zde - Střední škola uměleckoprůmyslová Ústí nad Orlicí

zde - Střední škola uměleckoprůmyslová Ústí nad Orlicí

1
09/
2013
2
ŠÉFREDAKTOR: MGR. JAN J. POKORNÝ
GRAFICKÉ ZPRACOVÁNÍ: JAKUB
UMAG 09/2013
REDAKCE: LUCIE PODSEDNÍKOVÁ, IVA
BACHORÍK, ANNA CHRTKOVÁ ML.
MOUTELÍKOVÁ, ANNA CHRTKOVÁ ST., PAVEL
KRAJÍČEK, LUKÁŠ VACEK, OLDŘICH HOLINKA, MICHAELA
BERGOVÁ, DENISA SMOLOVÁ, PETR BŘENEK,
PETR MOTL
FOTOGRAFIE: MGR. BOHUSLAV ŠPAČEK,
ZDENĚK ROSÁK, AKAD. MAL. JAROSLAV
HABRMAN, MGR. JAN J. POKORNÝ, CYRIL
HOLAS, ARCHIV ŠKOLY
KOREKTURY: MGR. BOHUSLAV ŠPAČEK,
MGR. JAN J. POKORNÝ
3-4………………….…………………………………UMPRUMKA VYLOUPILA LETOHRADSKÉ KLASIKY
5-6…….……………………………………………………………… PAŘÍŽ-FOTO STRANA
7…………………………………………………………………………………………FACEBOOK, FACEBOOK, FACEBOOK
8-10……………………………………………. ROZHOVOR – LENKA KARBULKOVÁ
11-12………………………………………………………………… PLANÉR VYSOKÉ TATRY
13-14……………………………………………………………………… SPOLUPRÁCE SE SLOVENCKOU ŠKOLOU
15…………………………………………………………………………………… TIP NA TRIP
16…………………………………………………………………………… POSLEDNÍ DEN OTEVŘENÝCH DVĚŘÍ V ROCE 2012
17-18………………………………….…………………………………………VÝSTAVA-SPOLUPRÁCE SE STACIONÁŘEM
19…………………………………………………………………… VERNISÁŽ PARDUBICE
20……………………………………….………………………… POVEDENÁ VÝSTAVA STUDENTŮ NAŠÍ ŠKOLY
21-22……………………….…………………………………………………………… ………TANEČNÍ
23-24……………………………………………………………………PROMÍTÁNÍ ČESKO-NORSKÝCH FILMU
25……………………………………………POHLED IVY MOUTELÍKOVÉ
26..............................................ZÁVĚREČNÉ SLOVO ŠÉFREDAKTORA
O
SB
HA
ČASOPIS STŘEDNÍ ŠKOLY UMĚLECKOPRŮMYSLOVÉ
V ÚSTÍ NAD ORLICÍ
3
VEZEME
KDO SE BOJÍ, NESMÍ DO LESA… A TAK JSME
V ÚTERÝ 27. LISTOPADU OPUSTILI VYTOPENÉ UČEBNY SŠUP A VYRAZILI SMĚR LETOHRAD NA XIV. ROČNÍK RECITAČNÍ SOUTĚŽE S PŘÍZNAČNÝM NÁZVEM
NEBOJTE SE KLASIKŮ. PO DLOUHÉM PŘEMLOUVÁNÍ,
MÍSTY AŽ NÁTLAKU, SE DO ZAJÍMAVÉ AKCE PŘIHLÁSILA DRUHÁCKÁ ČTVEŘICE: ANETA KUČEŘÍKOVÁ, PETRA MOTTLOVÁ, JARMILA SEIDENGLANZOVÁ
A PETR BŘENEK (VŠICHNI ZE TŘÍDY 2.TGD). NÁSLEDUJÍCÍ POKUS O AUTENTICKOU REPORTÁŽ BERTE
S REZERVOU – JEDNAK UŽ HODINA POKROČILA, ZA
DALŠÍ BYLO RECITAČNÍ ODPOLEDNE VE VÍCE OHLEDECH NÁROČNÉ.
Sraz v 11.00 hod. před školou zvládají všichni
soutěžící bezvadně, o minutu pozdě přichází pouze
vedoucí výpravy Cesta vláčkem ubíhá příjemně,
Břéňa rozvíjí poprvé, nikoliv naposledy svou melancholicko-niternou filosofii, děvčata se smějí, já začínám opravovat písemky z dějepisu. V Letohradském
soukromém gymnáziu, místě konání soutěže, nás po
poledni čeká vřelé přijetí, v klidu se zabydlujeme
v jedné ze tříd. Děvčata řeší problematiku trémy a výpadků paměti, Břéňa upadá do tenat vlastního pojetí
světa, já mám za sebou prvních pět testů a dalších
bych snad už raději neviděl. Příjemné oživení před
startem soutěže představuje příchod desítek malých cvrčků, soutěžících v nejmenší z kategorií. Péťa
Mottlová nabízí solidárně pomoc při převlékání dětí,
humorně naladěný Břéňa je ochoten přiložit ruku
k dílu v případě, že budou s výměnou oděvu potřebovat pomoci i recitátorky v nejstarší kategorii. To nám
to pěkně začíná.
Po slavnostním zahájení máme ještě hodinku čas,
kvůli rostoucí trémě posílám děvčata na procházku
do parku, Břéňa piluje melancholický výraz a mě
3
UMPRUMKA VYLOUPILA
LETOHRADSKÉ KLASIKY…
CENY!
každá další opravená písemka z dějepisu utvrzuje
v přesvědčení, že jsem si touto činností neměl kazit
jinak hezký výlet
Mezitím už naše čtveřice zápolí v hlavní kategorii a dle
potlesku a hlášce pořádající paní učitelky Formánkové:
„Ten váš kluk je šikovnej,“ soudím, že šance na solidní
umístění nespadá do říše snů, nýbrž reality. Komu se
přednes povede více, těžko říct, na generálce vypadaly
všechny texty nadějně.
PŘIZNÁVÁM ZVÍDAVÉMU ČTENÁŘI NA TOMTO MÍSTĚ,
ŽE JSEM NESEBRAL ODVAHU VYRAZIT DO RECITAČNÍHO SÁLU (TŘÍDY), NEBOŤ PODOBNÉ OKAMŽIKY PROŽÍVÁM MOŽNÁ VÍC NEŽ MÍ SVĚŘENCI. KONEČNÉ POŘADÍ
TEDY NEMOHU BLÍŽE POSUZOVAT A NEČINÍM TAK.
A JAK TO VŠECHNO DOPADLO?
Během slavnostního vyhlašování se s radostí dovídáme,
že v sólové recitaci nejstarší kategorie nevycházíme
naprázdno. Naopak! Petr Břenek, alias Václav Hrabě,
se svou Infekcí slaví třetí cenu. Aneta Kučeříková, která
si připravila kládu v podobě šestnácti slok Verlainovy
básně Tak co ty, poutníku, končí ještě o stupínek výše,
navíc si odnáší zvláštní cenu poroty. Domnívám se (byť
jde o názor do značné míry subjektivní), že se jednalo
o rozhodně největší porci (rozsahem i myšlenkově),
kterou si kdo z účinkujících ukrojil. Všechna čest!
Vítězná studentka ústeckého gymnázia Tereza Lindenthálová (jak vidno, triumf Ústí byl úplný), totiž
vsadila na méně náročný prozaický text Jiřího Suchého,
po formální stránce jej však předvedla bezvadně, a to
nakonec rozhodlo. Všichni tři jmenovaní získali právo
vystupovat v rámci galavečera, naplánovaného na čtvrtek 6. prosince. Velká gratulace!
