Konference mladých vědeckých pracovníků.

Transkript

Obsah
Jízdní policie v České republice
Mounted police of the Czech Republic
Králová, B., Jiskrová, I. ........................................................................................................... 3
Vztah výšky koně k prostornosti chodu
Relationship between horse’s height and capaciousness of pace
Píšová, M., Jiskrová, I. ........................................................................................................... 7
Zhodnocení amerických westernových plemen z hlediska tělesné stavby
Evaluation of the American western breeds in point of the body conformation
Petlachová, T., Sobotková, E., Jiskrová, I.............................................................................. 10
Hodnocení zevnějšku chladnokrevných koní
Evaluation of exterior in cold-blooded horses
Kleinová, A............................................................................................................................. 20
Poţadavky na sportovní koně a jejich selekce
Requirements for sport horses and their selection
Štěrba, J. ................................................................................................................................ 28
Současný stav šlechtění a chovu českého teplokrevníka
Current status of breeding and rearing of Czech warmblood
Stránská, H............................................................................................................................. 34
Výkonnostní zkoušky klisen českého teplokrevníka
Czech Warmblood mare performance tests
Civišová, H., Maršálek, M., Buňatová, Z. ............................................................................. 40
Růst hříbat v testačních odchovnách teplokrevných hřebců
The grow of foals in rearing stables of warm-blood stallions
Buňatová, Z., Maršálek, M., Civišová, H., Štěrba, J., Karlová, V. ....................................... 48
Průběh pohlavního cyklu u klisen
Sexual cycle in mares
Karlová, V. ............................................................................................................................. 59
Úvod:
Tento sborník je výsledkem práce studentů doktorských studijních programů vědního
oboru Speciální zootechnika na Zemědělské fakultě Jihočeské univerzity v Českých
Budějovicích a Agronomické fakultě Mendelovy univerzity v Brně, kteří zpracovávají svoji
disertační práci s tématickým zaměřením z oblasti chovu koní. Příspěvky uvedené ve
sborníku byly autory prezentovány na Konferenci mladých vědeckých pracovníků
věnované chovu koní a přístupné chovatelské a odborné veřejnosti, která se konala 9. 6. 2011
na Zemědělské fakultě JU v Českých Budějovicích s podporou Zemědělské fakulty a České
společnosti hipologické.
Česká společnost hipologická, jako nezisková odborná společenská organizace si
klade za cíl zajišťovat a šířit vzdělanost mezi odbornou a laickou veřejností spojenou
s tématikou koní a proto se jednotliví členové této organizaci podíleli nejen na uspořádání
konference, ale i na zpracování lektorských posudků na předloţené práce s cílem upozornit
autory i čtenáře na přednosti i případné nedostatky jednotlivých příspěvků.
Protoţe je jedná o vědeckou konferenci, měly by mít příspěvky charakter vědeckého
sdělení s tím, ţe u studentů prvních ročníků doktorských studijních programů, kteří ještě
nemohou mít vlastní výsledky práce, je moţné předloţit článek ve formě literárního přehledu
se závěry, popřípadě s doporučením pro praxi.
Zpracování takových příspěvků, jejich veřejná prezentace a odpovědi na připomínky
lektorů i na dotazy odborné veřejnosti z řad chovatelů koní mají studentům pomoci v jejich
přípravě na budoucí vědeckou práci.
Odborná komise sloţená z vysokoškolských učitelů předmětu chov koní zároveň
posuzovala i kvalitu prezentace a vystoupení jednotlivých aktivních účastníků konference,
aby bylo moţné ocenit nejen nejlepší příspěvek, ale i kvalitu vystoupení a obhajoby své práce
u jednotlivých studentů.
Věříme, ţe tímto způsobem přispějeme k úrovni přípravy studentů i k informovanosti
chovatelů koní a odborných pracovníků v oblasti zemědělství.
doc. Ing. Miroslav Maršálek, CSc.,
vedoucí Katedry speciální zootechniky
ZF JU v Českých Budějovicích,
prezident České společnosti hipologické
2
JÍZDNÍ POLICIE V ČESKÉ REPUBLICE
Mounted police of the Czech Republic
Králová, B., Jiskrová, I.
Department of Animal Breeding, Faculty of Agronomy, Mendel University,
Zemedelska 1, 613 00 Brno, Czech Republic
E-mail: [email protected]
Abstrakt
Pod pojmem jízdní policie máme na mysli hipomobilní policii, protoţe jiná jezdecká
zvířata se u nás nepouţívají. Při plnění sluţebních úkolů Policie ČR jsou vyuţívána zvířata,
která jsou spojena s činností člověka jiţ od nepaměti. Domestikace koní člověkem nastolila v
historii vývoje lidstva nové dimenze a moţnosti.
Tato práce má přiblíţit vyuţití koní u Policie ČR a soubory právních aktů a pokynů na
jejichţ základě je sluţba jízdních oddělení policie ČR vykonávána. Rovněţ zdůrazňuje
konkrétní vyuţití a systém výcviku a přezkušování sluţebních koní.
K policistům patří dnes k výkonu sluţby pes a kůň, a to platí i v dnešní
přetechnizované době. Bez sluţebních koní se neobejdou speciální policejní jednotky určené
pro běţnou hlídkovou sluţbu a pro obnovení veřejného klidu a pořádku, zejména při jeho
hromadném narušení, při kterém dochází k páchání trestné činnosti.
Klíčová slova: kůň, pouţití, výcvik, jízdní policie
Abstract
The concept of mounted police, we mean mounted police, because the other mounts
are used here. In the performance of official duties police are the use of animals, which are
associated with human activities since time immemorial. The domestication of horses raised
in the history of human development human dimensions and new possibilities.
This work is closer to the use of police horses and sets of legal acts and guidelines
under which the service is driving the Czech Police Department performed. It also highlights
specific application and system training and testing business of horses.
The police are on duty today, dog and horse, and this applies even in today's
technological era. No horse can not do business special police units for routine patrol service,
and to restore public peace and order, especially in the mass disruption, which occurs during
the commission of a crime.
Key words: horse, use, training, mounted police
ÚVOD
Cílem mé práce bylo popsat vybrané problémy oblasti sluţební činnosti Policie české
republiky, jejímţ zaměřením je sluţební hipologie, to znamená výkon sluţby se sluţebními
koňmi u jízdní policie. Výběr těchto problematik jsem volila podle mého přesvědčení tak, aby
pokrýval maximálně široký prostor nejčastějšího vyuţití koní u jízdní policie. V této práci
jsem kromě dostupných pramenů z odborné literatury a archivů jednotlivých oddělení
sluţební hipologie Policie ČR vycházela z mých osobních zkušeností z chovu koní,
sportovního jeţdění a především z mého vlastního praktického několikaletého výkonu sluţby
na Oddělení sluţební hipologie v Praze, kde od roku 2002 působím jako jezdec - policista.
3
MATERIÁL A METODIKA
Interpretovat pojem „sluţební zákrok P ČR― je velmi sloţité a celková interpretace
obecného pojmu překračuje rámec této práce. Omezím se zde jen na základní výčet druhů
sluţebních zákroků, které jsou charakteristické pro Jízdní policii.
a) sluţební zákrok proti 1 osobě
b) sluţební zákrok proti 2 a více osobám
c) sluţební zákrok proti davu osob
d) sluţební zákrok proti zvířeti
Formy sluţby jízdní policie ČR
1. Přímý výkon sluţby - výkon hlídkové a dozorčí sluţby
- účast na akcích hromadného charakteru (speciální úkoly)
- reprezentace Policie České republiky
2. Nepřímý výkon sluţby - jedná se o další činnost a sluţební úkoly spojené s „drţením― koní
- ustájení a ošetřování sluţebních koní (čištění, kování, krmení....)
- výcvik koní a jezdců
- lonţování, skoková gymnastika ve volnosti
- přeprava sluţebních koní
- ošetřování jezdecké výstroje
- hospodářsko-správní činnost
- účast na sportovních soutěţích
VÝSLEDKY A DISKUSE
Sluţební zákroky proti osobám jsou myšleny jako represivní akty policistů Jízdní
policie, vedené proti narušitelům veřejného pořádku při jeho ohroţení nebo narušení. Jedná se
tedy o kontakt, kdy je narušitel veřejného pořádku nucen strpět nebo vykonat zákonem
uloţenou povinnost - např. zanechat protiprávního jednání, opustit prostor, atd. Sluţební koně
lze s úspěchem pouţít takřka ve všech běţných zákrocích a situacích, s výjimkou zákroků
proti extrémně nebezpečnému pachateli (řeší speciální zásahové útvary) a zákrokům v
souvislosti s motorovými vozidly (násilné zastavení). Sluţební zákroky proti zvířeti, které
ohroţuje ţivot nebo zdraví osob se v praxi omezuje nejčastěji na řešení situací s volně
pobíhajícími psy.
Klady a zápory použití koně
+ zvýšená pozice policisty - jezdce - umoţňuje mnohem lepší vizuální kontrolu určeného
prostoru
+ pozice při jízdě na koni mu (pokud pomineme relativní nebezpečí od samotného koně)
zajišťuje vyšší stupeň jeho bezpečnosti, zejména před fyzickým napadením jinou osobou.
+ pohyblivost a vytrvalost koně = zvýhodňuje jezdce, např. akční rádius.
+ průchod těţkým terénem.
+ vysoký respekt účastníků zákroku před sluţebním koněm se přenáší na zakročující
policisty jako celek, má to velký význam zejména při pouţití sluţebních koní proti davu.
+ v určitých situacích působí kůň jako zklidňující prvek mezi policistou a narušitelem
veřejného pořádku - v praxi ověřená situace, kdy je zvíře schopno jen svou přítomností
odvést pozornost od původního agresivního záměru narušitele veřejného pořádku a
zklidnit jeho emoční vjem.
+ jízdní policie je jednou z mála forem spojení policejní represe, prevence a reprezentace
celé PČR.
4
— sluţební hipologie klade mnohem vyšší nároky na odbornou připravenost policistů, kteří
mimo standardní policejní úkoly plní i povinnosti týkající se sluţebních koní (jízda na
koni, pouţití donucovacích prostředků a zbraně v souvislosti se sluţebním koněm)
— sluţební hipologie - technické zázemí (ustájení, výcvikový prostor)
— kůň představuje do jisté míry i riziko pro jezdce i zúčastněné osoby
— pouţití koní v městském provozu přeplněném vozidly je mnohdy závislé na toleranci a
soudnosti řidičů těchto vozidel.
— odklízení trusu ve vnitřních městských částech, především v centru Prahy
Zákroky represivního charakteru jsou reálné při výkonu hlídkové sluţby, především
však při pouţití sluţebního koně na BO a akcích hromadného charakteru.
Při sluţebním zákroku je policista oprávněn pouţít všechny zákonné moţnosti
(donucovací prostředky, zbraň), u jízdní policie jsou nejčastěji (i kdyţ v menší míře)
pouţívány – sluţební obušek (rozměrově upravený), pouta a sluţební kůň. Kůň působí nejen
jako dopravní prostředek, ale také jako preventivně zastrašující, případně silou působící a
disponující subjekt, který se významnou mírou podílí na průběhu sluţebního zákroku.
ZÁVĚR
Největší význam vyuţití koní u policie je v oblasti prevence. V místech výkonu sluţby
jízdní policie došlo k výraznému poklesu výskytu trestní činnosti, zejména v souvislosti
s násilným vniknutím do chat, loupeţným přepadením, mravnostními delikty atd. Rovněţ má
nemalý význam účast jízdních jednotek na akcích hromadného charakteru v součinnosti s
ostatními policejními sloţkami.
Výkon sluţby jízdní policie má rovněţ úzký vztah k historickým tradicím našeho státu
a jeho kulturně společenským hodnotám. Dá se tedy říci, ţe jízdní policie získala pevné místo
v hierarchii jednotlivých útvarů Policie ČR, coţ má nesmírný význam nejen pro samotný
výkon rutinní policejní práce, ale také jako důkaz uplatnění koní ve sluţbách člověka i v
dnešní moderní, technicky vyspělé době.
V problematice sluţebních zákroků získala jízdní policie za dobu svého trvání bohaté
zkušenosti a v současné době je jiţ téměř dokončen vývoj doplňků výstroje a výzbroje
neustálým zdokonalováním při jejich modernizaci.
Všechny sluţební zákroky jízdní policie v uplynulých letech trvání výkonu sluţby se
podařilo úspěšně zvládnout a dokončit ve prospěch obnovení veřejného pořádku a ani při
jednom nebyla pouţita sluţební zbraň, a to včetně moţnosti jejího pouţití jako donucovacího
prostředku.
To svědčí nejen o vysoké profesionální úrovni policistů, ale také o vysokém účinku
pouţití koní ke sluţebním účelům.
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY
Králová B., (2010): Vyuţití koní u jízdní policie, Brno, Fakulta agronomická, Mendelova
univerzita v Brně, Diplomová práce, 66 s.
Závazné pokyny – Ministerstvo vnitra ČR
1, Závazný pokyn policejního prezidenta č. 80/17. června 2009 – Činnost sluţební kynologie
a hipologie
2, Pokyn ředitele ŘSPP PP ČR č. 10/ 1. července 2009 – Postup policistů na úseku sluţební
hipologie
5
Připomínky lektora 1:
Z podání autorky nevyplývá jednoznačně, zda se jedná o informační zprávu nebo o
experiment. Ve prospěch informace svědčí především název práce a obsah jednotlivých statí.
Dojem experimentu budí naopak formální členění. Náplň statí naopak experimentální podobu
popírá. Proto by měla autorka vysvětlit, co je cílem jejího příspěvku.
Pouţití koně v jízdní policii patří do aktuální oblasti vyuţití koní v současnosti. Z
práce vyplývají praktické zkušenosti a znalosti autorky, ale práce je spíše populárního
charakteru a ne vědeckého.
V cíli autorka definuje ―výběr problematik―, které si zvolila v souvislosti s pouţitím
koně u jízdní policie. V kapitole Výsledky a diskuze ale nevyplývá, které problémy, vlastně
měla autorka na mysli a jak si je vytýčila, popsala, atd., v kapitole Materiál a metodika. V
Závěru autorka uvádí pokles trestní činnosti v souvislosti s násilným vniknutím do chat, atd.,
ale není jasné jak k uvedeným výsledkům přišla. Dále pouţití historická tradice jízdní policie
v našem státě se mi zdá poněkud nadhodnocené. Pokud bychom srovnávali historickou tradici
jízdní policie ve Velké Británii nebo Kanadě, tak by to bylo na místě.
Dále zde postrádám kapitolu Seznam literatury, resp. i zahraniční autory. Uvedení
samotných tří nebo čtyř zdrojů v Seznamu literatury je nedostačující.
Práce je zaměřena na aktuální problematiku a významnou oblast vyuţití koní, která je
jistě i do budoucnosti perspektivní. Jsou dobře zmíněny klady a zápory vyuţití koní u jízdní
policie i vhodně rozděleny činnosti přímo či nepřímo související s výkonem sluţby.
Podle mého názoru však práce nemá charakter vědeckého sdělení. Za nedostatek
povaţuji nepřesnost formulací (např. druhá věta abstraktu), ale především nedodrţení
základních parametrů vědecké informace. Nejsou uváděny citace jednotlivých autorů, obsah
kapitol Materiál a metodika a Výsledky a diskuse neodpovídá názvu kapitoly. Závěry jsou
pozitivně formulovány z hlediska uplatnění koní u policie, ale není zřejmé, z jakých údajů
tyto závěry vychází. Rovněţ citaci 4 literárních podkladů povaţuji za nedostatečnou.
6
VZTAH VÝŠKY KONĚ K PROSTORNOSTI CHODU
Relationship between horse’s height and capaciousness of pace
Píšová, M., Jiskrová, I.
Ústav chovu a šlechtění zvířat, Agronomická fakulta, Mendelova univerzita v Brně, Česká
republika
Práce vznikla za pomoci projektu IGA TP 2/2010
SOUHRN
V naší práci jsme zhodnotili vzájemný vztah mezi kohoutkovou výškou hůlkovou a a
délkou kroku v jednotlivých chodech: krok a klus. Data byla naměřena v České republice,
Nizozemí a Velké Británii. Do výzkumu bylo zařazeno 53 koní a pony plemene velšský pony
a kob, z toho 37 sekce velšský horský pony, 8 sekce velšský pony, 4 sekce velšský kob a 4
sekce podílového velšského ponyho. Data byla sbírána v období březen 2010 aţ srpen 2010
pomocí laserové míry a speciálního pedometru.
Sledované vztahy byly hodnoceny analýzou dvou proměnných, a to kohoutkové výšky
hůlkové, jako nezávislé proměnné a prostornosti kroku ( v kroku a klusu) jako závislé
proměnné. Hodnocením vztahu výšky koně k prostornosti chodu se zabývá jiţ DUŠEK
(1977), který svou práci zaměřil na všechny chody koně. V naší práci jsme zjistili průkazný
vliv ((P ≤ 0,05) mezi vztahem kohoutkové výšky hůlkové a prostorností kroku v klusu. U
naměřených hodnot a prostornosti v kroku jsme nezjistili průkazný vliv ve vztahu s
kohoutkovou výškou hůlkovou. Ke stejným výsledkům dospěl ve své práci i DUŠEK
(1977), který uvádí, ţe výsledky práce ukazují, ţe délka kroku nebude korigována podle
výšky koně.
U sledováného vztahu kohoutková výška hůlková a prostornost v klusu jsme zjistili
statisticky průkazný vliv. V našem naměřeném souboru tak nacházíme, ţe s rostoucí
kohoutkovou výškou se také zvětšuje prostornost kroku v klusu.
V práci uvádíme průměrné, maximální, miminální a střední hodnoty jednotlivých
sekcí. Při srovnání jednotlivých sekcí z hlediska prostornosti v kroku a klusu jsme zjistili, ţe
délka kroku v chodech krok a klus je úměrná tomu jaké je omezení kohoutkové výšky
jednotlivých sekcí. Přesto maximum, které bylo naměřeno u velšského horského ponyho (126
cm) v klusu ukazuje, ţe i nejmenší sekce (kohoutková výška hůlková do 122cm) má velmi
prostorný krok a přibliţuje se i sekci velšského koba s kohoutkovou výškou hůlkovou nad 137
cm, zde bylo naměřena maximální hodnota 130 cm v klusu. Tento fakt, je dán pravděpodobně
tím, ţe u velšský kob je typický svou vysokou ―karpální akcí‖.
Klíčová slova: velšský pony a kob, měření, mechanika pohybu, prostornost chodu,
kohoutková výška hůlková
Pro práci byla zpracována data, která byla naměřena v období březen 2010 aţ srpen
2010 v České republice, Nizozemí a Velké Británie. Data obsahovala kohoutkovou výšku
hůlkovou, počet kroků v klusu a čas dosaţený na 30 m dlouhé dráze,délku kroku v kroku a
klusu.
7
Do databáze bylo zařazeno 53 koní velšských plemen pony a kob, z toho 37 sekce A
(velšský horský pony), 8 sekce B (velšský pony), 4 sekce D (velšský kob) a 4 sekce WPBR
(podílový velšský pony). Jednotlivá data byla zpracována v programu Statsoft STATISTICA
verze 9.
U databáze byl zjišťován vztah mezi délkou kroku v kroku a klusu a kohoutkovou výškou.
VÝSLEDKY
Srovnání prostornosti kroku v kroku a klusu jednotlivých sekcí
Tab. č. 1 – Srovnání prostornosti v kroku a klusu jednotlivých sekcí
median
min
max
průměr
krok sekce A klus sekce A krok sekce B klus sekceB krok sekce D klus sekce D krok sekce WPBR klus sekce WPBR
58
75,5
73,5
93
81
119
45,25
54,5
45
54
70
90
60
108
43
52
87
126
82
119
102
130
47,5
57
60,42
80
75,13
96,13
81
119
45,25
54,5
Při srovnání jednotlivých sekcí z hlediska prostornosti v kroku a klusu jsme zjistili, ţe
cm, zde bylo naměřena maximální hodnota 130 cm v klusu.
DUŠEK (1977) uvádí skutečnost, ţe kladrubský bělouš má prostornější chod, který však
není typickým znakem pro toto plemeno. Lze tak potvrdit, ţe chody tohoto plemene se ve
stádě starokladrubských běloušů se stává ploššími, zatímco typický chod, charakterizovaný
vysokou akcí bez výraznější prostornosti zůstává zafixován ve stádě u starokladrubských
vraníků. Stejně tak to je u velšského koba, kdy díky vyšší karpální akci se dostáváme k
průměrným hodnotám 81 cm v kroku a 119 cm v klusu, coţ z hlediska rozdílné kohoutkové
výšky hůlkové není velký rozdíl oproti velšskému horskému ponymu 60,42 cm v kroku a 80
cm v klusu.
Zhodnocení vztahu kohoutkové výšky hůlkové a prostorností v klusu
U srovnání vztahu kohoutkové výšky hůlkové a prostornosti v klusu jsme zjistili
statisticky průkazný vliv. Hodnocením vztahu výšky koně k prostornosti chodu se zabývá jiţ
DUŠEK (1977), který svou práci zaměřil na všechny chody koně. V naší práci jsme zjistili
průkazný vliv ((P ≤ 0,05) mezi vztahem kohoutkové výšky hůlkové a prostorností kroku v
klusu. U naměřených hodnot a prostornosti v kroku jsme nezjistili průkazný vliv ve vztahu s
kohoutkovou výškou hůlkovou. Ke stejným výsledkům dospěl ve své práci i DUŠEK
(1977), který uvádí, ţe výsledky práce ukazují, ţe délka kroku nebude korigována podle
výšky koně.
ZÁVĚR
U sledovaného vztahu kohoutková výška hůlková a prostornost v klusu jsme zjistili
statisticky průkazný vliv. V našem naměřeném souboru tak nacházíme, ţe s rostoucí
kohoutkovou výškou se také zvětšuje prostornost kroku v klusu.
V práci uvádíme průměrné, maximální, minimální a střední hodnoty jednotlivých
sekcí. Při srovnání jednotlivých sekcí z hlediska prostornosti v kroku a klusu jsme zjistili, ţe
8
cm, zde bylo naměřena maximální hodnota 130 cm v klusu. Tento fakt, je dán pravděpodobně
tím, ţe u velšský kob je typický svou vysokou ―karpální akcí‖.
Hodnocením vztahu výšky koně k prostornosti chodu se zabývá jiţ DUŠEK (1977),
který svou práci zaměřil na všechny chody koně. V naší práci jsme zjistili průkazný vliv ((P ≤
0,05) mezi vztahem kohoutkové výšky hůlkové a prostorností kroku v klusu. U naměřených
hodnot a prostornosti v kroku jsme nezjistili průkazný vliv ve vztahu s kohoutkovou výškou
hůlkovou. Ke stejným výsledkům dospěl ve své práci i DUŠEK (1977), který uvádí, ţe
výsledky práce ukazují, ţe délka kroku nebude korigována podle výšky koně.
Práce
má
několik
formálních
a
obsahových
nedostatků:
nemá správné formální členění, Souhrn je částečně Literárním přehledem. Podobně je tomu se
statí Výsledky.
Ve stati Materiál a metodika postrádám charakteristiku pouţité metody hodnocení.
Hned na začátku příspěvku chybí souhrn v angličtině. Předpokládám, ţe předloţená
práce má charakter příspěvku, který je moţno uvádět ve sborníku, proto zde chybí kapitola
Literární přehled. Nicméně srovnávat a citovat pouze jediného autora Dušek (1977) je
skutečně málo. Navíc, kdyţ se v jeho práci jednalo o úplně jiné plemeno. Je pěkné, ţe je zde
na rozdíl od jiných prací uvedeno v malé míře i statistické hodnocení. Pouze soubor 37 koní,
je ale pro statistický průzkum dostačující, ostatní výsledky v závěrečném hodnocení mohou
být při tak malém počtu sledovaného souboru v rozporu. Dále v kapitole Výsledky postrádám
další tabulky a grafické vyhodnocení. Kapitola Seznam literatury, kterou povaţuji spolu s
výsledky a závěrem jako nejdůleţitější zde chybí úplně.
Zaměření práce vytváří prostor pro teoretické a prakticky vyuţitelné vědecké
vyhodnocení. Mechanika pohybu je rovněţ oblastí, kde je moţné najít dostatek vědecké
literatury, z níţ mohla autorka vycházet.
Z hlediska formálního práce neodpovídá poţadavkům na vědecké práce studentů
doktorského studia. V rozporu s poţadavky zadání chybí v práci název a angličtině, chybí
český a anglický abstrakt, i kdyţ uvedený souhrn by bylo moţné jako určitou verzi abstraktu
chápat. Zcela postrádám literární přehled, z něhoţ by teoretická zjištění mohla vycházet,
ačkoliv v souhrnu jsou některé citace Duška uvedeny. Kapitola Materiál a metodika je stručná
a obsahuje v podstatě jen počty sledovaných koní. Kapitola Výsledky zahrnuje pouze jednu
tabulku, v níţ naopak počty sledovaných případů postrádám a stručný komentář bez hodnot
statistické průkaznosti rozdílů. Také formát tabulky povaţuji s ohledem na její čitelnost za
nevhodný. Vyvozované závěry povaţuji za diskutabilní s ohledem na počty případů
jednotlivých skupin koní, kdy pouze u velšských horských pony (sekce A) lze při počtu 37
případů povaţovat výsledek za směrodatný.
Zcela chybí seznam literatury, navíc jediný diskutovaný autor Dušek je s ohledem na
skutečnost, ţe se jedná o úplně jiné plemeno nejen s odlišným rámcem, ale hlavně tělesnou
stavbou a mechanikou pohybu, pouţit ne právě nejvhodněji.
9
ZHODNOCENÍ AMERICKÝCH WESTERNOVÝCH PLEMEN Z HLEDISKA
TĚLESNÉ STAVBY
Evaluation of the American western breeds in point of the body conformation
Petlachová, T., Sobotková, E., Jiskrová, I.
Ústav chovu a šlechtění zvířat, Agronomická fakulta, Mendelova univerzita v Brně,
Zemědělská 1, 613 00 Brno
e-mail: [email protected]
Abstrakt
Cílem práce bylo vytvořit databázi plemenných hřebců plemen Appaloosa, Paint
Horse a Quarter Horse s ucelenými informacemi, které pomohou zájemcům z řad majitelů
klisen při výběru hřebce. Obliba a počty koní těchto plemen se v České republice neustále
zvyšují. Jsou to jedinci všestranně vyuţitelní a s výborným charakterem.
Bylo změřeno 28 tělesných měr u 19 plemeníků zařazených v roce 2010 v Ústředním
registru plemeníků. Významné statistické rozdíly (P ≤ 0,05) mezi plemeny QH, PH a Appa
byly zjištěny u délky krku, délky předloktí, obvodu přední holeně, přední šířky pánve, délky
zadní, obvodu zadní holeně, hloubky hrudníku.
Klíčová slova: Kůň, tělesné míry, hřebec, American Quarter Horse, American Paint Horse,
Appaloosa
Abstract
The aim was to create a database of stallions Appaloosa, Quarter Horse and Paint
Horse with complete information to help candidates from among the owners of mares in the
choice of stallion. The popularity and number of horses of these breeds in the Czech Republic
is constantly increasing. They are universally usable and they have an excellent character.
It measured 28 body measurements for the 19 sires included in the 2010 breeders in
the Central Registry. Significant statistical differences (P ≤ 0.05) between breeds QH, PH and
Appa were found in length of neck, forearm length, perimeter, anterior tibia, the front breadth,
the length of the rear, the rear perimeter of the tibia, deep chest.
Key words: Horse, body measurements, stallion, American Quarter Horse, American Paint
Horse, Appaloosa
ÚVOD
Americká westernová plemena si v České republice získávají stále více příznivců a
početní stavy koní těchto plemen se neustále zvyšují. Jedná se o plemeno American Quarter
Horse (AQH), American Paint Horse (APH) a Appaloosa (Appa). K 30.6.2010 je v České
republice registrováno 1182 ks AQH, 634 ks APH a 497 ks Appaloos. Všechna uvedená
plemena vynikají svojí pevnou konstitucí, kompaktním vyváţeným exteriérem, inteligencí a
především psychickou vyrovnaností. To z nich dělá v současné době všestranně vyuţitelné
koně. Setkáváme se s nimi nejen na poli westernového jeţdění, ale i na soutěţích
všestrannosti. Pro své skvělé povahové vlastnosti a pohodlné chody jsou v posledních letech
vyhledáváni i pro turistiku na koni a hiporehabilitaci.
Nejobjektivnější metodou pro charakterizování tělesné stavby je měření tělesných
rozměrů koní. Proto jsme se rozhodli analyzovat současné linie amerických westernových
10
koní chovaných v ČR tímto způsobem. Změřili jsme 28 tělesných rozměrů u plemeníků
zařazených do plemenitby podle Ústřední registru plemeníků pro rok 2011.
