Číslo 7 * 2007 * cena 0 Kč - Tramp Vodácký Časopis VÍTR

Číslo 7 * 2007 * cena 0 Kč
Tento trampský – vodácký občasník Vítr vydává: Vlčice, Frenky, Míňa a Merlin
1
Vítr číslo 7
strana č. 2
NOVÉ CD - BG K POSLECHU
ALBUM | On Highway | 2007
APPLE | Léto s Vincentem | 2007
BLACKJACK | No One Like You | 2007
ROWDY RASCALS | Moving On | 2007
KŘENI | For Sale | 2007
LUŇÁČCI | Nashvillský sen | 2007
PENDL | on the way | 2007
P.R.S.T. | For you | 2007
SAKRAPES | BG...před námi...i po nás | 2007
SUNNY SIDE | Keep On The Sunny Side | 2007
WYRTON | Já si věděl rady | 2007
Přejeme Vám šťastný Nový rok 2008 plný krásných
vandrů a toulek, zábavného sjíždění řek, pohodových
potlachů, slezin a jamů. A hlavně spokojených návratů
domů.
Vaše redakce
Zdroj: Bluegrassová asociace ČR.
- VLČICE -
Z VAŠEHO PERA...
Obsah, Zpravodaj
Poezie z mechu
Toulky světem
Dialog před usnutím
Vespera se představuje
Pověsti americké
Trampské paragrafy
Trampové na webu
Z Vlčího kotlíku
Ať jsou šlajsny plný vody
Z půdy
Turistické výletky
Putování Tolštejnským panstvím
Z Vašeho pera
Morticiiny bylinky
Naučnou stezkou
Náš tip na výlet
Z Vlčího kotlíku – soutěž z č. 1
INITI | autor: Márty
POVĚSTI AMERIKY | autor: Ladislav Lahoda
13. ZNAMENÍ | autor: Norna
AHOJ KAMARÁDI | autor: Miloš
PUTOVÁNÍ TOLŠTEJNSKÝM PANSTVÍM | autor:
Fairy
str. 2
str. 3
str. 4 - 5
str. 5
str. 6
str. 7 - 8
str. 8
str. 9
str. 9
str. 10 - 13
str. 13
str. 14
str. 14
str. 14
str. 15
str. 16
str. 17
str. 18 - 20
Moc děkujeme
- Redakce –
SOUTĚŽE...
FOTOSOUTĚŽ | Odpovědná osoba: Míňa
ROZHLEDNOMÁNIE | Odpovědné osoby: Míňa a
Frenky
Z VLČÍHO KOTLÍKU | Odpovědná osoba: Vlčice
Téma z č. 1 - Utopenci 100x jinak
Téma z č. 2 - Bramborák 100x jinak
Téma z č. 3 - Knedlík 100x jinak
Téma z č. 4 - Guláš 100x jinak
Téma z č. 5 - Kuře 100x jinak
Téma z č. 6 – Bábovka 100x jinak
Téma tohoto čísla – … 100x jinak
UZÁVĚRKA PŘÍŠTÍHO ČÍSLA:
KONTAKT NA REDAKCI:
Vlčice: [email protected]
Frenky: [email protected]
Míňa: [email protected]
Merlin: [email protected]
1. 11. 2008
Rádi uveřejníme Váš příspěvek.
Moc děkujeme.
Piš, piš, piš nebo tě sní myš ☺
Tento časopis lze také nalézt na www.magica.cz
Vydáno: prosinec 2007, nákladem 10 ks
Sestavila: Vlčice, grafika: Vlčice, korektura: FOX
2
Vítr číslo 7
strana č. 3
...psána bratmi
[email protected]
Frenky Dlouhán Patašon I. z Blankštejna
Ako smútok
Odpudzujúce prostredie
Drobný dážd‘ sa spúšt’a z oblohy
Zlaté lístie padá pod nohy
Ja tu držím stráž
Ako vchod do tunela
skrývaš svoje tajomstvá.
Veď je to jediné čo máš
takže ja odchádzam
nemam rád tunelovú tmu
je to prostredie
pre vreckovich zlodejov
A tak ako list letiaci zo stromu
Čo pod t’archou vekov praská
S príchodom týchto t’ažkých chvíl‘
Nám umiera i láska
D´Ady
Šupák
Listovanie
Ikaros
Večer odprevádzal deň
A tak v tú krátku chvíl’u
Prelistoval som zápisník počarbaný útržkami pamäti
padla kosa na kameň
vzostup a pád
skala trčiaca uprostred mora
malý zúrivý Robinson
šklbe si
najprv vlasy a potom krídla
Mínos, Mínos
až v dnešný ďeň t’a preklínam
Mínos, Mínos
vzostup a pád
padla kosa na kameň
Śkvrna od zhasnutého uhlíka
Ten večer bolo nebo plné hviezd a bol som sám
Chcel som íst‘ i kded‘ už teraz neviem presne kam
Dažd’om rozmočené písmená
Ešte že za vidna sme našli cestu a stihli sa ukryt‘ do sena
Mokrí a št’astní po svojom
Šupák
D‘Ady
My versus oni
(dialóg na peróně)
Bohatstvo
Do neskorej šedivosti
(usmrkanej nedele)
pod zelenou dušou
(čo práve prišla z hôr)
niesol som si liek
na choroby týždňa
niesol som si poznanie
niesol som si nádej
Že prečo tu šaškujeme
a čo tým chceme dokázať?
Viete my svet milujeme
l‘úbime ho spoznávat‘.
Že vraj dobre ale načo
tieto smiešne mundúry?
Sú praktické a radšej nás
súd’te podl’a nátury.
Radu že nám dobrú dáte
vraj život treba vážne brat‘?
To je pravda práve preto
sa ODCHÁDZAME NACHÁDZAŤ.
Kožuch
Kožuch
3
Vítr číslo 7
strana č. 4
Mluví se jenom anglicky (jak taky jinak) a občas zírám, jak dokáží
vysvětlit i poměrně složité věci.
Složení národností bývá trochu jednotvárné, obzvláště v
nižších levlech. Většinou Japonci a Korejci, těch je tu nejvíce.
Umí dobře gramatiku, ale mluvení jim moc nejde, občas jim není
téměř rozumět. Jsou velice přátelští a snaží se komunikovat. My
Evropani jsme pro ně exotika.
A některé asijské dívky jsou skutečně moc hezké :o)).
Počasí a moře je něco, co dělá Austrálii tak přitažlivou pro mnoho
mladých lidí z celé Evropy, kteří upřednostňují studium angličtiny
právě zde a ne třeba v Anglii. Od října do dubna je skutečně teplo,
letní a často také tropické teploty, často hodně přes 35 stupňů
Celsia.
Zimu zatím hodnotit moc nemůžu, teprve začíná, ale zatím se
mi líbí. Je celkem slunečno a přes den i teplo (tzv. na tričko),
jakmile však zapadne slunce, ochladí se až nepříjemně. Ovšem na
teploty pod nulou můžeme zapomenout. Australani se v toto
období halí do kabátů a hlavně Asiaty potkáte se šálami a
pletenými čepicemi. Je mi docela líto mé thajské kamarádky Poy,
která v krásný slunečný den s námi seděla na terase, navlečená do
svetru a šály se klepala zimou a nevěřícně zírala na mé tričko a
kraťasy.
Oceán je úžasný, krásné pláže a vše v dosahu městské dopravy.
Ale na plavání to moc není, vlny jsou docela vysoké. Pro surfaře je
to ovšem ráj. Na každé pláži je praporky vyznačený úsek pro
plavce, cca. 30 metrů, který je hlídán pobřežní hlídkou. Je to z
bezpečnostních důvodů, tou jsou tu posedlí. Nutno dodat, že vlny
můžou být opravdu nebezpečné a dokáží zaskočit i zkušeného
plavce. Natož pak Čecha, zvyklého na poklidnou hladinu Máchova
jezera.
Další důležitá věc pro život zde je práce. Většina studentů,
pokud neumí něco speciálního, se živí rukama. Číšník, pomocník
v kuchyni, rozvoz pizzy, práce na stavbách a tak podobně. Od jara
do podzimu je práce víc, teď v zimě je to trošku problém, ale
myslím, že po nějaké době sežene práci každý. Já měl docela
štěstí, sehnal jsem práci na první pokus, ve veliké pekárně. Pracuje
zde spousta Čechů a Slováků, což sice není dobré pro mou
angličtinu, zato můžu pracovat na odpoledních směnách a tudíž
nezanedbávám školu.
Výdělky nejsou žádný zázrak a život v Sydney je poměrně drahý.
Pokud by chtěl někdo prací zde našetřit nějaké velké peníze, ať na
to zase hezky rychle zapomene. Dá se vcelku v pohodě našetřit na
školu a nějaké to cestování, šetření peněz na doma je ovšem běh
na dlouhou trať, měřená spíše na roky než na měsíce. Já plánuji
všechno zde vydělané utratit za pokračování studia na jazykové
škole, výlety do Alice Springs a na Nový Zéland. Domů si
pravděpodobně nepřivezu nic. Myslím tedy peníze, protože budu
bohatší o zážitky a to je mnohem víc.
Cestování je kapitola sama pro sebe, více se o ní rozepíšu v
některém z dalších čísel Větru. Nicméně mohu říci, že Austrálie
nabízí cestovatelům nepřeberné množství rozdílných zážitků, od
pouští po hory, od moře po buš. Zatím jsem spolu se Swobim
podniknul pouze cestu po východním pobřeží, šnorchloval na
Velkém Bariérovém Útesu a projížděl se džípem po největším
písečném ostrově Fraser Islandu. A rozhodně bylo o co stát, byl to
zážitek.
Zábavy se tu dá užít dost. V centru je nepřeberné množství barů,
diskoték, kin a restaurací. Oblíbená část města je Darling Harbour,
přístav se spoustou kaváren a restaurací, obchodů a zábavních
podniků. Je tu také veliké námořní museum s venkovní expozicí
lodí. Pro mě byla velkým zážitkem prohlídka ponorky a návštěva
repliky plachetnice Endeavour, lodi, na níž připlul do Austrálie
kapitán Cook.
Zajímavá je také třeba loď, kde vás poplatek cca. 35 dollarů na
čtyři hodiny provezou po přístavu a okolních zátokách a v ceně je
Down Under aneb Hlavou
dolů, nohama vzhůru
Většina lidí má svůj sen o cestování a poznávání nových krajů. Pro
někoho je to rovníková Afrika, někoho láká tajuplná Asie a jiného
zase deštné pralesy Jižní Ameriky.
Já miluji hory a vždycky jsem se chtěl podívat do Himalájí. Ale
taky jsem se potřeboval naučit anglicky a po ročním absolvování
večerního kurzu na jedné nejmenované jazykové škole jsem
poznal, že tudy cesta nevede.
Někdy v té době začaly mého kamaráda Swobiho přepadat jeho
pravidelné cestovatelské choutky. Tvrdí, že má 4-letou periodu, po
níž se mu život v Česku zdá k nevydržení a potřebuje někam odjet,
aby pak zjistil, že doma je přece jen nejlíp. A tak mě přemluvil k
cestě do Austrálie. Protože už tam byl, vyprávěl nadšeně o
báječných lidech, skvělé škole a vůbec o úžasném životě na druhé
straně světa.
A jaká je realita? Jsem v Sydney už 5 měsíců a tak se pokusím
popsat vám, jak se zde žije.
Město Sydney je rozlehlé. To je to správné slovo, protože
centrum není až tak velké, dá se pěšmo přejít za půl hodiny rychlé
chůze. Zato ostatní čtvrti jsou díky koloniím rodinných domků
opravdu velké. Jezdím do práce na kraj města, asi 3 stanice
městského vlaku před konečnou a jedu hodinu a je to 60 km. To
jen tak pro představu.
Domek je symbol zdejšího bydlení, dá se narazit na obyčejné
dřevěné, jak z amerických filmů, tak na honosné vily s 2 garážemi
a obrovskou zahradou.
V bytech bydlí Australani jen v centru a je to spíše pro mladé a
moderní lidi.
Studenti a cizinci žijící zde delší dobu povětšinou šérují (tzn.
sdílejí společný byt, ze slova Share), je to nejlacinější způsob. Dá
se dostat už na částku od 80 dolarů výše, většinou bydlí dva v
jednom pokoji. V centru je to více, zato jsou domy většinou
vybavené bazénem, posilovnou a recepcí s ostrahou.
Město je plné asiatů. Jsou tu Korejci, Japonci, Číňani,
Vietnamci a vůbec zástupci snad všech zemí celé Asie. Mnoho lidí
říká, že Sydney není Austrálie, že je to něco úplně mimo.
Pravdou je, že je to velice kosmopolitní město a na první
pohled připomíná spíše nějaké asijské velkoměsto.
Ale architektura je typická, Australská.
V úplném centru můžete narazit na staré, lehce zanedbané domy
ze 30-tých let, vmáčknuté mezi supermoderní mrakodrapy.
Jelikož Australani postrádají hlubší historii, velice si zakládají na
budovách starších sto let a jsou pyšní na starou přístavní čtvrť
zvanou The Rocks, která patří k nejnavštěvovanější částí Sydney.
Samozřejmě hned po Opeře, symbolu města, která se ostatně
nachází naproti.
Jazykové školy jsou tu velký byznys a podle ceny mají také
svou úroveň. Laciná škola stojí tak 170 dollarů týdně a úroveň je
prý dost bídná. Slušnou školu pořídíte tak okolo 220 dollarů.
Výuka není nudná, učitelé bývají přizpůsobiví a často je to taková
škola hrou, Komenský jako vystřižený.
4
Vítr číslo 7
strana č. 5
veškeré pivo a víno, které jste schopni za tu dobu vypít. Čehož
všichni nadšeně využívají a tak si jistě dokážete představit, jak po
těch čtyřech hodinách vypadá skupina vystupujících výletníků.
Hezká část je také již zmiňované The Rocks, Harbour bridge a
samozřejmě Opera house. Monumentální stavba, která i zblízka
působí stejně úchvatným dojmem, jako na fotkách.
Ve městě je také spousta různých parků, kde se dá posedět na trávě
a odpočinout si třeba při polední přestávce v práci. Můžete zde
vidět úředníky s povolenými kravatami, jak pojídají svůj polední
sandwich a nebo skupinky Aboridžinců, popíjející své polední
pivo.
Prostě Sydney nabízí zábavu a povyražení pro každého a je z
čeho vybírat.
A i bez peněz se dá něco užít. Nádherná je třeba Umělecká galerie
nedaleko Opery, kde je vstup zdarma a nebo Outback Centrum v
Darling Harbouru, kde je 2x denně zdarma hodinová show
ukazující hru na Didgeridoo, tradiční Aboriginský hudební nástroj
(je to taková ta dlouhá dřevěná tuba, z venku pestře pomalovaná,
do které se zvláštním způsobem fouká a která vyluzuje zvuk,
připomínající rozzuřeného čmeláka zavřeného v plechovce).
Častou věcí, na kterou se mě kamarádi ptají, je otázka "Tak jaký
je tam pivo". Takže: Pivo není nic moc, ale dá se na něj zvyknout.
Je o něco silnější, než české, alespoň já mám ten pocit. Čepuje se
buďto do sklenic o obsahu 425 ml a nebo se dá koupit Jug, to je
džbánek, který má 1,150 litru. Nejčastější značky piva, které se
zde pijí, jsou Victoria Bitter, Tooheys New a nebo novozélandský
Carlton Draught. Pivo se tu pije hodně a to i přesto, že je poměrně
drahé. Sklenice stojí v přepočtu okolo 70 korun, Jug tak 180 kč.
Ovšem většina hospod mívá tzv. Happy hour, čas, kdy mají slevu
na pití. Protože dny a časy těchto slev jsou různé, dají se najít
kdekoli a kdykoli, stačí jen obejít město a koukat se. Není to sice
žádná sláva, ale každý ušetřený dollar se hodí :o).
Můj oblíbený podnik je hotel na George street, kde mají v pondělí
Jug za 7 dollarů a ještě se tam v soutěži Trivia (obdoba hry Chcete
být milionářem) dá vyhrát útrata na baru v hodnotě 100 dollarů.
A na závěr pár zajímavostí z běžného života, které se u nás
potkat nedají, zato tady jsou považovány za naprosto samozřejmé.