Pod stupni vítězů končí naše dvě další želízka v ohni,
4
tedy Petra Mottlová a Jarmila Seidenglanzová. Rezervy ve
výkonu byly i podle děvčat citelné, nicméně odvaha
a chuť recitovat velké autory (Shakespeare, Reynek)
v mých očích jednoznačně převažuje. Díky za statečnost!
Ještě před odjezdem jsme absolvovali rozborový seminář
s porotou, jehož poněkud zvláštní průběh, co se způsobu
prezentace nedostatků týče, jsme vyvážili v přilehlé cukrárně lahodnými zákusky za ceny vpravdě lidové.
Celkově hodnotím akci jako vyvedenou, děkuji všem účastníkům za vzornou reprezantaci školy.
JAN POKORNÝ
5
JAK BYLO V PARIS…
OČIMA MICHAELY BERGOVÉ
V TÝDNU OD 3.–7. PROSINCE JSME MĚLI MOŽNOST PODÍVAT
SE DO FRANCOUZSKÉHO HLAVNÍHO MĚSTA PAŘÍŽ. KE ŠKOLE
PRO NÁS PO 14 HODINĚ PŘIJEL ŽLUTÝ AUTOBUS STUDENT
AGENCY A MOHLI JSME VYJET. BYL UŽ Z POLOVINY NAPLNĚNÝ DĚTMI ZE ZÁKLADNÍ ŠKOLY V ALBRECHTICÍCH. CESTA
BYLA CELKEM NÁROČNÁ, ALE NE TOLIK JAKO PRVNÍ DEN V
PAŘÍŽI…
Přijeli jsme o půl 7 ráno. Všude byla ještě tma a pršelo,
i přesto nás v 7 hodin „vyhnali“ z autobusu a začala naše
celodenní procházka městem. První památka, kterou
jsme viděli, byla Eiffelova věž a poté jsme pokračovali
k Vítěznému oblouku. Naše první delší zastávka nebyla nikde jinde než u McDonald´s. Pomalu už svítalo,
přestalo pršet a my jsme šli zpět k „Eiffelovce“. Dohodli
jsme se, že všichni pojedeme výtahem až nahoru. Jelikož
jsme tam byli hned, jak se otevíralo, nemuseli jsme čekat
žádné fronty. Výhled z ní byl opravdu nádherný. O tom se
můžete přesvědčit z fotek. Ve 12 hodin jsme šli k Invalidovně, kde je pohřben Napoleon. Tato budova je typická
svou zlatou kupolí. Naše cesta poté pokračovala kolem
Náměstí Svornosti do Musée d´Orsay. Mohli jsme zde
vidět spoustu impresionistických obrazů, soch, expozici
šatů apod. Celkem jsem nechápala, proč někteří tam
celou dobu seděli a nešli se na nic podívat, když už jsme
tam byli, a nemyslím si, že někdo v nejbližší době tam
pojede znovu. Poté jsme se šli ještě podívat na katedrálu
Notre Dame, ale jen z venku, a šli jsme pomalu k autobusu, který nás odvezl do hotelu Formule1. Jsou to malé
pokoje většinou pro 3 osoby s umyvadlem, televizí
a malým stolkem. Postele byly celkem pohodlné (více než
na intru) a tak si myslím, že jsme se dobře prospali.
Ráno nás čekala celkem chutná snídaně v podobě švédských stolů. Když jsme nasedli do autobusu, čekala nás
cesta do moderní čtvrti La Defénse. Jeli jsme se tam podívat hlavně kvůli La Grande Arche (nebo-li Velký oblouk),
která je symbolem této moderní čtvrti. Byla otevřena
roku 1989 k 200. výročí Velké francouzské revoluce. Poté
naše cesta pokračovala kolem kabaretu Moulin Rouge do
krásné čtvrti pouličních malířů – Montmartre. Vystoupali jsme až nahoru k bazilice Sacré-Cœur. Jelikož stojí
na vrcholku kopce Montmartre, je z ní krásný výhled po
Paříži. Měli jsme možnost se podívat dovnitř a myslím, že
to stálo za to. Dostali jsme zde rozchod, ale museli jsme
si dávat pozor na černochy, kteří stáli pod bazilikou a
nutili lidi, aby si kupovali jejich náramky, které jim stihli
neuvěřitelně rychle uvázat na ruku. Jejich obtěžování se
málo kdo z nás vyhnul, ale naštěstí jsme dostali radu od
naší průvodkyně, ať se nenecháme a „utečeme“ jim. Když
jsme se všichni sešli, nasedli jsme zpátky do autobusu,
který nás odvezl zpátky do centra, základní škola měla
objednanou projížďku po Seině a my jsme se šli podívat
dovnitř katedrály Notre Dame. Po prohlídce katedrály
naše cesta pokračovala do Latinské čtvrti. Přezdívá se jí
také studentská čtvrť, protože je zde mnoho starobylých
škol, spousta restaurací a kaváren. Jelikož pršelo, tak
jsme byli už všichni otrávení a těšili jsme se na hotel. Přijeli jsme o hodinu déle než předchozí den a ještě k tomu
nám řekli, že ráno vstáváme o hodinu dříve než dnes…
Čekala nás cesta do Louvru a jsem ráda, že hned ráno,
když jsme nebyli unaveni. Doufám, že nejen já jsem se
tam těšila. Vůbec jsem netušila, jak hrozně obrovské to
tam je, a popravdě jsme se tam v jednu chvíli trochu ztratili i s mapkou. Za 3 hodiny jsme si stihli projít jen Egypt,
Antiku a Napoleonovy komnaty. Samozřejmě jsme se
nezapomněli jít podívat na Mona Lisu, ale obraz naproti
ní mi přijde mnohem zajímavější. Hlavně jsem netušila, že Mona Lisa je tak malinký obraz. V podstatě pod
Louvrem je obchodní centrum, ve kterém jsou restaurace s rychlým občerstvením, a tak jsme se zde stavili na
oběd. Po Louvru nás čekala projížďka metrem, které bych
považovala spíše za bludiště nežli metro. Vystoupili jsme
u náměstí Bastilly, na kterém se nachází Opéra Bastille,
kde zrovna visela upoutávka na operu Carmen. Naše
cesta pokračovala bohatou židovskou čtvrtí k Centre
Pompidou. Těšila jsem se, že bychom mohli jít zde do galerie moderního umění na velkou retrospektivní výstavu
Salvadora Dalího. Prý je skoro nemožné se tam dostat,
když nemáte předem lístek. Ještě k tomu, když nás bylo
hodně. Celkem mě to mrzelo, ale stejně už byla většina z
nás unavená, a tak jsme šli dokoupit poslední dárky a pak
už nás čekala jen cesta na autobus a jelo se domů!
6
7
FACEBOOK
FACEBOOK
FACEBOOK
Že je Facebook jen záležitostí studentů a učitelé o něm nechtějí nic vědět? Zapomeňte! Důkazem je přednáška a následná
debata o nejpopulárnější internetové síti dneška, kterou pro nás
uspořádal v pátek 23. listopadu po vyučování na učebně uvt5
náš kolega Radek Tejkl. Právě on byl jedním z tvůrců výzkumného projektu Vnímání Facebooku studenty středních škol a
gymnázií, který se uskutečnil letos na jaře a zapojilo se do něj
přes 1700 studentů z Prahy a Zlína.