Na základě sestavení databáze plemeníků a vlastních měření jsme vzájemně srovnávali
zástupce jednotlivých plemen podle tělesných měr.
LITERÁRNÍ PŘEHLED
AMERICAN QUARTER HORSE
Vznik a původ plemene
Quarter Horse dostal své jméno díky běhání na trati, která obvykle nebývala delší neţ
čtvrt míle (quarter of a mile = zhruba 400m). Protoţe na těchto čtvrtmílových tratích zvítězili
nad nejedním anglickým plnokrevníkem, dostali jméno Quarter Horse, neboli „čtvrtkař―
(HERMSEN, 2002).
Plemeno vychází z koní přivezených do Ameriky španělskými konkvistadory. Díky
jeho odolnosti a mohutnosti se stali „pravou rukou― osadníků a při rozšiřování území se stali
nenahraditelnými pomocníky při chovu dobytka. Časem se u těchto koní vyvinul tzv.cow
sense – cit pro dobytče. V pozdějších letech byli kříţeni s koňmi dovezenými z Anglie.
Jednalo se o stejnou základnu koní, ze které vznikal v Anglii anglický plnokrevník. Později
díky mechanizaci poklesl význam i v chovu dobytka a tak se QH stal jezdeckým koněm pro
volný čas. Koncem minulého století zaţil QH velkou renesanci ve westernovém stylu soutěţí,
jako jsou rychlostní závody, pracovní disciplíny a rodeo (DRAPEROVÁ, 2003).
Charakteristika plemene
Dosahuje výšky v kohoutku 145 - 163 cm. Hlava je spíše krátká a široká, s malým
chřípím a v kaţdém případě ušlechtilá. Oči jsou velké a jsou posazeny poměrně daleko od
sebe, uši jsou středně velké a pohyblivé. Ţuchvy jsou velmi výrazné. Krk je dostatečně
dlouhý, pruţný, silný. Kohoutek je svalnatý, dlouhý a málo výrazný. Horní linie je dobře
vázána. Tělo je kompaktní, hrudník široký a hluboký, hřbet krátký, silný. Těţká svalnatá
stehna a bérce dodávají zvířeti robustní vzhled, jenţ je pro plemeno typický. Záď je široká,
skloněná a typicky svalnatá.
Štíhlé nohy jsou suché, čisté, mají velmi kvalitní klouby a krátké spěnky. Spěnky by
měly svírat úhel asi 45° - rovné spěnky by totiţ nevydrţely dynamický pohyb. Stehenní kost
je nejdelší část těla. Kopyta jsou kulatá a otevřená. Postoje pravidelné. QH jsou konstitučně
tvrdí, s přirozenou rovnováhou, velmi rychlý a obratný (AQHA, 2003).
→ povaha: Disponuje vyrovnanou povahou a inteligencí. Mnohdy jim v krvi koluje krev
jejich anglických a arabských předků, ale i tak jsou velmi klidní a spolehliví. Snaţí se vţdy
maximálně vyhovět - jsou pracovití a lehce ovladatelní. Záleţí ovšem i na linii - cuttingové či
reiningové linie jsou více temperamentní, neţ linie halterové a all roundové, které jsou
vhodné i pro začínající jezdce.
→ zbarvení: Pravidla American Quarter Horse Association (AQHA) z roku 2003 striktně
omezují mnoţství bílých odznaků a nepovolují na těle koně světlou nebo růţovou kůţi, ani
bílé odznaky mimo povolené zóny. Nesmí se vyskytnout modré oko (AQHA, 2003). AQHA
rozeznává 12 základních barev (www.czqha.cz).
AMERICAN PAINT HORSE
Historie plemene American Paint Horse je stejná jako plemene American Quarter
Horse. Vznik oficiální organizace American Paint Horse Association, sdruţující toto
plemeno, se datuje do roku 1962. Vznikla z vyřazených koní – vícebarevných hříbat, která
AQHA odmítla pro rozsah bílých odznaků zapsat, přestoţe původově splňovali poţadavky
11
kladené AQHA. Tato hříbata se rodila jednobarevným rodičům plemene American Quarter
Horse.
APHA udrţuje registr koní s originálními barevnými znaky kontrastní bílé a tmavé
srsti a kůţe a charakteristické stavby těla honáckého koně. Kohoutková výška můţe být
vlivem dalšího šlechtění o něco vyšší neţ u AQH (APHA, 2005).
Kohoutková výška se můţe pohybovat mezi 153 aţ 163 cm. Hlava je malá, široké čelo
s přátelskýma, výraznýma očima, nozdry připomínají arabského koně. Kohoutek je
nevýrazný, dobře osvalený. Silně vyvinutá osvalená záď a nohy. Chody jsou pohodlné
s mimořádným akceleračním potenciálem. Fundament je suchý (www.czpha.cz).
→ povaha: Painti mají stejně jako QH výborný temperament, jsou velmi inteligentní a
spolehliví.
→ zbarvení: Jedná se o 12 stejných základních barev jako u plemene QH a navíc jsou uznány
i barvy se znaky albinismu: Cremello, Perlino. APH se vyskytují se v několika základních
typech strakatosti, které jsou přesně definovány.
APPALOOSA
Skvrnité zbarvení srsti amerických appaloos se odvozuje od koní dovezených
španělskými konkvistadory. Pojmenování „appaloosa― získali tito koně aţ kolem roku 1870.
Slovo se odvozuje se od oblasti Palouse, pojmenované po stejnojmenné řece.
S koňmi kolonistů se postupem času naučili zacházet indiáni kmene Nez Percé. Ti
však byli donuceni v roce 1877 k rychlému přesunu do rezervace Lapwai. Tento přesun stál
ţivot 900 appaloos. Toto plemeno bylo na pokraji vyhynutí. Poslední kusy a tím i osud tohoto
plemene zachránili Claud Thompson a Dr. Francis Haines, kteří zaloţili 30.12.1938
Appaloosa Horse Club U.S.A. ve státě Kreton (www.appaloosa.com).
Kohoutková výška hůlková se pohybuje mezi 147 a 157 cm. Hlava je široká, oko
jiskrné, uši jsou malé a špičaté. Krk je svalnatý, hrudník široký. Typická je kulatá, silná záď
s vysoko nasazeným ocasem. Ţíně jsou velmi jemné, coţ je společně s nepigmentovanými
genitáliemi, viditelným bělmem oka a pruhovanými kopyty plemenný znak. Chody jsou velmi
pohodlné a příjemné. Typický je cval s vysokým akceleračním potenciálem, který přitom
zůstává příjemným. Appaloosy jsou proslulé silnými končetinami s vynikajícími kopyty.
Neobyčejně vytrvalé, nenáročné plemeno.
→ povaha: Mají dobráckou, klidnou a pracovitou povahu. Plemeno ustálené v extrémních
podmínkách, známé svou vrozenou tvrdostí, skromností, velkou ovladatelností a učenlivostí.
→ zbarvení: ApHC uznává 13 základních barev - shodné s uznávanými barvami u QH +
barva „White. Skvrnitost - základní barvy v kombinaci se skvrnami, prokvetlou srstí a flíčky
tvoří tisíce nenapodobitelných kombinací (www.appaloosa.cz/index.html).
TĚLESNÁ STAVBA KONÍ
Posuzováním zevnějšku koně se podle LECHNERA (1931) člověk zabýval jiţ ve
starověku. Svědčí o tom spisy starých Řeků a Římanů.
Základem posuzování tělesné stavby musí podle DUŠKA (1971) být plemenný
standard. Bez standardů tělesné stavby se odchylky tělesných tvarů posuzují převáţně
subjektivně.
MISAŘ a JISKROVÁ (2001) přisuzují hodnocení tělesné stavby mimořádný význam,
protoţe to patří mezi limitní výběrová kritéria při zařazování posuzovaných jedinců do chovu.
12
Podle LECHNERA (1931) má kohoutková výška koně důleţitý vliv na výkonnost,
neboť na ní často závisí téţ rozměry ostatních proporcí. Na výkonnost a ovladatelnost koně
má vliv velikost a váha hlavy. Delší hlava je lépe ovladatelná co se týká přitahování hlavy
směrem ke krku (BÍLEK, 1957). Na krku si podle LERCHEHO a MICHALA (1956)
všímáme délky, šířky, tvaru a nasazení. Středně dlouhý krk měří asi 2/5 délky trupu koně.
DUŠEK (1999) uvádí, ţe hloubku hrudníku je třeba pozorně hodnotit, protoţe souvisí
s fyziologickými funkcemi kardiovaskulárního systému. Čím je hrudník hlubší, tím také
vytváří větší prostor pro dlouhou, dobře osvalenou a šikmou lopatku.
Podle BÍLKA (1957) je dle pravidel mechaniky pro snazší pohyb vhodnější kratší širší
hřbet i bedra a delší pánev. Rozdíl mezi délkou kosti stehenní a bérce určuje velikost převodu
z jedné páky do druhé. Větší délky lopatky a předrámí (či kyčelní kosti a bérce) oproti kratším
délkám ramenní kosti a metacarpu (či stehenní kosti a metatarsu) jsou předpokladem pro
rychlou frekvenci s krátkým posunem (GRIM, 1981).
Podle BÍLKA (1957) představuje pánev rameno síly a proto je nejvhodnější dlouhá a
široká pánev, která umoţní vývin svalů na ní se upínajících. DUŠEK (1999) uvádí, ţe dlouhé
předloktí a krátká přední holeň podmiňují prostorný a plochý chod. Naopak kratší předloktí a
delší kosti spodní části končetiny mají vliv na vyšší akci chodu. Poměr délky předrámí a
holeně podle LERCHEHO a MICHALA (1956) určuje spolu s délkou lopatky a kosti paţní
nejen prostornost chodu koně, ale i způsob jak vysoko kůň zvedá při chůzi nohy (akce koně).
Délka spěnky nemá být podle LERCHEHO a MICHALA (1956) větší neţ 1/3 délky
holeně.
MĚŘENÍ KONÍ
Měřením lze rozměry těla podle BÍLKA (1957) vyjádřit v číslech, jimiţ získáme pro
posouzení koně objektivnější základ.
Kůň musí být podle DUŠKA (1999) i LECHNERA (1931) postaven při měření tak, ţe
stojí na všech čtyřech končetinách a rovnoměrně je zatěţuje. Končetiny se podle autorů musí
při pohledu z boku krýt. Přední končetiny stojí vedle sebe a stejně tak končetiny zadní. Kůň se
tedy neměří při zootechnickém postoji.
Zhodnocení linií amerických westernových plemen z hlediska tělesné stavby vychází
z měření 28 tělesných rozměrů. Měřeni byli plemeníci plemen American Quarter Horse,
American Paint Horse a Appaloosa, kteří jsou uvedeni pro rok 2011 v Ústředním registru
plemeníků (ÚRP). Celkem jsme změřili 19 koní.
Důvodem nízkého počtu změřených hřebců jsou nedostatečné informace o těchto
hřebcích. Jelikoţ americká westernová plemena jsou chována u soukromníků, kteří mají ve
svém majetku pouze jednoho aţ tři plemeníky, byla důleţitá informace o majitelích
plemeníků a kde se plemeníci vyskytují pro aktuální připouštěcí sezonu. Tuto informaci ÚRP
neuvádí.
Měření prováděla jedna osoba s měřidly: hůlková míra pro koně, pásková míra pro
koně, kapesní měřidlo s vodováhou. Tím byla minimalizována subjektivní chyba, která by
mohla nastat při měření větším osob. Měření hřebců probíhalo vţdy na rovné pevné ploše.
Hřebci byli k měření postaveni na všech čtyřech končetinách rovnoměrně zatíţených, tak aby
při pohledu z boku byly pravé končetiny v zákrytu za levými.
Měřeny byly tyto tělesné rozměry:
Tělesné míry definujeme následujícím způsobem (zpracováno podle BÍLEK 1933, BÍLEK
1958, OULEHLA 1996, DUŠEK 1999):
13
1. Kohoutková výška hůlková (KVH) - kolmá vzdálenost nejvyššího bodu kohoutku od
země.
2. Výška kosti hrudní (VKH) kolmá vzdálenost hrudní kosti od země
3. Výška ve hřbetě (VvH) - kolmá vzdálenost nejhlubšího místa hřbetu od země
4. Výška v kříţi (VvK) kolmá vzdálenost nejvyššího bodu na zádi (kříţová kost) od země.
5. Výška při kořeni ocasu (VKO) kolmá vzdálenost od země k nasazení ohonu.
6. Šířka zádě (ŠZ) hůlková vzdálenost mezi levým a pravých chochlíkem
7. Obvod hrudníku (OHr) měřeno za lopatkou a kohoutkem v místě nejmenšího obvodu
8. Délka hlavy pásková (DHl pás) měřená od středu temenního hřebene po střed linie
spojující horní část nozder.
9. Šířka čela (ŠČ) – páskou v místě středů nadočnicových oblouků
10. Šířka ţuchvy (ŠŢ) – měřený v nejsvalnatějším místě ţuchvy ze středu jařmové kosti ke
kosti dolní čelisti.
11. Šířka mezi ţuchvami (ŠmŢ) největší šířka mezi vnějšími vrcholy úhlu spodních čelistí
12. Délka krku (DK) vzdálenost od středu hřebene temenních kostí k přednímu okraji lopatky.
13. Délka lopatky (DL) od největšího zaoblení chrupavky lopatky ke středu kloubu
ramenního.
14. Šířka prsou (ŠP) zpředu měřená vzdálenost mezi oběma nejvzdálenějšími hrboly
ramenních kloubů.
15. Délka kosti paţní (DKP) od středu kloubu ramenního ke kloubu loketnímu
16. Délka předloktí (DPř) od kloubu loketního ke středu postranní šířky kloubu zápěstního ve
výšce hráškové kosti.
17. Délka přední holeně (DPřHol) po straně, od středu kloubu zápěstního do středu kloubu
spěnkového.
18. Délka přední spěnky (DPřSp) od předního středu kloubu spěnkového do středu korunního
okraje kopyta ve stěně prstní.
19. Obvod přední holeně (OHol) měřený v nejslabším místě holeně na levé přední končetině,
tzn. na přechodu horní třetiny holeně v druhou třetinu
20. Šikmá délka těla (ŠDT) vzdálenost od ramenního kloubu k výčnělku sedacího hrbolu
21. Přední šířka pánve (PŠP) vzdálenost mezi zevními hrboly kyčelními
22. Délka pánve (DPán) od zevního hrbolu kyčelního k zevnímu hrbolu sedacímu
23. Délka stehna (DSt) vzdálenost od sedacího hrbolu k čéšce
24. Délka bérce (DBr) vzdálenost od čéšky ke středu hleznového kloubu
25. Délka zadní holeně (DZaHol) od středu postranní největší šířky hleznového kloubu
k postrannímu středu kloubu spěnkového.
26. Délka zadní spěnky (DZaSp) od předního středu kloubu spěnkového ke středu
korunkového okraje kopyta ve stěně prstní.
27. Obvod zadní holeně (OHolZ) měřený v nejslabším místě holeně na levé zadní končetině,
tzn. na přechodu horní třetiny holeně v druhou třetinu
28. Hloubka hrudníku (HHr) zjišťována dopočtem KVH – VKH
Data byla statisticky vyhodnocena lineárním modelem s pevnými efekty (GLM) v programu
UNISTAT 5.1.
Modelová rovnice lineárního modelu s pevnými efekty (GLM):
yij =  + si +eij
kde: yij = pozorování tělesné míry nebo indexu
 = celkový průměr
si = pevný efekt plemene (i = 1,2,3)
eij = náhodná reziduální chyba
14
V případech statisticky průkazného vlivu sledovaného efektu jsme metodou
mnohonásobného porovnávání Tukey B stanovili rozdíly mezi jednotlivými plemeny a
věkovými kategoriemi.
VÝSLEDKY A DISKUSE
Celkem bylo posuzováno 28 znaků tělesné stavby. Při analýze metodou GLM jsme
zjistili statisticky průkazné rozdíly (P ≤ 0,05) u 7 hodnot podle faktoru plemeno.
Vyhodnocení vlivu faktoru plemeno
Významné statistické rozdíly (P ≤ 0,05) mezi plemeny QH, PH a Appa byly zjištěny u
délky krku, délky předloktí, obvodu přední holeně, přední šířky pánve, délky zadní spěnky,
obvodu zadní holeně a hloubky hrudníku.
KVH
VKH
VvH
VvK
VKO
ŠZ
Ohr
DHl pás
ŠČ
ŠŢ
ŠmŢ
DK
DL
ŠP
DKP
DPř
DPřHol
DPřSp
OHol
ŠDT
PŠP
DPán
DSt
DBr
DZaHol
DZaSp
OHolZ
HmP
HHr
AQH
průměr rozdíl
146,9091 -4,8409
76,2727 -1,1023
140,0000 -3,5000
147,7273 -3,1477
138,9545 -1,0455
54,7727
0
179,0000 -8,5000
50,2273 -4,2727
22,8636 -1,5114
24,0455 -0,4545
11,9545 -0,4205
82,3182 -6,3068
55,7273 -4,0227
36,3182 -1,1818
42,9091 -0,8409
41,1818 -3,1932
26,5455 -2,9545
11,5455 -0,8295
19,5455 -1,7045
174,2727 -4,7273
61,9545 -1,7955
61,3636 -4,1364
69,3636 -1,1364
49,7273 -1,8977
31,3636 -2,3864
11,8636 -1,8864
22,2273 -1,3977
471,5455 -62,9545
70,6364 -4,1136
APH
průměr rozdíl
151,7500
0
77,0000 -0,3750
143,5000
0
150,8750
0
139,7500 -0,2500
53,2500
187,5000
0
51,8750 -2,6250
24,2500 -0,1250
23,7500 -0,7500
11,1250 -1,2500
88,6250
0
59,7500
0
37,5000
0
41,7500 -2,0000
44,1250 -0,2500
27,2500 -2,2500
11,7500 -0,6250
20,3750 -0,8750
176,0000 -3,0000
63,7500
0
65,5000
0
70,5000
0
49,7500 -1,8750
33,2500 -0,5000
12,1250 -1,6250
23,1250 -0,5000
534,5000
0
74,7500
0
15
Appa
průměr
rozdíl
151,2500 -0,5000
77,3750
0
143,2500 -0,2500
149,7500 -1,1250
140,0000
0
54,7500
178,7500 -8,7500
54,5000
0
24,3750
0
24,5000
0
12,3750
0
81,5000 -7,1250
55,5000 -4,2500
37,5000
0
43,7500
0
44,3750
0
29,5000
0
12,3750
0
21,2500
0
179,0000
0
57,1250 -6,6250
63,0000 -2,5000
69,2500 -1,2500
51,6250
0
33,7500
0
13,7500
0
23,6250
0
468,5000 -66,0000
73,8750 -0,8750
P ≤ 0,05
*
*
*
*
*
*
*
Délka krku
Plemeno
Appa
QH
PH
Příp.
4
11
4
Průměr Appa QH PH
81,5000
82,3182
*
88,6250
*
Statisticky průkazný rozdíl byl prokázán mezi plemeny PH a QH, kdy PH mají delší
krk o 6,3 cm neţ QH.
Délka předloktí
Plemeno Příp. Průměr QH PH Appa
11 41,1818
*
*
QH
4 44,1250 *
PH
4 44,3750 *
Appa
QH mají oproti Appa a PH staticky průkazný rozdíl v délce předloktí. QH mají o 3 cm
kratší předloktí neţ obě další plemena.
Obvod přední holeně
Plemeno Příp. Průměr QH PH Appa
11 19,5455
*
QH
4 20,3750
PH
4 21,2500 *
Appa
Zjištěn byl statisticky průkazný rozdíl mezi QH a Appa. QH mají oproti Appa o 1,7
cm slabší obvod holeně.
Přední šířka pánve
Skupina Příp. Průměr Appa QH PH
4 57,1250
*
Appa
11 61,9545
QH
4 63,7500
*
PH
Appa mají o 6,6 cm uţší přední šířku pánve neţ PH. Appa jsou v současné době spíše
šlechtěni na všestranné jezdectví. PH si stále drţí charakter pracovního koně, cuttingových
linií.
Délka zadní spěnky
Plemeno
QH
PH
Appa
Příp.
11
4
4
Průměr
11,8636
12,1250
13,7500
QH
PH
*
*
Appa
*
*
Appa má nejdelší spěnku. Oproti QH o 1,9 cm a oproti PH 1,6 cm má Appa statisticky
delší spěnku.
16
Obvod zadní holeně
Plemeno Příp. Průměr
11
22,2273
QH
4
23,1250
PH
4
23,6250
Appa
QH
PH
Appa
*
*
Stejně jako u obvodu přední holeně byl statisticky průkazný rozdíl u plemene Appa.
Appa má opět v průměru nejsilnější holeň . Průkazný rozdíl byl tentokrát u plemene QH.
Appa má o 1,4 cm silnější holeň neţ QH.
Hloubka hrudníku
Plemeno
QH
Appa
PH
Příp.
11
4
4
Průměr
70,6364
73,8750
74,7500
QH
Appa
PH
*
*
Hloubka hrudníku se stanoví odečtením výšky kosti hrudní od kohoutkové výšky
hůlkové. Statisticky průkazný rozdíl byl mezi plemeny PH a QH. PH má o 4,1 cm hlubší
hrudník neţ QH.
ZÁVĚR
Významné statistické rozdíly (P ≤ 0,05) mezi plemeny QH, PH a Appa byly zjištěny u:
 délky krku - PH mají delší krk o 6,3 cm neţ QH,
 délky předloktí - QH mají o 3 cm kratší předloktí neţ obě další plemena,
 obvodu přední holeně - QH mají oproti Appa o 1,7 cm slabší obvod holeně,
 přední šířky pánve - Appa mají o 6,6 cm uţší přední šířku pánve neţ PH,
 délky zadní spěnky - Appa má delší spěnku proti QH o 1,9 cm a oproti PH 1,6 cm,
 obvodu zadní holeně - Appa má o 1,4 cm silnější holeň neţ QH,
 hloubky hrudníku - PH má o 4,1 cm hlubší hrudník neţ QH.
Jelikoţ se jedná o první pokus o porovnání amerických westernových plemen na
základě tělesných měr, nelze diskutovat s ostatními autory. Bylo by moţné porovnat americká
westernová plemena s plemeny, která patří ke stejné podskupině koní odvozené z arabskoberberské krve v případě plemen Appaloosa nebo srovnání s podskupinou anglických koní,
kteří mají stejné předky jako Quarter Horse a Paint Horse.
Dále bylo cílem fotograficky zdokumentovat všechny plemeníky v zootechnickém
postoji. Tento postoj není typický pro americká westernová plemena, ale s ohledem na výskyt
bílých odznaků v oblasti nohou je pro naše účely ţádoucí. Celkem jsme změřili 19 koní. Toto
číslo není konečné. Díky problémům, které se v průběhu sběru dat vyskytly, nebylo moţno do
současnosti změřit více koní.
Projekt má zefektivnit posouzení a hodnocení exteriéru amerických westernových
plemen koní. Doplněním měření těchto tělesných rozměrů chovatelé získají objektivnější
přehled o tělesné stavbě koní zařazených do plemenitby a díky přesnější charakteristice
exteriéru jednotlivých plemeníků je moţné lépe vytvářet připařovací plány.
Příspěvek vznikl za finanční podpory IGA TP 8/2011.
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY
1. APHA. Official APHA Rule Book 2006. 2005. APHA Texas, 280 s.
2. AQHA. Official handbook of rules & regulations. 2003. 253 s.
17
3. BÍLEK, F., ET AL.: Speciální zootechnika - Chov koní. 2 vyd. Praha: SZN, 1957, s.
1030.
4. DRAPEROVÁ, J. Vše o koních. 1. české vyd. Praha: SVOJTKA & CO. 2003. 256 s.
ISBN: 80-7237-969-0
5. DUŠEK, J.: Hodnocení tělesné stavby hospodářských zvířat metodou Stupně
proporcionality. In Bulletin, VSCHK Slatiňany, 1971, č. 10, s. 1–12.
6. DUŠEK, J., MISAŘ, D., MULLER, Z., NAVRÁTIL, J., RAJMAN, J., TLUČHOŘ,
V., ŢLUMOV, P.: Chov koní. Praha, Brázda, 1999, 352 s., ISBN: 80-209-0282-1.
7. GRIM, A.: Měření končetin anglického plnokrevníka z hlediska výkonnosti. In členský
zpravodaj k 10. výročí Turf klubu SSM, Turf klub SSM, 1981.
8. HERMSEN, J. Westernové ježdění. Praha: REBO PRODUCTION, s.r.o., 1997. 144 s.
ISBN 80-85815-75-3
9. LECHNER, A.: Studie stavby těla jezdeckého koně. Zemědělské knihkupectví
Neubert, Praha, 1931, 96 s.
10. LERCHE, F., MICHAL, V.: Chov koní. Praha, SZN, 1956, 163 s.
11. MISAŘ, D., JISKROVÁ, I. Chov a šlechtění koní. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2001.
170 s. ISBN: 80-7157-510-0
12. AQHA schéma barevnosti [cit. 2010-12-04]. Dostupné na
<www.czqha.cz/barevnost.html>
13. Historie
plemene
Appaloosa.
[cit.
2010-12-06].
Dostupné
na
<http://www.appaloosa.com/association/history.htm>
14. Paint Horse club České republiky [cit. 2009-12-01]. Dostupné na <www.czpha.cz>
15. Typy zbarvení APHA [cit. 2009-12-01]. Dostupné na
<www.czpha.cz/_sgt/m1m1_1.htm>
16. Zbarvení plemene APPA. Uznávané barvy. Podmínky registrace. [cit. 2009-03-05].
Dostupné na <www.appaloosa.cz/index.html>
Velmi dobré metodické pojetí, srozumitelná, výstiţná metodika. Autorce doporučuji
rozšířit a v diskusi obohatit interpretaci získaných výsledků.
Westernová plemena koní a s nimi související disciplína reining i ostatní westernové
disciplíny jsou v České republice stále populárnější. Předloţená práce má po obsahové a
formální stránce charakter vědecké práce. Jednotlivá americká plemena jsou jasně definována
srovnána s autory v kapitole Literární přehled. Méně vhodná je formulace cíle v abstraktu, z
práce nevyplynulo vytvoření databáze plemeníků, tak aby byla zajištěna vyšší informovanost
chovatelů. V Kapitole Seznam literatury chybí práce zahraničních autorů zvláště, kdyţ se
jedná o westernová plemena.
V souvislosti s rozšiřováním počtu westernových koni v české republice je takto
zaměřená práce aktuální a přínosná. V práci jsou odpovídajícím způsobem charakterizována
jednotlivá hodnocená plemena i dobře vybrány pracovní postupy i matematické vyhodnocení.
Svojí formou práce odpovídá poţadavkům na vědecké práce.
Méně vhodná je formulace pouţitá v abstraktu ohledně cíle práce, která evidentně
neodpovídá předloţenému materiálu. Jedná se zřejmě o cíl dizertační práce, ke kterému
předloţený článek postupně směřuje. Oceňuji komplexnost přístupu a podrobnost měření
jednotlivých koní se kterou souvisí i pracnost získání podkladových dat pro vyhodnocení.
18
Rovněţ vyuţití lineárního modelu s pevnými efekty pro vyhodnocení výsledků povaţuji za
správně vybrané. V kapitole výsledky a diskuse bych doporučoval vhodnější proporcionalitu
mezi tabulkovou částí a komentářem a výrazně větší opatrnost v uvádění závěrů, byť
statisticky potvrzených. Jestliţe je v práci zjištěn výsledek na základě měření tělesných
rozměrů 4, 11 a 4 hřebců jednotlivých plemen, nejedná se v návaznosti na počty
registrovaných koní zmíněné v Úvodu v ţádném případě o reprezentativní vzorek, z něhoţ by
bylo moţné vyvozovat jakékoliv závěry. Uţ zjišťované statisticky průkazné rozdíly
v některých tělesných partiích mezi Quarter Horse a Paint Horse, kdyţ se jedná o vývojově
stejné plemeno naznačují, ţe ve výsledcích zřejmě není něco v pořádku. Práci je tedy moţno
chápat pouze jako vstupní informaci, která má odpovídající vypovídací hodnotu pouze
v oblasti metodické, nikoliv v oblasti výsledků. Celý projekt, včetně v Závěru zmíněné
fotodokumentace bude velmi přínosný, pokud se podaří splnit stanovený cíl.
19
HODNOCENÍ ZEVNĚJŠKU CHLADNOKREVNÝCH KONÍ
Evaluation of exterior in cold-blooded horses
Kleinová, A.
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta
Abstrakt
Jednotlivé populace chladnokrevných plemen koní se vytvářely do jisté míry
samostatně, při hodnocení exteriéru je proto nutné přihlíţet k vzájemným rozdílům v tělesné
stavbě. Je nutné udrţovat současné jedince v předepsaném typu a na podle něj je také
hodnotit. Celková tělesná stavba koní se hodnotí vţdy společně s mechanikou pohybu a
tělesnými rozměry s ohledem na plemeno, pracovní vyuţití a pohlaví hodnocených koní.
V dnešní době je standardem v mnoha zemích lineární hodnocení zevnějšku vzhledem k
vyuţití zapsaných údajů pro statistické zpracování a vzájemné srovnávání zvířat. Současně je
tento systém posuzování do jisté míry objektivnější. Cílem chovatelů by mělo být zachování
genetické variability a získání přehledu o růstu a vývoji zvířat. S tím je spojené přeměření ve
věku 5 a 7 let a vyuţití údajů pro kontrolu dědičnosti a odhad plemenné hodnoty.
Klíčová slova: chladnokrevná plemena koní, typické znaky, exteriér, lineární popis
Abstract
Various populations of cold-blooded horse breeds were created separately. In
evaluating of the exterior is therefore necessary to take into account the differences in body
building. It is necessary to keep the present individuals in the prescribed type and evaluate by
thy type. The overall conformation of horses is always evaluated together with the mechanics
of movement and body measurements according to the breed, sex and working usage
evaluated horses. Today is the linear description of the exterior a standard in many countries.
It is because the recorded data are usable for statistical analysis and comparing of animals. At
the same time, this assessment system is quite objective. The aim of breeders schould be a
conservation of genetic variability and an overview of the growth and development of horses.
The remeasurement at the age of 5 and 7 years and the use of the data for the control of
inheritance and breeding value estimation is associated with that.
Key words: cold-blooded breeds of horses, typical features, exterior, linear description
Počátky chovu chladnokrevných koní a jejich vyuţití na území ČR
Populace chladnokrevných koní v Čechách a na Moravě se utvářely, ve specifických
klimatických a půdních podmínkách, v posledních cca 120 letech, a to na bázi importů
originálních belgických a norických hřebců a v menší míře valonských hřebců a několika
originálních belgických klisen (MZe, 2001). Pellar (2006) uvádí, ţe jiţ v polovině 19. Století
docházelo k permanentní konfrontaci mezi poţadavky rolníků na mohutnost koně (tlak na
další rozšiřování chovu chladnokrevníka) a poţadavky vojenského eráru na zabezpečení
rostoucí potřeby teplokrevných koní hipomobilních útvarů armády. Petrtýl a kol. (1996)
dodává, ţe koncem 19. století byli do Čech a na Moravu ve větším mnoţství importováni
belgičtí a noričtí hřebci, protoţe chovatelé poţadovali k připouštění svých klisen mohutnější,
20
klidnější a ranější hřebce. Chladnokrevní hřebci, a to ve větší míře belgičtí, byli importováni i
počátkem 20. století.
Intenzivní, cílenou a promyšlenou prací moravských a českých chovatelů, především
v období let 1920 aţ 1960, ale i v následujících desetiletích, se postupně utvářely populace
chladnokrevných koní – ČMB, N, SN, které svým genotypem, fenotypem a uţitkovými znaky
splňují aspekty zootechnických a genetických teorií o vzniku plemen (MZe, 2001). Udrţování
chovu chladnokrevné populace v čistých krevních vazbách belgické a norické krve a krve
slezského norika bylo realizováno především odborným hipologickým zájmem a snahou
samotných chovatelů, chovatelských spolků a zemských hřebčinců (Petrtýl a kol., 1996).
V důsledku zásadních změn v zemědělství se podstatně sniţuje význam koně
z hlediska vyuţití jeho taţné síly. Poměrně značné uplatnění má ještě v lesním hospodářství,
kde sice mechanizace také pokročila, ale v těţko dostupném terénu není vyuţitelná (Polanský
a kol., 1983). V souvislosti s mechanizací docházelo ke sniţování početního stavu koní,
