Rajhrad – zničené priestory kláštora
/Rajhrad – The monastery before reconstruction
Rajhrad – priestory po rekonštrukcii v roku 2012
/ Rajhrad – The monastery after reconstruction
7
„
Nitriansky biskup Karol
Kmeťko a pápežský
protonotár Andrej
Hlinka v roku 1924 na
Skalke. (V roku 1924
nitriansky biskup
vyhlásil celý areál
Skalky za slovenské
pútnické miesto
s významom, aký majú
Lurdy vo Francúzsku.)
Vystavme pomník našej cirkevno-národnej slobody! Obnovme
chrám našich slovenských patrónov, sv. Andreja a Beňadika s misijným ústavom pre celé Slovensko! Položme základ našej lepšej
budúcnosti!
Malá Skalka v roku
1910
Malá Skalka v roku
1924
(Citát z výzvy prvých slovenských biskupov v Nitre z roku 1921 na obnovu starobylej Skalky. Zdroj: www.klastorskalka.sk)
Pri jej 90. výročí zarezonovala znovu. Osobnosti z cirkevného, kultúrneho, verejného, podnikateľského a umeleckého života v regióne Trenčín,
ale aj na celom Slovensku a v zahraničí prijali počas slávnostnej svätej
omše na Malej Skalke 20. februára 2011 novú výzvu na obnovu najstaršieho pútnického miesta na Slovensku.
V tom istom čase vznikol z iniciatívy nitrianskeho biskupa Mons. Viliama
Judáka a početných osobností trenčianskeho regiónu i z celého Slovenska Neinvestičný fond Beňadik, ktorého hlavným poslaním je obnova
a rozvoj starobylej Skalky.
V septembri 2011 sa N. F. prihlásil k VI. výzve TSK mikroprojektom cezhraničnej spolupráce pod názvom Benediktínskymi cestami, ktorého
poslaním je vybudovať na Skalke náučný chodník a u nášho partnera
v Rajhrade prispieť k obnove starobylého kláštora.
/ Nitra Bishop Karol
Kmeťko at Skalka 1924
Beňadik non-investment fund has arisen from initiation of Nitra´s bishop
Mons. Viliam Judák as well as populous characters of Trenčín region in
2011. Its main aim is restoration and development of ancient Skalka upon
Trenčín, the oldest pilgrimage place in Slovakia.
Ora et Labora foundation has been established by Rajhrad municipality
in 1995 and its activities focuses on preservaton and utilization of Benedictine Monastery Rajhrad, the oldest monastery in Moravia. The name of
the foundation revers to monastic programme of the Benedictines „pray
and work“.
Rajhrad 1930
Náš partner NADACE ORA ET LABORA z moravského Rajhradu prijal našu
výzvu na spoluprácu a takto sa nám predstavil: Objekt kláštera Rajhrad
je nemovitou památkou. Její záchranu podporuje NADACE ORA ET LABORA založena Městem Rajhrad v březnu 1995 a zapsána u Krajského
soudu v Brně pod č. N 4 v nadačním rejstříku. Nese název podle řeholního
programu benediktinů – MODLI SE A PRACUJ.
Své působení zahájila posláním:
• záchrana a využití nemovité kulturnní památky – benediktinského
kláštera, zdejšího barokního skvostu, který je nejstarším klášterem na
Moravě, představeným podle posledního projektu slavného architekta
J. B. Santiniho-Aichla.
8
Kláštor Rajhrad
9
• záchrana kulturní památky – knihovního fondu a mobiliáře historické
klášterní knihovny.
Nadace úzce spolupracuje s vlastníkem – Benediktinským opatstvím,
a spolu s Městem Rajhrad pomáhá získávat prostředky na realizaci
oprav. Působí pouze dobrovolným úsilím svých členů a nemá žádné zaměstnance. Od roku 1995 nadace shromáždila více než 7 milionů korun
od drobných dárců, od fyzických a právnických osob. Značná část obnovy
byla financována z dotací a grantů. Také díky projektu Evropského fondu
regionálního rozvoje – Společně bez hranic – Benediktinskými cestami
jsme přispěli k obnově kláštera díky výměně studentů v dvou letních táborech. Součástí projektu byla také kulturní a duchovní výměna.
Věřící z Rajhradu navštívili poutní místo Skalka s jeho klášterem, Pěvecký sbor PIARISIMO Piaristického gymnázia Dr. Jozefa Braneckého navštívil Rajhrad dvakrát s pásmem světských i duchovních písní, a to v r. 2012
při příležitosti 964. výročí založení benediktinského kláštera a v rámci
poutě ke sv. Petru a Pavlovi v r. 2014.
• www.rajhrad.cz/oraetlabora/
• mail: [email protected]
Along the Benedictine Ways
In 2014 it will be exactly 1 180 years since the first ruler from Slovakia,
Prince Pribina, got baptized, in 834. It was not, however, the beginning but
the continuation of the Benedictines’ efforts to implement the Christian
teaching among the Slavic ethnic groups on the north of the Danube River.
The very first Christians in this area were the Christian legionaries recruited from the Roman troops of Emperor Marcus Aurelius. Between the years
172 and 180, they were fighting on the north of the limes romanum, close
to modern-day Trenčín, against the Germanic tribe of Quads.
Since the ancient times, there had been two lines of the Amber Road in
the river´s Váh and Moravia valleys. It was an ancient trade route leading
from the Baltic Sea to the Mediterranean Sea and to oriental countries,
used by Roman, Byzantine, Arabic and Frankish merchants. They were
joined on their travels by the first Christian missionaries – the Benedictines, men in black cowls who were referred to as the cultural ploughmen
of medieval Europe.
Benediktínski pustovníci sv. Andrej-Svorad
a Beňadik vyobrazení
na oltári
a na bočných stenách
kostola na Malej Skalke
/ Benedictine pilgrims
Sts. Andrew-Svorad
(left) and Benedict
(right) at Malá Skalka
o stopách benediktínov
V roku 2014 uplynie presne 1 180 rokov odvtedy, ako sa nechal pokrstiť prvý panovník z územia Slovenska – knieža Pribina v roku 834. Nebol
to však začiatok, ale pokračovanie benediktínskeho úsilia pri zvestovaní
kresťanského učenia u slovanských etník na sever od rieky Dunaj. Avšak
úplne prvými kresťanmi na tomto území boli kresťanskí legionári v rímskom vojsku cisára Marca Aurélia, ktorí bojovali proti Kvádom severne od
limes romanum, niekde pri Trenčíne v rokoch 172–180.
Údoliami riek Váhu a Moravy viedli od staroveku dve vetvy významnej Jantárovej cesty, ktorá bola prirodzenou spojnicou medzi pobrežím Baltického
mora a krajinami Stredozemného mora a Orientu. Tieto cesty radi využívali
rímski, byzantskí, arabskí, franskí obchodníci. Spolu s nimi, po tých istých
cestách, prechádzali, ale aj zostávali, prví franskí kresťanskí misionári-benediktíni. Muži v čiernych habitoch, prezývaní aj kultúrni oráči stredovekej
Európy.
10
Najstaršia kaplnka
v benediktínskej časti
kláštora na Veľkej
Skalke / The chapel at
Veľká Skalka
Benedictines
This religious order contributed the most to the preservation of the ancient culture, erudition and economic development in the Middle Ages. Regula Benedicti, or Humble
Regulations for Beginners, compiled in the 6th century for
11
Sv. Benedikt z Nursie
/ St. Benedict of
Nursia / Zdroj: Internet,
Wikipédia
Rub a líce medaily
sv. Benedikta / The
medal of st. Benedict
12
enediktíni (Ordo Sancti Benedicti, OSB)
Tento mníšsky rád sa zaslúžil najväčšou mierou o zachovanie starovekej vzdelanosti, ekonomiky a kultúry, a ich prenos do stredovekej spoločnosti. Regule Benedicti, alebo Skromné pravidlá pre začiatočníkov, ktoré
sv. Benedikt z Nursie zaviedol v polovici 6. storočia pre kláštor v Monte
Cassine, presadil o tristo rokov neskôr v celej kresťanskej Európe sv. Benedikt z Aniane. Základným pravidlom, ktoré odlišovalo benediktínskych
mníchov od ostatných, bola pokora vo všetkom – v jedení, pití, spánku,
v plnení povinností, a súčasne aj bezvýhradná poslušnosť voči nadriadeným. Prelomovou kultúrnou novinkou v mníšskom živote bol spôsob, ako
sa učiť pokore – bolo to prostredníctvom práce. Už nie iba rozjímanie a modlenie, ale každý druh práce, aj fyzickej, ktorá bola v stredovekom chápaní
podradnou činnosťou. Z kultúrneho hľadiska to znamenalo úplnú rehabilitáciu ľudskej práce, ktorá dostala rovnakú dôstojnosť ako modlitba.
Heslo „Ora et labora“ (modli sa a pracuj) je treba chápať aj v dobovom
kontexte, ako pokrokovú a revolučnú myšlienku vo vývoji vtedajšej spoločnosti. Postupne sa formovali nové smery aj v benediktínskej reholi – cisterciáni (podľa Roberta z Molesmes z kláštora Citeaux v Burgundsku) venovali
najväčšiu pozornosť obrábaniu pôdy, a k tomu prináležiacim prácam (zveľaďovanie Božej záhrady), kartuziáni (od 11. storočia podľa opáta Bruna
v Grande Chartreuse v Alpách) zase dokazovali pokoru tým, že nosili šaty
z najhrubšieho materiálu, a ich jediným „bohatstvom“ boli knihy a veľká
knižnica. Presadenie pútnictva ako spôsobu pokánia, je zase výsledkom
Clunyjskej reformy (benediktínsky kláštor v Cluny), ktorá začala organizovať pravidelné púte k sv. Jakubovi do Compostely.
V 9.–13. storočí boli benediktíni rádom, ktorý formoval kultúru stredovekej
Európy aj v oblasti rozvíjania vied a výtvarného umenia – neoddeliteľnou
súčasťou práce bol dôraz na pravidelné čítanie a prepisovanie starých rukopisov, tvorbu nových textov a umeleckých diel. Kláštorné skriptóriá sa
stali mostom, ktorý prenášal antickú vzdelanosť do stredovekej kresťanskej
spoločnosti – tento trend sa prenášal do všetkých krajín, kde rád pôsobil.
V Čechách bol najvýznamnejším centrom šírenia románskej kultúry kláštor
v Prahe na Strahove, v Břevnove založil benediktínsky kláštor sv. Vojtech
(biskup, ktorý urobil z pohanského Vajka – kresťana Štefana, neskôr kráľa),
nemenej významným bol Rajhrad na Morave. V Uhorskom kráľovstve plnil
„materskú“ funkciu kláštor na Panónskej hore (dnešná Pannonhalma), už
od čias kráľa Štefana I., ale ešte o vyše storočie starším strediskom benediktínov bola Nitra, ako sídelné mesto Nitrianskeho kniežatstva už v 9. storočí.
Benediktíni na Slovensku
O udomácnenie kresťanských misionárov-benediktínov – na území Slovenska sa ako prvý zaslúžil Pribina. Narodil sa približne okolo roku 800,
v rokoch 825–833 bol kniežaťom v Nitre (vtedajšej Nitrave). Nitrianske
kniežatstvo zaberalo približne celé dnešné Slovensko, s najvýznamnejšími
the monastery of Monte Cassino by St. Benedict of Nursia, were adopted
in the whole Christian Europe 300 years later by St. Benedict of Aniane.
The basic rule that distinguished Benedictine monks from the others was
humility in everything ranging from eating, drinking, sleeping, and working up to the unreserved obedience towards their superiors. Through
work did they learn to be humble, which was really a turning point at that
time. They weren’t just praying and contemplating, but they were working
physically, although this type of work was considered inferior. This way,
Benedictines returned dignity to physical work.
“Ora et labora” (pray and work) was a new progressive idea in the development of the society at that time. Gradually, various tendencies were
formed in the Benedictine order. The Cistercians (by Robert of Molesme
from the Cîteaux Abbey) focused on manual work and self-sufficiency,
the Carthusians (from the 11th century by St. Bruno from the Grand Chartreuse in the French Alps) proved their humbleness by wearing frocks
from the most rough cloth, and their only treasures were books and extensive library collections. The Cluniac Reforms promoted pilgrimage as
a way of repentance and started to organize pilgrimages to Santiago de
Compostela.
In the 9th through 13th centuries, the Benedictine Order was forming the
culture of the medieval Europe also by developing and supporting
science and fine arts. Reading, transcribing old manuscripts, or creating
new texts and works of art were all inseparable parts of their devotion
and efforts. Wherever the Benedictines worked, monastery scriptoria
were transferring and passing on antic culture and education to the medieval Christian society.
In the territory of the present-day Czech Republic, the most important
centers of Romanic culture were the Strahov Monastery in Prague, the
Břevnov Benedictine Monastery (founded by St. Vojtech who baptized
the pagan Vajk, future King Stephen I of Hungary), and the Rajhrad Monastery in Moravia. In the Hungarian Kingdom, there was a monastery on
the Holy Mount of Pannonia (modern-day Pannonhalma) since the era of
King Stephen I. Nitra, the capital of the Principality of Nitra, became the
Benedictine center as early as the 9th century.
The Benedictines in Slovakia
It was Pribina who greatly contributed to the settling down of the Benedictine Order in the territory of modern-day Slovakia. He was born
about the year 800; between 825 and 833, he was the Prince of Nitra (at
that time called Nitrava). The Principality of Nitra occupied approximately
the territory of contemporary Slovakia, with its most important hill-forts
and settlements from Pobedim and Skalka near Trenčín in the western
part up to Spišské Tomášovce and Čingov in the east.
In the middle of the 9th century, all the area including Pannonia, current
Moravia and western Slovakia was divided between the Diocese of Salzburg and the Diocese of Passau. Members of the Benedictine Order were
executing Christian and missionary activities. Prince Pribina invited the
Metropolitan of Salzburg, Adalramus, who came in 828 to consecrate the
Erb benediktínskej rehole / The coat of Arms
of the Benedictine
order / Zdroj: Internet,
Wikipédia
Ora et labora – štúdia
vitráže (Jozef Vydrnák,
2009)
13
Hrad Nitra
/ Nitra Castle
hradiskami a sídlami od Pobedimu a trenčianskej Skalky na západe po
Spišské Tomášovce a Čingov na východe.
V polovici 9. storočia bola oblasť celej Panónie, ako aj dnešnej Moravy
a západného Slovenska, rozdelená medzi cirkevnú pôsobnosť Salzburskej
a Pasovskej diecézy a vykonávateľmi misijnej kresťanskej činnosti boli príslušníci benediktínskeho rádu. Na pozvanie kniežaťa Pribinu prišiel vysvätiť prvý kamenný kresťanský kostol v Nitre v roku 828 osobne salzburský
arcibiskup Adalramus – tento dátum, a tento kostol, je teda oficiálnym začiatkom pokresťančovania Slovenska. Existencia kostola je historicky síce
potvrdená, ale na jeho presné určenie miesta a archeologické objavenie sa
ešte stále čaká.
first Christian stone church in Nitra. This date is the official beginning of
the Christianization of Slovakia. The existence of the church has been
proved, but we still don’t know its exact place of occurrence.
Socha Pribinu na Nitrianskom hrade / The statue
of Pribina in Nitra
Po nútenom odchode z Nitry, založil a vybudoval Pribina pri ústí rieky
Zaly do Blatenského jazera, na území osídlenom Slovanmi – Blatnohrad
(Blatengrad, Mosaburg, dnes Zalavár), ktorý sa stal centrom nového kniežatstva. Panónske kniežatstvo tvorilo územie ohraničené riekou Dunaj na
severe a východe, na západe zaberalo aj dnešný rakúsky Burgenland, severovýchodnú časť súčasného Slovinska a Štajersko (od Veszprému a Pécsu
po slovinský Ptuj).
V Panónii pokračoval Pribina v christianizačnom úsilí a spolupráci s benediktínskymi misionármi, v roku 850 (24. januára) sa konalo slávnostné
vysvätenie kostola v Blatnohrade. Úspešné pôsobenie Pribinu, ako panónskeho kniežaťa, trvalo 21 rokov (840–861). Blatnohrad sa stal významným
centrom kresťanskej vzdelanosti a misijným východiskom.
Po Pribinovi sa stal panónskym kniežaťom jeho syn Koceľ, ktorý bol kresťanom už od svojho narodenia. Pokračoval v úspešnom diele svojho otca
a bol horlivým christianizátorom. Keď solúnski bratia Konštantín-Cyril
a Metod v roku 863 prichádzali na pozvanie kniežaťa Rastislava na Moravu, prechádzali cez Koceľovo územie, ale o ich možnom stretnutí nemáme
zachované informácie.
Konštantín-Cyril s Metodom sa určite zastavili v Blatnohrade u Koceľa v roku 867, počas svojej cesty z Moravy do Ríma. Vzájomné stretnutie
muselo vyvolať obojstranné sympatie a záujem – Koceľ sa stal zástancom
slovienskeho písma a liturgie a vybral niekoľko desiatok svojich vzdelancov, aby sa vyučili v novom písme a obradoch. V roku 869 požiadal pápeža
Hadriána II., aby vysvätil Metoda za panónskeho biskupa.
renčiansky kraj
V Trenčianskom kraji je najstarším benediktínskym kultúrnym centrom kláštor na Skalke pri Trenčíne. Významným sakrálnym objektom sa
Skalka stala po príchode sv. Benedikta (okolo roku 1031), a jeho neskoršej
mučeníckej smrti. Svätí Svorad (Andrej) a Benedikt sa stali prvými kanonizovanými svätcami Uhorského kráľovstva (ešte v 11. storočí) a Skalka sa
stala odvtedy významným pútnickým miestom – najstarším na Slovensku.
14
• http://sk.wikipedia.org/wiki/Blatnohrad
Panónske križovatky
Pannonian Crossroads
After he involuntarily left Nitra, Pribina founded the center of his new
principality in Blatnohrad (Blatengrad, Mosaburg, nowadays Zalavár), an
area near the mouth of the River Zala settled by the Slavs.
The Principality of Pannonia was surrounded by the Danube River in the
north and east and occupied the territories of present-day Austrian Burgenland, part of Slovenia and Steiermark (from Veszprém and Pécs to Ptuj
in Slovenia today).
In Pannonia, Pribina continued his efforts at Christianization. He collaborated with Benedictine missionaries. The Church of Blatnohrad was solemnly consecrated on January 24, 850. Within the 21 years of Pribina´s
successful reign (840–861), Blatnohrad became an important centre of
Christian culture and missionary activities.
Pribina’s son Koceľ, a Christian since he was born, became Prince of Pannonia after his father. A zealous Christianizer, he continued the work of his
father. In 863, Sts. Cyril and Methodius from Solun were passing the territory of Koceľ as they were coming to Moravia on the invitation of Prince
Rastislav, but it is not known if they actually met.
Indisputable, however, remains the fact that Cyril and Methodius visited
Koceľ in Blatnohrad in 867, on their journey from Moravia to Rome. Their
gathering aroused mutual sympathies. Koceľ became an assiduous defender of the Slavic alphabet and liturgy. He ordered tens of his scholars
to learn the new alphabet and ceremonials. In 869, he asked Pope Adrian
II to consecrate Methodius as Bishop of Pannonia.
Trenčín Region
The monastery in Skalka near Trenčín is the oldest Benedictine settlement in the region of Trenčín. Skalka became a significant sacral site after the arrival of St. Benedict, around the year 1031, and later after his
martyrdom. St. Andrew-Svorad and St. Benedict were the first saints to
be canonized in the Hungarian Kingdom, as early as the 11th century. At
that time, Skalka became an important pilgrimage site – the oldest in the
territory of modern-day Slovakia and in the entire Hungarian Kingdom.
Zalavár – Blatnohrad,
pamiatka na sv. Cyrila
a Metoda / Zalavár
– Blatnohrad – The
statue of Sts. Cyril and
Method
Zalavár – Blatnohrad,
kresťanský kostol /
Zalavár – Blatnohrad –
Christian church
Skalka As a Point of Origin
Skalka near Trenčín is the place related to the oldest legend of the then
Hungarian Kingdom – “The Lives of Saint Hermits, Svorad The Confessor and Benedict the Martyr, written by Maurus, Bishop of Päťkostolie
(Quinque Ecclesiae/Pécs)“. It dates back to the years 1064 to 1070 and
was written by Maurus, a Benedictine monk from the monastery of Pannonhalm, future Bishop of Pécs, who personally knew Benedict from Skalka. These facts were written on the occasion of canonization of both
saints – St. Svorad the Confessor and St. Benedict the Martyr, the oldest
15
Saints in the Hungarian Kingdom. In the Middle Ages, the legend was noted in the whole Europe. Up to this time, its then descriptions have been
preserved in the Royal Library in Brussels, the Mazarin Library in Paris, the
Szechenyi Library in Budapest, or in Munich. Its oldest version dating back
to the 13th century is available in the Zagreb Breviary in the University
Library in Zagreb.
The text accounts the hermit life of St. Andrew-Svorad in the cave under
Zobor near Nitra, his 40-day lent on 40 nuts, his asceticism and penance
as proved by a chain ingrown into his flesh, found after his death, and
the miracles he did when he brought to life a dead bandit in his cave and
saved a criminal condemned to the gallows. Svorad’s life and actions were
retold by his disciple Benedict, who continued his hermit life in the cave
at Skalka near Trenčín after the death of his teacher. Three years later, in
1034, Benedict was assaulted and killed by bandits who expected to find
a treasure in the cave. The body they threw to the river Váh was protected
by an eagle and stayed intact the whole year after his death.
The cult of adoration of St. Benedict has been known since the latter half
of the 11th century. In the place where he had lived, the Church of St.
Benedict had been constructed before the end of the 11th century, but
its existence has been traced back only to the year 1208. It was when the
pilgrimage tradition at Skalka began.
Veľká Skalka pred
rokom 1924
kalka ako východisko
Veľká Skalka, pôvodná
socha sv. Beňadika
v jaskyni / Veľká Skalka
– the original statue in
the cave
16
Skalka pri Trenčíne je miestom, spojeným s najstaršou legendou z obdobia Uhorského kráľovstva – „Životom svätých pustovníkov Svorada
Vyznávača a Benedikta Mučeníka, napísaný Maurusom, Päťkostolným
biskupom“. V rokoch 1064–1070 ju napísal Maurus, benediktínsky mních
z kláštora v Pannonhalme, neskorší biskup v Pécsi (Päťkostolí), ktorý osobne poznal Benedikta zo Skalky. Spísanie skutkov súviselo s kanonizovaním
oboch svätcov, a sv. Svorad-Andrej a sv. Benedikt sa tak stali najstaršími
uhorskými svätcami vôbec. V stredoveku bola legenda známa v celej Európe – jej dobové opisy sú dodnes zachované v Kráľovskej knižnici v Bruseli,
v Mazarinovej knižnici v Paríži, v Mníchove, v Széchényiho knižnici v Budapešti, najstaršia verzia z 13. storočia je v Záhrebskom breviári v Univerzitnej knižnici v Záhrebe.
Obsahom textu je pustovnícky život sv. Svorada-Andreja v jaskyni pod Zoborom pri Nitre – jeho 40-dňový pôst so 40 orechmi, pravidelné odriekanie,
ktoré po smrti ukázala reťaz vrastená do tela, i zázraky, ktoré vykonal, keď
prebral k životu mŕtveho zbojníka vo svojej jaskyni a neskôr aj odsúdeného zločinca spod šibenice. Svoradove skutky a život porozprával jeho žiak
Benedikt, ktorý po smrti svojho učiteľa pokračoval v pustovníckom živote
v jaskyni na Skalke pri Trenčíne. Benedikta po troch rokoch pustovníčenia
(v roku 1034) prepadli a zabili zbojníci, ktorí čakali, že nájdu v jaskyni poklady. Telo, ktoré hodili do rieky Váh, strážil orol a zostalo neporušené celý
rok.
Malá Skalka (Lesser Skalka)
On the way to Nemšová from Trenčín, a twin-tower church, visible from
distance, will catch your eye. The baroque appearance of the church goes
back to the year 1745, as a result of reconstruction by the Trenčín Jesuits
Veľká Skalka, pôvodné
sochy v priestore
rajskej záhrady / The
Paradise garden at
Veľká Skalka
Malá Skalka v roku
1910
Kult uctievania sv. Benedikta na Skalke sa spomína už od druhej polovice
11. storočia, a na mieste jeho pobytu bol už koncom storočia postavený
Kostol sv. Benedikta, ktorý je písomne doložený z roku 1208. V tomto období sa začala aj pútnická tradícia Skalky.
Malá Skalka
Malá Skalka
Na ceste z Trenčína do Nemšovej upúta pozornosť kostol s dvoma zďaleka
viditeľnými vežami – táto baroková podoba kostola pochádza z roku 1745
a je výsledkom stavebnej činnosti trenčianskych jezuitov. Pôvodne stála na
tomto mieste neskorogotická kaplnka bez veží. Malá Skalka je miesto, kde
podľa legendy zhodili zbojníci Benedikta do Váhu. V roku 1924 tu nitriansky biskup Karol Kmeťko vyhlásil celý areál Skalky za slovenské pútnické
miesto s významom, aký majú Lurdy vo Francúzsku.
Veľká Skalka
Veľká Skalka
Veľká Skalka, záver
jaskyne so sochou
sv. Beňadika / The cave
at Veľká Skalka – the
statue of st. Benedict
18
Kostol na mieste kanonizácie sv. Benedikta musel stáť na Veľkej Skalke už
okolo roku 1083, písomne je doložený v roku 1208, od roku 1224 aj s benediktínskym kláštorom. V rokoch 1224–1528 bolo na Skalke benediktínske opátstvo, zriadené na základe súhlasu nitrianskeho biskupa Jakuba:
„Jakub, nitriansky biskup ustanovuje opátstvo podľa regule sv. Benedikta na Skalke, a na vydržiavanie rehoľníkov venuje Zem Újazd, predtým
patriacu Mogosovi, ktorý ju daroval Nitrianskemu biskupstvu...“ Architektonické fragmenty poukazujú na priaznivé obdobie benediktínskeho opátstva – 23. júna 1238 sa tu osobne zastavil aj uhorský kráľ Belo IV.
V areáli kláštora je vchod do Benediktovej jaskyne, ktorú môžeme považovať za najstaršiu, verejnosti sprístupnenú jaskyňu na Slovensku. Viaže
sa k životu sv. Benedikta – keď pustovníka pri modlitbe prepadli zbojníci,
poprosil Boha o pomoc, dotkol sa rukou skaly a tá sa otvorila – doteraz
možno pri ústí jaskyne nájsť odtlačok ruky na skale.
Na mieste vchodu do jaskyne je zachovaný výtvarne hodnotný kamenný
ranogotický portál z prelomu 13. a 14. storočia – obdobia priazne Matúša
Čáka. V 14.–15. storočí je doložené aj kláštorné skriptórium, kde sa ručne
prepisovali a viazali knihy – Skalka bola v tomto období významným duchovným a knižným centrom stredného Považia. Od roku 1528 patrili výnosy opátstva nitrianskym biskupom, ale samotný objekt kláštora chátral
až do roku 1644, keď správu prevzali trenčianski jezuiti.
V roku 1644 daroval kráľ Ferdinand III. celý majetok pôvodného benediktínskeho kláštora jezuitskému rádu v Trenčíne. Jezuiti dali kláštoru na Skalke súčasnú podobu – renovovali a rozšírili staršie objekty, spevnili obranné
múry, osadili 180 kamenných schodov od cesty ku vchodu, kostolíku na
Malej Skalke dali barokovú fasádu. Dnešná podoba je výsledkom stavebných úprav a činnosti jezuitov v 17. a 18. storočí.
Ďalšie dlhé obdobie nezáujmu o Skalku prelomil až trenčiansky farár a historik Ľudovít Bonaventura Stárek (objaviteľ rímskeho nápisu v Trenčíne)
v polovici 19. storočia, veľké púte sa konali za prvej Československej republiky a zase nasledovalo chátranie až do roku 1989. Súčasné záchranné
práce sa začali až po páde komunizmu.
in the place of the former late-Gothic chapel without towers. In the late
16th century, the chapel got rebuilt by Hungarian Palatine Juraj Thurzo,
one of the most outstanding local representatives of humanism, Reformation and Renaissance. In 1924, Karol Kmeťko, Bishop of Nitra, proclaimed
Skalka a Slovak pilgrimage site, similar in importance to Lourdes in France.
Veľká Skalka (Greater Skalka)
The church is presumed to have been standing in the place of canonization of St. Benedict at Veľká Skalka around the year 1083, although the
oldest written record refers back to as late as 1208; in 1224, the Benedictine monastery is first mentioned. Between 1224 and 1528, there was
a Benedictine Abbey at Skalka, founded following the permission by Jakub, Bishop of Nitra: “Jakub, Bishop of Nitra, is establishing the abbey at
Skalka confirming to the rules of St. Benedict and is donating the land of
Újazd to serve as the maintenance of the monks…” Architectural relics indicate the flourishing period of the Benedictine Abbey; on 23 June 1238,
Hungarian King Belo IV stopped there.
On the premises of the monastery, there is an entrance to St. Benedict
Cave that can be considered the oldest cave accessible to the public in
Slovakia. It refers to St. Benedict´s life. When the hermit got attacked by
bandits during a prayer, he besought God for help, touched the rock with
his hand, and the rock opened up; you can still see his hand imprint on the
rock by the cave entrance.
At the entrance to the cave, an early-Gothic stone portal of an artistic
value has been preserved, originating at the turn of the 14th century. It
was the period of Matúš Čák’s favour. Likewise, the preserved documents
confirm that in the 14th and 15th centuries, there used to be a monastery
scriptorium, where books were rewritten and bound manually. This period saw Skalka as a notable spiritual and library centre of the central Vah
Valley region. Since 1528, the yields of the Abbey had belonged to the
Nitra bishops, but the monastery kept on dilapidating up to 1644, when
Trenčín Jesuits took over its administration.
In 1644, king Ferdinand III donated all the possessions of the former Benedictine monastery to Trenčín Jesuits. The Jesuits gave to the monastery
of Skalka its current looks – they reconstructed and extended some of the
old buildings, stabilized the defensive walls, and built a stone staircase
numbering 180 stairs leading from the road to the entrance. They also
gave its baroque façade to the church at Malá Skalka. Its current appearance basically results from the reconstruction and expansion of the premises carried out by the Jesuits throughout the 17th and 18th centuries.
Following was quite a long period of Skalka falling into oblivion, which
was interrupted as late as the middle of the 19th century by a Trenčín
priest and historian Ľudovít Bonaventura Stárek (he also discovered the
Roman inscription on the Trenčín Castle rock). During the first Czechoslovak Republic era, mass pilgrimages were held, to be subsequently followed by long years of decline until 1989. The current preservation and
restoration had not begun until after the fall of communism.
•
Veľká Skalka, jezuitská
časť kláštora / The Jesuit
part of the monastery
Veľká Skalka, benediktínska časť kláštora /
The Benedictine part of
the monastery
Veľká Skalka, vchod do
jaskyne s ranogotickým
portálom /The early –
gothic portal
19
Skalka Nad Váhom
Skalka nad Váhom,
farský kostol
/ The Parish Church
Opatová nad Váhom,
farský kostol
/ The Parish Church
(Zdroj: Wikipedia.org)
Farský kostol v obci Skalka nad Váhom je spojený s benediktínmi – od jeho
postavenia v roku 1224 až do roku 1571 patril do správy benediktínskeho
opátstva na Veľkej Skalke. Zasvätený je sv. Imrichovi Uhorskému, synovi
prvého uhorského kráľa sv. Štefana. Vychovávateľom mladého Imricha bol
známy benediktínsky mních sv. Gerhard, ktorého poučenia sa zachovali
ako vzor správania kresťanského panovníka.
Opatová nad Váhom
Opatová nad Váhom má historické prepojenie na benediktínsky kláštor na