Bankovky vypadají jako klasické papírové, ale ve skutečnosti jsou
plastové, nedají se jen tak roztrhnout a můžou se i vyprat.
Mince mají tu zvláštnost, že čím větší hodnota, tím menší velikost.
Takže plná peněženka drobných se pěkně pronese a hledání
dvoudolarové mince mezi desetníky a dvacetníky je utrpení.
Ve vlaku jsou pohyblivá opěradla, která se dají nastavit na obě
strany, takže můžete sedět vždy po směru jízdy a nebo naproti
sobě.
Pokud jdete večer do baru, téměř všude najdete před vchodem
ochranku, která vám zkontroluje ID kartu a v kraťasech a
sandálech vás dovnitř nepustí. Navíc, pokud se jim bude zdát, že
už máte dost, klidně vás z podniku vyhodí. Platí tady totiž zákon,
že obsluha baru nese zodpovědnost za zákazníky. A pokud se u
nich opijete a cestou domů se vám kvůli tomu něco stane, jsou tím
vinni oni.
Výplata se dává jednou týdně, rychle se na to zvyká a je to
návykové. Doporučuji zavést i v Čechách.
Švábi jsou úplně všude, můžete je hubit jak chcete a stejně se
zase někde objeví. Není to sice nic tragického, pokud máte doma
čisto, tak se žádná invaze nekoná, ale stejně se čas od času u vás
nějaký vyskytne.
A na závěr jeden ze zakazujících nápisů ve vlaku: Smoking of
any substance prohibited. Tak to mě opravdu rozesmálo.
-MERLIN-
Dialog před usnutím
-Al Brouk"A taťko...kdo je to tramp?"
"Tramp? Však víš, to je člověk, který má rád stromy, lesy louky,
hory, potoky... Chodí ven do přírody".
"A taťko...to my jsme byli tenkrát taky trampovat?"
"Ano. V létě, když bylo hezky. A ty se na to ještě pamatuješ?"
"Jo. Opékali jsme buřty na malém ohníčku. A viděli jsme srnku.
Ještě mám v krabičce sojčí pírko. A taťko, trampové taky sbírají
peříčka?"
"Taky, holčičko. třeba kámen si vezmou z lesa domů. Nebo hůl."
"A taťko...je tramp hodný?"
"To víš, že je. Správný tramp je hodný, pomáhá lidem. jako tuhle,
jak jsem viděli toho trampa, jak pomohl té paní s popelnicí."
"A mají lidé trampa rádi?"
"Toho hodného mají."
"A tramp má rád lidi?"
"Když mu vadí. Tak nemá a je smutný."
"A proč, Taťko?"
"Protože lidé dělají v přírodě rámus, odhazují plechovky po lese,
pouští moc nahlas tranzistory, staví na krásných místech velké
chaty a garáže."
"A tam co jsme byli, tam také přijdou lidé?"
"Když se to místo někomu bude líbit, tak si tam chatu postaví a my
budeme chodit jinam. Třeba za Studánku. a teď mi řekni
básničku."
Stojí lípa památná
na rozcestí, na rozhraní
předkům byla posvátná
ať tu lípu každý chrání
"No a už hezky spi. Dobrou noc trampe."
"Dobrou noc trampe."
-Al BroukTRAMP-1/1970
5
Vítr číslo 7
strana č. 6
Vespera se představuje
Tím je třeba se řídit při všech soubojích, a proto každému
vystoupení předchází desítky hodin poctivé přípravy,“ řekl po
představení člen skupiny David Mach.
Jinak by to ani nešlo. Členové Vespery do svých vystoupení
zahrnují nejen souboje na meče, které jsou při podobných akcích
vídány nejčastěji, ale například zmíněná kopí proti okovům, která
působí v takovémto provedení velmi originálně a dramaticky
zároveň.
Tím samozřejmě výčet nekončí. Vidět lze i šarvátku s kyjem,
sekerou, či dokonce bičem. A tak bychom mohli pokračovat.
„Chceme také veřejnost seznámit s holí jakožto velmi
obávanou a univerzální zbraní.
Není náhodou, že všichni naši bojovníci musí její techniky
pochopit dříve, než se zaměří na jakoukoli jinou zbraň. Ač nemá
hrot ani ostří, schopný bojovník s ní dokáže eliminovat jakéhokoli
útočníka. Snad mimo střelce z muškety, pokud je dost daleko.“
dodává s úsměvem další člen Vespery.
Ale šerm a šarvátky to není jediná aktivita této mladé kladenské
skupiny. Zejména dívčí část oslňuje diváky ukázkami historického
tance. Ten čerpá z motivů lidových veselic i dvorských slavností a
překlenuje období od gotiky po renesanci.
Veřejností ceněná je i možnost mezi představeními si ve
vlastních rukou vyzkoušet ovládání jednotlivých zbraní a dozvědět
se něco o jejich historii.
A zvláště mladé publikum si rádo vystojí krátkou frontu, aby se
mohlo se zapůjčeným lukem při střelbě do cvičného terče, vžít do
kůže Robina Hooda.
„Publikum se prostě nesmí za žádnou cenu nudit. Ale nejvíce
efektní jsou asi noční představení.
Souboje s pochodněmi, orientální tanec naší půvabné tanečnice,
umocňovaný hrátkami s ohněm na řetězech a podobně. To pak
člověk jenom sedí a s úžasem kouká.“
Členové Vespery jsou mladí lidé, kteří se rozhodli seznamovat
veřejnost s naší vlastní minulostí.
S jejím odkazem a dědictvím. Dělají to zábavnou formou a
dělají to tak především proto, že je samotné taková činnost baví.
Středověk. Doba plná romantiky, urozených rytířů, spanilých dam
a odvážných dobrodruhů. Doba, kdy zemi křížili neohrožení jezdci
na vznešených koních. Kdy slovo muže bylo svatější než zákon,
kdy slunce se zlatavě lesklo na střechách hradních věží a lesy
kolem byly plné zvěře, jež se po kraji proháněla ve stohlavých
stádech. Doba, kdy rytíř svojí dámě obětoval bez rozmyslu vše,
neboť její krása i vznešenost si to zasluhovala…
„Ty kurevníku! Ty tlučhubo! Chlíváku ohyzdná!“ Ženská
rozčepýřená, že opařená slepice by od ní mohla opisovat, vyjela po
muži, s kterým ještě před chvílí koketovala u ošatky vajec, jak
letní bouřka. Chudák, ani nestihl mrknou a už ho rozhazujíc
rukama tlačila před sebou na celou šířku ulice, že jim dav kolem
stěží stihl uvolnit cestu. Zmohl se sotva na pár obraných gest.
„Ty skopová hlavo, hnojníku jeden! Ať tě už ani nevidím!“ Muž
klopýtl o položenou oj trakaře a bezmocně se, jak dlouhý tak
široký, rozplácl na hromadu hnoje. Ani to by snad tu posedlou
ženskou neuspokojilo, kdyby ulici neprořízl ostrý vojenský pokřik.
Stráže dopravovali vězně do šatlavy. Zarostlý muž, v otrhaných a
špinavých hadrech s masivními okovy na rukou, se snažil alespoň
částečně dostat z dosahu pobízejících kopí. Dvojici stráží nebyl po
chuti dav, kterým na tržišti museli projít, ale neměli na vybranou.
Jeden z nich znovu bodl do trestance ve snaze urychlit průchod,
ale ten vycítil v nepřehledném davu svou příležitost a znenadání se
otočil. Zablokoval kopí řetězem okovů a vzápětí jimi vyrazil proti
vojákovi. Kovem mu musel minimálně přerazit čelist. To už se po
něm vrhl druhý ze stráží. Úhyb zachránil trestance před
probodnutím, rychlý předskok a vojákovi se kol krku ovinul jak
smrtící had ocelový řetěz. Přesto se jedné neopatrnosti vězeň
dopustil a vzápětí mu násada kopí proráží žebra. Oba muži supí
vysílením…
Je 21.století a návštěvníci hradu pozorně sledují zobrazení
tržiště kdesi v hlubokém středověku. Žádné pohádky, takhle nějak
to zkrátka bylo. Těžko říct, kdo je hrdina. Zda vězeň, který se
spoután postavil přesile, nebo stráže hájící právo, které ovšem
nebylo nic jiného, než absolutistická moc jejich panovníka. A tak
jedna skupina diváků vítá každý úspěšný úder ozbrojenců, zatímco
druhá s obavami svírá rty, když se kopanec jednoho z vojáků
zarazí až v trestancově rozkroku. Byla tohle ještě hra?
Zasaženému se hrnou oční bulvy z důlků a vypovídá hlas.
„Všechno je to pečlivě rozplánováno, nastokrát ozkoušeno.
Samozřejmě, že se může stát nějaká nehoda a je třeba s ní stále
počítat, ale pravdou je, že má-li být divák vtažen do děje, tak mezi
něčím, co je jako a co je doopravdy, nesmí rozlišovat.
Zda se jim to daří, můžete sami posoudit na některém z jejich
vystoupení.
Více najdete na
www.vespera.wz.cz
Pro čtenáře Větru sepsali
a velice se při tom bavili,
Chlebík a Soňa.
6
Vítr číslo 7
strana č. 7
V krásných pověstech o Americe pokračujeme...a Ladislavovi Lahodovi moc děkujeme.
POVĚSTI AMERIKY - POVĚST O HANCE
Ladislav Lahoda
Honičky většinou končily u slepé skály nebo na kraji hluboké
propasti. Mizel beze stopy a užaslí pronásledovatelé mohli slyšet
jen jeho výsměšný smích, vracející se mnohonásobnou ozvěnou
odevšad. Byl duchem Ameriky.
Trempové na dně lomu dozpívali. Oheň uhasínal až zhasl docela.
Nad lomem zašuměl vítr. Uběhla ještě dlouhá chvíle, než se na dně
lomu, u skalní stěny, pohnulo křoví. Vyšel odtamtud temný stín a
po špičkách se pomalu přiblížil k ohništi. Opatrně procházel okolo
spících trempů a do velkého vaku, který měl přes rameno, ukládal
všechny potřebné předměty, které potmě nahmatal. Mezi nimi i
Šakalův zapalovač. Na zkoušku si škrtnul a skryl plamínek v dlani.
V záblesku světla zahlédl spící dívčí obličej, vykukující z pod
celty. Přiblížil světlo. V životě už viděl mnoho dívek, ale tahle tvář
se mu zdála neobyčejně krásná. Při pohledu na ni na okamžik
zapomněl, kde je.
Slabý proužek svítání na nebi ho však vzpamatoval. Musí odtud.
Kráčel štolou daleko od Mexika a přistihl se, že stále myslí na tu
tvář. Došel do svého srubu a padl na lůžko s otevřenýma očima.
Vrcholky skal rozkvetly jasem vycházejícího slunce. Začínal další
krásný den babího léta ...
Končil jeden z krásných dnů babího léta. Poslední paprsky slunce
zlatily vrcholky strmých skalních stěn. Hluboko dole, v závratné
hloubce lomu, který se nazýval Mexiko, skládalo několik trempíků
suché větve stromů na velkou hromadu. Sem už slunce hezkou
chvíli nesvítilo a od jezírka na dně lomu stoupal chlad.
"Hni sebou, Bobe!" netrpělivě prohodil Šakal na adresu malého
neduživého hocha s ještě menší sekerou, který připravoval hranici.
"Dělám, co můžu, šerife, ale ty klády jsou moc silný," odvětil Bob.
"Hej, Grizzly!" zařval Šakal na celé kolo.
Za hromadou dřeva se vztyčil hromotluk, avšak očima nepřestal
sledovat Hanku, dalšího člena party, která se přes značnou zimu
cachtala v jezírku. Samozřejmě jen lehce oblečena.
"Co kdybys přestal čumět a pomohl naštípat dříví!" houknul na něj
Šakal.
"No, jo," zahučel hromotluk a pomalým krokem se začal šourat k
ohništi.
Šakal zatím došel ke skalní stěně, ve které se černal vchod do
zpola zatopené štoly. Na vodní hladině se čeřily drobné vlnky a
zanedlouho se ze štoly se značným cákáním vynořil primitivní vor.
Na něm balancovali Jim s Jitkou, poslední dva členové party.
Sotva vor narazil na dno, Jitka seskočila a pustila se rovnou k
jezírku.
"Co jí kouslo?" otázal se udiveně Šakal.
"Ále, jsou to slepice," uchechtnul se Jim. "Když jsme nastupovali
na Velký Americe, tak uklouzla a sedla si do bláta na stejným
místě co Hanka."
"Jó, šikovným patří svět," pravil Šakal a odebral se zpátky k
ohništi.
"Kaňon skalnatý, co nezná slunce jas,
prachem zavátý jsou cesty, stěny, sráz
Na dně stojí v tichých tmách voda jezerní,
zrcadlí se v ní jen čas a nebe večerní ..."
... POVĚST O HANCE POKRAČUJE...
Po kruté zimě se opět přihlásilo jaro. Sníh pomalu tál pod teplým
větrem, který přinášel vůni probouzejících se lesů. Jen večer bylo
ještě chladno.
Na břehu jezera na Velké Americe plápolal oheň. Pod velkým
balvanem seděla Hanka, hleděla do plamenů a zamyšleně hladila
struny kytary, která jí ležela na kolenou. Bob si vyřezával do kusu
dřeva nějaké indiánské ornamenty, Grizzly pokuřoval dýmku a
Šakal hleděl skrze plameny zkoumavě do Hančina obličeje. Věděl,
že právě myslí na Jima, který se stal její první velkou láskou a
trochu žárlil. Když přivedl Hanku do party, myslel si, že bude
patřit jemu, ale lásce neporučíš. Teď je Jim na vojně a jen tak se
nevrátí, ale to neznamená, že tu musí být ticho jako na hřbitově.
Sáhl za sebe, ze tmy vytáhl láhev rumu, vytočil uzávěr a podal ji
Hance se slovy:
"Tumáš, ať se tu nerozbrečíš."
"Dík, nechci," odmítla ho, "radši něco zahraju."
"No konečně," pravil Šakal s potěšením a podal láhev Grizzlymu,
který po ní lačně chňapl.
"Od východu slunce pozlatilo skály
a stíny tří postav za botama jdou,
kdysi dávno jiní na tom místě stáli
u modrýho jezera teď tři kříže jsou ..."
Píseň zpívaná šesti hrdly, doprovázená kouzelnými tóny kytary, se
nesla ohněm ozářeným lomem. Stoupala v zákrutech kouře a jisker
k hvězdami poseté obloze a vracela se dolů slabou ozvěnou.
Naslouchal jí i muž v šedivé blůze wehrmachtu, který seděl v
tmavém otvoru štoly, asi šedesát metrů nad hlavami trempů.
Nepřišel z daleka. Bydlel v dřevěném srubu, který si postavil ve
staré štole, hluboko podzemí, asi dvě hodiny chůze odtud.
Pohyboval se podzemím s jistotou, která udivovala. Svítit si musel
jen málokdy. Za těch několik měsíců, které tu strávil, dopodrobna
poznal mnohakilometrovou spleť chodeb, spojujících tu a tam
štolová patra. Dovedl se tedy dostat na místa, která byla zdánlivě
nepřístupná. Jako nyní. Zamyšleně hleděl na táborový oheň,
blikající hluboko pod jeho nohama. Zdálo se mu to dávno, co
přišel do těchto míst poprvé. Tehdy byl na útěku před zákonem. V
duchu se ušklíbl - teď si zákony diktuje sám. Původně se tu chtěl
skrýt jen na několik dní, ale teď už věděl, že odtud nikdy
neodejde. Přihodilo se mu to, o čem snil celý život a pro co i zabil
člověka - být svým pánem. Byl nejenom svým pánem, byl
vládcem celé oblasti. Prožíval neodolatelnou chuť moci. Skrytě se
pohyboval krajem, objevoval se a zase mizel ve skalních
rozsedlinách. Když ho někdo z dálky zahlédl, domníval se, že jde
o jednoho z trempů. Uniforma wehrmachtu byla nenápadným
převlekem. Stal se předmětem hovorů okolo táborových ohňů.
Tajuplný noční fantom, s nímž v černé tmě mizelo jídlo, pití a
spousta tábornických potřeb. Někdy ho při lupu spatřili a
pronásledovali.
Kamenitá pustina lhostejně naslouchala tónům písně. Studený vítr
se přehnal nad hladinou jezera, zasvištěl mezi skalami a zase
ztichl. Začaly se snášet jemné sněhové vločky. Byl to asi poslední
sníh.