největší pokles byl zaznamenán v letech 1950 aţ 1970 (Lička, 1996).
Štrupl a kol. (1983) zmiňuje, ţe práce při přibliţování dříví vyţadují vyvinutí taţné
síly aţ 200 kg a mnohdy i větší, dále je nutný dobrý charakter, konstituční tvrdost a přiměřený
temperament a proto je pro tyto práce nejlepší kůň chladnokrevný. Soustřeďování koňmi je
často podmiňující operací pro maximální vyuţití traktorů v soustřeďování dříví a pro oslabení
jejich negativních vlivů na lesní porosty (Pelc a kol., 1987). Při těţbě dřeva si koně i v
budoucnu udrţí funkci potaţní síly, uplatní se zvláště v hůře přístupných terénech (Štrupl a
kol., 1983).
Exteriér a jeho hodnocení
Exteriér je soubor vnějších morfologických vlastností – stavba těla zvířat. V procesu
poznávání exteriéru studujeme vzájemné závislosti mezi touto stavbou těla, uţitkovostí a
hospodářskou hodnotou zvířete (Grolig a kol., 1963). Koubek a kol. (1963) uvádí, ţe kůň se
má prohlíţet venku na klidném, ničím nerušeném místě, na rovné, tvrdé, nejlépe
vybetonované ploše.
Jiţ Březinová (1961) poukazuje na důleţitost hodnocení exteriéru plemenných zvířat a
dodává, ţe podle moţnosti se první hodnocení u chladnokrevných koní provádí ve věku tří let.
K posuzování koně patří jeho tělesná stavba, barva s odznaky, mechanika pohybu, určování
stáří podle zubů a samozřejmě téţ harmonie tělesných tvarů. Celková stavba těla má být
souladná, harmonická. Podle upotřebení a charakteristických znaků jednotlivých plemen jsou
různé odchylky od všeobecných poţadavků na soulad tělesných tvarů koní. V plemenitbě se
tyto poţadavky liší nejen podle typu plemen, ale i podle pohlaví (Kopecký a kol., 1977). Při
posuzování chovného koně je nutno nejprve určit, do jaké míry odpovídá svým celkovým
vzezřením poţadovanému typu podle plemenné příslušnosti a s ní souvisícímu typu dle
výkonnosti. Dále je třeba si všímat vad, které jsou zpravidla dědičné a které vylučují takové
koně z plemenitby (Koubek a kol., 1957). Kopecký a kol. (1977) ale upozorňuje, ţe není
správné hledat hned po předvedení koně nedostatky, nýbrţ posoudíme nejdříve koně jako
celek a potom teprve se zabýváme podrobnostmi. Svědčí o laickém postoji, kdyţ posuzovatel
vidí na koni jen nedostatky a nedovede jej ocenit jako celek a pak teprve posoudit závaţnost
případných nedostatků. Kotal, Jukl (1957) obecně uvádí, ţe chovné klisny nemají být příliš
velké, ale mají být hlavně široké, dostatečně hluboké, s dosti dlouhým a rovným hřbetem,
s mírně klenutými bedry a se silnými, správně postavenými končetinami. Záď klisny má být
co nejdelší a nejširší, protoţe je výhodnější pro pohyb a pro porod.
Posuzování exteriéru patří k základním chovatelským dovednostem. Exteriér je
vlastností, která je na koni dobře patrná a zkušený chovatel můţe podle zevnějšku odhadnout
kvalitu jiných, méně dobře patrných vlastností, neboť cílem posouzení zevnějšku je
především odhad celkové kvality koně a perspektivy jeho uplatnění v práci nebo ve sportu a
21
případně v chovu (Maršálek, 2004). Podle Navrátila (2007) je součástí posouzení exteriéru
měření koní jako poměrně nejobjektivnější část posuzování tělesné stavby.
V minulosti se v listech klisen vţdy uváděl slovní popis, který umoţňuje dostatečně
zaznamenat exteriérové vady a případně i vnitřní vlastnosti koně. Dříve rovněţ velmi
pouţívané je zaznamenání zevnějšku pomocí značkovacího klíče. Tyto metody však není
moţné vyuţít pro kontrolu dědičnosti koní (Maršálek, 2008). Záznam pomocí značkovacího
klíče se ale uplatnil jednak jako srovnávací materiál, jednak se pomocí něho mohou
vyhodnotit dědičné vlastnosti rodičovských párů. Význam měl však i při popisu zvířete za
určité období (Štrupl a kol., 1983).
Od roku 1996 se začíná v chovu koní u plemen, jejichţ plemennou knihu vede
Asociace svazů chovatelů koní, uplatňovat lineární popis a hodnocení exteriéru koní. Rozdíl
oproti tradičnímu slovnímu popisu je v tom, ţe utváření jednotlivých tělesných partií je
vyjádřeno pomocí číselné stupnice a výsledek popisu je tedy moţné matematicky zpracovat a
vyhodnotit. V rámci činnosti Asociace svazů chovatelů koní je od roku 1998 popis prováděn
do popisového listu, který zahrnuje 22 tělesných znaků (Maršálek, 1999). Samoré a kol.
(1997) hodnotil v populaci haflinga v Itálii 26 znaků na stupnici od 0 do 10. Dle Jakubce,
Volence (2003) spočívají přednosti lineárního popisu v jasné definici jednotlivých znaků a
utváření partií. Navíc minimalizuje subjektivní přístup při ocenění jednotlivých exteriérových
partií. Pokud má být lineární popis úspěšný, musí být jednotlivé tělesné znaky mezi sebou
propojeny v celkový obraz tělesné stavby. Lineární popis představuje vyjádření skutečného
utváření daného znaku pomocí stupnice 1 aţ 9 bodů v rámci moţných biologických extrémů.
Základem účinnosti lineárního popisu je plné vyuţití celého rozsahu bodové stupnice v rámci
variability utváření daného znaku (Svaz chovatelů holštýnského skotu ČR, 2009).
Maršálek a kol. (1996) dále uvádí, ţe jednotlivé znaky jsou popisovány vzhledem
k ideálu, tedy porovnávány se ţádoucím utvářením. Proto je u některých znaků ideál
hodnocen 5 body a u jiných se naopak blíţí ideálu utváření znaku popsané co nejvyšším
počtem bodů. Současně s popisem zvířete se označí zjištěné vady tělesné stavby. Celkem je
moţné označit 71 vad. Součástí lineárního popisu je i celkové hodnocení typu a zevnějšku.
Jednotlivé charakteristiky se posuzují ve vztahu k ideálnímu utváření v souladu s chovným
cílem (Svaz chovatelů holštýnského skotu ČR, 2009).
U holštýnského skotu jsou výsledky popisu a hodnocení zevnějšku podkladem pro
odhad plemenné hodnoty býků v rámci kontroly dědičnosti (Svaz chovatelů holštýnského
skotu ČR, 2009).
22
Příklad odhadu PH pro exteriér býka NOM−136
RPH Poč. dcer Poč. stád
Popis
Tělesné rozměry
Výška v kříţi
66
75
51
Tělesný rámec
70
75
51
Šířka hrudníku
112
75
51
Hloubka těla
98
75
51
Hranatost
70
75
51
Sklon zádě
114
75
51
Sirka zádě
85
75
51
Postoj zadních končet. zezadu
0
0
0
Postoj zadních končetin zboku
96
75
51
Paznehty
91
75
51
Přední upnutí vemene
87
75
51
Rozmístění předních struků
101
75
51
Délka struku
90
75
51
Hloubka vemene
81
75
51
Výška zadního upnutí vemene
98
75
51
Závěsný vaz
77
75
51
Rozmístění zadních struků
0
0
0
Šířka zadního upnutí vemene
0
0
0
Kvalita kostí
0
0
0
Chodivost
0
0
0
0
0
0
Mléčný charakter
65
75
51
Kapacita
87
75
51
Tělesné znaky
Kondice
Celkové hodnocení
Mléčná síla
0
0
0
Stavba těla
71
75
51
Končetiny
84
75
51
Vemeno
81
75
51
Celkem bodů
67
Zdroj: test.plemdat.cz
Šlechtění a čistokrevná plemenitba chladnokrevných koní v ČR prováděná více neţ
120 let chovatelskou veřejností a státními institucemi předurčovala oficielní rozdělení
populace chladnokrevných koní na tři plemena. Dostatečně četné a čistokrevně prochované
populace belgických a norických koní české a moravské provenience byly základem pro
plemeno českomoravských belgických koní a norických koní. Obdobně čistokrevně
prochovaná populace SN převáţně slezské provenience byla základem pro plemeno SN
(MZe, 2001).
Belgický kůň
Belgický kůň je typem přímořského chladnokrevníka, tedy mohutného, poměrně velmi
lymfatického koně, náročného na výţivu, které ostatně ve své domovině má od jara do
podzimu dostatek na bohatých pastvinách (Kopecký a kol., 1977). Dušek a kol. (2001) uvádí,
ţe se dlouhodobě choval ve třech typech – nejmohutnější vlámský, poté brabantský a posléze
ardenský. Z těchto tří typů byl nejušlechtilejší typ ardenský vzhledem k vyššímu přílivu
orientální krve a k přírodním podmínkám chovu v drsnějším horském terénu Arden. Byli to
23
právě tito koně, kteří po získání určitých zkušeností byli k nám převáţně dováţeni a podíleli
se na výstavbě chovů českého a moravského chladnokrevníka (Kopecký a kol., 1977). Na
vzniku a vývoji českého chladnokrevníka se podílel původně kůň norický. Jeho vliv ustoupil
do pozadí v době, kdy došlo k hromadným importům belgických koní v letech 1920-1930
(Polanský a kol., 1983). Moravský chladnokrevník byl v porovnání s českým
chladnokrevníkem menší, kratší, harmoničtější stavby těla, ušlechtilejší, sušší a pohyblivější
(Gabriš a kol., 1987). Podle Černockého (2006) měl podstatný vliv na vytvoření typu
moravského chladnokrevníka Seilernský chladnokrevný hřebčín v Lukově, v jehoţ činnosti
bylo pokračováno zaloţením chladnokrevného hřebčína při Státním hřebčinci v Tlumačově.
Podle Duška a kol. (2001) je belgický kůň středního rámce s poměrně větší
pohyblivostí, je velmi robustní, raný, s výrazným osvalením zádě, která včetně tukové vrstvy
bývá štěpená, coţ se v chovu velmi cenilo. Záď je na rozdíl od noriků kulatá. Štrupl a kol.
(1983) dále udává, ţe hlava je těţká, masitá, s menšíma, často zapadlýma očima, někdy
ušlechtilejší. Krk je velmi široký, většinou kratší, výše nasazený a u hřebců mívá mocný
tukový hřeben. Kohoutek je nezřetelný, protoţe se ztrácí na vysoko nasazeném krku. Hřbet
bývá měkčí, volnější, bedra také delší. Lopatka bývá strmější, nohy se vyţadují kratší a
zejména holeň má být krátká. V prsou je široký, v hrudi hluboký, s větším břichem, končetiny
má silné se širokými kopyty, méně kvalitní rohovinou, lymfatičtější, na spěnkových kloubech
se silnými rousy (Špaček a kol., 1987).
Norický kůň
Norický kůň je středně mohutný a veliký chladnokrevník tzv. „kontinentálního―, tj.
vnitrozemského typu, na rozdíl od koně belgického, typického představitele „přímořského―
chladnokrevníka (Kopecký a kol., 1977). Jeho chov byl historicky zakotven v jiţních Čechách
a udrţoval se v jiţním a západním příhraničí (Sudety). V ostatních chladnokrevných oblastech
se po roce 1918 rapidně rozšiřovala krev belgická (Pellar, 2006).
Grolig a kol.(1957) uvádí, ţe je to kůň středně mohutný a vysoký, s těţkou hrubou
hlavou, středně dlouhého krku, s delším měkkým hřbetem a krátkou, nápadně sráznou zádí,
v prsou široký, v hrudi často málo hluboký, válcovitého trupu. Dle Špačka a kol.(1987) má
kostnaté končetiny klouby neţ u belgika, ne tak velké rousy, někdy sblíţená hlezna a hákovitý
postoj zadních končetin. Kopecký a kol.(1977) ještě upřesňuje, ţe hlava bývá vesměs rovná,
jen někdy klabonosá nebo poloklabonosá. Krk má oproti belgikovi relativně delší, ne tak
svalnatý, u hřebců mnohem výše nasazený neţ u klisen, nevýrazný, nízký, ale poměrně
dlouhý kohoutek.
Slezský norický kůň
Slezský norik vznikl původně na podkladě krve Gidranů a krve norfolkského kmene
the great gunů, která velmi dobře navazovala s krví norickou. Toto plemeno je chováno
čistokrevně na Opavsku (Polanský a kol., 1983). Názvem „Norik slezský― jsou v plemenných
knihách označováni chladnokrevný hřebci slezské provenience a to cca počínaje rokem 1910
(MZe, 2001).
Je dlouhého tělesného rámce, „válcovitějšího― trupu, s nápadně sráznou zádí, na
sušších končetinách, s lehčí, ale kompaktnější kostrou, avšak vhodného charakteru,
temperamentu, dobré konstituce, tvrdší neţ obě ostatní naše chladnokrevná plemena. V práci
je vytrvalejší, nenáročnější na zacházení i výţivu; je vhodný do podmínek hornatých oblastí
(Kopecký a kol., 1977). Petrtýl a kol. (1996) doplňuje popis o velkou ušlechtilou hlavu
s oválnou očnicí, krk vysoko nasazený, střední aţ dlouhý, klenutý s mírně výrazným
kohoutkem a dlouhou, dobře úhlovanou lopatku umoţňující vydatný chod. Dle Polanského a
kol. (1983) je tedy typem kontinentálního, suchého, výkonného, chodivého a praktického
chladnokrevníka.
24
ZÁVĚR
Jiţ Pelc a kol. (1987) uvádí, ţe belgik chovaný v našem chudším prostředí ztratil na
své původní mohutnosti a norik získal na souladnosti, avšak ztratil část své původní
konstituce. Obě plemena se ve svých exteriérových znacích zčásti k sobě přiblíţila. Dnešní
snaha chovatelů by však měla vést k zvýraznění rozdílů mezi plemeny a hlavně k zachování
existujících linií a rodin. Důvodem je jednak zařazení dvou plemen (ČMB, SN) do
genetických zdrojů a tedy poţadavek na udrţení jejich genetické variability a jednak to, ţe
populace těchto plemen jsou uzavřené a sniţováním počtu linií by docházelo ke zvyšování
podílu příbuzenské plemenitby v chovu.
Důleţité je získání přehledu o růstu a vývoji jedinců daných plemen a současně s tím i
selekce v průběhu odchovu nejen u hřebců, ale i u klisen. Zároveň by bylo třeba měřit zvířata
vícekrát za ţivot, protoţe míry ve třech letech zdaleka neodpovídají rozměrům dospělých
chovných jedinců. Samozřejmostí by se měla stát i kontrola plodnosti koní.
V neposlední řadě musí být prováděna kontrola dědičnosti pro znaky zevnějšku
chladnokrevných koní. Pro co nejspolehlivější odhad plemenné hodnoty je třeba získávat
údaje lineárního popisu a tělesné rozměry co největšího počtu potomků po jednotlivých
hřebcích a vypočtené plemenné hodnoty především dále předávat chovatelské veřejnosti.
PŘEHLED LITERATURY
Březinová L. (1961): Chov koní. Strany 317-384 in Speciální chov hospodářských zvířat
(Velká zvířata), Státní zemědělské nakladatelství, Praha.
Černocký A. (2006): Zemský hřebčinec Tlumačov a jeho vliv na šlechtění koní na Moravě.
Strany 111-119 in Chov a šlechtění koní v současných ekonomických podmínkách,
MZLU, Brno.
Dušek J., Misař D. a kol. (2001): Chov koní. Nakladatelství Brázda, Praha.
Gabriš J., Botto V., Sidor V. (1987): Atlas plemien hospodárskych zvierat. Príroda,
Bratislava.
Grolig A., Kopecký J., Šatava M. (eds) (1963): Zootechnický slovník. Státní zemědělské
nakladatelství, Praha.
Jakubec V., Volenec J. (2003): Stav, problémy a výhled šlechtění genetického zdroje
―Starokladrubský kůň―. MZe ČR, Kladruby nad Labem.
Kopecký J., Bláha K. a kol. (1977): Speciální chov hospodářských zvířat 1. Státní zemědělské
Kotal V., Jukl A. (1957): Chov zvířat. Velká hospodářská zvířata. Státní zemědělské
Koubek K., Bulánek J. (eds.) (1957): Speciální zootechnika. Chov koní. 2. přeprac. vydání,
Státní zemědělské nakladatelství, Praha.
Lička L. (1996): Stav a perspektiva vyuţití koní v lesním hospodářství na Moravě a ve
Slezsku. Strany 103-115 in Perspektiva chovu koní v České republice, MZLU, Brno.
Maršálek M. (1999): Lineární popis exteriéru koní. Strany 8-13 in Nové poznatky v chovu
koní, VÚŢV, Praha.
Maršálek M. (2004): Vyuţití lineárního popisu exteriéru v chovu koní. Strany 39-43 in
Sborník referátů z mezinárodní konference Aktuální otázky chovu koní v ČR. MZLU,
Brno.
Maršálek M. (2008): Chov koní. Popis, posuzování, šlechtění. Vědecká monografie. ZF JU,
České Budějovice.
Maršálek M., Zedníková J., Kratochvíle K. (1996): Posuzování zevnějšku českého
teplokrevníka metodou lineárního popisu. Ţivočišná výroba, 7, 327-331.
25
MZe ČR, ASCHK ČR, SCHCHK ČR (2001): Sborník Kvantitativní a kvalitativní vývoj
populací českomoravského belgického koně, norika a slezského norika v ČR v období
1995 – 2000.
Navrátil J. (2007): Základy chovu koní. 3. přeprac. vydání, ÚZPI, Praha.
Pelc V., Valášek L. a kol. (1987):Chov koní pro lesní hospodářství. Státní zemědělské
Pellar J. (2006): Zemský hřebčinec Písek a jeho vliv na šlechtění koní v Čechách. Strany 108110 in Chov a šlechtění koní v současných ekonomických podmínkách, MZLU, Brno.
Petrtýl J., Bauš F. a kol. (1996): Chov chladnokrevných plemen koní v Čechách, na Moravě a
ve Slezsku. Strany 67-90 in Perspektiva chovu koní v České republice, MZLU, Brno.
Polanský J., Věříš J. a kol. (1983): Chov koní. VŠZ, Praha.
Samoré A. B., Pagnacco G., Miglior F. (1997): Genetic parameters and breeding values for
linear type traits in the Haflinger horse. Livestock Production Science [online]. 2: 105–
111. Dostupné z http://www.sciencedirect.com/science?_ob=MImg&_imagekey=B6T9B3S53M7J101&_cdi=5110&_user=3508089&_pii=S0301622697001437&_origin=search&_coverD
ate=12%2F01%2F1997&_sk=999479997&view=c&wchp=dGLzVzzzSkzV&md5=a08a49490a808bf4d76d59ea849d2ffc&ie=/sdarticle.pdf
(citováno 13.4.2011).
Svaz chovatelů holštýnského skotu ČR (2009): Metodika lineárního popisu [online].
Dostupné
z
http://www.google.cz/url?sa=t&source=web&cd=3&sqi=2&ved=0CCYQFjAC&url=http
%3A%2F%2Fwww.holstein.cz%2Findex.php%2FDownload-document%2F260Metodika-linearnihopopisu&rct=j&q=vyu%C5%BEit%C3%AD%20line%C3%A1rn%C3%ADho%20popisu
&ei=4uPYTYH9JdHIswag7-D3Ag&usg=AFQjCNEYvAr236bu-DSyHpVoKctonBEDIA
(citováno 20.5.2011).
Špaček F., Bláha K. a kol. (1987): Atlas plemen hospodářských zvířat. Státní zemědělské
Štrupl J., Lerche F. a kol. (1983): Chov koní. Státní zemědělské nakladatelství, Praha.
Je to neúplná charakteristika vývoje šlechtění chladnokrevných plemen v Čechách a
na Moravě. Ve vztahu k označení tématu postrádám jejich detailnější současnou
morfologickou charakteristiku včetně cílů šlechtění a návrh (názor) autorky jak vyuţít
lineárního popisu v jejich šlechtění.
Téma týkající se chladnokrevných koní povaţuji za velmi uţitečná nejen z důvodu
malé četnosti při výběru vědeckých prací. V abstraktu by bylo lepší lépe definovat cíl - ne
cílem chovatelů, ale cílem práce. V práci je zpracován literární přehled na velmi dobré úrovni.
Závěr je dobře definovaný, jen bych zdůraznila, ţe má být závěrem autora práce ne podpořen
citací na to je kapitola Diskuze.
Práce představuje dobře uspořádané literární údaje o zevnějšku chladnokrevných
plemen koní v České republice. Jednotlivá plemena jsou dobře charakterizována a vhodně je
zdůrazněn význam moderních přístupů k vyhodnocování znaků zevnějšku. Přestoţe citace
26
autorů Pelc a kol. (1987) do závěru dobře zapadá, povaţoval bych za vhodnější
formulovat vlastní závěr bez vyuţití citací autorů.
27
POŢADAVKY NA SPORTOVNÍ KONĚ A JEJICH SELEKCE
Requirements for sport horses and their selection
Štěrba, J.
Jihočeská universita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta
Abstrakt
Práce shrnuje základní poţadavky na sportovní koně a specifikuje nejvýznamnější
rozdíly mezi koňmi vhodnými pro jednotlivé sportovní disciplíny. Významná pozornost je
věnována vhodnosti rentgenologického vyšetření pohybového aparátu koní. Pro chovatele
jsou formulovány zásady vyuţitelné při výběru koní a upozornění na rozhodující poţadavky
související se selekcí v chovu koní. Jako vlastnosti hodné pozornosti chovatele je uváděna
krmitelnost, plodnost, charakter a mechanika pohybu.
Klíčová slova: sportovní kůň, poţadavky, selekce.
Abstract
The paper summarizes the basic requirements for sport horses and specifies the most
significant differences between horses suitable for various sports disciplines. Significant
attention is paid to the appropriate radiographic examination of equine locomotor organs. For
breeders are formulated principles useful in the selection of horses and alerts on critical
requirements related to selection in breeding horses. As a property worthy of attention of
breeders is given ability to receive and use food, fertility, character and movement.
Key words: sport horse, requirements, selection.
Obecné poţadavky na kvalitu koní
V České republice je v současnosti více neţ 73 tis. registrovaných koní, z toho má více
neţ 4600 licenci ČJF. Ty lze povaţovat za sportovní koně. Nejčastější sportovní disciplínou
jsou skokové soutěţe.Z těchto údajů vyplývá, ţe nejčastější a nejdiskutovanější jsou
poţadavky a nároky na koně parkurové. Přes tuto skutečnost nesmíme zapomínat na koně
vyuţívané v jiných disciplínách. Špatná volba koně pro dané sportovní vyuţití, nemusí být
pro majitele, jezdce a trenéra pouze neefektivně vynaloţený čas, ale v neposlední řadě se
můţe jednat i o nemalou ekonomickou ztrátu. A na straně druhé i kůň, který mohl být úspěšný
a uţitečný v jiné disciplíně, je mnohdy zbytečně zatěţován poţadavky, které jsou nad hranicí
jeho moţností.
Nejdůleţitějším poţadavkem při výběru koně pro jednotlivé sportovní odvětví je, aby
měl nejen dobrý původ, ale i „sportovní srdce― a sním související činitele, na kterých závisí
jeho výkonnost (Popluhár a kol. 1981).
Pro svoje fyzické a psychické vlastnosti, jako je rychlost, síla, učenlivost, schopnost
drezury, je kůň vhodným objektem pro sportovní vyuţití. Kůň jako „ţivý sportovní nástroj―
klade specifické nároky na sportovce, které sahají dál neţ je jen tělesný trénink. Přitom se
vyţadují také vlastnosti jako je vytrvalost, odvaha, schopnost rychlého reagování, schopnost
vţít se do dané situace, zodpovědnost a úsilí (Flade, 1990)
28
Kaţdá disciplína klade na koně i na jezdce odlišné nároky a proto je při výběru koně
velmi důleţité vybírat pokud moţno toho nejvhodnějšího jedince ze všech dostupných.
Celou problematiku, týkající se toho, jakého koně bychom chtěli vyuţít v chovu,
případně pod sedlem či v zápřeţi, lze shrnout do několika výstiţných slov vypůjčených
z knihy „Chov koní―, vydané roku 1908 britským Ministerstvem války.
Dobrý kůň je takový, který oplývá mnoha dobrými, několika neutrálními a ţádnými
špatnými vlastnostmi(Lomský, 2006).
Parkur
Neexistuje norma týkající se stavby těla dobrého sportovního koně ani pravidlo, podle
kterého lze skokového koně vybrat. Přesto je několik záchytných bodů, kterými se můţeme
při výběru skokového koně řídit. Nezaručí nám, ţe z koně bude prvotřídní skokan, ale dávají
určitý předpoklad k tomu, aby kůň měl dosti předností. Zde je několik hledisek, ne která
bychom měli klást důraz při výběru skokového koně (Paalman,1998):
 Vhodná stavba těla
 Dobrá a uvolněná mechanika pohybu
 Odvaha a chuť ke skákání
Předpokladem specializace koně jako skokana je kromě schopností i dokončený
základní výcvik a stáří kolem pěti let (Dobeš, 1986).
Předpokladem dobrého skokana(parkurového koně) při dobrém celkovém vývinu je
mohutná zadní partie s příznivou mechanikou pohybu a s dobře vyvinutým dlouhým
svalstvem. Delší široká a mírně skosená záď, silný hřbet a bedra jsou předpokladem dobrých
výkonů skokana (Popluhár, 1981).
Drezúra
V drezurním jeţdění je výběr vhodného a schopného koně těţší neţ v jiném odvětví
sportovního jeţdění, neboť drezurní kůň má být i hezký. Ve výhodě bud kůň s pravidelnými
znaky. Nepravidelně probíhající lysina zkresluje postavení hlavy, nestejně bílé znaky na
nohách opticky ruší pravidelnost chodů (Dobeš, 1986).
Drezurní kůň má mít ideální postavu a hned na první dojem musí být přijatelný, protoţe to je
jeho první známka při hodnocení. Tělo má mít tvar prodlouţeného obdélníku a má být
harmonické (Popluhár, 1981).
Drezurní kůň by měl být korektní tělesné stavby, s dlouhým dobře nasazeným krkem,
vynikající mechanikou pohybu, předností je i líbivý kůň , který je dobře vyváţený a chápavý
(Dušek, 1999).
Předpokladem pro přechod ze základního k speciálnímu drezurnímu výcviku nebude
délka doby, po kterou byl kůň cvičen. Moţno říci časově to bude doba asi jeden a půl roku,
která by mohla postačovat k získání potřebného stupně projeţděnosti nebo přijeţděnosti
(Jokl, 1977).
Všestrannost
Pro všestrannost jsou vhodní koně, kteří v základním výcviku projevili klid,
nebojácnost, ochotu ke skoku, vytrvalost a dostatečnou rychlost. Kůň „vysoko v krvi― , ale
zejména klidný, mohutnější plnokrevník s těmito vlastnostmi je ve výhodě.
Předpokladem je stáří nejméně pěti let a dokončený základní výcvik, kdyţ jsou
svalstvo, šlachy a klouby pro náročné poţadavky tréninku připraveny (Dobeš, 1986).
Souhrn potřebných vlastností se najde jen u malého mnoţství koní. Pruţnost pro
drezúru, obratnost pro honební skákání, rychlost pro steeplechase, jistotu a vytrvalost, odvahu
a tvrdost při cross-country, právě tak jako ekonomický, klidný a vyváţený klus při klusových
29
úsecích, lze jen velmi těţko vypracovat v jednom koni a stupňovat tak, aby si navzájem
neodporovaly (Jokl, 1977).
Pro účely všestrannosti je nejvhodnější anglický plnokrevní většího rámce, dobrého
zevnějšku, chodivý a klidný, bezpečně však konstitučně tvrdý. Neméně vhodným koněm je i
anglický polokrevník s 50-75% zastoupením krve anglického plnokrevníka (Popluhár, 1981).
Vozatajství
Při sestavování koní do spřeţního páru nutno přihlíţet k několika okolnostem. Je to
především temperament koně, velikost koně, jeho mohutnost, způsob chodu, spolehlivost
v tahu a konečně barva koní. Nesestavujeme do páru hnědáka s ryzákem, poněvadţ tyto barva
nepůsobí souladně. Také je méně obvyklým spřeţením bělouš nebo ryzák s vraníkem. Koně
odznaky se dávají do páru tak, ţe kůň s většími odznaky se dává na stranu náruční (vpravo),
jsou-li ovšem dodrţeny všechny ostatní zásady (Jokl, 1977).
Pro soutěţe vozatajství musí mít kůň tyto základní předpoklady: dobrou mechaniku
pohybu, velmi dobrý charakter, musí být odváţný a pracovitý. Pro dosaţení dobrých výsledků
musejí koně absolvovat vytrvalostní trénink, musejí být přijeţděni pod sedlem i v kočáru
(Dušek, 1999).
Selekční postup
Při nahlédnutí do problematiky chovu a selekce sportovních koní jde na první pohled o
činnost s jasně vymezenými cíli (šlechtitelský cíl) a postupy (šlechtitelský program).
Pokud jde o šlechtitelský cíl, nalezneme téměř u všech plemenných knih zabývajících
se chovem teplokrevných sportovních koní následující vlastnosti, které slouţí jako selekční
kritéria. Jsou to zejména výkonnost v klasických jezdeckých disciplinách (skoková potence a
styl, mechanika pohybu), jezditelnost, charakter, dobrý temperament a zdraví (Lomský,
2006).
Je nutno si ale uvědomit, ţe šlechtění koní musí vycházet ze stejných principů jako
šlechtění jiných druhů hospodářských zvířat. Pokud má být šlechtění úspěšné a efektivní,
mělo by zahrnovat následující kroky:
1.
2.
3.
4.
posouzení kvality jednotlivých zvířat
odhad plemenné hodnoty
výběr zvířat na základě jejich plemenné hodnoty
vyuţití vybraných jedinců v plemenitbě pro získání lepšího potomstva (Maršálek, 2006)
V České republice jsou v současné době sportovní koně reprezentováni především
českým teplokrevníkem. Podle řádu plemenné knihy je to kůň vyuţívaný pro všechny druhy
jezdeckého sportu a zároveň se předpokládá, ţe bude vyuţíván i jako kůň rekreační.
Z hlediska perspektivy jeho sportovního vyuţití by měla selekce být zaloţena takových
vlastnostech, které se sportovním vyuţitím bezprostředně souvisí. Řád plemenné knihy uvádí
termíny selekce, ale neuvádí selekční kritéria ani přesnost selekce, nebo selekční hranici pro
jednotlivé vlastnosti (Maršálek,2010).
Selekční postup by měl zahrnovat nejen výběr důleţitých vlastností, ale i přesné
definování poţadavků na úroveň jednotlivých selektovaných vlastností. Toto kriterium
splňuje například zařazení do akceleračního programu, kde je přesně definováno co by měli
vybraní jedinci splňovat např:
Pro hřebce:


absolvování 3 parkurů st. "T" " v jednom roce se součtem max. 12 tr.bodů
vítěz KMK 6-ti letých v ČR
30


v drezurních soutěţích dosáhli GP speciál
v soutěţích všestrannosti dosáhli výkonnosti stupně CIC**
Pro klisny:(s oboustranně prokazatelným minimálně čtyřgeneračním původem)






s vlastní výkonností stupně "S" (dokončily alespoň 2 parkury stupně "S") a vyšší
(skoky) nebo IM a vyšší (drezura) nebo soutěţ CIC* (všestrannost) nebo v zápřeţi
(pětiletá a starší) kompletní soutěţ stupně "T"
tříleté klisny, které se umístily na celostátní přehlídce pořádané SCHČT do 3.místa
tříleté klisny, které ve zkouškách výkonnosti dosáhly známky 8,1 a vyšší
klisny, které mají min.1 potomka (hřebci, klisny) po základních výkonnostních
zkouškách s hodnocením 8,1 a vyšší
klisny, které se umístily do 3.místa ve finále ČR Soutěţe skoku ve volnosti čtyřletých
klisen ČT
vítězka kategorie 5-ti, 6-ti letých ve finále KMK
Menší pozornost je věnována například zdravotní problematice, kdy se předpokládá,
ţe kůň vybrán do plemenitby bude bez zdravotních nedostatků a geneticky podmíněných
poruch zdraví. Naproti tomu při nákupu sportovních koní většina kupujících věnuje
v současné době značnou pozornost klinickému vyšetření zdravotního stavu a zvláště
rentgenologickému vyšetření pohybového aparátu. U tohoto vyšetření je však často
diskutabilní interpretace a zároveň je třeba si uvědomovat, ţe pozitivní i negativní nález
nemusí mít odpovídající dopad ve zdravotním stavu koně a v kvalitě jeho pohybu.