Skalke od čias jeho vzniku. Z hľadiska súčasného územnosprávneho usporiadania je málo známy fakt, že nakoľko je Opatová súčasťou Trenčína
(konkrétne miestnej časti Sever), rovnako tak kláštor na Veľkej Skalke je
súčasťou katastrálneho územia mesta Trenčín.
Pôvodné územie obce Opatová nad Váhom patrilo v stredoveku do Trenčianskeho hradného panstva. Neskoršie osudy územia Opatovej, pôvodne
nazývanej Újazd, alebo nemecky Geztet, sa spájajú so vznikom a existenciou benediktínskeho opátstva na Skalke. V roku 1224 daroval nitriansky
biskup Jakub obec opátstvu na Skalke. Donáciou uhorského panovníka
Bela IV. sa dedina aj s pozemkami stala v roku 1238 majetkom opátstva,
a podľa toho ju aj nazývali Opatova, a toto meno si zachovala dodnes. Mnísi zo Skalky prispeli k napredovaniu svojej obce – rozvinuli systematický
rybolov vybudovaním dvoch rybníkov, pričinili sa pokusy s pestovaním viniča a výrobu kvalitného piva.
Po odchode benediktínskeho rádu zo Skalky v roku 1526 prešiel majetok
opátstva naspäť pod patronát Nitrianskeho biskupstva. V roku 1644 daroval ostrihomský arcibiskup Juraj Lippay opátstvo na Skalke i s majetkami
jezuitom, teda aj obcou Opatová. Jezuiti ho spravovali až do zrušenia ich
rehole v roku 1773. Od 13. storočia až do súčasnosti platí, hoci je územie
kláštora a obce geograficky vklinené medzi chotár Zamaroviec a Skalky
nad Váhom, že je to územie Trenčína. Súčasným problémom je chýbajúce
mostné prepojenie Opatovej a kláštora cez rieku Váh. V minulosti tu premávala kompa, dnes sa uvažuje o cyklomoste, ktorý by spojil k sebe náležiace časti. Ak sa pozeráte z Opatovej, ste od kláštora takmer na dosah...
Trenčín
Erb mesta Trenčín
/ The Coat of Arms of
Trenčín
20
Mesto Trenčín je jedným z najstarších obývaných sídel na Slovensku. Už
v staroveku bol dôležitým obchodným centrom na Jantárovej ceste, spájajúcej stredomorskú oblasť s Baltickým morom. Strategickú polohu pri priesmykoch cez Karpaty na Moravu a pri brodoch cez Váh si cenili už Rimania
v čase vojen s germánskymi kmeňmi Markomanov a Kvádov. Miesto nazývali Laugarício a v roku 179 n. l. nechal legát II. pomocnej légie, Valerius
Maximianus, vytesať do hradnej skaly nápis na pamiatku víťazstva cisára
Marca Aurelia a jeho syna Commoda nad Kvádmi. Rímsky nápis na hradnej skale je voľne prístupný z vyhliadkovej terasy hotela Elizabeth (bývalý
hotel Tatra), ktorý je neďaleko od železničnej stanice, krížom cez park. Na
význame mu pridáva, že je to najsevernejšie položená pamiatka na pobyt
Rimanov v strednej Európe.
Skalka nad Váhom
The parish church in village Skalka upon Váh is connected with the Benedictines – it belonged to an intendance of Benedictine abbey in Great
Skalka from its construction in 1224 till 1571. It has been consecrated
to St. Imrich Ugrian, son of the first Ugrian king St. Štefan. Renowned Benedictine monk St. Gerhard was an educator of young Imrich and lessons
of St. Gerhard have been preserved as a standard of Christian monarch´s
behaviour.
Veľká Skalka, okno
v najstaršej časti
kláštora
Opatová nad Váhom
Opatová nad Váhom has a historical link to the Benedictine monastery at Skalka since the time of its foundation. In terms of
the current administrative arrangement of the territory, it is not well known that Opatová is a part
of the city of Trenčín (namely of the local part
North) as well as the fact that the Monastery
at Veľká Skalka is a part of the cadastral
area of Trenčín too.
During the Middle Ages, the former
territory of the municipality Opatová
nad Váhom belonged to the Trenčín
castle. The subsequent fate of the
territory of Opatová, originally
called Újazd – or Gezte, in German –
was connected to the formation and
existence of the Benedictine abbey
at Skalka. In 1224 the bishop of Nitra
Jakub donated the village to the abbey. Through the donation by the Hungarian sovereign Bela the IV the village
and the surrounding land became property of the abbey in 1238, and according
to it the village was called Opatová (which
means abbot´s). It retains this name until
nowadays. The monks from Skalka contributed to
the progress of their community – they developed
systematic fishing by constructing two fishing ponds and
they also contributed to experiments with growing vines and producing quality beer.
After the departure of the Benedictine order from Skalka in 1526, the
property went back under the patronage of the episcopate of Nitra. In
1644, the archbishop of Esztergom Juraj Lippay gave the Abbey at Skalka
and its properties including the village of Opatová back to Jesuits. The
Jesuits administrated it until the abolition of the order, in 1773. From the
13th century to the present day, the monastery and the village is located
in the territory of the city of Trenčín, even though they are geographically wedged between the territory of Zamarovce and Skalka nad Váhom.
The actual problem is the lack of a bridge connecting Opatová and the
21
Rotunda na kresbe
hradnej akropoly
z obdobia Matúša Čáka
– koniec 13. a začiatok
14. storočia podľa
rekonštrukcie A. Fialu
(zdroj: www.hrady.cz)
Zvyšky rotundy na
Trenčianskom hrade
Trenčín, Farský kostol
Narodenia Panny Márie
/ The Parish church
22
Sídlo Trenčianskeho múzea sa nachádza kúsok ďalej smerom do centra
mesta, v bývalom župnom dome, na Mierovom námestí č. 46. V múzeu
je nová expozícia Z dejín a kultúry Trenčianskej župy a slobodného kráľovského mesta Trenčína. Expozícia ucelene predstavuje vývoj Trenčína
v rámci kraja, ktorý bol kráľovskou župou už v 11. storočí.
Prírodovedná časť expozície je venovaná prírodovedcovi MUDr. Karolovi Brančíkovi, zakladateľovi múzea a Prírodovedného spolku z roku 1877.
Historická časť expozície sa nachádza v Kongregačnej sále, kde je umiestnený aj portrét Matúša Čáka Trenčianskeho (1260–1321), nezávislého
„Pána Váhu a Tatier“.
Najväčším objektom Trenčianskeho múzea je Trenčiansky hrad, ktorý
je dominantou mesta i širokého okolia. Na hrad vedie od múzea stredoveká ulička – Matúšova, pomenovaná po Matúšovi Čákovi, popri Katovom
dome a farskom kostole. Trenčiansky hrad je sprístupnený celoročne aj
s mnohými expozíciami – Feudálna justícia, Stredoveké vojenstvo, Rodová galéria Ilešháziovcov, Z dávnej minulosti Skalky nad Váhom, Hradná
studňa – Studňa lásky.
Od roku 2006 je na Trenčianskom hrade sprístupnená unikátna predrománska rotunda spolu s expozíciou archeologických nálezov. Pôvodná
podoba rotundy poukazuje na jej vznik do 9., prípadne začiatku 10. storočia, uprostred veľkomoravského hradiska. Podľa niektorých zdrojov mohla
byť v rokoch 1025–1035 zasvätená sv. Svoradovi. Štvorlístkový pôdorys
možno datovať pravdepodobne do prvej tretiny 11. storočia, do času vlády prvého uhorského kráľa sv. Štefana. V tomto období sa postupne stáva
z rotundy farský kostol, pri ktorom sa aj pochovávalo.
V 14. storočí prebral funkciu farského kostola dnešný Rímskokatolícky kostol narodenia Panny Márie (aj v súčasnosti farský kostol), ktorý sa
nachádza hneď pod hradom na Mariánskej hore (pôv. Marienberg, alebo aj
Montikulum – Hôrka). Stavba trojloďovej baziliky sa datuje do roku 1324
ako ranogotická, s neskorogotickými prestavbami, neskôr aj renesančnými
a barokovými úpravami. Kostol poškodili požiare v roku 1528, 1790 a 1886.
V ľavej bočnej lodi je pohrebná kaplnka šľachtickej rodiny Ilešháziovcov,
pochádzajúca z roku 1648. V kostole sú uložené aj relikvie sv. Svorada-Andreja a sv. Benedikta, čo umocňuje spojitosť so Skalkou. Od roku 2005 do
roku 2013 trvala generálna oprava interiéru a exteriéru kostola, v rámci
ktorej bola verejnosti sprístupnená aj Historická knižnica rímskokatolíckej
farnosti v Trenčíne, ktorá je umiestnená v budove farnosti na Mariánskom
námestí. K knižnici, medzi vyše tisíc zväzkami, sa môže návštevník stretnúť
aj s originálnymi autorskými dielami Ľ. B. Stárka (1803–1863), ktorý sa
v roku 1852 postaral o znovuobjavenie zabudnutého rímskeho nápisu na
hradnej skale a venoval sa aj výskumu kláštora na Skalke. Na severozápadnom rohu zrekonštruovaného Mariánskeho námestia (v minulosti nazývanom aj Mariánsky hrad) sa nachádza zaujímavý gotický objekt – Karner
sv. Michala, ktorý plnil úlohu kostnice, kaplnky i zbrojnice a v súčasnosti
je v ňom umiestnená expozícia Trenčianskeho múzea, kde nájdeme okrem
iného aj drevený gotický oltár z Podlužian. Z námestia je krásny výhľad na
panorámu mesta, na celý hrebeň slovensko-moravských Bielych Karpát od
Machnáča a Vyškovca až po Veľkú Javorinu.
monastery across the river Váh (in the past there was a ferry). The construction of a bridge for cyclists, which would connect the two parts is
currently being considered. Looking from Opatová, you have the monastery at the palm of your hand...
Mesto Trenčín / Town
Trenčín
Trenčín
The city of Trenčín ranks among the oldest inhabited places in Slovakia.
As early as in ancient times, it was an important trading point on the Amber Road connecting the Mediterranean region with the Baltic Sea. Its
strategic location near the passes through the Carpathians in direction
to Moravia and near the fords through the river Váh was greatly appreciated by the Romans during the wars with the Germanic tribes of Marcomans and Quads. The settlement was called Laugaricio. In 179, a legate of
the Second Auxiliary Legion, Valerius Maximianus, had an inscription engraved on the castle rock to commemorate the victory of Emperor Marcus
Aurelius and his son Commodus over the Quads. The roman inscription
is visible from the terrace of the Hotel Elizabeth (former Hotel Tatra). Its
importance rises with the fact that it is the northernmost Roman monument in Central Europe.
The Trenčín Museum is located a little further towards the city centre,
in the former District House at 46 Peace Square (Mierové námestie).
23
Trenčín, Kostol sv. Františka Xaverského
/ Church of St. Francis
Xavier
Trenčín, Mestská veža
/ City Tower
24
Z hradu do centra mesta možno zísť krytými farskými schodmi z roku
1568 alebo uličkou Marka Aurélia. Na rázcestí schodov a uličky sa nachádza rodný dom spisovateľa Vojtecha Zamarovského, najvýznamnejšieho
česko-slovenského popularizátora antických a stredomorských kultúr v 20.
storočí. Okrem prekladov najvýznamnejších eposov Gilgameša, Egypťana
Sinuheta pomohol prostredníctvom svojich kníh dosť podrobne spoznať
grécku, rímsku i egyptskú mytológiu, históriu a najvýznamnejšie kultúrne
pamiatky. Na chodníku pred jeho domom je dnes podobizeň Marka Aurélia.
Ulička ústi na Mierovom námestí, ktoré je mestskou pamiatkovou rezerváciou s mnohými pozoruhodnými objektmi. Na dolnej časti námestia dominuje jezuitský a potom piaristický komplex kláštora a ranobarokového
Kostola sv. Františka Xaverského, postaveného v rokoch 1653–1657. Kostol predstavuje vzorový typ jezuitského stredoeurópskeho kostola, podobne ako Kostol sv. Františka Xaverského vo Viedni. Fresky na strope z rokov
1711–1713, ktorých autorom je Krištof Tausch, sú považované za jeden
z najlepších príkladov vrcholného baroka na Slovensku. Stolárska a rezbárska výzdoba pochádza z domácich, trenčianskych dielní, a nedávno ju
aj domáci reštaurátori renovovali. V objekte kláštora dnes sídli Piaristické
gymnázium, a súčasťou objektu je aj reprezentatívny refektár, vyzdobený
nádhernou štukovou výzdobou, pripomínajúcou talianskych majstrov.
V susedstve kláštora na Mierovom námestí je umiestnené Kultúrne informačné centrum.
Námestie uzatvára Mestská veža (vysoká 32 m) s Dolnou (Tureckou) bránou, postavená v roku 1543, ktorá je jediným kompletne zachovaným
pozostatkom mestského opevnenia. Mestská veža je pre turistov sprístupnená každý deň, v jej priestoroch bývajú pravidelné výstavy. Z veže je pozoruhodná vyhliadka na mesto, hrad a Mierové námestie.
Uprostred Mierového námestia, oproti Morovému stĺpu sv. Trojice (bol
postavený v roku 1712 na pamiatku ukončenia morovej epidémie, pravdepodobne viedenskými sochármi). Počas epidémie moru sa pri stĺpe konávali bohoslužby, aby sa veriaci neschádzali v uzavretom priestore a nákaza
sa nešírila ďalej. Prechodom cez pasáž Zlatá Fatima sa dostaneme na Palackého ulicu, kde v zrekonštruovanom objekte na č. 27 sa nachádza sídlo
Galérie Miloša Alexandra Bazovského, ktorá prezentuje moderné výtvarné
dianie celého kraja.
K historickým objektom, ktoré nemožno obísť, patrí aj židovská synagóga z roku 1913, inšpirovaná byzantskou a orientálnou architektúrou. V jej
priestoroch organizuje mesto Trenčín pravidelné výstavy.
V širšom centre Trenčína je množstvo ďalších malebných zákutí, starších aj novších. Medzi zaujímavé sakrálne objekty patrí aj tolerančný
evanjelický kostol, postavený v roku 1794. Starší, drevený renesančný
kostol z roku 1671 vyhorel v roku 1708. V 16. a 17. storočí bol Trenčín
významným centrom reformácie (na juhu od Malej Hradnej a Bánoviec
nad Bebravou po Kysuce na severe), mesto malo svojho času prezývku
„luteránsky Rím“. V tomto období spravovala evanjelická cirkev a. v. aj
farský kostol pod hradom.
Neďaleko evanjelického kostola, oproti budove Gymnázia Ľ. Štúra, je ďalší
hodnotný neorománsky kostol Notre Dame z roku 1909. Po rekonštrukcii
In the museum you can see a new exhibition entitled “History and Art
of the Trenčín District and of the Free Royal Town of Trenčín”. The exhibition outlines a complex development of the city within the region, which
was a royal district as early as the 11th century. The natural science part
of the display is dedicated to the natural scientist MUDr. Karol Brančík,
who founded the museum and the Natural Science Association in 1877.
The historical part of the exhibition is located in the Congregational Hall
where is located a portrait of Mathias Czaky of Trenčín (1260–1321),
called the “Lord of the Váh and the Tatras”.
The largest possession administered by the Trenčín Museum is the
Trenčín Castle, which dominates the city and its vast surroundings. A medieval street named after Mathias Czaky leads up to the castle, passing
the house of the city´s executioner and the Roman Catholic Parish Church
of the Birth of Virgin Mary. The castle is accessible to the visitors all year
round housing many exhibitions and displays, among them Feudal Justice,
Medieval Warfare, The Illészházy Family Gallery, From the Distant Past of
Skalka, or Castle Well – the Well of Love.
In 2006, a unique Pre-Romanesque Rotunda, displaying a number of
archeological findings, was opened on the castle premises. The original
form of the Rotunda refers to the late 9th or early 10th centuries, in the
middle of the Great-Moravian settlement. According to numerous sources, it could be dedicated to St. Svorad between 1025 and 1035. Its quatrefoil ground plan dates back to the first third of the 11th century (time of
reign of the first Hungarian king Steven I). At that time, the Rotunda was
gradually transformed to a parish church with a burial place.
Trenčín – synagóga
The Parish Church
In the 14th century, the present-day Roman Catholic Parish Church of the
Birth of Virgin Mary took over the position of a parish church. It is situated
below the castle on the hill called Marien-berg. The construction of the
three-nave basilica dates back to the year 1324, in an early Gothic style
with a late Gothic rebuilding and Renaissance and Baroque adjustments.
The church was dam-aged by fires in 1528, 1790 and 1886. The left-side
nave is where the burial chapel of the Illésházy family dating to 1648 is
located. In the church there are deposited the relics of St. Andrew-Svorad
and St. Benedict, which enhances the association with Skalka. From 2005
to 2013, an extensive reconstruction of the interior and exterior of the
church was held. The historical library of the Ro-man Catholic Parish of
Trenčín, situated in Marian Square, is open to the public. In the library,
numbering over a thousand volumes, visitors can see the original works
by L. B. Stárek (1803–1863), who contributed to the rediscovery of the Roman inscription in 1852 and devoted himself to the research in the Skalka
Monastery. Opposite the Parish Church, in the northwest corner of the
renovated Marian Square (formerly known as the Maria‘s Castle), there is
situated St. Michael’s Gothic Rotunda Church from the 15th century that
served as a charnel house, chapel, armory and granary. Now there is an
exhibition of the Trenčín Museum, where visitors can admire the wooden
Gothic altar of Podlužany. From the square there is a beautiful view of the
25
Trenčín, Kaplnka
sv. Anny / The chapel
of St. Anna
Haluzice, zvyšky opevneného kostola
/ Haluzice – church
26
k stému výročiu postavenia kostola boli obnovené pôvodné nástenné maľby s biblickými motívmi. Od autora nástenných malieb J. Kerna je v kostole
aj štrnásť zastavení krížovej cesty.
Niekoľko minút cesty od centra mesta smerom k Fakultnej nemocnici je v tzv.
Dolnom meste barokový Kostolík sv. Anny (pre malé rozmery nazývaný aj
kaplnka) z roku 1798. V roku 2003 sme si pripomenuli 235. výročie jeho
výstavby, k tomu dátumu bol aj kompletne zrekonštruovaný, vrátane poškodenej strechy. Kaplnka pôsobí veľmi útulným dojmom, inventár je z druhej polovice 18. storočia – barokovo-klasicistický oltár sv. Anny, rokoková
kazateľnica, neskorobarokový organ. Objekt stojí na historicky významnom mieste, kde bol predtým gotický kostol, prináležiaci k mestskému špitálu. Po prestavbe koncom 19. storočia nadobudol kostolík nový vzhľad, aj
v súčasnosti je dominantným objektom Námestia sv. Anny, kde sa nachádza
v malom parčíku aj pamätník obetiam komunistického režimu.
Bohatá architektúra a história, ponúkajúce pestrú mozaiku osudov a príbehov, vytvárajú spolu zvláštne čaro, pre ktoré Trenčín býva nazývaný „perlou Považia“.
Nové Mesto nad Váhom a Bošácka dolina
Ďalším miestom, kde sa v Trenčianskom kraji usadili benediktíni, je Nové
Mesto nad Váhom – pôsobili tam od roku 1263. Po odobratí vlastníckych
práv od mesta v roku 1271 zmenili svoj dovtedajší kláštorný život za pustovnícky v blízkej Bošáckej doline, ktorá bola po nich aj pomenovaná (pustovníkov miestni ľudia volali bosáci). Ich regionálna pôsobnosť siahala od
osady Mnešice (pôvodne aj Mnišice, dnes súčasť Nového Mesta nad Váhom)
popod Turecký vrch pri Trenčianskych Bohuslaviciach cez Haluzice (s doteraz zachovanými zrúcaninami románskeho kostola z polovice 13. storočia)
až po dnešnú obec Nová Bošáca.
Opevnený Haluzický kostol (nazývaný aj Haluzický hrad) bol postavený
v prvej štvrtine 13. storočia, do roku 1299 patril Matúšovi Čákovi. V polovici 15. storočia sa tu usadili kvôli výhodnej polohe bratríci, a tak sa stal
známym aj ako Husitský hrad. Spomína sa aj v trilógii A. Jiráska Bratstvo.
V rokoch 1540 až 1620 a začiatkom 18. storočia bol kostol protestantský.
Osud kostola dobre ilustruje príbeh haluzických zvonov – kostolné zvony
pochádzajú z dielne majstra Zachariáša Milnera z Olomouca a slúžili rovnako katolíkom aj evanjelikom. Keď bola v polovici 18. storočia postavená zvonica, preniesli ich tam. V roku 1810 ich presúvali opäť – do nového
kostola v Bošáci. V Haluzickom Kostole Všetkých svätých bola v tom roku
končená cirkevná činnosť kvôli schátranému stavu objektu.
Haluzický kostol je prírodne výborne situovaný, je z neho výborný výhľad na
Bošácku dolinu, cestu údolím Váhu a protiľahlý hrebeň Považského Inovca
od Beckova až po Marhát. Tesne vedľa areálu kostola sa nachádza prírodná
pamiatka – Haluzická tiesňava (alebo aj Haluzická prierva), ktorú vytvoril
Haluzický potok. V súčasnosti tento asi kilometer dlhý kaňon s kolmými
50-metrovými stenami turisticky sprístupnili Lesy SR a mikroregión Bošáčka, a možno v ňom vidieť aj stavebne zaujímavú sústavu kaskád a terás.
Uprostred doliny sa nachádza obec Zemianske Podhradie so zachovaným
kaštieľom rodiny Príleských a Ostrolúckych, kde sa stretli a spoznali Adela
city and of the entire range of the Slovak-Moravian White Carpathians
from Machnáč and Vyškovec to Veľká Javorina.
To get from the castle to the city center, you can walk down the Parochial
Stairs from the year 1568 or down Marcus Aurelius Lane. In this charming
street, there is situated the native home of Vojtech Zamarovský, the most
distinctive Czechoslovak researcher into classical and Mediterranean cultures in the 20th century. In addition to translating the Epic of Gilgamesh
and the narrative Egyptian Sinuhet, through his lifelong work he popularized the most important aspects of the Greek, Roman and Egyptian mythologies, their history and legacy. On the sidewalk in front of his house,
there is now a portrait of Marcus Aurelius. The street leads to the Peace
Square, which is an urban conservation area with many remarkable sights.
The lower part of the square is dominated by a Jesuit, later Piarist Monastery complex and the early-Baroque Church of St. Francis Xavier built in
the years 1653–1657. The church is a Jesuit central-European type, like
the Church of St. Francis Xavier in Vienna. The frescoes on the ceiling from
the years 1711–1713, authored by Christopher Tausch, are considered
one of the most outstanding examples of Baroque painting in Slovakia.
The carvings come from local Trenčín artists. The monastery complex is
now the seat of the Piarist Grammar School, and there is a spectacular Refectory, decorated with beautiful stucco, reminiscent of Italian masters.
In the neighborhood of the monastery in the Peace Square is the Cultural
Information Center.
Near the church, at the end of the square, there is also the City Tower (32
m high) with the Lower (Turkish) Gate built in 1543, which is the only
completely preserved part of the city fortifications. The City Tower is
open to tourists every day; regular exhibitions are held on the premises,
and from the top you can enjoy a splendid view of the city, the castle and
the Peace Square.
In the middle of the Peace Square, there is the The Holy Trinity Column
(the Plague Pillar), built in 1712 to commemorate the end of the cholera
epidemic, probably by Viennese sculptors. During the plague epidemic
the church services were organized around the Pillar so that the believers
didn’t have to go to the enclosed area not to spread the infection. Passing
through the passage Golden Fatima, we get to Palacky Street, where in the
reconstructed building at no. 27 resides the Miloš Alexander Bazovský
Gallery, which presents contemporary fine arts from the region.
The historical building not to be ignored is the Jewish Synagogue dating back to 1913, inspired by Byzantine and oriental architecture. It was
reconstructed in 1974–1984 and has been used as an exhibition and concert hall.
Among interesting sacral objects certainly ranks the Evangelic (Lutheran)
Church (built in 1794), earlier a wooden Renaissance church from 1671
burned in 1708. In the 16th and 17th centuries, Trenčín was an important
center of Reformation, and the city had a nickname „Lutheran Rome.“ In
this period, Lutheran Church administered the Parish Church under the
castle.
Across from the Evangelic Church and opposite the Grammar School of Ľ.
27
Zemianske Podhradie,
empírový evanjelický
kostol / The empire
Evangelic Church in
Zemianske Podhradie
Ostrolúcka s Ľudovítom Štúrom, a kde sa začal odvíjať príbeh ich vzťahu.
Ten, kto zavíta do Zemianskeho Podhradia, nemôže obísť návštevu pozoruhodného empírového evanjelického kostola. Autorkou architektonického
návrhu bola barónka Ester Príleská, veľmi sčítaná a vzdelaná, ovládajúca
niekoľko cudzích jazykov. Vyriešila rébus, ako postaviť kostol, ktorý nesmel
mať vchod situovaný z hlavnej ulice, no nakoniec ho predsa mal. Stavba
sa vymyká všetkým kostolom naokolo a je pamiatkou na ženu, ktorá sa
v 18. storočí odvážila hovoriť do toho, čo malo byť iba výsostnou doménou
mužov.
Mimo hlavnej cesty stojí za návštevu, z diaľky nenápadná baroková Kaplnka Panny Márie v Trenčianskych Bohuslaviciach. Je pozostatkom výnimočného, dnes už zbúraného kaštieľa Antona Erdödyho z rokov 1760–1763.
Kaplnka je výnimočná pre svoj zachovaný a neporušený rokokový interiér.
Nástenné fresky i oltáre namaľoval jeden z najslávnejších stredoeurópskych majstrov 18. storočia – Anton Franz Maulbertsch.
Bošácka dolina je výborným cykloturistickým tipom pre východiská zo slovenskej i moravskej strany.
Veľký Klíž
Západný pohľad
a pôdorys románskeho
Kostolíka sv. Michala vo
Veľkom Klíži-Klížskom
Hradišti
28
Ďalším benediktínskym kláštorom v Trenčianskom kraji je takmer neznámy a zabudnutý kláštor vo Veľkom Klíži (okres Partizánske). Jeho existencia je doložená už v roku 1230 (šesť rokov po založení kláštora na veľkej
Skalke pri Trenčíne), čo potvrdzujú aj prvé zmienky o obci Klíž (Clus) z roku
1244, patriacej opátstvu. V súvislosti s kláštorom sa spomína aj jedna nepravá listina, ktorú dal vyrobiť niektorý z neskorších opátov, kladúca založenie kláštora do 11. storočia (1074–1077), do obdobia panovania kráľa
sv. Ladislava.
Faktom je, že z 11. storočia pochádza hrad na blízkom Michalovom vrchu,
ktorý bol postavený na mieste staršieho slovanského hradiska. Na prelome
12. a 13. storočia bolo hradisko prestavané na kamenný hrad a Michalov
hrad je pravdepodobne najstarším kamenným hradom na Slovensku. Na
dobu svojho vzniku je pozoruhodný aj rozlohou a pred tatárskym vpádom
bol asi najväčším kamenným hradom u nás. Z 12. storočia sa zachovala
v priľahlej obci k hradu, v Klíži (dnes časť Klížske Hradište), ďalšia pozoruhodná kamenná stavba – jednoloďový románsky Kostol sv. Michala
s polkruhovou apsidou a valcovou vežou. Benediktínsky kláštor patriaci
ku kostolu bol relatívne menším kláštorom, zriadeným miestnym zemepánom, hradným pánom z Michalovho vrchu. Búrlivej dobe a pomerom by
zodpovedala aj veľkosť zachovaného kostola.
Prvým historicky známym opátom bol Albert, ktorý sa spomína v roku
1293. Opátstvu patrili blízke obce Klíž, Ješkova Ves, Janova Ves, Klátova
Nová Ves a Krnča. Pre obyvateľov uvedených obcí malo veľký význam trhové právo kláštora – každú stredu mohli svoje výrobky predávať na trhu, kde
sa okrem tovaru šírili aj nové informácie.
Benediktínsky kláštor Blahoslavenej Panny Márie existoval vo Veľkom Klíži
do roku 1562. V roku 1540 obsadil kláštor lúpežný rytier Rafael Podmanický z Považského hradu. Ten vyhnal mníchov, kláštor opevnil a v rokoch
1541–1558 z neho urobil Klížsky hrad. Po skončení vlády Podmanických
Štúr, there is another valuable Neo-Romanesque Church of Notre Dame
from 1909. After the reconstruction on the oc-casion of its centennial, the
original biblical wall paintings were restored. In the church there are The
14 Stations of the Cross made by J. Kern.
A few-minute walk from the city center towards the University Hospital,
Downtown, there is lo-cated the Baroque Church of St. Anna (for its small
size also called a chapel) from 1798. The year 2003 marks the 235th anniversary of its consecration; this year it was completely renovated, including the damaged roof. The Chapel is very cozy; the inventory is from the
latter half of the 18th cen-tury: the classical-Baroque Altar of St. Anna, the
Rococo pulpit, and the late-Baroque organ. After the rebuilding in the late
19th century, the church acquired a new look, and even today dominates
St. Anna‘s Square, where in a small park people can pay tribute to the victims of the communist regime at a decent memorial dedicated to them.
The diverse architecture and eventful history offer a varied mosaic of stories and destinies, and to-gether create a special charm for which Trenčín
is called the „Pearl of the Váh Valley“.
Nové Mesto nad Váhom and Bošácka lowland
Another place where the Benedictines settled in Trenčín region has been
Nové Mesto upon Váh – they were acting there from 1263. After removing from proprietorship from the town in 1271 they switch their cloistral life till then to a hermitical on in nearby Bošácka lowland, which was
named after them too (local people called hermits bosáci). Their regional
sphere of action ranged from village Mnešice (originally also Mnišice, today a part of Nové Mesto upon Váh), under Turkish hill near Trenčianske
Bohuslavice, through Haluzice (with preserved remains of Roman church
from a half of 13th century), to present village Nová Bošáca.
Fortified church at Haluzice (called also Haluzice Castle) was built in 1st
quarter of 13th century and it belonged to Mathias Czaky till 1299. Bratríci (Hussite soldiers) resided here due to convenient location in a half of
15th century, so the castle has become known also as Hussite Castle. It is
mentioned in trilogy Bratstvo by A. Jirásek, too. In 1540–1620 and at the
beginning of 18th century the church was protestant one. A destiny of the
church is well exemplyfied by a story of Haluzician bells – church bells
have come from a workroom of Master Zachariáš Milner of Olomouc and
it served Catholics much like Evangelics. When the belfry has been built
in a half of 18th century, the bells were put over there. In 1810 it was put
over again to the new church in Bošáca. A clerical activity in All Saints´
Church in Haluzice ended in that year due to dilapidated condition of the
building.
The Church in Haluzice is naturally nicely situated, there is an excellent
lookout on Bošácka lowland, on a road through Váh valley and on opposed
Považský Inovec´s edge from Beckov till Marhát. Natural monument Haluzician Gully (also Haluzician Ravin) created by Haluzician brook is found
nearly beside area of the church. This aprox. 1 km long canyon with vertical 50 m high walls has been opened for tourists by Forests of SR and Mi-
29
Románsky Kostolík
sv. Michala vo Veľkom
Klíži-Klížskom Hradišti
boli hradby zrúcané a v roku 1562 benediktínske opátstvo oficiálne zaniklo.
V roku 1572 získali opustený kláštor dominikáni z Trnavy, v roku 1615 klarisky z Bratislavy a od roku 1907 patril panstvu Topoľčianky. Poslednými