Pozdě v noci utichly tóny kytary.
"Je mi zima, pojďte už spát," navrhla Hanka.
Ostatní souhlasili. Přestěhovali se do portálu velké štoly nedaleko
ohniště a za svitu baterky začali rozbalovat celty.
"Dělejte rychle," pobízel ostatní Šakal, který už ležel, "ta baterka
dlouho nevydrží."
"Tak mě jí půjč," řekla Hanka, "musím si odskočit."
"A to tu máme bejt potmě?" zavrčel Grizzly.
"Co nám zbyde," povzdechl si Šakal, "tady ji máš."
7
Vítr číslo 7
strana č. 8
Po chvíli zapálil kouskem březové kůry několik větviček na starém
ohništi sedl si tak, aby přes plameny viděl na smutnou hromádku
kamení, která zbyla z jeho první a největší lásky. Mimoděk si
vzpomněl na slova z jedné krásné Foglarovy knížky: Náš oheň do
tmy svítil a stíny noci plašil, však stíny v srdcích našich zaplašit
nedovedl.
A když stíny noci ustoupily záři vycházejícího slunce, odešel
pomalým krokem závějemi spadaného listí, aby se sem už nikdy
nevrátil.
Ladislav Lahoda
www.hornictvi.info
Hanka popadla baterku a zamířila dál do štoly. Světlo klouzalo po
nerovných stěnách a vytvářelo na nich plno strašidelných stínů.
Dostala trochu strach, ale přesto došla tam, kde dno štoly mizelo
pod hladinou černé stojaté vody. Zrovna se dívala na stěnu, jestli
tam nejde zavěsit baterka, když zaslechla za sebou podivný
šramot. Vylekaně sebou trhla, ale než se stačila otočit, dostala do
hlavy strašlivou ránu, která ji srazila na zem. V matném světle
baterky zahlédla ještě, jakoby v mlze, dvojici hrubých okovaných
bot a potom ztratila vědomí.
Asi po deseti minutách začal být Šakal netrpělivý.
"Asi jí zhasla baterka a nemůže trefit zpátky. Jdu se tam podívat,"
oznámil.
Vymotal se z celty a podél stěny kráčel po hmatu do podzemí. Po
chvíli uviděl před sebou matné světýlko. Oddechl si.
"Co tam děláš tak dlouho?!"
Nic, žádná odpověď. Znepokojen přišel blíž a nechápavě hleděl na
baterku, ležící na zemi. Její světlo pomalu žloutlo a Hanka tam
nebyla. Sebral baterku a vyrazil dál do štoly. Okamžitě se jeho
boty naplnily vodou. Po pár krocích mu stoupla až po kolena. Nic
nechápal. Jiná cesta tudy nevedla, musela tedy jít vodou. Ale proč?
Nemohl přijít na jediný rozumný důvod.
"Hanko!" vykřikl do tmy.
Zdálo se mu, že zaslechl v dáli nějaké zašplouchání.
"Hanko, vrať se!" vykřikl znovu.
Dal se do běhu. Cákal okolo sebe a ani necítil, že už je celý mokrý.
Když mu voda sahala po pás, baterka zhasla.
"Hanko!!" vykřikl zoufale, ale odpovědí mu bylo jen hrobové
ticho.
Brodil se ještě několik desítek metrů a vzdal se, až když cítil, že už
nestačí. Musela se zbláznit, napadlo ho. Byla o hlavu menší a
neuměla plavat. Tudy nemohla projít živá. Stál tam v naprosté
tmě, po krk v ledové vodě a stále odmítal uvěřit tomu, co se stalo.
Venku, na břehu jezera, zatím sníh zasypal tři malé dřevěné
tabulky se jmény Golem, Bušek a Dan. Zasypal i malý plácek před
nimi, jako stvořený k navršení smutné kamenné mohyly.
Trampské paragrafy
Tomáš Pohl
Slovo právo má stejný základ jako pravda a mělo by v sobě
obsahovat pojem spravedlnost. Jednotlivé právní předpisy však
v sobě často zahrnují prvky absurdity hodné země Franze Kafky a
Václava Havla. Příkladem může být vysoká pokuta cyklistovi,
který pádem poškodil jen svoje kolo a své tělo, nebo možnost
potrestat řidiče, který nevyplní na své dálniční známce registrační
značku svého auta, mnohasettisícovou pokutou.
Ale právní historie je plná podobných absurdit. V dubnu jsme
mohli na poli práva slavit 76 let od vydání tzv. Kubátova zákona.
Co to vlastně bylo za právní předpis?
Pamětníci z řad trampů jistě vědí, že se jednalo o vyhlášku
zemského prezidenta Hugo Kubáta ze dne 9. 4. 1931 č. 180236 ia
1931, 16 ai 1930, kterou se vyhlašují opatření proti výstřelkům
campingu a trampingu. Uvedený předpis zakazoval nepřístojné
chování a jednání, za něž mimo jiné považoval "společné táboření
osob různého pohlaví v přírodě i ve stanech, chatách a srubech vyjímaje táboření rodinné, pobíhání v nedostatečném úboru
koupacím mimo obvod vykázaných koupališť, zpívání popěvků
obsahu nemravného?" Porušení vyhlášky bylo přestupkem, který
byl tehdy trestán pokutou od 10 do 5 000 Kč a v případě
nedobytnosti vězením od 12 hodin do 14 dnů. Vydání předpisu
iniciovalo Ministerstvo vnitra prostřednictvím poslaneckých
interpelací.
V květnu 1931 protestovalo proti této legislativní stupiditě 15 000
trampů na slezině v Pivovarské zahradě na Vinohradech.
Po nabytí účinnosti vyhlášky se projevilo, že Československá
republika je právním státem. V parlamentu proti vyhlášce
protestovali například němečtí sociální demokraté s poukazem na
porušení základních lidských práv. Zajímavé je, že na Moravě a na
Slovensku podobná "právní perla" neplatila.
Platnost Kubátova zákona byla ukončena v roce 1935 poté, co
jeden tramp, jemuž byla udělena pokuta 30 Kč, podal správní
žalobu k soudu a na základě kasační stížnosti vyhlášku zrušil
Nejvyšší správní soud. V čele tohoto soudu stál jeden z nejlepších
právníků Evropy, JUDr. Emil Hácha.
Dnes je vzpomínka na uvedený stupidní "zákon" spíše úsměvná.
Nacisté a později ozbrojená pěst dělnické třídy, SNB,
nepotřebovali vyhlášky, stačili cvičení psi, obušky a slzný plyn.
Velmi hezky píší o aplikaci Kubátova zákona pánové Vlastimil
Rada a Jaroslav Žák v epizodě o Četnické rokli v knize
Dobrodružství šesti trampů, aneb dějiny válek trampsko paďourských.
Tak vidíte, že právo není vždy jen suchou sbírkou paragrafů.
...POVĚST O HANCE KONČÍ
Šel sám tmavým nočním lesem, závějemi spadaného listí, které
šustilo při každém kroku. Upíral pohled do země; snad aby krása
podzimní noci nerušila tok jeho myšlenek. Ani světélko
petrolejové lampy za oknem Kubrychtovy boudy nepřivábilo jeho
pozornost. Začal stoupat do prudkého svahu. Občas zakopával o
kameny skryté v listí a v tu chvíli se rozechvívaly struny kytary,
kterou nesl na zádech, temnými tóny.
Ta kytara nebyla jeho. Patřila dívce, kterou miloval, s níž tudy
kráčel, ruku v ruce, mnohokrát. Avšak ona už touhle cestou nikdy
nepůjde. Už se nedotkne něžnou rukou strun kytary. Navždy
umlkly její písně, smutné i veselé. Mrtví nezpívají. Sklonil hlavu
ještě víc a v očích se mu zaleskly slzy.
Z dáli se ozvalo zahoukání vlaku a nějaký pták poděšeně zapípal
ze sna. Vzduchem se mihnul netopýr a zašumělo padající listí. Nad
lesem vyšel měsíc. Veliký a jasný, ponurým svitem osvětloval
kraj. Mezi nehybnými stromy vytvářel strašidelné stíny.
Jim došel až tam, kde se paprsky měsíce propadaly do hluboké
strže. Jižní kříž ... Tady se s Hankou setkali poprvé. To ještě
nevěděl, co bude v jeho životě znamenat.
Když měsíc došel tak vysoko, že jeho paprsky dosáhly dna lomu,
utichlo tam harašení kamenů a cinkot lopatky. U skalní stěny se
černala jáma, ne nepodobná hrobu. Jim naposledy přejel prsty po
strunách kytary. Potom ji opatrně zabalil do celty a téměř něžně
položil na dno jámy. Rukama na ni začal vkleče shrnovat hlínu a
drobné kamení. Nad zasypanou jámou navršil malou mohylu z
šedých kamenů a vztyčil prostý dřevěný kříž.
Tomáš Pohl (02.10.2007)
http://www.folktime.cz/nazory/trampske-paragrafy.html
8
Vítr číslo 7
strana č. 9
T.O. Arkansas - 1989 - Ústecko
Najdete tu fotografie z námi navštívených akcí, vandrů a slezin, a pokud možno i jakýsi
výpis míst a akcí na která se chystáme a tudíž se tam můžeme i setkat. Máte li pocit, že
bychom byli na vašem potlachu nepostradatelní, můžete nám napsat tady, nebo na
přiložené maily. Po našem přestěhování přibyde i poštovní adresa. Věřte, že máme radši
klasická papírová zvadla s vůní dob minulých.
http://arkansas.webnode.cz/
Trampské osady
"A"
T.O. Alaska - 1985 - Bratislava
Vtedy sa štyria kamaráti zo základnej školy
dohodli, že si založia trampskú osadu.Ako
prví členovia boli bratia Leo a Dlhý, kamarát
Karol a šerifom sa stal Lofaj. Starajú sa
o studničky a lesné chodníky v Malých
Karpatoch a zúčastňujú sa rôznych brigád
v lese.
http://www.tzbaza.szm.com/zdruzenie_alask
a.htm
T.K. Arien - 1987 - Brno
Zdravíme vás a doufáme, že se vám naše stránky budou líbit a že se tu zase někdy
zastavíte. Co zde najdete? Něco málo o nás a našem T. K., fotky a informace z našich
akcí a jejich kalendář (například Burčákový turnaj, Sázava Stvořidla nebo Letní oheň) a
mnoho dalšího. Pořádání různých akcí např. Burčákový turnaj atd.
http://www.tkarien.wz.cz/
T.O. Albatros - 1931 - Ostrava
Jako osada jsme vznikli v roce 1931 na okraji Ostravy. K osadnímu životu Albatrosu od
počátku patřil zpěv. S rozmachem trampingu a trampské písně byla osada Albatros zvána
na potlachy po celé republice, máme za sebou četná vystoupení u mnoha ohňů, na
různých festivalech až po celostátní Porty a pražskou Lucernu. K oslavám osady 70-ti let
v roce 2001 jsme si nadělili skromný hudební nosič, který byl situován do čtyř hudebních
období, kdy skupina Albatros Ostrava působila v různém složení. Po roce 1977 se ujal
vedení trampské skupiny Albatros Alonso Pořízka. V současné době je šerifem Ludmila
Pořízková a hrajeme ve složení Mili, Ferry, Fred, Alda, Šaman.
http://www.albatros.unas.cz/
Z Vašich příspěvků
Punč pro chladné letní večery
500 ml vody, 130 g pískového cukru, 1 pomeranč, 1 citron, 150 ml
rumu, 500 ml bílého vína, plátky citronu a pomeranče na zdobení.
Vodu s cukrem, pomerančovou a citrónovou šťávou přivedeme k
varu. Přilijeme rum a bílé víno a zahřejeme k bodu varu a ihned
stáhneme. Nalijeme do nahřátých sklenic a zdobíme plátky citronu
a pomeranče.
Medové maso
4 plátky vepřového masa, mletý pepř, sůl, 2 lžíce medu, 4 lžíce
bílého vína nebo světlého piva.
Plátky masa naklepeme a po stranách trochu nařízneme, aby se
nekroutily. Do misky vložíme med a zředíme vínem nebo pivem.
Maso opepříme, osolíme a vložíme do misky. Necháme hodinu až
dvě marinovat. Poté vložíme na gril a zbylou směsí během grilování
maso potíráme. Maso grilujeme pomalu, aby se vytvořila jemně
zkaramelizovaná kůrčička. Podáváme s pečenými brambory nebo
lze podávat nasucho osmaženou veku lehce potřenou
bezcholesterolovým máslem a posypanou petrželkou či pažitkou.
Také můžete podávat s česnekovo - bylinkovým chlebem viz
následující recept.
-NornaUtopenci s kysaným zelím
Na asi 4l lahev. Nálev: 350 ml vody, 300 ml octa, 7 kuliček nového
koření, 10 kuliček černého pepře, 4 bobkové listy, 3 lžičky cukru, 1
lžička soli.
Dále: 3 žluté cibule, 2 červené cibule, 2 stroužky česneku, 1 chilli
paprika, 14 špekáčků, 3 lžičky pálivé papriky, 500 g kysaného zelí
Vodu a oba druhy octů přivedeme k varu, přihodíme koření včetně
soli a cukru. Asi pět minut necháme nálev povařit, ochutnáme a
podle vlastní chuti dochutíme. Cibuli a česnek nakrájíme na plátky,
chilli papriku na tenká kolečka. Špekáčky oloupeme a rozkrojíme
asi tak do 2/3, vysypeme mletou paprikou a naplníme několika
plátky cibule, česneku a koleček paprik. Zbylou zeleninu
promícháme se zelím, část ho dáme na dno sklenice, na něj
poklademe několik špekáčků a jednotlivé vrstvy střídáme. Nakonec
utopence přelijeme teplým nálevem (jeho množství záleží na
velikosti sklenice a jak natěsno jsou v ní Utopenci naskládaní),
uzavřeme sklenici a dáme ji na tmavé místo odležet.
Druhá varianta: Místo papriky potřete špekáčky plnotučnou horčicí.
Recepty pište na adresu: [email protected]
-Fairy-
Na potlach
Pikantní utopenci
Na 4l láhev: 15 špekáčků, 1/2 sáčku pepře,1/2 sáčku pál. papriky,
4 cibule, 20 nakládaných kozích rohů, 400 ml octa, 300 ml vody,
sůl, 5 chilli papriček
Ze špekáčků sloupneme střívko a podélně je nařízneme. Papriku
smícháme s pepřem a vnitřní naříznutou stranu špekáčků
okořeníme a do štěrbiny vložíme několik koleček cibule. Takto
nadívané špekáčky vložíme v několika patrech do sklenice,
prokládáme cibulí a kozími rohy. V hrnci smícháme ocet s vodou
a necháme projít varem. Vzniklý lák dle chuti dosolíme.
Vychladlým lákem zalijeme špekáčky ve sklenici tak, aby byla i
horní vrstva zcela ponořena. Sklenici uzavřeme a uložíme po dobu
7 dnů na chladné a tmavé místo. Milovníci ostřejších utopenců
mohou do sklenice přidat nakládané nebo čerstvé chilli papričky.
9
Vítr číslo 7
Pravidelní čtenáři našeho časopisu si jistě vzpomenou, že ve Větru
číslo 3 vyšel článek "Jarní voda aneb pánská plavba". Popisovali jsme
v něm první ročník akce, která se pak stala každoroční jarní akcí
našeho "Spolku vzájemně se podporujících ústeckých kotlíkářů". V
podstatě jsme zůstali věrni tradici a vyjíždíme každým rokem na jaře
na nějakou (zatím jen) českou řeku, obsazení akce je vždy čistě pánské
a z této podmínky jsme zatím neu-stoupili ani o píď. Akci plánujeme
vždy s dostatečným předstihem - většinou už v lednu - aby si zájemci
mohli na vybraný termín zarezervovat v práci dovolenou.