Výstupy, s nimiž nás Radek seznámil, byly velice zajímavé,
místy až šokující Možná vás ale překvapí, že výsledný dojem
z Facebooku rozhodně nebyl negativní. Tedy Zuckerbegrův
vynález nemusí být nutně nepřítelem školy číslo jedna, naopak
může být partnerem… pokud z něj dokážeme vytěžit co nejvíce
pozitivního.
Nás deset, kteří na včerejší akci zavítali, si odneslo řadu zajímavých poznatků. Bohatá debata už během samotného setkání
i po něm budiž toho důkazem.
JAN POKORNÝ
8
ROZ
HOVOR
LENKA
KARBULKOVÁ
„UŽ PATŘÍM SKORO KE SLUŽEBNĚ NEJSTARŠÍM, ALE NECÍTÍM SE TAK“
NA INTERNETOVÝCH STRÁNKÁCH ČASOPISU
UMAG SE VÁM BUDEME SNAŽIT PRAVIDELNĚ NABÍZET ROZHOVORY S PEDAGOGY NAŠÍ
ŠKOLY. NA OTÁZKY PETRA MOTLA TENTOKRÁT
ODPOVÍDALA UČITELKA TĚLESNÉ VÝCHOVY
A NĚMČINY LENKA KARBULKOVÁ.
Bylo vždy vaším cílem stát se učitelkou, potažmo
učitelkou tělesné výchovy?
Ano, myslím, že jsem již tak od druhého ročníku na
gymnáziu věděla, že chci být učitelkou. Za prvé moji
oba rodiče byli učitelé, za druhé se mnou od malinka
sportovali. Takže tělocvik byl jasný, jen jsem se rozmýšlela, který obor si vezmu k tomu. Jelikož jsem studovala
gymnázium s humanitním zaměřením, měli jsme vyšší
počet hodin zaměřených na jazyky, tak vyhrála
němčina.
Jakou školu/ Jaké školy jste vystudovala a s jakými
výsledky?
Jak už jsem se zmínila, studovala jsem na gymnáziu ve
Vysokém Mýtě. Po maturitě jsem se hlásila na Fakultu
tělesné výchovy a sportu do Prahy, kam jsem se však
nedostala. Rok jsem tedy učila na ZŠ v Řetové. Po roce
jsem začala studovat tehdy pedagogickou fakultu nyní
Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
obor tělesná výchova- německý jazyk. A ptáte se
s jakými výsledky? No, my jako tělocvikáři jsme byli
stále v tělocvičně, honili se za míčem, trávili čas na hřišti
a v posilovně, abychom splnili zadané limity a časy. Pak
nám už nezbývalo moc času na teorii. Školu jsem však
vystudovala v řádném termínu a stihla jsem u toho ještě
porodit dceru. Takže výsledky bezva.
Jak dlouho už na zdejší umprumce působíte a co vás
přivedlo na zdejší místo tělocvikářky?
To bych snad raději neprozrazovala. No už patřím skoro
9
k služebně nejstarším, ale necítím se tak. To asi proto,
že se pohybuji stále mezi mladými a pohyb tomu taky
napomáhá.
Jste šťastná s touto prací nebo byste ji vyměnila za
jinou?
Jak už jsem říkala, chtěla jsem vždycky učit, ta práce mě
bavila a myslím, že mě stále baví. Pochopitelně, že jsou
chvíle, kdy se nedaří, někdo vás naštve, něco se nepovede
nebo je tak zvaně „ den blbec“, takže bych s tím nejraději
sekla, ale to je a bude asi v každé práci. Spíš mi trochu
vadí, že se teď změnil způsob života a mladí lidé nechtějí
moc sportovat, nechtějí se hýbat.
Z toho plyne celosvětová epidemie obezity u mladistvých.
Když se podíváte kolem sebe, zjistíte, že spousta mladých
lidí si raději sedne k počítači než by si šli zacvičit. Je to
jednodušší a modernější, to je fakt. Ale právě sportem se
vyplavují endorfiny a navozují nám dobrou náladu. Na to
přijdou až v dospělosti, ale to už budou za to draze
„ platit “. Dále mi vadí, že když chce mít vysokoškolsky
vzdělaný učitel slušnou životní úroveň, musí mít v každém případě ještě jednu práci.
Jste spokojená se sportovními výkony žáků této školy?
Závidíte ostatním školám jejich výsledky?
Myslím, že nezávidím lidem ani jejich majetky, natož
abych záviděla školám sportovní výsledky. Tak postižená
ještě nejsem. Je pravda, že když sama něco hraju, nebo
jde o nějaký zápas, tak prostě musím vyhrát. Nestává
se moc často, že bych to tzv. „odevzdala“ bez boje. Co
se týká sportovních aktivit našich žáků, tak se snažíme
účastnit s vybranými žáky všech sportovních akcí pro
střední školy a někdy máme i radost s dobrého umístění.
Jaké jsou vaše největší sportovní úspěchy?
Moje sportovní úspěchy jsou spojené se sportovní gymnastikou, v které jsem to dotáhla ke krajským přeborům.
Nikdy jsem však nechtěla dělat jeden sport vrcholově.
Já jsem totiž uměla od každého sportu něco, což mi pak
velmi pomohlo na vysoké škole, kde jsme dělali zkoušky
z mnoha sportovních odvětví, a mě v podstatě nic nepřekvapilo.
Je vaším nejmilejším koníčkem sport nebo si najdete
chvilku i na jiné aktivity?
Tak jasně, že nejmilejším koníčkem je sport. Ráda v létě
hraji tenis, jezdím na in-linech (pokud zrovna nebourám), na kole. V zimě miluji lyže, jak sjezdové lyžování, tak běžky. Chodíme si zahrát volejbal. Doma mám
spinningové kolo, tak občas trénuji. Ráda zajdu i do
posilovny. Dalším mým koníčkem je burza, kupovat,
prodávat různě komodity, ale je to docela adrenalin. Ráda
čtu, hlavně historické romány, cestuji a také ráda jezdím
rychlými auty.
Nechytilo vás na této škole menší umělecké bujení?
Tak to fakt ne, na to se přiznám, že jsem trochu levá. Snad
pokud by se do toho počítala nějaká rekonstrukce nebo
předělávání bytu. Navrhnout, jak by to mělo vypadat, to
mi jde, ale realizaci raději svěřím manželovi.
Chtěla byste něco na naší škole změnit? Pokud ano, co
přesněji?
Chtěla bych změnit přístup státu a ministerstva ke školství. Kdyby do škol šlo více peněz, mohli bychom lépe
vybavit učebny a tím zkvalitnit výuku. Vedení by mohlo
pak podle vykonané práce lépe ohodnotit učitele. Dále
bych si přála, aby studenti měli větší úctu k učitelům.
Prolistujete si někdy školní časopis? Pokud ano, zaujal
vás nějaký článek?
Ano samozřejmě se ke mně Umag dostal a vždy si časopis
přečtu. Oceňuji, že i na naší škole se najdou lidé, kteří se
ve svém volném čase věnují této činnosti a informují nás
o dění na naší škole a mimo ni.
