docTýnecké listy
download 
Stížnost Transkript
Týnecké listy
Týnecké LISTY Měsíčník obce Velký Týnec • 25. ročník • Leden 2015 • Cena 10 Kč,- NOVOROČNÍ ÚVODNÍK Velevážené čtenářky, vážení čtenáři, je tu další nový rok. Pokud pomineme trochu toho radování a vyčkávání, dá se říci, že jen další rok. To by, ale od nás nebylo hezké. Rok 2015 tu ještě nikdy nebyl, a tak si na svém počátku přídomek nový určitě zaslouží. Protože se vším novým se těšíme. To už je tak v nás lidech uložena, ta radostná dětská touha po objevování. Po něčem, co jsme ještě neviděli. A teď k nám to nové nepoznané přichází, aniž bychom museli opustit svoji pohodlnou lenošku. Je to tady a my se můžeme vydat za objevováním 365 dnů. Ti, co dávali ve škole pozor, k tomu přidají ještě i tu čtvrtku dne, co k běžnému roku patří. Odvážnější si ji půjdou i nalít, aby nás zdraví po celý rok doprovázelo. Ještě jedna věc k tomu novému patří. Ohlédnutí se za tím starým rokem. Nehodnoťme ho však ukvapeně. Udělejte si v něm pořádek jako ve skříni. Navrch těch komínků si narovnejte pěkné vzpomínky a pod ně teprve ty ostatní. Ale já jsem vůbec nechtěl psát o novém a starém. Chtěl jsem napsat o tom, jak se píše úvodník. Už pár let v listech zaplňuji jeho sloupeček. Není vždy lehké najít pro něj to správné thema (kolegové češtináři mi odpustí, já vím, že se správně píše téma, ale když já mám ty starobylosti tak rád ). Někdy ho hledám po polích či v hájemstvích fyziky nebo lingvistiky. Někdy doslova po krk uvízlý v čase rýžuji pár zlatých zrnek pro vás, naše milé čtenáře. Tentokráte to však bylo jako v pohádce „O Popelce“. Šel jsem domů a ono nebo raději ona mi uvízla na kabátě. Sněhová vločka. Ticho a majestát zimy. Některé vločky plachtí, jiné se vířivě snášejí další pak kloužou, poskakují, vibrují, vznáší se. V uhrančivém reji sedají na střechy, větve stromů, elektrické dráty, kameny, cesty a pole. Na všem tkají bílý přehoz. Jedna zapadá do druhé. Mají šest ramen a žádná není úplně stejná. Jak-mile se spojí, je z nich sníh. Jejich stu-diem se zabýval už v 17. století filozof René Descartes. Mají svoji jedinečnost, ale možná jsou nadány i nějakou vyšší kolektivní inteligencí. Prý dokážou svoji krystalizací zobrazovat i lidské emoce. Možná i tak s námi hovoří vesmír. Chvíli jsem postál v tom tajemném světě a kochal se. Některé z těch vloček, pravděpodobně nadané tou nejvyšší inteligencí, mi spadly za límec. Studí. Vzpomněl jsem si na průpovídku svého otce. „Kde bydlí člověk, je cesta zametená. Kde zvíře, je prošlapaná.“ Vzal jsem koště a proměnil náš dům na lidské sídlo. Je na čase vrátit se zpět k pohádce „O Popelce“. Určitě ji všichni znáte a víte, že ty oříšky dostala tři. V každém bylo ukryto něco jiného. Kolegové z redakce Vendula Vránová a Petr Hanuška se nabídli, že mi pomohou nést nelehké břímě úvodníků. Můžete se tedy těšit na oříšky i od nich. Klid a harmonii do vašich životů vám přeje Stanislav Denk. Foto: J. Friesner Tradiční silvestrovský ohňostroj VÍTEJTE V ROCE 2015 Před několika málo dny skončil rok 2014. Co přinesl pro naši obec, co se podařilo, co zůstalo za očekáváním? Především to byl - řečeno novinářskou terminologií - supervolební rok. Konaly se volby do Evropského parlamentu, někde i do Senátu ČR, a hlavně proběhly volby do zastupitelstev obcí. V naší obci v klání tří seskupení dostalo největší podporu to, které se podílí na správě věcí veřejných již delší dobu. Jsem přesvědčen, že je to vyjádřením souhlasu s trendy, který předchozí zastupitelstva stanovila: modernizovat obec, udělat ji lákavou pro mladé lidi a zachovat sídlu vesnickou tvář. V loňském roce se podařilo přeměnit mnohá očekávání v realitu. Rozběhla se modernizace a intenzifikace čistírny odpadních vod, která má za sebou třicet let služby a v níž zastaralá technologie již nestačila plnit náročná kritéria čistění. Pravdu neříkají ti, kteří tvrdí, že čistička je přetížena nárůstem počtu obyvatel, připojením na obchodní centrum atp. Právě tyto faktory naopak způsobily, že dřívější průtoková stanice, kam natékaly splašky a dále bez řádného vyčištění pokračovaly ve své cestě do přilehlé vodoteče, se proměnila ve skutečnou čistírnu, ze které na konci procesu vytékala čistá voda. Proces byl však příliš citlivý na změnu ročního období, na jednorázové nárazy znečištění, což by měla zrekonstruovaná čistírna řešit úspěšněji. Rekonstrukcí také prošlo centrum obce. Nového chodníku se dočkali rodiče a jejich děti, kteří směřují z centra do mateřské školy. Nový chodník vznikl směrem k prodejně Průmyslového zboží Macenauer, který bude zakončen osvětleným přechodem přes krajskou komunikaci. Byly instalovány nové lavičky, odpadkové koše i držáky kol. Rozšířila se plocha zeleně, resp. vzrostl počet stromů, keřů a květin. A hlavně děti se dočkaly nových herních prvků. Ty nebyly soustředěny pouze na jedno místo, ale naopak na řadu míst, takže vznikla jakási herní cesta, která děti provází při jejich cestě do a z mateřské školy. Život byl vdechnut kašně, Týnečku i Beroňku kříží nové dřevěné mosty, místem setkávání maminek může být i nový altán u Týnečky. Myslím, že dílo vynikne hlavně v jarních měsících, kdy se všechno zazelená. Obě akce byly finančně podpořeny z evropských i státních fondů. Bez dotace byla provedena rekonstrukce komunikace a chodníků v místní části Vsisko a kolem týneckého kostela. V prvním případě stavební práce provázela zbytečná nervozita a dodatečné požadavky některých místních občanů. Přesto jsem přesvědčen, že s výsledkem je většina zde žijících obyvatel spokojena. Naopak dotačně byla podpořena výstavba dětského hřiště v Čechovicích. Sem směřovaly peníze z Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Nemalou částkou přispěla i obec. Ohlasy malých i velkých uživatelů jsou velmi pozitivní, z čehož mám ohromnou radost. Z novinek se mohli těšit i obyvatelé Masarykovy ulice, kde byly zrekonstruovány či dobudovány velké úseky chodníků. Finančně zde opět intervenovala ze své pokladny obec. Důstojnou tvář získal i týnecký společenský dům, a to díky výměně oken a nátěru fasády. Společně s poštovní budovou tak tvoří architektonické dominanty našeho centra. ...pokračování na str. 2 2... Přehled kulturních a sportovních akcí roku 2015 5... Nesnesitelná lehkost odpadů 8... Kronika rodu Nakládalů 11... Školní(kovo) oko 12... Živý betlém v Čechovicích 13... Jízdní řády autobusových linek 2 Obecní servis TÝNECKÉ LISTY PŘEHLED KULTURNÍCH A SPORTOVNÍCH AKCÍ ve Velkém Týnci v roce 2015 leden 2. – 4. Tříkrálová sbírka 10. XIII. obecní ples 17. Hasičský ples Hanácký bál v RCO 23. II. čechovický ples 31. 