Letos jsme bohužel hned v lednu věděli, že dva důležití členové
naší vodácké party nepojedou na jaře s námi. Merlin, který zatím
vynechal jarní pánskou vodu jen jednou, se na začátku ledna vydal na
studijní pobyt do Austrálie, který hodlá zakončit až koncem roku
2007. Luděk, který zatím nevynechal ani jednu jarní pánskou vodu i
přes to, že se v průběhu doby přestěhoval do Švýcarska, zase očekával
v námi vybraném termínu přírůstek do rodiny a nechtěl nechat svou
ženu rodit samotnou v cizině. Z původní sestavy, která na první jarní
pánskou vodu vyjela v roce 2000, jsem tedy zbyl jen já (FOX) a Štěně,
kteří jsme zatím žádnou jarní pánskou vodu nevynechali. K nám se
pak přidali ještě Čomi, který sice žije v Londýně, ale na jarní pánskou
vodu přilétá se železnou pravidelností již několik let, a Tom Mlok,
který bydlí s námi v Ústí a drahně let kamarádí s Foxem.
Termín akce se nám podařilo vybrat celkem snadno, zvoleno bylo
rozmezí 16.5. - 20.5., cílovou řeku jsme však vybírali o dost déle. Po
sjezdech Ohře, Otavy, Sázavy, Vltavy, části Úslavy, části Berounky a
části Lužnice jsme koketovali s myšlenkou vyrazit na nějakou
moravskou řeku. Nakonec ale vyplul na povrch nápad jako z
detektivky. Jako se vždy zločinec vrací na místo činu, i my jsme se
rozhodli vrátit se na "místo činu" a pokořit konečně řeku, na kterou
jsme vyrazili v roce 2000 a tím jsme zahájili tradici jarních pánských
vod. Byla to řeka Jizera, která "zabila" Hnědoočku ještě před tím, než
jsme stihli doplout k Paraplíčku, vyhlášené to jizerské peřeji.
Tentokrát nás už Jizera nedostane!
Jarní Pánská Voda 2007
Středa 16.5.2007 - Příjezd na Malou Skálu
Čomi se měl z Londýna dopravit letadlem do Prahy a odtud vlakem na
Malou Skálu, čas jeho příjezdu nebyl stanoven přesně, jen jsme věděli,
že až dorazí do kempu (ano, do TOHO Buznova kempu, kde jsme
zažili ony nepříjemné zážitky popisované ve Větru číslo 3), tak nám
zavolá mobilem. Ústecká sekce se sešla v půl jedné na obědě v
Pivovarské, kde jsme se rozloučili s kamarády, kteří z různých důvodů
nejeli s námi, ale přišli nás "vyprovodit" na oběd.
Štěně se rozkecal a málem jsme ho museli tahat z hospody lanem, ale
nakonec se nám ho povedlo dostat ven. Sjeli jsme k Foxovi pro jeho
bagáž a potom jsme jeli nakoupit proviant do blízkého hypermarketu.
Když jsme po nákupu nasedali do auta, Foxův telefon se rozehrál a
pak se ze sluchátka ozval Čomiho hlas s nezaměnitelným valašským
akcentem. Ptal se, kaj kurňa zme, gdyž on už je na Malé Skále.
Ubezpečil jsem ho, že našemu odjezdu z Ústí už v podstatě nic nebrání
a že dorazíme co nevidět, ať si dá pivo a s důvěrou očekává věcí
příštích. V Krásném Březně jsme naložili bagáž Štěněte a Mloka a
vyrazili jsme směr Malá Skála.
Tentokrát jsme se vydali jinudy, než v roce 2000, přes Doksy, Bělou
pod Bezdězem, Bakov nad Jizerou, Mnichovo Hradiště a Turnov jsme
bratru za hodinu a půl dojeli na Malou Skálu a začali trnout, že se opět
setkáme s kempařem Buznou. Naštěstí se naše černé obavy nevyplnily
a kemp už vlastnil někdo jiný. Nový kempař je člověk velice milý,
který se nám snažil všemožně vyjít vstříc a ubytovaných v kempu si
očividně vážil. Inu, je to pokrok... ;-)
strana č. 10
Také sociální zařízení v kempu prokoukla, trávník byl posekán v
anglickém stylu a zmizela i potupná závora v bráně kempu, kterou
nám v roce 2000 Buzna nechtěl zvednout.
Vyzvedli jsme si Čomiho v hospůdce u kempu, postavili stany,
udělali spaní v Sereně a šli jsme se najíst a oslavit setkání po roce. Po
poradě s jedním místním jsme zakotvili v restauraci Sokolovna, kde
prý dobře vaří. Musím říci, že ještě v sedm večer měli hotovky a jídlo
bylo velmi chutné. Na přivítanou na vodě padla první runda šavlímečů (vodáckého pití složeného ze stejných dílů rumu a griotky). Na
zítra jsme měli naplánovaný pouze cca desetikilometrový úsek řeky,
který jsme chtěli sjet až po obědě, takže nezůstalo jen u jedné rundy...
Čtvrtek 17.5.2007 – Paraplíčko
V šest ráno mne vzbudil déšť, který bubnoval na střechu Sereny.
Pomyslel jsem si, že nás asi Melounek nemá rád, protože po
neobvykle teplé letošní zimě a neméně teplém a suchém jaru si to teď
asi chce vynahradit a všechnu vodu, která nespadla během zimy a jara,
chce vrátit na zem právě teď, když chceme vyjet na řeku. Protože ale
bylo moc brzo, zavrtal jsem se do spacáku a opět usnul.
Probuzení v devět bylo o moc veselejší. Po nebi se sice ještě
proháněly mraky, ale mezi nimi začalo vykukovat slunce a jak jsme se
dozvěděli od kempaře, předpověď počasí na příští dny byla velice
příznivá. Bylo sice ještě celkem chladno (ve srovnání s téměř
tropickými teplotami, které panovaly minulý týden), ale už nepršelo a
v příštích dnech ani nemělo začít
Posnídali jsme částečně ze svých zásob a zašli do restaurace v
kempu na dopolední česnečku. Asi v půl dvanácté jsme vyrazili do
Turnova koupit Čomimu karimatku místo té, kterou zapomněl v
Londýně. Bohužel, do Turnova jsme dorazili přesně v poledne, takže
jediný obchod, který v Turnově nabízel karimatky, měl polední pauzu
do jedné hodiny. Nemohli jsme čekat, až zase otevřou, protože v půl
druhé jsme měli na Podspálově sraz s majitelem půjčovny lodí, který
nám tam měl přivézt 2 plastové lodě.
S loděmi byla letos také docela zábava, myslím, že to stojí za zmínku.
Obvykle se na našich jarních pánských vodách spoléháme na služby
půjčovny lodí a vodáckého vybavení VaTC Honza v Praze, většinou
přijedeme vždy ve středu v podvečer do Hostivice u Prahy, naložíme
neústeckou sekci (Luďu a Čomiho), hodíme půjčené lodě na vlek a
vyrazíme k místu, odkud chceme sjíždět zvolenou řeku.
Letos se ovšem nevyplatilo dělat si kvůli lodím zajížďku do Prahy a
proto bylo dohodnuto (drahně měsíců dopředu) s kamarádem Ronym,
že nám půjčí svoje lodě a vlek. Říkali jsme si, že je vše domluveno a
neměli jsme ani stín pochybnosti, obzvláště po tom, co bylo půjčení
lodí potvrzeno ještě při velikonočním splouvání řeky Bíliny.
Štěně naštěstí přes to 14 dní předem pro jistotu zavolal Ronymu,
zda počítá s půjčením lodí. Rony se prý zarazil a sdělil Štěněti, že
plastové lodě před týdnem prodal a že tedy bohužel... Vlek prý
někomu půjčil, ale snad prý mu ho ten někdo vrátí před naším
odjezdem na Jizeru. Štěně mi okamžitě zavolal a bylo tedy nutno
zvolit variantu brod. Zkusil jsem zavolat kamarádce, jejíž vlek jsme si
každoročně půjčovali, ale nebrala mi telefon (později jsem se od
Merlina dozvěděl, že byla právě v USA).
Chvilku jsem uvažoval, že se opět s důvěrou obrátíme na VaTC
Honza v Praze, ale nakonec jsem se rozhodl hledat na internetu.
Vyplatilo se! Našel jsem "místní" půjčovnu na Jizeře a to přímo v
Mnichově Hradišti, kde jsme se chystali plavbu zakončit. Po
krátkém telefonátu jsme se s majitelem půjčovny dohodli na
termínu, počtu lodí a pádel a na výši zálohy a celkového
půjčovného. Majitel nám slíbil přivézt lodě ve čtvrtek do
Podspálova, jak jsem se již zmínil. Jelikož jsme letos měli
splouvat nepřerušovaný úsek řeky, nebylo nutno mít vlek a tahat
lodě za sebou
Poučeni ze ztroskotání ve spálovské soutěsce v roce 2000 jsme
pečlivě prostudovali mapu a našli místo, kudy se dalo dostat od
silnice téměř až k vodě asi 100 m nad peřejí Paraplíčko.
Majitel půjčovny se dostavil přesně, lodě vypadaly dobře, jen nás
trochu zarazilo, že na obou lodích chybí koňadry a také houby na
10
Vítr číslo 7
vybírání vody. Na podobné případy jsme naštěstí připraveni, takže
jsem z našeho barelu vytáhl 2 koňadry, navázali jsme je na lodě,
zaplatili zbytek půjčovného, dotáhli lodě k vodě a vyjeli jsme.
Majitel lodí mezitím skočil do svého kajaku a "trénoval" v
Paraplíčku. Zřejmě měl strach, že se cvakneme a chystal se na
záchrannou akci. Nad Paraplíčkem je naštěstí písčitý břeh, u
kterého
jsme
přistáli
a
šli
si
obhlídnout
terén.
Majitel hospůdky v kempu nás dopoledne varoval, že v
Paraplíčku jsou nové kameny, tak ať si na to dáme pozor, ale nám
to bylo jedno, protože jsme neznali ani ty staré. Po prohlídce
peřeje a kratší válečné poradě jsme se dohodli na tom, že první
pojedu já (FOX) s Mlokem a Čomi nás bude natáčet na kameru, a
až přistaneme, tak se vrátíme, natáčet budu já a pojedou Čomi se
Štěnětem na háčku.
Majitel lodí se už trochu uklidnil když viděl, že si peřej obhlížíme
a nejedeme do ní bezhlavě, a když jsme mu řekli, kudy to
pojedeme, tak přistál u břehu a pouze nás sledoval. Vyjeli jsme.
Horní část se nám povedlo sjet přesně podle plánu, Mlok makal
jak dobře namazanej stroj přesně podle mých povelů, takže jsem si
uprostřed peřeje ukolébán dosavadním hladkým průběhem dovolil
projet 2 branky, které byly rozesety v celé peřeji. Najednou jsem si
všimnul, že nás čeká ještě průjezd jazykem mezi dvěma balvany,
pod kterým se na nás chystaly dva válce se zabalákem uprostřed.
Zařval jsem na Mloka, ať zabere, udělali jsme takové malé esíčko
a do jazyka jsme šli napřímo. Válce nás trochu rozhoupaly a
zabalák se nám snažil nalejt vodu do lodě, ale nakonec jsme jím
projeli bez ztráty kytičky a přistáli jsme pod peřejí.
Teď byla řada na Čomim a Štěněti. Řekl jsem Čomimu o tom
spodním úseku a poradil jsem mu, kudy to má brát. Vzal jsem si
kameru a pak už jen sledoval, jak se jim bude dařit. Čomi byl totiž
na kormidle celkem nováček a tak byl předpoklad, že se někde po
cestě cvaknou. Bohužel nešlo posádku otočit, aby kormidloval
zkušenější Štěně, protože jejich váhový rozdíl by způsobil
zanoření špice a zdvih zádě, což 4 z 5 zkušených kormidelníků
nedoporučují. Štěně ale velmi pěkně četl vodu, radil Čomimu kam
poslat špici, rovnal loď když se začala točit bokem a i když spodní
úsek projeli jinak, než bylo optimální a byli blízko cvaknutí,
srovnali se a bezpečně přistáli pod peřejí. Majitel lodí sbalil kajak,
popřál nám hodně štěstí a odjel. My jsme sjetí Paraplíčka oslavili
douškem bourbonu a vyrazili dále po řece.
Další cesta ubíhala celkem v pohodě, za zmínku stojí jen
Štěnětovo cvaknutí na jezu ve Splzově, kde se mu při sjíždění přes
korunu stočila loď. Po téměř bočním dopadu na hladinu pod jezem
neudržel Štěně rovnováhu a otočil loď. Vody pod jezem bylo sotva
nad kolena, takže Štěně v pohodě vstal, otočil loď dnem dolů, na
malém prážku pod jezem vylil z lodi většinu vody a přistál pod
jezem, kde s Čomim vylili zbytek vody.
Vody bylo letos opravdu málo, místy jsme se věnovali "vodní
turistice", čili výstupu z lodi do vody a přetahování mělčin za
koňadru.
Všichni jsme ale vybaveni neoprénovými botičkami, takže nám to
nedělalo větší problémy, jen to trochu zdržovalo, takže jsme na
Malou Skálu dorazili až kolem sedmé večer. Jez před kempem na
Malé Skále jsme sjížděli šlajsnou netypicky umístěnou na střed
jezu a neohraničenou žádnou navigací. Po prohlídce nepříjemného
zabaláku pod šlajsnou jsme zvolili variantu na singla, já a Štěně
jsme sjížděli každý s jednou lodí a Mlok s Čomim nás točili ze
břehu na kameru.
Šlajsna byla z vody dost špatně vidět, docela jsme nad jezem
oba "šachovali", než jsme se do šlajsny trefili (jez je postaven
našikmo přes řeku, takže proud vás netáhne přímo na korunu, ale
šikmo), ale jakmile jsem do šlajsny vlítli, tak už bylo jasné, že je
vše OK. Zabalák nás díky lehkým špicím jen pohoupal (kdyby s
námi jeli i háci, tak by je zalil) a následné stočení a přistání přímo
u nohou našich parťáků nebyl už žádný problém.
strana č. 11
Po sto metrech další jízdy na vodě jsme pak přistáli na břehu
řeky přímo v kempu. Večeři jsme si dali v hospůdce v kempu a
Štěně s Čomim, kteří se dobrovolně přihlásili, se vydali vlakem
pro naše auto, které stálo stále na Podspálově. My s Mlokem jsme
si udělali podvečerní procházku po Malé Skále.
Asi za hodinu dorazili chlapci i s autem a vyprávěli povedenou
historku, jak je České dráhy vypekly a nesdělily jim, že pro cestu
do Podspálova je třeba v Železném Brodě přestoupit, takže naši
polovodiči dorazili po hádce s průvodčím do Semil a odtud dojeli
vzhledem k pokročilé hodině na Podspálov taxíkem. Štěně ještě
chvíli bublal a svolával na dráhy hromy a blesky, ale nakonec se
uklidnil a tak den skončil celkem klidně. Z hospůdky nás ale
vyhodili na naše představy moc brzo, takže jsme došli k autu a ke
stanům a během popíjení Fernetu a bourbonu jsme si povídali ještě
asi do jedné hodiny.
Pátek 18.5.2007 - Už nikdy Turnov
Ráno začalo slibně. Sluníčko svítilo a vzduch byl znatelně
teplejší, než včera. Posnídali jsme z vlastních zásob a já jsem
zavolal mobilem kempaře, který nám ve čtvrtek nabídl, že nás
svým autem navede do kempu do Příšovic, kam jsme měli dnes
namířeno, a po zanechání našeho auta v cíli dnešní etapy nás svým
autem za mírnou úplatu odveze zpátky do kempu na Malé Skále.
Po včerejším extempore s Českými drahami jsme jeho nabídku
přijali s nadšením.
S kempařem jsme se dohodli, že se za 20 minut setkáme u
benzínky hned u Příšovic, naskládali jsme bagáž a stany do auta a
já vyrazil. Na pumpě jsem byl o pár minut dříve, než kempař, ale
nakonec jsme se setkali a já jsem pak za ním dojel až do kempu.
Nutno říct, že se mi tato pomoc hodila, protože pochybuji o tom,
že bych byl schopen v nějaké historicky krátké době naprosto
neznačenou cestu do kempu najít sám. Zaparkoval jsem Serenu,
nastoupil ke kempařovi do auta a po cestě stočil řeč na bývalého
majitele kempu, tak řečeného Buznu. Dozvěděl jsem se několik
pikantních historek o Buznově výbušné povaze a o tom, kolikrát
dostal od návštěvníků kempu přes držku. Přiznám se, že se mi
docela ulevilo, když jsem zjistil, že problém v roce 2000 nebyl
ojedinělý a tudíž jsme ho svým chováním nezpůsobili my, ale
nerudný, vzteklý a hrubý kempař.