10
CO SI MYSLÍTE O:
…státních maturitách? Jak všichni víme, státní
maturity provázely a ještě provází spoustu problémů
a skandálů. O tom asi nemá cenu mluvit, jednak to
já nevyřeším a ani k tomu nejsem kompetentní. Spíš
bych vyjádřila svůj názor na zpracování státních
maturit, konkrétně z němčiny, protože to je můj obor
a ten mě zajímá. Maturita z cizího jazyka je nyní
složena ze třech částí. Písemná část, didaktický test
a část ústní. Já osobně bych zrušila úplně písemnou
část. Jak víte, tak právě okolo hodnocení písemných
prací byly velké dohady problémy. Jinak se mi ostatní
části docela líbí. Didaktický test prověří gramatiku
a je zpracován na počítači, takže spravedlivě. Ústní
část zase prověří verbální dovednosti. Mně se na ústní
zkoušce líbí pestrost použitých témat, používání
různých časů a hodně konverzace s učitelem. Kdysi
měl student u ústní části zadané pouze jedno téma
a o něm měl čtvrt hodiny mluvit. Takže když se žák
náhodou zrovna toto téma nenaučil, nebo mu jako na
potvoru vypadlo z hlavy, tak měl prostě smůlu. To se
změnilo, v ústní části jsou vždy použita alespoň
4 témata, takže se žák na něčem „chytí“.
DĚNÍ V ČESKÉM ŠKOLSTVÍ?
O českém školství se mi nechce moc mluvit, to by bylo
nadlouho a asi bych musela stále jen nadávat a nadávat. Ono není v nepořádku jen školství. Ať se podíváme kamkoli, tak všude jsou problémy. Na nic nejsou
peníze a Česku vládne korupce. Z toho plyne
i celková naštvanost lidí.
PŘÍSTUPU STUDENTŮ A JEJICH RODIČŮ KE
STUDIU NA STŘEDNÍ ŠKOLE?
PETR MOTL
Učitel má bohužel tu smůlu, že školu děti moc v lásce
nemají. Jednak nikdo nechodí rád do školy, to už musí
být výjimky, protože po nich škola něco vyžaduje. Ale
to bylo, je a bude. V dnešní době mají rodiče přístup
na školní internetové stránky, kde mohou po zadání
přístupového hesla zjistit výsledky svého dítěte
v jednotlivých předmětech i procento docházky.
11
„POJEDEŠ NA PLENÉR?
MUSÍŠ, POJEĎ!
PROČ ZASE?“
TYTO OTÁZKY SI VÍCEMÉNĚ POKLÁDAL KAŽDÝ Z NÁS ŠESTATŘICETI, CO JSME SE
NAKONEC ROZHODLI OPUSTIT NA TÝDEN NAŠE RODINY, SPOLUŽÁKY, KAMARÁDY,
UČITELE, ZVÍŘATA A SPOUSTU DALŠÍCH VĚCÍ, NA NICHŽ NÁM ZÁLEŽÍ. VYJELI JSME
NA PLENÉR, DO NEHOSTINNÉHO PODNEBÍ VYSOKÝCH TATER, DO „MĚSTA“
TATRANSKÁ LESNÁ, DO UBYTOVNY S POETICKÝM NÁZVEM DĚTSKÝ RÁJ. NAVŠTÍVILI JSME MÍSTA, KDE MEDVĚDI DÁVAJÍ DOBROU NOC, KDE SNĚŽÍ I V ŘÍJNU, KDE SE
MRAZIVÉ POČASÍ NEZASTAVÍ PŘED NIČÍM.
A PROČ VLASTNĚ?
Oslovila jsem anonymně několik studentů SŠUP, jež se tohoto strastiplného výletu účastnili. Odpovědi se různily, většinou však byla uváděna chuť tvořit na zajímavých místech, potřeba překonat
veledíla z loňského roku, ale v neposlední řadě třeba i to, že v té době byla v Čechách prohibice a také
potřeba dýchat čistý vzduch s lidmi, které máme rádi.
Celý týden se nesl v duchu aktivním, inspirativním, malířském, kreslířském, chvíle vrcholu střídaly
momenty naprostého zoufalství nad svojí tvorbou. A po každodenní umělecké práci nás čekal vítaný
oddych, jenž sestával z družení se se studenty ze slovenského Prešova. Večery se tedy nesly v duchu
lámaného česko-slovenského dialektu, jenž nakonec vyústil v komunikaci až neverbální, a to pohybovou. Naučili jsme se několik tanců, nejspíše nějaké tradiční Prešovské dupáky v duchu dnešní
doby.
Při dotazu na naše slovenské kolegy se odpovědi týkaly hlavně slovenských dívek. Mužští respondenti uvedli pouze kladné ohlasy, strana opačného pohlaví byla jiného názoru. Slovenky jsou tedy blíže
nespecifikovaným druhem, měnícím svou tvář každým okamžikem.
Večerní balkonové hry, zpěvy a melodické improvizační a herecké zápasy korunovaly každý více nebo
méně vyvedený den. Kulturní zážitky (sice nevalné kvality) nás inspirovaly k čím dál procítěnějšímu
a emotivnějšímu projevu.
Domů jsme odjížděli naplněni a zcela emočně vyčerpáni, každopádně pořád jsme se ještě vezli na
slastné vlně zážitků.
12
ZA PLENÉREM TEDY PÍŠU VELKOU TEČKU
A UZAVÍRÁM TO NĚKOLIKA CITACEMI JIŽ
VÝŠE ZMÍNĚNÝCH RESPONDENTŮ.
„Na plenér bych samozřejmě znovu jel,
neb jsou to pro mne nejplodnější dny z
celého školního roku. Kdy se člověk donutí aktivně tvořit pět dní v kuse?“
„…ale dojmy z plenéru mám po všech stránkách pozitivní, tady není o čem diskutovat.“
„…a dobrej byl taky ten, no, jak se jmenoval,
ten tanečník…“
TO MĚ PŘIVÁDÍ NA ÚPLNĚ POSLEDNÍ, ALE
NEMÉNĚ DŮLEŽITOU VĚC. NA PODĚKOVÁNÍ
SKVĚLÉMU LEKTOROVI TANCE, JEŽ S NÁMI
ZABEDNĚNÝMI ČECHY MĚL SVATOU TRPĚLIVOST A DAL NÁM POZNAT TROCHU TOHO
SLOVENSKÉHO TATRČNÍHO DĚDICTVÍ, MIKIMU. DĚKUJEME!
ANNA CHRTKOVÁ ST.
SPOLEČNÁ ČINNOST NA POLI UMĚLECKÉM
MEZI STŘEDNÍ ŠKOLOU UMĚLECKOPRŮMYSLOVOU A PARTNERSKOU ŠKOLOU V PREŠOVĚ
PROBÍHÁ INTENZIVNĚ UŽ OSM LET.
SPOLEČNÉ PLENÉRY A VÝSTAVY JSOU
AKCEMI, JEJICHŽ PŘÍNOS, ZEJMÉNA PRO
STUDENTY, JE VIDITELNÝ. NAVÍC SAMOTNÉ
NÁVŠTĚVY U VÝCHODNÍCH SOUSEDŮ PŘINÁŠEJÍ JEDEN ZAJÍMAVÝ MOMENT: ZATÍMCO
PEDAGOGY, KTEŘÍ ČASY SPOLEČNÉ FEDERACE DOBŘE PAMATUJÍ, PŘEKVAPÍ MÁLOCO,
PRO MLADÉ ČESKÉ UMĚLCE MÁ TŘEBA UŽ
JEN SAMOTNÁ SLOVENŠTINA EXOTICKÝ
NÁDECH.
POKAŽDÉ VYDAŘENÉ AKCE
Na hodnocení „slovenských misí“ stačí vedoucímu uměleckých oborů ústecké školy Jaroslavu
Habrmanovi chvilička. „To jsou vždycky vydařené
akce. Zásadní jsou z našeho pohledu společné
plenéry, letos pořádané na Slovensku už poosmé.
Jejich výstupem jsou společné výstavy obou škol.