4. reprezentační ples ZŠ Milady Petřkové Memoriál Vládi Tylšara - závod v běhu na lyžích únor 2. a 3. Zápis žáků do 1. třídy ZŠ Milady Petřkové 7. Týneckou Sibiří Vodění medvěda v Čechovicích Skautský ples Hanáckou Sibiří k pramenům Odry 14. Autobusový zájezd na hory Deskové hry a posezení pro starší v Čechovicích Vodění medvěda Sportovní ples 21. Zlatá liga stolního tenisu 2015 - 1. kolo 28. Ples Osadního výboru Vsisko U Facků Dětský karneval v Čechovicích 23. XVI. ročník volejbalového turnaje O pohár starosty obce 23. Okresní kolo v požárním sportu - Olomouc - Lokomotiva 30. Kácení máje s dětským dnem a večerní zábavou červen 4. O pohár starosty obce - školní atletické závody 6. Oslavy Dne dětí v Čechovicích 9. Atletická olympiáda mikroregionu Království 13. III. ročník Tvarůžkových hodů Oslavy Dne dětí ve Vsisku 15. Akademie žáků ZŠ Milady Petřkové 20. Memoriál Milana Vrby v tenisové čtyřhře Čechovská udice 27. Hasičský dětský den červenec 11. Hasičská soutěž O pohár starosty obce Taneční zábava v Čechovicích 25. VII. ročník Pivních a gulášových slavností srpen březen 21. Velikonoční dílnička v Čechovicích 22. Vynášení Moreny v Čechovicích 28. VIII. ročník Vinného koštu duben 5. Velikonoční koncert Odpolední posezení s harmonikou v Čechovicích 18. Zlatá liga stolního tenisu 2015 - 2. kolo 25. Skautská výprava na Ivančenu 30. Skautské pálení čarodějnic květen 7. Den matek ve Vsisku 8. Okrsková soutěž v požárním sportu 11. Taneční zábava v Čechovicích 15. - 16. Sečeni lúke 22. – 24. Obnova Staré Vody 1. Setkání seniorských tanečních skupin 9. Kavárna pod širým nebem v Čechovicích 15. TFC Velký Týnec u hasičské zbrojnice 16. Týnecké hody 22. Pozvání na dožató, doobiranó a bochtobrani září 12. Velký Týnec Open 2015 v tenisové čtyřhře 19. Vinobraní v Čechovicích Vzpomínka na návštěvu T. G. Masaryka ve Velkém Týnci 25. - 26. Autobusový zájezd do pivovaru 25. – 27. Obnova Staré Vody 26. Týnecké vinobraní 2015 27. Výstava květin, ovoce a zeleniny říjen obce Velký Týnec 8. Posezení pro seniory U Facků 10. Autobusový zájezd do Mutěnic s pochodem vinohrady 17. Národopisná slavnost Ke kořenům 27. Oslavy vzniku ČSR s lampiónovým průvodem a ohňostrojem listopad 7. Opavská opereta Mezinárodní setkání skautských sběratelů v Olomouci 28. Rozsvícení vánočního stromu s dílničkou a posezením v Čechovicích 28. – 29. Vánoční výstava - Klub seniorů prosinec 5. Obchůzka Svatého Mikuláše ve Vsisku a v Čechovicích Hasičská obchůzka Svatého Mikuláše po obci 6. Rozsvěcení vánočního stromu s jarmarkem 12. Týnecký košíček 2015 - III. ročník - badmintonového turnaje Hasičská Mikulášská besídka 13. Adventní koncert 16. Vánoční besídka žáků ZŠ Milady Petřkové pro rodiče 19. Vánoční koncert Týnečáků 24. Roznos betlémského světla 25. Vánoční koncert 26. Na Štěpána není pána - setkání v Chlumu 27. Zlatá liga stolního tenisu 2015 - 3. kolo Živý Betlém v Čechovicích 31. Novoroční přípitky v Čechovicích a Vsisku 2014 již v příštím čísle Týneckých listů Přišla zima do vsi... Foto: P. Hanuška Zasněžená polní cesta leden 2016 1. Novoroční přípitek s ohňostrojem ve Velkém Týnci Foto: P. Hanuška Prosincová námraza Vítejte v roce 2015 Nesmím zapomenout na „drobnůstky“ typu výstavby osvětlení V Zahradách v místní části Vsisko či úpravy plochy a opěrných zídek před budovou staré školy. Firma pana Libora Navrátila pomohla spravit zámeckou vyhlídku či betonový základ sochy sv. Floriána, resp. přilehlých schodů. Firma pana Aloise Nováčka pak předvedla své kovářské umění při výrobě chrličů – týneckého kohúta a hada. Hasiči se konečně dočkali nových automatických vrat. Samozřejmě že ne všechny záměry se dočkaly své realizace. Hodně smutní jsou čechovičtí občané, kteří se těší na vybudování cyklostezky spojující jejich místní část s Velkým Týncem. K dispozici je potřebná dokumentace, byly vykoupeny pro stavbu nutné pozemky, podána žádost o dotaci. Neuspěli jsme. Hlavním důvodem je skutečnost, že cyklostezka není napojena na žádnou ze stávajících cyklostezek. Pro udělovatele dotací prostě vede „odnikud nikam“. Právě tento faktor nám situaci velmi komplikuje i do budoucna. Rok 2015 nyní leží před námi. Čeká nás v něm především dostavba kanalizace v místní části Čechovice. Nebu- KRONIKA de možná bez dotačních prostředků, které k nám budou tentokrát směřovat ze zdrojů Ministerstva zemědělství ČR. Podle dostupných zpráv přistoupí Olomoucký kraj k rekonstrukci svých cest, které kříží Čechovice. Mělo by tak vzniknout dílo v hodnotě 45 miliónů korun. Byla by tak zrealizována třetí etapa oprav, kterou jsem začal vyjednávat s tehdejším náměstkem pro dopravu a pozdějším hejtmanem Dr. Ivanem Kosatíkem již v roce 2004! Rádi bychom vyměnili okna na hasičské zbrojnici (navíc zde vyspravili a natřeli i fasádu) a v mateřské škole. Opravy se dočkají komunikace a chodníky v ulicích na Zabrání a Zamlýní, zahájit bychom chtěli stejné práce i v místní části Komárov. Vsisští by se měli dočkat stavby další etapy veřejného osvětlení a nových herních prvků. Vše se odvíjí od plynulých daňových příjmů a hlavně od rozvahy a souladu v práci zastupitelstva naší obce. Nakročeno k tomu zatím máme slušně! Petr Hanuška, starosta obce Obecní úřad Velký Týnec Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1 Úřední hodiny pro veřejnost: pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30 Telefonické kontakty: Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph. D. ....................585 585 fax: 585 Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .............................585 Místostarosta - Jaroslav Chytil ......................................585 Sekretariát - Radka Tomečková ....................................585 Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová ...................585 Stavební úřad - Ing. Jaroslav Trnečka ...........................585 Stavební záležitosti - Eva Krkošková ............................585 Účetní obce - Radana Procházková ...............................585 Správce obecního majetku - Petr Drápal .......................585 Obecní policie Velký Týnec ............................................725 391 151 391 151 151 151 151 151 151 151 151 544 495 113 506 120 119 111 115 118 114 116 112 540 Elektronické adresy: [email protected], [email protected] TÝNECKÉ LISTY - Měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Vel. Týnec 1, IČO 00299669. Ev. číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXV., č. 1 vyšlo v lednu 2015. Cena výtisku 10,- Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail: [email protected]. Šéfredaktorka: Mgr. Vendula Vránová. Redakční rada: PhDr. Petr Hanuška Ph.D., e-mail: [email protected], Ing. Marta Kypusová, PhDr. Pavel Pospěch, Mgr. Stanislav Denk e-mail: [email protected]. Grafická úprava: Pavel Peňaška, e-mail: [email protected]. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se stanoviskem redakce. Neoznačené fotografie - archiv TL nebo archiv autora. Obecní servis TÝNECKÉ LISTY 3 ŽIVOTNÍ JUBILEA ´ VELKY´ TYNEC V měsíci lednu blahopřejeme k životním výročím 87 let pan Miroslav Prečan z V.Týnce KINO 60 let pan Jaroslav Novák z V. Týnce pan Ladislav Sládeček z V. Týnce 85 let pan Antonín Konečný z V. Týnce 83 let paní Marie Doleželová z V. Týnce pan Jan Horák z V. Týnce pan František Skopal z V. Týnce RALUCA 70 let paní Eliška Navrátilová ze Vsiska pan Josef Prečan z Čechovic Krimi, erotický thriller. Bývalý polda si některé věci ze své minulosti nechce připomínat, ale realita je jiná. 65 let paní Jaroslava Holá z V. Týnce paní Eva Luxová z V. Týnce paní Vlasta Žádníková z V. Týnce pan Jaroslav Lužný z V. Týnce Produkce: ČR, 80 minut, vstupné 50,- Kč, přístupno od 15 let 9. ledna 19:30 hod TŘI BRATŘI Všem jubilantům srdečně blahopřejeme a přejeme pevné zdraví a Boží požehnání! NOVÉ KNIHY Místní knihovna Velký Týnec Pohádka o třech bratrech, kteří se vydají na zkušenou do světa Produkce: ČR, Dánsko, 90 minut, vstupné 50,- Kč 16. ledna 18:00 hod STOLETÍ MIROSLAVA ZIKMUNDA Beletrie 1. Baden, M. M.: Posmrtná spravedlnost 2. Bradford, B. T.: Tajemství minulosti 3. Green, J.: Hledání Aljašky 4. Hayder, M.: Panenka 5. Jakoubková, A.: Dopadlo to špatně… 6. Kenner, J.: Odhal mě 7. Kenner, J.: Pokoř mě 8. King, S.: Osvícení 9. Sidebottom, H.: Římský válečník – požár… 10. Sidebottom, H.: Římský válečník – král králů 11. Spencer, S.: Nekonečná láska 12. Sten, V.: Tiché vody Dokumentární. Vydejme se napříč dějinami a nechme si vyprávět příběh minulého století prostřednictvím muže, který ho zažil. Naučná literatura 1. Plch, M.: Kam za technickými památkami 2. Trnková, K.: Zázračné plody uzdravují Produkce: ČR, 96 minut, vstupné 50,- Kč Produkce: ČR, 97 minut, vstupné 50,- Kč 23. ledna 18:00 hod NĚŽNÉ VLNY Letní komedie v režii Jiřího Vejdělka. 