Podle výsledků zjištěných Štěrbou (2010)
Bylo zjištěno, ţe nejvyšší výskyt má podotrochlóza, kdy na levé končetině byla
diagnostikována u 72% sledovaných koní. Na pravé končetině byl nález
podotrochlózy v 67% případů. Další častou vadou byl špánek, který se v 39%
vyskytoval na pravé i levé končetině. Nejméně častý byl nález čipu na kopytních a
spěnkových kloubech.
Bez nálezu bylo pouze 11% procent koní.
Nebyl zjištěn statisticky průkazný vliv věku na výskyt poruch.
Bylo zjištěno, ţe mezi jednotlivými plemeny nebyly statisticky průkazné rozdíly.
U 56% koní byla podotrochlóza diagnostikována na obou hrudních končetinách, u
17% nebyla diagnostikována vůbec.
Výskyt a stupeň podotrochlózy byl větší u starší věkové kategorie.
48% koní nemělo špánek, 26% mělo špánek na obou končetinách.
Nebylo prokázáno, ţe u starších koní je výskyt špánku větší neţ u koní mladších.
Nebyl prokázán vliv plemene na výskyt špánku.
I přes tuto skutečnost je při výběru nebo nákupu koně téměř vţdy kladen větší důraz
na výsledek rentgenologického vyšetření, neţ na mnohem levnější, jednoduší a
transparentnější klinické vyšetření. Samozřejmě ţe obě metody jsou velmi důleţité pro
predikci budoucího vyuţití určitého jedince, ale zároveň by spolu měly korespondovat cena
posuzovaného zvířete s náklady na prodejní vyšetření. V dnešní chovatelské praxi je běţné
poţadovat deset snímků i při nákupu málo perspektivního provozního koně a u cenných koní
se zvyšuje počet poţadovaných snímků aţ na třicet. Přitom se kupující ne vţdy všímá jiných
ekonomicky, chovatelsky nebo sportovně významných vlastností, jako jsou krmitelnost,
charakter, konstituční, pevnost, pravidelnost a pruţnost pohybu, kvalita kopytní rohoviny,
31
nebo odpovídající úroveň vzdělání koní, popřípadě schopnost reprodukce.
ZÁVĚR
Ze souhrnu výše uvedených informací lze pro chovatele vyvodit následující
doporučení:
1. Při výběru nebo nákupu koně by měla být prvním kriteriem vhodnost pro účel vyuţití
( budou se lišit poţadavky na koně plemenného a sportovního i na koně vhodné pro
jednotlivé sportovní disciplíny).
2. Cena by měla korespondovat s prokazatelnou kvalitou a nikoliv s deklarovanou
hodnotou.
3. Veterinární vyšetření při koupi je velmi přínosné, ale obecně by mělo zahrnovat
základní zdravotní vyšetření včetně vyšetření očí. Je zbytečné, zvláště u koní s niţší
cenou, poţadovat rentgenologické vyšetření.
4. Některé, často opomíjené, vlastnosti mohou být ekonomicky významné (krmitelnost).
5. Charakter koně rozhoduje o jeho vyuţitelnosti a není předpoklad, ţe by se u
pokaţeného koně zlepšil.
6. Pokud nemáme informace o plodnosti, je nebezpečí, ţe kůň nebude v chovu
vyuţitelný.
7. Reprodukční výsledky jsou základním předpokladem pro jakoukoliv selekci.
POUŢITÁ LITERATURA
Dobeš,J., Jízda na koni.Olympia, Praha, 1986, ISBN 27-056-86
Dušek, J., a kol.,Chov koní. Brázda, Praha,1999, ISBN 80-209-0282-1
Dušek, J., a kol., Jezdectví a dostihový sport. Státní zemědělské nakladelství v praze, Praha,
1977, ISBN 07-100-77
Flade,J.,E., a kol. Chov a športové využitie koní. Príroda, Bratislava, 1990, ISBN 80-0700252-9
Lomský, F., Selekce sportovních plemen koní v ČR a její problémy . Sborník referátů, Chov a
šlechtění koní v současných ekonomických podmínkách, Mendelova zemědělská a
lesnická univerzita v Brně, 2006,
Maršálek, M., Selekce sportovních plemen koní v ČR a její problémy . Sborník referátů,
Chov a šlechtění koní v současných ekonomických podmínkách, Mendelova zemědělská a
lesnická univerzita v Brně, 2006,
Maršálek, M., Využití šlechtitelských opatření v chovu českého teplokrevníka.Sborník
referátů, Aktuální problémy chovu a šlechtění koní v ČR, Mendelova zemědělská a
lesnická univerzita v Brně, 2010, ISBN 978-80-7375-447-1
Paalman, A., Skokové ježdění. Brázda, Praha, 1998, ISBN 80-209-0277-5
Popluhár, L., Základy športového jazdenia na koni. Príroda, Bratislava, 1981, ISBN 301-0447
Štěrba, J., Výskyt poruch pohybového aparátu u sportovních koní: Diplomová práce. Č.
Budějovice : JU Zemědělská fakulta, 2010, 63 s.
Příspěvek je souhrnem poznatků specialistů a zainteresovaných na výběr sportovního
koně podle specializace. Z názvu jednoznačně neplyne co je předmětem selekce.
32
Velmi oceňuji výběr a aktuálnost tématu. Z příspěvku vyplývá dobrá orientace autora
v dané problematice. Nejenţe velmi dobře zpracovaný literární přehled, ale i kapitola Závěr
snoubící se s praxí. V kapitole Seznam literatury absolutně chybí zahraniční autoři.
Problematika sportovních koní a jejich výběru je v dnešním chovu koní velmi aktuální
a její sledování povaţuji za potřebné. Formulace obecně platných kritérií i vhodnosti koní pro
jednotlivé sportovní discipliny je proto vhodným základem pro zpracování informací o tomto
tématu. Příspěvek je přehledný, srozumitelný a logicky uspořádaný. Uvedené závěry vychází
z literárních podkladů, ale ukazují i na dobrý přehled autora v problematice.
Nedostatkem je naprostá absence zahraniční literatury, jako by tento problém byl řešen
pouze v České republice. I u studenta prvního ročníku doktorského studia by mělo být
automatickou záleţitostí vyuţívání vědecké literatury z celého světa.
33
SOUČASNÝ STAV ŠLECHTĚNÍ A CHOVU ČESKÉHO TEPLOKREVNÍKA
Current status of breeding and rearing of Czech warmblood
Stránská, H.
Jihočeská universita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta
Abstrakt
Česká republika mezi země s tradičním chovem koní. Počty koní na našem území se
neustále zvyšují a tento trend se očekává i v letech následujících. Nejrozšířenějším plemenem
je český teplokrevník. Druhou nejpočetnější skupinou jsou meziplemenní kříţenci a koně bez
plemenné příslušnosti. Ti tvoří 27 % koní chovaných v České republice. Vzrůstající počet
koní přinesl menší odbornou erudovanost nových chovatelů. V praxi v chovu ČT dnes
v mnoha případech probíhá šlechtění bez ohledu na obecně platné šlechtitelské metody a
postupy, a některá opatření vychází pouze z momentálních nápadů chovatelů. Šlechtění často
není ovlivněno zájmem o celkový rozvoj populace. Cesta z této situace vede zejména přes
prokazování kvalitních výsledků chovu objektivně měřitelnými a celosvětově uznávanými
metodami.
Práce shrnuje informace o současném stavu šlechtění českého teplokrevníka a
šlechtitelských metodách a doporučuje opatření směřující k zlepšení šlechtitelského procesu.
Klíčová slova: český teplokrevník, šlechtění, plemenná hodnota
Abstract
Czech Republic among countries with a traditional horse breeding. The number of
horses in our country continues to improve and this trend is expected in the coming years. The
most common breed is the Czech warmblood. The second largest group are hybrids and horse
with no pedigree. They account for 27% of horses bred in the Czech Republic. Increasing the
number of horses brought less professional erudition new breeders. In practice, the CT density
today in many cases breeding regardless of the generally applicable methods and procedure of
breeding and some action based solely on momentary ideas breeders.
Breeding is often influenced by the interest of overall development of the population. The
way out of this situation results in particular showing good results over the breeding objective
and measurable methods used worldwide.
The paper summarizes information on the current state of the Czech warm-blooded
horse breeding and breeding methods and recommends measures to improve the breeding
process.
Key words: Czech warmblood, breeding, breeding value
V České republice při stavu přes 73 tis. kusů koní je vedena plemenná kniha pro 20
plemen koní. Z toho je 7 plemen původních, zbytek jsou plemena, která jsou většinou svým
původem plemena evropská. Český teplokrevník tvoří 28 % z celé populace koní v naší zemi
chovaných.
Český teplokrevník je poměrně mladé plemeno, na jehoţ krevní výstavbě se podílel hlavně
oldenburský kůň. Ten byl spolu s hřebci některých jiných plemen (např. anglonormanských,
norfolků, hannoverských, východofrízských atd.) importován před první světovou válkou a
34
mezi dováţenými plemeny jednoznačně zvítězil jako nejhledanější a nejmohutnější
teplokrevník. Udrţel si svou majoritu aţ do čtyřicátých let našeho století a pro velké mnoţství
chovatelů znamenal konečné vyřešení problému našeho chovu i pro dnešní dobu (Pitlík,
1955).
Podle chovného cíle českého teplokrevníka je cílem šlechtění ČT ušlechtilý, korektní a
lehce jezditelný kůň, který na základě svého temperamentu, charakteru, prostorné a elastické
mechaniky pohybu a pevného zdraví, je vhodný pro všechny druhy výkonnostního
jezdeckého sportu v rámci disciplín FEI a je dobře vyuţitelný i pro běţný jezdecký a
rekreační sport a soutěţe spřeţení (řád plemenné knihy ČT).
Ačkoli došlo ke změně chovného cíle z koně mnohostranně uţitkového na koně
sportovního typu, pro sportovní účely je zapotřebí mít k dispozici koně, kteří jsou na dobré
úrovni nejen z hlediska typu, exteriéru, výkonnosti a původu. Je třeba zejména chovat koně,
kteří jsou konkurenceschopní. A to nejen na poli sportovní výkonnosti, ale také coby
obchodní artikl. V této oblasti se v posledních letech kladou vysoké nároky nejen na
výkonnostní potenci chovaných zvířat, ale také ve velké míře na stav pohybového aparátu a
celkové zdraví. Van Oldruitenborgh-oestrbaan a Genzel (2004) se zabývali hlavními
faktory, které ovlivňují kariéru sportovních koní, jejich zdraví a celkovým praktickým
vyuţitím chovaných zvířat. V Německu byl proveden výzkum, kam je zákaznicky a jezdecky
orientováno tamní vyuţití chovaných koní. Výsledky ukazují, ţe tři ze čtyř identifikovaných
skupin jsou orientovány na volný čas, je zde rostoucí počet jezdců rekreačních s velmi nízkou
úrovní znalostí o chovu a jezdectví vůbec (Gille A Spiller). V naší zemi je situace
pravděpodobně podobná.
Šlechtění
Šlechtění hospodářských zvířat je dlouhodobý proces, jehoţ cílem je zlepšit uţitkové
vlastnosti chovaných zvířat. Výsledek této dlouhodobé systematické práce se projevuje aţ
v následných generacích. Spočívá v promyšleném vyuţívání zvířat v plemenitbě (Jiskrová,
2004). Základním smyslem šlechtění hospodářských zvířat je systematické zlepšování
ekonomiky chovatele (Přibyl a kol., 1999). Předmětem šlechtění není jedinec, nýbrţ celá
populace (rodina, linie, plemeno), nebo celý soubor populace (Jakubec, Golda, Říha, 1998).
Přibyl (1997) rozděluje činnosti související se šlechtěním zvířat do tří základních fázíselekční program, praktické šlechtění, kontrola šlechtění.
Plemenářská práce spočívá v souhrnu opatření zootechnických, organizačních a
ekonomických, která vedou k všestrannému zvyšování uţitkovosti HZ. V uţším slova smyslu
je cílem zvýšení plemenné hodnoty chovaných zvířat. Pod pojmem plemenná hodnota
rozumíme odhad genetického zaloţení jedince pro odchylku v uţitkové vlastnosti od průměru
vrstevníků. Jelikoţ odhadujeme plemennou hodnotu vţdy jako odchylku určitého jedince od
určité skupiny, má tento odhad i omezenou platnost - to znamená, ţe se plemenná hodnota
vztahuje pouze k vrstevníkům a populaci, ve které byla odhadnuta.
• určuje, jaký podíl vlastnosti se přenese z rodičů na potomky
• nebo obecně: jaký podíl vlastnosti je společný příbuzným jedincům
proto:
• známe-li plemenné hodnoty rodičů, určujeme z nich předpověď pro plemennou
(aditivní) hodnotu potomka (Přibyl, 1997).
To z jakých dat bude PH počítána, se často stává předmětem polemik. Podle Arnason
(1987) selekční programy v chovu sportovních plemen koní vyuţívají výsledky odhadu
plemenné hodnoty stanovené buď na základě výkonnostních zkoušek koní, nebo z výsledků
sportovní testace. Zurovacova a kol. (2008) se zabývali odhadem výkonnosti a genetickými
parametry parkurových koní na Slovensku.
35
Zatímco Stock a Distl (2005) se zabývali relativní plemennou hodnotou a výpočtem
selekčních schémat pro znaky ortopedického zdraví v chovu hannoverského teplokrevníka,
Silvestrelli a kol. (2007) se soustředili na odhad plemenné hodnoty u jednotlivých znaků pro
hřebce, na základě shromaţďování informací ze stodenního testu u italských jezdeckých koní.
V oblasti chovu koní se v poslední době začínají objevovat práce směřující ke zlepšení
šlechtitelského procesu na základě vědeckých přístupů s vyuţitím ve světě běţně vyuţívaných
matematických metod (BLUP). Toto hodnocení zvířat je zaloţeno na zpracování všech
podkladových údajů o zvířeti, cílem je na základě zjištěných údajů odhadnout co nejpřesněji
genetickou hodnotu zvířete (plemennou hodnotu). Zjistitelné jsou rozdíly od vrstevníků
chovaných-testovaných ve stejných podmínkách. Odhad by měl být co nejspolehlivější
(Přibyl, Jiskrová, Přibylová, 2004).
Postup jednotlivých kroků šlechtění, jak by po sobě měly následovat, aby byl
šlechtitelský proces úspěšný a efektivní, by se dal shrnout do těchto bodů
1. Čeho chceme dosáhnout → stanovení chovatelských cílů
2. Jak toho dosáhneme → odhad plemenné hodnoty → selekce
Selekce a selekční program
Cílem selekce jako takové je změna genetického zaloţení populace, tedy přímý výběr
jedinců, kteří se budou podílet na reprodukci. Selekce je podmíněna variabilitou, která je
způsobena genotypem a prostředím.
Cílem šlechtění a selektování je soustavné zlepšování efektivity chovu hospodářských
zvířat. Chceme získat novou generaci jedinců, která bude za budoucích ekonomických
podmínek v daném výrobním systému produkovat s vyšší ekonomickou účinností neţ
současná generace zvířat. Celková hodnota zvířete vţdy záleţí na větším počtu vlastností.
Komplex vlastností, který se má zlepšovat, je určen šlechtitelským cílem selekčního
programu. Váha jednotlivých vlastností je určena jejich ekonomickou hodnotou a
genetickými parametry.
Při konstrukci selekčního indexu je důleţité rozčlenit vlastnosti na produkční a
neprodukční. V případě sportovních koní se jedná zejména o vlastnosti neprodukční neboli
sekundární, které nemají přímou ekonomickou hodnotu. Selekční index můţeme
charakterizovat jako celkovou genotypovou hodnotu jedince vyjádřenou ziskem.
Genetický zisk je číselné vyjádření efektu dosaţeného čistě genetickou cestou, tj.
selekcí a následným spářením zvířat s lepším genetickým zaloţením. Je definován jako rozdíl
mezi průměrnou uţitkovostí potomků vybraných rodičů a průměrnou uţitkovostí té populace,
z níţ byli tito rodiče vybráni.
V souvislosti se selekčním programem nás zajímá předpověď genetického zisku - jak
organizovat selekční program, aby v poţadovaných vlastnostech dosahoval zisk co nejvyšší.
(Jakubec, Říha, Golda, Majzlík, 1999).
Selekční program pak zahrnuje čtyři základní kroky, které jsou nepřetrţitě opakovány
v průběhu navazujících generací, a to:
1. Test zvířat-záměrné připařování pro potřeby testace, evidence narozených jedinců a
kontrola uţitkovosti vybraných uţitkových vlastností
2. Odhad plemenné hodnoty
3. Výběr (selekce) na základě zjištěných plemenných hodnot. Touto selekcí by měli být
do plemenitby zařazeni pouze jedinci s vysokou plemennou hodnotou, kteří ve
sledovaných vlastnostech vysoce převyšují své vrstevníky. Selekce musí být
dostatečně intenzivní (přímá), coţ úzce souvisí s rozsahem testace a metodami odhadu
plemenné hodnoty.
4. Záměrné připařování vybraných zvířat. Zde je třeba věnovat pozornost organizaci
připařování včetně uplatnění biotechnických metod, aby vybraní špičkoví jedinci
36
doznali širokého uplatnění. Součástí je i záměrné připařování jedinců s nejvyššími
plemennými hodnotami.
Aby měla šlechtitelská opatření poţadovaný efekt, je nutné je uplatňovat systematicky
v celé šlechtěné populaci, pravidelně vyhodnocovat jejich dopady a především zveřejňovat
výsledky šlechtitelských opatření tak, aby byly dostupné a srozumitelné široké chovatelské
veřejnosti (Maršálek, 2010).
Jako rozhodující šlechtitelské opatření je prezentován akcelerační program, do kterého
je z celkového počtu 9922 klisen zapsaných v plemenné knize ČT zařazeno 969 klisen - to je
9,8 % za rok 2009, za rok 2005 je to 23,2 % coţ zahrnuje téměř čtvrtinu populace klisen
zapsaných v ČT. U hřebců je to za rok 2010 dokonce 23,8 procent z celkového počtu hřebců
působících v plemenné knize ČT. Navíc akcelerační program zohledňuje pouze výkonnost.
KMK zase zahrnuje posouzení pouze omezené části sportovně vyuţívaných jedinců.
Ve šlechtitelské práci nejsou vůbec zohledňovány další chovatelsky významné
vlastnosti, jako je plodnost, charakter, krmitelnost, mateřské vlastnosti apod. Podle Věţníka
(2010) je z hlediska posuzování vhodnosti hřebce k zařazení do plemenitby znalost hodnocení
pohlavní činnosti pro rozhodování komise podmínkou a měla by proto být součástí kritérií pro
hodnocení plemeníka. Pellarová (1990) a Jiskrová (2004) se zabývaly odhadem plemenné
hodnoty sportovních koní a kontrolou dědičnosti plemenných hřebců na základě systému
hodnocení sportovních koní přepočtem dosaţených výsledků.
Přestoţe je šlechtění věnována značná pozornost, je třeba si uvědomit, ţe konečný
efekt šlechtitelské práce vychází z úrovně dědivosti jednotlivých vlastností. Dědivost většiny
vlastností zevnějšku se v prošlechtěné populaci pohybuje kolem 0,2, dědivost vlastností
souvisejících s výkonností je často ještě niţší. A právě to je velký problém, protoţe úspěch
selekce do velké míry závisí na výši heritability. Čím je dědivost vyšší, tím jednodušší
metodu selekce lze volit a naopak (Maršálek, 2010).
Aktuálním cílem ve šlechtění koní je zvýšit a zlepšit uplatnění českých produktů na
trzích v členských zemích EU a to především v Německu, které je našim největším
obchodním partnerem v obchodu s koňmi (Situační a výhledová zpráva mze, 2010).
Proto by všechny současné šlechtitelské postupy měly vyústit ve výrazné zlepšení
kvality chovaných koní a k vytvoření konkurenceschopnosti ČT ve srovnání s ostatními
evropskými plemeny sportovních koní, protoţe cílem šlechtění by měl být zejména „prodejný
kůň―.
ZÁVĚR A DOPORUČENÍ PRO PRAXI
Při současném systému šlechtitelské práce leţí hlavní odpovědnost za výsledky
šlechtění na příslušné chovatelské organizaci, jíţ je pro českého teplokrevníka Svaz chovatelů
ČT.
Jestliţe obecně platí u všech druhů hospodářských zvířat, ţe do plemenitby jsou
vybíráni pouze vhodní jedinci, nemůţe tomu být v chovu koní jinak. Povinností chovatelské
organizace je zajistit svým členům (chovatelům) takové informace, aby se mohli na jejich
základě kvalifikovaně rozhodnout, jakým hřebcem svoji klisnu zapustí. Tyto informace
nemohou vycházet pouze z původu hřebce a výsledku jeho sportovní výkonnosti, ale měly by
zahrnovat objektivně zjištěné podklady o jeho plodnosti a odhad plemenné hodnoty pro
jednotlivé chovatelsky významné oblasti jako je zevnějšek, mechanika pohybu, charakter,
případně s ohledem na dnešní nejčastější vyuţití teplokrevných koní ve skokových soutěţích i
skokové schopnosti. Podklady pro takové hodnocení musí být nejen průběţně zjišťovány, ale
pravidelně nejméně jedenkrát ročně vyhodnocovány a zveřejňovány (nejlépe před začátkem
připouštěcího období). Právem chovatelů je takové podklady od své chovatelské organizace
vyţadovat.
37
Cestou k tomu, aby jednotlivé chovatelsky významné vlastnosti koní byly rozvíjeny ve
správném poměru, můţe být např. vyuţití selekčního indexu, který nastaví parametry
šlechtění tak, aby některá výrazná pozitivní vlastnost koně nezpůsobila jeho neoprávněné
vyuţití v plemenitbě nebo dokonce zařazení do akceleračního programu v případě, ţe je
zároveň nositelem některých zásadních nedostatků, které jeho vyuţití v plemenitbě brání.
Příkladem můţe být kůň s výraznou skokovou schopností, ale závaţnými vadami v exteriéru,
nebo dobrý kůň z hlediska zevnějšku i výkonnosti, ale neschopný reprodukce.
Pouze systematická dlouhodobá chovatelská práce můţe směřovat k dosaţení
chovatelských úspěchů. Za organizaci, řízení této práce a přesvědčování jednotlivých
chovatelů k jejímu uskutečňování odpovídá příslušná chovatelská organizace (příslušné
chovatelské sdruţení).
Arnason, T.: Contribution of various factors togenetic evaluations off stallions. Livestock
Production science, 16, 1987, s. 407
ASCHK ČR.: Řád plemenné knihy. Český teplokrevník. Mze v Praze 1995
Draţan, J.: Genetické parametry ve šlechtění sportovního koně v chovu VFU Brno ŠZP
Nový Jičín- Ţilina. Brno, MZLU v Brně 2004, s. 31-34, ISBN 80-7157-802-9
Gille, C., Spiller, A.: Zákaznická orientace chovu koní v Německu. Segmentace cílové
skupiny:empirické analýzy, Zuchtungskunde, ISSN: 0044-5401
Jakubec, V., Říha, J., Golda, J., Majzlík, I.: Odhad plemenné hodnoty hospodářských
zvířat. Rapotín, 1999, 179s.
Jiskrová, I.: Genetický trend sportovní výkonnosti českého teplokrevníka. In Sborník
Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, roč. 102, 2004a, č. 1, s. 97-102, ISSN
1211-8516
Jiskrová, I.: Odhad plemenné hodnoty sportovních koní v české republice. In Sborník
Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, roč. 102, 2004b, č. 1, s. 145-152,
ISSN 1211-8516
Maršálek, M.: Chov koní – popis posuzování, šlechtění. Jihočeská univerzita Zemědělská
fakulta, České Budějovice, 2008, 109s.
Maršálek, M.:Vyuţití šlechtitelských opatření v chovu českého teplokrevníka. In Sborník
Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, 2010, s. 11-20, ISBN 978-80-737544-1
Pellarová, A., Dušek, J.: Odhad dědivosti výkonnosti sportovních koní. Bulletin VSCHK
Slatiňany, 1990, č. 59, s. 1-15.
Posta, J., Mihok, S., Markus, S., Komlosi I.: Analýza výsledků maďarských sportovních
koní pomocí různých transformací a modelů, Arch tierzucht, ISSN: 0003-9438
Přibyl, J., Jiskrová, I., Přibylová.: Principy šlechtění koní. Brno, MZLU v Brně 2004, s.2025, ISBN 80-7157-802-9
Svaz
chovatelů
českého
teplokrevníka:
Šlechtitelský
řád
ČT,
http://www.schct.cz/chov.php3.
Silvestrelli, M., Lucchetti, L., Scacco, L., Buttazzoni, L., Pieramati, C.: Application of an
AM-BLUP to the station test results of Italian Saddle Horse stallions. Avenue media,
Bologna, 2007, ISSN 1594-4077
Stock, K. F., Distl, O.: Evaluation of expected response to selection for orthopedic health and
performance traits in Hanoverian Warmblood horses. American journal of veterinary
research, 2005, ISSN 0002-9645
Věţník, Z.: Hodnocení pohlavní činnosti mladých hřebců před jejich zařazením do
plemenitby. In Sborník Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, 2010, s. 3637, ISBN 978-80-7375-44-1
38
Je to pokus charakterizovat současnou úroveň šlechtění českého teplokrevníka na
základě poznatků autorů, jejichţ převáţná část se specifiku šlechtění ČT nevěnovala.
Postrádám hlubší informovanost autorky o stavu reprodukční základny z pohledu její kvality
(kisen zapsaných v PK, plemenících s větším počtem potomků a pod) a názor jaká je
prognóza vývoje plemene.
Opět bylo vybráno autorkou a vedoucím práce velmi aktuální téma z chovatelských
témat sportovních koní. Musím ocenit velmi dobře napsaný abstrakt, snad jen malá výtka za
lepší konkrétnější vyjádření cíle, resp. cílů. V Práci je velmi dobře zpracovaný literární
přehled podpořený citacemi. Z kapitoly Závěr vyplývají velmi dobré formulace a doporučení
pro praxi.
Název práce naznačuje, ţe se jedná spíše o konstatování stavu a obsah článku je s tím
v souladu. Práce v souladu se zadáním pro studenty prvních ročníků obsahuje přehled
literárních informací a z něj vyvozené závěry. Literární přehled je utříděný a srozumitelný,
závěry nejsou (ani nemohou být) příliš detailní, ale naznačují dobrou orientaci autorky
v problematice. Nedostatkem je relativně nízké zastoupení informací ze světové vědecké
literatury věnované této problematice.
39
VÝKONNOSTNÍ ZKOUŠKY KLISEN ČESKÉHO TEPLOKREVNÍKA
Czech Warmblood mare performance tests
Civišová, H., Maršálek, M., Buňatová, Z.
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, Katedra speciální
zootechniky, Studentská 13, 37001, České Budějovice
Abstrakt
Práce představuje analýzu výsledků výkonnostních zkoušek českého teplokrevníka
jako nejrozšířenějšího plemene chovaného v České republice a vyuţívaného pro rekreační
jeţdění a sportovní disciplíny. Byly zpracovány výsledky zkoušek výkonnosti klisen za
období 2005 – 2009 a bylo analyzováno 1403 vykonaných zkoušek výkonnosti, přičemţ u
kaţdé klisny byla shromáţděna databáze 54 údajů včetně informací o původu a tělesných
rozměrech. V práci jsou vyhodnoceny výsledky frekvence výskytu klisen po jednotlivých