V těchto dnech končí její prezentace v Prešově,
v únoru ji představíme u nás,“ hovoří o nejbližší
FEDERACE
I PO ROZPADU
ŠKOLAMI KVETE
SPOLUPRÁCE MEZI
13
česko-slovenské akci. Spojovník mezi názvy obou
republik je již bezmála dvacet let pravopisně zcela
správně.
Vztah Jaroslava Habrmana ke Slovensku je,
z pohledu dospělé české generace, typický. „U mě
neexistuje jazyková bariéra, cítím se tam skoro
jako doma, v prešovské škole máme spoustu přátel. Když jsem byl mladší, tak to byl můj oblíbený
turistický cíl,“ říká, ale přidává jednu zajímavost,
kterou už se každý z Čechů pochlubit nemůže:
„Na dokreslení vztahu ke Slovensku, musím
dodat, že moje dcera se letos vdala za hocha, jehož
otec pochází z Prešova.“
DĚLENÍ STÁTU? JINAK TO NEŠLO
Porovnávat české a slovenské školství si zkušený
pedagog netroufá. Přichází ale s postřehem pro
mnohé možná překvapivým. Týká se masivního
přílivu Slováků na prestižní české školy. „Je zajímavé sledovat, jak slovenští středoškoláci touží
dostat se na české vysoké školy,“ pozoruje Jaroslav Habrman trend posledních let.
V obligátní otázce, zda bylo rozdělení federace
správným krokem, má akademický malíř po
dvacetileté odluce jasno: „Myslím si, že v té době
to bylo jediné možné řešení. My jsme o to nestáli,
14
ale mnoho Slováků ano, protože byli přesvědčeni,
že bez nás se budou mít mnohem lépe a budou
svobodnější. Teď už si nemáme co vyčítat, takže
vzájemné vztahy mohou být mnohem lepší, než by
byly při společném soužití.“
BODUJÍ I V MÓDNÍ SOUTĚŽI
Ústečtí umělci, kterým Jaroslav Habrman šéfuje,
nejezdí pouze malovat Vysoké Tatry, ale také
porovnávat svoje schopnosti se slovenskými vrstevníky v rámci mezinárodních soutěží. V tomto
ohledu výsledky české výpravy rozhodně stojí za
zmínku. Z Módné linie mladých totiž „umprumáci“
pravidelně přivážejí medailová umístění, z poslední přehlídky hned dvě první a jedno druhé místo.
Jednou z pravidelných účastnic nejen oděvářského
klání, ale také uměleckých plenérů, je studentka
maturitního ročníku Anna Chrtková. Její vztah ke
Slovensku je pozitivně ovlivněn rodinnými kořeny,
ty totiž sahají právě do země našich východních
sousedů. A tak zná mladá umělkyně, na rozdíl od
drtivé většiny svých vrstevníků, Slovensko jako
vlastní boty. „Mám zde polovinu rodiny. Takže
místa, na kterých jsme během plenéru tvořili, vlastně dobře znám. Ale přeci jen, něco jiného je jezdit
na Slovensko s rodiči a něco jiného je jezdit sem
s přáteli,“ vidí pozitiva studijního pobytu.
BAVÍME SE JINAK NEŽ SLOVÁCI
O svém oblíbeném místě nepochybuje talentovaná
oděvní návrhářka ani na chvíli, trochu překvapivě to
nejsou turisty nejvíce vyhledávané Vysoké Tatry. „Ty
mě samozřejmě nikdy neomrzí, protože je
v Česku nemáme. Ale moje úplně nejoblíbenější
místo na Slovensku je městečko Banská Štiavnica.
Jde o hornické město s neopakovatelnou atmosférou, která pořád ještě není tak úplně zkažená
návaly turistů,“ přidává svůj tip. A přichází ještě se
zajímavým poznatkem, co se týká porovnání mladé
české a slovenské generace. Jsou si podobné, nebo
naopak? Podle Anny Chrtkové platí spíše druhá
varianta: „My Češi jsme rozhodně rezervovanější,
tišší a poklidnější. Možná trochu méně společenští,
nebo spíše trochu jinak společenští. Vlastně nám
docela dlouho trvalo, než jsme si na jejich hlasitý
projev zvykli, a k bližší komunikaci jsme se odvážili
až ke konci kurzu.“
JAN POKORNÝ
15
TIP NA
TRIP
MUZEUM MORAVSKÁ TŘEBOVÁ
Muzeum, které se pyšní založením již v roce 1904.
Založení muzea bylo jedním z hlavních cílů tehdejšího vzdělávací spolku. Počátky tvoření sbírky byly již
v roce 1875 po výstavě řemeslných prací, sbírka byla
dále doplňována přírodninami, umělecko-řemeslnými výrobky, starými dokumenty a knihami.
Jako většina budov a sbírek i muzeum v Moravské
Třebové utrpělo velké ztráty ve druhé světové válce.
Přesto byla vyvíjena snaha o záchranu alespoň části
muzejních sbírek. Sbírky našly své místo na zámku
v Moravské Třebové, kde i dnes jsou některé z nich
k vidění. V roce 2007 byla část sbírek přesunuta do
vlastní budovy, i přesto muzeum spolupracuje se
zámkem.
Proč vlastně Moravskou navštívit? Neříkejte, že by
Vás nezajímala taková mumie egyptské princezny.
Se stálou expozici Holzmaisterovy mimoevropské
sbírky, kterou muzeu věnoval L. V. Holzmaister, procestujete nejen Indii a Barmu, ale vrátíte se zpátky
časem do starého Egypta. Muzejní fond v Moravské
Třebové, obsahuje mnohem více. Zhlédnout můžete
nejen historii a archeologii ale i sbírku výtvarného
umění , fotografií, negativů a diapozitivů, písemností
a tisků, knih a mimo jiné také geologickou a zoologickou. Od dubna je nově otevřena galerie Františka
Strážnického.
Už víte, jak vyplníte pochmurný víkend?? Ne?! Rozhodně stojí za to, navštívit Muzeum a zámek
v Moravské Třebové. Nejvyšší čas rozšířit si obzory
a nejen v zimě se je na co dívat. Například takový
fotofestival je určitě skvělé lákadlo a možnost vlastní
prezentace.
DENISA SMOLOVÁ
16
POSLEDNÍ LETOŠNÍ
DEN OTEVŘENÝCH ÍŘEVD MÁME ZA SEBOU
Pro letošní školní rok se naše „umprumka“ rozhodla otevřít své dveře hned třikrát, přičemž sobotní termín byl
novinkou, která se osvědčila. Dá se tedy očekávat, že i příští rok k nám budou moci potenciální zájemci o studium a jejich rodiče přijít o víkendu.
Na přípravě všech tří akcí se největší mírou podílel Ing. Zdeněk Salinger. Dík patří i všem žákům, kteří se zhostili
role průvodců. Pochvalu od svého třídního má zejména 2.FMO, která se zodpovědné role ujala se vší pečlivostí.
17
CHOĎET
VÝSTAVY
AN
ANO, PROSÍM!
CO JSTE
?
-ORP
-HIVŠ
IL-
18
MINI
ROZHOVOR
S
JAROSLAVEM
HABRMANEM
NA NĚKTERÉ DETAILY, SOUVISEJÍCÍ S VERNISÁŽÍ VÝSTAVY SVĚT ROSTLIN, JSME SE ZEPTALI
NEJPOVOLANĚJŠÍHO V SÁLE:
Kolik klientů stacionáře se do projektu zapojilo?
Jedná se o ty samé, nebo se střídají?
Kolem dseti klientů, část je stejná, ostatní se střídají.
Je předpoklad, že společná tvorba obou institucí
bude pokračovat?
S dalším pokračování určitě počítáme. Už nyní se
společně pracuje na nové výstavě, která bude
v příštím roce.