30. ledna 18:00 hod Připravila Marta Ivančíková Podrobný program kina najdete na adrese www.velkytynec.cz na odkazu KULTURA A SPORT nebo po naskenování QR kódu. Prodej vstupenek probíhá 45 minut před začátkem filmového představení. Pokladna je otevřena po celou dobu promítání. Adresa kina: Kino Velký Týnec, Sokolská 425, Velký Týnec PF 2015 Hodně zdraví, štěstí a úspěchů v roce 2015 přeje všem čtenářům Týneckých listů kolektiv Smíšeného zboží Na Návsi! Zákaznická vánoční soutěž V měsíci prosinci proběhla v prodejně Smíšeného zboží Na Návsi pro věrné zákazníky soutěž o ceny. Losování výherců se uskutečnilo 23. prosince v 17:30 hodin za účasti týnecké veřejnosti. A jak to celé dopadlo? SOUKROMÁ INZERCE Prodám patrový dvougenerační RD 4 + 2x kuchyň a 2x koupelna ve Velkém Týnci - 5 km od Olomouce v klidné části obce - mimo hlavní silnice. Dům je celý podsklepený z r. 1965 ve velmi dobrém stavu, v r. 2005 vybudována druhá bytová jednotka v poschodí a vyměněna střešní krytina. Zastavěná plocha RD 109 m2, obytná plocha 132 m2, garáž + přístavek 37 m2, pozemek včetně zahrady celkem 845 m2. Vlastní studna, vytápění teplovodní kotlem na plyn a pevná paliva, zahrada s ovocnými stromy. Cena 2 690 000,- Kč. Tel.: 727805714 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. cena cena cena cena cena cena cena cena – – – – – – – – skútr – pí Jarmila Dvořáková z Čechovic televizor – pí Eva Šimonová z Velkého Týnce mikrovlnná trouba – pí Radka Neumannová kávovar – p. Vladimír Bazár z Čechovic dětský šlapací traktor – pí Ivana Roupcová panenka – pí Lucie Šperlichová z Velkého Týnce dětský hokej – pí Anna Musilová z Velkého Týnce nákup v hodnotě 300,- Kč – p. Lubomír Volf z Grygova Výhercům blahopřejeme! Kolektiv pracovníků Smíšeného zboží Na Návsi 4 Obecní servis TÝNECKÉ LISTY Chcete mít Inzerci v Týneckých listech? Kontaktujte sekretariát OÚ Velký Týnec [email protected] nebo 585 151 111 Vítání občánků 22. listopadu 2014 Z levé strany Aneta Fabiánová, Vendula Studená, Anna Peterová, Jaroslav Schuster, Adéla Kubová, Aneta Vyroubalová, Valentýna Majerová, Tobiáš Piňos Obecní servis TÝNECKÉ LISTY 5 Nesnesitelná lehkost odpadů Pan spisovatel Milan Kundera mi zajisté neodpustí, že tady tak lehkovážně manipuluji s názvem jeho románu „Nesnesitelná lehkost bytí“. Když ono se to tak nabízí. Protože co nás provází po celý život? Odpadlé zbytky našeho žití. V některých případech pak odpuštění není ani na místě. Tak tolik filozofující úvod a můžeme rovnou do popelnice. Najdeme v ní odpad přibližně s touto skladbou a procentuálním složením: Železný odpad je rozkraden prakticky ihned. To by ani tak nevadilo, pokud bychom to vzali jako podporu sociálně slabším. Jenže ono se to roztáčí vše ještě trochu více díky těm finančně dobře zabezpečeným, ale neukázněným. Příklad 1. Někdo si koupí novou ledničku a té staré se musí okamžitě zbavit. Odveze ji tedy na sběrné místo a velmi se diví, že tam ve 20.00 hodin na něj nikdo nečeká s otevřenou náručí. Arogantně shodí lednici před bránu A jaká lze přijmout opatření? Vybudovat sběrné místo s pevným palisádovým plotem, kamerovým zabezpečením a pravidelnou pracovní dobou. Obsluha dvora bude dohlížet na důsledné třídění. Stavební suť zpoplatnit. Zrušit mobilní sběr velkoobjemových a nebezpečných odpadů. Občanům starším 70 let nebo osaměle žijícím ženám zajistit svoz těchto komodit pracovníky obecního úřadu. Kompostovatelný odpad Obec zavedla jako jedna z prvních sběr tohoto odpadu. Občané si tuto službu velmi pochvalují. Zkusme se na to podívat ale trochu z jiného úhlu. Dříve se na zahradách pěstovala zelenina a popřípadě i nějaký ten příkrm pro domácí zvířectvo. Dnes většina lidí pěstuje trávníky. Hnojí, zalévá, provzdušňuje a seká. Trávník je cíl. Foto: archiv TL V produkci asi 270 kg na občana za rok v ČR. Velký Týnec se pohybuje mírně pod tímto průměrem, ale jsou obce, které dosahují mnohem lepších výsledků, a tudíž jejich občané platí menší poplatek za likvidaci odpadu. Skládkovné za komunální odpad je samozřejmě nejvyšší asi 1.300,- Kč za tunu. Pokud se podaří vytřídit recyklovatelné suroviny z komunálního odpadu, je cena za jejich zpracování výrazně nižší. Například bioodpad pak stojí 400,- Kč za tunu, u plastu jsou náklady spojené s dopravou a tříděním hrazené z dotací EKOKOMU. Papír, kov a sklo jsou přímo vykupované suroviny. Pro obce nejsou úplně ziskové, protože se do nich promítá dopravné, vytřídění a manipulace, ale jsou beznákladové. Dle zákona o místních poplatcích hradí likvidaci komunálního odpadu občané. Do komunálního odpadu je nutno započítat ještě velkoobjemový a nebezpečný odpad spolu s odpadem kompostovatelným. Celkové náklady se pak dělí počtem obyvatel, a tak je stanoven poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Pro rok 2015 se stanovuje z nákladů v roce 2014 a byl stanoven na 516,- Kč na poplatníka. Je to o dvanáct korun více než v předcházejícím roce. A tak si kladu otázku. Proč produkujeme více odpadu a tím pádem za něj i více platíme, když přece třídíme? Po vzoru Sherlocka Holmese se tedy chápu lupy a pouštím se do detailního zkoumání faktur. Největší nárůst je u velkoobjemového a nebezpečného odpadu. Proč? Obec vyšla vstříc požadavkům občanů na průběžný sběr výše jmenovaných komodit a zakoupila velkoobjemové kontejnery, které umístila u čističky odpadních vod ve více méně samoobslužném režimu. Na tomto sběrném místě bylo možno odložit velkoobjemový sběr, železný odpad a stavební suť. V řízeném sběru zde mohli občané odevzdávat vyřazené elektrospotřebiče větších rozměrů a použité jedlé oleje. Kamenem úrazu se stala ona samo-obslužnost a možná i víra v lidský rozum a ohleduplnost. a odjede. Sběrač kovů vykoukne z houští a lednici odborně vykuchá. Tím učiní z vykupovaného elektroodpadu nepoužitelný velkoobjemový, který je placený stejně draze jako komunální. Kontejner na stavební suť zavedla obec jako prevenci proti černým skládkám a nevhodnému zasypávání polních cest. Rozlámané keramické obkladačky trčící z bláta jsou nebezpečné každému. Takže kontejner měl primárně sloužit k odložení malého množství stavební suti, která pokud bude odložena do popelnice, bude likvidována za cenu komunálního odpadu, zatímco čistá stavební suť je cca 700,-Kč za tunu. Příklad 2. Občan přijede několikrát s plně naloženou vlečkou. Příklad 3. Přívěsný vozík suti je naházen do velkoobjemového odpadu a skříň spolu s ledničkou zasypána do stavební suti. Likvidováno vše v nejvyšší cenové kategorii. Tráva - odpad Příklad 5. Zemědělci sklidí obilí a o likvidaci slámy se bude starat obec. Trochu mne mrzí, že naše doba někdy dělá ze surovin odpad, na jehož likvidaci je třeba spalovat další pohonné hmoty a zatěžovat tak životní prostředí. Doprava bioodpadu je mnohdy dražší než poplatek za uložení do kompostárny. Sběr bioodpadu měl snížit jeho množství v komunálním odpadu. To se nestalo. Skutečným bioodpadem z domácností jsou totiž slupky z brambor, zbytky pórku a jiné zeleniny. To vše dál končí v popelnicích. Hledali jsme řešení šetrné k životnímu prostředí a získali jsme dotaci na pořízení kompostérů a štěpkovacího stroje. Skoro třetina domácností této dotace využila a získala zdarma kvalitní kompostér. Štěpkovací stroj bychom chtěli umístit na sběrném dvoře, tak aby si zde mohli občané naštěpkovat svoje větve a měli materiál ke kvalitnímu kompostování. Nejúčinnější způsob