hřebcích, hodnocení exteriéru a výkonnosti a na základě korelační analýzy jsou stanoveny
vztahy mezi hodnocením jednotlivých disciplín zkoušky výkonnosti. Bylo zjištěno, ţe bodové
hodnocení charakteru nemá souvislost s výsledkem zkoušky výkonnosti (rxy = -0,04). Jsou
vyvozeny závěry a doporučení pro chovatele směřující k efektivnějšímu vyuţití výsledků
zkoušek výkonnosti.
Klíčová slova: kůň, klisna, zkouška výkonnosti, český teplokrevník
Abstract
This work presents an analysis of the results of performance tests of the Czech
warmblood mares reared as the most common breed in the Czech Republic and used for
recreational riding and sport events. The results of mare performance test for the period 2005
- 2009 were executed and 1403 performed tests of performance were analyzed, and for each
mare were collected database of 54 data, including information on the origin and body size.
The paper evaluated the results of the frequency of sires, exterior and performance evaluation,
correlation analysis which was performed to establish the relationship between evaluation of
the performance test disciplines. It was found that the score for character of the mare is not
related to the result of the performance test (rxy = -0,04). The conclusions are made and the
recommendations seeking for more effective use of performance tests are mentioned.
Key words: horse, mare, performance test, Czech warmblood
Poděkování: Práce vznikla s finanční podporou projektu MSM 6007665806 a GAJU
022/2010/Z
ÚVOD
Současným trendem je chov produkující výkonné sportovní koně. Chov koní pro
jezdecký sport se stává mezinárodní záleţitostí. Stírají se hranice mezi jednotlivými státy či
chovatelskými oblastmi. V České republice došlo k velmi výraznému nárůstu stavu koní za
posledních 15 let a s tím také souvisí otázka zdali se jde ruku v ruce zvyšování kvantity
s kvalitativním růstem. Nejvíce zastoupeným plemenem je český teplokrevník, který tvoří
40
28% celé populace koní chovaných v naší republice. V porovnání s ostatními zeměmi nejsou
koně chovaní v České republice konkurenceschopní a je třeba neustále zvyšovat úroveň chovu
a výkonnost koní. O nedostatcích v chovu koní v České republice svědčí i velké mnoţství
importovaných koní jak pro sportovní účely, tak i pro rekreaci.
Jednou z cest zvyšování kvality chovu moderního sportovního koně je dokonalé
prověření jeho schopností a vyuţití jeho sportovního potenciálu. K tomu slouţí právě
výkonnostní zkoušky, které teplokrevní koně absolvují jiţ v raném věku a jsou tedy často
první chovatelskou informací. Výsledky dosaţené během zkoušek výkonnosti podávají
informaci o vlastní výkonnosti a zároveň jsou podkladem k odhadu plemenné hodnoty otců.
Prakticky ve všech chovatelsky vyspělých zemích bylo úspěchu dosaţeno na základě
prověřování kvality potomstva, tedy na základě kontroly dědičnosti. Teprve po prověření
kvality potomků a objektivního zjištění, ţe hřebec přenáší svoje pozitivní vlastnosti na své
potomstvo, je moţné se správně rozhodnut pro jeho vyuţití v plemenitbě.
Proces zušlechťování hospodářských zvířat se v podstatě uskutečňuje prostřednictvím
cílevědomého výběru a usměrněné plemenitby, při současné optimalizaci podmínek
chovatelského prostředí. (HAJIČ a kol., 1995)
Postup šlechtění má následující fáze:
 Selekční program
 Praktické šlechtění
 Kontrola účinku šlechtění
Selekční program definuje cíl šlechtění a souhrn činností, pomocí kterých můţe být
tohoto cíle dosaţeno. Praktickým šlechtěním je dosahováno poţadovaného cíle. Podle
MISAŘE a JISKROVÉ (2001) má šlechtění následující cyklus:
 Výkonnostní zkoušky
 Odhad plemenné hodnoty
 Selekce
 Produkce nové generace
Chovatelský proces se skládá z hodnocení (exteriér a výkonnost) a následné selekce,
jak pozitivní, tak negativní. Nepříjemným časovým limitem je generační interval – u koní
největší ze všech domácích zvířat (průměrně 8-9 let u klisen, 6 let u hřebců). Hodnocení zvířat
jen dle exteriéru tento interval zkracuje,hodnocení výkonnosti jej naopak prodluţuje. Oba tyto
faktory je nutno skloubit tak, aby i v malé populaci ( naše populace koní je ve srovnání s
jinými malá ) mohlo být dosaţeno chovatelského pokroku.( SIXTA, 1996 )
Jednou z cest zvyšování kvality chovu moderního sportovního koně je podle (GOŠČÍKA,
2000) dokonalé prověření jeho schopností a vyuţití jeho sportovního potenciálu.
Šlechtitelský program Svazu chovatelů českého teplokrevníka prosazuje a uvádí
chovatelské postupy k dosaţení chovného cíle. V minulých letech byl český teplokrevník
vyuţíván převáţně ke skokovým, nebo vozatajským soutěţím. Naopak v dnešní době je
ţádaná specializace a rozvíjí se i další odvětví, jako například drezúra, nebo všestrannost. A
tak je kladen důraz při výběru hřebce nejen na skokový potenciál, ale také na dobrou
mechaniku pohybu a hlavně prověřenou výkonnost samotného hřebce, nebo jeho potomstva.
Proto je také velmi důleţité zařazovat do chovu pouze kvalitní a výkonnostně prověřené
klisny. K tomu slouţí od roku 1999 výkonnostní zkoušky tříletých klisen.
(ŠLECHTITELSKÝ PROGRAM ČT, 2009)
Zkoušky výkonnosti tříletých klisen se stávají základním článkem kontroly dědičnosti
v našem chovu. (SIXTA, 2000)
Podle DUŠKA a kol. (2001) poskytují kontrole dědičnosti rozsáhlé podklady právě
výkonnostní zkoušky. BRUNS (2002) uvádí, ţe v chovu hannoverských koní zajišťují
41
kontrolu dědičnosti výsledky zkoušek výkonnosti, které slouţí k výpočtu indexů pro otce
klisny. Výběr hřebců do chovu podle těchto indexů a vyhodnocování otců podle výkonnosti
potomstva na základě indexů je vysoce funkční.
Selekční programy v chovu sportovních plemen koní vyuţívají výsledky odhadu
plemenné hodnoty stanovené buď na základě výkonnostních zkoušek koní, nebo z výsledků
sportovní testace. (ARNASON, 1987)
Většina zahraničních autorů pouţívá pro stanovení odhadu plemenné hodnoty sumu
vyhraných dotací v soutěţích. Vyuţití nebo modifikace zahraničních modelů odhadu
plemenné hodnoty zaloţených na kritériu sumy vyhraných dotací nejsou v podmínkách ČR
moţné. Jezdecké soutěţe nejsou s výjimkou tzv. prémiovaných soutěţí finančně dotovány.
(JISKROVÁ a MISAŘ, 2001)
PELLAROVÁ (1986), DYKOVÁ et al. (2003) a JISKROVÁ (2003) se zabývaly
odhadem plemenné hodnoty sportovních koní a kontrolou dědičnosti plemenných hřebců na
základě systému hodnocení sportovních koní přepočtem dosaţených výsledků.
V České republice se v současné době nikdo nezabývá kontrolou dědičnosti
výkonnosti teplokrevných koní na základě zpracování výsledků zkoušek výkonnosti tříletých
teplokrevných klisen. ARNASON (1987) zpracoval pro výpočet genetického trendu výsledky
výkonnostních zkoušek švédského teplokrevníka.
Významným momentem je podle MARŠÁLKA (2000) zpracování vyhodnocování a
především publikování systému hodnocení teplokrevníků zahrnujícího hodnocení hříbat,
hodnocení kvality exteriéru při zápisu do plemenné knihy ve třech letech věku, hodnocení
výsledků výkonnosti klisen a hřebců při zkouškách výkonnosti, posouzení výsledků kriteria
mladých koní a vyhodnocení výkonnosti koní při jednotlivých sportovních disciplínách v
rámci soutěţí pořádaných Českou jezdeckou federací.
Kontrola výsledků šlechtitelské práce by měla pravidelně zjišťovat, zda je šlechtění
úspěšné a přináší očekávané výsledky. Jednotlivé nezbytné kroky jsou – kontrola kvality
zvířat, odhad plemenné hodnoty, výběr do plemenitby a produkce nové generace.
(MARŠÁLEK, 2008) Ze srovnání zkoušek výkonnosti českého teplokrevníka a zkoušek
výkonnosti organizovaných chovatelskými svazy teplokrevných koní v okolních evropských
státech vyplývá, ţe zkoušky výkonnosti klisen ČT nevyuţívají moţností, které výsledek
zkoušky poskytuje jako podklad pro šlechtitelskou práci. Rozhodující je v této oblasti
nezjišťovat informace, které nejsou vyuţitelné pro šlechtění, resp. vyuţít ve šlechtitelské práci
všechny zjišťované údaje a pravidelně zpracovávat tyto údaje s cílem odhadu plemenné
hodnoty pro výkonnost jednotlivých koní s nejméně ročním intervalem. (CIVIŠOVÁ, 2009)
Poněvadţ v závislosti na genetickém trendu dochází k vývoji plemen, je nutné
stanovenou plemennou hodnotu průběţně aktualizovat s vyuţitím nových výkonností.
(MINVIELLE, 1990)
Výkonnostními zkouškami se prověřuje výkonnostní způsobilost koní k chovu a k
tomuto záměru jsou přizpůsobeny sledované vlastnosti a výkonnost úměrná věku koní.
(DUŠEK a kol., 2001)
Podkladová databáze byla sestavena manuálním vkládáním dat z evidenčních údajů
chovatelských svazů a Ústřední evidence koní České republiky. Databázový soubor čítal 1402
klisen, které vykonaly zkoušku výkonnosti v letech 2005-2009. U kaţdé klisny je v databázi
uvedeno identifikační číslo, jméno klisny, plemeno, datum narození, rok absolvování
výkonnostních zkoušek, identifikační číslo otce, jméno otce, identifikační číslo matky ,jméno
matky, identifikační číslo otce matky a jméno otce matky, známky za: exteriér při zápisu do
plemenné knihy, celkové hodnocení zkoušky výkonnosti pod sedlem, mechaniku pohybu
(krok, klus, cval), skokové vlohy (skok ve volnosti, kavaletová řada, postupová řada), vrozené
42
schopnosti, pracovní ochotu a charakter, připravenost, vnitřní vlastnosti, místo konání
zkoušek, věk klisny ve dnech v době konání zkoušek, chovatel, hodnotitelská komise a
základní tělesné rozměry (kohoutková výška hůlková, kohoutková výška pásková, obvod
hrudi, obvod holeně). Ke shromaţďování údajů do databáze byl pouţit program EXCELL
2007.
Dále byla provedena korelační analýza vztahů mezi disciplínami zkoušky výkonnosti
v programu STATISTICA 9.0.
VÝSLEDKY A DISKUZE
Celkem bylo v databázi zjištěno 237 otců klisen po zkouškách výkonnosti. Z grafu 1
je patrné, ţe 143 hřebců má v databázi méně neţ 3 potomky (69 hřebců-1 potomek, 42
hřebců -2 potomci, 26 – 3 potomci). Tento stav je pro vyhodnocení kontroly dědičnosti velmi
ţalostný, protoţe pro průměrné statistické vyhodnocení je potřeba, aby měl hřebec
minimálně 10 potomků. Tato podmínka je splněna pouze u 41 plemeníků a do vyhodnocení
by tedy bylo zahrnuto pouze 878 klisen, coţ je 63 % celkového databázového souboru. Sixta
(2000) se domnívá, ţe během několika let budou mít prověřovaní hřebci více neţ 20
potomků. Tato podmínka je splněna jen u 18 plemenných hřebců s celkovým počtem 553
klisen ( 39% celkového souboru).
POČET HŘEBCŮ PODLE MNOŢTVÍ POTOMKŮ
GRAF 1
Zkouškami výkonnosti je v průběhu let 2005-2009 prověřeno téměř totoţné mnoţství
tříletých klisen v jednotlivých letech, mění se ale podíl testovaných klisen ku počtu klisen
narozených před třemi lety. Tudíţ lze konstatovat, ţe v roce 2005 bylo testováno 52 %
narozených klisen a přes lehce kolísavý trend se v roce 2009 testovalo 62% narozených
klisen. Tento graf ale také znázorňuje pokles počtu narozených klisen v rámci plemenné
knihy českého teplokrevníka.
43
VÝVOJOVÝ TREND POČTU KLISEN V LETECH 2005-2009
GRAF 2
Bodové hodnocení udělené při zápisu klisen do plemenné knihy a při zkouškách
výkonnosti má vzrůstající tendenci. Z grafu 3 se dá usuzovat vzrůstající kvalita hodnocených
koní, ale rychlost růstu obou křivek je malá. Zajímavý je rozdíl mezi úrovní bodového
hodnocení za exteriér a za výkonnost, který naznačuje, ţe ačkoliv se výsledná známka odvíjí
od bodového hodnocení za jednotlivé partie těla, nebo za jednotlivé dílčí disciplíny zkoušky
výkonnosti, je mezi posuzováním exteriéru a výkonnosti zřejmý rozdíl v pohledu komise.
Tento rozdíl můţe souviset se skutečností, ţe některé exteriérové nedostatky jsou na koni
zřetelněji patrné a jsou členy komise přísněji hodnoceny, neţ nedostatky například v kvalitě
pohybu, nebo přijeţděnosti koně. Určitá souvislost můţe vycházet i ze sloţení hodnotících
komisí, neboť členem komise při zkouškách výkonnosti nemusí být chovatel s vlastními
jezdeckými zkušenostmi, nebo s kvalifikací trenéra nebo rozhodčího České jezdecké federace,
který má zkušenosti s posuzováním kvality pohybu.
VÝVOJOVÝ TREND HODNOCENÍ EXTERIÉRU A VÝKONNOSTI KLISEN
GRAF 3
44
V tabulce 1 jsou uvedeny výsledky korelační analýzy mezi bodovým hodnocením
dosaţeným při zkoušce výkonnosti za jednotlivé posuzované vlastnosti. Z hodnot korelačních
koeficientů je zřejmé, ţe nejvyšší vztahy jsou mezi celkovou výkonností a vrozenými
schopnostmi, skokovými vlohami, připraveností a mechanikou pohybu. To dopovídá systému
udělování známek za výsledek zkoušky výkonnosti, kdy výsledná známka se odvíjí
z hodnocení mechaniky pohybu, skokových vloh, vrozených schopností a připravenosti.
Vztah mezi hodnocením charakteru a hodnocením ostatních ukazatelů včetně výsledné
známky za výkonnost je moţné na základě hodnot korelačních koeficientů povaţovat za
téměř zanedbatelný. Z tohoto výsledku nelze vyvodit závěr, ţe charakter koně nesouvisí
s jeho výkonností, ale spíše to ukazuje na skutečnost, ţe při zkouškách výkonnosti nejsou
členové komise schopni objektivním způsobem zaznamenat kvalitu charakteru. V minulosti
byl charakter hodnocen jako jeden z ukazatelů posuzování výcviku a zůstává v této pozici i
v současné době při hodnocení hřebců po staničním testu. Na základě takového
dlouhodobějšího sledování bylo moţné charakter posoudit objektivněji neţ při krátkodobém
sledování při zkouškách výkonnosti. Navíc při zkoušce není moţné posoudit charakter v jeho
jednotlivých sloţkách, ale pouze při práci.
VZTAH MEZI BODOVÝM HODNOCENÍM VLASTNOSTÍ PŘI ZKOUŠCE
VÝKONNOSTI
TABULKA 1
Mechanika
pohybu
Skokové
vlohy
Charakter
Vrozené
schopnosti
Připravenost
Výkonnost
Mechanika
pohybu
1
0,47
- 0,03
0,62
0,55
0,75
Skokové
vlohy
0,47
1
-0,02
0,78
0,66
0,84
Charakter
-0,03
-0,02
1
-0,04
-0,03
-0,04
Vrozené
schopnosti
0,62
0,78
-0,04
1
0,63
0,88
Připravenost
0,55
0,66
-0,03
0,63
1
0,85
Výkonnost
0,75
0,84
-0,04
0,88
0,85
1
ZÁVĚR
Z posouzení výsledků výkonnostních zkoušek teplokrevných klisen v letech 2005 –
2009 lze vyvodit tyto závěry a doporučení:
1. Hřebci jsou v chovu vyuţíváni s velmi malou intenzitou. Pouze 18
plemenných hřebců má více neţ 20 dcer hodnocených ve zkouškách
výkonnosti. Celkem je v databázi zařazeno 1402 klisen po 237 hřebcích, coţ
činí v průměru 5,91 klisny na jednoho plemenného hřebce.
45
2. Podstata tohoto problému však spočívá v tom, ţe je vyuţíván velký počet
plemeníků, kteří v průběhu připouštěcího období zapustí pouze jednu nebo dvě
klisny. Vliv takových plemeníků na šlechtitelskou práci v populaci je
zanedbatelný a je bezpředmětné je v plemenitbě vyuţívat.
3. Chovatelská veřejnost by měla mít k dispozici pravidelně výsledky nejen
frekvence vyuţívání hřebců, ale i výsledky kvality jejich potomků, včetně
výsledků zkoušek výkonnosti. To umoţní chovatelům kvalifikovaný výběr
vhodného plemeníka pro zapuštění jejich klisny.
4. V průběhu let 2005 – 2009 se zvyšuje podíl klisen testovaných zkouškami
výkonnosti, nárůst činí 10%. Zájem chovatelů je podpořen především dotací za
absolvování výkonnostní zkoušky, coţ ukazuje, ţe tato cesta představuje
vhodnou motivaci.
5. V průběhu srovnávacího období je patrná vzrůstající tendence kvality
posuzovaných koní, jak v hodnocení exteriéru, tak i v hodnocení zkoušek
výkonnosti. Zajímavý je rozdíl mezi úrovněmi za hodnocení exteriéru a
výkonnosti. Díky těmto rozdílům v hodnocení by bylo vhodné doporučit
komisaře zkoušek výkonnosti s kvalifikací rozhodčího. Ve zkušebním řádu
Svazu chovatelů českého teplokrevníka je uvedeno, ţe hodnotitelská komise je
nejméně 3-členná (1 člen Svazu chovatelů českého teplokrevníka, 1 zástupce
České jezdecké federace a inspektor). Zástupcem České jezdecké federace ale
můţe být jakýkoliv řadový člen vlastnící pouze jezdeckou licenci, která
nezaručuje kvality školeného posuzovatele.
6. Za potřebné povaţujeme posuzovat charakter na základě dlouhodobějšího
sledování, anebo zařadit do zkoušky výkonnosti další část, která by posouzení
charakteru značně usnadnila. Jako velmi dobrý prostředek pro posouzení
charakteru je například zkouška jezditelnosti cizím jezdcem, která je ve všech
chovatelsky vyspělých zemích součástí zkoušky výkonnosti klisen.
Jestliţe máme dosáhnout konkurenceschopnosti v oblasti chovu a šlechtění koní musí
být pro chovatele srozumitelný systém šlechtění a musí být uplatňována všechna šlechtitelská
opatření pro zlepšení kvality koní.
ARNASON,T.: Contribution of various factors to genetic evaluations of stallions. Livestock
Production Science, 16, 1987:407-419
BRUNS E.: Theoretische Grundlagen für die Einführung der integrierten Zuchtwertschätzung, 3. Pferde-Workshop, Uelzen, 19–20 February 2002 (2002), s. 118–124.
CIVIŠOVÁ, H.: Hodnocení systému zkoušek výkonnosti teplokrevných klisen. Diplomová
práce, JČU v Českých Budějovicích, České Budějovice, 2009, 70 s.
DUŠEK, J. a kol.: Chov koní. Brázda, Praha, 2001, 350 s.
DYKOVÁ, Z. a kol.: Přehled o sportovních koních ČR 2002. Česká jezdecká federace,
Slatiňany, 2003, s.251
GOŠČÍK, Z.: Racionálny tréning športových koní a jeho vplyv na ich dohodové - vyuţitie.
Chov koní v novém tisícročí http://www.horses.sk/s-kone.htm. (citováno 15.3.2007)
HAJIČ a kol.: Obecná zootechnika, JU ZF České Budějovice, 1995, 165 s.
JISKROVÁ, I.: Genetický trend sportovní výkonnosti českého teplokrevníka. In Sborník
Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, roč.102, 2004, č.1, s. 97-102, ISSN
1211-8516
46
JISKROVÁ, I.: Odhad plemenné hodnoty sportovních koní v české republice. In Sborník
Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, roč.102, 2004, č.1, s. 145-152, ISSN
1211-8516
JISKROVÁ, I., MISAŘ,D.: Effect of selected factors on sports performance on the Czech
warm-blooded horse. Czech J. Anim, Sci., 46, 2001, s.196-201
MARŠÁLEK M.: Chov koní – popis posuzování, šlechtění. Jihočeská univerzita Zemědělská
fakulta, České Budějovice, 2008, 109 s.
MARŠÁLEK M.: Vyuţití hodnocení exteriéru při šlechtění českého teplokrevníka.
Habilitační práce, JČU v Českých Budějovicích Zemědělská fakulta, České Budějovice,
2002, 100 s.
MINVIELLE, F.: Principes d´améloriation génétique des animaux domestiques. Institut
National de la Recherche Agronomique, Paris, 1990, s.211
MISAŘ, D., JISKROVÁ, I.: Chov a šlechtění koní, Mendelova zemědělská a lesnická
univerzita v Brně, Brno, 2001, 170 s.
PELLAROVÁ, A.: Hodnocení plemenných hřebců podle sportovní výkonnosti jejich
potomstev. (Dílčí zpráva výzkumného úkolu). Slatiňany, 1986, 54. – Výzkumný ústav
chovu koní
SIXTA, V.: Úvahy ke konci roku. Koně, roč. 4, č. 6, 2000, s. 1
SIXTA, V.: Současné směry chovu koní v České Republice. Sborník z odborného semináře
Chov koní v současných podmínkách, ZF JU, České Budějovice, 1996, s. 1-6
SVAZ CHOVATELŮ ČESKÉHO TEPLOKREVNÍKA: Šlechtitelský řád ČT ,
http://www.schct.cz/, Písek 2009 . (citováno 3.12.2009)
Připomínky:
1. Ve stati materiál a metodika postrádám bliţší charakteristiku pouţité statistické metody.
2. Stati Výsledky a diskuse chybí obecná statistická charakteristika souboru (popisná
statistika).
Jinak se mi práce líbí.
Výkonnostní zkoušky českého teplokrevníka jsou na jedné straně kontroverzní téma
mezi chovatelskou veřejností s ohledem na věk koní a metodiku výkonnostních zkoušek v
zahraničí a na druhé straně velmi aktuální téma ve vztahu se stoupajícím počtem koní v ČR.
Práce je velmi dobrá z formální a obsahové stránky. Dobré grafické vyhodnocení v kapitole
Výsledky a Diskuze. Navazující kapitola Závěr je velmi dobře formulovaná, zvláště body 1 3 a 5.
Práce má charakter sdělení ve vědeckém periodiku a je odpovídající po stránce
obsahové i formální. Grafická a tabulková část je přehledná a srozumitelná, výsledná zjištění
jsou podloţena hodnotami, závěry povaţuji za správné a vhodně formulované.
Nedostatkem práce je chybějící diskuse v příslušné kapitole, i kdyţ k tomuto tématu
není jednoduché vhodné autory najít. Rovněţ v seznamu literatury jsou některé nepřesnosti
(Maršálek 2002), nebo nejasnosti s uváděním strany či počtu stran publikací např. Dyková
(2003).
47
RŮST HŘÍBAT V TESTAČNÍCH ODCHOVNÁCH TEPLOKREVNÝCH HŘEBCŮ
The grow of foals in rearing stables of warm-blood stallions
Buňatová, Z., Maršálek, M., Civišová, H., Štěrba, J., Karlová, V.
University of South Bohemia, Faculty of Agriculture, České Budějovice, Czech Republic
Abstrakt
Cílem práce bylo vyhodnotit růst hřebců v testačních odchovnách a byly zpracovány
výsledky základních tělesných rozměrů a ţivé hmotnosti za období 2008 – 2011. Podkladový
materiál byl získán měřením hřebečků ustájených ve čtyřech testačních odchovnách v rámci
České republiky (Litomyšl – Suchá, Písek – Nové Dvory, Tlumačov – Buňov, Horní Město).
Celkem bylo provedeno 560 měření v časovém úseku 3 let. Měření probíhalo v přibliţných
intervalech 3 měsíců. Data byla zpracována pomocí programu Statistica 6.1. Byly posuzovány
4 základní míry (kohoutková výška hůlková, kohoutková výška pásková, obvod hrudníku,
obvod holeně) a ţivá hmotnost. U všech zjišťovaných rozměrů byl patrný intenzivnější růst u
niţších věkových kategorií. Růstové křivky pro jednotlivé rozměry odpovídaly logaritmickým
křivkám s přesností 85% aţ 96%. U teplokrevných hříbat ve věku šesti měsíců byla průměrná
ţivá hmotnost 245 kg, průměrné hodnoty hmotnosti hřebců zjišťované ve třiceti měsících
věku činily 545,7 kg.
Práce vznikla za podpory GAJU 022/2010/Z, MSM 6007665806
Klíčová slova: růst, hříbata, chov, měření
Abstract
The aim of this study was to evaluate the growth in rearing stables of warm-blooded
stallions and were processed results of the basic body dimensions and body weight during the
period 2008 - 2011. We were examined 14 body size and live weight. Background material
was obtained by measuring the colts housed in four rearing stables in the Czech Republic
(Litomyšl – Suchá, Písek – Nové Dvory, Tlumačov – Buňov, Horní Město). A total of 560
measurements were performed over a time period of 3 years. Measurements were carried out
in approximate intervals of 3 months. The data were processed using Statistica 6.1. They were
processed by 4 basic rate (Block height at withers, tape withers height, chest, shin
circumference) and live weight. Colts fastest growing in the first stage of life.
. Growth curves corresponded to the logarithmic growth curves with an accuracy of 85% to
96%. In warmblood foals at the age of six months, the average live weight was 245 kg and
average weight of male in thirty months were 545.7 kg.
This work was supported by GAJU 022/2010/Z, MSM 6007665806
Key words: growth, foals, breeding, measure
ÚVOD
Český teplokrevník dříve představoval vícestranného koně pro zemědělství s převahou
vyuţití v tahu. Koně byli jiţ většího tělesného rámce, robustní, avšak přitom úměrně
ušlechtilý, s výrazně zlepšenou kvalitou fundamentu, neţ tomu bylo v předválečné době. Jeho
48
chov s nástupem funkční přestavby struktury teplokrevného chovu postupně zanikal a byl
převeden na moderní typ teplokrevníka, a to hřebci A 1/1, hannoverskými a trakénskými.
(DUŠEK, 2001)
Původ českého teplokrevníka není dosud geneticky homogenní. Český teplokrevník je
poměrně mladé plemeno, na jehoţ krevní výstavbě se podílel hlavně oldenburský kůň. Ten
byl spolu s hřebci některých jiných plemen (např. anglonormanských, norfolků,
hannoverských, východofríských atd.) importován před první světovou válkou a částečně i po
ní s cílem zachovat teplokrevný chov pro potřebu armády i zemědělství a čelit tak rozmachu
chovu chladnokrevníka. (BUREŠOVÁ, 2009)
Chovatelský proces se skládá z hodnocení (exteriéru a výkonnosti) a následné selekce,
jak pozitivní, tak negativní. Nepříjemným časovým limitem je generační interval – u koní
největší ze všech domácích zvířat (průměrně 8 – 9 let u klisen, 6 let u hřebců). Hodnocení
zvířat jen dle exteriéru tento interval zkracuje, hodnocení výkonnosti jej naopak prodluţuje.
Oba tyto faktory je nutno skloubit tak, aby i v malé populaci (naše populace koní je ve
srovnání s jinými malá) mohlo být dosaţeno chovatelského pokroku (SIXTA, 1996).
Předmětem šlechtění není jedinec, nýbrţ celá populace (JAKUBEC, GOLDA, ŘÍHA,
1998).
PŘIBYL (1997) rozděluje činnosti související se šlechtěním zvířat do tří základních fází
– selekční program, praktické šlechtění, kontrola šlechtění.
Selekční program pak zahrnuje čtyři základní kroky, které jsou nepřetrţitě opakovány
v průběhu navazujících generací, a to:
1. Test zvířat – záměrné připařování pro potřeby testace, evidence narozených jedinců