titulárnymi opátmi benediktínskeho kláštora vo Veľkom Klíži boli Mons.
Tomáš Ružička (1877–1947) a v roku 2006 bol menovaný Mons. Justín
Beňuška (nar. 1918 vo Veľkých Bieliciach).
Dnes je na mieste benediktínskeho kláštora farská záhrada a jediným pozostatkom po benediktínskej ére je Kostol sv. Michala, stojaci uprostred
miestneho cintorína. Na liturgické účely bol používaný do roku 1828, potom postupne spustol. V 30. rokoch 20. storočia už bol bez strechy. Vtedy
sa ho ujal pamiatkar a kunsthistorik Václav Mencl, vďaka ktorému dostal
kostol novú strechu, a tým de facto kostol zachránil.
Kostol sv. Michala vo Veľkom Klíži je pamiatkou románskej architektúry
z 12. storočia, v zachovanej pôvodnej podobe, s neomietnutým kamenným
murivom a valcovou vežou, posunutou asymetricky doľava. Je to výnimočná kultúrna pamiatka, ktorá nemá na Slovensku obdobu. Neskôr sa o obnovu zaslúžil aj Dr. Juraj Hodál z Ješkovej Vsi (neskôr riaditeľ Bojnického
zámku).
V roku 2002 sa dostal Kostol sv. Michala na známku Slovenskej pošty, spolu s rotundou v Skalici a katedrálou v Spišskej Kapitule.
úť ako cesta
Pútnici na Veľkej Skalke / The procession at
Veľká Skalka
30
Púť je cesta, ktorá má formu iniciačného obradu (z lat. initium – počiatok, pôvod), teda cesta, kde prostredníctvom vynaloženej námahy, prekonania prekážok či odriekania, oddeľuje dve životné obdobia človeka a pomôže ho pripraviť na novú životnú úlohu či viesť k zmene postojov.
Vo svojom základnom význame je to dlhá cesta plná prekážok. Jedným z jej
cieľov je, že má prostredníctvom vynaloženej námahy či až utrpenia „očistiť“ putujúceho. Fyzický a duchovný princíp v jednom.
Kresťanský pútnik je viac než človek túžiaci po pohybe – chodec, cyklista
či inak sa dopravujúci. Neupokojí sa tým, že sa presúva z miesta na miesto.
Predovšetkým chce dosiahnuť cieľ, stretnúť Boha. Všeobecne sa dá povedať, že na púť sa chodieva na znamenie pokánia, s prosbou za seba alebo
blízkych, s poďakovaním za dobrodenia, čo každodenne dostávame, za talenty, ktoré sme dostali, za vyslyšané prosby a získané dary.
Pri každej ceste – púti sa vydávame do istej neistoty, pritom máme možnosť pozorovať ochotu Boha a blížnych pomôcť. Namiesto neistoty dostávame dary a radosť z toho poznania v nás ostáva. Vydajme sa teda od
Zobora cez Skalku na Velehrad, Sv. Hostýn až do Šaštína. Na Skalke býva
tradičná púť k sv. Andrejovi-Svoradovi a sv. Beňadikovi každoročne prvý
víkend po sviatku sv. Beňadika.
Medzinárodnú katolícku pútnickú organizáciu „NOVÉ SVITANIE“ Skalka
veľmi oslovila, a tak začali prípravy prvej verejnej konferencie „Nového
Svitania“ na Slovensku (na Skalke) v termíne 29. 6. až 3. 7. 2013.
Pútnik aj turista idú za svojím cieľom. Jeden hľadá ticho prírody, iný zase
croregion Bošáčka at present and it is possible to see there also edificially
interesting system of cascades and terraces. In the middle of the lowland
there is a village Zemianske Podhradie with preserved manor-house of
Príleský & Ostrolúcky family, where Adela Ostolúcka and Ľudovít Štúr met
and knew themselves and where a story of their relationship began to
unfold.
Visitor of Zemianske Podhradie cannot elude a visit of remarkable Empire
evangelistic church. Architectural projection was been created by the baroness Ester Príleská who was very wellread and lettered, skilled in number
of foreign languages. She solved a rebus how to build a church which
must not have an entrance situated from a central street and however it
had such one at last. The building surpasses all churches around and it is
a remembrance of a woman who dared to concern hersef with such affair
which was to be paramount realm for only men in 18th century.
Apart from a central road, from afar inconspicuous a Baroque Virgin
Maria´s Chapel in Trenčianske Bohuslavice is worth of visit. It is a relic of
exceptional, nowadays already demolished manor-house of Anton Erdödy
from 1760–1763. The chapel is a singular one due to its preserved and
unbroken rokoko interior. Wall fresco painting and altars were painted by
one of most famous central European masters of 18th century – Anton
Franz Maulbertsch. Bošácka lowland is an excellent cyclo-touristic tip for
starting points from Slovak as well as Moravian side.
Veľký Klíž
Another Benedictine monastery in the region of Trenčín is the almost unknown and nearly forgotten monastery in Veľký Klíž (district of Partizánske). Its existence is documented as early as in 1230 (six years after the
founding of the monastery at Veľká Skalka near Trenčín), and it´s confirmed by the first mentions about the village Klíž (Clus) from 1244, which
belonged to the abbey. A false document made by one of the later abbots
is related to the monastery, placing the establishment of the monastery
to the 11th century (1074–1077), to the period of the reign of the King
St. Ladislav.
The fact is that the castle on a nearby Michal’s hill comes from the 11th
century. It was built on the place of an older Slavic settlement, which was
rebuilt into the stone castle at the turn of the 12th and 13th century, making Michal´s Castle probably the oldest stone castle in Slovakia. Considering its date of construction, it is notable for its extension: before the
Tatar invasion, it was supposedly the largest stone castle in our country.
Another remarkable stone building from the 12th century – the one-nave
Romanesque church of St. Michal with a semi-circular apse and a round
tower – has been preserved in Klíž (today called Klížske Hradište), the village adjacent to the castle. The Benedictine monastery belonging to the
church was a relatively small monastery, established by the local landowner, the lord of the castle at Michal´s Hill. The size of the preserved
church corresponds to those turbulent times.
Albert was the first known abbot, mentioned as early as in 1293. The
nearby villages Klíž, Ješkova Ves, Janova Ves, Klátova Nová Ves, and Krnča
Pútnici na Veľkej Skalke
/ The procession at
Veľká Skalka
31
pokoj pre ducha a sväté miesta, ďalší ide za športovým výkonom alebo kultúrnym zážitkom či históriou. Spája nás spoločný cieľ, naplnenie našich
viditeľných alebo skrytých túžob. Veriaci či neveriaci – láka nás cesta, cesta
za svojím cieľom, na konci ktorej nás čaká jediný cieľ, pre každého v inej
podobe – ako kvet, rieka, príroda, kláštor či koncert.
V roku 2003 vznikla iniciatíva nazvaná „Škola na kolesách“ – spojenie poznávania a turistiky pre školskú mládež. Mladí ľudia, v spoločnosti pedagógov, vydali sa na púť – cestu za poznaním, športovým výkonom, ale aj
duchovným zážitkom.
Mladí i starší pútnici zo Žilinskej diecézy zase organizujú na bicykli či peši
„Cyrilo-metodskú cestu pútnika CM 1150“, ktorá má viacero verzií po slovenských a moravských hradiskách a kaplnkách. (viac na • www.dcza.sk)
„
resťan rád na Skalku putuj,
cesty, času neľutuj.“
all belonged to the abbey. The monastery´s right to markets was of high
importance for the residents of the villages. Every Wednesday they could
sell their products in a market.
The Benedictine Monastery of the Blessed Virgin Mary in Veľký Klíž existed until 1562. In 1540 the marauding knight Rafael Podmanický of
Považský castle conquered the monastery. He expelled the monks, fortified the monastery, and between 1541 and 1558 he transformed it to the
Castle of Klíž. After the end of the government of Podmanický family, the
walls were shattered and in 1562, the Benedictine abbey officially ceased
to exist.
In 1572 the Dominicans of Trnava acquired the abandoned monastery, in
1615 it passed into the ownership of the Poor Clares of Bratislava, and
from 1907 it belonged to the Estate of Topolčianky. Among the last titular
abbots of the Benedictine monastery Veľký Klíž we can mention Mons.
Tomáš Ružička (1877–1947) and Mons. Justín Beňuška (born in 1918 in
Veľké Bielice, abbot since 2006).
Today there is a parish garden at the place of the former Benedictine monastery, and the only relic of the Benedictine era is the St. Michal´s church
standing in the middle of the local cemetery. It was used for liturgical purposes until 1828, then its state has gradually deteriorated. In the 30s of
the 20th century it had no roof. Then thanks to the conservationist and art
historian Václav Mencl the church get a new roof and was de facto saved.
The St. Michal´s Church at Veľký Klíž is a Romanesque architecture monument from the 12th century, preserved in its original form, with nonplastered stone masonry and a cylindrical tower, asymmetrically shifted
to the left. It is an exceptional cultural monument, unique in Slovakia. Dr.
Juraj Hodál, from Ješková Ves (later Director of the Bojnice castle), counts
among the personalities who contributed to its restoration the most.
In 2002 the St. Michal´s church was reproduced on the Slovak postal
stamp, together with the Rotunda in Skalica and the Cathedral in Spišská
Kapitula.
Pútnici na Malej Skalke
/ The procession at
Malá Skalka
Malá Skalka
Skalka and Calvaries
„We worship You, Christ, and we bless You.“
As early as at long ago age people in Christian Europe expressed a godliness and belief in God by revering „Jesus´s journey of suffering even to
a cross“. As we can read in „Atlas of calvaries and stations of the cross in
Slovakia“, issued by Institut of monuments in Bratislava on 8th October
1676 there was built threecross with a picture of Savior in Little Skalka
for public reverence of Crucified Christ. This place has being called Calvary from that time. Soon after it in 1696 the crosses were renovated
and 14 stations of the cross were built from Zamarovce to Little Skalka.
After Jesuits´ departure from Skalka in 1773 the calvary was gradually
extinguished.
In a modern history a spiritual interest of Skalka and its development is
renewing. Great support was being expressed by Father bishop Mons.
Tradičná júlová
celoslovenská púť na
Skalke / The procession at Skalka
33
Viliam Judák, who in 2000 drew up “Stations of the Cross“ from St. Andrej Svorad´s and Beňadik´s sources. New artly elaborated Calvary, on
door-step of which we are standing, began to realize from initiative of
Father bishop, numerous priests, believers and artists from Trenčín region
in 2012. Academic painter Juraj Oravec is the author of a motive of the
standings, Father bishop Mons. Viliam Judák is texts´ author. Calvary became a part of „Nature trail“ built within the microproject „By Benedictine Journeys“.
„Becouse You have recovered this world by Your saint cross.“
Golgota pôvodnej
krížovej cesty na Malej
Skalke / The original
station of the cross
Budovanie novej krížovej cesty / New Station
of the cross
Symposium Ora et Ars Skalka
kalka a krížové cesty
„Klaniame sa ti, Kriste a dobrorečíme Tebe.“
Golgota novej krížovej
cesty na Malej Skalke
/ New Station of the
cross
Slávnostné otvorenie
novej krížovej cesty
/ The inauguration
Už v dávnoveku sa v kresťanskej Európe prejavuje zbožnosť a viera v Boha
uctievaním „Ježišovej cesty utrpenia až na kríž“. Prvá zmienka o exteriérovej „Pašiovej – krížovej ceste“ sa datuje do roku 1639 na území terajšieho
Rakúska. Ako sa môžeme dočítať v publikácii Pamiatkového ústavu v Bratislave „Atlas kalvárií a krížových ciest na Slovensku“, bol 8. októbra 1676
k úcte ukrižovania Krista postavený na Malej Skalke trojkríž s obrazom
Spasiteľa k verejnej úcte. Od toho času sa toto miesto nazýva Kalváriou.
Čoskoro potom, v roku 1696, boli kríže obnovené a postavených 14 štácií
(zastavení) od Zamaroviec na Malú Skalku. Ďalšia obnova sa uskutočnila
v roku 1715. Po odchode jezuitov zo Skalky v roku 1773 postupne kalvária zaniká. V roku 1928 na mieste troch krížov dal páter Branecký, rektor
piaristov, postaviť žulový kríž, ktorý bol naposledy obnovený v roku 2011
Pamiatkostavom Trenčín. V novodobej histórii sa obnovuje návrat k viere
a odkazu otcov. Svedkom toho je aj veľký duchovný záujem o Skalku, ale aj
o jej obnovu a rozvoj nielen v okolí, ale na celom Slovensku i v zahraničí.
Veľkú podporu prejavil aj biskup Mons. Viliam Judák, ktorý v jubilejnom
roku 2000 zostavil krížovú cestu. Z iniciatívy jeho, početných duchovných,
veriacich a umelcov z regiónu Trenčín sa začala v roku 2012 realizovať
nová, umelecky spracovaná krížová cesta. Autorom námetu zastavení je
akademický maliar Juraj Oravec, autorom textov je biskup Mons. Viliam
Judák. O realizáciu sa pričinil Neinvestičný fond Beňadik, početní darcovia
a brigádnici. Krížová cesta sa stala súčasťou náučného chodníka vybudovaného v rámci mikroprojektu „Benediktínskymi cestami“ financovaného
z Fondu regionálneho rozvoja cezhraničnej spolupráce v spolupráci s NADACI ORA ET LABORA Rajhrad pri Brne.
„Lebo si svätým krížom svojím tento svet vykúpil.“
34
International artistic-literary symposium Ora et Ars Skalka has arisen in
2008 for reverence and support of pilgrimage place Skalka upon Trenčín
and its unrepeatable genius loci. It is also dedicated to heritage of Benedictine monks and hermits from Skalka and principal patrons of Nitranian
diocese: St. Andrej-Svorad and St. Benedict. The symposium has already
completed seven successful years. Its task is to bring together artists and
professionals from different fields- painters, writers, philosophers, historians. The priority is attributed to the authors from the V4 (Slovakia,
Poland, Czech republic, Hungary) countries and to the support of the participants from the Trenčín´s partner cities, which is the main organizer of
the event. Trenčín Edifying Centre in institutional force of Trenčín Selfgoverning Region is an important co-organizer as well as Parish authority
Skalka upon Váh and civic society T-Via. All hitherto volumes were supported also by Ministry of culture of SR and in last two volumes also by
Beňadik non-investment fund.
Participants are creating artistic and literary works during the undertaking. Selection of this production as well as visual-graphic documentation
of happening on symposium is being annually mapped in representational catalogue. In last three volumes also culture-historical section Window
has filled out the catalogue and it summarises themed culture-historical
technical contributions of authors. During running symposium contributories in person are presenting their contributions on scientific conference held in a refectory of Piarist Gymnasium in Trenčín. Artistic and
literary works from symposium, catalogue as well as section Window are
presented to a public on symposial ceremonial vernissage which is being
performed in area of monastery at Great Skalka.
• http://klastorskalka.sk/na-stiahnutie
Zastavenia novej
krížovej cesty na Malej
Skalke / New Station of
the cross
Beneficial Marian concerts in Trenčín
Connection of high-quality culture and development of spiritual life – this
is one of forms which by non-investmen fund BEŇADIK supports development of pilgrimage place Skalka upon Trenčín. Charm of Skalka is difficult
to describe, it is necessary to experience it. Skalka is thus re-discovered,
known but also unrecognized.
35
ympózium ORA ET ARS Skalka
Logo sympózia / Logo
Medzinárodné výtvarno-literárne sympózium ORA ET ARS Skalka
vzniklo v roku 2008 k úcte a podpore najstaršieho pútnického miesta na
Slovensku: Skalky pri Trenčíne a jeho neopakovateľného genius loci. Venované je tiež – i pre dnešnú dobu stále aktuálnemu – odkazu benediktínskych mníchov a pustovníkov zo Skalky a hlavných patrónov Nitrianskej
diecézy: sv. Andrejovi-Svoradovi a sv. Beňadikovi. Sympózium má za sebou
už sedem úspešných ročníkov, jeho úlohou je spájať umelcov a odborníkov
rôznych profesií – výtvarníkov, literátov, filozofov, historikov. Priorita v účasti
sa kladie na autorov z krajín V4 a na podporu účastníkov z partnerských
miest mesta Trenčín, ktoré je hlavným organizátorom podujatia. Významným spoluorganizátorom je Trenčianske osvetové stredisko v Trenčíne
v zriaďovateľskej pôsobnosti Trenčianskeho samosprávneho kraja, Farský
úrad Skalka nad Váhom a o. z. T-Via. Všetky doterajšie ročníky podporilo i Ministerstvo kultúry SR a v posledných dvoch ročníkoch i Neinvestičný fond
Beňadik, ktorý vznikol v roku 2011 na obnovu a rozvoj pútnického miesta
Skalka pri Trenčíne.
Účastníci vytvoria počas podujatia výtvarné a literárne diela. Výber tejto
tvorby i vizuálno-grafické zdokumentovanie diania na sympóziu každoročne mapuje reprezentačný katalóg. V posledných troch ročníkoch pribudla
ku katalógu i kultúrno-historická príloha Okno. Príloha sumarizuje odborné príspevky autorov na vyhlásenú kultúrno-historickú tému. V jednom
dni, počas prebiehajúceho sympózia, potom prispievatelia osobne prezentujú svoje príspevky na vedeckej konferencii uskutočňovanej v refektári
Piaristického gymnázia v Trenčíne. Výtvarné a literárne diela zo sympózia,
katalóg i príloha Okno sú verejnosti prezentované na sympoziálnej slávnostnej vernisáži, ktorá sa uskutočňuje v areáli kláštora na Veľkej Skalke
v mesiaci júli, vždy v sobotu pred celoslovenskou púťou na Skalke pri Trenčíne. Veľkoformátová verzia katalógu je až do ďalšieho ročníka sympózia
k dispozícii návštevníkom tohto kláštorného areálu. Takto upravené verzie
katalógov jednotlivých ročníkov slúžia i na propagáciu a informovanosť
nielen o sympóziu, ale i o pútnickom mieste Skalka pri Trenčíne počas
zvyšku roka na putovných výstavách, ktoré organizátori podľa možností
realizujú z výberov výtvarných diel poskytnutých účastníkmi sympózia.
Katalógy a prílohy Okno zo sympózia ORA ET ARS Skalka 2008–2014 a ďalšie
informácie o pútnickom mieste Skalka pri Trenčíne, jeho rozvoji a perspektívach je možné v elektronickej podobe vidieť na webovej stránke Neinvestičného fondu Beňadik. • http://klastorskalka.sk/na-stiahnutie
Ora et ars – štúdia
vitráže (Jozef Vydrnák,
2009)
Modlitba a umenie
/ Prayer and art
36
I. volume of beneficial concerts in Trenčín
On 9th and 11th September 2011 activists from n. f. BEŇADIK „carried
across“ Skalka and its genius into the very centre of the town Trenčín.
First of the concerts was running om Friday evening and it was held in
spirit of temporal and sacral music. Lets mention famous arias from
operas of such masters as Gaetano Donizetti, Giacomo Puccini, Antonín
Dvořák and others. Second one from concerts held in Sunday was different in a repertoire – operetta, but it enchanted audience too. Prominent
Slovak operatic and operetta soloists appeared on a stage during concerts – Jana Bernáthová, Pavla Puškárová, Júlia Jamrišková, Eva Šeniglová,
Ján and Martin Babjakovci and Dušan Jarjabek, State Chamber Orchestra
Žilina under Pavol Tužinský and Zdenko Macháček and the choir of Josef
Branecký´s Piarist Gymnasium in Trenčín.
Slávnostná vernisáž
sympózia Ora et Ars
Skalka / Ora et ars –
The inauguration
II. volume of beneficial concerts in Trenčín
Marian concert was held on 7th September 2012 in spirit of temporal and
sacral music. Compositions of famous masters resounded on a big stage:
J. S. Bach, W. A. Mozart, B. Smetana, M. Schneider-Trnavský and others in
37
enefičné Mariánske koncerty v Trenčíne
Spojenie hodnotnej kultúry a rozvoj duchovného života – i toto je
jedna z foriem, akou sa snaží Neinvestičný fond BEŇADIK podporovať rozvoj pútnického miesta Skalka pri Trenčíne. Čaro Skalky ťažko popísať, treba
ho zažiť. Skalka je teda znovu objavovaná, poznaná, ale i nepoznaná.
I. ročník benefičných koncertov v Trenčíne
V dňoch 9. a 11. 9. 2011 aktivisti z n. f. BEŇADIK „preniesli“ Skalku a jej
ducha do samého centra mesta Trenčín.
Prvý koncert sa konal v piatok večer a niesol sa v duchu svetskej a sakrálnej
hudby. Odzneli famózne árie z opier slávnych majstrov, akými boli Gaetano
Donizetti, Giacomo Puccini, Antonín Dvořák a iní.
Druhý koncert, konaný v nedeľu, bol repertoárom odlišný – operetný, ale
divákov takisto očaril.
Počas koncertov vystúpili na pódiu poprední slovenskí operní a operetní
sólisti – Jana Bernáthová, Pavla Puškárová, Júlia Jamrišková, Eva Šeniglová, Ján a Martin Babjakovci a Dušan Jarjabek, Štátny komorný orchester
Žilina pod vedením Pavla Tužinského a Zdenka Macháčka a Spevácky zbor
Piaristického gymnázia Jozefa Braneckého v Trenčíne.
presentation of opera artists Andrea Čajová-Vizvári, Juraj Nociar, Daniel
Čapkovič and Dušan Jarjabek. Compositions were supplemented by Jozef
Šimonovič´s words and by choir PIARISSIMO from Trenčín. Second concert
named Miroslav DVORSKÝ and friend ran on 9th September 2012 afforded
audience an opportunity to enter the world of famous opera as Don Giovanni by W. A. Mozart, Tosca by G. Puccini, Carmen by G. Bizet, La Traviata
by G. Verdi and other in presentation of Miroslav Dvorský, Andrea ČajováVizvári, Daniel Čapkovič, Dušan Jarjabek and guest from USA – Luciana La
Monico. State Chamber Orchestra Žilina under Pavol Tužinský was guaran-
II. ročník benefičných koncertov v Trenčíne
Mariánsky koncert sa konal 7. 9. 2012 a niesol sa v duchu svetskej a sakrálnej hudby. Na veľkom pódiu zazneli skladby slávnych majstrov – J. S. Bacha,
W. A. Mozarta, B. Smetanu, M. Schneidera-Trnavského a ďalších v podaní
slovenských operných umelcov Andrey Čajovej-Vizvári, Juraja Nociara, Daniela Čapkoviča a Dušana Jarjabka. Krásne skladby boli doplnené hovoreným slovom Jozefa Šimonoviča a speváckeho zboru PIARISSIMO z Trenčína.
Druhý koncert konaný 9. 9. 2012 s názvom Miroslav DVORSKÝ a priatelia
divákom umožnil vstúpiť do sveta slávnych opier, ako sú Don Giovanni od
W. A. Mozarta, Tosca od G. Pucciniho, Carmen od G. Bizeta, La Traviata od
G. Verdiho a ďalšie v podaní Miroslava Dvorského, Andrey Čajovej-Vizvári,
Daniela Čapkoviča, Dušana Jarjabka a hosťa z USA Luciany La Monico. Zárukou kvality oboch koncertov bol aj Štátny komorný orchester Žilina pod
dirigentskou taktovkou Pavla Tužinského. Umelcov zasa oslovila starobylá
Skalka, ktorú opätovne navštívili aj po koncerte, a tak má svojich obdivovateľov aj v USA.
Benefičné Mariánske
koncerty v Trenčíne
/ Benefical Marian
concert
38
III. a IV. ročník benefičných koncertov v Trenčíne
tee of a concerts´ quality. Artist were impressed by ancient Skalka, which
they repeatedly visited also after the concert and thus it has its admirers
in USA too.
Od roku 2013 sa benefičné koncerty na podporu Skalky presťahovali na
Dolné nádvorie Trenčianskeho hradu. V roku Sedembolestnej Panny Márie
sa uskutoční už tradičný mariánsky benefičný koncert na hradnom nádvorí v Trenčíne 14. septembra 2014.
Viac na • www.klastorskalka.sk.
III. and IV. volume of beneficial concerts in Trenčín
Since 2013 the benefit concerts supporting Skalka moved to the lower
courtyard of the Trenčín Castle. In Our Lady of Sorrows year there will be
a traditional Marian benefit concert in the castle courtyard in Trenčín on
September 12, 2014.
•
•
Benefičný Mariánsky
koncert na Trenčianskom hrade v roku
2013 / Benefical Marian
concert
39
kalka – symbióza kultúry a prírody
Rieka Váh a osud Samuela Mikovíniho
Rieka Váh pod Skalkou
a pod Trenčianskym
hradom/ The Váh River
40
Priame okolie Skalky pri Trenčíne je vynikajúcou možnosťou, ako spojiť
kultúrne aktivity s pobytom v prírode.
Návštevu kláštora na Veľkej Skalke možno spojiť v letných mesiacoch
s osviežením pri bočnom ramene rieky Váh. Ten tiekol v minulosti priamo
pod kláštorom, tak ako jeho ramená zasahovali v Trenčíne priamo pod
hradnú skalu.
Meno rieky Váh pochádza z latinského vagus – túlavý, blúdiaci, pretože
často menil svoje koryto. Pomenovanie rieky sa od 11. storočia menilo
(napr. Wag, Waag, Wacha, Wagh). Váh je najvýznamnejšou a najdlhšou
slovenskou riekou. Vzniká v tatranskej oblasti sútokom Bieleho a Čierneho
Váhu. Má úctyhodnú dĺžku 403 km a svoju púť končí pri Komárne, kde sa
vlieva do Dunaja.
V povodí Váhu sa koncentrovalo osídlenie už v paleolite (staršia doba kamenná) a kontinuálne pokračovalo mladšou dobou kamennou do príchodu prvých Slovanov. Považím viedla jedna z vetiev Jantárovej cesty smerom k Baltickému moru.
Povodie Váhu je svojou rozlohou 19 696 km2 najväčším povodím na Slovensku. Súčasťou povodia Váhu je aj povodie rieky Nitra. Váh má veľa prítokov a povodie Váhu sa na celoslovenskej vodnatosti podieľa 37 percentami.
V stredoveku sa začína používať sila vodného toku na mletie obilia v plávajúcich vodných mlynoch a rozširuje sa rybárstvo. Obyvatelia zároveň využívajú tok Váhu na splavovanie dreva. Prvé regulačné ochranné stavby pred
povodňami vznikali už pred viac ako 500 rokmi. Lúky na miestach záplav
sa preto meliorovali kopaním umelých odvodňovacích kanálov.
Váh bol v minulosti veľmi dôležitou dopravnou cestou, a preto už 15. storočí je pltníctvo vysoko cenenou živnosťou. 16. storočie je začiatkom stavby
nádrží s drevenými haťami, tzv. klauzúrami, ktoré slúžili na zachytávanie
jarných prívalov a splavovanie dreva. O Váhu a jeho dôležitosti pre hospodárske účely svedčia záznamy zo 16.–18. storočia. Komplexnejšie zámery
na ovplyvnenie toku rieky Váh sa objavujú v 17. a 18. storočí, kedy sa spracovali zámery na ochranu vtedajších sídlisk.
Rieka Váh a Trenčín výrazne ovplyvnili aj osud jedného z najvýznamnejších
slovenských kartografov a stavebných inžinierov – Samuela Mikovíniho.
Vo vývoji kartografie v Uhorsku v prvej polovici 18. storočia boli kartografické metódy Samuela Mikovíniho doslova revolúciou – odvrhol dovtedajšie kreslenie kopčekov na mapách, a ako prvý v strednej Európe začal
používať trigonometrickú metódu. Mikovíniho kartografická genialita sa
najvýraznejšie prejavila práve v spolupráci s najvýznamnejším uhorským
osvietencom Matejom Belom. Treba si uvedomiť, že Mikovíniho mapy boli
pre Belove Notitia Hungariae novae historico-geographica nenahraditeľné.
Takto ich spoločné dielo spĺňalo všetky požiadavky osvietenskej vedy a bolo
označované ako magnum decus Hungariae (veľká ozdoba Uhorska).
Skalka – symbiosis of culture and nature
The river Váh and the fate of Samuel Mikovíny
In the surroundings of Skalka near Trenčín you may find a variety of excellent options to combine cultural and outdoor activities. In the summer
months, the visit to the Monastery at Veľká Skalka can be coupled with
a refreshment in the side arm of the river Váh, which previously flowed
directly below the monastery, and its arms in Trenčín embraced the castle
rock.
The name of the river Váh comes from Latin vagus (straying, wandering) –
because the location of the river bed was often changing. The name of the
river itself changed too, starting from the 11th century (e. g., Wag, Waag,
Wacha, Wagh). Váh is the most important and the longest Slovak river. It
origins in the Tatra region at the confluence of the White Váh (Biely Váh)
and Black Váh (Čierny Váh). It has a respectable length of 403 km and it
ends its journey near Komárno, where it merges into Danube.
There was a settlement around the river Váh already in the Palaeolithic
(Early Stone Age) and it continued through the Late Stone Age until the
arrival of the first Slavs. One of the branches of the Amber road leading
towards the Baltic Sea through the region of the river Váh (Považie) was
situated here.
The river Váh basin with its extension of 19,696 km2 is the largest river
basin in Slovakia. It has many tributaries and it contributes to the aquosity of Slovakia as much as 37 %. The basin of the river Nitra is also part
of the river Váh basin.
In the Middle Ages the force of the water flow began to be used for grinding grain in the floating water mills and the fishing was extended. The residents also used the flow to float the wood. The first regulatory structures
for protection against floods are dating back more than 500 years. The
meadows in the places threatened by floods were therefore meliorated
by digging artificial drainage channels.
In the past, Váh was a very important transport route, and therefore, early
in the 15th century, timber rafting was a highly appreciated businesses.
The 16th century is the beginning of the construction of tanks with wooden weirs (klauzúra), which were used to capture spring fluxes of water and
to float the wood. The records from the 16th to 18th century manifest the
importance of the river Váh for the economic purposes. In the 17th and
18th centuries more complex plans how to shape the flow of the river Váh
appear, with the intention of protecting the housing areas.
The river Váh and the city of Trenčín strongly influenced the fate of Samuel
Mikovíni, one of the most brilliant Slovak cartographers and construction
engineers.
In the Hungarian monarchy of the first half of the 18th century, the cartographic methods used by Samuel Mikovíni literally caused a revolution
– he rejected the way how the maps were drawn until then, and he was
the first cartographer in Central Europe who began using the trigonometric method. Mikovíni´s cartographic genius is most accurately expressed
in the cooperation with the most important Hungarian enlightenment
Kláštor Skalka a okolitá
príroda / The monastery at Skalka
41
Rieka Váh s prítokom
Súčanky a panoráma
Považia pri pohľade
z masívu Skalky nad
kláštorom
Samuel Mikovíni sa narodil na prelome 17. a 18. storočia v Ábelovej (presný dátum sa nevie, uvádza sa rok 1700) v rodine evanjelického farára.
Matematické vedy vyštudoval na Altdorfskej univerzite pri Norimbergu v Nemecku. Už tam sa presadil ako vynikajúci grafik s mimoriadnymi umeleckými schopnosťami. Jeho neskoršia kartografická práca bola spojená s astronomickými pozorovaniami a hydrografickým výskumom. Ako komitátny
inžinier vykonával na svojich pôsobiskách funkcie cestného, banského i vodohospodárskeho inžiniera. Na základe rozsahu svojich aktivít ho Karpe
neskôr nazval „slovenským Leonardom da Vinci“.
V Trenčíne sa Mikovíniho osud naplnil. V roku 1750 dala panovníčka Mária