jak snížit bioodpad v popelnicích, je zavést jeho svoz přímo z do- Foto: E. Peňašková Sběr velkoobjemových odpadů mácností. V průběhu měsíce února a března bychom provedli ve všech našich obcích průzkum zájmu a někdy v průběhu léta bychom s ním mohli začít. Kovy Pro ty, kterým není lhostejný osud naší planety jsme objednali kontejner – zvon na drobný kovový odpad z domácností. Umístíme ho ve dvoře společenského domu, aby byl dostupný a přesto pod dohledem. Elektroodpad Ve všech místních částech jsou umístěny kontejnery. Částečně jsou zdemolovány nájezdy sběračů, ale svůj účel plní. Použité šatstvo Diakonie Broumov získala dotaci na výrobu kontejnerů. Dlouhodobě s touto charitativní neziskovou organizací spolupracujeme formou mobilních sběrů použitého šatstva. Přislíbila nám tři kontejnery do každé místní části jeden. Zatím dodala dva. Diakonie zaměstnává handicapované občany a účastní se řady charitativních programů, proto jsme se rozhodli ji podporovat. Použité jedlé oleje Je možno odevzdat každý den do 14.30 hod ve dvoře Společenského domu anebo na sběrném místě elektroodpadu v ČOV (středa 16.00 – 18.00 hodin, sobota 10.00 – 12.00 hodin). Papír, plast, sklo a tetrapak Dlouhodobě tříděné komodity. Nedosahujeme v nich však zrovna nejlepších výsledků. Máme tak zvaně průměrnou výtěžnost. Podle názoru lidí, kteří se dlouhodobě a systematicky zabývají problematikou odpadů ve spojitosti se sociálním chováním lidí, je nutné vybudovat co nejhustší síť menších sběrných míst. Budeme se snažit najít po obci vhodná místa a síť zahustit. Jsou však občané, kterým sběrná místa tříděného odpadu z nějakého důvodu vadí. Mně nepřipadají o nic ošklivější než všude postávající automobily, ale mnohem a mnohem pro tuto zem potřebnější. Problematika odpadů je velmi zajímavé téma, ale nechci vás s ním úplně uvláčet. Děkuji těm, kteří dočetli až do konce a k problematice odpadů se budu průběžně vracet. Stanislav Denk 6 Výročí TÝNECKÉ LISTY PROSINCOVÁ VÝROČÍ STŘEDOMORAVSKÉHO REGIONU Před 110 lety – dne 4. prosince 1904 se v Pelhřimově narodil Jan TŘÍSKA, sochař, restaurátor. V mládí působil krátkou dobu jako herec kočovné společnosti Slavinského. Při divadelní štaci v Tršicích, opustil společnost a šel pracovat do dílny tršického kameníka Čeňka Pavlíka, u kterého se vyučil v letech 1921-1923 řemeslu a získal tovaryšský list. Zde vzniklo jeho první dílo, portrét matky, která s ním žila. Od roku 1924 pracoval v olomouckém ateliéru. Po ukončení vojenské služby se v roce 1926 přihlásil na AVU do Prahy, kde absolvoval medailérskou speciálku O. Španiela. V roce 1929 žil v Paříži. Roku 1932 se vrátil na Moravu a trvale se usadil v Prostějově. O tři roky později pobýval na studijní cestě v Itálii. Zprvu se věnoval drobné plastice a to zejména portrétní tvorbě, restaurátorské práci a stavbě nových pomníků. V údobí 1932-1943 byl členem Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně a od r. 1933 vystavoval své práce ve Volném sdružení hanáckých výtvarníků „Rejsek“. Souborně vystavil se svým bratrem Františkem (1901-1975) v březnu 1934 v Prostějově 39 prací. Jeho sochy najdeme v Olomouci, Náměšti na Hané, Brně, Konici. Vytvořil medaile pro Wolkerův Prostějov. Restauroval prostějovskou radnici. Pro brněnskou expozici Antropos vytvořil řadu soch pravěkých lidí a je autorem sousoší v Javoříčku. Zemřel 24. září 1976 v Prostějově. (Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu, KPVU, Prostějov 2007 S. 135136.* Severomoravští výtvarní umělci… Ostrava 1975. S.88.) Před 80 lety – dne 5. prosince 1934 se v Úsově narodil doc. PhDr. Josef BEK, DrSc., hudební vědec a sběratel kramářských písní. Po maturitě na reálném gymnáziu v Litovli odešel roce 1952 studovat hudební vědu na Filozofickou fakultu brněnské univerzity. Po promoci působil v letech 1957-1958 v Krajském vlastivědném muzeu v Olomouci a poté do roku 1960 v Univerzitní knihovně Olomouc. Pak odešel do Brna, kde působil na vojenské akademii jako vedoucí Katedry výchovy uměním a dva roky jako osvětový instruktor Ústředního domu armády. V roce 1964 trvale zakotvil v Praze, kde do roku 1993 působil v Ústavu hudební vědy České akademie věd jako vědecký pracovník a zástupce ředitele. Souběžně působil v letech 1972-1990 jako vysokoškolský pedagog na Katedře hudební vědy UK Praha, kde se v roce 1982 habilitoval na docenta a 1987 obhájil titul DrSc. Po odchodu do důchodu roku 1993 učil němčinu na různých školách a externě spolupracoval se zahraničními hudebními firmami. V době studií na litovelském gymnáziu hrál ve smyčcovém triu, které se po roce 1957 rozšířilo na komorní soubor. V letech 1958-1960 podnikl terénní výzkum kramářské písně na Litovelsku, Konicku a Zábřežsku. Pro Československý hudební slovník napsal několik hesel o osobnostech litovelského hudebního regionu. Vydal knihy: Hudba XX. století (Brno 1961), Impresionismus a hudba (Praha 1964), Světová hudba XX. století (Praha 1968), byl spoluautorem a hlavním redaktorem 2. dílu Dějin české hudební kultury XX. století (Praha 1981), Hudební neoklasicismus (Praha 1982), Avantgarda (Praha 1984), Erwin Schulhoff (Hamburk 1994). Napsal více než 100 odborných statí a studií. Zemřel 10. 9. 2005 v Praze. (Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. Litovel 2008. CD-R. * Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Praha 1990. S. 39 * Nekrolog. Hudební rozhledy 2005, č. 11.) Před 45 lety – dne 14. prosince 1969 zemřela v Praze Eva JURČINOVÁ, vl. jm. Anna Weberová, roz. Navrátilová, prozaička, básnířka, dramatička a překladatelka z francouzštiny a ruštiny. Rodačka z obce Studňoves u Slaného, kde se narodila 20. dubna 1892. Dětství a mládí prožila ve Vranovicích u Brna a ve Velké Bystřici, kde její otec Richard Navrátil (1856-1911) působil jako chemik, asistent a později ředitel cukrovaru. Od mládí se pokoušela o literární tvorbu. První prózu jí zveřejnil roku 1906 otcův známý Josef Merhaut (1863-1907), český prozaik, novinář a redaktor Moravské orlice. Pomohl jí také s volbou literárního pseudonymu, debut byl podepsán Eva Jurovčinová. V letech 1909 až 1911 se stýkala s F. X. Šaldou. Po smrti otce, v roce 1911 se přestěhovala s maminkou do Prahy. V letech 1912 až 1914 navštěvovala přednášky z oboru srovnávací literatury, literární historie a filozofie na univerzitě v Paříži. Na počátku první světové války studovala krátce ve Vídni. Od roku 1913 .pravidelně přispívala do Moderní revue, v roce 1915 do Květů. Její literární salón navštěvovali mj. Viktor Dyk, Jan Zrzavý, Zdenka Braunerová, členové rodiny Julia Zeyera, Růžena Jesenská, Helena Dvořáková a další. Psala básně, eseje, portréty, od roku 1922 přispívala do Lidových novin, kam zejména v letech 1925-1930 posílala literární referáty. Přednášela také o francouzské a anglické literatuře a cestovala zejména po Francii a Itálii. Knižně debutovala titulem „Návrat a jiné novely“ roku 1920. Její první prózy vyprávěly o osudech žen z měšťanské společnosti. Z prostředí pražských a severomoravských podnikatelských vrstev napsala román „Jen srdce“ (1936), život žen v jihoitalských městech popsala v knize „Povídky o lásce“ (1944). Knižně vyšly také dvě básnické sbírky: Psyché mluví (1928) a Mlha nad růžemi (1933). Zpracovala také několik knih esejů a literárních portrétů. O jejích životních osudech psal také František Kožík v románě Zdenka Braunerová. (Mikulič,J.: Za Evou Jurčinovou.. Malovaný kraj, 1977, č.2. * Lexikon české literatury.II/1. Praha 1993.S. 587-588. * Plachá,Z.: Eva Jurčinová. Velkobystřické noviny.1995,č.12.S.3-4) Před 110 lety – dne 16. prosince 1904 se narodila ve Štěpánově Marie GRUZÍNOVÁ, roz. Krylová, sekretářka pravoslavného biskupa Gorazda (1879-1942). Bydlela v rodném domě čp. 332, Horní ulice 101. Byla také členkou pěveckého sboru pravoslavné církve. Při zatýkání pravoslavných kněží v Praze, byl v roce 1942 zatčen také pravoslavný duchovní Václav Antonín Čikl (1900-1942), spolupracovník biskupa se svou manželkou a jejich byt byl gestapem uzamčen. Dvě nezaopatřené děti (dcery Olga a Taťána) si vzala do opatrování Marie Gruzínová. Pro děti potřebovala ošacení a proto vnikla oknem do Čiklova bytu. Děti ještě stačila odvézt k příbuzným do Přerova. Záhy poté byla však také zatčena dne 20. července 1942 a 24.