Vernisáží v budově ateliérů ve Špindlerově ulici pokračovala dlouholetá spolupráce
“umprumky” se zdejším stacionářem.Právě jeho klienti mají možnost výtvarně tvořit
se studenty školy. Jak ukazuje zkušenost, pro obě strany je projekt přínosem. V pořadí
osmá společná výstava s názvem Svět rostlin navázala na rozmanitá témata z předešlých let, mimo jiné svět hmyzu či pod hladinou moře.
S nápadem, že by mohli mladí umělci pracovat s klienty stacionáře a poznat tak jejich
svět, který se od toho jejich v ledasčem liší, přišli před lety tehdejší pedagog školy
a pozdější ústecký starosta Richard Pešek spolu se současnou ředitelkou Stacionáře
Ústí nad Orlicí Radkou Vaškovou. Právě ona se společně s vedoucím uměleckých
oborů SŠUP Jaroslavem Habrmanem ujala zahájení akce, které hudebně doprovodily
studentky Klára Fischerová s Denisou Vomáčkovou. Potěšitelné je, že se středeční
vernisáže účastnila řada studentů, mnozí z nich se na tvorbě desítek vystavených exponátů přímo podíleli. Nezbývá než doufat, že bude úspěšná spolupráce pokračovat
i do budoucna!
JAN POKORNÝ
SPOLEČNÁ PRÁCE NAŠÍ ŠKOLY
A STACIONÁŘEM
Kdy a jaké ročníky tvořily s klienty stacionáře?
A kde?
Společná práce probíhala na přelomu loňského
a letošního roku, tedy v rozmezí měsíců listopadu
a ledna, v ateliérech školy na Špindlerově ulici.
Účastnily se jí první a druhé ročníky.
19
BOREC, ALE MALOVAT
KRAJINY
MICHAELA BERGOVÁ
MŮŽE KAŽDÝ
Byl to malíř, jehož nejoblíbenějším námětem byla harmonická krajina. Narodil se v Ronově nad Doubravou a patří
k nejvýznamějším umělcům Pardubického kraje. Část
svého života strávil ve Francii, kde opustil svůj dosavadní
způsob malby a začal od znovu, aby se mohl vyrovnat
francouzským umělcům. Ke konci svého života se vrátil
do Čech a maloval zde krajiny – okolí řeky Doubravky,
Českomoravskou vysočinu atp. Řeč je o Antonínu Chittussim.
Jeho výstava Region a svět v pardubické galerii v Domě
U Jonáše trvala do 2. prosince. Naše generace se s ním
vlastně vůbec nemohla setkat, protože jeho poslední
velká výstava v Pardubicích byla naposledy v roce 1976.
Myslím, že pořadatelům se tato výstava povedla, ale mně
osobně nepřišla ničím vyjímečná. Dobře, byl to „borec“,
ale malovat krajiny může každý. Jelikož na této výstavě
bylo i pár děl od umělců, kteří se jím inspirovali – Slavíček, Baunerová, Kaván, tak skoro nešel poznat rozdíl, že
jsou od někoho jiného. Možná jeho harmonické tvorbě
jednou přijdu na chuť, ale přece jen se každému líbí něco
jiného.
20
Ž
ÚSPĚŠNÁ VERNISÁ VÝSTAVY
CYRILA HOLASE
A MICHALA VOBORNÍKA
OBJEKTIVEM LUKÁŠE PROKEŠE
NA WEBU ŠKOLY JSME JIŽ INFORMOVALI O VERNISÁŽI STUDENTŮ 4. ROČNÍKU UMĚLECKÝCH
OBORŮ CYRILA HOLASE A MICHALA VOBORNÍKA. JEJICH PRVNÍ
SPOLEČNÁ VÝSTAVA BYLA V GALERII MALÉ SCÉNY K VIDĚNÍ DO
KONCE TOHOTO TÝDNE. PŘINÁŠÍME MALÉ OHLÉDNUTÍ V PODOBĚ
FOTOGRAFIÍ LUKÁŠE PROKEŠE.
21
TAK CO, KLUCI, Z
TANEČNÍCH?
… ANEB DRUHÁ JÍZDA DO KYŠPERKA A PRVNÍ ČISTĚ PÁNSKÁ, NEBOŤ
NAŠI RECITÁTORKU ANETU SKOLIL ZÁKEŘNÝ BACIL
… ANEB DRUHÁ JÍZDA DO KYŠPERKA A PRVNÍ ČISTĚ PÁNSKÁ, NEBOŤ NAŠI RECITÁTORKU
ANETU SKOLIL ZÁKEŘNÝ BACIL
Čtvrteční odpoledne si v letohradském evangelickém
kostele rezervovaly múzy, neboť právě zde se od
17 hodin konal galavečer recitační soutěže Nebojte
se klasiků. Právo účasti na něm měla též naše škola,
a to hned dvojnásobné: v sólovém přednesu nejstarší
kategorie totiž Petr Břenek ulovil bronz a Aneta Kučeříková (taktéž z 2.TGD) skončila ještě o stupínek
výše.
Pedagogickému dozoru (rozuměj mně) drobně
zatrnulo ráno po zjištění, že Anetu skolil blíže nespecifikovaný bacil, a tak nás s Břéňou čekala výlučně
pánská jízda. A to jsme den předtím ještě překopali
Petrovu báseň, doplnili ji klavírním doprovodem…
abychom se v nadupaném programu, plném recitátorů všech věkových kategorií, nějakým způsobem
odlišili a pokusili se posluchače zaujmout. Konec
konců poezie Václava Hraběte si o hudební ztvárnění
přímo říká, jak svého času dobře věděli Miroslav
Kovařík, Vladimír Mišík a další.
Cesta směr Kyšperk komplikace nepřinesla, zejména
díky vstřícnosti kolegyně Hanky Havlové, která nám
zajistila taxík až „před dveře“. V třeskuté zimě vítaná
pomoc, díky za ni! Na aklimatizaci zbylo dost času,
sál se před pátou postupně zaplnil do posledního
místečka, moderátor solidní, výkony pozoruhodné.
Aniž bych chtěl provokovat (ale jo, vlastně chci),
vyjadřovací schopnosti např. oceněných soutěžících prvního stupně ze ZŠ Lukavice (slyšíte dobře)
převyšují um většiny středoškoláků (slyšíte dobře),
s nimiž přicházím denně do styku. Nevěřícně jsem
koukal, jaké kvantum textu se dovedly odhadem
desetileté děti naučit a následně prezentovat před
plným hledištěm…Respekt!