Terézia príkaz na vystavanie protipovodňových hrádzí na Váhu pri Trenčíne. Stavbu zverili najlepšiemu uhorskému inžinierovi Samuelovi Mikovínimu. Stavbu však nedokončil. Počas veľkých záplav ťažko ochorel a 23.
marca 1750 pri Trenčíne aj zomrel. Pochovaný bol s náležitými zemianskymi poctami v Trenčíne, alebo v blízkom okolí, do hrobky niektorého svojho
známeho.
Skutočné „skrotenie“ rieky Váh sa uskutočnilo až v 20. storočí. Najdôležitejší dokument bol vypracovaný v roku 1930 Krajinským úradom v Bratislave – Generálny projekt na sústavnú úpravu rieky, splavnenie a využitie
vodnej sily. Tento vážsky projekt riešil štyri základné potreby: úpravu odtokových pomerov, využitie vodnej sily, vodnú dopravu a poľnohospodárske
a iné účely. Rátal už s vodnými nádržami, reguláciou koryta a budovaním
ochranných hrádzí, pričom nezabúdal ani na ekonomiku realizácie projektu.
V roku 1932 sa začalo budovanie veľkých priehrad a nádrží na Váhu, Vážskej kaskády. Po druhej svetovej vojne pokračovalo využívanie Váhu dobudovaním Hornovážskej kaskády a Strednovážskej derivačnej kaskády.
scholar, Matej Bel. It should be noted that the Mikovíni´s maps were
indispensable for the Bels Notitia Hungariae novae historico-geographica. Thus their work fulfilled all the requirements of the Enlightenment
science and it was known as magnum decus Hungariae (the great ornament of Hungary).
Samuel Mikovíni was born at the turn of the 17th and 18th centuries in
Ábelová (the exact date is not known, the year 1700 is thus customarily
used) in the family of a Lutheran priest. He studied mathematics at the Altdorf University in Nuremberg, Germany. In that time he was already known
as an excellent graphic designer with extraordinary artistic skills. His later
cartographic work was associated with astronomical observations and hydrographic research. As the county’s engineer he occupied the positions
of the road, mining and water management engineer. Regarding the scale
of his activities, Karpe later called him „Slovak Leonardo da Vinci“.
Mikovíni´s destiny was fulfilled in Trenčín. In 1750, the Empress Maria
Theresa gave an order to build the levees and embankments on the river
Váh near Trenčín. The works were entrusted to the best Hungarian engineer Samuel Mikovíni. However, he did not complete them. During the
major floods he got seriously ill, and on March 23rd, 1750 he died near
Trenčín. He was buried with due honours in Trenčín or nearby, in the tomb
of one of his friends.
The actual „taming“ of the river Váh took place only in the 20th century.
Dolná a horná trasa
náučného chodníka
spájajúceho Malú
a Veľkú Skalku
•
42
43
Vrchol Skalky – prírodná pevnosť
Skalka pri Trenčíne
(Ilustrácia Jozef
Vydrnák, 2014)
Povedľa objektu kláštora na Veľkej Skalke vedie neznačená cesta, ktorou
sa dostaneme na vrchol masívu Skalky, vzdialený cca 1 km. Táto vyvýšenina, ľudovo nazývaná Chochel pre svoj predĺžený tvar, patrí medzi najvýznamnejšie kultúrno-historické lokality v okolí Trenčína. Našli sa tu nálezy z obdobia staršej doby bronzovej, bolo tu keltské sídlo ľudí púchovskej
kultúry, neskôr prišli Germáni, bývalo sa tu v dobách rímskych. Vzhľadom
na množstvo archeologických nálezov sa v miestnom ústnom podaní traduje, že na vrchole bol v predkresťanských časoch chrám zasvätený bohyni
Venuši.
Toto súvislé osídlenie je logické, lebo vyvýšenina Skalky tvorí prirodzenú
horskú pevnosť, ktorú obmývala rieka Váh. Vo včasnom stredoveku sa tu
natrvalo usadili Slovania, podľa archeologických nálezov tu bol sídliskový
útvar od druhej polovice 9. storočia, ktorý typovo možno zaradiť k veľkomoravským dvorcom, aké nachádzame v Mikulčiciach, Uherskom Hradišti,
Ducovom či Nitrianskej Blatnici.
Vo vnútornej časti opevneného areálu sa našli počas archeologického výskumu v roku 1995 zvyšky kostola, ktorý sa skladal z lode v tvare nepravidelného štvorca a poloblúkovej apsidy. Vo vnútri kostola sa našiel hrob
z 10.–11. storočia. Koncentrácia archeologických nálezov umožňuje datovanie výstavby objektu do 9. storočia, a tak možno spojiť kostol s veľko-
Pôdorys sakrálnej
stavby na vyvýšenine
Chochel
Nákres plánu – čierna
plocha – archeologického výskumu kultúrnohistorickej lokality
na vyvýšenine Chochel
The most important document was developed in 1930 by the Provincial
Office in Bratislava. It was the “General project for continuous adjustment
of the river, for creating navigable waterways and for employment of the
water power”. This project addressed four basic needs: adjustment of
the flow conditions, use of the water power, water transport and agricultural and other purposes. It counted with the water tanks, the control of
the channel and with building levees, while not forgetting the economical side of the project. In 1932 the construction of the large dams and
reservoirs on the river Váh called Váh cascade began. After World War II
the use of Váh continued completing the Upper Váh cascade and the Middle Váh derived cascade.
•
The peak of Skalka – a natural fortress
Next to the monastery at Veľká Skalka there is an unmarked path that
leads to the peak of the Skalka massif, situated approximately 1 km away
from the monastery. This ridge, called Chochel for its elongated shape,
is one of the most important cultural and historical sites around Trenčín.
Objects from the Early Bronze Age were found, therefore proving the
existence of a Celtic settlement of the people of Púchov culture. Later
appeared German settlements, during the Roman era. Given the amount
44
45
Kresba sv. Jána Krstiteľa
podľa ikony / John the
Baptist
moravským osídlením v tomto období. Zo sakrálnej stavby zostali zvyšky
kamennej podmurovky, apsida bola asi z kamenného muriva, steny kostola
mohli byť drevené. Kostol mohol byť konštruovaný podobne ako kostol
v Mikulčiciach alebo podobný objekt z pribinovsko-koceľovského obdobia v zadunajskej Panónii (dnešný Zalaszabar). Za apsidou sa nachádzala
nekropola v rozlohe okolo 200 m2, kde sa kontinuálne pochovávalo v 9. aj
10. storočí. Našli sa tu keramické nádoby, praslen či koráliky.
Na základe analýzy archeologického výskumu Milana Hanuliaka by sa lokalita vrcholu Skalky, nazývanej Chochel, zaradila medzi významné veľkomoravské objekty. Z hľadiska geografického umiestnenia je to strategické
miesto, z ktorého bolo možno kontrolovať cesty vedúce z Trenčína a Považia k Vlárskemu priesmyku, teda spojnici s Moravou a Uherským Hradišťom.
Dnes sa na vrchol Skalky možno ľahko dostať jednak po ceste od benediktínskeho kláštora, alebo od diaľničného odpočívadla pri Zamarovciach.
V blízkej dobe by mali byť obe východiská súčasťou náučného chodníka.
Pominovec – kostol, ktorý odolal rieke
Kresba Kostola sv. Jána
Krstiteľa v Pominovci –
pohľad zo západu
Pôdorys Kostola sv. Jána
Krstiteľa v Pominovci
s vyznačenou vnútornou emporou
46
Z nádvoria benediktínskeho kláštora na Veľkej Skalke vidno za dobrého počasia na severnej strane skalnaté obrysy Vršateckého bradla, ktoré ukrýva
aj ruiny stredovekého hradu. Ak sa vydáme zo Skalky smerom na Vršatec,
približne na polceste medzi Nemšovou a Pruským, môžeme na pravej strane objaviť zachovaný románsky kostol zasvätený Jánovi Krstiteľovi, jediný
pozostatok bývalej obce Pominovec. Podľa viacerých návštevníkov patrí
tento opustený vidiecky kostolík uprostred polí medzi desať najfotogenickejších zachovaných románskych stavieb na Slovensku.
Zaniknutá obec Pominovec (nazývaná aj Pomínovec, či Pominovce) je historicky doložená ako Villa Pomnen z roku 1229, kostol je však starší, jeho
stavba sa podľa architektúry datuje do 12. storočia, možno aj trochu skôr.
Keďže obec ležala v záplavovej oblasti rieky Váh, po zničujúcej potope sa
obyvatelia ešte v stredoveku odsťahovali a založili o niekoľko kilometrov
vyššie k podhoriu Bielych Karpát dnešnú obec Sedmerovec (obyvatelia zachránili po potope iba sedem oviec).
Románsky kostol v Pominovci sa vďaka tomu, že obyvatelia sa odsťahovali, vyhol neskorším výrazným prestavbám, a tak môžeme dnes obdivovať
príkladnú ukážku vidieckeho emporového románskeho kostola s malou
pozdĺžnou loďou a polkruhovou apsidou. Najhodnotnejšia je vnútorná empora – vyvýšené miesto na západnej strane lode, určené pre šľachtických
vlastníkov, aby boli oddelení od ostatného obyvateľstva. Empora v Pominovci na dvoch hranatých pilieroch sa zachovala v podstate v pôvodnej
podobe. V roku 2009 sa dostala aj na známky Slovenskej pošty, medzi významné pamiatky slovenskej románskej architektúry. Na emporu nadväzuje veža, ktorá má celkovú výšku 14 m. Z románskych stavebných prvkov
sú zachované aj okná na južnej strane kostola a na apside, ako aj vstupný
portál na západnej strane.
Staršie výskumy vylučovali nástennú výmaľbu v interiéri, ale pamiatkový
výskum z roku 2010 objavil gotické fresky zo 14.–15. storočia, kde je identifikovateľný Kristus v mandorle. Vnútri kostola je ešte zachovaný aj baro-
of archaeological findings, in the oral tradition it is said that there was
a temple dedicated to the goddess Venus in the pre-Christian times.
This continuous presence of settlement has its logic because the Skalka
ridge forms a natural mountain fortress, bathed by the river Váh. In the
early Middle Ages, the Slavs settled there. According to the archaeological
findings, there was a housing unit since the second half of the 9th century,
which may be assimilated to the Great Moravia areolas such as those in
Mikulčice, Uherské Hradište, Ducové or Nitrianska Blatnica.
In 1995, the remains of a church which consisted of the ship shaped as
an irregular square and of the semicircle apse were found in the inner
part of the fortified complex. Inside the church the tomb from the 10th or
11th century was found. The concentration of the archaeological findings
situates the construction of the building to the 9th century, and thus the
church can be associated with the Great Moravian settlements from that
period. The remains of the stone sustaining walls of the sacral building
were preserved. The apse was probably made of stone masonry, the walls
of the church could have been made of wood. The church could have been
constructed like the church number 7 in Mikulčice or as the similar object
of Pribina´s and Koceľs period in Transdanubian Pannonia (today Zalaszabar). A Necropolis with the area of about 200 m2, used for the burials during
the 9th and 10th centuries was located behind the apse. Ceramic vessels,
whorl or beads were found here.
Based on the archaeological research of Milan Hanuliak, the area of the
peak of Skalka, called Chochel, could be classified among the important
Great Moravian objects. In terms of geographical location, it is a strategic place from which it was possible to control the roads leading from
Trenčín and Považie region to Vlársky priesmyk, the connection place with
Moravia and Uherské Hradište. Today, the peak of Skalka can be easily
reached both by the path leading from the Benedictine monastery and
from a highway rest near Zamarovce. In the near future both baselines
should become a part of the educational trail.
Pominovec – a church that resisted to the river
The contours of the Vršatec rocks, which hides the ruins of a medieval
castle can be seen in good weather conditions on the north side from
the courtyard of the Benedictine monastery at Veľká Skalka. If we head
towards the Vršatec rocks from Skalka, about halfway between Nemšová
and Pruské we can see on the right side of the road a preserved Romanesque church dedicated to John the Baptist, the only vestige of the former
village Pominovec. According to visitors, this abandoned rural church in
the middle of the fields can be placed between 10 most photogenic preserved Romanesque buildings in Slovakia.
The existence of the now extinct village Pominovec (also called Pomínovec
or Pominovce) is dated back to 1229 as Villa Pomnen. The church is older,
its architectonic style dates back to the 12th century, maybe even a little earlier. As the town laid in the flood area of the river Váh, the people
moved away as early as in the Middle Ages after a devastating flood. Few
kilometres uphill, on the foothills of the White Carpathians, they founded
47
kový oltár z 18. storočia. Kamenná dlážka je nerovno položená, je to podľa
nedoložených správ dôsledok toho, ako tam Turci hľadali zakopaný poklad.
Odborné opravy sa uskutočnili v rokoch 1884, 1936 a potom v roku 2008.
Okolo kostola je cintorín, na ktorom sa pochovávalo od 12. storočia, sporadicky až do súčasnosti. Podľa miestneho ľudového rozprávania sa traduje,
že románska stavba je postavená na základoch kostola ešte z čias Veľkej
Moravy, v ktorom mali kázať aj sv. Konštantín a sv. Metod počas cesty po
Považí.
Dnes je kostol v správe Bolešovskej rímskokatolíckej farnosti. Od roku 2004
sa začala tradícia cyklistickej púte (posledná augustová nedeľa), spojená s požehnávaním bicyklov, na ktorej sa zúčastňujú cyklisti zo širokého okolia.
Malá Skalka – horolezecký trenažér
Malá Skalka – pohľady
na lezecké bralo
48
Začiatky lezeckých aktivít na Malej Skalke (mieste, kde zhodili zbojníci
sv. Benedikta do Váhu) siahajú do medzivojnového obdobia, ale pravidelné využívanie brala pre tréning úzko korešponduje so vznikom horolezeckého klubu trenčianskych horolezcov. Klub v roku 1954 zakladá skupina
nadšencov okolo Ing. Harníčka (Griewanh, Holman, Kavalír, Černík, Janák,
trochu neskôr Brynza). Táto skupina hneď od začiatku presúva svoju tréningovú činnosť práve na toto miesto. V roku 1960 bolo už na Skalke vylezených okolo 25 ciest. Lezenie pokračuje a začiatkom osemdesiatych rokov
boli už prelezené takmer všetky logické línie. S nástupom „voľného lezenia“ (lezenia bez použitia skôb na postup) sa aj na Skalke začínajú voľne
preliezať jednotlivé cesty, čo trvá do konca osemdesiatych rokov. Postupne
dochádza aj k preisťovaniu, a hlavne s ohľadom na bezpečnosť, sa pôvodné
istenie (skoby) vymieňa za vŕtané a lepené fixné istenie (borháky). Okrem
toho, voľným preliezaním pôvodných ciest, ktoré boli na skale označené
iba číslom, dostávajú cesty nové mená a tie sú napísané aj so stupňom
obťažnosti na skale. Jedna z mála ciest, ktorá aj teraz nesie svoje pôvodné
meno, je cesta Promenáda kl. IV. V súčasnosti je na Skalke takmer 90 ciest
a variantov a dá sa povedať, že možnosti vylezenia významnejšieho prvovýstupu sú viac-menej vyčerpané.
Skalka ponúka lezenie na pomerne pevnom vápenci v stupni obťažnosti od
III. do IX. + podľa stupnice UIAA. Je tu najviac lezenia v V. až VII. stupni. Aj
napriek tomu, že Skalka nepatrí medzi veľké lezecké oblasti, je medzi lezcami veľmi populárna. Blízkosť Trenčína, pohodlný a rýchly prístup, plytké
brehy Váhu a rovné lúčky priamo pod skalou významnou mierou ovplyvňujú návštevnosť Skalky.
Skalka bola v minulosti svedkom mnohých športových podujatí. Konalo
sa tu množstvo skalolezeckých pretekov od miestneho alebo klubového
významu až po kolá Slovenského skalolezeckého pohára. V posledných
rokoch sa tu pravidelne odohrávajú preteky veľmi populárneho lezeckého
maratónu „Face to Face“.
Od úplného začiatku až do dnešných dní sa o skalu a jej bezprostredné okolie starali a starajú jednotlivé generácie trenčianskych horolezcov. Vzhľadom na skutočnosť, že v súčasnosti sú už možnosti prvovýstupov takmer
vyčerpané, starostlivosť o lezecký priestor spočíva hlavne v pravidelnom
dopĺňaní a vymieňaní fixných istení. Tu treba spomenúť záslužnú prácu
the village Sedmerovec (only seven sheep were rescued from the flood
by the residents).
As the residents moved away, the Romanesque church in Pominovec
avoided significant later changes, and so today we can admire an exemplary demonstration of the rural Romanesque church with a small oblong
nave and a semicircular apse. The most valuable is the inner gallery – high
ground on the western side of the ship, designed for the aristocratic owners
to be separated from the general public. The gallery in Pominovec, sustained by two square pillars, is maintained in its original form. In 2009, it
was represented on the marks of the Slovak Post, among other important
monuments of Romanesque architecture in Slovakia. Over the gallery a
tower with an overall height of 14 m is situated. The windows on the south
side of the church and on the apse and the entrance portal on the west
side are other preserved Romanesque architectonic elements. The older
studies excluded wall paintings in the interior, but research from 2010
discovered Gothic frescoes from the 14th or 15th century, on which the
Christ in mandorla was identified. A well preserved baroque altar from
the 18th century is situated inside the church. The stone floor is uneven,
which according to the unattested reports is a consequence of the Turks’
looking for a buried treasure. The professional repairs took place in 1884,
1936 and then in 2008.
Around the church there is a cemetery which served to burying since the
12th century, sporadically until our days. According to the local folk narrative the Romanesque building is built on the founda-tions of the church
from the times of Great Moravia. St. Constantine and Methodius are supposed to have preached there during the journey through Považie.
Today the Church is administered by the Bolešov Roman Catholic parish.
Since 2004 cyclists from afar come here on every last Sunday of August
because of the cycling pilgrimage in the end of which takes place blessing
of the bicycles.
Lesser Skalka – a climbing training board
The beginnings of the climbing activities on Lesser Skalka (the place
where the robbers threw St. Benedict down from the cliff) date back to
the interwar period, but the regular training started here with the formation of the mountains climbing club of Trenčín. The group of enthusiastic
people around Ing. Harníček (Griewanh, Holman, Kavalír, Černík, Janák,
Brynza) founded the club in 1954. Right from the start, the group moved
its activities to this place. By 1960 there were already about 25 roads
climbed at Skalka.
The rock climbing at Skalka continues and in the early eighties almost
all the logical lines have been climbed. With the beginning of the „free
climbing“ (climbing without the use of clinches) all the roads at Skalka
began to be freely climbed, the process that continues until the end of
the eighties. Gradually the fixations are being changed, especially with
regard to the safety, the original fixations are exchanged for the fixed
drilled and glued fixations (borháky). Besides that, with the free climbing of the original roads that were marked on the rock by numbers, those
Malá Skalka – Kostol
sv. Anreja-Svorada
a Beňadika
Malá Skalka – pútnický
dom
49
Eda Homolu a Jara Dutku. Starostlivosť o okolie Skalky je aj nikdy nekončiace upratovanie, čistenie ohnísk a v neposlednom rade pravidelné kosenie trávnatých plôch a údržba zelene. Dnes je sprístupnený aj priamy peší
chodník z vrcholu brala na úpätie.
egenda
o sv. Andrejovi-Svoradovi a sv. Benediktovi
V
Sv. Andrej-Svorad
/ St. Andrew Svorad
50
nepokojných časoch desiateho storočia, keď celú Panóniu, od Tatier
po Tisu, sužovali sváry, vojny a chamtivosť, objavil sa z milosti božej
kráľ – sv. Štefan. Od mladosti sa učil počúvať slovo Božie v starobylej
Nitre, tak sa aj kniežaťom kresťanským stal. Pod jeho zástavou spojili sa
kresťania slovanskí, maďarskí, franskí i vlašskí, aby Uhorsko, ako kráľovstvo kresťanské, spolu vytvorili. Kresťania zo všetkých krajín sa k tomuto kráľovi zbiehali – ľud, rytieri, kňazi i mnísi.
Medzi nimi jeden, ktorý pochádzal zo sedliackeho rodu ako ruža z tŕnia,
menom Svorad, z vnuknutia Ducha Svätého, prišiel do tejto vlasti z krajiny poľskej. V kláštore zvanom Zobor, ležiacom neďaleko Nitry, prijal
rúcho od opáta Filipa, ako aj meno Ondrej a rozhodol sa viesť pustovnícky život. Jeho učeníkom stal sa blahoslavený Benedikt, a ten podal svedectvo, ako tento svätec žil, akou skrúšenosťou srdca a trýznením tela
seba trápil.
Keď sa tento ctihodný muž Ondrej utiahol do pustovníckej samoty, na
posilnenie duchovného života vždy zachovával pôst. Od všetkého, čo
možno jesť, sa po tri dni zdržoval kvôli milosti toho, ktorý pre ľudí stanúc
sa človekom, postil sa štyridsať dní. Keď však nadišiel čas štyridsaťdenného pôstu, podľa rehoľného poriadku, ktorého sa držal opát Zozimas,
čo štyridsaťdenný pôst odbavoval so štyridsaťpäť datľami, od otca Filipa
dostal Ondrej štyridsať orechov a uspokojac sa s touto potravou radostne
očakával deň svätého Vzkriesenia. Hoci jedlo nielen nestačilo na posilnenie tela, ale viedlo aj k oslabeniu samého ducha, vyjmúc čas modlitby
pracovať nikdy neprestal, ale vezmúc sekeru chodil pracovať do samoty
lesnej. Keď tam jedného dňa prílišnou robotou a prísnym pôstom oslabený na tele i na duchu zmorený ležal, prišiel k nemu anjel, naložil ho na
vozík a zaviezol ho do jeho jaskyne.
Po dennej práci doprial telu taký odpočinok, že ho skôr možno nazvať
trýznením a trápením ako odpočinkom. Haluzí zbavený dubový klát
roads receive new names that are written on the rock together with the
degree of difficulty. One of the few roads that preserved its original name
is the road Promenade kl. IV.
There are currently nearly 90 roads on Skalka, and we assume that the
possibility of a significant first ascent are more or less exhausted.
Skalka offers climbing on a relatively stable limestone in the degrees of
difficulty varying from III to IX+ according to the UIAA scale. The majority
of the roads has degrees from V to VII. Although Skalka is not a very large
large climbing area it´s very popular among climbers. The proximity of
Trenčín, the fast and easy access, the shallow banks of the Váh and the
plane meadows directly under the rock affect significantly the popularity
of Skalka.
Skalka have witnessed many sport events. A number of rock-climbing races
took place here – from the local importance to the Slovak rock-climbing
cup. In recent years, the competitions of the very popular climbing marathon „Face to Face“ regularly take place here.
From the very beginning to the present day, generations of climbers from
Trenčín take care of the rock and its surroundings. Given the fact that by
today almost all the possibilities of making first ascents have already been
exhausted, the care of the climbing space consists essentially in regular
updating and exchanging of the fixations. It is worthwhile to mention the
meritorious work of Edo Homola and Jaro Dutka. The care of the surroundings of Skalka is also a never ending cleaning and last but not least regular
mowing of grasslands and maintenance of the green fields. Today, there is
a path for pedestrians leading from the top of the rock to its foot.
The legend of St. Andrew Svorad and St. Benedict
In the turbulent times of the tenth century, when the whole Pannonia,
from Tatras to Tisa, suffered of strife, wars and greed, appeared thanks
to the grace of God a King – St. Stephen. Since his early years he was
taught to listen to the Word of God in the old city of Nitra and he became a Christian prince. Under his flag Slavic, Hungarian, Frankish and
Italian Christians were united to form together the Kingdom of Hungary,
a Christian kingdom. Christians from all the countries, people, knights,
priests and monks recoursed to the king.
One of them, named Svorad, came from a peasant family and appeared
as a rose among the thorns. He came to this country from Poland under
the inspiration of the Holy Spirit. In the monastery called Zobor that lay
near Nitra, he received the monk´s robe and the name Andrew from Abbot Philip, and he decided to lead a hermit life. The blessed Benedict
became his disciple and he gave a testimony about the life of this saint
and about how he mistreated his own heart and his body.
When this venerable man Andrew retreated to the hermit solitude, he
was strengthening his spiritual life by fasting. He avoided everything he
could eat during three days for the grace of who becoming a man fasted for forty days. However, when the time of the 40 days fasting came,
Sv. Beňadik
/ St. Benedict
51
Maľba na motívy
Maurovej legendy na
strope farského kostola
v Skalke nad Váhom
/ Maurus´ legend in
a mural paintingin the
church at Skalka nad
Váhom
totiž ohradil plotom a cez tento plot zo všetkých strán
povrážal ostré tŕstie. Sám sediac na kláte ako na sedadle na osvieženie tela užil takú polohu, že keď jeho
telo, premožené spánkom, sa naklonilo na ktorúkoľvek stranu, ostrým tŕstím poranené bolestivo precitlo. Okrem toho kládol si na hlavu drevenú korunu, na
ktorú zo štyroch strán vešal štyri kamene, aby keď sa
ospalá hlava naklonila na ktorúkoľvek stranu, udrela
sa o kameň.
Jedného času dve zbojnícke tlupy stretli sa v hore. Keď došlo medzi nimi
k bitke, jedného z nich veľmi poranili. Po skončení ruvačky, pretože druhovia nechceli raneného v hore zanechať, rozhodli sa, že ho zanesú do
jaskyne Ondreja-Svorada, ktorého chýr bol známy široko-ďaleko. Ale
zbojník počas cesty skonal. Priniesli ho do pustovne – bola už polnoc
– a zložili ho v nej. Keď ho chceli pochovať, mŕtvy zrazu začal dýchať
a vstávať. Keď však tí, čo tam boli, veľmi naľakaní zo strachu utekali,
vzkriesený volal ich naspäť hovoriac: „Nebojte sa, bratia, a neutekajte!
Svätý Svorad ma totiž vzkriesil k životu.“ Keď však oni od radosti plakali
a prosili, aby s nimi odišiel, povedal, že nikdy z tej jaskyne neodíde, ale
navždy tam Bohu a svätému Svoradovi slúžiť bude. I učinil teda, čo sľúbil, a ostal tam až do svojej smrti.
Z rozprávania opáta Filipa známy je ďalší zázrak. V meste Nitre obesili
jedného odsúdeného zločinca. Keď modliaceho sa odsúdenca dvíhali na
šibenicu, blahoslavený muž Ondrej ho svojimi rukami pridŕžal. Po vykonaní rozsudku sa všetci v domnienke, že zločinec je už mŕtvy, vrátili
domov, Ondrej ho svojou rukou odviazal a nechal odísť. Ó, aké zásluhy
má pred Bohom muž, ktorý sa viditeľne ukazuje ľuďom i oslobodzuje ich.
Keď sa Svoradovi-Ondrejovi blížila posledná hodinka, prikázal tým,
ktorí boli prítomní, aby ho nevyzliekali zo žiadnej časti jeho rúcha, kým
nepríde opát Filip, po ktorého poslal. Otec prišiel, keď ctihodné telo ležalo už mŕtve, a vyzlečúc ho, aby ho umyl, našiel kovovú reťaz, ktorá už
do tela vrastená bola. Ó, podivná a neslýchaná vec! Reťaz zvonka bola
kožou obtiahnutá, ale neboli by zbadali tento spôsob mučeníctva, keby
nad pupkom neboli zazreli uzol zviazaného kovu.
To, čo je tu povedané, zachovalo sa prostredníctvom učeníka Benedikta,
ktorý po smrti svojho otca Ondreja, zaumienil si tiež bývať na tom istom mieste. Keď podľa príkladu svojho učiteľa tri roky žil pustovníckym
životom v jaskyni na Skalke pri Trenčíne, prišli zbojníci a v nádeji, že
má veľa peňazí, privliekli ho na breh Váhu, zabili a hodili do vody. Kým
jeho telo dlho hľadali a nenachádzali, po celý rok vídali orla sedávať na
brehu rieky Váh, akoby niečo pozoroval. Ním upozornení na telo, dali sa
jednému človeku ponoriť do vody, i našli ho tak zachovalého, ako by bol
iba krátko predtým zomrel. Benedikt bol potom, tak isto ako jeho učiteľ,
pochovaný v chráme blahoslaveného Emeráma mučeníka.
Toto sú skutky svätých Svorada-Ondreja Vyznávača a Benedikta Mučeníka, stručne spísané Päťkostolským biskupom Maurusom.
(Maurovu legendu prerozprával Igor Zmeták)
52
according to the religious right, Andrew received forty nuts from father
Philip and satisfied with this food, he looked forward to the day of the
Holy Resurrection. Although the food was not enough to strengthen his
body, and also led to the weakening of his spirit, he never stopped working except in time of prayer. He took his axe and went to work in the
solitude of the forest. One day, when he was lying down weakened in
body and in spirit by too much work and strict fasting, an angel came to
him, put him onto the cart and drove him to his cave.
After all day‘s work he accorded to his body a rest that can be rather
called mistreatment and suffering as rest (this sentence is not clear at
all… rephrase). He got an oak log rid of the branches and fenced it from
all sides with the sharp thorns. He was himself sitting on the log as the
seat for refreshment of the body and put himself in a position that when
his body was overwhelmed by sleep, and inclined to any side, the sharp
thorns painfully injured him. In addition, he used to put on his head the
wooden crown, on which were hanging four stones from four sides, so
that when his sleepy head tilted to any side, he was hit by the stone.
One day, two groups of burglars met in the forest. There was a fight between them, and one of the robbers was seriously injured. Because they
did not want to leave him injured in the forest, after the end of the fight,
they decided to carry him to the cave of Andrew-Svorad, whose fame
was known far and wide. But the robber had died during the journey.
They brought him to the hermitage – it was already midnight – and left
him there. When they wanted to bury him, the dead suddenly began to
breathe and stood up. However, when those who were there started to
escape, frightened by the supernatural event, the resurrected called
them back saying: ‘Don´t worry, brothers, don´t run away! The Holy Svorad has resurrected me to life.’ But when they cried from joy, and begged
him to leave with them, he said that he would never leave the cave, but
would always be there to serve God and the Holy Svorad. He therefore
did what he had promised, and remained there until his death.
Through the talking of Abbot Philip another miracle of St. Andrew is
known. In the city of Nitra was hanged a sentenced criminal. When the
praying convict has been lifted to the gallows, the blessed man Andrew
was holding him with his hands. After the execution, everyone returned
home thinking that the criminal was already dead. However, Andrew untied his hands and let him go. Oh, what merit before God has this man