října t .r. popravena v Praze. Pamětní desky Marie Gruzínové jsou na pravoslavném kostele a na hřbitově (původně na rodném domě). (Velký čin malé církve. Praha 1948. * Obecní kronika Štěpánova. Naše noviny,1992, květen, č. 162.* Šuvarský, J.: Biskup Gorazd. Praha 1979) Před 40 lety – dne 18. prosince 1974 zemřel v Lošticích Hugo ŠILBERSKÝ, malíř, grafik a ilustrátor. Narodil se 26. března 1920 v rodině loštického stavitele. Od útlého dětství žil v Úsově, kde chodil do obecné školy. Střední školu odešel studovat do Olomouce, kde vystřídal několik škol a po přestěhování se do Loštic jezdil na reálné gymnázium do Litovle. Zde jeho výtvarný talent a zálibu v kreslení usměrnil prof. Karel Homola, který mu doporučil věnovat se plně malířství. Po úspěšných přijímacích zkouškách byl přijat v roce 1939 na AVU v Praze. Po uzavření vysokých škol se vrátil do rodiště a pokračoval ve studiu gymnázia v Litovli. Krátce pracoval ve Zlíně u Bati a u sochaře Rudolfa Doležala v Olomouci. Často byl nemocný. Od roku 1940 spolupracoval s místními ochotníky, maloval dekorace a kulisy, tvořil scény.V roce 1943 debutoval knižními ilustracemi pohádek Boženy Němcové a K.J.Erbena a měl první výstavu v Lošticích. V roce 1944 se stal členem Syndikátu výtvarníků v Praze a na Vánoce 1944 vydala Společenská knihtiskárna v Lošticích knihu Martina Strouhala: Báje a pověsti, ilustrovanou půvabnými kresbami Huga Šilberského. Po osvobození v roce 1945 se Hugo vrátil do Prahy a pokračoval ve studiu na AVU u profesora Vratislava Nechleby. V roce 1947 přestoupil na Pedagogickou fakultu KU v Praze, kde studoval výtvarnou výchovu a tělocvik se zaměřením na střední školy. Byl žákem Cyrila Boudy, u nějž studoval figurální kresbu, Martina Salcmana a Karla Lidického. V roce 1948 byl jako syn živnostníka vyloučený ze všech vysokých škol v republice. Vrátil se domů a pokračoval ve výtvarné tvorbě různými směry. Restauroval malby v kostele, opravoval staré lidové truhly v litovelském muzeu, vytvořil plaketu pro Mohelnici k 730 výročí první písemné zmínky města. V roce 1956 měl první samostatnou výstavu v mohelnickém muzeu s vydaným katalogem výstavy. V roce 1968 vystavoval v Lošticích obrazy motivované pobyty v Bulharsku, Jugoslávii a Polsku. Účastnil se též několika kolektivních výstav v Olomouci a v Praze. Pobýval také ve Vysokých Tatrách. Od poloviny padesátých let působil v Třinci ve válcovně plechu, odkud odcházel do invalidního důchodu. Na odpočinek se vrátil do rodiště, kde obklopen vzpomínkami a krásou, maloval portréty, zátiší, květiny. Věnoval se krajinomalbě a vedutám, z grafických technik se prezentoval nejvíce dřevorytem a linorytem. Nástěnné malby a fresky najdeme v okolí Loštic, v Loučce u Lipníka, v Úsově. Jeho výtvarná tvorba je zastoupena v řadě soukromých sbírek a muzeí v Olomouci, Mohelnici, Lošticích a v Šumperku. Retrospektivní výstavy se konaly v regionu v letech 1980, 1995, 2001 a 2007. (Šilberský, Aleš: Vysoké Tatry štětcem a objektivem. Bratislava, Muzeum kultury karpatských Nemcov 2007. * Taťoun, P. A.: Výtvarníci Kostic v minulosti a dnes. Loštice 2003.) Před 115 lety – dne 21. prosince 1899 zemřel v Jičíně prof. František LEPAŘ, klasický filolog a lexikograf. Pocházel z rolnické rodiny, narodil se 1. srpna 1831 v Lipňanech jako mladší bratr pedagoga a spisovatele Jana (1827-1902). Absolvoval farní školu v Tršicích. Od dvanácti let studoval gymnázium v Kroměříži a Olomouci, kde maturoval v roce 1851. Poté začal studovat filozofickou fakultu, ale v březnu 1852, když byla olomoucká univerzita zrušena, přešel do Prahy, kde pokračoval ve studiu. Promoval v únoru 1855 jako středoškolský profesor. Poté krátce učil jako suplující profesor v České Lípě. Od roku 1856 byl profesorem na gymnáziu v Jičíně, kde byl v roce 1871 jmenován ředitelem a působil zde až do roku 1891. Při odchodu na odpočinek byl vyznamenán titulem školního rady. Jeho literární a vědecká činnost se týkala řecké lexikografie. Kromě slovníků řecko-českých pro potřebu gymnázií vydal také prostřednictvím České Akademie věd (1891-2) Nehomérovský slovník řecko-český. Velkou oblibu měla i znamenitá učebnice řeckého jazyka, která se dočkala sedmi vydání. Vydal též Bajky z řečtiny, přeložené (1881), psal do odborných filologický listů a do Časopisu českého národního muzea. V roce 1886 vyšlo jeho historické pojednání o dějinách jičínského gymnázia. Některého jeho stati vyšly též v Riegrově Slovníku Naučném. ( Horáčková, E.: František Lepař – Jan Lepař. Památník národního písemnictví. Praha 1976. * Ottův slovník naučný. XV.díl. Praha 1900.S. 888-889.) Před 65 lety – dne 23. prosince 1949 se v Čechovicích u Velkého Týnce narodil JUDr. Jan PEČÍNKA zvaný „Jambo“, dlouholetý kriminalista Policie ČR a vůdce 19. střediska Junáka Velký Týnec i vedoucí skautského oddílu Poutníci v Čechovicích. Maturoval v roce 1968 na Střední průmyslové škole strojní v Přerově. V dubnu t. r. začínal se skautem v Lazničkách u Přerova. Rok byl u vodních skautů v Kroměříži, kde byl na vojně a v r. 1970 tyto aktivity skončily. Pracoval u Policie ČR na kriminální službě, směr vyšetřování finanční a hospodářské kriminality. Dálkově vystudoval právnickou fakultu v Praze. V průběhu let vedl turistický oddíl Zlatá kotva Velký Týnec a od roku 1990 středisko Velký Týnec, které si vzalo za své obnovu kostela ve Staré Vodě. Tato úžasná kapitola se začala psát dnem 1. května 1995. Od roku 2000 se staral o skautské zahraniční výměny mezi městy Owensboro ve státě Kentucky v USA TÝNECKÉ LISTY a Olomouc. Za tuto aktivitu obdržel ocenění od guvernéra státu Kentucky. Jambo Pečínka je také hlavním organizátorem skautských sběratelů. Jeho články o činnosti skautů na Olomoucku najdeme nejen v regionálním tisku, ale i v skautských a církevních časopisech. Jubilantovi srdečně gratulujeme a přejeme mu zdraví, elán a pohodu do dalších let ! Před 45 lety – dne 30. prosince 1969 zemřel v Buchlovicích P. Arnošt HRABAL, kněz, grafik a pedagog. Byl nejstarší z devíti dětí vesnického listonoše Karla Hrabala. V roce 1906 absolvoval německé gymnázium v Uherském Hradišti a poté odešel studovat teologii do Olomouce, kde byl vysvěcen 5. 7. 