Co se nás týká, Petrovo vystoupení nezůstalo bez
ohlasu… krom intenzivního potlesku jsme způsobili
depresivně laděnou básní Infekce minimálně jedno
dětské trauma (holčička v první řadě, plačíc cca od
poloviny básně). Břéňa ještě zběžně okomentoval
udělené ceny (pravda, původně požadovaných 50
tisíc to nakonec není, ale jakýpak copak, že…)
a vzorně jsme vyslechli zbylá vystoupení, většinou ve
vysoké kvalitě, jak již řečeno. Finální tečku obstarala
vítězka nejstarší kategorie, studentka ousteckého
gymnázia Tereza Lindenthálová. Klobouk dolů před
tím, co umí. Její „šéf“ Marek Hofman, který si našel
cestu do sálu, mohl pokývat hlavou na znamení
spokojenosti. Stejně jako já…
Stručně se zmíním ještě o zpáteční cestě, na veselé
momenty opět bohaté . A to zejména díky dalšímu
z „básníků“, odhadem padesátiletému, jenž nás odchytl v nádražní hale (asi jsme ho zaujali společenským oděvem, takže v nás poznal staré přátele, které
děsně dlouho zná, a jen my, blbci blbí, si nemůžeme
vzpomenout odkud) a ještě na peróně (jak se ho
zbavit?!) přidává k lepšímu lidové moudrosti a další
opilecké hlášky, jež ve stavu střízlivém nemáme šanci pochopit. Soudě dle esovité chůze by mohl zdejší
poeta soutěžit v kategorie „2 promile plus“, kde by
těžko hledal konkurenci, neboť jeho dech by porazil
i slona. Naštěstí se ukrýváme v kupé a poslední, kdo
nás cestou domů vyruší z rozjímání, je „štiplístek“
s též výživnou hláškou: „Tak co, kluci, z tanečních?“
Jářku, byl to príma výlet…
JAN POKORNÝ
22
Ř
POT EBUJI PARTNERA
Ne! Nečekejte, že Vám tu budu dávat nějaké hloupé rady, kdo ví o
čem. Partnerem jsem myslela partnera tanečního. Jelikož pomalu,
ale jistě začíná plesová sezona, určitě tuhle větu od „kámošky“ párkrát uslyším. Zrovna ona mi vnukla otázky typu: „Proč vlastně kluci
tak neradi tančí? “ Proto se ptám: „Opravdu neradi tančí? Tančili
by, ale nemají s kým?? Bojí se, že nám pošlapou nohy? Nebo k tomu
mají jiný důvod?“
Využila jsem příležitosti a optala se pánů, jak to tedy vlastně je. Hned
první odpověď mě velice zaskočila. Popravdě mi chvíli přišlo, že jsem
z jiného světa. Má drahá kolegyně, v podání kamarádky, přiběhla
a sápala se na mého tanečního partnera s prosbou o tanec. Zahájili
jsme proto únik svižnou polkou. Partner to okomentoval slovy: „To
jsem ještě neviděl, aby nějaká holka chtěla jít tak strašně tancovat.“
Na moji poznámku, že většinou chybí kluci, řekl, že je to přesně naopak. Holky jsou prý líné „kůže“ a kluci se přece nebudou doprošovat o tanec. Radši jsem to přešla a při nejbližší příležitosti se začala
ptát dalších.
„Vždycky přijde nějaká nehezká slečna.“ (slušně řečeno) „Ale to
přece není dostatečný důvod,“ dovolila jsem si podotknout. „Ale
je, pak už se jí nezbavím.“
Nejčastěji jsem však slyšela: „Neumím tančit.“
Potěšující byla odpověď: „Neumím tančit, ale rád bych se to naučil.“ Slečny, to je příležitost.
Když pominu osoby, kterých se nemělo cenu už v deset hodin na
něco ptát, přes stav, ve kterém byly, shrnula bych to jako podařený
lov odpovědí.
A jestli budeme někdy v situaci: „Chci tančit, ale nemám s kým,“
pořádně se rozhlédněme, určitě spatříme někoho, kdo si s námi rád
zatančí. Stačí sebrat odvahu a vyrazit vyzvat k tanci jako první a kdo
ví, jak to všechno dopadne. Přeji spousty protančených nocí.
DENISA SMOLOVÁ
23
ČESKO-NORSKÝCH
Ů
PROMÍTÁNÍ
FILM
KOLEM PŮL ČTVRTÉ HODINY ODPOLEDNÍ 13. LISTOPADU SE ZAČALI SCHÁZET PRVNÍ NÁVŠTĚVNÍCI DO MALÉ SCÉNY. PRAVDĚPODOBNĚ NIKDO, KROMĚ NÁS, ÚČASTNÍKŮ ZÁJEZDU
DO NORSKA A TĚCH, KTERÝM JSME TO JIŽ STIHLI VYKECAT, NETUŠIL, CO HO BUDE ČEKAT.
K NAŠEMU ÚŽASU PŘIŠLO VÍCE LIDÍ, NEŽ JSME OČEKÁVALI.
NA PROGRAMU BYLO CELKEM 8 FILMŮ, ALE BOHUŽEL JEŠTĚ TĚSNĚ PŘED PREMIÉROU
VZNIKL PROBLÉM S KRÁTKÝMI FILMY IVY MOUTELÍKOVÉ A MICHALA KREMINY, KTERÉ
MĚLY PROMÍTÁNÍ PŘÍJEMNĚ ZAKONČIT. OBA TOTIŽ V NORSKU DOBROVOLNĚ DOKUMENTOVALI, A TAK SVÁ DÍLA CHTĚLI TAKÉ (A OPRÁVNĚNĚ) PŘEDVÉST. BOHUŽEL SELHALA TECHNIKA, A PROTO DIVÁCI PŘIŠLI, PODLE MÉHO NÁZORU, O VÝBORNÉ PERLIČKY. AVŠAK
V DNEŠNÍ DOBĚ TECHNOLOGIÍ NENÍ NIC NEMOŽNÉ. PROTO SI I TYTO DVA FILMY V DOKUMENTÁRNÍM STYLU MŮŽETE PUSTIT NA INTERNETU. IVINO ZDE A MICHALOVO TADY. VŘELE
DOPORUČUJI!
A ABYCH NEMLUVILA JEN JÁ, ZEPTALA JSEM SE DVOU NÁHODNÝCH NÁVŠTĚVNÍKŮ NA
PÁR OTÁZEK A TADY JSOU JEJICH ODPOVĚDI:
24
VERONIKA MORAVCOVÁ
3. RC
VOJTA HROMÁDKO 4. RS
Co jsi čekala, když ses rozhodla
na filmy vyrazit?
Zajímalo mě, jak to v Norsku
probíhalo a co celkově tento projekt
znamenal.
Co jsi čekal, když ses rozhodl na filmy
vyrazit?
Těšil jsem hlavně na snímek Ivy Moutelíkové, který se bohužel nakonec nepromítal. Jinak jsem od filmů očekával, že mi
přinesou několik nových poznatků
o Norsku.
Co si o jednotlivých filmech myslíš?
Filmy byli skvěle natočeny
a promyšleny. Každý měl svůj děj
a studenti do toho dali vše, aby
výsledek byl co nejlepší.
Co si o jednotlivých filmech myslíš?
Myslím, že na to, že to byla první zkušenost s filmem pro většinu aktérů, filmy se
vydařily. Byly různorodé a pojednávaly
o rozdílných tématech.
Který z filmů na tebe zapůsobil
nejvíce a který naopak nejméně?
Filmy mě velice zaujaly, neboť každý
z nich měl své specifikum, proto
nemohu žádný z nich upřednostnit.
Který z filmů na tebe zapůsobil nejvíce
a který naopak nejméně?
Nejvíce na mě zapůsobil pátý film, který
měl, jak už jsem řekl, skvělé herecké výkony a dobře natočený a pochopitelný děj.
Šla jsi na promítání sama nebo
s někým?
Na promítání jsem šla se svými
spolužačkami.
Šel jsi na promítání sám nebo s někým?
S kamarády Jendou a Michalem.
Máš k něčemu výhrady?
Máš k něčemu výhrady?
Mám výhrady k tomu, že ne všechny filmy
se promítaly, což vidím jako chybu pořaVýhrady žádné nemám. Nápady,
zpracování a prezentace byly skvělé. datelů, a to mě celkem zklamalo.
Jak na tebe působily prezentace,
které filmu předcházely?
Každý se snažil nám svůj film
i pobyt v Norsku nějak představit.
Díky tomu jsme si udělali svoji
představu o filmu, který následoval.