who shows himself to people and set them free.
When the last hour of Svorad-Andrew was approaching, he ordered to
those who were present not to put his clothes off until the Abbot Philip
came. The father came when the venerable body already laid dead, and
while undressing him to wash him, he found a metal chain, which was
already ingrown in the body. Oh, such a strange and unheard thing! The
chain was coated in leather and this way of martyrdom would not be
spotted if they had not seen the metal nod above the navel.
What is said here, was preserved through Andrew´s disciple Benedict,
who after the death of father Andrew also purposed to live in the same
place. Following the example of his teacher, he lived for three years as
Malá a Veľká Skalka –
fotomozaika
53
Břevnov – Praha (CZ)
GPS 50° 05‘ 04“, 14° 21‘ 23“
10
km
299
Rajhrad (CZ)
GPS 49° 05‘ 22“, 16° 36‘ 57“
8k
m
6
17
km
Tynec – Krakow (PL)
GPS 50° 01‘ 08“, 19° 48‘ 08“
Sampor (SK)
GPS 48° 37‘ 38“, 19° 11‘ 47“
m
88 k
216 km
153 k
m
Melk (A)
GPS 48° 13‘ 41“, 15° 19‘ 53“
21
Skalka (SK)
Skalka a benediktínske kláštory Európy
Monte Casino (IT)
GPS 41° 29‘ 26“, 13° 48‘ 51“
Subiaco (IT)
GPS 41° 55‘ 00“, 13° 07‘ 07“
Skalka and Europe´s Benedictine monasteries
891 km
9k
m
GPS 48° 54‘ 52“, 18° 04‘ 25“
86
Santiago de Compostela (SP)
GPS 42° 52‘ 50“, -08° 32‘ 40“
56
km
Pannonhalma (HU)
GPS 47° 33‘ 10“, 17° 45‘ 40“
útnické miesto
Skalka (PMS)
kalendár
pravidelných podujatí
a hermit in the cave at Skalka near Trenčín. Once, robbers came in the
hope he has a lot of money, they towed him to the bank of the river Váh,
killed him and threw him into the water. While his body could not be
found during a long time, throughout the year an eagle used to be seen
sitting on the bank of the river Váh, as if it was watching over something.
He was showing the place where the body was. Thus, one man immersed
in the water, and they found Benedict´s body so well preserved as if it
was only shortly after he died. Benedict was then, just as his teacher,
buried in the church of the blessed martyr Emerám.
These are the deeds of the saints Svorad-Andrew the Confessor and
Benedict the Martyr, briefly written up by a five-church bishop Maurus.
• www.klastorskalka.sk
Skalka ponúka svojim návštevníkom duchovné
i kultúrne zážitky a poznávanie histórie tohto
najstaršieho pútnického miesta na Slovensku.
• Pre návštevníkov kláštora na Veľkej Skalke začína sezóna 1. mája a končí 30. septembra. Kláštor je sprístupnený v mesiacoch máj, jún a september, po dohode na telefónnom čísle +421 948 049 168 pre väčšie skupiny.
Cez víkend bude sprístupnený od 10.00 do 17.00 h (posledná prehliadka
sa začína o 16.30 h). V mesiacoch jún, júl a august je kláštor prístupný
denne, okrem pondelka v čase od 10.00 do 17.00 h. V priestore kláštora
sa návštevníci môžu pohybovať len so sprievodcom, aj keď nepožadujú výklad. V priestore PMS je zakázané fajčiť, konzumovať alkoholické nápoje
a vodiť psov. Vstup do PMS nie je spoplatnený, je možné prispieť na obnovu
kláštora formou milodarov alebo na č. ú. 2858040256/0200, za ktoré vám
vopred srdečné Pán Boh zaplať.
• Duchovný život na PMS začína vo Veľkom týždni pobožnosťou krížovej
cesty organizovanej Univerzitným pastoračným centrom v Trenčíne pre
všetky vekové kategórie (presný termín býva zverejnený na webe).
• Kaplnka Božieho milosrdenstva sa nachádza pri ceste zo Skalky nad
Váhom ku kláštoru na Veľkej Skalke (v bývalom kameňolome) a je voľne
prístupná.
• Predposledný májový víkend sa konáva mariánska púť k Panne Márii
Guadalupskej. Socha Panny Márie Guadalupskej je vystavená na hlavnom
oltári v Milostivom kostole sv. Andreja-Svorada a sv. Beňadika.
Veľká Skalka na historických vyobrazeniach
56
• Posledný júnový týždeň sa konáva na lúke pod kláštorom na Veľkej
Skalke „Katolícka pútnická konferencia Nové svitanie“ seniorov, mládeže
a rodín. Zakladateľ hnutia „New Dawn“ (Nové svitanie) Angličan Myles
Dempsey chcel zhromaždiť celé rodiny, chcel vidieť deti, mladých, ale aj
(The Mauruses legend was retold by Igor Zmeták)
The pilgrimage site of Skalka (PSS) – calendar of regular
events
Skalka offers to its visitors many spiritual and cultural experiences and
the opportunity to explore the history of the oldest pilgrimage site in
Slovakia.
For the visitors of the monastery at Veľká Skalka, the season starts on
May 1 and ends on September 30. The monastery is open to the public (to
the larger groups) in May, June and September, after previous reservation
on the telephone number +421948049168. On weekends it is available
from 10.00 to 17.00 (last tour starts at 16.30). In June, July and August the
monastery is open daily, except Mondays from 10.00 to 17.00. The visitors are allowed to enter to the area of the monastery only with a guide,
even if they don´t require guide´s commentary. In the area PSS it is forbidden to smoke, to consume alcoholic beverages, and to enter with dogs.
Entry to the PSS is free of charge. It is possible to contribute to the restoration of the monastery in the form of alms, or to the account number
2858040256/0200. God bless you!
The spiritual life of the PPS starts in the Holy Week by the ceremony of
the Cross road organized by the University pastoral centre in Trenčín, intended for all ages.
The Chapel of the Divine Mercy is located near the road from Skalka nad
Váhom to the Monastery Veľká Skalka (in the former quarry) and is freely
accessible.
On the penultimate weekend in May, the Marian pilgrimage to the Virgin
Maria of Guadalupe is held. The statue of Virgin Maria of Guadalupe is
exposed on the main altar in the Gracious church of St. Andrew-Svorad
and St. Benedict.
•
57
starších, ako sa spolu modlia a tvoria živé spoločenstvo. Viac na • www.
novesvitanie.sk
• Výročná púť k sv. Andrejovi-Svoradovi a sv. Beňadikovi sa konáva tradične každý rok k sviatku sv. Beňadika 17. júla. Bližšie na www.klastorskalka.sk
• Priestor dostanú aj pútnické aktivity návštevou výročnej púte na sv. Petra
a Pavla 28. a 29. júna v moravskom Rajhrade v kláštornom chráme zasvätenom týmto svätcom a v septembri na výročie založenia Benediktínskeho
opátstva v Rajhrade.
• Mariánske benefičné koncerty – od roku 2013 sa benefičné koncerty na
podporu Skalky presťahovali na Dolné nádvorie Trenčianskeho hradu. V Roku
Sedembolestnej Panny Márie sa uskutoční už tradičný Mariánsky benefičný
koncert na hradnom nádvorí v Trenčíne 12. septembra 2014.
• Od roku 2013 pokračuje výmena aktivít medzi Rajhradom a Trenčínom v podobe duchovných a kultúrnych výmen a študentských táborov.
Pokračovaním projektu cezhraničnej spolupráce bude návšteva pútnických miest na oboch stranách Bielych Karpát, usporadúvanie koncertov,
ale hlavne týždňové a víkendové tábory mládeže v Rajhrade a na Skalke
podporované študentským pastoračným centrom, novo formovaným spoločenstvom mládeže, ako pokračovanie študentských aktivít v rámci cezhraničnej spolupráce pri obnove a rozvoji oboch historických miest.
útnické miesto Skalka ma nový zvon
Posviacka nového
zvona biskupom Mons.
Jozefom Haľkom počas
výročnej púte na Skalke
20. júla 2014
Františkán – kapucín fra. Angelus, občianskym menom František Homola z Rajhradic už niekoľko rokov z darov veriacich s Čiech a Slovenska
daruje niektorej farnosti alebo kostolu zvon. V roku 2013 avizoval úmysel darovať zvon práve pútnickému miestu Skalka, v roku 2014 sa to stalo
realitou.
Zvon 700 mm vysoký, s priemerom 420 mm vyrobila zvonárska dielňa pani
Vránovej-Ditrichovej v Brodku pri Přerove. Rodinná dielňa už po niekoľko
generácii vyrába kvalitné graficky zdobené zvony rôznych veľkostí. Zvon
nesie meno patrónov Nitrianskej diecézy sv. Andrea-Svorada a Benedikta.
Telo zvona zdobia postavy oboch svätcov a na protiľahlej strane silueta
kostola na Malej Skalke. V súčasnosti je umiestnený v areáli kláštora na
Veľkej Skalke, o jeho konečnom umiestnení rozhodne ďalšia obnova a rozvoj pútnického miesta.
•••
58
During the last week of June the happening
„Catholic pilgrimage Conference New Dawn“
for seniors, youth and families is held. It takes
place in the meadow below the monastery at
Veľká Skalka. The founder of the movement
„New Dawn“, an Englishman Myles Dempsey wanted to gather the whole families, to
see children, young people and older people
praying together and forming a living community. More information at www.novesvitanie.sk
The annual pilgrimage to St. Andrew-Svorad
and St. Benedict is held traditionally every
year on the feast of St. Benedict on July 17.
More on www.klastorskalka.sk
The pilgrimage activities will also take place.
There is an annual pilgrimage on St. Peter and
St. Paul on 28 and 29 June in the Moravian
Rajhrad in the monastic temple dedicated
to these saints, and in September on the anniversary of the founding of the Benedictine
Abbey in Rajhrad.
The Marian benefit concerts – since 2013 the
benefit concerts supporting Skalka moved to
the lower courtyard of the Trenčín Castle. In
Our Lady of Sorrows year there will be a traditional Marian benefit concert in the castle courtyard in Trenčín on September 12, 2014.
The pilgrimage site of Skalka has a new bell
The Franciscan – Capuchin Fra. Angelus, real name František Homola from
Rajhradice donates church bells to the parishes and churches. He does so
for several years thanks to the donations of the Christians from the Czech
Republic and Slovakia. In 2013, he announced his intention to donate
a bell to the Pilgrimage site of Skalka, and in 2014 it became a reality.
The bell has 700 mm on high, 420 mm on diameter and was made in the
bell´s manufactory of Ms Vránová-Ditrichová in Brodek pri Přerove. The
family manufactory produces for several generations high quality graphically decorated bells of various sizes. The bell bears the name of the
patrons of Nitra diocese St. Andrew-Svorad and St. Benedict. The body of
the bell is decorated with figures of the two saints, and on the opposite
side there is a silhouette of the church at Malá Skalka. Currently, the bell
is located in the monastery complex at Veľká Skalka, and its final placement will be decided according to the further reconstruction and development of the pilgrimage site. • • •
Dielo vytvorené na
sympóziu Ora et ars
Skalka – Július Bruna:
Autorská priestorová
rekonštrukcia kláštora
na Veľkej Skalke podľa
historického nákresu
z roku 1783, kombinovaná technika na papieri,
30 x 42 cm, 2013
59
Dielo zo sympózia Ora et ars Skalka – Július Bruna: Autorská panoráma lokality Malá a Veľká Skalka pri Trenčíne a jej blízkeho............okolia, kombinovaná technika na papieri, 42 x 60 cm, 2013
ajhrad
M
Erb Města Rajhrad
/ The Coat of Arms of
Rajhrad
Zástava Města Rajhrad
/ The flog of Rajhrad
62
Město Rajhrad je jedinečné svým názvem, polohou, historií, velkomoravským hradištěm, dvěma kláštery, Památníkem písemnictví na
Moravě, Hospicem sv. Josefa, výtečnými kuchyněmi a pohostinností
zdejších restaurací a v neposlední řadě také lidmi, kteří v něm žijí. Místní
jméno Rajhrad, které domácí vyslovují „Réhrad“, pochází z obecného pojmenování „rajský hrad“ ve smyslu pěkný či silný hrad. Staří Slované si takto hezky nazvali již v 8. či 9. století své opevněné sídlo, chráněné spletitým
řečištěm mnoha ramen řeky Svratky, hustými lužními lesy a bažinami.
Poloha Rajhradu byla výhodná pro jeho obyvatele před stovkami let a je
i dnes. Od pradávna leželo velkomoravské hradiště, pak trhová ves a posléze městečko Rajhrad na křižovatce významných obchodních cest a během
věků bylo přirozeným správním i hospodářským centrem. V současnosti je
velmi příjemná blízkost a jednoduchá dostupnost metropole Moravy města
Brna, kde většina rajhradských studuje a pracuje.
Rajhrad, ve kterém žije tři tisíce dvě stě obyvatel, se velmi rychle rozrůstá.
Zdejší lidé, vybavení nebývalým smyslem pro humor, se sdružují v mnoha
aktivních spolcích, jejichž činnost daleko přesahuje hranice města, např.
místní fotbalisté v RAFK, šermíři v Asmodeus, šachisté v TJ Sokol, sdružení
maminek v Kalamajce, zpěváci v Rajhradském pěveckém sboru při farnosti,
billiardisté v TJ Orel, mnohostranní sportovci ve SPRS a nenahraditelná je
Záchranná stanice dravých ptáků. Volení zástupci města v čele se starostou Františkem Ondráčkem mají velkou snahu vytvořit z Rajhradu příjemné
místo pro bydlení, podnikání i odpočinek.
Cílem většiny návštěvníků a poutníků v Rajhradě je benediktinský klášter,
který je nejstarším klášterem na Moravě a náleží k nejvýznamnějším moravským památkám. Nabízí se zde také další zajímavá místa města a jeho
bezprostředního okolí. Poznejte klášter sester Těšitelek Božského Srdce
Ježíšova s jeho dramatickou historií i nevšední současností, vstupte na
hřbitov, kde odpočívají nejvýznamnější osobnosti moravské historiografie
a představení obou rajhradských klášterů, rozhlédněte se po starodávném
městečku v nejstarší části města či obdivujte osudy dvakrát zaniklé a přece
žijící vsi Čeladice. Také obě rajhradská vodní díla mlýn a pila v sobě nesou
téměř tisíciletou stopu života obyčejných lidí v této od dávnověku osídlené
lokalitě. Farní kostel Povýšení sv. Kříže a Základní škola TGM vypovídají o duchovním životě a vzdělávání v našem městě a Památník generála Kozyra je
o jedné neuvěřitelné tragédii v poslední světové válce.
Město Rajhrad se postupně stává známou odpočinkovou zónou jižně od
Brna. Jeho katastr je protkán pěšími cestami a cyklistickými stezkami, má
nádherné okolí s mnoha zahradami, sady, vinohrady a oborami, s úchvatnými pohledy do daleké rovinaté krajiny s hektary úhledně obdělaných
polí, napřímenou řekou Svratkou a klikatými mlýnskými náhony, totiž krajiny po pět tisíc let kultivované člověkem.
Město Rajhrad stojí v místě, kde byly objeveny nálezy nejstaršího osídlení
pocházející z mladší doby kamenné – neolitu 4500–2000 let př. Kr. Jeho
Town Rajhrad
T
own Rajhrad is unusual by its name, location, history, two cloisters,
Memorial of literature in Moravia, St. Josef´s Hospice, excellent
cuisines and hospitality of local restaurants. Local name which homesters pronounce „Réhrad“, comes from common name „rajský hrad“
(castle of paradise) with the meaning of nice or strong castle, fortified
hill-fort. In 9th century the ancient Slavonians entitled in this way their
fortified domicile protected by knotty watercourse of many distributaries of a river Svratka, by thickset meadow forests and moorlands. Nearness and availability of town Brno is an amenity.
The location of Rajhrad was very advantageous hundreds of years ago
and it stays as a great benefit for inhabitants of this ancient town today.
Since ancient times Rajhrad lays at the crossroads of important trade and
through the ages Rajhrad has been economic and administrative center.
At the beggining it used to be Great Moravian fortified settlement, later
the market village and then town Rajhrad.
Nowadays, the proximity and easy access to Brno – Moravian metropolis,
gives a chance for residents of Rajhrad to study and work there.
In Rajhrad, there lives three thousand and two hundred inhabitants,
but town is growing rapidly. The people of Rajhrad are well known for
their great sense of humour and like to socialize in variety of associations such as RAFK – footballers, Asmodeus – swordsmen, TJ Sokol – chess
Letecký pohled
na Rajhrad
/ Rajhrad – Airview
Město Rajhrad - historický pohled
64
název vznikl ve staroslovanském pohanském prostředí a vyjadřoval posvátné obětní místo v hrazeném místě. Po r. 863, kdy začali Kristovo učení
šířit slovanští věro-zvěstové Konstantin a Metoděj, se v rajhradském hradišti
přepokládá i vznik malého křesťanského kostelíku.
Český kníže Břetislav I. (knížetem 1034–1055) asi r. 1028, při návratu po
svém vítězství nad Maďary, zde objevil přežívající slovanskou liturgii a hmotně ji podpořil. Později, r. 1045, daroval Rajhrad břevnovskému klášteru.
O tři roky později, současně s příchodem břevnovských benediktinů, zde
založil vlastní klášter (byl to první klášter na Moravě).
Ve 13. století byl klášter několikrát zpustošen. Počátkem 17. století, při
silném protikatolickém působení, byl v r. 1619 dokonce na krátkou dobu
zrušen. Znovu byl obnoven po roce 1620.
Do konce 17. století byl postaven v románském slohu. První přestavba kostela byla provedena kolem r. 1691. Později, v r. 1721, pokračovala přestavba již podle projektu Jana Blažeje Santiniho-Aichla a 7. června 1739
olomoucký biskup Jacob Ernst Lichtenstein kostel vysvětil. Na stavbu kostela navazovalo i budování konventu. Celý areál byl budován až do r. 1840.
Klášter je nemovitou kulturní památkou a nachází se v něm další kulturní
památka – mobiliář knihovny a knihovní fond, který představuje 64 000
historických svazků s řadou vzácných
rukopisů a prvotisků. Po internaci benediktinů v roce 1950 však byla tato
kulturní památka státem do r. 1989
tak nezodpovědně zanedbávána, že
nyní musí být na rekonstrukci vynakládány značné prostředky.
Opravy začaly počátkem 90. let minulého století a pokračují podle množství získávaných peněz. Dnes je větší
část jižní kvadratury kláštera zrekonstruovaná a slouží pro Památník písemnictví na Moravě, který zde sídlí a je přístupný veřejnosti. Opatský
chrám sv. Petra a Pavla je trvale využíván k bohoslužbám. Přilehlá fara je
sídlem řádu. Hospodářské objekty kláštera jsou k různým účelům využívány jen z části. Zbytek těchto budov je v havarijním stavu.
Benediktini byli od počátku pevně organizováni k stálému pracovitému
a současně rozjímavému životu podle hesla: „Ora et labora!“ – „Modli
se a pracuj!“. Tuto skutečnost dokumentují desítky významných osobností,
které jednak působily v samotném klášteře, jednak z něho vyšly, aby vynikly jinde. Vinařství zde bylo klášterem založeno r. 1465, pivo se v Rajhradě
vařilo již v polovině l4. století. Díky tomu zde bylo rozvinuté i chmelařství.
Od r. 1540 zasedali rajhradští probošti v moravském zemském sněmu.
1. října 1687 nabyli od papeže Inocence IX. právo pontifikálií, tj. právo nosit mitru, kříž, prsten a berlu. Zdejší benediktini se rovněž zasloužili o budování nemocnic, chudobinců, sirotčinců a škol. V Rajhradě založili školu
v r. 1623. Klášter se o ni staral až do první světové války.
Císař František I. povýšil 22. března 1813 rajhradské proboštství na opatství. Prvním opatem se stal P. Augustin Koch.
players, Association of Mothers in Kalamajka, Rajhrad Choir – singers, TJ
Orel – billiard players, SPRS – athletes and last but not least Birds of Prey
Rescue Station.
Mayer of Rajhrad Francis Ondráček and the elected representatives of
the town have a great desire to create here a pleasant place to live, town
for both, business and leisure.
Czech prince Břetislav I (reign 1034–1055) about 1028, while returning
after his victory over the Hungarians, found in Rajhrad surviving Slavonic
liturgy and decided to support it financially. After a few years, in 1045,
Břetislav I donated Rajhrad to Břevnov Monastery.
In 1048, three years later, Břetislav I founded here his own monastery
(it was the first monastery in Moravia). It was the very same time of the
arrival of Břevnov Benedictines to Rajhrad.
In the 13th century the monastery was ravaged several times. At the beginning of the 17th century, during the strong anti-Catholic influence, in
1619 Rajhrad monastery was temporarily canceled. It was revived after
1620.
By the late 17th century, the monastery was built in the Romanesque
style. The first reconstruction of the church was carried out around 1691.
Later, in 1721, the rebuilding continued under the leadership of Jan Blažej Santini-Aichl and on June 7, 1739 the church was consecrated by the
Olomouc Bishop Jacob Ernst Lichtenstein. The construction of the church
was followed by building of the convent. The entire complex had been
built up to 1840.
The monastery Rajhrad is a cultural monument which contains another
unique cultural relic –library and its fund, which represents 64,000 historical book volumes with many rare manuscripts and incunabula. Unfortunately, in 1950 Benedictine internment took place and the state „took
care“ of this great cultural heritage. This lasted till 1989 and huge amount of money is used for reconstruction of this historic landmark since
then.
Repairs began in the early 90`s of the 20th century and continues step
by step depending on funding sources. Today the most of the southern
part of the quadrature monastery is renovated and used as the Memorial
to Literature in Moravia, the monument is open to the public. The Abbey
Church of St. Peter and Paul is constantly used for worship. The adjacent
rectory
is the seat of the order. Farm buildings of the monastery are used for
different purposes only partially. The rest of the buildings is in very bad
condition and not suitable for any use.
Opatský chrám
sv. Petra a Pavla ve
30. letech 20. století
/ The Abbey church,
1930
From the beginning, the Benedictines were tightly organized to the permanent physical work and mental development according to the motto: „Ora et labora“ – (pray and work). This is documented and proved by
dozens of prominent figures, some of them operated in the monastery
only, others left Rajhrad to excel elsewhere. In 1465 Rajhrad winery was
founded, also the beer was brewed here from the middle of the 14th
65
Největšího kulturního významu dosáhl klášter v 19. století. Místní autoři
přispěli značným podílem do literatury. Zdejší „Papežská knihtiskárna benediktinů rajhradských“ byla známá i v cizině.
V současné době má zdejší benediktinská komunita 6 bratří. Převor P. Augustin OSB je současně farářem ve farnosti, která má kromě Rajhradu
dalších 6 obcí. Hlavním posláním benediktinů je duchovní služba, ale
mají i významné společenské přínosy. Je zde zřízené farní centrum sloužící
k setkávání farníků, výstavám a koncertům. Působí zde Rajhradský pěvecký
sbor, který má dvě dětská oddělení a jedno pro dospělé. Také vybudováním
Památníku písemnictví na Moravě včetně obnovení vzácné historické klášterní knihovny došlo k posílení významu kláštera pro společenský život.
enediktinské opatství sv. Petra a Pavla
Benediktinský klášter
/ Benedictine monastery
Rajhrad / Zdroj: Internet, Wikipédia
Benediktinský klášter v Rajhradě je nejstarším klášterem na Moravě
a náleží k nejstarším moravským církevním institucím. Podle legendy zde
měl již v 10. století existovat klášter basiliánů, založený sv. Cyrilem. V roce
1045 daroval český kníže Břetislav I. břevnovskému klášteru opuštěný hrad
s názvem Rajhrad a v něm založil klášteřík (cellu) sv. Petra a Pavla. O tři léta
century and that is why the hop growing industry developed here easily.
Since 1540 Rajhrad provosts participated in Moravian Provincial Assembly. October 1, 1687 Rajhrad acquired from the Pope Inocent IX pontifical right, ie. right to wear a miter, cross, ring and crosier. The local
Benedictine monks also contributed their lives to the building of hospitals, almshouses, orphanages and schools. In 1623 the monks founded a
school which was part of the monastery until the First World War.
March 22, 1813 emperor Francis I exalted Rajhrad provost at the Abbey
(celebrated 200th anniversary last year). Augustin P. Koch became the
first abbot of Rajhrad.
The greatest cultural significance the Monastery reached in the 19th century. Contribution of the local authors to literature was important. The
local „Pontifical letterpress of Rajhrad Benedictines“ was well known
even abroad.
Nowadays, the local Benedictine community consists of six brothers. Prior
P. Augustin OSB is currently pastor of the parish, which contains Rajhrad
and six other municipalities. The primary mission of the Benedictines today is spiritual service, but they have social importance as well. For the
meetings of parishioners, exhibitions and concerts in Rajhrad was established parish centre. This centre is also used by Rajhrad choir, which has
got two children‘s department and one for adults.
By creating of the Memorial to Literature in Moravia and restoration of
rare historic library of monastery the importance of Rajhrad for social
life increased.
Majority of visitors and pilgrims in Rajhrad
take at aim especially the Benedictine monastery, which is the oldest one in Moravia
and ranks among the notedest Moravian monuments. Also another interesting places of
town and its surroundings are being offered
there. There is cloister of Sisters Comforters
of Divine Jesus´s Heart with a dramatic history and no mean present, parish Promotion of
St. Cross Church with neighbouring churchyard where the most influental personalities of
Moravian historiography and departeds from
both two local cloisers are at rest. Not far from
the oldest part of the town we can admire destinies of two-times extinct
and yet living village of Čeladice. Also both Rajhradian waterworks, mill
and lumber-mill carry in self a longstanding mark of common people´s
life in this locality settled from an antiquity.
Erb Opatství sv. Petra
a Pavla / The abbey
coal-of-arms/
Benediktinský klášter
v roku 2014 / Benedictine monastery Rajhrad
2014
St. Peter´s and Paul´s Benedictine Abbey
After 863, when Slavonic apostoles Constantin and Methodius started
to spread Christ´s teachings, an origination of small Christian chapel is
being presupposing here on a fortified hill-fort. Czech prince Břetislav
I donated hill-fort Rajhrad to Břevnovian cloister and after three years
67
později 26. listopadu 1048 byla cella proměněna ve skutečný klášter, který
byl podřízen břevnovskému opatství.
Klášter založený na místě velkomoravského hradiště snad již z 8. století byl
v následujících staletích mnohokrát vydrancován. V roce 1311 navštívili
klášter král Jan Lucemburský a rakouský vévoda Friedrich. Za husitských
bouří se do Rajhradu uchýlili řeholníci z mnoha zničených klášterů.
Románskou podobu si klášter udržel až do počátku 18. století, avšak stav
budov byl nevyhovující. Proto se tehdejší probošt Antonín Pirmus odhodlal
ke kompletní velkorysé přestavbě. Pirmus, nazývaný druhým zakladatelem
kláštera, svěřil v roce 1718 projekční práce Janu Blažeji Santinimu Aichlovi, který navrhl čtyři kvadratury obklopující chrám sv. Petra a Pavla: prelaturu, konvent a dva hospodářské dvory. V roce 1722 se začal stavět chrám,
konventní budovy sloužily od roku 1755 a celý komplex byl dokončen v roce
1840.
Význam kláštera vzrůstal po celý středověk. V roce 1234 udělil klášteru
podstatné svobody markrabě Přemysl. Král Jan Lucemburský propůjčil
představeným kláštera roku 1327 hrdelní právo a Karel IV. potvrdil Břetislavova privilegia. Od roku 1540 zasedali rajhradští probošti v Moravském
zemském sněmu. Právo pontifikálií nabyli probošti od papeže Inocence IX.
v roce 1687 a od té doby směli nosit mitru, kříž, prsten a berlu. Celkové
nezávislosti dosáhli rajhradští mniši v roce 1813, kdy bylo probošství povýšeno císařem Františkem I. na opatství.
Rajhradský benediktinský klášter se postupně stával vyhlášeným centrem
vzdělanosti. Již ve 14. století literárně vynikli probošt Jan II. a mnich Petr,
který navíc kreslil překrásné iniciály. Mnohé rukopisy po sobě zanechali
převor Lev (+ 1419), převor Placentinus (+ 1638), probošt Celestin Arlet
(+ 1683) a mnozí další. Největší rozmach kláštera nastal v 18. a 19. století,
kdy proslul rozšiřující se knihovnou a vědeckou činností Bonaventury Pitra
– zpovědníka Marie Terezie, dr. Řehoře Volného, dr. Bedy Dudíka, dr. Mauruse Kintera a dalších vzdělaných rajhradských benediktinů.
Celé 20. století bylo pro benediktiny téměř zničující, avšak nejtemnější období pro klášter nastalo krátce po komunistickém převratu. V noci z 13.
na 14. dubna 1950 byly v rámci „Akce K“ přepadeny jednotkami lidových
milicí a StB všechny mužské řády v republice. Řeholníci byli internováni
a majetek propadl státu. V rajhradském benediktinském klášteře se pak
vystřídaly různé jednotky Čs. lidové armády.
V roce 1990 byly zdevastované objekty vráceny řádu, který za podpory
mnohých institucí, fondů a dárců postupně rekonstruuje celý areál. V roce
2005 zde byl otevřen Památník písemnictví na Moravě, který spravuje slavnou benediktinskou knihovnu s 65 000 svazky knih. Klášter po čtyřicetileté
nucené přetržce znovu ožívá a navazuje tak na téměř tisíciletou historii benediktinské komunity v Rajhradě.
Reprezentační místnosti
kláštera před r. 1950
/ The original Representative rooms Monastery
68
Klášterní sýpka
Klášterní kontribučenská sýpka, postavená na přelomu 18. a 19. století, je
v Rajhradicích nepřehlédnutelnou monumentální stavbou. Tato mohutná
budova je s oblibou znázorňována na mnohých obrazech a grafických listech v pozadí vedut benediktinského kláštera. Sýpka sloužila k uskladnění
together with arrival of the Benedictines of Břevnov cella was transformed into real monastery. Thus on 26th November 1048 the first monastery on Moravia was established. The monastery kept Roman shape till
beginning of 18th century, but condition of the building was not more
suitable at that time. Therefore provost Antonín Pirmus resolved then
to complete large-scale reconstruction into Baroque appearance. From
1721 the reconstruction was realized according to the project of Jan
Blažej Santini-Aichl and bishop Jacob Ernst Lichtenstein from Olomouc
sanctified the new church on 7th June 1739. Whole zone was finished
building only in 1840. The monastery was gradually becoming a noted
centre of scholarship. Local Benedictines had also merit in building of
hospitals, poorhouses, orphanages and schools. The school in Rajhrad
was established in 1623 and the monastery took care of it till 1st world
war. The darkest period for the monastery arrived shortly after communist overturn. In the night from 13th to 14th April 1950 all male orders