Cesta na Malou Skálu uběhla jako nic a po zaplacení
dohodnutého obolu jsme v půl jedenácté vyráželi na vodu.
Sluníčko svítilo a teplo bylo takové, že jsme jeli jen v tričkách.
Šusťákové kalhoty jsme si ještě nechali, ve stínu na vodě bylo
ještě docela chladno.
Do Turnova jsme dojeli kolem půl druhé, zdolali nesjízdný jez
stylem hrobař (vylézt nad jezem z lodi přímo na navigaci do výšky
150 cm, popadnout do rukou koňadru a vytáhnout na ní loď z vody
jako když se spouští rakev do hrobu) a rozhlíželi jsme se, kde by
se dalo pojíst.
Přistáli jsme pod železničním mostem a já se vydal na průzkum.
Po 5-ti minutách pěší tůry v neoprénových botičkách po polní
cestě jsem dorazil k nějakému obchodu se stavebninami. Na můj
dotaz, kde se lze v okolí najíst, mi bylo řečeno, že stačí projít
tunelem pod tratí a po 300 metrech dorazím k hospodě.
Vrátil jsem se pro ostatní, nechali jsme lodě vytažené na břehu,
vzali peníze a ostatní cennosti a vyrazili za potravou.
Došli jsme ke zmiňovaným stavebninám, prošli tunelem, minuli
tenisové kurty a po pěti stech metrech dorazili k restauraci.
Bohužel, byla zavřená, asi měli polední pauzu, jak je v Turnově
zvykem. Vydali jsme se směrem na centrum v dobré víře, že po
50-ti metrech musíme narazit na nějakou hospodu. Omyl! Došli
jsme k silničnímu mostu přes Jizeru, přešli přes něj, minuli jsme
autobusové nádraží a ulicemi při pochodu chodníky plnými lidí
jsme míjeli jeden bazar, trafiku, lékárnu, galerii, zlatnictví a
dalších 50 různých obchodů a obchůdků za druhým.
11
Vítr číslo 7
strana č. 12
Bohužel, ani jedna hospoda! Po 30-ti minutách plahočení jsme
konečně narazili na otevřenou hospodu. Vlezli jsme dovnitř, ale
sotva jsme se posadili, vrchní nám sdělil, že už je pozdě a že už
nevaří. Na náš dotaz, kde se tady sakra můžeme teda v tuhle hodinu
najíst, nám poradil pizzerii přes ulici. Rezignovaně jsme přešli ulici
a připravili se na nejhorší.
Melounkovi se nás asi zželelo a v pizzerii měli výbornou česnečku
a k tomu výběr ze 4 jídel na menu v ceně 55,- Kč za jídlo. Říkali
jsme si, že za 55 asi moc muziky nebude a tak si Čomi objednal
pizzu a my ostatní tu česnečku a každý jiné menu. Česnečku donesli
v zápětí, byla výborná a bylo jí docela hodně. Když pak donesli
hlavní chod, nestačili jsme se divit. Jídla bylo hodně a málo kdo z
nás snědl úplně všechno! Nasyceni jsme zaplatili, já jsem si ještě
odskočil na toaletu a Štěně s Čomim šli napřed koupit Čomimu
karimatku a houby do lodí na vybírání vody Setkali jsme se za 30
minut u lodí a vyrazili společně po vodě k Příšovicím. Letos jsme si
dali pozor a tak jsme most u kempu nepřejeli. Kemp se od roku
2000 skoro nezměnil, jen místo suchých záchodů tu byla 1 budka
záchodu chemického (bylo v ní naštěstí čisto) a u cesty vyrostl
dřevěný baráček (větší stánek) s předzahrádkou, kde bylo možno
koupit a vypít točené pivo. O to my jsme ale neměli zájem. Naším
plánem bylo postavit stany, vzít si plavky a ručníky a autem jet do
Turnova vykoupat se do městského bazénu.
Bazén jsme celkem snadno našli, ale byl zavřený i přes to, že
bylo velmi teplo. Chtěli jsme se zhygienizovat stůj co stůj a tak
jsme se rozhodli, že zkusíme saunu v moderním sportovním
středisku, které jsme našli při naší čtvrteční návštěvě Turnova. Ke
středisku jsme dojeli, vzali se za ramena a pomodlili se k
Melounkovi, aby nás už netrápil a nechal nás spočinout v nějaké
jiné vodě, než v Jizeře. Ale Melounek s námi měl jiné plány, což
jsme zatím nevěděli. Vlezli jsme dovnitř a na nějaké nástěnce jsme
si přečetli, že sauna v pátek nefunguje!
Naprosto rezignovaně jsme dojeli do centra, zaparkovali a
uvažovali co dál. Štěně rozhodl, že ze Zlatých stránek v telefonní
budce na náměstí najdeme nějaký bazén v okolí. Při hledání zmínil
aquapark Babylon v Liberci, ale protože jsme měli pocit, že je to
moc daleko, byl tento návrh opuštěn. Nakonec Štěně zavolal na
informace o telefonních číslech, chvilku se tam dohadoval a
nakonec získal číslo na zmiňovaný Babylon. Zavolal tam a ptal se,
zda mají otevřeno a jak dlouho (bylo půl osmé). Bylo mu sděleno,
že v pátek je otevřeno do 23-ti a že z Turnova jsme tam autem po
dálnici za 20 minut. Dál nebylo o čem uvažovat.
Skočili jsme do Sereny a ve 20:00 jsme si kupovali vstupenky v
Babylonu. Babylon nás přivítal s otevřenou náručí a hýčkal nás v ní
až do 23-ti, jízda na tobogánech byla střídána relaxací v obrovské
vířivce, v občerstvovně v prvním patře jsme ukojili svůj hlad i žízeň
a když ve 22 hodin vypnuli všechny hlučné atrakce a z reproduktorů
se začala linout relaxační hudba, cítili jsme se jako v ráji. Nakonec
jsme pochopili, že Melounek ve své nekonečné lásce ke všem
správným vodákům nám chtěl připravit právě tuto odměnu a
nechtěl, abychom se zahazovali v provinčním bazénu v nějakém
Turnově. Pokorně jsme mu poděkovali za tyto dary a uspokojeni na
těle i na duši jsme dorazili kolem půlnoci do Příšovic.
Stánek s pivem měl ještě otevřeno a protože jsem celý večer nepil
pivo, abych mohl řídit, zašel jsem tam dát si ještě šláftruňk. Štěně a
Čomi mi dělali garde. Dali jsme si ale jen dvě a příjemně znaveni
zalehli do spacáků.
Sobota 19.5.2007 - Tajný závod
V noci bylo sice velmi chladno, ale ráno v 8 už bylo teploučko,
takže jsme se všichni převlékli do kraťasů, nasnídali jsme se opět z
vlastních zásob a já s Čomim jsme autem vyrazili do Příšovic
doplnit proviant. Docházel nám bourbon a Čomi neměl už nic k
jídlu.
12
Nakoupili jsme, dorazili zpět do kempu, zbourali stany, naložili
bagáž do Sereny a vyrazili k lodím. Ty jsme nechali včera večer
ležet pod mostem na břehu Jizery. Jak jsme se blížili k vodě,
zjistili jsme, že tam mají cvičení místní hasiči. Jeden se s námi
pokoušel žertovat, že jestli hledáme ty lodě, co byly pod mostem,
tak ty že byly zabaveny v rámci cvičení. Ptali jsme se ho, jestli se
místní hasiči v rámci výcviku učí také krást? Trochu ho to
zaskočilo, zřejmě takovou reakci neočekával, takže si nás přestal
všímat a my vyjeli na řeku.
Bylo nádherné počasí, slunce pálilo a nám se nechtělo pádlovat.
Řeka moc netekla, ale nám to bylo jedno. Soulodili jsme,
pádloval vždy jen jeden z kormidelníků, po překonání jezu jsme
se s Čomim v pádlování střídali, splouvali jsme s řekou,
opalovali se, klábosili o všem možném, pozorovali přírodu a
popíjeli bourbon. Maximální pohoda...
Takto nenásilně jsme během odpoledne dorazili do Mnichova
Hradiště. Zatímco se Čomi obnažil a pokuřujíc vstoupil do vody,
aby věren tradici alespoň jednou za celou vodu ponořil své tělo
do řeky, já jsem telefonicky přivolal majitele lodí. Přijel za
malou chvilku (bydlel nedaleko), pomohli jsme mu naložit lodě
na vlek a požádali ho, zda by nás všechny za malou úplatu
nedovezl k autu do Příšovic. Souhlasil. Po cestě jsme s ním navíc
dojednali, že nám ukáže nějaký dobrý kemp v okolí, kde budeme
mít větší komfort než v Příšovicích. Doporučil nám kemp v
nedaleké obci Příhrazy a vysvětlil podrobně cestu. Bez větších
potíží jsme kemp našli, ubytovali se a vydali se pojíst.
Majitel kempu nám doporučil nedalekou restauraci "Pod
kaštany". Došli jsme k ní asi za pět minut a posadili se na zadní
zahrádku pod slunečníky. Hned jsme si všimli, že se v okolí něco
děje. Okolo nás se pohybovali lidé ustrojení do jakýchsi
zvláštních bílých a stříbrných obleků a dělali podivné věci, jako
například skákání přes švihadlo v holinkách plných vody.
Nenápadným dotazem u obsluhujícího personálu jsme se ujistili,
že se nejedná o chovance ústavu pro alternativně inteligentní lidi,
ale o tzv. tajný závod, který se shodou okolností letos koná právě
dnes a právě tady.
Chvilku jsme pozorovali tajné závodníky, kteří se v
odpoledním parnu pachtili v převlecích ve stylu sci-fi, což bylo
téma letošního tajného závodu, a po pozdním obědě jsme se
vrátili do kempu. Pomalu jsme postavili stany a seznámili se s
kempem a jeho zařízením. Stále dobře naladěni jsme se kolem
19-té hodiny vypravili opět do restaurace "Pod kaštany". V
kempu zůstal Štěně, který prohlásil, že se 2 hodinky prospí a
dorazí za námi. Byl holt z toho bourbonu a sluníčka kapku
zmoženej...
"Pod kaštany" bylo rušno, tajní závodníci se připravovali na
společnou večeři, na hlavním sále a za restaurací bylo plno, sedli
jsme si proto na předzahrádku a pozorovali cvrkot. Tajní
závodníci měli sice přednost, ale nakonec jsme své jídlo a pivo
dostali i my. Pojedli jsme a užívali si téměř letního večera.
Kolem 20-té hodiny v hlavní sále začala hrát kapela, tajní
závodníci nastrojení do roztodivných převleků začali křepčit na
parketu a my jsme na po-silněnou poslali do svých žaludků první
rundu šavlí-mečů....
Po nějaké době se udělalo chladněji a začali nás kousat komáři.
Vydal jsem se spolu s Mlokem do kempu, abysme na sebe hodili
teplejší oblečení. Mlok musel pro oblečení do stanu a při tom
probudil Štěněte, který spal už mnohem déle, než ony
proklamované dvě hodiny. Po několika krátkých větách mezi
Štěnětem a Mlokem jsme se s Mlokem vrátili za Čomim. K
našemu velkému překvapení za chvíli dorazil i Štěně, vyspinkaný
do růžova, a s novým elánem začal objednávat nové rundy šavlímečů. Po nějaké době jsem rundy přestal počítat a zástupy
mimozemšťanů, proudících kolem nás, jsem už vnímal jen letmo.
Vítr číslo 7
Kolem půl druhé jsme si s Mlokem začali připadat jako
mimozemšťani my sami a tak jsme se po vyrovnání námi
zkonzumované části účtu vydali do naší části galaxie, teda chci
říct do kempu. Měsíc byl mladý a jeho bledý srpek nám hledat
cestu moc nepomohl. Jako správný astronavigátor jsem nakonec
kapitána galaktického korábu Mloka dovedl až na jeho
domovskou planetu (do stanu) a sám jsem zůstal na stráži ve
výsadkovém modulu (šel jsem spát do auta). Kdy se vrátili první a
druhý důstojník (Čomi a Štěně), to mi dodnes zůstává záhadou.
strana č. 13
dovolí, nejpozději napřesrok se sejdeme zase na jarní pánské vodě.
Cesta ústecké sekce dopadla v celku úspěšně, Štěně prakticky
okamžitě usnul na zadních sedadlech a probudil se až u Levína,
kolem kterého jsme trošku kufrovali, když jsem v Úštěku předčasně
zahnul z hlavní silnice. Nakonec jsme se ale šťastně našli a dorazili
jsme do Ústí.
AHOJ Fox
Neděle 20.5.2007 - Splnění velkého snu
Jestli bylo v noci zima, to nejsem schopen říci, moje "tekutá
deka", kterou jsem si navlékl během předchozího večera, hřála
spolehlivě a ráno jsem se probudil horkem, které vyvolaly
sluneční paprsky pražící do Sereny. Mátožně jsem vylezl z auta,
převlékl se do čistého a začal jsem snídat. Postupem času se ze
stanů vyloupli Čomi a Štěně, jen Mlokovi se ze stanu vůbec
nechtělo a když nakonec vylezl, nevypadal vůbec dobře. Štěně
vyprávěl, jak se během večera skamarádili s nájemcem restaurace
Slávkem a kolik rund šavlí-mečů jim Slávek během večera donesl
grátis. Nezbývalo, než mu věřit, obzvlášť když Čomi jeho
vyprávění podporoval. Po velmi pozvolném balení stanů a věcí,
které prokládal Mlok poleháváním na trávníku, se nám podařilo
přece jen zabalit a bagáž umístit do auta. Zamávali jsme kempu a
dojeli po místní komunikaci hádejte kam? No ano, do restaurace
"Pod kaštany", kam Štěněte pozval Slávek na snídani. Vzhledem k
tomu, že bylo kolem jedenácté, se spíše jednalo o brzký oběd, ale
kdo by se přel o slovíčka, že? Já jsem si objednal anglickou
slaninu s vejci, nealko pivo a preso, Mlok o nabízené potraviny
nejevil zájem a reagoval v podstatě pouze na světlo, Štěně však s
chutí studoval jídelní lístek a Čomi se také chystal pojíst. Seděli
jsme na předzahrádce, Štěně s Čomim popíjeli pivo a Štěně
vyhlížel Slávka. Slávek se asi za 10 minut objevil ve dveřích
restaurace, poznal Štěněte, otočil se na patě a zmizel zpátky v sále.
Utahovali jsme si ze Štěněte, že se ho Slávek lekl a utekl, a Mlok
se vydal na záchod. Se Slávkem se zřejmě minul, protože zatímco
nebyl u stolu, Slávek bez říkání přinesl 4 panáky šavlí-mečů a
začal se se Štěnětem dohadovat, co by si Štěně přál k jídlu.
Pouze Mlokově indispozici po včerejší rozlučce s vodou přičítám
to, že panáky na stole zaregistroval až teprve když byl asi metr od
stolu. Strnul jak Lotova žena a chvíli se zdálo, že se na místě otočí
a uteče, ale nakonec se vzmužil a jen mírně přeskakujícím hlasem
oznámil, že tohle on pít nebude. Já jsem se přidal a s poukazem na
to, že je musím v pořádku dovézt domů, jsem nabízený alkohol
také odmítl. Slávek nás sice přesvědčoval, že to je na podnik, ale
výsledkem bylo pouze to, že o panáky se spravedlivě rozdělili
Štěně a Čomi.
Štěně se po těch panácích nastartoval a furiantsky si u Slávka
poručil "kuřecí kung-pao se šesti bramborovými knedlíky" v
domnění, že mu to, stejně jako v jiných hospodách, neudělají.
Slávek se jen usmál a zmizel ve výčepu. A tak se nakonec Štěně
setkal se svým snem a dostal jídlo, o kterém doteď vždycky jen
mluvil a snil. Donutil mne ho vyfotit a pak ho s blaženým
výrazem ve tváři snědl. Také Čomi dostal jídlo, které si vybral
(bylo to něco obyčejného), jen mně se můj dávný kulinářský sen
nesplnil, protože čápy s mákem opravdu nikde nevaří...