a kontrola uţitkovosti vybraných uţitkových vlastností.
2. Odhad plemenné hodnoty (do plemenitby zařazeni pouze jedinci s vysokou
plemennou hodnotou).
3. Výběr (selekce) na základě zjištěných selekčních hodnot.
4. Záměrné připařování vybraných zvířat (nejlepší otcové na nejlepší matky).
Šlechtitelský program prosazuje a uvádí chovatelské postupy k dosaţení chovného cíle.
K tomu patří chovatelské metody, jako je hodnocení plemenného typu, stavby těla,
výkonnostní zkoušky, stanovení plemenné hodnoty a selekční postupy. Šlechtitelský program
je v souladu s mezinárodními standarty a závazky a je zárukou objektivního zjišťování a
hodnocení pro potřeby chovatelů.
O měření koně se hovoří jiţ ve starořecké literatuře v antickém období, kdy se hodnotila
výška koně a srovnávala se s jeho délkou. Rozvoj měření tělesné stavby koní byl později
zaznamenán v 19.století při typové homogenizaci plemen koní v nově vznikajících
chovatelských organizacích. Největšího rozmachu dosáhlo měření koní v našem století
v rozmezí obou světových válek. Vznikla hipologická biometrika, která sledovala vztahy
tělesných vztahů a hmotnosti k dosahované výkonnosti. (DUŠEK, 2001)
Ve srovnání s jinými druhy hospodářských zvířat má posuzování tělesné stavby u koní
výrazně zřetelnější význam. Tato skutečnost vychází z faktu, ţe kůň je chován především pro
svalovou práci, respektive pohyb. Existují velmi zjevné vztahy mezi znaky tělesné stavby a
jejich funkcí, respektive výkonností. (MARŠÁLEK, 2000)
Fyzické hranice dané nesprávnou stavbou těla nepříznivě ovlivňují i temperament koně,
zvláště je-li nucen vykonávat pohyby, které mu následkem tělesných vad působí obtíţe.
Úroveň výkonnosti koně se správnými proporcemi je samozřejmě vyšší neţ moţnosti zvířat
nesouladných (EDWARDS, 1992).
Konstituce jako faktor podmiňující výkonnost, vyjadřuje stupeň odolnosti koně vůči
nepříznivým vlivům tělesné námahy, spojené s poţadovanými výkony. Proto dobrá tělesná
stavba klade menší poţadavky na konstituci neţ stavba nepříznivá a naopak, čím je charakter
49
a temperament koně příznivější pro výkonnost, tím pečlivěji je třeba chránit konstituci před
přílišnou námahou (MICHAL, 1971).
Měřením zvířat získáváme důleţité podklady o vývinu jednotlivých částí těla a vývin
těchto částí můţeme srovnávat u různých zvířat, jednotlivá zvířata mezi s sebou, nebo se
standardem. Tělesné míry jsou i vodítkem pro posouzení typu zvířete, vzhledem k jeho
uţitkovému směru, umoţňují nám sledovat i vývin zvířete během jeho vytváření a
zušlechťování.(VĚŘÍŠ a kol., 1983)
Tělesné míry jsou součástí plemenných standardů jednotlivých plemen. U hříbat je
měření metodou kontroly růstu a vývinu v průběhu jejich vývoje a umoţňuje sledování
proměnlivosti tělesných částí v tomto období ontogeneze. Nejdříve dochází k růstu
výškovému, potom délkovému a v poslední fázi šířkovému a hloubkovému. (DUŠEK, 2001)
Období ontogeneze se dělí na období sání, odstavu, růstu, období pohlavního dospívání,
dospělé zralosti a stárnutí. Promítá se v něm vliv genotypu, typu nervové soustavy a pouţité
technologie, konstituce, věku a ţivotního prostředí (DUŠEK, 2001).
Hodnocení v testačních odchovnách se provádí u odstávčat po naskladnění hřebečků.
Posuzuje se vzrůst podle růstových standardů, tělesný rámec, exteriér a korektnost
fundamentu na tvrdém podkladu, hodnotí se dvěma známkami 1 – 5.
Intenzita růstu se v průběhu odchovu posuzuje zrakem a rovněţ měřením a váţením. U
hříbat se orientačně posuzují tři základní rozměry páskovou mírou a to kohoutková výška
pásková, obvod hrudi a obvod holeně. Dynamika růstu je zpočátku velká, a proto i frekvence
měření musí být v tomto období větší. Pro hlubší hodnocení růstu je nutné měřit hříbata do
odstavu měsíčně, potom v dvouměsíčních intervalech a od jednoho roku věku ve 3 aţ 6
měsíčních intervalech (DUŠEK, 2001).
Růstem se téţ zabývali WALKER et al. (2008). Dle jejich názoru průběţné sledování
růstu přispívá k optimalizaci odchovu mladých koní. Dá se tak předejít odchylkám od růstové
křivky a provést přiměřené opravy podmínek chovu. Individuální krmení je prostředkem ke
zdravému růstu hříbat a optimálnímu vývoji.
MARŠÁLEK a EIDELPESOVÁ (2007) říkají, ţe v průběhu odchovu nelze u hřebců
spolehlivě odhadnout kvalitu mechaniky pohybu a výsledek hodnocení zevnějšku při
ukončení období odchovu.
MOREL et al. (2007) se zabývali porovnáním růstu hříbat odchovaných na pastvině a ve
stáji. Hříbata chovaná na volné pastvině mají stejné růstové křivky, jako koně chovaní
v uzavřených stájích.
Při zpracování růstových standardů hříbat je třeba zpracovat soubor stejných jedinců,
jejichţ růst se sleduje od narození aţ do doby výcviku. To je zvlášť důleţité při poměrně malé
četnosti sledovaných jedinců. V jednotlivých časových věkových úsecích se rozptyl
sledovaného rozměru rozšiřuje (DUŠEK, 2001).
V "sektoru chovu koní" Česká republika vůči vyspělým zemím není ve všech směrech
konkurenceschopná. Vyplývá to z celé řady odborných srovnání, v poslední době však
zejména z nárůstu importu koní všech kategorií, tedy nejen sportovních. Jde o důsledek
jednak zejména čtyřicetileté izolace od vyspělých zemí světa, tak v neposlední řadě i dosud
nepřijetím transparentní strategie. Ta by sektor koní představila trhu a tím i stabilizovala
subjekty, které v něm sehrávají svou roli, ať jiţ podnikatelské, nebo i další (DRAŢAN, 2009).
Cílem strategie by mělo být vytváření podnikatelského prostředí, které by ze sektoru
chovu koní vytvořilo konkurenceschopnou oblast. Svým dopadem se totiţ týká zejména
rozvoje venkova, diverzifikace zemědělství a vytvářením nových pracovních míst
(agroturistika, volný čas). V České republice je v sektoru chovu koní dlouhodobá zkušenost a
tradice. Je tak moţno vyuţít významnou a tradiční "iniciativu zespodu", zejména v
neziskovém sektoru. Členství České republiky v Evropské unie je příleţitost, kterou sektor
koní chce vyuţít (DRAŢAN, 2009).
50
Podkladový materiál byl získán měřením hřebečků ustájených ve čtyřech testačních
odchovnách v rámci České republiky (Litomyšl – Suchá, Písek – Nové Dvory, Tlumačov –
Buňov, Horní Město). Byly zjišťovány údaje o věku a tělesných rozměrech (kohoutková
výška pásková, obvod hrudníku, obvod holeně, kohoutková výška hůlková, výška hřbetu,
výška kříţe, výška kořene ocasu, výška kosti hrudní, délka trupu, délka pánve, šířka trupu
v kloubech ramenních, šířka prsou za lopatkami, šířka pánve v hrbolech kyčelních, šířka
pánevní spodiny, ţivá hmotnost). Celkem bylo provedeno 560 měření v časovém úseku 3 let.
Měření probíhalo v přibliţných intervalech 3 měsíců. Data byla zpracována pomocí programu
Statistica 6.1, byly zjištěny základní statistické charakteristiky a u čtyřech nejvýznamnějších
tělesných rozměrů (KVH, KVP, OH, Ohol) a ţivé hmotnosti a zjištěné výsledky byly pro
lepší srozumitelnost vyjádřeny graficky.
VÝSLEDKY A DISKUSE
Kohoutková výška
Při posuzování růstu hřebců byla zjišťována kohoutková výška hůlková (tabulka 1,
graf 1) i kohoutková výška měřená páskovou mírou (tabulka 2, graf 3). U kohoutkové výšky
je patný intenzivnější růst u niţších věkových kategorií. Ve věku 6 aţ 12 měsíců činil
přírůstek kohoutkové výšky hůlkové i páskové v průměru více neţ 8 cm, zatím co přírůstek ve
věku 24 aţ 30 měsíců činil pouze 3 cm, resp. 3,5 cm. V grafu 1 a 3 je patrný průběh přírůstku
kohoutkové výšky hůlkové a páskové, který lze vyjádřit rovnicí y = 9,119Ln(x) + 132,73 a y=
9,829Ln(x) + 139,67 . Hodnoty uvedené v obou rovnicích naznačují intenzivnější růst KVP
ve vyšším věku v porovnání s KVH. Spolehlivost odhadu obou tělesných rozměrů je
vyjádřena koeficientem determinace s hodnotami R2 = 0,9612 a R2 = 0,9466, který je velmi
vysoký a naznačuje větší spolehlivost u KVH ve srovnání s KVP. Variační koeficienty u obou
tělesných rozměrů odpovídají obvyklým hodnotám zjišťovaným u těchto tělesných
charakteristik (Dušek, 2001) a sniţující se hodnoty variačního koeficientu u jednotlivých
věkových kategorií ukazují na zvyšující se vyrovnanost posuzovaného souboru s nárůstem
věku hřebců. Přesto jsou zajímavé minimální a maximální hodnoty ve věku třiceti měsíců,
kdy nejmenší zjištěná kohoutková hůlková výška činila 155 cm a u tohoto hřebce zřejmě není
předpoklad, ţe by ve věku tří let dosáhl minimální poţadované kohoutkové výšky 162 cm.
Naproti tomu byl do odchovny zařazen i hřebec, který uţ ve dvou letech věku dosáhl
kohoutkovou výšku hůlkovou 172 cm a tedy o 2 cm překračuje doporučenou hodnotu pro
rámec českého teplokrevníka (Orin, o: Orido m: Gracie/P XVI-64) (dle poţadavků Řádu
plemenné knihy ČT))
Tabulka 1
KVH
Kohoutková výška hůlková u teplokrevných hřebců v průběhu odchovu
x
věk
n
sx
V%
min
max
6
36
140,3
5,09
3,63
132,0
150,5
12
48
148,7
5,49
3,70
140,0
159,0
18
56
155,4
4,53
2,92
146,0
168,0
24
63
159,9
4,48
2,80
151,0
172,0
30
56
162,9
3,80
2,33
155,0
172,0
51
Graf 1
Kohoutková výška hůlková u teplokrevných hřebců v průběhu odchovu
170
165
160
155
KVH
150
Logaritmický (KVH)
145
140
y = 9,119Ln(x) + 132,73
135
2
R = 0,9612
39
36
33
30
27
24
21
18
15
12
9
6
130
Graf 2
Porovnání s růstovou křivkou KVH dle Duška (2001)
180
170
160
KVH (cm)
150
-2
-1
140
0
1
130
2
měřené
120
110
100
90
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
20
22
24
26
28
30
32
34
36
38
40
42
44
věk (měsíce)
Tabulka 2
KVP
Kohoutková výška pásková u teplokrevných hřebců v průběhu odchovu
x
věk
n
sx
V%
min
max
6
36
147,8
4,82
3,26
141,0
158,0
12
48
156,6
5,61
3,58
147,0
168,0
18
56
164,0
5,12
3,12
152,0
179,0
24
63
168,5
4,68
2,78
159,0
181,0
30
56
172,0
4,13
2,40
164,0
183,0
52
Graf 3
Kohoutková výška pásková u teplokrevných hřebců v průběhu
odchovu
200
180
160
KVP
140
Logaritmický (KVP)
120
y = 9,829Ln(x) + 139,67
R2 = 0,9466
100
39
36
33
30
27
24
21
18
15
12
9
6
80
Obvod hrudníku
Další zjišťovanou mírou byl obvod hrudníku (tabulka 3, graf 4). Nejintenzivnější růst
byl zaznamenán opět u niţších věkových kategorií. Ve věku 6 aţ 12 měsíců činil přírůstek
více neţ 14 cm, zatímco ve věku 24 aţ 30 měsíců se obvod hrudníku v průměru zvýšil o 5 cm.
V grafu 4 je patrný průběh přírůstku obvodu hrudníku, který lze vyjádřit rovnicí y =
17,234Ln(x) + 130,56. Spolehlivost odhadu tohoto tělesného rozměru je vyjádřena
koeficientem determinace R2 = 0,9388. Sniţující se hodnoty variačního koeficientu ve 24 a 30
měsících věku naznačují postupné vyrovnávání obvodu hrudníků u jednotlivých hřebců a
sniţování rozdílů mezi nimi.
Tabulka 3
OH
věk
6
12
18
24
30
Obvod hrudníku u teplokrevných hřebců v průběhu odchovu
x
n
sx
V%
min
max
36
145,5
5,97
4,11
133,0
157,0
48
159,7
7,52
4,71
145,0
180,0
56
173,1
7,11
4,11
149,0
187,0
63
181,8
6,59
3,63
168,0
195,0
56
186,9
5,44
2,91
171,0
197,0
53
Graf 4
Obvod hrudníku u teplokrevných hřebců
v průběhu odchovu
y = 17,234Ln(x) + 130,56
R2 = 0,9388
200
190
180
OH
170
Logaritmický
(OH)
160
150
140
39
36
33
30
27
24
21
18
15
12
9
6
130
Obvod holeně
Třetí měřenou mírou byl obvod holeně (tabulka 4, graf 5), který vyjadřuje sílu kostry
koně. Nejvýraznější růst holeně je patrný ve věku 6 – 12 měsíců (1,7 cm). Naopak nejmenší
přírůstek je mezi 24 – 30 měsíci (0,3 cm). Řád plemenné knihy ČT uvádí doporučené míry
obvodu holeně 21 – 22,5 cm. Maximální hodnoty uvedené v tabulce 4 ukazují, ţe jiţ ve věku
dvou let někteří hřebci v maximálních hodnotách výrazně přesahují standard plemene (max:
23,6 cm). Na druhé straně se objevují i ve třiceti měsících věku jedinci dosahující obvod
holeně pouze 19,5 cm. U takových jedinců zase není předpoklad dosaţení poţadovaného
obvodu holeně ve věku 3 let. Ukazatel obvodu holeně je ale zapotřebí chápat nejen jako
jednoznačné omezující kritérium, ale při výběru hřebců do plemenitby by měla být zároveň
zohledňována pravidelnost postavení končetin a především čistota linií holeně případně
souvisejících kloubů. Maršálek (2008) upozorňuje, ţe je pro chov více nebezpečné vyuţití
hřebce se silnou holení, ale s výskytem vad na končetinách, neţ hřebce se slabší holení, ale
pevnou a kompaktní holení bez známek konstitučního zeslabení. Z grafu 5 je patrný průběh
přírůstku obvodu holeně, který lze vyjádřit rovnicí y = 1,5364Ln(x) + 16,684. Spolehlivost
odhadu tohoto tělesného rozměru je vyjádřena koeficientem determinace R2 = 0,8921. Niţší
hodnoty obvodu holeně uvedené v grafu 5 v nejvyšších věkových kategoriích je třeba
povaţovat za orientační s ohledem na nízký počet případů.
Tabulka 4
Ohol
věk
6
12
18
24
30
Obvod holeně u teplokrevných hřebců v průběhu odchovu
x
n
sx
V%
min
max
36
17,8
0,73
4,08
16,5
19,5
48
19,5
0,95
4,89
17,0
21,5
56
20,5
0,78
3,82
18,1
22,0
63
21,4
0,83
3,91
19,3
23,6
56
21,7
0,90
4,17
19,5
23,5
54
Graf 5
Obvod holeně u teplokrevných hřebců v průběhu odchovu
y = 1,5364Ln(x) + 16,684
R2 = 0,8921
24
23
22
21
20
19
18
Ohol
Logaritmický (Ohol)
39
36
33
30
27
24
21
18
15
12
9
6
17
16
15
Ţivá hmotnost
Ţivá hmotnost hříbat je ukazatelem, který se v současné době běţně nezjišťuje.
Důvodem absence informací o růstu hříbat z hlediska ţivé hmotnosti můţe být kromě
organizačních obtíţí s váţením hříbat i skutečnost, ţe pravidelné váţení můţe mít za následek
překrmování hříbat ve snaze chovatele dosáhnout co největšího růstu. Takové neúměrné
zvyšování ţivé hmotnosti má ale obvykle za následek zdravotní komplikace především
v oblasti pohybového aparátu hříbat. Proto v posledních letech nejsou o hmotnostních
přírůstcích hříbat ţádné údaje v České republice k dispozici. Z grafu 6 je patrný průběh
přírůstku ţivé hmotnosti, který lze matematicky vyjádřit rovnicí y = 111,54Ln(x) + 158,54.
Z tabulky 5 je zřejmé, ţe počty zváţených hříbat v jednotlivých věkových kategoriích jsou
jiné neţ u hříbat měřených. To je způsobeno ovladatelností hříbat v jednotlivých odchovnách
a případně charakterem hříběte, neboť ne kaţdého hřebce se podařilo zváţit i přes to, ţe váha
je upravena tak, aby pro váţení hříbat byla bezpečná a nepůsobila hříbatům stresující záţitky.
Uţ v šesti měsících věku je průměrná ţivá hmotnost teplokrevných hříbat 245 kg a v této
věkové kategorii se objevuje i jedinec s ţivou hmotností 270 kg. To ukazuje na velmi
intenzivní růst hříbat a v průběhu váţení jsme při diskusi s chovateli a odhadování ţivé
hmotnosti hříbat před zváţením zjišťovali, ţe i velmi zkušení chovatelé se v odhadu
hmotnosti liší přibliţně o sto kg směrem dolů. Toto zjištění zdůrazňuje nutnost pravidelného
váţení hříbat nejen z důvodu úpravy krmné dávky, ale především z důvodu správného
dávkování farmak v případě veterinárního ošetření nebo odčervování. Průměrné hodnoty
hmotnosti hřebců zjišťované ve třiceti měsících věku (545,7 kg) ukazují, ţe hřebci
odchovávaní v současné době v odchovnách jsou mohutní a jejich rámec směřuje k typu
sportovního koně většího tělesného rámce, vyuţívaného v Evropě k překonávaní těţkých
parkurových překáţek. Přesto minimální a maximální hodnoty (462, resp.634 kg) ukazují na
velké rozdíly ţivé hmotnosti u jednotlivých hřebců. To je potvrzeno i hodnotami variačního
koeficientu, které jsou ve srovnání s tělesnými rozměry dvakrát aţ třikrát větší. Spolehlivost
odhadu ţivé hmotnosti pro logaritmickou křivku je na niţší úrovni s koeficientem
55
determinace R2 = 0,8552, coţ je patrné i z jednotlivých hodnot uvedených v grafu, které
kolem logaritmické křivky zřetelně kolísají.
Tabulka 5
ŢH
věk
6
12
18
24
30
Ţivá hmotnost u teplokrevných hřebců v průběhu odchovu
x
n
sx
V%
min
8
245
19,3
7,88
214
10
303,7
39,1
12,88
249
36
431,9
45,8
10,61
322
24
474,4
60,12
12,67
339
29
545,7
40,84
7,48
462
max
270
397
514
575
634
Graf 6
Živá hmotnost u teplokrevných hřebců v průběhu odchovu
y = 111,54Ln(x) + 158,54
R2 = 0,8552
650
600
550
500
450
400
ŽH
Logaritmický (ŽH)
350
300
39
36
33
30
27
24
21
18
15
12
9
6
250
200
ZÁVĚR
Testační odchovny teplokrevných hřebců by měly zajišťovat odchov hřebců
v optimálních podmínkách a při skupinovém a pastevním chovu a zajistit chovatelům
informace o správnosti výsledků jejich chovatelské práce. Dalo by se předpokládat, ţe
zařízení, které nese název testační odchovna by mělo směřovat svojí činnost k odchovu
budoucích plemenných hřebců. Realita je ale taková, ţe uplatnění hřebce, který absolvoval
odchov v testační odchovně v plemenitbě je záleţitost spíše výjimečná. Ani často deklarované
zdůvodňování testačních odchoven prověřením potomků po určitém hřebci není příliš
oprávněné z důvodu velmi omezeného počtu hříbat po jednom hřebci.
Cílem práce bylo vyhodnotit růst hřebců v testačních odchovnách a byly zpracovány
výsledky 4 základních tělesných rozměrů a ţivé hmotnosti za období 2008 – 2011. Celkem
bylo zjišťováno 14 tělesných rozměrů a ţivá hmotnost. Data byla zpracována pomocí
programu Statistica 6.1, byly zjištěny základní statistické charakteristiky a u čtyřech
56
nejvýznamnějších tělesných rozměrů (KVH, KVP, OH, Ohol) a ţivé hmotnosti a zjištěné
výsledky byly pro lepší srozumitelnost vyjádřeny graficky.
U kohoutkové výšky je patný intenzivnější růst u niţších věkových kategorií. Ve věku
6 aţ 12 měsíců činil přírůstek kohoutkové výšky hůlkové i páskové v průměru více neţ 8 cm,
zatím co přírůstek ve věku 24 aţ 30 měsíců činil pouze 3 cm, resp. 3,5 cm.
Při vyhodnocení obvodu hrudníku byl výraznější růst opět zaznamenán u niţších
věkových kategorií. Ve věku 6 aţ 12 měsíců činil přírůstek více neţ 14 cm, zatímco přírůstek
ve věku 24 aţ 30 měsíců se obvod hrudníku v průměru zvýšil o 5 cm.
Nejvýraznější růst holeně je patrný ve věku 6 – 12 měsíců (1,7 cm). Naopak nejmenší
přírůstek je mezi 24 – 30 měsíci (0,3 cm).
U teplokrevných hříbat ve věku šesti měsíců je průměrná ţivá hmotnost 245 kg,
průměrné hodnoty hmotnosti hřebců zjišťované ve třiceti měsících věku činily 545,7 kg.
Problémem testačních odchoven je nedostatečné mnoţství potomků po jednotlivých
hřebcích, z takto omezeného souboru hříbat je velmi obtíţné učinit chovatelské závěry o vlivu
jednotlivých hřebců. Domníváme se, ţe Svaz chovatelů ČT by měl ujasnit, zda účelem
testační odchovny je produkovat budoucí plemeníky nebo jen vyhodnocovat plemeníky
současné. Pravidelným vyhodnocováním výsledků z testačních odchoven včetně rozboru
růstu a mechaniky pohybu mohou chovatelé získat cenné informace, které je moţné následně
uplatnit pro zlepšení chovu.
SEZNAM LITERATURY
Draţan, J.(2009). Strategická vize rozvoje chovu a uţití koní v České republice do roku 2013
[online], Available from http://www.aschk.cz/strat.php (accesed 13.1.2009)
Dušek, J. a kol.(2001): Chov koní, Nakladatelství Brázda, Praha,2001, 550 s. ISBN: 80-2090282-1
Burešová, J.(2009). Český teplokrevník [online], Available from http://equishop.cz/clanky/clanek.php (accesed 20.11.2009)
Sixta, V. (1996): Současné směry v chovu koní v České republice. Chov koní v současných
podmínkách, ZF JU, České Budějovice, s. 1 - 6
Jakubec, V. et al.(1998): Šlechtění masných plemen skotu, Rapotín, 184 s.
Přibyl, J. (1997): Šlechtění skotu a jeho vliv na jednotlivé chovy, Institut výchovy a
vzdělávání Mze ČR, Praha, 36 s.
Edwards, H. E.(1992): Veľká kniha o koňoch, Gemini, Bratislava, 1992, 251 s., ISBN: 8085265-34-4
Michal, V.(1971): Chov koní, SZN Praha, Praha, s. 96
Věříš, et al.(1983): Chov koní, Vysoká škola zemědělská v Praze, Praha, 77 s.
Maršálek, M., Eidelpesová, L.(2007): The quality of the young warm – blooded stallions
during the rearing period, JU ZF, České Budějovice
Walker, S. et al.(2008): Monitoring of growth and limb conformation of young stallions in
Schleswig Holstein, Eugen Ulmer GMBH Co, Stuttgard, Germany, ISSN: 0044-5401
Morel, P. et al.(2007): Growth curves from birth to weaning for thoroughbred foals raised on
pasture, New Zealand veterinary journal, Wellington, ISSN: 0048-0169
57
Připomínky:
1. Některé z citací ve stati Literární přehled nemají přímou souvislost s řešeným tématem.
2. Z Metodikou uváděných 14 měřených tělesných proporcí jsou uvedeny ve výsledcích
pouze 4. Co vedlo autorku k neuvedení ostatních?
3. Kohoutková výška pásková je archaická morfologická charakteristika. Významnější z
pohledu růstu a vývinu by byla na př. hloubka hrudníku.
4. Z diskuse nevyplývá do jaké míry korespondují zjištění autorky se závěry jiných autorů.
Práce je velmi aktuální z důvodu získávání nových informací o růstu a vývoji hříbat v
testačních odchovnách a z toho odvozené růstové křivky hříbat. Z formálního hlediska
kapitola Úvod s citacemi nahrazuje kapitolu Literární přehled a nesplňuje tak úplnou strukturu
vědecké práce. Dávat větší důraz na správnou formulaci vět, které sebou nesou řadu
gramatických chyb. Po obsahové stránce je práce v pořádku. Dále bych chtěla pochválit
autory za grafické vyhodnocení v kapitole Výsledky. V kapitole Seznam literatury je
nedostatečný počet citací autorů a dávat větší pozor na gramatiku: např. tečka, dvojtečka za
závorkou, tučné nebo normální písmo.
Práce svým charakterem zpracování i formulací jednotlivých zjištění odpovídá
vědeckému sdělení. Téma je aktuální a jeho řešení povaţuji za potřebné. Výsledky jsou
dokumentovány číselnými hodnotami a přehledně graficky vyjádřeny a komentář k nim je
výstiţný.
Je třeba ale věnovat více pozornosti konečné kontrole práce, která by umoţnila
odstranit některé nedostatky ve formulacích nebo pravopisu (druhá věta úvodu, předposlední
odstavec na téţe straně (vztahy vztahů) nebo úplnost citací – v seznamu literatury chybí
Maršálek (2009). V grafech nebylo nutné uvádět hodnoty nad 30 měsíců věku, neboť
konstatované nízké počty případů navozují dojem nepřesvědčivosti výsledků.
58
PRŮBĚH POHLAVNÍHO CYKLU U KLISEN
Sexual cycle in mares
Karlová, V.
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta
Abstrakt
Vyuţití koní je v dnešní době převáţně v oblasti sportu a volnočasových aktivit. To se
odráţí i ve stylu vedení chovu koní v České republice, který je hlavně na úrovni malochovů. I
přes zvyšující se stavy koní v posledních letech počty narozených hříbat mírně klesají.
Úspěšnost zabřezávání se pohybuje okolo 50 %. Materiál shrnuje informace z oblasti
reprodukce klisen podstatné pro úspěšné vedení chovu. Největšími problémy v oblasti
reprodukce koní jsou sezónnost pohlavního cyklu, omezená doba pro zapouštění, variabilita
říje jednotlivých klisen a nepřesnosti při jejím sledování. Pro úspěšné zapouštění klisen je
důleţité sledovat pravidelně říje a co nejpřesněji odhadnout dobu ovulace. Nejspolehlivějšími
metodami pro určení doby ovulace jsou sonografické a palpační vyšetření.
Klíčová slova: chov koní, pohlavní cyklus klisen, říje, ovulace
Abstract
Nowadays the use of horses is primarily in sports and leisure time activities. This is
also reflected in the style of horse breeding in the Czech Republic, which is held mainly at
backyards. Despite the increasing number of horses in recent years, the population of born
foals slightly declines. Insemination success is around 50 %. This document summarizes
information for successful mare reproduction and breeding. The biggest problems in equine
reproduction are seasonal reproductive cycle, limited period for breeding, variability of mares
estrus and deficiencies in its monitoring. For successful mare breeding it is important to
regularly monitor the estrus and estimate the ovulation as accurately as possible. The most
reliable methods for determining the time of ovulation are ultrasound examination and
palpation.
Key words: horses breeding, mares reproductive cycle, estrus, ovulation
1. Úvod
Česká republika patří mezi země s tradičním chovem koní. Počet koní se od roku 1996
v naší republice stále zvyšuje. V současné době je v ústřední evidenci registrováno 73 528 ks
koní (k 30. 11. 2010). Nejrozšířenějším plemenem je český teplokrevník. Dalšími početnými
plemeny koní chovanými v ČR jsou anglický plnokrevník, chladnokrevná plemena –
českomoravský belgický kůň, norik, slezský norik, dále slovenský teplokrevník, klusák,
starokladrubský kůň, hafling a další (Machek a Gaudníková, 2010).
V současné době prochází chov koní u nás sloţitějším vývojem, a to hlavně z hledisek
ekonomických. Výrazné změny nastaly novou organizační strukturou, včetně formy řízení
tohoto odvětví. V dobách socialismu byli koně převáţně soustředěni ve velkochovech, které
řídili zkušení profesionálové, naopak dnes je chov v rozhodující míře na úrovni malochovů.
Majitelé a uţivatelé koní mají zájem o koně a jejich chov, ale ne vţdy mají dostatečné znalosti