in republic were attacked by units of Public Militias and StB (State Safety
Service) within „Action K“. Monkery were interned and a property was
forfeited to the state. Different units of Čs. Public Army then changed off
in monastery. This monument was so irresponsibly uncared-for by the
state till 1989, that nowadays significant financial means must be spent
for a reconstruction.
The monastery is an immovable culture monument and there is another
monument within it – mobiliary of a library and collection which represents 64,000 of historical volumes and number of rare manuscripts and
Výstavní místnost
v klášteře / The Exhibition Room
Benediktinský klášter –
exteriér před rekonstrukcí / Benedictine
monastery Rajhrad
/
Santiniho představa
kláštera z let 1718 –
1720 / Santini image
69
obilí z celého klášterního panství. Patentem z roku 1788 tak musel činit
každý poddaný, který měl ornou půdu, a v množství jednoroční letní i zimní
setby na tři roky. Klášterní vrchnostenská sýpka byla postavena v bezpečné
vzdálenosti od Rajhradic, aby nebyla ohrožena případným požárem.
tarodávné městečko Rajhrad
Archeologickým průzkumem je dokázáno osídlení Rajhradu v místě
dnešní sladovny již před pěti tisíci lety, kdy zde žili lidé, kteří pěstovali obilí,
chovali dobytek a vyráběli keramické nádoby. Dnešní Rajhrad byl založen
nejspíše na přelomu 10. a 11. století po zániku nedalekého velkomoravského hradiště, jehož jméno převzal. V polovině 11. století daroval kníže
Břetislav břevnovským benediktinům pro založení nového kláštera mimo
jiné i ves Rajhrad. Dodnes je dochován půdorys nejstarší zástavby. Nejstarší dokument, který nese pomístní název Rajhrad, je z roku 1169: „ecclesie
Raygradensi“.
Pečeť městečka Rajhrad
/ The seal of Rajhrad
Dobová kresba kláštera
z r. 1689 / A historical
painting
72
earlist prints. Repairs have begun in the beginning of 90s in a past century and it contiue in relation to amount of gained money. Today a major part of the convent of the monastery is reconstructed and it serves
for Memorial of literature in Moravia which it is open to public. St. Peter
and Paul´s Abbey is being permanently used for a divine service. Close
parsonage is a domicile of the order. Administrative building of the monestary are being using for various purposes just partially. The rest of it
is in disrepair.
The local Benedictine community has 6 friars on the present. Clerical service is the main mission of the Benedictines, but they bring also notable
societal benefits. Parish centre has been constituted there which serves
for meeting of parishioner, exhibitions and concerts. Rajhrad chorale
is acting here with two childs section and one for the adults. Through
the building-up Memorial of literature in Moravia including renovation
of precious historic monastical library the strenghtening of importance
Plán hradiště vyhotovený stavitelem
Annaisem v 18. století
A – dnešní řečiště
Svratky, B – průběh
původního velkomoravského valu.
Podle Č. Stani. (zdroj:
http://ff.ujep.cz/velimsky/cs_1_1/02CS/
as324.jpg).
73
22. března 2013 sloužil
P. Edmund Wagenhofer
OSB, emeritní arciopat
ze Salzburgu a předseda
Slovanské benediktinské kongregace
sv. Vojtěcha slavnostní
mši svatou k 200. výročí
povýšení rajhradského
proboštství na samostatné opatství
Opatský chrám
sv. Petra a Pavla
/ The Abbey church St.
Peter´s and Paul´s
Kolem roku 1620 měl Rajhrad 41 domů a 300 obyvatel. V roce 1622 se
klášternímu purkrabímu Václavu Sobkovi z domu č. p. 7 narodil syn Matouš, který se stal v roce 1668 arcibiskupem pražským, a je tak nejvýznamnějším rajhradským rodákem.
Městečko bylo několikrát zničeno ohněm, pravidelně velkou vodou a často
drancováno různými armádami (Tatary 1241 až 1242 a 1253, vojsky Rudolfa Habsburského 1278, Uhry 1557, Švédy 1645, Turky 1663 a 1689,
Poláky 1683, Prusy 1742, Francouzy 1805 až 1809, Prusy 1866 a naposledy v roce 1945).
V letech 1706 až 1790 se počet domů zdvojnásobil. Na místě po pranýři
byla v roce 1795 postavena kamenná kašna. Ta dnešní je zde od roku 1868
a pochází z brněnského požářiště. V roce 1830 se Rajhrad rozrostl o nové
Čeladice a v roce 1838 protnula městečko železnice. Po regulaci Svratky
v roce 1848 již Rajhrad tolik netrpěl povodněmi. V čele správy v Rajhradě
bývali purkmistr, čtyři konšelé a rychtář a od roku 1849 starosta, dva radní a pět členů obecního výboru. Významným starostou byl v letech 1864
až 1880 obchodník a zemský poslanec Jan Hrůza. Na začátku dvacátého
století se stal zasloužilým starostou Leopold Štětka, který byl také představeným řemeslných živnostníků a v radách mnoha spolků. V roce 1880 měl
Rajhrad 1651 obyvatel a 162 domů.
Nebývalý rozvoj propukl v Rajhradě po vzniku republiky, kdy byly postaveny nové čtvrtě Matlaška a Ostrůvek, o čemž také svědčí 2398 obyvatel
a 435 domů podle sčítání v roce 1930. Od třicátých let zde byly prodejny
drogerie, obuvi, hodinářství, mlékárna, koloniál, lahůdkářství a cukrárna.
Za německé okupace mnoho místních zahynulo, bylo popraveno nebo perzekuováno. Po převratu v roce 1948 docházelo k tzv. socializaci všech sektorů i v Rajhradě. Místní živnostníci a řemeslníci byli zaměstnáni v komunálních podnicích, sedláci a soukromí zemědělci zkonfiskováni či nuceni
do jednotných zemědělských družstev. V roce 1952 se stal Rajhrad sídlem
vojenské posádky pomocných technických praporů (PTP), která obsadila
oba kláštery. V období po roce 1989 se podařilo celý Rajhrad vybavit inženýrskými sítěmi, opravit místní komunikace a postavit čistírnu odpadních
vod. Dne 27. října 2000 byl Rajhrad povýšen na město. K 1. lednu 2014
mělo město 3 428 obyvatel.
Pitrův most
Nejspíše od poloviny 11. století spojoval Rajhrad a benediktinský klášter
dřevěný most s mýtem. Rajhradské mýto bylo vzorem pro další mýta v širokém okolí. Most z roku 1694, který byl postaven na dvou zděných pilířích,
lépe odolával jarním ledům. Měl dřevěnou vozovku s dřevěným zábradlím
a celou stavbu kryla šindelová střecha. Za probošta Pitra byl roku 1760
postaven nový kamenný most, který slouží dodnes. Stavbu se třemi pilíři a ledolamy vídeňského inženýra Josefa Aneise zdobilo pět soch světců a kamenný kříž vídeňského sochaře Nösmanna. Sochy a kříž dnes lemují cestu
ve vstupním nádvoří kláštera. Kouzlo starobylosti ztratil most v roce 1937,
kdy dostal dnešní podobu.
•
74
ímskokatolická farnost Rajhrad
Farnost tvoří obce: Rajhrad, Holasice, Opatovice, Otmarov, Popovice,
Rajhradice a Rebešovice.
Farní kostel Povýšení
svatého Kříže / The
Parish Church
76
Farní kostel Povýšení sv. Kříže
Duchovní správu v Rajhradě vykonávali od založení kláštera rajhradští benediktini, které dosazoval i odvolával břevnovský opat. Celou druhou polovinu 13. století se ovšem snažili získat vliv na jmenování farářů v Rajhradě
olomoučtí biskupové. Spor se urovnal v roce 1296 smírem, který stanovil,
že duchovního správce jmenuje biskup na návrh opata. Z této doby pocházejí slavná rajhradská falza z let 1045 a 1048, která nechal vyhotovit pro
doložení svých práv v Rajhradě břevnovský opat Bavor. Jmenování duchovních v Rajhradě navždy zjednodušil listinou ze 7. prosince 1330 olomoucký
biskup Jindřich Berka z Dubé a Lípy. Opat Bavor a jeho nástupci mohli od
té doby ustanovovat k rajhradskému farnímu kostelu řádové bratry podle
své vůle.
Od pradávna farníkům z Rajhradu, Holasic, Popovic, Syrovic, Sobotovic a Čeladic znesnadňovaly účast na bohoslužbách pravidelná jarní rozvodnění
řeky Svratky a mnohých jejích ramen. Z toho důvodu povolil olomoucký
biskup Jindřich dne 10. listopadu 1330 zřídit ve vsi Rajhradě modlitebnu,
kterou zasvětil Povýšení svatého Kříže. Většina bohoslužebných úkonů i farních funkcí, jako křty, svatby a pohřby, se nadále konaly v klášterním chrámě sv. Petra a Pavla.
V 16. století nechali zchátralou kapli Povýšení sv. Kříže opravit probošti
Jan III. a Matyáš z Tachova. Zničený chrám po švédském (1645) a tureckém
(1663) pustošení opravil a zvětšil v letech 1682 až 1683 probošt Celestin
Arlet. Celou stavbu hradil probošt ze svých prostředků, jako poděkování za
vyléčení z těžké nemoci a za uchránění Rajhradu před epidemií moru, která
řádila na Moravě v letech 1675 až 1676.
Poslední rozšíření svatostánku a celková barokní přestavba proběhla v letech 1765 až 1766 za probošta Otmara Konrada. Podle rysů a dispozice
kostela se autorství projektu přisuzuje Santinimu. Po dokončení stavby byl
kostel Povýšení sv. Kříže v Rajhradě dne 10. dubna 1767 navěky povýšen
olomouckým biskupem Maxmiliánem z Hamiltonu na farní. Kostel ve tvaru
kříže je 28 m dlouhý a 20 m široký. Interiér kostela ozdobily sochy brněnských sochařů Adama Nösmanna, Ondřeje Schweigla a vitráže oken zhotovil v letech 1889 až 1903 Benedikt Škarda z Brna. V klášterním dvoře,
postaveném proboštem Pitrem v letech 1761 až 1763, byla naproti kostela
v tzv. rezidenci č. p. 39 v letech 1768 až 1780 fara. Biskupským dekretem
z roku 1770 bylo povoleno konat farní úkony pro pohodlí věřících ve farním i klášterním kostele.
Nejstarším známým farářem a proboštem v Rajhradě byl podle listiny z roku
1062 Maurus a po něm následovalo dalších přibližně sedmdesát duchovních až do současnosti. Pozornost zasluhuje P. Vojtěch Slouk, který byl knězem v Rajhradě v letech 1863 až 1893. Kromě duchovní správy se zabýval mechanikou, malířstvím, hudbou a psaním farních pamětí. V klášterní
knihovně je podnes jeho unikátní samohybný globus. Jeho nástupce P. Petr
of the monastery for a societal life has come about. Thus after 40-years
forced breakage the monastery is being reviving again and is being fastening on almost a thousand years history of Benedictine community in
Rajhrad.
Culture life of the monastery
From periods of provost Brancouzský (1692–1709) Rajhradian prelates
were collecting various artistic articles. They gave big attention to the
gaining of paintings. A collection of paintings was thus gradually risening in Rajhrad and it has been located in a prelature. We can name masters from England (Green), Italy (Piteri) and France (Cochin). Works from
Flemish school after Rubens (Crucification), Cranach´s (Lashing of Christ
and Ecce homo) has been represented in the collection. From Bohemian
painting school we can name mature work of Bohemian late Gothic painting. Domestic authors from Rajhrad have been represented by Master
of Rajhrad alter, Ignac Raab, Karel Škréta, Petr Brandl, Millian and native
of Rajhrad Josef Zelený who vas supported by the Benedictines through
numerous orders in 19th century. Some of the most precious paintings
has been now lent to National Gallery in Prague. Among other precious
articles lets mention at least a verge from gilded copper from 14th century, Gothic monstrance, pacificals, reliquaries and chalices in a Renaissance, Baroque and Rococo design. The biggest expansion of the monastery came on in 18th and 19th centuries where it became renowned
for its enlarging library and scientific activity of Bonaventura Pitr, Maria
Theresia´s confessor, Dr. Řehoř Volný, Dr. Beda Dudík, Dr. Maurus Kinter
and other learned Rajhradian Benedictines. Local authors has come up
significantly with literature and „Pontifical bookprintery of the Benedictines of Rajhrad“ was known also in foreign countries.
Sochy z Pitrova mostu
/ The exterior of the
monastery
Monastical library
Rajhrad monastery was governed by Břevnov abbey from its arise till
1813 what considerabely complicates a recognition of the oldest destenies of monastical library. Namely it can be supposed that a lively
exchanges was happening both of friars and manuscripts in that period.
Other complication is caused by a fact that almost no book has been preserved in a original binding. The books were being rebinded into white
pergameneous binds in 18th century. These new bind has eliminated various owners´ notes on the folders and board papers. After great depredations of the monastery during 13th century (Tartars 1241, Kumáni Bély
IV 1253 and Habsburg armies after Přemysl Otakar II´s defeat in 1278)
the collections were markedly disrupted. So called Martyrologium Adonis (lives of martyrs) written by French bishop Adon is among survivals
of the Library. This oldest book from the third quarter of 9th century is
older than clerical organization in Bohemia or Moravia. That is why the
specialists suppose that it could not originate in Moravia. However the
book attracts researchers´ attention by ecclesiastic Slavonic inscribtions
which were writted into it probably already in Moravia. Due to development of the monastery in 14th century the library has gained another
77
Hlobil se v letech 1904 až 1927 stal modřickým děkanem. Období po vyhnání benediktinů z Rajhradu je spjato s působením kněze a modřického
děkana P. Františka Fučíka. Duchovní správu po roce 1989 převzali zpět
rajhradští benediktini. O kostel se s nemalým úsilím starají místní farníci.
Dobová kresba kláštera
z r. 1720 / A historical
painting
Hřbitov a významné hroby
Obyvatelé rajhradského velkomoravského hradiště pochovávali v 9. a 10.
století své mrtvé na návrší u Rebešovic. V následujících dvou stoletích užívala ves Rajhrad hřbitov poblíž dnešní restaurace Na kině (Orlovny). Od 13.
století se pochovávalo severně od klášterního chrámu. Po čtyřech staletích
byl hřbitov u kláštera přeplněn, a proto se v roce 1682 zřídil nový za kostelem Povýšení sv. Kříže. Na něm se pohřbívá od roku 1691 do současnosti.
Jedno pole bylo vyhrazeno malým dětem, nepokřtění se pochovávali u východní zdi a sebevrazi za zeď mimo hřbitov.
Na východní straně kostela je pomník zemřelých benediktinů z roku 1880.
V kněžské zahrádce odpočívá na sedmdesát řeholníků, např. všichni opati: Augustin Koch (1813–1831), Viktor Schlossar (1832–1854), Gunter Kalivoda (1854–1883), Benedikt Korčian (1883–1912), Prokop Šup
(1912–1921), Petr Hlobil (1922–1936), Alois Koryta (1936–1936) a Václav
J. Pokorný (1947–1979). Dále je zde pochován významný moravský historiograf dr. Beda Dudík (1815–1890), profesor všeobecných dějin a řecké
literatury dr. Řehoř Volný (1793–1871) a všestranně nadaný P. Vojtěch Jakub Slouk, 1825–1898.
Sestry Těšitelky BSJ mají své pohřebiště u severní zdi hřbitova. Hlavní kříž
hřbitova byl postaven přičiněním P. Petra Seitla v roce 1796. Nejstarším
very interesting incrementa. There is a gradual and antifoner
from 1313 which was created on an order of Rajhradian prior
Tomáš. Rajhradian monastic library has also representation
of books from Hussite period. For example it is Tábor Chronicle of Mikuláš of Pelhřimov, two Jan Hus´s postilas about
saints, two czech tracts of Master Jakoubek of Stříbro ect. By
the end of 16th century under provost Kryštof Soběkurský
of Soběkursko we have first notifications of development of
a library of binded books. Exact summation made in a turn
of 50s and 60s stated 65,000 volumes. The Library was markedly stigmatized by the 2nd world war and 50s then continued in what war began. For a long time the Library was
in a very undignified conditions. Today the Library is being
restored thank to grants and mutual efforts of enthusiasts
and it is a part of the sightseeing trace Memorial of literature
in Moravia.
Roman Catholic parish Rajhrad
The parish consists of villages: Rajhrad, Holasice, Opatovice, Otmarov,
Popovice, Rajhradice a Rebešovice. Clerical administration in Rajhrad
was executed by Rajhradian Benedictines from a foundation of the monastery and they were installed and revoked by Břevnov abbot. However
all the second half of 13th century bishop from Olomouc were mading
afforts to gain an influence on appointments of parsons in Rajhrad. A dispute has been settled in 1296 by a conciliation accordint to which bishop
appoints a clerical administrator on the proposal of abbot. Famous Rajhrad forgeries originate from this period, and it subsequently document
events of 1045 and 1048. Břevnov abbot Bavor let make forgeries for an
evidence of his right in Rajhrad. Appointment of clergies in Rajhrad has
been simpliefied for good by Olomouc bishop Jindřich Berka of Dubé
and Lípa by the letter from 7th December 1330. Abbot Bavor and his
successors could thenceforward appoint order friars to Rajhrad parish
church accordingly their will.
Prvním opatem samostatného rajhradského
opatství se stal v roce
1813 P. Augustin Koch
Sisters Comforters of Divine Jesus´s Heart cloister
Marie Rosa Vůjtěchová, a member of order of St. Karel Boromejský´s
Charitable Sisters, experienced in caring of diseased people decided to
establish a new conciliatory congregation. She found a big support at
Brnian bishop Paul earl Huyn, who pushed through a congregation Comforters of Divine Jesus´s Heart in 1915 and pope Pius X consecrated it
next year. S. M. Rosa became the first abbess. Prior sence of a congregation consists in an alleviating of human affliction. Sisters are helping the
diseased, the poors and the abbandonments unworldly and they support
another charitable organizations in the world. After communist overturn
in 1950 the sisters from all branches were concentrated to Rajhrad maternal centre and they were assigned to forced eorks in agriculture and
manufactures. Afterwards the cloister was occupied by Czechoslovakian
Public Army. The church turned to a ware house and later to a cinema
78
79
pomníkem na hřbitově je deska na zdi školy, označující hrob brněnského
měšťana Jiřího Šebestiána Basera, který náhle zemřel 27. 5. 1698 v rajhradském hostinci. Za zmínku stojí pomník významných železničních stavitelů Bedřicha a Josefa Kleinových z roku 1850 (od kříže napravo, dnes
Maršálkových), symbolický hrob rajhradských obětí nacismu z roku 1949
(vpravo před křížem) a níže vlevo je nepřehlédnutelný dřevěný kříž uměleckého restaurátora Muzea města Brna Josefa Macháčka (1907–1990).
PhDr. Karel Uhl odpočívá vlevo za vstupní branou a žák Leoše Janáčka,
muzikant a učitel Bohumil Menšík má hrob u uliční zdi spíše vpravo. Před
hřbitovem je pomník padlých rajhradských občanů v I. světové válce, který
vybudovali v roce 1923 místní hasiči.
lášter sester Těšitelek BSJ
Klášter sester Těšitelek
BSJ / Sisters Comforters
of Divine Jesus´s Heart
cloister
80
Marie Rosa Vůjtěchová (1876–1945), členka řádu Milosrdných sester
sv. Karla Boromejského, se po zkušenostech při opatrování nemocných rozhodla zřídit novou smírnou kongregaci. Velkou podporu našla sestra Marie Rosa u brněnského biskupa dr. Pavla hraběte Huyna, který svým vlivem
kongregaci Těšitelek Božského Srdce Ježíšova v roce 1915 prosadil a papež
Pius X. jí následujícího roku požehnal. Prvotní smysl kongregace spočívá ve
zmírnění lidského utrpení. Sestry nezištně pomáhají nemocným, chudým
a opuštěným a podporují další dobročinné organizace ve světě.
Nejdříve sídlila kongregace v Brně na Šeříkové ulici, ale po první světové
válce již původní mateřinec nestačil. Proto si sestry takřka vlastníma rukama postavily v letech 1924 až 1929 nový klášter v Rajhradě, na pozemku
koupeném od rajhradských benediktinů. Na stavbu přispěla značnou částkou členka kongregace Anežka z rodu Coudenhove-Honrichs z Drahotuš
a Kunštátu. Chrám zasvěcený Božskému Srdci Ježíšovu byl 21. září 1929
vysvěcen brněnským biskupem dr. Josefem Kupkou. Postupně bylo zřízeno
dvanáct filiálních domů na různých místech Čech a Moravy.
V roce 1944 byl klášter obsazen německými vojáky a pak zákopníky, kteří
budovali obranné okopy a protitankové zátarasy proti Rudé armádě. Od
15. dubna 1945 se stal klášter hlavním německým obranným bodem. Proto byl útočnými akcemi Rudé armády při bojích o Rajhrad téměř zničen.
Ihned po válce začaly sestry trosky kláštera i chrámu obnovovat. Nejdříve
opravily pokoje pro bydlení a zřídily provizorní kapli. Dne 5. září 1945 Matka Rosa Marie Vůjtěchová zemřela. Na poslední cestě doprovázelo Matku
zakladatelku 123 rajhradských sester.
Krátce po komunistickém převratu v roce 1950 byly sestry ze všech filiálek soustředěny do rajhradského mateřince a přiděleny na nucené práce
v zemědělství a v továrnách. V červenci 1951 byla zatčena druhá generální představená Marie Marta Vintrová a ve vykonstruovaném procesu
odsouzena k 17 letům vězení. Amnestií byla propuštěna po devíti letech.
Na podzim roku 1951 byly sestry vyvezeny do pohraničí a přiděleny k práci
v továrnách. Klášter byl následně obsazen Československou lidovou armádou. Kostel se změnil na skladiště a později na kinosál. Do zdevastovaného areálu kláštera se mohly sestry vrátit v dubnu 1994. Brněnským
biskupem Vojtěchem Cikrlem byl kostel znovu vysvěcen 10. června 1994.
hall. In April 1994 sisters could return into devastated area of the cloister. The church was consecrated again by Brnian bishop Vojtěch Cikrl
on 10th June 1994. Sisters took after second recovery of their maternal
organization with an exemplary assiduity. Nowadays the cloister lives
again its life. A senior house Mother Rosa´s Home has been opened in
campus of the cloister which holds establisher´s name. Elder sisters visit abbandoned people, providing them physical and mental alleviating,
they accompanying dying ones in St. Josef´s hospice and they care for
their immobile sisters-collegues. Younger sisters work in the senior house, in hospice and hospitals, they care for the building and garden, catechize and work on education of the youth.
The cemetery and eminent graves
In the 9th and 10th century the residents of Rajhrad Moravian settlement
used to burry their dead on the hill close to Rebešovice. In the following
two centuries the burying ground for people of Rajhrad was created near
the present restaurant Na kině (Orlovna).
From the 13th century the dead were buried on the north of the monastery church. After four centuries the monastery cemetry was full and there was need for new one. In 1682 the cemetry behind the church of Povýšení sv. Kříže (Holy Cross Promotion) was established and this cemetry
is in use since 1691. On the east side of the church there is a memorial to
the dead Benedictines from 1880.
The Priest‘s garden is the place of rest for over seventy monks. For
example all the abbots: Augustin Koch (1813–1831), Viktor Schlossar
(1832–1854), Gunter Kalivoda (1854–1883), Benedict Korčián (1883–
1912), Prokop Šup (1912–1921), Petr Hlobil (1922–1936), Alois Koryta
(1936–1936) and Václav J. Pokorny (1947–1979). There is also buried
exceptional Moravian historian Dr. Beda Dudík (1815–1890), Professor
of general history and Greek literature Dr. Řehoř Volný (1793–1871) and
the multi-talented James P. Vojtěch Slouk (1825–1898).
Sisters of Consolation BSJ have their burial ground at the northern wall
of the cemetery.
In 1796 the main Cross of the cemetery was built thanks to Peter Seitl. The oldest monument of the cemetery is a plaque on the wall of the
school, which indicates the grave of burgher from Brno, Jiří Šebestián
Baser, who died suddenly on May 27th, 1698 in Rajhrad inn.
It is worth to mention the following: the memorial dedicated to Bedřich
and Jozef Klein, major rail builders, from 1850 (right hand side from the
Cross, today Maršáleks’); symbolic grave of Rajhrad victims of Nazism
from 1949 (right before the Cross); and below the Cross on the left side
there is eye-catching wooden cross by Josef Macháček (1907– 1990), the
art restorer of the Museum of City Brno. Dr. Karel Uhl is resting on the
left side from the entrance gate and Bohumil Menšík, musician, teacher
and pupil of Leoš Janáček, has got his grave close to the right side street
wall. In front of the cemetery, there is a memorial to deceased Rajhrad
citiziens in WW1, which was built in 1923 by local firefighters.
Mozaikový obraz
Neposkvrněného početí
Panny Marie v průčelí
kostela sv. Petra
a Pavla
Socha Matky Boží
Rajhradské v kostele
sv. Petra a Pavla
/ Church of st. Peter
and Pavol
•
81
S příkladnou pílí se sestry pustily do druhé obnovy svého mateřince. V této
době zde nelze přehlédnout výraznou osobnost duchovního správce Mons.
Aloise Pekárka, také oběti nacistických i komunistických věznic. Klášter
dnes žije opět svým životem. V jeho areálu byl otevřen domov pro seniory,
který nese jméno zakladatelky řádu Dům Matky Rosy. Sestry se přednostně věnují ošetřování nemocných. Svou návštěvou a péčí jim poskytují tělesnou i duchovní úlevu. Aby mohly lépe plnit své poslání u nemocných,
studují zdravotnické školy a pracují v nemocnicích. Sestry Těšitelky BSJ
mají v současnosti hlavní sídlo v Rajhradě, řeholní domy v Brně a Praze.
Slovenská provincie má sídlo v Bratislavě a komunitu sester na Mokrohajské v Domově sociálních služeb pro děti, v němž sestry pracují. V Kežmarku slouží sestry nemocným v tamním hospici.V rajhradském mateřinci je
zřízeno malé muzeum, jehož exponáty názorně vypovídají o dramatických
osudech kongregace.
ům léčby bolesti s hospicem sv. Josefa
Rajhradský klášter 1930
V dubnu 1999 zahájil v areálu kláštera Těšitelek BSJ činnost Dům
léčby bolesti s hospicem sv. Josefa. Hospic poskytuje péči pacientům všech
věkových skupin, kteří trpí chronickou bolestí a nelze jim zajistit vyléčení.
Rajhradský hospic náleží ke špičkovým zařízením tohoto typu v republice.
Od 1. ledna 2007 jej spravuje Oblastní charita Rajhrad, zřízená Brněnským
biskupstvím.
omníky TGM v Rajhradě
Ukázka Antifonáře
královny Elišky Rejčky
ze začátku 14. století
/ A manuscript from the
early 14th century
82
Z iniciativy rajhradských legionářů byl v Rajhradě 11. září 1938 odhalen před budovou Občanské záložny Ráj (dnes obytný dům č. 49 na Masarykově ulici) pomník T. G. Masaryka, jehož autorem byl akademický sochař
František Hořava, rodák z nedalekých Opatovic. Impulsem pro postavení
pomníku byla návštěva prezidenta Masaryka v Rajhradě 22. června 1924.
Po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 byl pomník odstraněn a jeho další osudy neznáme.
Druhý pomník T. G. Masaryka v Rajhradě byl odhalen 4. září 1949 před budovou školy na Havlíčkově ulici, která měla od roku 1935 čestný název Masarykova jubilejní měšťanská škola. Autorem pomníku byl opět František
Hořava. Na přelomu 50. a 60. let minulého století byl pomník odstraněn
a převezen do muzejních prostor benediktinského kláštera v Rajhradě. Masarykovo jméno po roce 1948 zmizelo z názvu školy.
Politický vývoj v roce 1968 vytvořil podmínky pro navrácení pomníku TGM
před budovu školy na Havlíčkově ulici. Odhalení pomníku bylo spojeno
s oslavou 50. výročí vzniku Československé republiky. Následný vývoj v období tzv. normalizace nenašel sílu pomník odstranit. Díky tomu se zachoval
až do dnešních dnů.
Pozorný čtenář těchto řádku si určitě všimne, v jaké době byly pomníky
v Rajhradě instalovány. Po odhalení prvního pomníku byla 30. září 1938
podepsána Mnichovská dohoda, druhý pomník byl postavený rok po tzv.
vítězném Únoru a třetí odhalení pomníku se uskutečnilo po vstupu „bratrských armád“ 21. srpna 1968. Připomeňme, že T. G. Masaryk byl v roce
1935 jmenován Čestným občanem Rajhradu. Masarykovo jméno se škole
vrátilo v roce 1991.
oravský zemský sirotčinec
V prosinci 1903 povolil moravský zemský sněm na návrh rajhradského opata a zástupce zemského hejtmana Benedikta Korčiana zřízení
zemského sirotčince v Rajhradě. Pozemek věnoval benediktinský klášter a stavební náklady 140 000 korun hradila země moravská. Budova sirotčince
byla dostavěna během roku 1904. První sirotci se v ní ubytovali počátkem
října téhož roku.
V době druhé světové války umístili němečtí okupanti do sirotčince přes
250 příslušníků Hitlerjugend z Berlína a dalších spojenci bombardovaných
německých měst. Příslušníci této speciální jednotky zaútočili dne 23. dubna 1945 na zabloudivší vůz generála Kozyra.
Po ukončení války se stala budova ubytovnou pro jugoslávské a bulharské
učně. Od 1. září 1950 zde zahájila výuku Podniková základní odborná škola
zelinářská. V současné době má Střední odborná škola zahradnická a Střední
odborné učiliště Rajhrad pracoviště i v Brně. Tato jediná rajhradská střední
odborná škola vychovala řadu vynikajících zahradníků, sadařů a pěstitelů.
ajhradský mlýn
Mezi klášterem a městem stojí majestátně starý rajhradský mlýn, který se v nepotvrzených pramenech objevuje již k roku 1092, ovšem určitě
v roce 1340, kdy se v listině probošta Vítka jmenuje mlynář Martin na mlýně Strumen. Mlýn byl po celá staletí benediktiny rozšiřován a zvětšován až
do dnešní podoby. V 19. století měl mlýn osm hnacích kol na spodní vodu.
Od minulého století slouží jako malá vodní elektrárna.
Rajhradský mlýn
/ The mill
Stará rajhradská pila
/ The old sawmill
84
ntonín Halouzka a MUDr. Emil Holub
Kovář a puškař Antonín Halouzka, narozený 17. ledna 1860 v nových
Čeladicích, č. p. 12, byl jedním z průvodců lékaře a cestovatele Emila Holuba na jeho druhé africké výpravě. Ze 700 dobrovolníků si dr. Holub vybral
šest nejlepších. Halouzka byl mezi nimi. Dne 22. 11. 1883 se vydala expedice do jižní Afriky s cílem projít kontinent od jihu až do Egypta. Po třech
letech dne 3. dubna 1886 dorazila vyčerpaná výprava postižená zimnicí do
Lešumského údolí, kde zemřeli dva průvodci. Také Antonín Halouzka těžce
onemocněl a byl proto poslán s 25 bednami předmětů do vlasti. Zbytek
výpravy byl za řekou Zambezi 2. srpna 1886 přepaden a okraden kmenem
Mašukulumbů. Expedice postižená zimnicí se v září 1887 předčasně vrátila
domů. Z osmičlenné výpravy přežili těžké africké podmínky manželé Holubovi a tři pomocníci. Holubův nejoblíbenější Antonín Halouzka zemřel
Antonín Halouzka and Dr. Emil Holub
Blacksmith and gunsmith Antonín Halouzka, born January 17th, 1860 in
Nové Čaledice (New Čaledice) room number 12, was one of the guides of
Emil Holub, doctor and traveler, on his second African expedition.
Dr. Holub chose the best six from seven hundred volunteers, one of them
was Halouzka. November 22nd, 1883 began expedition to the South Africa. The goal was to pass whole continent from south to Egypt. After three