Dojedli jsme, dopili a byl čas vyrazit k domovu. Zaplatili jsme a
Slávek se nás na odchodu ptal, kolik je řidičů. Bezelstně jsem řekl,
že jen já, a tajně jsem doufal, že třeba přinese nějaký energetický
nápoj "na podnik". Kdepak, Slávek zabiják opět nezklamal a
donesl další rundu panáků. Mlok v panice prchnul k autu a já jsem
ho zklamaně následoval. Štěně s Čomim ho tam kopli a konečně
taky vyrazili k autu. Nádraží v Mnichově Hradišti jsme našli
celkem bez problémů, vysadili jsme Čomiho, popřáli mu šťastný
let a slíbili jsme si, že pokud nám to okolnosti alespoň trochu
Domnívám se, že krásné věci by neměli být zapomenuty a proto
jsem dnes jsem pro Vás oprášila ze staré truhly plné časopisů
Trampů, Pošumavských hlasatelů apod. tento článek z časopisu
TRAMP číslo 9, ročník 1970, který tehdy stál 2,50 Kčs. Tramp měsíčník pro všechny milovníky přírody a volnosti.
500 dolarů odměny
napsal: Jiří Zeman
Přišel jsem o něco dřív než v šest hodin. Přesně to ví jen slunce, které bylo nekonečně vzdáleno po mé pravé ruce. Na notorické
pijáky bylo pozdě a na odpočívající příliš brzy. Byla to v jistém
smyslu stejně barevná, špinavá krčma a dobrá jako každá jiná. Jane
Dagesová seděla s jedním šejdířem, který věděl o každé špinavosti
ve městě o několik týdnů dříve než jeho šerif. Jane nebyla natolik
krásná, aby pohled na ní položil průměrného muže, ale přesto mělo
její slovo váhu. Otřel jsem se okolo nich a stoupl si muži za záda.
Kam jsem pohlédl, byly oči Jane Dagesové. Byly na stropě, kde lezy jako pavouci pro štěstí. Uhnul jsem pohledem na oblemtaný stůl.
Byly tam. Ochable svěšené, pokroucené, pro pláč. Ženy na západě
byly skutečné ženy. Byly v úctě. Dobře. Zmuchlal jsem klobouk a
řekl:
"Jste Jane Dagesová?"
"Co?" Odsekl muž. Opakoval jsem otázku. Byl ramenatý a říkali
mu Prut.
"Podívej čahoune. Venku je chládek, byl jsem tam. Běž ven a
přesvědč se o tom, jestli mám pravdu. " Zamrkal.
"A co když budu stát na jiném místě než jste stál vy?" prohodil.
"Škoda stálo se mi pohodlně."
Žena po těchto slovech přímo zahořela. "Co chcete?" hodila po mně
otázkou. Zručně jsem otázku chytil a přichystal odpověď. Nechal
jsem ji dvakrát převalit na jazyku a teprve po tom ji vyfoukl.
"Zastřelila jste Bruno Tische dvěma ranami z kulovnice. Přišel jsem
za vámi jménem zákona."
Prut se šklebil do velkého zrcadla za zády Jane. Bylo umatlané. V
největším fleku se v jednom momentě chápavě zapotácela hlava
jednoho z posluchačů Pruta. Byl to nebezpečný muž. Měl jsem
pravdu. Po pěti vteřinách se flek uklidnil a muž již střílel. Sekl jsem
sebou o zem a porazil stůl. Jeho druhý výstřel svědčil o tom, že měl
sotva oblíbenější druh zábavy. Pohladil jsem revolver a vystřelil.
Mám rád ticho. Bylo. Za svou práci ručím. Mrtvý se krčil u
barového pultu. Nasadil jsem si klobouk a doplnil náboj.
"Jane Dagesová, na muže, kterého jste zabila, byla vypsána odměna
pěti set dolarů. Počínaje touto minutou, si částku můžete kdykoliv
vyzvednout v kanceláři místního šerifa."
Nabral jsem dech. Prut měl rozšířené, nechápavé oči. Měl jsem
strach, aby nezačal plakat. Nejdříve jsem ho chtěl pohladit, pak
jsem uviděl jeho strnulý pohled na mrtvého a zatnul pěst. Byl jako
beránek. Díval se do očí svého příliš chladného přítele, který zemřel
pro jeho nečisté svědomí a nečekanou neinformovanost.
U dveří jsem se otočil a řekl: "Dobrou noc".
13
Vítr číslo 7
strana č. 14
TURISTICKÉ VÝLETKY
Výletky - originální pohlednice na optické fólii, která umožňuje
3D efekt, nebo animaci několika obrazů.
Motivem Výletek jsou nejatraktivnější turistické cíle, narozdíl od
Turistických známek, které mapují i kulturní či přírodní památky
menšího významu. Zadní strana Výletek obsahuje stručný popis
kulturní či přírodní památky v českém, německém a anglickém
jazyce, GPS souřadnice a vyobrazení tří okolních Turistických
známkových míst, které doporučujeme také navštívit.
Výletky jsou číslovány podle pořadí, v jakém jsou vytvořeny, bez
začleňování do skupin či oblastí. Jde pouze o jejich přehledný
seznam
Výletky lze získat především na konkrétních Turistických
známkových místech, budou ale distribuovány i na místa
sousedící, která o ně projeví zájem. Exklusivitu prodeje, která
funguje u Turistických známek, Výletky nedodržují.
Můžete si je objednat na emailu: [email protected]
Doporučená prodejní cena Výletek je 33,-Kč
Zdroj:www.turisticke-znamky.cz
2. Stezka loupežníka Kardínka
Trasa:
Jiřetín pod Jedlovou - po zelené značce Křížová hora - rozcestí
pod Jedlovou - dále po červené vrch Jedlová /rozhledna/ - Tolštejn
/zřícenina hradu/ - Lesné - rozcestí Ptačinec - naučná hornická
stezka Údolí Milířky - Na Mýtě - Jiřetín pod Jedlovou.
Celková délka 14 km
Zajímavosti na trase:
Jedlová /rozhledna/ - Svou nadmořskou výškou 774 m patří mezi
nejvyšší vrcholy okresu Děčín zároveň je i třetím nejvyšším
vrcholem Lužických hor. Přes vrchol vede důležité evropské
rozvodí - voda ze severního svahu odtéká do Baltického moře,
zatímco z jižního svahu do Severního moře. Hora je pozoruhodná i
z geologického hlediska tím, že na severním úbočí probíhá
zlomová čára zvaná Lužická porucha.
Tolštejn /zřícenina hradu/ - (pův. Dohlenstein, Kavčí skála, 670 m)
je dnes zříceninou středověkého hradu, který se poprvé připomíná
roku 1337. V roce 1865 byla zde postavena hradní restaurace ve
švýcarském stylu, kterou tu po tři generace vedl rod Münzbergů.
Samotnou restauraci se podařilo rekonstruovat a celoročně otevřít
na podzim roku 2002.
INITI podruhé
Antonín Mikolášek
Reakce na článek o Initi: Vítr číslo 6, který napsal Marty
Přečetl jsem si Tvoje vyprávění o české a -jak říkáš- indiánské
sauně.
Jsem rád, že jsou u nás lidé, kteří se dovedou vypořádat i s
potřebou tepla v čisté přírodě.
Oceňuji to, protože to skutečně připomíná teplo-vzdušné lázně
prérijních Indiánů, ale i u obyvatel iránské vysočina a našich
slovanských předchůdců Skytů. Nic jiného ti lidé neměli, ale
dovedli se ohřát a účinku tepla z rozžhavených kamenů využít
mystickým obřadům.
Jinak si nedovedli vysvětlit, asi jako Ty, proč jim je po
intenzivním prohřátí a ochlazení ve vodě či na vzduchu tak dobře.
Inu jsou to neurohumorální děje organizmu jako reakce na vliv
tepla a jejich součástí je účinek např. produkce adrenalinu,
endorfinu apod.
Já si cením nejvíce onoho kontaktu s tajemnem, který člověka i v
sauně směřuje k jiným hodnotám.
To bylo u Indiánů běžné, dnes pořádají pro turisty ve svých
rezervacích i mystérium indiánské horkovzdušné lázně.
Malá terminologická poznámka: sauna je finský výraz pro
horkovzdušnou lázeň v typické srubové či panelové stavbě ze
dřeva, nic jiného.
Není „indiánská sauna“, je teplo-vzdušná lázeň v indiánském initípí, wigwam apod.
Estonci této lázni říkají saun, Rusové baňa a Američané u svých
Indiánů popisně „hot stone sweat lodge“.
Ukazuje se, že právě tato chýše z proutěných konstrukcí je
východiskem teplo-vzdušných lázní všech nomádů, kteří
osidlovali svět, tedy i předchůdců Ugrofinů a Slovanů z oblastí
kdesi za Uralem.
Právě Indiáni však zachovali tento pravěký relikt až do dnešní
doby.
Jak víme, Indiáni přešli před koncem doby ledové (10.000 let př.
n.l.) do Ameriky a nálezy jejich ohnišť jsou zatím z 14. tisíciletí
př. n.l. Jak je ten svět malý a jak je polapené teplo v jednoduché
chýši veliké!
A ještě jednu poznámku: píšeš-li, žes „prskal na kameny“,
domnívám se, žes jen kropil žhavé kameny. Plivání a sprosté
mluvení je i v indiánské ini-típí zcela tabu!
Keep sauning Ti přeje Antonín Mikolášek,
nestor saunování v Česku a saunolog amateur.
Bližší informace na:
http://www.tolstejn.cz/cz/index-vandrovani.htm.
14
Vítr číslo 7
Levandule
Latinský název: Lavandula angustifolia
Hlavní složky: silice, třísloviny, hořčiny
Polarita: mužská
Živel: vzduch
Vládce: Merkur
Vlastnosti: hřejivé a vysušující
Kuchyňské použití:
ovocné saláty, kandování
Lidové názvy:
devandula, dulenka, špikrnát.
Pěstování:
Pěstuje se v suché, odvodněné a kamenité půdě na slunném
stanovišti. Dorůstá výšky 90 cm. Množí se na jaře či začátkem léta
nebo na podzim stonkovými řízky. Na podzim se sestřihuje.
Sběr:
Sbírají se květy těsně před rozkvětem a to v období od června do
srpna. Listy se sbírají dle potřeby.
Lékařské použití:
Stimulant trávicího ústrojí a bílých krvinek.
Působí příznivě na činnost jater, posiluje žaludek a redukuje
nadýmání a špatnou absorpci jídla.
Snižuje vysoký krevní tlak, uklidňuje bušení srdce a tlumí návaly
horka.
Neužívat při potížích s nízkým tlakem.
Působí dobře na osoby trpící katalepsií.
Levandule je výborným antiseptikem vnějším i vnitřním.
Odstraňuje z krve nečistoty, škodlivé látky a toxiny.
Jako kloktadlo se doporučuje při zánětech mandlí, bolestech v
krku. Jako ústní voda působí blahodárně na dásně, afty a tlumí
bolesti zubů.
Dále se této byliny využívá zejména na uklidnění nervového
systému - nespavost, fyzická únava či ke zklidnění myšlenek, jež
jsou příčinou nespavosti.
Během dne působí jako stimulant. Je výborným lékem při léčbě
migrény, jak záchvatů tak dlouhodobě přetrvávajících bolestí.
Tuto bylinu lze rovněž využít při častém omdlévání a při potížích
se závratí a nevolností při cestování (autem, letadlem atd.).
Levandulová lázeň
Přidejte pět kapek levandulového oleje do lázně a dýchejte její
vůni. Představujte si, že pocity, kterých se chcete zbavit, z vás
vyprchávají stejným způsobem jako pára z vaší koupele.
Léčba migrény
Smíchejte stejné části rozmarýnu a levandule. Ze směsi připravte
čaj a pijte jej denně po dobu nejméně 14 dnů na dosažení
rovnoměrné cirkulaci krve v mozku. K utlumení záchvatu migrény
si připravte horkou koupel, nakapejte do ní 15 - 20 kapek
levandulového oleje. Setrvejte v lázni v klidu 15-20 minut. Pak si
lehněte do zastíněného pokoje. Po probuzení by měla bolest
ustoupit.
strana č. 15
Esenciální olej byl s úspěchem použit při léčbě některých druhů
rakoviny kůže.
Dalším významným využitím byliny je podpora léčby odvykání
návykových potíží.
Nedoporučuje se vysazení předepsaných léků !!! Poradit s
lékařem.
Kouř levandule uspává a přináší úlevu.
POZOR :
Diabetici závislí na inzulínu by neměli levanduli užívat !!!
Emocionální využití:
Levandule je bylinou solárního plexu, který se zabývá přijímáním
zejména vnějších podnětů. Pokud se nekontroluje způsob
přijímání, je člověk schopen přijmout všechny pocity, emoce a
vibrace, které se mu nabízejí.
Dokud se neusměrní jednání z oblasti srdečního a mozkového
centra, je člověk ovládán touhami, neposuzuje věc objektivně a
nezaujatě.
Bylina napomáhá regulovat příjem podnětů, uzavření tohoto
centra, jeho ochranu a absorbování pouze těch impulsů, jež jsou
pro danou osobu prospěšné a užitečné.
Žena lehce ovlivnitelná svým okolím, si uvědomuje, jak násilí a
zloba a zášť narušují její vnitřní vyrovnanost.
Magické a rituální použití:
Levandule je mocnou magickou bylinou.
Při meditaci pročišťuje a zjasňuje mysl a přináší vnitřní klid a mír.
Jako kadidlo při rituálech lásky, ochrany, štěstí, míru, cudnosti,
očisty.
Zapálená levandule vnáší harmonii na shromáždění, do rituálů i
domovů.
Dým podporuje vidění a inspiraci.
Levandule v kadidle slouží k prozkoumávání živlu Vzduch, rozvíjí
intelekt a sílu logického myšlení.
Čarodějky hází květy levandule do ohňů Letního Slunovratu jako
oběť odcházející části roku, protože je jednou z posvátných
aromatických bylin Letního Slunovratu.
Inhalování levandulové vůně vyvolává stavy transu a
jasnozřivosti, rozvíjí představivost, je výborným prostředkem na
posílení koncentrace mysli, chceme-li se soustředit na konkrétní
úkol.
Levandule se v pohanském kultu spojuje s podsvětím a slouží při
uctívání boha Cernunnona a bohyně v aspektu Stařeny.
-MorticieKlidný spánek, nervozita
Půl hodiny před uložením do postele pijte levandulový čaj či si
vetřete kapku éterického oleje do spánků a nebo jím lehce
pokapejte polštář.
Malátnost či únava
kozlík lék. 20g, bez černý 20g, třezalka 20g, heřmánek 20g,
levandule 20g, lipový květ 20g
Všechny složky smíchat v uvedeném poměru. Přelít tři čajové
lžičky této směsi 500 ml vroucí vody. Vylouhovat 5 min a scedit.
Denně vypít tři šálky tohoto teplého čaje.
15
Vítr číslo 7
strana č. 16
Její výchozí místo je trochu zastrčené vzadu, musíme projít
parkovištěm před hotelem na malé prostranství za ním a do jeho
zadního rohu, kde je již rozcestník značených turistických tras,
mimo jiné i naučné stezky.
Informační panel první zastávky je umístěný kousek nad
rozcestníkem ve svahu.
Naučná stezka Churáňov
Naučná stezka prochází lesnatými a lučinatými svahy
Churáňovského vrchu v chráněné krajinné oblasti Šumava,
nedaleko známého lyžařského střediska Zadov.
Jeho okolí nabízí nejen dostatek sjezdovek a běžeckých tratí
v zimě, ale rovněž krásné přírodní prostředí pro turistické
vycházky ve zbylých obdobích roku.
Co vás na stezce čeká?
Naučná stezka Churáňov prochází částí území CHKO Šumava.
Je okružní, začíná a končí v Zadově. Vede lesy a travnatými
stráněmi v okolí Churáňovského vrchu.
Navštěvuje Klostermannovu skálu a údolí říčky Losenice,
odkud pak stoupá až těsně pod vrchol Churáňovského vrchu
(1118 m n. m.), do osady Churáňov.
Přímo na vrcholu se nachází meteorologická stanice ČHMÚ.
Odtud pak již naučná stezka sestupuje zpět k výchozímu místu
(u hotelu Churáňov v Zadově). Stezka seznamuje s ohroženými
živočichy Šumavy, chráněnou krajinnou oblastí, typickou
šumavskou venkovskou architekturou, nebo s životem a dílem
spisovatele Šumavy Karla Klostermanna.
Na co se můžete těšit?