Jak na tebe působily prezentace, které
filmu předcházely?
Byla na nich vidět tréma, ale zvládli to
dobře. Každý mluvil trochu o něčem
jiném. Někdo hodnotil průběh natáčení,
někdo výsledek.
1/FILM (DOKUMENT IRENY ŠMITÁKOVÉ A LENKY
ZWIENEROVÉ) NA MĚ PŮSOBIL
DOKUMENTÁRNĚ J, ALE CHYBĚL
MI POHLED NA VĚC OD NORŮ.
BYLY TAM DOBRÉ ZÁBĚRY, NA
DRUHOU STRANU BYCH LÉPE
ZVOLIL HUDBU, ALE TO JE VĚC
VKUSU.
2/FILM (KOMEDIE MICHALA
KREMINY A LENKY LIPENSKÉ)
BYLA KOMEDIE, U KTERÉ JSEM SE
NESMÁL… NEVÍM, J
ESTLI JE TO MÝM SMYSLEM PRO
HUMOR NEBO KVŮLI JAZYKOVÉ
BARIÉŘE…
3/FILM (HOROR JAKUBA BACHORÍKA A OLBRAMA PAVLÍČKA)
NA MĚ PŮSOBIL DOST KŘEČOVITĚ
DÍKY SVÝM ZÁBĚRŮM, KTERÉ MI
MOC NEDÁVALY SMYSL A DÍKY
VÝRAZNÉ HUDBĚ. NAOPAK MĚ
TENTO FILM NEJVÍCE POHLTIL
SVOU HOROROVOU ATMOSFÉROU.
4/FILM (STŘÍHALI POUZE NOROVÉ)
BYLA JINÁ VERZE FILMU TŘETÍHO.
TATO VERZE SE MI MOC LÍBILA.
BYLA V NÍ KRÁSNÁ HOROROVÁ
ATMOSFÉRA I PŘÍBĚH.
5/FILM (PŘÍBĚH LUCIE PODSEDNÍKOVÉ A IVY MOUTELÍKOVÉ) MĚL
NEJLEPŠÍ HERECKÉ VÝKONY
A DOBRÉ ZÁBĚRY.
6/FILM (HOROR NORŮ) MĚL ROZHODNĚ NEJLEPŠÍ ZÁBĚRY
DOUFÁM, ŽE BRZY BUDE MOŽNOST SHLÉDNOUT VŠECHNY FILM NA INTERNETU, A HNED JAK TA
CHVÍLE NASTANE, BUDEME VÁS O TOM INFORMOVAT NA WEBU WWW.UMAG.SSUP.CZ
LUCIE PODSEDNÍKOVÁ
25
MĚJTE
SVÉ
SNY
Někteří lidé tvrdí o jiných, že mají nereálné sny,
ale řekněte, jaké by to byly sny, kdyby byly snadno
dosažitelné a lehce uskutečnitelné? Nehodlám snít
o něčem, co mám na dosah ruky. A kdo si může dovolit
hodnotit sny jiného člověka? O čích snech můžu říci,
že jsou nereálné? Dnešní svět je plný možností a kdo
se snaží, může leccos získat. Samozřejmě nevím, čeho
v životě dosáhnu, ale pokud to vzdám už dnes, nemám
šanci. Proto si myslím, že sny můžou, ne, sny musí být
nereálné, abychom vůbec zůstali naživu. Americké
filmy bývají plné šťastných konců a to je důvod, proč
jsou oblíbené. Lidé nechtějí sledovat to, co zažívají sami
každý den, chtějí vidět jinou, lepší variantu a někdy si
na místě herců představují sebe sama.
Mým snem je mít zajímavý a neobvyklý život, chci cestovat po celém
světě, zastavit se na různých místech, poznávat nové lidi a jejich kulturu.
Věřím, že cestování je zvlášť pro mladé lidi velmi důležité a přínosné
v mnoha směrech. Chci si hledat nové přátele a zároveň neztratit ty
současné. Chci ochutnávat nové jídlo, zkoušet věci, které jsem nikdy
nezkusila, překonávat svůj strach a plnit si své další sny. Chci se naučit
několik jazyků na vysoké úrovni a denně je používat. Chci dělat různé
druhy práce a být v nich úspěšná, nebudu se bránit tomu, co se mi
naskytne a to si myslím je moje výhoda. Zpočátku mi nebude vadit dělat
podřadnou práci, pokud budu žít v cizině na místě, které neznám.
Tohle je možná nějaký plán-neplán, jak už jsem řekla, nevím, co bude,
ale co vím je, že nechci celý život strávit na jednom místě, to žádný
přehnaný sen není a kdo o něm pochybuje, neví nic o dnešních
možnostech. Čas ukáže, co se z mých dalších tajných snů splní, ale věřím
tomu, že se nebudu nudit.
IVA
MOUTELÍKOVÁ
26
„Tak a máme zase po Vánocích,“ sdělila mi maminka
během božíhodového oběda, na který nás se snoubenkou pozvala, a donutila mne tak k okamžité reakci.
„Vždyť svátky vůbec nekončí, právě naopak!“ opáčil
jsem a zůstal v tu chvíli nepochopen. Názorový duel
o délce trvání Vánoc každopádně stojí za zamyšlení,
jež bych Vám s přáním všeho dobrého do začátku
kalendářního roku a zároveň konce pololetí školního
chtěl věnovat.
V naší společnosti posledních let jsou vánoční
svátky spojovány zejména a často i jedině se
24. prosincem, tedy datem narození Ježíše Krista. Jeho z povědomí jinak převážně
ateistických Čechů nedokázal vygumovat ani
proruský Děda Mráz, stejně jako Santa Claus,
zkomolená podoba u nás oblíbeného Mikuláše. Dny předešlé jsou tomuto slavnostnímu okamžiku
zcela podřízeny, ne však ve smyslu zklidnění, nýbrž
ve jménu stresu, horečných příprav, nakupování za
hotové a v případě českých domácností bohužel často
i úvěrové peníze. Úsměv se v lepším případě podaří
vyladit na večer 24., kdy jídelní orgie dostoupí maxima
a dokonce i hypermarkety alespoň na chvilku zavřou.
Pod stromečkem je v lepším případě nalezeno, co bylo
již delší dobu požadováno… a jednodenní svátky jsou
následně vyhodnoceny jako více či méně vydařené.
Během silvestrovského veselí a půlnočních ohňostrojů
neštěkne už po svátcích ani pes. V obchodech vánoční
slevy nahradí novoroční; jelikož bývají zpravidla výrazně vyšší, stoupá i zájem nakupujících,
kteří se kolikrát bez rozpaků obdarují
dodatečně. Trochu smutný obraz,
nemyslíte?
Na Vánocích je přitom půvabná
skutečnost, že jsou svátkem veskrze
radostným a především dlouho
trvajícím. Podle tradice končí oficiálně
až další neděli po Třech králích 6. ledna. Tedy v době,
kdy se už normálně potkáváme ve škole a myšlenkami
býváme zpravidla úplně někde jinde! Co je na oslavě
narození Ježíše vůbec nejkrásnější, tedy možnost
nakoupit se 100% slevou (zadarmo, považte!) zásobu
radosti, pohody a dobré nálady, již můžeme rozdávat
našim blízkým po zbytek roku. A právě tyto opravdové
a s druhými sdílené dary, cennější, než všechny zabalené v papíru a opentlené mašlemi, bych Vám chtěl
popřát do roku 2013. Nešťastným dvojčíslím na konci
letopočtu se nenechte vykolejit
NAKUPUJTE
SE
100%
SLEVOU!
JAN POKORNÝ