years on April 3, 1886 expedition arrived to Lešumský valley, men where
exhausted and suffered with chills, two of guides died there. Also Antonín Halouzka was seriously ill and therefore he was sent with 25 crates
of objects to their homeland. August 2nd, 1886 the rest of the expedition while passing the Zambezi River was attacked and robbed by strain
of Mašukulumb. In September 1887 the expedition, affected by chills,
returned home earlier than planned. There was eight members of the expedition at the beginning but the severe conditions of Africa did not let
to survive all of them. The survivors were spouses Holub and three helpers. Antonín Holub‘s most favourite Antonín Halouzka died in Vienna on
the consequences of tropical diseases in May 9, 1901 at the age of 41. Dr.
Holub, who visited Rajhrad between 1900 and 1901, died unexpectedly
in 1902. Until the mid 20th century it was the only scientific expedition
in these parts of the world.
Klášter Rajhrad –
70 léta 18. století /
Rajhrad monastery,
18th century / Zdroj:
Internet, Wikipédia
Personalities of Rajhrad
The cultural life of Rajhrad Monastery
First monks of Rajhrad Monastery worked physically a lot, so they fulfill
the second part of their monastic program: labora – work! In addition to
the significant physical work (clearing of forests, blacksmith and carpentry work), monks carried out the binding works – copying of the liturgical
books on parchment. Unquestionably, Rajhrad origin is Lectionary and
Collection of discipline as well as liturgical manuscript „Capitulo et orationes“ from the 13th and 14th century. This work of Rajhrad monks is
closely associated with the construction and development of the monastery library, which was probably established shortly after the founding
of the monastery.
Rajhrad monastery library is connected with a number of prominent personalities. For example, P. Vojtěch Slouk.
Slouk left in the monastery‘s library an important monument – a self-propelled globe with as detailed maps as printed ones, so is hard to distinguish them. Globus was built between 1860–1876. This diligent monk is
also the creator of „the world clock“, defining different times in different
places of the world. The clock also shows the changes of the months and
dates.
It is well known that the first schools were formed at Bishops settlements, monasteries and churches. In the last century the members of
the monastery taught in Brno subjects like Religion, Classical Philology
and General History. Rajhrad Monastery is also known for many scientific
studies. In the mid 18th century prelate Bonaventura Piter excelled with
85
ve Vídni na následky tropických nemocí dne 9. května 1901 ve věku pouhých 41 let. Dr. Holub, který navštívil Rajhrad v letech 1900 a 1901, zemřel
předčasně v roce 1902. Až do poloviny 20. století to byla první vědecká
expedice v těchto končinách.
tavba železnice
Při stavbě Ferdinandovy severní dráhy byl Rajhrad jedinou obcí mezi
Vídní a Brnem, kterou železnice proťala doslova jejím středem. Ing. Karel
Ghega vyprojektoval v Rajhradě dva viadukty, menší u hřbitova s třemi oblouky a větší přes náměstí s třinácti oblouky. Pro vysoké náspy se brala
zemina v okolí dráhy, a tak vznikly dnešní škarpy. Stavbu prováděla firma
bratří Kleinů z Rajhradu. Úsek Rajhrad – Brno byl 11. listopadu 1838 zkušebně zprovozněn první jízdou lokomotivy Moravia a 15. prosince 1838
došlo k slavnostnímu zahájení pravidelné dopravy Brno – Rajhrad. Dne
7. července 1839 byl zprovozněn celý úsek Vídeň – Brno. V roce 1934 se
trať změnila na dvojkolejnou.
sobnosti Rajhradu
Výstavy / Exhibitions
Opatský chrám
sv. Petra a Pavla
/ The Abbey church St.
Peter´s and Paul´s
86
Kulturní život kláštera
První mniši rajhradského kláštera pracovali hodně tělesně. Plnili
tak druhou část svého řeholnického programu: labora – pracuj! Vedle významné práce tělesné (mýcení lesů, kovářské a truhlářské práce), prováděli mniši práce knihařské, opisovali bohoslužebné knihy na pergamen. Nesporně rajhradského původu je lekcionář a homiliář stejně jako liturgický
rukopis „Capitula et orationes“ ze 13. a 14. století. Tato práce rajhradských
řeholníků je úzce spjata s budováním a rozvojem klášterní knihovny, která
patrně vznikla krátce po založení kláštera.
S rajhradskou klášterní knihovnou je spjata řada významných osobností.
Tak například P. Vojtěch Slouk. Po něm zůstala v klášterní knihovně významná památka – samohybný globus s mapami tak podrobnými a dokonale prokreslenými, že je od tisku stěží rozeznáme. Globus byl sestaven
v letech 1860–1876. Tento pracovitý mnich je dále tvůrcem „světových hodin“, určujících rozdílný čas na různých místech zeměkoule. Hodiny ukazují
také proměny měsíce a dat. Je známo, že první školy vznikaly při biskupských sídlech, klášterech a kostelech. V minulém století vyučovali členové
kláštera v Brně jako profesoři náboženství, klasické filologie a obecného
dějepisu. Rajhradský klášter se proslavil i mnoha vědeckými studiemi.
V polovině 18. století prelát Bonaventura Piter vynikl dějezpytnými studiemi a zamýšlel vydávat české kroniky. Další historik Řehoř Volný napsal
15 svazků moravského místopisu. Jeho práce se stala základním dílem pro
moravské vlastivědné pracovníky. Významný moravský zemský historiograf dr. Beda Dudík vydal přes 70 vědeckých prací tiskem. Zvláště obsáhlé
jsou Dějiny rajhradského kláštera a Dějiny Moravy do roku 1350. Beda Dudík se dále zasloužil o Moravu tím, že zajistil navrácení řady starých rukopisů, které byly z našich zemí odvezeny do Švédska za třicetileté války.
Výstavy / Exhibitions
Expozícia / Exhibitions
88
Neméně významná je literární činnost rajhradských řeholníků. Za bouří husitských utekl do Rajhradu břevnovský mnich Jan z Holešova, známý Husův
odpůrce. Roku 1346 v Rajhradě jako převor zemřel. Zanechal zde řadu náboženských a polemických spisů.
Vztah rajhradského kláštera k literatuře, zvláště pak k literatuře slovanské
i klasické, dokládá především dr. Pavel Vychodil, ředitel klášterní tiskárny,
překladatel a vydavatel řeckého filosofa Aristotela, životopisec Kosmákův
a redaktor revue Hlídka. P. Augustin Vrzal (literární pseudonym A. G. Stín),
překládal ruskou klasickou literaturu a patřil mezi významné literární historiky. Vrzalova osobní knihovna čítá na 2 500 svazků knih, z nichž některé
jsou u nás i v Rusku zcela unikátní.
Další osobností z dlouhé řady rajhradských mnichů je P. Maurus Josef Kinter OSB. V německém literárním světě je jeho osobnost velmi významně
hodnocena. Od roku 1864 do roku 1920 byl správcem knihovny a archivu.
Věnoval se historickým studiím. Úspěšně řídil v němčině revui „Studien und
Mitteilungen zur Geschichte des Benediktiner Ordens und seiner Zweige“.
Zaměřil se v ní na dějiny řádu. K této práci se mu podařilo získat celou řadu
vědeckých pracovníků z různých klášterů, diecézního kléru a spolupracoval
i s mnoha literárně činnými laiky. V roce 1911 předal P. Maurus Kinter svou
revui mladším kolegům do Salzburgu. Studien und Mitteilungen vychází
v Bavorsku dodnes. Dvě velké studie Kinterovy jsou ve vědeckém světě stále
ceněny. Jedná se o „STUDIEN UND MITTEILUNGEN“ (1880) a „VITAE MONACHORUM, QUI AB ANNO 1613 IN MONASTERIO RAIHRADENSI IN MORAVIA
PROFFESI IN DOMINO OBIERUNT“ (Brunae 1908). Toto dílo je věnováno
dějinám Rajhradu.
Ve výčtu významných osobností nemůžeme vynechat P. Václava Jana Pokorného OSB, dlouholetého archiváře, klášterního knihovníka, který velmi
pilně publikoval v novinách a časopisech. Řadu historicky zajímavých věcí
publikoval i knižně. Byl redaktorem časopisu Hlídka, ve kterém publikovali
i další rajhradští benediktini. Z jeho nesčetných prací jmenujme alespoň
„Klášter Rajhrad, jeho dějiny a památnosti“ (1925) a „Z rajhradských pamětí“ (1932). Literární činnost Pokorného byla vystřídána opatskou funkcí. Od roku 1813 byl osmým opatem v pořadí. V roce 1950 zatčen, internován v Hejnicích, odkud byl převezen na Žernůvku, kde také 2. 3. 1979 ve
věku 85 let zemřel. Za hojné účasti lidí a kněží byl 8. 3. 1979 v Rajhradě
pochován.
Ještě jednou se vraťme k historikům. Z Piterových odchovanců se vypisováním domácích historických událostí zabývali probošt Otmar Konrád a P. Alexius
Habrich. Probošt Konrád se po celou dobu svého působení zabýval obsáhlými „Annales Rayhradienses“. Alexius Habrich byl velmi pilným historikem. Vzorně uspořádal brněnské archivy na Petrově a u sv. Jakuba, sepsal
dějiny některých far v diecesi brněnské, doplnil Středovského sbírku moravských nápisů náhrobkových a zvonových, pro Pelclovy „Abbildungen“
napsal životopisy Bonaventury Pitra, Oliveria Legiponta, Jana z Holešova
aj. Habrich měl také velmi čilé písemné styky s předními učenci své doby
s Pelclem, Dobrovským a Monsem. Tiskem vydal I. část právních památek
moravských. Vybral je z rukopisů rajhradských (Jura primaeva Moraviae
1781).
historical studies and intended to publish Czech Chronicle.
Another historian Řehoř Volný wrote 15 volumes Moravian topography.
His work became
the basis for Moravian homeland workers. Significant Moravian provincial historian Dr. Beda Dudík published over 70 scientific papers in print
form, two of them are The History of Rajhrad Monastery and The History
of Moravia until 1350, which are his most complex works. Beda Dudík
also contributed to Moravia by ensuring the restoration of the series of
old manuscripts that were taken away from our countries to Sweden during the Thirty Years War.
Equally important is the literary activity of Rajhrad monks. During the
Hussite riots Břevnov monk Jan from Holešov, opponent of Jan Hus, fled
to Rajhrad. In 1346, as a prior, Jan from Holešov died here. He left in Rajhrad monastery a number of religious and polemical writings.
Relationship between Rajhrad monastery and literature, especially the
Slavic literature and classic litearture proves especially Dr. Pavel Vychodil, director of the Monastic Printer, translator and publisher of the Greek
philosopher Aristoteles, biographer of Kosmák and editor of the revue
Hlídka (The Patrol). P. Augustin Vrzal (literary pseudonym A. G. Stín),
translated Russian classical literature and was one of the major literary
historians. Vrzal`s personal library includes about 2,500 volumes of books, some of which are in our country and in Russia completely unique.
Other personality from many of monks in Rajhrad is P. Maurus Jozef
Výstava v Kapitulní síni
kláštera / The Exhibition
Room
Ukázka Žaltáře královny
Elišky Rejčky ze začátku
14. století / A manuscript
from the early 14th
century
90
Od dob probošta Brancouzského (1692–1709) shromažďovali rajhradští
preláti umělecké předměty všeho druhu. Velkou pozornost věnovali získávání obrazů. Na 200 kusů obrazů koupili po zrušení jezuitské koleje v Brně.
Z pozůstalosti Ignace Raaba získali rovněž mnoho obrazů. Ignac Raab býval v rajhradském klášteře častým hostem. V 19. století preláti Schlossar
a Kalivoda četnými objednávkami podporovali malíře Josefa Zeleného,
rajhradského rodáka. Zásluhou Volného a Dudíka získal klášter mnoho obrazů z Rybník u Moravského Krumlova, ze zámku hrotovského a myslibořického. Tak postupně vznikala v Rajhradě sbírka obrazů, která byla nejprve
umístěna ve východním traktu konventu, později byla přenesena do sálů
a komnat prelatury. Z autorů rajhradské obrazové galerie můžeme jmenovat autory anglické (Green), italské (Piteri) a francouzské (Cochin). Často
byla uváděna jména světově proslulých malířů Rembrandt, Rubens, Van
Dyk aj. V tomto případě šlo o dohady nebo o kopie. Ve sbírce byla zastoupena díla z flámské školy po Rubensovi (Ukřižování), ze školy Cranachovy
(Bičování Krista a Ecce homo). Z české školy malířské jmenujme Mistra rajhradského oltáře, vrcholné dílo českého pozdně gotického malířství, dnes
v Národní galerii v Praze.
Z domácích autorů byl v Rajhradě zastoupen Ignac Raab, Karel Škréta, Petr
Brandl, Millian a rajhradský rodák Josef Zelený. Z jiných cenných uměleckých předmětů připomeňme alespoň berlu ze zlacené mědi kladené do
14. století, dále gotické monstrance, pacifikály, relikviáře a kalichy v renesančním, barokním a rokokovém provedení. Na jaře roku 1889 vstoupil
do kláštera v Rajhradě devatenáctiletý Antonín Slavíček s úmyslem stát se
řeholním knězem nebo misionářem. Dlouho však v klášteře nepobyl, protože se po prázdninách již nevrátil. P. Šrámek, jenž byl kaplanem u Slavíčkova
strýce, děkana a probošta, Antonína Slavíčka ve Staré Boleslavi, omluvil pak
v říjnu odchod mladého Slavíčka z Rajhradu dopisem rajhradskému převorovi. Pro ctitele Slavíčkova malířského umění je tato zmínka jistě zajímavá.
Rajhradští benediktini se výrazným způsobem zasloužili o rozvoj kulturního života Rajhradu v 19. století. Když se roku 1871 mění čtenářský spolek
Břetislav (zal. 1870) na Katolicko-politický čtenářský spolek Břetislav, staví
se do jeho čela řeholník Benedikt Korčián (od 1883 opatem). Spolek se zaměřuje vedle četby na přednášky a divadelní představení, zejména po roce
1883, kdy se spojuje s tehdy vzniklou Cyrilskou jednotou. Toto společenství se hlavně věnovalo (a stále věnuje) chrámovému zpěvu, dále pak hudbě a přednáškové činnosti. Cyrilská jednota si roku 1885 založila vlastní
knihovnu, jejímž základem se stala knihovna čtenářského spolku Břetislav.
Na tomto místě je nutno připomenout, že zásluhou bohaté kulturní činnosti
těchto i jiných spolků zůstává Rajhrad stále český. Potvrzuje to i jednací řád
na radnici, který ustanovuje češtinu jako jednací jazyk. S Cyrilskou jednotou
spolupracovali hudební skladatelé Leoš Janáček a Josef Bohuslav Foerster.
Pozoruhodného úspěchu dosáhla Cyrilská jednota v roce 1908, kdy ve spolupráci s rajhradskými učiteli provedla Blodkovu operu V studni. Rajhradští
kněží měli vliv na založení tělovýchovné jednoty Orel v roce 1910.
Kinter OSB, well known and appreciated in the German literary world.
From 1864 to 1920 Kinter was manager of Library and Archive in Rajhrad.
He devoted himself to historical studies and successfully managed the
German revue „Studien und Mitteilungen zur Geschichte des Benediktiner Ordens und Seiner Zweig“. In the revue he focused on the history
of the Rajhrad order. For this work he was able to get a wide range of
research fellows from different convents, diocesan clergy and collaborated with many literary active laymen. In 1911 P. Maurus Kinter gave the
Revue to his younger colleagues in Salzburg. „Studien und Mitteilungen“
is still based in Bavaria today. Nowadays, the scientific world still values
two large Kinter studies. The first one is the „STUDIEN UND MITTEILUNGEN“ (1880) and the second one „VITAE MONACHORUM, QUI AB ANNO
1613 IN MONASTERIO RAIHRADENSI IN MORAVIA PROFFESI IN DOMINO
OBIERUNT“ (Brunae, 1908). The second work is devoted to the history of
Rajhrad.
On the list of prominent personalities, we can not omit P. Václav Jan
Pokorny OSB, a longtime archivist, a librarian of the monastery, who
published in newspapers and magazines very diligently. A number of
historically interesting works Pokorny published in a book form. He was
editor of Hlídka (The Patrol), where many of Rajhrad Benedictines pub-
Hlavní sál knihovny
/ The Library
lášterní knihovna
Ukázka Žaltáře královny
Elišky Rejčky ze začátku
14. století / A manuscript
from the early 14th
century
92
Od založení až do roku 1813 podléhal rajhradský klášter opatství
břevnovskému, což značně komplikuje poznání nejstarších osudů klášterní knihovny. Dá se totiž předpokládat, že v tomto období docházelo k čilé
výměně jak řeholníků, tak i rukopisů. Druhou obtíží je také to, že se téměř
žádná kniha nedochovala v původní vazbě. V 18. století byly knihy převázány do bílých pergamenových vazeb. Tyto nové vazby zlikvidovaly různé
vlastnické poznámky na deskách, přídeštích a předsádkách.
Předpokládáme, že klášterní knihovna s malým počtem svazků musela již
existovat brzy po založení kláštera, protože některé knihy byly pro řeholní
život nezbytné. Řeholníci je potřebovali k bohoslužbě; jistě mezi nimi byly
lekcionáře, evangeliáře, graduály, misály, breviáře, životy svatých a martyrologia. Určitě nechyběl mezi knihami kodex řeholního života řádu sv. Benedikta a základní příručky kanonického práva. Po velkých pustošeních kláštera během 13. století (Tataři 1241, Kumáni Bély IV. r. 1253 a habsburská
vojska po porážce Přemysla Otakara II. r. 1278) byly knihovní fondy značně rozrušeny. K pozůstatkům z této knihovny jistě patří tzv. Martyrologium
Adonis (životy mučedníků), sepsané francouzským biskupem Adonem. Tato
nejstarší rajhradská kniha z třetí čtvrtiny 9. století je starší než sám kníže
sv. Václav a než církevní organizace v Čechách. Proto se odborníci právem
domnívají, že nemohla vzniknout u nás. Kniha však poutá pozornost
Hlavní sál knihovny
/ The Library
94
lished their works as well. Among his countless works let us mention
two: „Klášter Rajhrad, jeho dějiny a památnosti“ (The Abbey Rajhrad,
its history and memorability, 1925) and „Z Rajhradských pamětí“ (From
Rajhrad memory, 1932). Pokorny`s literary activity was replaced by his
new function as an abbot. Since 1813 he was the eighth abbot in order.
In 1950 Pokorny was arrested, interned in Hejnice, later he was taken to
Žernůvka, where March 2nd, 1979 died at the age of 85. March 8th, 1979
Pokorny was buried in Rajhrad, the funeral was held in the presence of
many people and priests.
Once again, let us return to historians of Rajhrad. From the disciples
of Piter were significant works of provost Otmar Konrád and P. Alexius
Habrich. Provost Konrad throughout his time engaged in extensive „Annales Rayhradienses“. Alexius Habrich was very diligent historian. He
perfectly organized Brno archives at Petrov and at Svatý Jakub (St. Jacob), wrote a history of some rectories in the diocese of Brno, completed the Středovsky collection of Moravian epitaphs and bell inscriptions,
wrote biographies of Bonaventur Pitra, Oliver Legipont, Jan from Holešov
and others, which were published in „Abbildungen“, Pelcl`s work.
Habrich had also very lively correspondence with the leading scholars
of that time, with Pelcl, Dobrovský and Mons. He also published by print
Part I of the legal heritage of Moravia, which were taken from the manuscripts of Rajhrad (Jura primaeva Moraviae 1781).
Since the days of the Provost Brancouzský (1692–1709) Rajhrad prelates
gathered all the types of art objects, especially paintings. They bought
over the 200 pieces of paintings after The Jesuit College in Brno was closed. Similarly, from the estate of Ignác Raab they gained a lot of pictures.
Ignác Raab had been in Rajhrad Monastery frequent guest. In the 19th
century prelates Schlossar and Kalivoda supported the painter Jozef Zelený, Rajhrad native, by numerous of painting orders. Thanks to Volný
and Dudík monastery gained a lot of pictures from Rybník, near the Moravský Krumlov, from the Hrotovský Castle and Myslibořický Castle. So
gradually the collection of paintings emerged in Rajhrad. At the beginning it was located in the east wing of the convent, later was transferred
to the halls and chambers of the prelature. In Rajhrad Gallery we can find
variety of authors, an English authors (Green), Italian (Piter) and French
(Cochin). Often, the famous world painters Rembrandt, Rubens, Van Dyk
and others were believed to be part of the collection. In these cases,
there were conjectures or copies only. The collection was represented
by the works of the Flemish School after Rubens (Crucifixion), Cranach
school (Flagellation of Christ and Ecce homo). From the Czech school of
painting let us mention Master of Rajhrad altar, a masterpiece of Czech
late Gothic painting, now exhibited in the National Gallery in Prague.
From the Czech authors, the following were represented in Rajhrad: Ignac
Raab, Karel Škréta, Petr Brandl, Millian and Rajhrad born Jozef Zelený.
From other valuable works of art we need to mention at least the scepter
of gilt copper placed till the 14th century, as well as Gothic monstrance, pacificals, chalices and reliquaries in the Renaissance, Baroque and
Vyobrazení sv. Vintíře
z breviáře probošta
Vítka z roku 1342 /
www.rajhradskyklaster.cz
www.rajhradskyklaster.cz
Ukázka z Martyrologia Adonis s glosami
psanými cyrilicí (www.
rajhradskyklaster.cz)
badatelů církevně slovanskými vpisky, které do ní byly asi vepsány již na
našem území.
Zásluhou rozkvětu kláštera ve 14. století získala rajhradská klášterní knihovna další velmi zajímavé přírůstky. Tak z roku 1313 je graduál a antifonář,
který vznikl na objednávku rajhradského převora Tomáše. Další rajhradský
probošt, právník Jan, kolem roku 1328 zpracovává příručky kanonického
práva. Mezi výrazné osobnosti rajhradského kláštera patří mnich Petr, iluminátor breviáře probošta Vítka z roku 1324. První tři iluminace v tomto
breviáři se dokonce připisují známému gotickému umělci Mistru Teodorikovi. Je paradoxní, že neklidné 15. století Rajhrad nepostihlo a knihovně
dokonce přineslo obohacení. Do Rajhradu se přenesl tehdejší benediktinský
kulturní ruch, v rajhradském klášteře našli dočasný úkryt mniši z Břevnova
a Broumova. Ze zajímavých osobností připomeňme břevnovského Václava
z Chvaletic, Marka z Broumova, známého Husova žalobce na kostnickém
sněmu Jana z Holešova. Od něho se v rajhradské knihovně zachoval rukopisný traktát „Utrum credi possit in Papam“ (Zda je možno věřit v papeže).
O Janovi z Holešova je známo, že psal u nás jako první o písni „Hospodine
pomiluj ny“ a o staročeských štědrovečerních zvycích v 1. pol. 15. stol. ve
spisku „Largissimus vesper“ (Nejdelší večer). Dá se předpokládat, že tento rukopis původně v Rajhradě byl, protože se zachoval v opise Bonaventury Pitra.
Rajhradská klášterní knihovna má i bohaté zastoupení knih doby husitské. Je
to například Táborská kronika Mikuláše z Pelhřimova, dále jsou zde dvě Husovy postily o svatých, dva české traktáty Mistra Jakoubka ze Stříbra a jiné.
Koncem 16. století za probošta Kryštofa Soběkurského ze Soběkurska máme
první zprávy o budování knihovny z tištěných knih. Tento fond navazuje na
velmi dobře vybudovanou knihovnu rukopisů v 15. století.
Tak jak rostl význam kláštera, rostl i kulturní význam knihovny. Svědčí o tom
činnost Bonaventury Pitra z Třebechovic v Čechách (1756–1764). Tento
vynikající badatel získal pro knihovnu mnoho cenného rukopisného bohatství, především pak 11 svazků díla „Monasticion Moraviense“ (Moravské
kláštery). Z Pitrových materiálů čerpali významní badatelé Josef Dobrovský, Řehoř Volný a mnoho dalších. V této době měla již knihovna monumentální prostředí vytvořené Giovannim Santini-Aichlem a vyzdobené
freskami Jana Jiřího Etgense z Brna.
Profesor historie Řehoř Volný získal pro klášterní knihovnu proslulý žaltář
královny vdovy Elišky Rejčky. Významným knihovníkem byl Viktor Schlossar (1820–1832). Za něho zažila knihovna vzácnou návštěvu Josefa Dobrovského (1828) a do knihovních fondů přibyla Kralická bible šestidílka
a vzácný rukopis z roku 1424 s německými překlady olomouckého biskupa Jana ze Středy. Viktor Schlossar navázal plodné styky s Augsburgem,
pokračoval v budování lístkového autorského katalogu založeného knihovníkem Richtrem a založil katalog knihovny na prelatuře. Za Schlossara
navštívil knihovnu r. 1837 František Palacký (Schlossar byl v této době již
opatem), který si prohlédl i archiv. O rok později je v knihovně hostem Pavel
Josef Šafařík.
Kojetínský rodák Beda Dudík je další významnou osobností v rajhradské
klášterní knihovně. Jeho láska ke knihám je patrná z četných pojednání o knihovnách, rukopisech a různých archivech (Kroměříž, Mikulov,
95
Benediktinský klášter
Rajhrad v součastnosti
/ Benedictine monastery today
Wroclaw, Petrohrad). Z díla tohoto vynikajícího historika musíme především připomenout jeho Dějiny Moravy. Dudík položil základ k rajhradské
sbírce map. Na Dudíkovu sbírku map svým způsobem navázal kněz, malíř,
kartograf, kaligraf a mechanik, žabčický rodák Vojtěch Slouk, tvůrce známého samohybného globusu o průměru 1,70 m, světových hodin i jiných
mechanismů, které vždy v rajhradské knihovně budily zaslouženou pozornost. V této době, za opata Korčiana, navštívil klášter cestovatel Emil Holub. S klášterem udržoval velmi úzké styky a klášternímu muzeu věnoval ze
svých sbírek mnoho cenných předmětů.
Získávání větších knižních celků pokračovalo i po první světové válce. Zásluhou Augustina Vrzala (A. G. Stín) získala knihovna hodně přes tisíc svazků ruských i jiných slovanských knih a časopisů. Augustin Vrzal byl známým překladatelem ruské klasické literatury a proslavil se zpracováním
první rozsáhlé „Historie literatury ruské XIX. století“, vydané v Brně v letech
1891-97.
Ani 2. světová válka neušetřila Rajhrad. Klášterní knihovna byla válkou poznamenána. Padesátá léta pak pokračovala v tom, co válka začala. Když
v roce 1950 přebírala knihovnu Universitní knihovna v Brně, bylo třeba
v prvé řadě zabezpečit knihovnu materiálně opravou oken a silně poškozeného stropu sálu s Etgensovou freskou. Po knihovnické stránce bylo nezbytné provést revizi, nově uspořádat knihovnu a zkompletovat časopisy,
jichž bylo víc než 1 500 titulů. Po ukončení revize teprve vyvstaly v celé obludnosti ztráty v podobě stohů lístků, k nimž nebyly nalezeny knihy. Když
byla knihovna zhruba v knihovnickém pořádku, mohlo se konečně přikročit
i k odborným katalogizačním pracím. Z celé knihovny byly vyhledány a nově
zpracovány české a slovenské tisky do roku 1800. Po náležitém zpracování
mohly být pojaty do retrospektivní bibliografie „Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší do roku 1800“. Je totiž příznačné pro situaci
v rajhradské knihovně, že z „Knihopisu“ byla před rokem 1950 známa z rajhradské knihovny jen dvě bohemika; podrobný průzkum vynesl na světlo
asi 650 jednotek s mnoha desítkami unikátů.
Počet svazků rajhradské knihovny nebyl od začátku 19. století nikdy přesně
zjišťován. Udával se jen odhadem od 85 000 svazků do 100 000 svazků.
Přesné sčítání na přelomu padesátých a šedesátých let stanovilo 65 000
svazků a z toho víc než 14 000 svazků bylo v hlavním sále. V této době byly
ideální podmínky pro zřízení Památníku moravského písemnictví. Situace
se však vyvíjela jinak.
Knihovna byla dlouhou dobu ve velmi nedůstojném stavu a usilovná
mravenčí práce pana PhDr. Vladislava Dokoupila, někdejšího pracovníka
Universitní knihovny v Brně, byla silnou devastací zničena. Je politováníhodné, že se na této devastaci podepsala instituce, která si v minulosti
říkala Státní památková péče. Dnes je díky společnému úsilí a obětavé práci nadšenců odkaz Dr. Dokoupila završen a dveře do rajhradské klášterní
knihovny jsou opět otevřeny. Je součástí nového Památníku písemnictví na
Moravě, který v klášteře sídlí.
•••
96
Rococo style. In the spring of 1889 Antonín Slavíček entered the monastery in Rajhrad, he was nineteen and had an intention of becoming a
priest or religious missionary. Slavíček did not remain in the monastery
for a long time, he had not returned after his holidays. P. Šrámek, who
was chaplain at Slavíček`s uncle – dean and provost in Stará Boleslav –
Antonín Slavíček, then in October apologized to the Rajhrad monastery
for the departure of young Slavíček by letter to Rajhrad prior. Admirers
of the Slavíček paintings may found this fact very interesting. Rajhrad
Benedictine monks greatly contributed to the development of Rajhrad
cultural life in the 19th century. When in 1871 the readers association
Břetislav (founded 1870) was transformed to Catholic-political Readers
Association Břetislav, monk Benedikt Korčián (abbot from 1883) became
its leader. The association focuses, apart from reading, on lectures and
theatrical performances, especially after 1883, when association unifed
with the emergent Cyrillic Unity. This community was mainly devoted
(and still is) to temple singing, then music and lectures. Cyrillic Unity in
1885 established its own library, which base was the library of readers
association Břetislav. At this point it is important to mention that thanks
to the rich cultural activities of these and other associations Rajhrad still
remains Czech. It is proved by the rules of Procedure at the Town Hall,
which designates Czech language as the language of the case. Cyrillic
Unity collaborated with famous composers Leoš Janáček and Josef Bohuslav Foerster. In 1908 Cyrillic Unity achieved remarkable success, when
collaborated with teachers from Rajhrad and performed Blodek opera In
the Well. Rajhrad priests had an influence on the establishment of Orel,
body-educational unity, in the year 1910.
•••
Benediktinský klášter
Rajhrad v součastnosti
/ Benedictine monastery today
Rajhrad (Ilustrácia
Jozef Vydrnák, 2014)
97
ISBN 978-80-971776-4-5
Benediktínskymi cestami II
Zostavovatelia: Igor Zmeták, Pavol Plško. Slovenské texty: Pavol Plško, Igor Zmeták, Ivan Horvát, Jozef Vydrnák, Magdaléna Bátorová,
Stanislav Vančo. České texty: Augustin Ladislav Gazda, Petr Žižka, Jiří Milek. Úprava textov: Igor Zmeták, Jana Muchová. Preklad do anglického
jazyka: Radoslava Dolná, Juliana Zmetáková, Katarína Eliašová. Foto: Jiří Milek, Martin Beták, Anton Šumichrast, Štefan Majtán, Pavol Obst,
Július Kákoš, Ján Tluka, Igor Zmeták, Martin Klačman, Jozef Vydrnák, archív sympózia Ora et Ars Skalka, archív n. f. Beňadik, archív Nadace Ora
et Labora, Internet. Mapka: Martin Beták. Obálka, čiernobiele a kolorované perokresby, typografické ilustrácie, grafická úprava: Jozef Vydrnák.
Príprava do tlače: Mgr. Marián Rosa – MR design. V Roku Sedembolestnej Panny Márie – Patrónky Slovenska, vydal Neinvestičný fond Beňadik,
Mariánske námestie 2, Trenčín. © n. f. Beňadik a autori. 2014. Nepredajné.