Zadov – Churáňov
– známé a navštěvované šumavské středisko zimních sportů, ležící
15 km od Vimperka. Nabízí sjezdovky s několika vleky
a sedačkovou lanovkou (v provozu i v létě), areál pro běh na
lyžích (stadion a závodní tratě) a skokanské můstky. Pro letní
období je v okolí Zadova k dispozici dostatek značených tras pro
pěší turistiku.
Klostermannova skála
– tzv. mrazový srub, skalní útvar se zarostlou vyhlídkou vzniklý
působením vody a mrazu na sklonku ledových dob. Pod skálou se
rozkládá plocha s odlámanými skalními bloky, tzv. kamenné moře.
Losenice
– 15 km dlouhá říčka, pravostranný přítok Otavy u Rejštejna. Její
romantické údolí se značným spádem (převýšení od pramene
k ústí je 560 metrů) zde tvoří hranici Národního parku Šumava.
Trasa je značena zelenobílými značkami naučných stezek.
Vede většinou po lesních nebo lučních vozových cestách, místy po
asfaltce nebo lesních pěšinách.
Informační náplň zastávek
1. zastávka: Naučná stezka Churáňov
– stručně seznamuje s informační náplní stezky
2. zastávka: Ohrožení živočichové Šumavy
– představuje tři živočichy: tetřívek obecný, zmije obecná, kos
horský
3. zastávka: Šumavské chalupy
– osídlování okolí Churáňova prvními osadníky (skláři);
charakteristické znaky šumavských venkovských chalup
4. zastávka: Šumavské stromy
– představuje tři typické šumavské dřeviny: smrk ztepilý, javor
horský klen, jedle bělokorá
5. zastávka: Klostermannovy skály
- umístěna u skalního útvaru, tzv. mrazového srubu
6. zastávka: Nad Kůsovem
- informuje o tzv. Králováckých rychtách a osídlování kraje
skláři; zastávka stojí na území bývalé královácké rychty Stachy
7. zastávka: Karel Klostermann
- život a dílo spisovatele Šumavy
8. zastávka: Ohrožení živočichové Šumavy
- představuje tři živočichy: rys ostrovid, tetřev hlušec, vydra říční
9. zastávka: CHKO Šumava
- základní informace o chráněné krajinné oblasti (rok vyhlášení,
rozloha), poslání CHKO
10. zastávka: Churáňov
- Králováci a Královácké rychty, vývoj osídlování zdejšího kraje
Trasa stezky
Rozcestí „Hotel Churáňov“ > rozcestí „U lanovky pod Zadovem“
> rozcestí „Přední Zadov“ > rozcestí „Zadovské pastviny“ >
Klostermannovy skály > rozcestí „Nad Kůsovem“ > rozcestí „Na
Rovinách“ > rozcestí „U Nového mostu“ > rozcestí „Churáňovské
chalupy“ > rozcestí „Sporthotel Olympia“ > hotel Churáňov
Základní údaje o stezce
Naučná stezka začíná a končí v Zadově u hotelu Churáňov.
Stezka je 6,5 km dlouhá, a je na ní umístěno 10 zastávek
s informačními panely.
Zdroj: www.naucnoustezkou.cz
16
Vítr číslo 7
strana č. 17
Nedobytný hrad Kašperk
Kde ještě najdete tu pravou
Šumavu…
Kašperské Hory
Jestli chcete spatřit typickou šumavskou scenérii, vydejte se do
Kašperských Hor. Čeká vás malebná krajina rámovaná zlatou
hornickou historií, louky poseté osamělými roubenkami a
starobylými kostelíky, i romantický hrad Kašperk. Milovníky
výhledů pak potěší výstup na rozhlednu na Sedle.
Klasickým výletním cílem v okolí je hrad Kašperk – ten, který
městu dal jméno. Na Kašperk prostě musíte, už jen proto, že
pohled na jeho charakteristickou siluetu se dvěma mohutnými
věžemi vás v této krajině provází skoro bez přestání.
Když vyrazíte z náměstí v Kašperských Horách po zelené značce k
severu, jedna z nejkrásnějších vyhlídek na hrad se vám otevře jen
pár set metrů za posledním stavením. Z lučinatého návrší uvidíte
přes hluboké údolí zalesněný kopec s hradem přímo před sebou.
Kopec vám dá trochu zabrat, však je také největším na celé trase.
Má to ale jednu výhodu, nenajdete tady davy turistů. Autem se
sem totiž nedá vyjet. Nejblíže byste se vozidlem dostali na
parkoviště u restaurace Na Račánku při silnici z Kašperských Hor
do Nezdic, odkud je to ke hradu asi 20 minut chůze.
Hrad samotný se tyčí na strmém ostrohu obklopeném hlubokými
lesy. Překvapivě rozlehlý hradní areál má nezvyklou dispozici, kde
podlouhlý palác svírají dvě mohutné věže. Kašperk nechal postavit
roku 1356 Karel IV. k ochraně zdejších zlatých dolů. Nebyl nikdy
dobyt a roku 1617 ho koupilo město. Ačkoli Kašperk sloužil v
následujících staletích jako zdroj stavebního materiálu, zřícenina
je dnes ve velmi dobrém stavu.
Město na zlaté žíle
Když v Čechách stojí město na kopci, je to vždycky trochu
podezřelé. Výšinnou polohu Kašperských Hor předurčilo zlato,
bez něj by tady žádné město nikdy nevzniklo.
Žlutý kov získávali v oblasti již před 2 000 lety Keltové, rýžovalo
se v řece Otavě a hornická těžba zlata vzkvétala ve 14. až 16.
století. Poslední snahy o obnovení dolování jsou z konce 20.
století, kvůli masivnímu odporu místních obyvatel však zůstalo jen
u záměru. O hornické minulosti města svědčí i nerovný povrch
rozlehlého hlavního náměstí Kašperských Hor, svého času se totiž
zlato těžilo přímo ve městě a terén zůstává poddolovaný. Německý
název města je také příznačný - Berg Reichenstein, v překladu
Horní bohatý kámen. Uprostřed náměstí upoutá pozornost
mohutný kostel sv. Markéty, půdorysem gotický ze 14. století. Při
kostelní zdi můžete spařit další "hornickou památku" - zbytky
mlecích kamenů, pozoruhodností je i kohoutí kříž za chrámem.
Druhou dominantou náměstí je pak renesanční radnice se třemi
charakteristickými barokními štíty.
Opuštěný kostel i kus zmizelého města
Připomínkou původního středověkého sídla a současně nejcennější
památkou Kašperských Hor je kostel sv. Mikuláše. Najdete ho o
samotě asi 1,5 km západně od dnešního města. Vystavěli ho před
rokem 1330 snad horníci. Interiér chrámu, který je přístupný jen
příležitostně, skrývá velmi cenné gotické fresky a unikátní krásně
malovaný dřevěný strop z doby kolem roku 1700. Z okolní
hornické osady se do dnešních dnů nedochovalo nic a osamocený
kostel je tak magickým místem. Obklopuje ho starobyle působící
hřbitov s mnoha zrezivělými železnými kříži a vysokou kaplí sv.
Anny. Místo připomíná jak minulá staletí, tak i doby ne příliš
dávné. Letmá prohlídka starších hrobů totiž prozradí samá
německá jména – Kašperské Hory a okolí až do roku 1945 obývali
téměř výhradně čeští Němci. S jejich nuceným odchodem zanikla i
část místních dějin, jak o tom svědčí třeba proluka v rohu
kašperskohorského náměstí, kde dříve stával pivovar, i
nepřirozeně velká budova školy. Ještě ve 30. letech 20. století totiž
ve městě žilo dvakrát více obyvatel než dnes, kdy je to jen kolem 1
600 lidí.
Malebnou šumavskou krajinou až na
Sedlo
Výšlap na Kašperk můžete spojit s návštěvou nedávno otevřené
rozhledny na vrchu Sedlo a pak se ze Sušice vrátit autobusem. Od
hradu pokračujte po žluté k rozcestí U Nového Dvoru, kde se
napojíte na červeně značenou dálkovou trasu do Sušice.
Trasa dál vede po malebném rozhraní luk a lesů s výhledy na
okolní samoty a jestli existuje něco jako typická šumavská
scenérie, tak ji tady budete mít kolem sebe. Na chvíli vás čeká
hlubší les a pak už prudký, ale nepříliš dlouhý, kamenitý výstup na
vrch Sedlo (902 m n. m.) s novou rozhlednou.
Volně přístupná dřevěná stavba stojí na půdorysu sedmiúhelníku,
zvenku je opláštěna prkny. Vystoupíte-li po 138 schodech nahoru,
dohlédnete za dobrého počasí od vysoké Šumavy (mj. Pancíř či
německý Velký Javor) přes charakteristické vrchy v Šumavském
podhůří (Svatobor) až daleko do českého vnitrozemí (vidět jsou
např. Brdy či hrad Radyně u Plzně).
Ze Sedla pak půjdete až do Sušice hlavně z kopce. Cestou uvidíte
jednu z nejcennějších staveb v Pošumaví, starobylý románskogotický kostelík na okraji města Albrechtice. Jeho bílá fasáda svítí
do daleka a i když dostat se do interiéru je otázkou štěstí, krátká
odbočka i tak stojí za to. Uvnitř svatyně se dochovaly vzácné
malby z 15. století.
Na výšině Žižkův vrch (619 m) si zase prohlédnete kalich na
paměť 500. výročí smrti Jana Žižky z roku 1924, ale zejména si
užijete krásné výhledy. Pod sebou máte město Sušici jako na dlani,
západnímu obzoru dominuje přes otavské údolí vrch Svatobor
(845 m) s rozhlednou a vysílačem, na severu pak kaple Anděla
Strážce.
V Sušici si nenechte ujít rozlehlé náměstí. Jeho dominantou je
radnice, strany lemují krásné městské domy v čele se známým
Hotelem Fialka. Čekání na autobus si můžete zkrátit i návštěvou
Muzea Šumavy s expozicí sirkařství a uměleckého skla i
proslulým mechanickým betlémem.
Zdroj: cestovani.idnes.cz
17
Vítr číslo 7
strana č. 18
4. Utopenci na pivu
Soutěž z č. 1
Utopenci 100x jinak
1. Pikantní utopenci
Na 4l láhev: 15 špekáčků, 1/2 sáčku pepře,1/2 sáčku pál. papriky,
4 cibule, 20 nakládaných kozích rohů, 400 ml octa, 300 ml vody,
sůl, 5 chilli papriček
Ze špekáčků sloupneme střívko a podélně je nařízneme. Papriku
smícháme s pepřem a vnitřní naříznutou stranu špekáčků
okořeníme a do štěrbiny vložíme několik koleček cibule. Takto
nadívané špekáčky vložíme v několika patrech do sklenice,
prokládáme cibulí a kozími rohy. V hrnci smícháme ocet s vodou
a necháme projít varem. Vzniklý lák dle chuti dosolíme.
Vychladlým lákem zalijeme špekáčky ve sklenici tak, aby byla i
horní vrstva zcela ponořena. Sklenici uzavřeme a uložíme po dobu
7 dnů na chladné a tmavé místo. Milovníci ostřejších utopenců
mohou do sklenice přidat nakládané nebo čerstvé chilli papričky.
-Norna-
2. Utopenci s kysaným zelím
Na asi 4l lahev. Nálev: 350 ml vody, 300 ml octa, 7 kuliček
nového koření, 10 kuliček černého pepře, 4 bobkové listy, 3 lžičky
cukru, 1 lžička soli. Dále: 3 žluté cibule, 2 červené cibule, 2
stroužky česneku, 1 chilli paprika, 14 špekáčků, 3 lžičky pálivé
papriky, 500 g kysaného zelí
Vodu a ocet přivedeme k varu, přihodíme koření včetně soli a
cukru. Asi pět minut necháme nálev povařit, ochutnáme a podle
vlastní chuti dochutíme. Cibuli a česnek nakrájíme na plátky, chilli
papriku na tenká kolečka. Špekáčky oloupeme a rozkrojíme asi tak
do 2/3, vysypeme mletou paprikou a naplníme několika plátky
cibule, česneku a koleček paprik. Zbylou zeleninu promícháme se
zelím, část ho dáme na dno sklenice, na něj poklademe několik
špekáčků a jednotlivé vrstvy střídáme. Nakonec utopence
přelijeme teplým nálevem (jeho množství záleží na velikosti
sklenice a jak natěsno jsou v ní Utopenci naskládaní), uzavřeme
sklenici a dáme ji na tmavé místo odležet.
Druhá varianta: Místo papriky potřete špekáčky plnotučnou
hořčicí.
-Fairy-
3. Zeleninoví utopenci
Na asi 4l láhev – Nálev: 400 ml octa, 400 ml vody, 3 lžičky cukru,
1 lžička soli, 7 kuliček nového koření, 12 černého pepře, 4 bob.
Listy. Utopenci: 10 malých růžiček květáku, 2 červené kapie, 1
zelená kapie, 1 paprika, 3 stonky řapíkatého celeru, 1 menší křen,
3 mrkve, 1/2 hlávkového zelí, 10 špekáčků
Ocet s vodou přivedeme k varu, přidáme koření a necháme několik
minut vařit. Podle svého gusta dochutíme. Růžičky květáku
uvaříme do poloměkka, necháme okapat. Kapie, papriku
nakrájíme na tenké proužky, celer na centimetrové špalíčky, křen
na tenká kolečka, mrkev na trochu silnější. Zelí pokrájíme.
3. Špekáčky oloupeme, rozřízneme a vložíme do nich trochu zelí,
pár kousků kapie a papriky. Veškerou zeleninu promícháme. Částí
směsi poklademe dno, coby další vrstvu dáme několik špekáčků,
pak znovu zeleninu, špekáčky... Když je sklenice plná, zalijeme
utopence nálevem až po horní vrstvu. Uzavřeme a necháme
odpočívat 5–7 dní.
–Janča-
Na asi 4l láhev: Nálev - 500 ml černého piva, 100 ml vody, 50 ml
octa, 15 kuliček pepře, 10 kuliček nového koření, 7 listů bob. listu,
1 lžička chilli, 1 lžička soli. Utopenci - 14 špekáčků, 5 lžic, pln.
Hořčice, 5 cibulí, 2 papriky
Pivo s vodou a octem přivedeme k varu, přidáme koření a
necháme okolo pěti minut povařit. Ochutnáme a dochutíme.
Špekáčky oloupeme, nařízneme, vymažeme hořčicí, vyklademe
několika plátky cibule. Papriku pokrájíme na plátky a spolu s
cibulí s ní vyklademe dno, pak přidáme špekáčky a vrstvy
střídáme. Nakonec zalijeme teplým nálevem a necháme 4–5 dní
uležet.
TIP - Pokud je na vás černé pivo příliš sladké, udělejte si řezanou
verzi z 200 ml světlého a stejného množství černého.
Zdroj: http://ona.idnes.cz/utopenci
5. Utopenci se zelenou paprikou
špekáčky, cibule, plnotučná hořčice, zelená paprika, bobkový list,
pepř, sůl, ocet, 3 bobkové listy , voda
Oloupané špekáčky nakrojíme na polovinu (nedokrojíme),
vzniklou spáru namažeme hořčicí a proložíme proužky cibule,
zelené papriky a l bobkovým listem (vše podle vlastní chuti).
Nálev: jeden díl octa, dva díly vody, lžička soli, několik zrnek
celého pepře, trochu olivového oleje svaříme, necháme mírně
prochladnout a ještě vlažným zaléváme utopence. Vložíme do
sklenice, zalijeme nálevem a 30 minut sterilujeme při 100 stupních
C. Po vychladnutí můžeme konzumovat (nejlepší jsou asi po 3
dnech).
- Norna-
6. Utopenci s feferonkou
špekáčky, cibule, voda, ocet, kuličky pepře, mletý pepř, feferonka,
bobkový list, plnotučná hořčice Nálev: voda, ocet (asi 1/3 vody),
kuličky pepře, feferonku, bobkový list.
Necháme dojít k varu, odstavíme a necháme zchládnout.
Plnotučnou hořčici smícháme s mletým pepřem. Špekáčky
oloupeme, nakrojíme do půlky, vevnitř potřeme opepřenou
hořčicí, vložíme na kolečka nakrájenou cibuli (co nejvíc se vejde)
a dáme do sklenice. Vrstvu prosypeme cibulí a klademe další
vrstvu špekáčků. Tak pokračujeme do naplnění sklenice. Pak
přelijeme vychládlým nálevem, zakryjeme a necháme uležet min.