1910. Pak působil jako kaplan v Libině. I když sám neměl finanční prostředky na studium, za pomoci přátel a strýce Antonína Sehnala z Rapotína, začal studovat v letech 1911-1914 na privátní škole ve Vídni a později přešel na Grafický institut, kde však jeho studia přerušila první světová válka. Po r. 1918 působil v Hradečné. Po válce pobyl jeden semestr na pražské Akademii výtvarného umění a v roce 1924 se vrátil na Grafický institut, kde se zaměřil především na grafickou tvorbu a techniku dřevorytu. Za svého kněžského působení na severní Moravě propadl kouzlu hlubokých lesů Jeseníků, celé dny se po nich toulal, přemýšlel a tvořil. V letech 1922 - 1925 Výročí 7 Hrabalova inspirace jesenickou krajinou a lesem kulminovala, a to především v cyklu 22 velkých dřevorytů, vydaných poprvé v roce 1926 v Přerově s předmluvou básníka Jaroslava Durycha pod souhrnným názvem Les. O rok později, v roce 1927, byl tento soubor vydán znovu v Šumperku, s německým průvodním slovem Marie Stony Arnošt Hrabal, básník lesa. Na těchto dřevorytech Hrabal zpodobnil krásu Jeseníků s jejich lesy, které oživil lesními studánkami, kázáními, pohřby v lese, symfoniemi varhan či betlémy. Byly také vystaveny ve Vídni, kde byly přijaty s velkým uznáním. Po návratu do rodných Buchlovic v roce 1938, se Arnošt Hrabal věnoval především drobné příležitostné grafice, zvláště ex libris a novoročenkám (celkem jich vytvořil kolem 230). Kresbami a dřevoryty ilustroval několik knížek a mnoho drobných bibliofilských tisků. Oceněním Hrabalovy umělecké tvorby byla jubilejní výstava v Praze, uspořádaná k jeho osmdesátinám, a uznání Maxe Švabinského, který tehdy prohlásil: „Osobnost Arnošta Hrabala přerostla rámec regionálních měřítek a čestně se řadí mezi tvůrce české národní kultury.“ U příležitosti 40. výročí úmrtí hostil Klášterní kostel Zvěrozvěstování Panny Marie v Šumperku na dvacet vystavených grafik A. Hrabala od 10. srpna do 30. září 2009. (Poselství. Družina literární a umělecká. 1913-1938. Olomouc 1938. S.258-259. * Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Seš.1. Ostrava 1993. S. 51-52) LEDNOVÁ VÝROČÍ STŘEDOMORAVSKÉHO REGIONU Před 95 lety – dne 3. ledna 1920 se narodil ve Stavenicích u Úsova RNDr. Bohumil ŠULA, CSc., přírodovědec, skaut a spisovatel. Od dětství žil v Olomouci, kde studoval na Slovanském gymnáziu a v roce 1940 maturoval. Poté odešel do Brna na univerzitu, kde promoval v roce 1947. Po vojně nastoupil na katedře botaniky Přírodovědecké fakulty UP, kde působil tři roky a pak přešel do vlastivědného muzea. Zasloužil se o odborné uspořádání sbírek, modernizaci muzeí, značnou pozornost věnoval rostlinnému porostu v Mladči, redigoval Zprávy VMO, zasloužil se o obnovení Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Externě přednášel na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého. Byl členem mezinárodní organizace muzeí ICOM při UNESCO a místopředsedou krajského odboru České botanické společnosti při ČSAV. Věhlasný botanik byl znám také z televizního pořadu ostravského studia „Lovy beze zbraní“. Vynikající znalec přírody byl od mládí aktivním členem skautského hnutí. Ke skautské činnosti se mohl svobodně vrátit až po roce 1989, kdy pracoval s mládeží. Hojně publikoval v odborném a vlastivědném tisku, jako např. Zprávy Krajského vlastivědného muzea, sborník Středisko, opavský Časopis slezského muzea, prostějovská Štafeta, Kdy-kde-co v Olomouci aj. Milovníkům přírody a skautským činovníkům odkázal čtyři svazky pohádek o květinkách, které vyšly v roce 1992 s názvem „Pohádky lesní moudrosti“. Bratr „Bob“ (jak byl nazýván nejen skauty, ale i přírodovědci), byl nejznámějším botanikem na Moravě a svému povolání se věnoval celým srdcem. Zemřel 2. listopadu 2001 v Olomouci. ( Hlůza,B.: RNDr. Bohumil Šuka – 65 let. Zpravodaj VSMO 1985, č.21-22, s. 2829. * Kolář, Bohumír: Nejznámější botanik na Moravě… In: …Vzděláván budiž… Olomouc, SGO 2002, s. 253-254.) Před 175 lety – dne 5. ledna 1840 se v Grygově narodil Jan Sarkander NAVRÁTIL, katolický spisovatel. Studoval v Olomouci a v Brně. Ve dvaceti letech se stal členem benediktínského řádu v rajhradském klášteře. Psal básně, dramata a povídky. Publikoval v Hlasu. V roce 1870 vydal sbírku básní „ Konvalinky“. Od roku 1884 pracoval v archivu ve Vatikánu. Zemřel 17. ledna 1899 v Rajhradě. (Podlaha, A.: Bibliografie české katolické literatury náboženské 1828-1913. Praha 1923, s. 2108. * Nekrolog. In: Moravan, 49, Brno 1900, s. 133-134). Před 125 lety – dne 7. ledna 1890 se ve Velké Bystřici narodil univ. prof. PhDr. František VITÁSEK, DrSc., vynikající český geograf. Od jedenácti let studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde maturoval roku 1909. Poté odešel do Prahy na Karlovu univerzitu. Po promoci působil jako středoškolský profesor. Zprvu učil na gymnáziu v Kolíně, od roku 1919 na obchodní akademii v Praze a o pět let později se habilitoval na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1927 se stal mimořádným a 1931 řádným profesorem zeměpisu. Vybudoval zde moderní geografické pracoviště, Geografický ústav ČSAV a též katedru geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci..Hlavní význam jeho vědeckého a pedagogického díla spočívá v autorství řady vysokoškolských učebnic. Už v roce 1922 vydal Fyzikální zeměpis. V letech 1934 až 1939 vyšla třídílná kniha fyzického zeměpisu a to: Ovzduší a vodstvo, Pevnina a Rostlinstvo a živočišstvo. Byl o ní velký zájem a vyšla ve třech reedicích. V roce 1948 vyšel Všeobecný zeměpis a roku 1966 Základy fyzického zeměpisu. V roce 1973 vydalo nakladatelství Academia vynikající dílo „Vývoj moravské geografie. Působil též v redakčních radách odborných časopisů, podílel se na vydání Československého vojenského atlasu a Atlasu ČSSR. Také jeho přednášky na vysoké škole měly vynikající úroveň. V roce 1952 byl zvolen členem korespondentem ČSAV. V roce 1966 dostal zlatou medaili UP a stříbrnou medaili brněnské univerzity. Univerzita Palackého v Olomouci mu v roce 1968 udělila čestný doktorát přírodních věd. Zemřel 19. srpna 1973 v Brně. U příležitosti oslav stého výročí narození se v lednu 1990 uskutečnily v rodišti vzpomínkové oslavy a na jeho rodném domě byla odhalena pamětní deska. (Nekovář, F. Za univ.prof. F. Vitáskem. Středisko, 63, 1974-1976, s. 170-171. * Plachá, Zd.: Dr. František Vitásek. Velkobystřické noviny, 1993, č.9, s. 6. * Nekrolog. Lidé a země, 22, 1973, č.11, s. 522). Před 55 lety – dne 12. ledna 1960 zemřel v Praze Ing. arch. František KOLÁŘ, stavební inženýr a architekt. Pocházel z Velkého Týnce, kde se narodil 10. 5. 1890 v rodině rolníka. Reálku absolvoval v Lipníku nad Bečvou a po maturitě odešel studovat do Prahy na ČVUT. V době studií se účastnil několika soutěží na různé veřejné stavby. Byl autorem několika vítězných, ale nerealizovatelných návrhů staveb v Olomouci. Podle jeho návrhu byla postavena ve Velkém Týnci na Hradisku kamenná mohyla jako Památník osvobození, který byl slavnostně odhalen 18. září 1921 za přítomnosti prezidenta republiky Tomáše G. Masaryka. Tuto zakázku mu zprostředkoval tehdejší starosta obce Jaroslav Bečák. Nejvíce staveb realizoval v Praze. (Ševčíková, H.: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007.) Před 95 lety – dne 13. ledna 1920 se ve Vsisku u Velkého Týnce narodil Jindřich SKOPALÍK, středoškolský pedagog. Střední školu navštěvoval v Olomouci, kde v roce 1939 maturoval na Slovanském gymnáziu. Po válce studoval filologii a pak se věnoval učitelskému povolání. Učil češtinu na středních školách. Od mládí se zajímal o lidovou slovesnost a lidové zvyky Hané. V 50. letech napsal studii o čuháckém podřečí. Působil na jižní Moravě. Pravidelně publikoval po roce 1989 v týdeníku Moravský jih, kam psal o kultuře, folklóru a zvycích jižní Moravy. Některé jeho vzpomínky na čas dětství a lidovou kulturu v rodném kraji publikoval v Týneckých listech, o čase adventním a vánočním psal v listopadu roku 2000. Jeho vzpomínky najdeme též v Hanáckém kalendáři 2007, kde je článek s názvem Gregofsky hode. Zemřel 15. února 2000 v Mikulově. (Ševčíková, Hana:Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S. 73-74.* Skopalík, Jindřich: Gregofsky hode.In: Hanácký kalendář.Olomouc 2007. S. 97-103). Před 40 lety – dne 17. ledna 1975 zemřel ve Velkém Újezdě Prof. Vladimír NAVRÁTIL, akademický sochař a vysokoškolský pedagog. Rodák z Olomouce, kde se narodil 29. 