Podobné dokumenty

- a a - á - . á “ - x is íž - is le á, “ n k ú d - e - š

- a a - á - . á “ - x is íž - is le á, “ n k ú d - e - š • záchrana a využití nemovité kulturnní památky – benediktinského kláštera, zdejšího barokního skvostu, který je nejstarším klášterem na Moravě, představeným podle posledního projektu slavného arch...

Více

Pentagram - Lectorium Rosicrucianum

Pentagram - Lectorium Rosicrucianum Na lidstvo se vylily četné nízké vlivy a to se ohýbá v této prudké bouři sil, aby se mohlo udržet zpříma. To je příčina krize, která nyní přišla na celé lidstvo. J. van Rijckenborgh

Více

XXXIX. Plavba kuriozních plavidel

XXXIX. Plavba kuriozních plavidel Do Vyššího Brodu jsem se přistěhovala s rodiči v roce 1945 z Loun. Začala jsem zde chodit do školy a prožila tu přes třicet let. Viděla jsem, jak se městečko proměňuje, dosídluje a podle možností s...

Více

srpen září 2014

srpen září 2014 I got my first one around the time of my first communion. Scapulars are light, flimsy, made of cloth and thread. They show wear and tear. They can unravel, and easily absorb every ounce of sweat. I...

Více

ZVON 2014 - Zvon.info

ZVON 2014 - Zvon.info „Sedembolestná“. Prečo? Možno je to preto, že sme nikdy nemali na svojom čele  takého  vlastného  kráľa,  kráľovnú,  či  knieža,  či  iného  predstaviteľa, ktorého by sme svorne mohli považovať za ...

Více