5 dnů.
-Norna-
7. Utopenci čertovy
10 až 12 špekáčků, 3 velké cibule, 1 stroužek česneku, 1 láhev
ostrého kečupu, 1/2 litru černého piva, sušená nebo čerstvá
feferonka, sádlo, sůl, pepř
Oloupanou cibuli nakrájíme na tenká kolečka a rovnoměrně ji
poklademe na dno pekáčku. Špekáčky oloupeme překrojíme
podélně na polovinu a ještě nařízneme oba konce. Pokládáme je
přeříznutou stranou do pekáče. Nakrájíme feferonku a vložíme jí
do mezer mezi špekáčky. Obsah pekáčku opepříme a mírně
osolíme. Hustě posypeme cibulí nakrájenou na "céčka" a jemně
nasekaným česnekem. Lžičkou nabereme sádlo a vložíme jej do
všech čtyř rohů pekáčku. Na horní vrstvu cibule nalejeme kečup.
Celý obsah potom polejeme 2/3 černého piva. Vložíme do
předehřáté trouby a zapékáme při 200 °C 30 minut. Pečení si
zpříjemníme dopitím 1/3 černého piva.Podáváme s čerstvým
chlebem a samozřejmě s pivem.
-Fairy-
18
Vítr číslo 7
strana č. 19
8. Čínský utopenci
13. Utopenci DEKO
400 g špekáčků, 4 cibule, 1 malá feferonka (nemusí být), 4 lžíce
sladkého kečupu. Na nálev: 15 lžic vody, 5 lžic octa, 4 lžíce oleje,
4 lžíce worchestrové omáčky, pepř, chilli koření, 1 bobkový list, 1
nové koření, sůl
Všechny přísady na nálev 5 minut povaříme. Do vychladlého
nálevu vmícháme kečup. Uzeninu a cibuli nakrájíme na kolečka,
klademe střídavě do zavařovací sklenice, můžeme přidat feferonku
a nakonec zalijeme nálevem. Dobře upěchujeme a necháme 2-3
dny odležet v lednici.
-Vlčice-
1,5 kg buřtů, hodně cibule, 1,5 litru octa, 1 lžíce Deka (přípravek
na zavařování kyselých okurek), pepř, červená paprika sladká (i
pálivá), feferonky (nepovinně)
Dáme svařit 0,5-1 litr vody s Dekem. Ve chvíli, kdy se voda vaří
přilijeme ocet, vypneme a necháme vychladnout. Pozor, když
budete vařit vodu dohromady i s octem, tak to hrozně smrdí :-))
Buřty podélně nařízneme, vložíme do nich kolečko cibule,
případně feferonku a postupně pěchujeme do láhve od okurek.
Prosypáváme další cibulí, pepřem a paprikou. Utopence zalijeme
vychladlým nálevem a necháme uležet podle chuti.
-Mia-
9. Babiččini utopenci
15 špekáčků, 2 lžíce nastrouhané mrkve, plnotučná nebo
francouská hořčice, 3-4 bobkové listy, 6-8 nového koření, 40
kuliček pepře, 2 na kousky nařezané feferonky, 4 sterilované
podélně nakrájené okurky, 8-10 stroužků česneku nakrájeného na
plátky, 1-1/2 dl octa, deko, 5 kuliček umělého sladidla, 6-10 na
kolečka nakrájených cibulí
Špekáčky oloupeme a podélně do 2/3 nařízneme, řez vymažeme
hořčicí a vložíme plátek okurku, na druhé straně uděláme několik
menších vpychů do kterých vložíme kousky česneku, řezy vždy
dobře zamáčkneme. Na dno sklenice všechnu mrkev trochu cibule
a řadu špekáčků, cibule, koření a takhle pokračujeme, až je
sklenice plná. Do vychladlého nálevu z deka přilijeme ocet a
sladidlo. Když nálev vychladne zalejeme naložené buřty zbytek
nálevu schováme na příště. Zbylé ingredience přidáme mezi buřty,
sklenici dobře uzavřeme celofánem a uložíme do chladna.
-Norna-
10. Utopenci se zelím
1 kg špekáčků, 1/2 kg cibule, 1 sáček kysaného zelí, 400 ml octa, 1
l vody, 2 rovné polévkové lžíce soli, 4 rovné lžíce cukru
(přizpůsobíme chuti, může být méně i víc), 100 ml oleje, feferonky,
pepř.
Oloupané špekáčky podélně nařízneme,naplníme kolečky cibule a
trochou zelí. Spojíme párátkem. Navrstvíme do zavařovací
sklenice, prokládáme feferonkami, cibulí a zelím. Zalijeme vařící
svařenou vodou s octem, cukrem a solí a dolijeme olejem.
Zavíčkujeme. Necháme vystydnout, promícháme tak, že sklenici
několikrát obrátíme dnem vzhůru a zpět. Pak necháme několik dnů
v ledničce odležet.
-Janča-
14. Utopenci s Balkánským sýrem
ocet a voda (v poměru 1:1 , špetka soli , trocha cukru (já dávám
tak dvě kávové lžičky na 1,5 litrovou láhev), černý pepř , mletý
pepř , cibule , špekáčky, balkánský sýr.
Špekáčky nezapomeneme oloupat!!! Špekáčky se rozkrojí, vevnitř
posypou mletým pepřem, přidá se na kolečka nakrájena cibule a
nakládána červená paprička a sýr. Nálev se svaří, utopenci se
zalijí, zavíčkují, nechají 7 dnu odstát v chladu a temnu..
-Ivča-
15. Pivní utopenci
špekáčky, feferonková pasta, cibule, zelí, paprika, cayenský pepř,
nové koření, hořčičná semínka, balíček DEKO. sklenici piva
Špekáčky oloupeme a nařízneme podélně směrem od okrajů ke
středu, až nám vznikne jakoby plátek. Pomažeme feferonkovou
pastou (mocnost feferonkové vrstvy přizpůsobíme své chuti),
vložíme plátek cibule a zase zavineme do původního tvaru. Do
sklenice dáme vrstvu jemně krájeného zelí, papriky na jemné
proužky a jemně krájené cibule, připravené špekáčky, cibule, zelí,
papriky, špekáčky, možno proložit i feferonkou. Každou vrstvu
posypeme ještě směsí celého pepře, nového koření a pokud možno
i hořčičného semínka. Když naplníme celou lahev, zalijeme
předpřipraveným lákem z deka (podle návodu) smíchaným s
pivem. Zavíčkujeme a musíme týden čekat.
-Vlčice-
16. Utopenci s koprem
buřty nebo točený salám, na každé 2 buřty 1 středně velká cibule,
3 kuličky nového koření, půlka bobkového listu a podle chuti
kuličky pepře, sladkokyselý nálev jako v základní variantě.
Oloupané buřty nakrájíme na kolečka. Vrstvíme do zavařovačky,
prokládáme nakrájenou cibulí a kořením. Nakonec zalijeme
horkým nálevem a necháme vychladnout, proležet.
- Kačenka-
1 kg špekáčků, 1/2 kg cibule,, 400 ml octa, 1 l vody, 2 rovné
polévkové lžíce soli, 4 rovné lžíce cukru, 100 ml oleje, feferonky,
bílý pepř, horcicne seminko, na drobno natrhany kopr (kdyz neni
cerstvi, muze se pouzit i drceny, ale uz to neni ono) a nekolik lzicek
ostre francouzske horcice
Oloupané špekáčky a cibuli nakrájíme na kolečka. Navrstvíme do
zavařovací sklenice, prokládáme feferonkami. Zalijeme vařící
svařenou vodou s octem, cukrem a solí atd. a dolijeme olejem.
Zavíčkujeme. Necháme vystydnout, promícháme tak, že sklenici
několikrát obrátíme dnem vzhůru a zpět. Pak necháme několik dnů
v ledničce odležet.
-Fairy-
12. Utopenci Carrry
17. Utopenci v hořčici
8 safalátok (špekáčkov), 1 l octu, 1 l vody, 4 vrchovaté lyžičky
cukru, 1 vrchovatá lyžička soli, 1 lyžičky mletého čierneho
korenia, na hrot noža curry, 2 chilli papričky, alebo feferónky, 2
cibule.
Safalátky olúpene, cibuľu pokrájame na kolieska a oboje vložíme
do pohára. Uvaríme nálev z octu, vody, cukru, soli a korenín. Keď
trochu schladne, zalejeme safalátky s cibuľou a uložíme do chladu.
Za 2-3 dni sú akurát.
–Jano-
6 buřtů, 2 cibule, 150 g hořčice, kečup - poloviční množství než
hořčice, 50 ml oleje, cukr, pepř, sůl, ocet, voda
Buřty oloupeme, nařízneme, naplníme cibulí a naskládáme do
sklenice, ještě proložíme cibulí. Nálev: hořčici rozmícháme s
několika lžícemi kečupu, cukrem, octem, solí, pepřem, olejem a
trochou vody. Zalijeme utopence a necháme dva dny v lednici
odležet.
-Vlčice-
11. Utopená kolečka nadivoko
19
Vítr číslo 7
strana č. 20
18. Vraždící utopenci
23. Pištovi utopenci
2 dily zakladniho nalevu, do ktereho prisypeme drceny pepr + 1
dil cerneho piva + nekolik polevkovych lzic ostreho kecupu+ lak z
feferonek, které přidáme ke špekáčkům
1kg špekáčků, 1/2 kg cibule, 400 ml octa, 1l vody, 2 rovné
polévkové lžíce soli, 4 rovné lžíce cukru, 100 ml oleje, feferonky,
drceny pepr, 1dl cerneho piv,nekolik polevkovych lzic ostreho
kecupu, lak z feferonek.
Oloupané špekáčky a cibuli nakrájíme na kolečka. Navrstvíme do
zavařovací sklenice, prokládáme feferonkami. Zalijeme vařící
svařenou vodou s octem, cukrem a solí atd. a dolijeme olejem.
Zavíčkujeme. Necháme vystydnout, promícháme tak, že sklenici
několikrát obrátíme dnem vzhůru a zpět. Pak necháme několik dnů
v ledničce odležet.
-Sami-
12 buřtů,pokrájených na 1/2 kolečka, 2x 0,3 litrové sklenice
zelenin.směsi “kunovjanka”, 4 cibule,pokrájené na kolečka, 2
kávové lžičky hořčice, 2 kávové lžičky cukru, 2 kávové lžičky
sladké papriky, 1 kávovou lžičku pepře, 2 feferonky,posekané,i s
trochou nálevu, 2 dcl octu + 2 dcl vody.
Koření a zeleninu v míse dobře promíchat,přidat uzeninu,znovu
promíchat a nakonec přilít vodu s octem. Po “vyzrání” v nálevu
skladovat v lednici.
-Pišta-
19. Utopenci - MIŇONKY
jemné drůbeží koktejlové minipárečky , Ocet+voda , pepř:bílý,
zelený, černý; mletý i celý , mleté chilli papričky , feferonky ,
cibule , bobkový list , cukr
Párečky oloupat. Nálev z octa a vody, koření, cukru povařit spolu
s párečky. Nakrájet cibuli a proložit "sendvičově" do lahve:
párečky (1-3) + cibule s korenim a bobkovym listem, pak zase
párečky...atd.. Nakonec zalít nálevem a nechám uležet tak týden.
-Bobřice-
20. Učitelský mls
½ kg špekáčků, 3 kyselé okurky, 3 cibule, 3 lžíce kečupu, 3 lžíce
hořčice, 3 lžíce oleje, 1 lžíce octa, 1 lžíce worcesteru , majonéza,
Špekáčky , okurky a cibuli nakrájíme na kostičky. Svaříme kečup,
hořčici, olej, ocet a worcester. Svařenou směs po vychladnutí
nalijeme na špekáčky a vše spojíme majonézou .
21. Buřty parťáka Egona
12 špekáčků, 2 cibule, 12 feferonek, 1 lahvička kečupu, 1 láhev
černého piva, strouhaný křen
Špekáčky podélně rozřízneme do poloviny, do zářezů vložíme
kolečko cibule a feferonku. Takto naplněné buřty naskládáme co
nejtěsněji do kotlíku, zalijeme kečupem a pivem. Zahříváme na
ohni velmi zvolna 20-30 minut až se vytvoří hustá lesklá omáčka.
Podáváme se strouhaným křenem a chlebem. Zvolna zapíjíme
vychlazeným zlatavým mokem.
www.recepty.cz
22. Rychlý utopenci
1/2kg kabanosu, 4 cibule, 4 lžíce octa, 4 lžíce oleje, 4 lžíce
plnotučné hořčice, 4 lžíce worcesteru, 4 lžíce kečupu, 8 lžic vody
1/2 lžičky chilli, sůl,pepř,paprika
Kabanos a cibule se nakrájí na kolečka,narovná do sklenice,asi tak
do půlky a zalije lákem.Ocet,olej,hořčice,worcestr a kečup se
povaří za stálého míchání na mírném ohni s 8 lžícemi vody,přidá
se chilli,sůl,pepř a paprika podle chuti-přiměřeně,a když vznikne
hladká hmota,nalije se do sklenice,urovná se zbylý salám a
cibule,pěkně se to udusá a zavře víčkem. Jakmile to vystydne, je to
k jídlu a je to skvělý. Podává se s chlebem a v lednici vydrží
(nezarexované) až měsíc.
-Lajka-
24. Utopenci trampa Tonyho
Vuřty, cibule, ocet, hořčice ob. ,worchestr, kečup, chilli, pepř a
sůl.
Vuřty a cibuli nakrájíme na kolečka a narovnáme do sklenice na
zavařování. Svaříme: 4 lžíce octa, 4 lžíce hořčice, 4 lžíce
worchestru, 4 lžíce kečupu, 8 lžic vody, 1/4 lžičky chilli, sůl a
pepř. Když vznikne hladká hmota, nalijeme do sklenic.
-Tony-
25. Falešní utopenci
4-6 natvrdo uvařených vajec, Marináda : 2.5 dl vody s octem
(1:2), 3 lžíce oleje, sůl, bobkový list, pepř, nové koření, 1 cibule, 2
zelené papriky, 2 rajčata
Vodu s octem a kořením krátce povaříme a necháme zchladnout.
Natvrdo uvařená vejce nakládáme do zavařovací sklenice a
proložíme plátky rajčat, papriky a cibule. Zalijeme marinádou a
necháme 3-4 dny odležet v lednici. Podáváme s chlebem, nejlépe
k pivu.
-Dáša-
26. Beanovi utopenci
buřty či špekáčky 20 ks, cibule (mnoho), sklenice steril. papriky,
sklenice dlouhých feferonek, sklenice kulatých feferonek, sklenice
kyselých okurek, 1 l octa, 1 l vody, sklenice od okurek 3 litry, pepř
bílý mletý. cukr 4 lžičky, sůl 2 lžičky, pepř celý 10 kuliček, nové
koření 4 kuličky, bobkový list 10 kousků, hřebíček 4 ks, feferonky
kulaté extra pálivé 8 ks. jalovec 4 ks, anýz-fenykl-tymián-libeček –
špetku, 1 lžička mletého pepře, 1 lžička oleje.
Ocet smícháme s vodou, přidáme všechny pochutiny a koření
(mimo kulatých feferonek) a uvedeme do varu. Vaříme 5 minut
(dost to smrdí). Poté vhodíme 2 rozpůlené kulaté pálivé feferonky
a necháme chladnout.
Buřty oloupáme a nařízneme. Buřty vymažeme bílým pepřem a
vložíme do nich kus papriky, tenký plátek kys. okurky a půl
kolečka cibule. Dno sklenice vysteleme cibulí, pak dáme vrstvu
utopenců, doplníme dlouhou feferonkou, poté opět cibule,
utopenci, cibule….
Teplý nálev (ne horký, ne studený), nalijeme do naplněné sklenice,
koření, které nám zbylo v hrnci rovněž lžičkou nandáme do
sklenice. Poté zavíčkujeme (nebo igelit s gumičkou) a necháme 14
dní stát v chladnu. Je dobré jednou za dva dny sklenici někde nad
dřezem opatrně otočit a obsah tak promíchat, poté sklenici otevřít
a případný úbytek nálevu doplnit octem.
-BeanDalší recepty naleznete na strance:
http://utopenci.iprostor.cz/uvodni-stranka.htm
20