3. 1907. V sedmadvaceti letech absolvoval Akademii výtvarného umění v Praze, kde byl žákem B. Kafky. V letech 1947-1975 působil na Univerzitě Palackého, kde byl docentem modelování a od roku 1965 univerzitním profesorem. Učil modelování, sochařství a plastickou anatomii. V letech 1970-1974 vedl katedru výtvarné výchovy FFUP. Navrhl sochu Boženy Němcové pro Olomouc a Františka Palackého pro Hodslavice. (Procházka, Václav: Vladimír Navrátil. Ostrava 1962.* Pacák, J.: Mladé umění na Hané. Olomouc 1942. s. 55-56.) Před 85 lety – dne 20. ledna 1930 se ve Velkém Týnci narodil Prof. MUDr. Milan SLAVĚTÍNSKÝ, CSc. – historik lékařství, vynikající vypravěč a autor anekdot, sběratel krásných knih. Narodil se v rodině faráře církve československé husitské. V roce 1949 maturoval na reálném gymnáziu v Litovli. Poté studoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. a promoval v roce 1953. Zprvu působil jako stomatolog v Bohumíně, Přerově. Od roku 1965 pracoval v Prostějově jako dětský stomatolog a jako vedoucí lékař oddělení zdravotní výchovy až do konce září 1969. V roce 1967 založil v Prostějově Klub dárců krve, který byl první v celé ČSSR. V této době hodně publikoval nejen v odborném, ale i vlastivědném tisku Prostějovska. Psal o slavných rodácích - lékařích, o vývoji zdravotnictví na střední Moravě. Na podzim 1969 nastoupil na LFUP v Olomouci, kde zprvu působil na Ústavu sociálního lékařství jako odborný asistent až do konce dubna 1982. V září 1986 se stal vedoucím Katedry sociálního lékařství a dějin lékařství a 12. dubna 1990 byl jmenován profesorem. Přes čtvrt století přednášel na Palackého univerzitě a po celou dobu publikoval. První publikace mu vyšly už v roce 1954. Napsal tři monografie, několik zdravotně výchovných publikací pro mládež a skripta pro studenty. V roce 1994 odešel do důchodu, ale i nadále se věnoval badatelské a publikační činnosti. Byl přední osobností mnoha spolků, zejména Vlastivědné společnosti muzejní a olomoucké pobočky Ústavu dějin lékařství při Akademii věd České republiky. Byl vynikajícím znalcem a obdivovatelem českého písemnictví, jeho přednášky pro vysokoškolské studenty i jiné posluchače dokázaly zaujmout. Po roce 1989 vydal spolu se Svatoplukem Kášem Medicínské historky z Moravy (1990), Antologie českého lékařského humoru a v roce 2001 vydalo olomoucké nakladatelství Danal knihu humorných příběhů „ Olomoucký aeskulap se usmívá“. Emeritní přednosta Ústavu sociálního lékařství LF UP zemřel náhle za tragických okolností dne 16. prosince 2001 ve své vile. /Stratil, V.: Jubilant historik lékařství. Kdy-kde-co v Olomouci, 1980, leden, s. 11. * Všetička,F.: Historik lékařství Slavětínský slaví sedmdesát. Svoboda, 30.1.2000. * Gladkij,I.: Životní jubileum Prof. MUDr. Milana Slavětínského, CSc..Prostějovský týden, 30.1.2000 * -kol-: Zemřel MUDr. Milan Slavětínský. Olomoucké listy, 3.1. 2002../ Rubriku sestavila Hana Ševčíková 8 Z análů paměti TÝNECKÉ LISTY KRONIKA RODU NAKLÁDALŮ „Plodná hanácká země dává bohatou úrodu, dává bohatství těm, jimž Bůh v pilné práci a v potu tváře požehnal. Citlivá duše člověka, která ovládá svět, utkává pokolení za pokolením z tajemné příze života, ze síly nevyzpytatelné, kterou nám dává bohatá příroda a naše plodná matka země. Jí zůstaňme věrni, vždyť z ní vychází hlas boží a síla, která řídí naše rody a naše osudy z pokolení na pokolení.“ Tato slova uvedl pan Antonín Nakládal (14. 1. 1899 - 21. 6. 1985), Čechovice 1935 rodné usedlosti v Čechovicích (dnešní dům č. p. 17) od roku 1637, o rodu Nakládalů, dále např. o rodu Prečanů, Meixnerů, Calábků, Kolářů, Zatloukalů, rodinách Habáňových, Vanýskových, Kubíčkových, Sýkorových, Pospíšilových, Zamazalových, jejichž potomci dodnes žijí v Čechovicích, Velkém Týnci, Grygově atd. rodák z Čechovic, z domu č. p. 17 v úvodu Kroniky rodu Nakládalů, kterou začal sepisovat v roce 1952. Materiály k sepsání rodinné kroniky získával na matričních úřadech, v pozemkových knihách, ve výpise ze zemských desek nebo z vyprávění pamětníků až do roku 1985, kdy zemřel. Rádi bychom seznámili obyvatele Velkého Týnce a Čechovic s existencí této kroniky, kterou Antonín Nakládal psal s velikou pílí a pečlivostí, a alespoň trochu nastínili její obsah. Blízcí příbuzní dodnes vzpomínají, jak jejich dědeček, pradědeček denně sepisoval údaje do kroniky, získával materiály, podklady a fotografie, aby je mohl zanechat dalším generacím. Byla by tedy škoda, kdyby se o ní nedozvěděli i další lidé, o kterých je v kronice psáno. Rod Nakládalů se objevuje v Čechovicích od roku 1826. Ve své pamětní knize se Antonín Nakládal rozepsal nejen o přímých účastnících rodu Nakládalů, ale popsal i větve vycházející z tohoto rodu a také větve přicházející do tohoto rodu. V kronice si tedy můžeme přečíst o jednotlivých držitelích Čechovice popsal Antonín Nakládal takto: „Čechovice - malá vesnička asi o 80 číslech s 500 obyvateli jest položena asi 8 km jihovýchodním směrem od svého okresního a krajského města Olomouce. Leží při okresní silnici vedoucí z Olomouce do Tršic. Obec se svými pozemky rozprostírá se v úrodném, ale značně zvlněném kraji žírné Hané. K vesnici náleží dva malé lesíky, zvané „BOŘÍ“, které dále jižním směrem přechází v kapitolní les, zvaný „CHLUM“. V Boří se od nepaměti konaly letní slavnosti a výlety. Tato malá dědina rozprostírající se v malém údolíčku na potoce „Blatnici“ jest ze všech stran v tomto údolí ukryta a jedině věž kaple stojící uprostřed vsi prozrazuje sídliště občanů čechovských. Kaple byla postavena v roce 1901 a jest zasvěcena Narození Pany Marie. Proto pravidelné roční bohoslužby se konají v této kapli 8. září na Narození Pany Marie, kdy jsou v Čechovicích „hode“. Čechovice jsou přifařeny do Velkého Týnce. Obyvatelé Čechovic, jakož i celé farnosti velkotýnecké mluví sice nářečím hanáckým, avšak poněkud odlišným od pravých Hanáků. Zde přeměňují v nářečí charakteristické hanácké široké – ó – na dlouhé – ú – a potom dlouhé a široké – é – na dlouhé – í- nebo –ý-. Je to tak zvaný dialekt „blaťácký“ – snad podle obce Blatce a používá se v pásu směrem od Prostějova směrem přes Hrubčice, Blatec, Velký Týnec a do Čechovic, kde končí. Koncem 14. století patřily Čechovice pod panství zemanů Doloplazských, kteří měli v Čechovicích poplužní dvůr (dodnes se části obce říká „ve dvoře“). V 15. století mívali čechovští spory s Velkým Týncem o vrch a les Chlum, až v r. 1443 byl přisouzen Velkému Týnci…“ Antonín Nakládal se po celý život rád vracel do své rodné vsi, do rodného domu. S láskou vzpomínal na své dětství strávené v Čechovicích. Byl pátým z dětí Antonína a Mechtyldy Nakládalových. V roce 1926 se oženil s Marií Kolářovou, rolnickou dcerou Antonína a Anežky (roz. Zatloukalové) Kolářových z Velkého Týnce. Manželé Nakládalovi měli jednoho syna Zdeňka. Antonín Nakládal byl veselé povahy, rád vyhledával společnost, měl rád hudbu, zpěv, tanec a divadlo. Po celý život se věnoval ochotnické divadelní činnosti, 15 roků byl jednatelem Jednoty divadelních ochotníků ve Velké Bystřici a bylo mu uděleno čestné uznání Ústřední maticí divadelního ochotnictva v Praze. Byl milovníkem motorismu, rád cestoval a sportoval, v mládí byl členem Sokola. Rád se věnoval střelbě a myslivosti, byl nadšeným fotoamatérem. Vzpomínku na Antonína Nakládala končíme slovy, kterými on ukončil kroniku rodu Nakládalů: „V lásce a oddanosti milujte vždy ony, kteří Vám dali život – své rodiče – milujte svůj rod.