a zkušenosti, které jsou k úspěšnému chovu zapotřebí (Maršálek, 2008).
Podle údajů z ústřední evidence koní je celkový počet vyvezených koní v posledních 7
letech niţší neţ celkový počet koní dovezených. Vzhledem ke stále vzrůstající oblibě koní
59
jako společníka pro volný čas se jejich stavy neustále zvyšují a tento trend se očekává v roce
2011 a i v letech následujících. Z grafů č.1 aţ 4 vyplývá, ţe i kdyţ se stavy zvyšují, naopak
počet narozených hříbat v posledních letech mírně klesá. V případě českého teplokrevníka
sice stoupá číslo zapsaných klisen v plemenné knize, ale paradoxně mírně klesá počet
zapouštěných a tedy i počet narozených hříbat. Úspěšnost zabřezávání klisen se pohybuje
okolo 50%. Oproti domácímu chovu naopak narůstá počet koní dovezených ze zahraničí
(Machek a Gaudníková, 2010).
Cílem práce je zpracovat aktuální přehled poznatků z oblasti reprodukce klisen a
zdůraznit informace podstatné pro dosaţení lepších výsledků v reprodukci u klisen.
Graf č.1. Počet narozených hříbat a dovezených koní v ČR v letech 2003 aţ 2009 (Machek a
Gaudníková, 2010).
Graf č.2. Počet zapuštěných klisen v ČR v letech 1999 aţ 2009 (Machek a Gaudníková,
2010).
60
Graf č.3. Počet klisen zapsaných v plemenné knize, zapuštěných klisen a narozených hříbat
anglického plnokrevníka v ČR v letech 1999 aţ 2009 (Machek a Gaudníková,
2010).
Graf č.4. Počet klisen zapsaných v plemenné knize, zapuštěných klisen a narozených hříbat
českého teplokrevníka v ČR v letech 1999 aţ 2009 (Machek a Gaudníková, 2010).
61
2. Pohlavní cyklus
Pohlavním cyklem se rozumí soubor pravidelně se opakujících stavebních a funkčních
změn na pohlavních orgánech, i změny v chování klisny. Můţeme jej také popsat jako
interval od jedné ovulace ke druhé (Hughes a kol., 1984). Období výskytu pravidelně se
opakujícího pohlavního cyklu nazýváme reprodukční období. Říje na počátku a na konci
reprodukčního období bývají většinou delší a často neplnohodnotné nezakončené ovulací
(Dušek a kol., 2007).
2.1 Sezónnost klisen
U zvířat se vyvinulo mnoho mechanismů pro sezónnost rozmnoţování, které zajišťují,
ţe doba narození mláďat je ve vhodném ročním období. U koní jsou tyto biorytmy ovlivněny
v první řadě fotoperiodickými změnami (Ginther, 1974; Roberts, 1980).
Klisna se řadí mezi sezónně polyestrická zvířata, coţ znamená, ţe pohlavní cyklus je
ovlivněn ročním obdobím. Fáze bez ovulace, neboli anestrus, probíhá v období krátkých dnů
od pozdního podzimu a během zimy. Ovulovat začínají klisny koncem zimy, kdy se začne
prodluţovat světelná fáze dne (Crowell-Dawis, 2007). S délkou březosti 11 měsíců se
maximalizuje pravděpodobnost, ţe se hříbata narodí a stráví první měsíce ţivota v době, kdy
je teplé počasí a dostatek potravy. Přesná doba, kdy klisna zahájí nový cyklus, závisí na
zeměpisné šířce, ve které ţije (Keiper a Houpt, 1984). V České republice je připouštěcí
období stanoveno na dobu od 15.2. do 15.8.
Celý estrální cyklus trvá většinou okolo 3 týdnů s 5 aţ 7 dny říje a přibliţně dvěma
týdny diestru. K ovulaci dochází přibliţně 1 aţ 2 dny před koncem říje (Crowell-Dawis,
2007). Podle Kullera a kol. (1982) většina ovulací nastává ve večerních hodinách. Trvání
folikulární (rozpětí 5-14 dní) i luteální fáze (rozpětí 16-25 dní) je značně proměnlivé.
Hlavním zdrojem variability délky pohlavního cyklu je variabilita v délce jeho folikulární
fáze, tj. v délce intervalu mezi luteolýzou (rozpuštění ţlutého tělíska) a nástupem ovulace
(Chen a kol., 1993).
Zahájení říjového cyklu u klisen se primárně objevuje jako odpověď na zvětšující se
délku dne, kdy zvyšující se podíl světla nad tmou stimuluje centrální nervový systém klisen.
Fotoreceptory umístěné v oku rozpoznají prodluţující se den, ty neurologicky souvisí
s epifýzou, která reaguje změnou v sekreci melatoninu, kterou následují odpovídající změny
v hypotalamu a ty vedou ke zvýšení syntézy a sekreci GnRH. GnRH je transportován
portálním systémem k přednímu laloku hypofýzy a primárně stimuluje LH, ale také FSH
syntézu a jejich sekreci do periferní oběhové soustavy. Po dosaţení vaječníků stimulují
gonadotropiny zahájení růstu folikulu vyvoláním malé a velké předovulační vlny (Samper,
2007). Podle Klimenta a kol. (1989) zatemněním stáje na 20,5 hodiny a pak prodlouţením
světelného dne (i umělým osvětlením i zatemněním stáje), lze vyvolat říji u jalových klisen aţ
o jeden měsíc dříve. Podle Palmera a kol. (1982) je optimální délka světelného dne pro
stimulaci ovulace u klisny 14,5 – 16 hod a nejvhodnější období je začátek prosince. Vystavení
20 hod světla denně nemá za následek maximální stimulaci cyklických změn na vaječnících.
Při ošetření světlem na začátku prosince se první ovulace dostavila na začátku března. Pokud
bylo ošetření provedeno dříve, tj. na začátku listopadu, ovulace se projevila opět aţ v březnu.
Naopak pozdější ošetření – na začátku ledna, vyvolalo ovulaci o měsíc později, tj. začátkem
dubna. Podle Ginthera (1992) je nezbytnou podmínkou k obnovení citlivosti k dlouhému
světelnému dni předchozí působení dostatečně dlouhého období krátkého světelného dne.
2.2. Průběh říje a její hormonální řízení
Projevy chování je cyklus rozdělen na dvě části – estrus a diestrus, které korespondují
s folikulární a luteální fází. Trvání říje je silně variabilní u různých klisen, většinou od 5 do 9
dnů, během kterých klisna vykazuje signály receptivity směrem k hřebci (Samper, 2007).
62
Hypotalamus klisny reaguje na vnější vlivy prostředí – světlo, teplotu a kvalitu výţivy a
produkuje GnRH, které přímo ovlivňují činnost hypofýzy k produkci gonadotropních
hormonů zejména FSH a LH. Ty potom prostřednictvím krevního řečiště ovlivňují vaječníky
(Dušek a kol., 2007).
Během folikulární fáze uvolňuje vyvíjející se folikul (pod vlivem FSH) estradiol, který
navozuje říjové chování. Ţluté tělísko uvolňuje progesteron, který naopak u klisny toto
chování zastavuje a navozuje diestrus (Asa, 1986).
Při určité hladině estrogenů začíná hypofýza na příkaz hypotalamu uvolňovat gonadotropin
LH, který podporuje dozrání folikulu na vaječníku a jeho ovulaci. Na místě po ovulovaném
folikulu vzniká ţluté tělísko (Dušek a kol., 2007).
Vývoj folikulu a ovulace mohou být podle Alexandera a Irvine (1996) vyvolány
opakujícím se uvolňováním GnRH. Úspěšně byly pouţity dva způsoby dávkování – průběţný
a pulzativní. To naznačuje, ţe ačkoliv musí být GnRH přítomno pro zahájení ovulace, způsob
dávkování je relativně nedůleţitý. Jedním z důvodů můţe být, ţe zvyšující se citlivost
hypofýzy na GnRH hraje důleţitou roli v produkci LH vaječníky. Citlivost je podpořena
samotným GnRH, estradiolem a oxytocinem. Tak zvýšená koncentrace GnRH můţe
nastartovat sled událostí zahrnující folikulogenezi a vylučování estradiolu, pohlavní nabuzení
a uvolnění oxytocinu, coţ u většiny klisen vede k ovulaci.
2.3. Ovulace
Přibliţně 12 hodin před ovulací se 90 % dominantních folikulů stane měkčími nebo
méně nateklými, 89 % změní tvar ze sférického na nesférický a většina klisen je náchylnější
ke vzrušení během palpace vaječníku s předovulačním folikulem. Zjemnění předovulačního
folikulu a citlivost vaječníku na manipulaci pravděpodobně reflektují enzymatickou
degradaci, která je spojená s ovulačními procesy (Samper, 2007).
Ovulace je charakterizována jako porušení nebo ruptura ve stěně folikulu, která vede
ke zmenšení antra a nahromadění folikulární tekutiny v okolí vaječníku. Přibliţně u 50%
ovulací trvá vylití ovulační tekutiny od 5 do 90 sekund. Ve zbylých případech je tento proces
pomalejší a trvá přibliţně 5 aţ 7 minut (Samper 2009).
Podle Morela a kol. (2010) můţe hrát průměr předovulačního folikulu důleţitou roli
v reprodukci a to hlavně díky vlivu na jeho ţivotaschopnost a následnou funkčnost ţlutého
tělíska. Ivkov (1999) stanovil pro růst folikulu lineární model: y = 25,26 + 2,38x (mm) se
standardní odchylkou Sy = 0,45 mm, který popisuje růst folikulu v mm během jednotlivých
dní říje. Pomocí tohoto modelu je podle autora moţné předpovědět ovulaci s 95 %
spolehlivostí. Poporodní sonografické vyšetření klisen odhalilo ovulaci mezi 9. a 12. dnem po
porodu u 54,3% klisen. Tato perioda je tedy doporučena k zapouštění. Do 9. dne mělo ovulaci
8,6 % klisen. Po 14. dni po porodu ovulovalo 25,7 % z vyšetřených klisen. Carnevale a kol.
(1988) sledovali průměrnou velikost folikulu, která klesla mezi 30 minutami před ovulací a
samotnou ovulací o 13 %. Mezi 15 a 77 minutami (průměrně 41 min.) před ovulací došlo
k prolomení nebo vytvoření výčnělku na stěně folikulu směrem k ovulační jamce. Tento jev
byl pozorován u všech folikulů a byl odpovídajícím znakem nastupující ovulace. Prudké
zmenšení velikosti folikulu během ovulace nastalo během 5 aţ 90 sekund (průměrně 42
sekund).
Dominantním folikulem je největší rostoucí folikul přítomný na vaječnících. Současně
s dominantním folikulem roste na vaječnících několik menších folikulů. Dominantní folikul
blokuje dokončení vývoje ostatních rostoucích folikulů, které přibliţně po 2-3 dnech růstu
podléhají atrézii. V případě odstranění dominantního folikulu, např. kauterizací, okamţitě
přebírá jeho roli druhý největší folikul přítomný na vaječnících (Ginther, 1993). Růstové
vlny dominantních folikulů jsou spuštěny FSH hormonem. K nárůstu jeho hladiny v krevní
63
plazmě klisny dochází vţdy přibliţně 5 dnů před růstovou vlnou dominantního folikulu
(Ginther a kol., 1996).
3. Puberta
Období puberty je definováno jako období od první ovulace v reprodukčním ţivotě
klisny, která se objevuje jako výsledek dozrání hypotalamo-hypofyzárně-ovariální osy.
Obecně klisny dosahují puberty mezi 12 a 24 měsícem stáří. U jarních klisen narozených
mezi lednem a květnem, které mají kvalitní výţivu a dobrý zdravotní stav v prepubertálním
období, se můţe nástup puberty očekávat během následujícího jara, tedy během druhého roku
jejich ţivota. U klisen narozených během letních měsíců se puberta většinou objeví později,
během druhého roku stáří. Bez ohledu na roční období, ve kterém se klisna narodila, můţe
stres způsobený nedostatečnou výţivou a špatným zdravotním stavem během prepubertálního
období změnit endokrinní prostředí a tím potlačit dozrání hypotalamo-hypofyzárně-ovariální
osy (Samper, 2007).
Navzdory vysokým koncentracím FSH během prvního roku cyklu, je ovariální vývoj
vajíček minimální, folikuly zřídka dosahují průměru 10 mm. Nicméně během první zimy a
druhého jara lze sledovat dramatický nárůst folikulů větších neţ 10mm. Předpokládá se, ţe
morfologické změny na vaječnících a vývodných pohlavních cestách u mladých klisniček
během pohlavního cyklu jsou shodné jako u vyspělejších starších klisen.
Zapouštění klisen před třetím rokem stáří můţe ohrozit březost a moţná i ţivot matky.
V případě rozhodnutí zařadit klisnu do chovu před jejím třetím rokem, mohou být ztráty
sníţeny pouţitím technologie transferu embryí. V případě klisen-dárkyň ve věku dvou let byla
úspěšnost zabřezávání 33% při přenosu embryí do starších klisen, kdy byly všechny březosti
sledovány aţ do porodu (Samper,2009).
4. Sexuální chování
Sexuální chování klisen se vyvinulo v sociálním kontextu rodinných skupin, které se
většinou skládají z několika dospělých klisen a jejich mladých hříbat, plus jeden nebo více
dospělých hřebců. Tyto dlouhodobě soudrţné rodinné struktury jsou pravděpodobně
důleţitým faktorem v evoluci neobyčejně dlouhé estrální periody, 5-7 dní v porovnání s 1-2
dny u ostatních samic kopytníků (Crowell-Dawis, 2007).
Klisna během říje častěji vykazuje sociálně komfortní chování olizováním trupu,
slabin nebo poštipováním kůţe pysky. Při přiblíţení k jiným klisnám močí a blýská (tj.
rozevírání stydkých pysků). Časté močení klisny, které je doprovázeno vylučováním hlenu do
moči, neujde pozornosti nejen rodinného hřebce, ale i ostatních samčích členů stáda.
S pokračující říji se uvedené znaky stupňují (Kliment a kol., 1983).
Naopak v době diestru se hřebci vyhýbá a v případě jeho doráţení na něj útočí, jedná
se o období relativního klidu vaječníků, kdy působí ţluté tělísko (Hajič, Koštvanec, Čítek,
1995).
Nicméně, klisny a hřebci s dlouhodobými sociálními vztahy se často pasou a
odpočívají společně, vše bez vzájemného sexuálního ovlivňování (Crowell-Dawis, 2007).
5. Metody detekce říje
Pro úspěšnou reprodukci klisen je velice důleţitá detekce říje a vymezení doby
ovulace. U klisen je oproti skotu méně výrazné homosexuální chování. Také hlen vytékající
z ochodu u nich není obvyklým znakem říje, ale spíš příznakem infekce reprodukčního traktu.
Rovněţ další příznaky říje nejsou u všech klisen vţdy tak výrazné, aby mohly být
jednoznačně posouzeny (Back a kol., 1974).
V pastevním odchovu jsou klisny a hřebec společně na jedné pastvině. V tomto
případě se hřebec opakovaně zajímá o klisny. Diestrická klisna se mu vyhýbá, ignoruje ho
64
nebo se chová agresivně, pokud ve svých pokusech vytrvá. Regulérní námluvy trvají několik
dní, aţ postupně dosáhnou stadia, kdy klisna zaujme pářící pozici a dojde k samotné kopulaci.
Zde je říje snadno určitelná díky dramatické změně v chování obou – klisny i hřebce
(Steinbjornsson a Kristjanssin, 1999).
U klisen chovaných ve stájích je detekce říje většinou zaloţena na pozorování chování
klisny v přítomnosti hřebce. Estrus klisny je hodnocen pomocí rostoucí atraktivity a
proceptivity (chování a pach podporující hřebce) nebo receptivity (chování usnadňující
páření) (Beach, 1976). Pro dosaţení co největší přesnosti v hodnocení chování klisny u
hřebce a detekce říje byla vytvořena tabulka hodnotící chování klisny a jeho intenzitu (bodové
ohodnocení postoje, močení, blýskání, zvedání ocasu, kopání, pokládání uší, odbíhání a další).
Ale tak jako je značně variabilní průběh cyklu u jednotlivých klisen, je u jednotlivých klisen
rozdílné i jejich chování během říje. Není proto moţné jednoznačně určit na základě chování,
zda je klisna v říji (Ginther, 1992; Gorecka a kol., 2005).
Nejběţněji vyuţívanými metodami jsou podle Sampera (2009) transvaginální
vyšetření, transrektální palpace a ultrasonografické vyšetření reprodukčních orgánů.
Podle Ginthera (1974) nepatří transrektální palpace mezi rutinní zjišťovací metody
kvůli riziku protrţení stěny střeva, coţ se u koní můţe stát poměrně snadno. Touto metodou u
klisny lze zjistit hmatem vyvíjející se folikul a otevření děloţního krčku.
Zobrazení pomocí ultrasonografie hraje hlavní roli v rostoucím porozumění ovulaci a
vývoji ţlutého tělíska a je drahocenným diagnostickým a prognostickým nástrojem při
hodnocení těchto jevů u klisen (Samper a kol., 2007).
Jako doplňkové informace k určení fáze reprodukčního cyklu mohou být podle
Sampera (2009) pouţity objem, viskozita, pH a cytologické změny cervikálním a vaginálním
hlenu. Během estru je tato tekutina řídká, čistá a s vysokými lubrikačními vlastnostmi (s
nízkou viskozitou). PH je relativně nízké v porovnání s neutrální hladinou během diestru.
Vyšší vypovídací hodnotu má cytologické hodnocení, které ale nemá moc praktické vyuţití
díky vysokým technologickým poţadavkům.
Mezi další metody patří zjišťování hormonální hladiny v moči a ve slinách klisen
(Steinbjornsson a Kristjanssin, 1999).
6. Odchylky od normálního cyklu
6.1. Přetrvání sexuálního chování v odbobí anestru
Klisny jsou mezi kopytníky zvláštní tím, ţe u nich lze pozorovat říjové chování i
v zimním období, kdy nedochází k ovulaci. To je pravděpodobně způsobeno uvolňováním
estrogenních steroidů kůrou nadledvinek. Za důvod předvádění sexuálního chování klisnou
v průběhu celého roku je povaţováno usnadnění udrţení sociální struktury. U koní samec
zůstává se skupinou samic po celý rok, na rozdíl od většiny kopytníků, u kterých se samec a
samice setkávají pouze v době páření (Crowell-Dawis, 2007).
6.2. Tichá říje
Tento jev nastane v případě, ţe dochází k normálnímu vývoji folikulu a ovulaci, ale u
klisny nedojde k ţádným zevním projevům říje. Podle Klimenta a kol. (1989) se jedná o
nejváţnější problém narušující dobré zabřezávání klisen zařazených do inseminace. Vliv
můţe sehrát sociální faktor, kdy je estrické chování potlačeno u nedominantních klisen
v přítomnosti dominantní. Podle Pickerela a kol. (1993) můţe svoji roli hrát to, ţe ne všichni
hřebci jsou pro kaţdou klisnu atraktivní. Proto nemusí ani zkoušení dvěma různými hřebci
odhalit říji u klisny, pro kterou není ani jeden atraktivní.
Vyvolávající příčiny mohou být alimentární poruchy, roční období, nedostatek
pohybu, transportní stres, nedostatečná erotizace při nepřítomnosti plemeníka, sníţená
65
rezistence vůči nepříznivým vlivům zevního prostředí u geneticky přešlechtěných zvířat a
genetické faktory (Kliment a kol., 1989).
ZÁVĚR
Klisny se řadí mezi sezónně polyestrická zvířata a moţnost jejich zapouštění je v České
republice omezena na období od 15. února do 15. srpna. První jarní říje jsou navíc většinou
delší s neplnohodnotnou ovulací. Hlavním úskalím v chovu klisen je tedy nedostatek času.
Následující text shrnuje informace podstatné pro dosaţení co nejlepších výsledků
v reprodukci u klisen.
 Sledování první jarní říje – následující cykly se dostavují v intervalu přibliţně 21 dní,
kdy samotná říje trvá 5 – 7 dní a ovulace se dostavuje 1 aţ 2 dva dny před koncem
říje.
 Projevy říjí jednotlivých klisen jsou silně variabilní, proto není moţné ji jednoznačně
určit pouze pozorováním.
 Při zkoušení hřebcem existuje moţnost, ţe u klisny nebude odhalena říje z důvodu, ţe
pro ni hřebec není atraktivní.
 Nejspolehlivější a nejpouţívanější metody pro určení fáze říje jsou sonografické
vyšetření a palpace. Pomocí sonografie je dnes moţné s velkou přesností určit
přesnou dobu ovulace.
 První jarní říji lze pomocí umělého osvětlení vyvolat aţ o měsíc dříve. Po předchozím
zatemnění stáje (působení krátkého světelného dne) následně stimulovat světlem
14,5 aţ 16 hod. Při úpravě světelného reţimu na začátku prosince se první ovulace
dostaví na začátku března.
 K zahájení pohlavního cyklu a tedy k první říji dochází u klisen mezi 12 a 24 měsícem
věku. Vliv má přesná doba narození klisny, kvalita výţivy a zdravotní stav. Klisny
narozené v období mezi lednem a květnem mohou mít první říji na jaře
následujícího roku, tedy jako ročci.
 Nedoporučuje se zapouštění klisen před třetím rokem věku, protoţe to můţe ohrozit
březost i ţivot matky. V případě rozhodnutí zařadit klisnu do chovu před jejím
třetím rokem, mohou být ztráty sníţeny pouţitím technologie transferu embryí.
 První poporodní ovulace se u 54,3% klisen dostavuje mezi 9. a 12. dnem po porodu.
Tato perioda je tedy doporučena k zapouštění. Do 9. dne má ovulaci 8,6 % klisen.
Po 14. dni po porodu ovuluje 25,7 % klisen.
Jedním z hlavních faktorů, které ovlivňují úspěšnost reprodukce u klisen je sám
chovatel. Do značné míry výsledky reprodukce závisí na jeho znalostech a zkušenostech,
stejně tak na pečlivosti jeho práce. Snahou by mělo být kombinovat všechny známé postupy a
informace s cílem dosáhnout co nejvyšší úspěšnosti zabřezávání klisen.
Asa, C.S. (1986): Sexual behavior of mares. Veterinary Reproduction, 100, 68-71.
Alexander, S.A., Irvine. C.H.G. (1996): GnRH secretion in the mare. Animal Reproduction
Science, 42, 173 – 180.
Back, D.G., Pickett, B.W. Voss, J.L., Seidel, G.E.(1974): Observations on the sexual behavior
of nonlacting mares. Journal of the American Veterinary Medical Association, 165, 717720.
Beach, F.A. (1976): Sexula attractivity, proceptivity and receptivity in female mammals.
Hormones and Behavior, 7, 105 – 138.
Crowell-Dawis, S. L. (2007): Sexual behavior of mares. Hormones and Behavior, 52, 12-17.
Dušek, J. a kol. (2007): Chov koní. Nakladatelství Brázda s.r.o. ISBN 80-209-0352-6. 432 s.
66
Ginther, O.J. (1974): Occurence of anestrus, estrus, diestrus and ovulation over a 12 month
periods in mare. American Journal of Veterinary Research, 35, 1173-1179.
Ginther, O.J. (1992): Reproductive Biology in the Mare: Basic and Applied Aspects. Cross
Plains, WI, Equiservices, 642 s.
Ginther, O.J. (1993): Major and minor follicular waves during the equine estrous-cycle.
Journal of Reproduction and Fertility, 13, 18-25.
Ginther, O.J., Wiltbank, M.C., Fricke, P.M., Gibbons, J.R., Kot, K. (1996): Selection of the
dominant follicle in cattle. Biology of Reproduction, 55, 1187-1194.
Gorecka, A., Jezierski, T.A., Sloniewski, K. (2005): Relationships between sexual behaviour,
dominant follicle area, uterus ultrasonic image and pregnancy rate in mares of two
breeds differing in reproductive efficiency. Animal Reproduction Science, 87, 283-293.
Hughes, J.P., Stabenfeldt, G., Cupps, P., Evans, J.W., Kennedy, P. (1984): Production of
progesteron by corpora-lutea formed by ovulation during the luteal phase of the estrouscycle (diestrous-ovulations) Vlaams Diergeneeskundig Tijdschrift, 53, 191-196.
Chen, F.J., day, W., Evans, J.W., Peterson, K.D. (1993): Follicular, estrus, gonadotropin and
ovulation responses in anestrous mares treated with a GnRh analog. Journal of Equine
Veterinary Science, 13, 636-642.
Ivkov, V. (1999): The use of ultrasonography in the control of mares fertility. Disertation on
University of Novi Sad, Faculty of Agriculture, 58s.
Keiper, R., Houpt, K. (1984): Reproduction in feral horses – an eight-year study. Journal of
Equine Veterinary Science, 45, 991-995.
Kliment, J., Hintnaus, J., Rob, O., Šťastný, P., Novák, M. (1989): Reprodukcia
hospodarskych zvierat. Priroda. ISBN 508-23-85. 392 s.
Kuller, H.J. (1982): Uberwachung und Kontrolle der Fortflanzung. Handduch der
Pferdekrankheiten fur Wissenscgaft und Praxis, 733-742.
Maršálek, M. (2008): Chov koní – popis, posuzování, šlechtění. Jihočeská univerzita. 109s.
Machek, J., Gaudníková, J. (2010): Situační a výhledová zpráva koně. Ministerstvo
zemědělství. ISBN 80-7084-914-9. 36 s.
Morel, M.C.G., Newcombe, J.R., Hayward. K.(2010): Factors affecting pre-ovulatory follicle
diameter in the mare: the effect of mare age, season and presence of other ovulatory
follicles (multiple ovulation). Theriogenology, 74, 1241 – 1247.
Palmer, E., Driancourt, M.A., Ortavant, R. (1982): Photoperiod stimulation of the mare
during winter anoestrus. Journal of Reproduction and Fertility, 32, 275-282.
Pickerel, T.M., Crowell-Dawis, S.L., Caudle, A.B. Estep, D.Q. (1993): Sexual preference of
mares (Equus caballus) for individual stallions. Applied Animal Behaviour Science, 38,
1-13.
Roberts, S.J. (1980): Abortion and other diseases of gestation in the mares. Current therapy in
theriogenology. Philadelphia: W.B. Saunders CO.
Samper, J.C., Pycock, J., McKinnon, A.O. (2007): Current therapy in Equine Reproduction.
Saunders Elsevier, ISBN 13: 978-0-721602523. 512s.
Samper, J.C. (2009): Equine breeding management and artificial insemination, second
edition. Saunders Elsevier, ISBN 987-1-4160-5234-0. 310s.
Steinbjornsson, B., Kristjanssin, H. (1999): Sexual behaviour and fertility Icelandhorse herds.
Pferdeheilkunde, 15, 481-490.
67
Je to souhrn citací a poznatků autorů zabývajících se problematikou reprodukce.
Experiment nebyl proveden. Obecnou podobu mají rovněţ závěrečná doporučení.
Výběr tématu i z hlediska názvu má charakter spíše vědeckého článku něţ vědecké
práce. Navzdory bohatě vypracovanému literárnímu přehledu podpořenému mnohými
zahraničními autory je příspěvek spíše výčtem pevně platných informací neţ nových
vědeckých zpráv. Závěr je jasně formulovaný v návaznosti na literární přehled.
Práce v souladu s poţadavky na studenty prvního ročníku studia zahrnuje pouze
literární přehled a závěry z něj vyvozené. Práci povaţuji za velmi dobře zpracovanou a
zahrnující aktuální vědecké poznatky z oblasti reprodukce klisen získané především ze
světové vědecké literatury. Závěry jsou odpovídající a dobře a srozumitelně formulované.
68

Konference mladých vědeckých pracovníků.

Transkript

Podobné dokumenty

Stanovení olejnatosti ve vzorcích olejnin pomocí extrakce Kristýna

sonografie v buiatrické praxi a její diagnostické možnosti

sborník - Česká asociace veterinárních lékařů malých zvířat

Studie k statni doktorske zkousce

DREZURNÍ PRAVIDLA

Sbornik v PDF - Zdravotní a sociální akademie Hradec Králové

Něžná jízda - Stado Ogierów Książ

louňovický - Obec Louňovice

Listopad 2012 - Vítejte na webu KIC Ivančice

Městem na kole

Specifika kolektivního vyjednávání a problematika uzavírání

KŘÍŽKOVÁ_KVALITA SPERMATU HŘEBCŮ A JEHO