“ Foto: 3x rodinný archiv Čechovice 1937 Manželé Hojgrovi, Velká Bystřice MÍSTOPIS K místopisu v TL prosincových upřesňuji, že „mlenářova lúka“ pod Hradiskem byla menší, šestihektarová, ale i tak „bela lihňú otravný havěti, hlavně komáru a vžilo se pomenováni teho mokryho placo Komárovem“. Když po silnici z Čechovic přejíždíme po mostě Týnečku, můžeme vlevo vjet na cestu vedoucí na Hradisko. Polím vpravo od silnice říkáme Hráče. Od prvního domu Týnce polní cesta vpravo odděluje Hráče od Zamlýní. Po padesáti metrech silnice obecní cesta vpravo souběžná se silnicí odděluje Pastýrňa od Zamlýní a u vrchniho mlýna (Prečanova) navazuje za rybníkem na silnici v Kravarech. Autobusová zastávka Komárov k Olomouci je v bývalém rybníku, který byl funkční ještě několik let po válce. Za zahradami domů na Zamlýní jde hraniční cesta mezi poli na Hráčích, dále na Záhumenkách až po polní cestu z Brány na Kostnice. Mezi záhumenkami a Hráči vede tvrdá polní cesta okolo sochy sv. Marka do Čechovic, dříve maximálně využívaná čechovickými občany ještě v 19. století, než se postavila silnice V. Týnec - Čechovice - Hostkovice a dále na Záchlumí. Cesta kolem Marka odděluje i čechovické Hráče od týneckých polí „na Kostnicách“, výjimečně dlouhých (300m i více) až k Beroňám, loukám na levém břehu Beroňky. Potok Beroňka se vlévá do Týnečky, do bývalého rybníka u dolního Kremláčkova (Kubičkova) mlýna, kdysi dávno také do velkého kapitulního rybníka pod zámkem. Dědina – Náves bývala kdysi zavřená v Kútě. Projíždělo se dál Kříbem ke kostelu, od kostela do Chaloupek a také okolo Dvora do Grygova. U hřbitova také vyúsťuje kostelová cesta z Krčmaně. Druhý výjezd z dědiny byl v Bráně na Čechovice a Zábraním k V. Bystřici. Když v polovině 19. století otevřela se Náves v Kútě, usnadnilo se spojení se Vsiskem, Holicí a V. Bystřicí. Foto: L. Peňaška O místních názvech informují nově instalované tabulky Před první světovou válkou došlo u nás ke „scelováni pola“, plošné úpravě celého katastru do pravidelných celků, rozdělených polními cestami, pole dostala přijatelné délky (200-400m), omezilo se splachování ornice ze svahů, odvodnily se mokřiny drenážováním. Délka a šířka polí (výměra) byla vydělena kamennými hranečníky. To všechno neobešlo se bez problémů, ale brzy hospodáři poznali výhody a pra-vidla modernějšího hospodaření. Vracím se k místopisu. Od vjezdu do Týnce od V. Bystřice byla v povodí Beroňky mokřina 100-200m široká. Bylo to na Opletách, mezi Krýnicí a Městskou cestou. Po scelování se mokřina odvodnila drenáží, vyústění bylo do Týnečky do Prádel, kam se chodilo prádlo prát a máchat. Voda z drenáží se také všude dala pít, nehnojilo se tehdy umělými hnojivy. Před sto lety chodily hospodyně prát a máchat prádlo do potoků, v Komárově to bylo pod splavem u dnešní protipožární nádrže „Kúpelke“, kam se chodilo plavat. Byly tam i kabinky k převlékání. A těsně u komárovského mostu stála také trafika Poučenských, kde se prodávaly sodovky, pivo, cigarety, tabák a další drobné zboží. Vojtěch Hrudník Rozhovor; Články, dopisy, úvahy, komentáře TÝNECKÉ LISTY 9 Na bystřické faře, ve čtvrtek ráno Ve čtvrtek 8. ledna 2015 zvoním u jejích dveří ve Velké Bystřici. Otvírá mi paní farářka Hana ŠEBÍKOVÁ a zve mne dál s tím, že Církev československá husitská má dnes narozeniny. Samozřejmě, že jsem se na rozhovor s paní farářkou pečlivě připravil, a tak si hned v úvodu uděláme malý exkurs do historie. Církev tedy byla oficiálně ustanovena 8. ledna 1920. (V hlavě honem přepočítávám, kolik že je jí to let. Samozřejmě že církvi a ne paní farářce!) Její vznik je v podstatě spjat se vznikem samostatné Československé republiky a je to reakce na konzervatismus a dogmatismus římskokatolické církve. Někteří z katolických kněží a věřících chtěli, aby byla revidována např. dogmata o neomylnosti papeže, změněn ritus bohoslužeb a ponechán v nich větší prostor národnímu jazyku. Formuje se tak zvaná katolická moderna. Řadě věřících také vadila otevřená podpora Rakouska–Uherska před a bezprostředně po vzniku samostatného Československa. Stávající církev římskokatolická se o nějakých změnách odmítá bavit, a tak si nespokojenci zakládají novou církev na pravém učení Kristově založenou. V obsahu se tedy nic nemění, v praxi skoro všechno. Usedáme ke stolu v kuchyni a paní farářka mi nabízí čaj z konopí. Okamžitě ale přidává ujištění, že neobsahuje alkaloid THC, což je onen psychoaktivní prvek, kvůli kterému je konopí zneužíváno. Takže bylinný čaj jako každý jiný. církvi jsme služebníky Boha a nikoliv prostředníky. My podáváme eucharistii každému, kdo má odvahu k ní předstoupit. Pokud nebude věřícím, je to pro něj jen oplatek. Pokud má víru, přijímá Krista. Pro většinu lidí je povolání farářky tak trochu zvláštní. Jak jste se k němu dostala vy? Když jsem jako mladá přemýšlela o svém budoucím povolání, tak mne to táhlo k práci s lidmi. A pak také bylo něco ve mně, co se těžko popisuje slovy. Duchovní cesta si mne prostě přitáhla. Po maturitě na stavební průmyslovce jsem se vydala na Husitskou teologickou fakultu University Karlovy. Maminka byla členkou CČSH, tatínek katolíkem. Můj dědeček Jaroslav Kolich, spoluzakladatel naší církve i náboženské obce v Lipníku nad Bečvou, měl na mne velký vliv svým duchovním i životním postojem, který jsem si uvědomovala mnohdy až s odstupem času, jak to v životě bývá. Jak vypadá takový běžný den paní farářky? Duchovní služba spočívá v udělování svátostí, pastoračních návštěv, navštívit a potěšit nemocné a také si připravit kázání k bohoslužbám, promluvy k pohřbům, svatbám, biblickým hodinám. Takovou promluvu na dvacet minut píšete někdy i čtyři hodiny. Také zajišťuji úklid, opravy a údržbu sborů. Vloni, když jsme opravovali střechu, jsem si připadala více jako stavební dozor než farářka, ale i to patří k duchovnímu životu. Jsem vděčná Bohu za tu pestrost služby. Jednou týdně je to pak „Spolčo“ pro děti a zkouška pěveckého sboru. Mám také dvě dcery, a z toho vyplývají i jakési mateřské povinnosti. Snažím se i trochu rozhýbat život v naší náboženské obci. V létě pořádáme tábor pro děti, ale většina našich aktivit se odehrává ve sboru. Je to místo pro společný život a nejen sakrální prostor. Bůh přece nespí na oltáři, ale je tu všude. Žije tu s námi. Většina lidí si představuje ženu spíše jako ošetřovatelku než duchovní vůdkyni. No a co jiného jsme my faráři a farářky než ošetřovatelé lidských duší. V naší Mikuláš v Čechovicích V pátek 5. prosince 2014 se v Čechovicích konal v předvečer svátku sv. Mikuláše tradiční program pro děti i jejich rodiče. Skupina čertů a andělů pod dohledem Mikuláše navštěvovala místní domácnosti. Podle Mikulášova usouzení byly děti obdarovány dobro- tami od andílků nebo kusem dřeva od čertů. Ráda bych obci poděkovala za finanční podporu obnovy kostýmů dvou andílků a Mikuláše. Barbora Hansmannová Foto: archiv autorky Když jste zmínila dcery, mohu se zeptat, jak to mají duchovní ve vaší církvi se sňatkem? Asi se ptáte na celibát. U nás je dobrovolný. Podle toho, co komu vyhovuje. Já si myslím, že římskokatolická církev k tomu také směřuje. Jedna moje žákyně z Čechovic říkala, že o prázdninách jezdí s tetou z Bystřice na tábor. No, děti mně tak říkají. Teta farářka, teta Haňa. Někdy si také přijdou jako s tetou popovídat, když potřebují znát názor někoho jiného než rodičů. Kromě tábora pořádáme ještě „Májový koncert“, to je taková srdeční záležitost. Je začátek nového roku a lidé si u této příležitosti často přejí. Co byste si přála pro vaši náboženskou obec vy? Aby k nám našli lidé cestu, byli jsme si navzájem duchovní posilou a měli se rádi. Loučím se s paní farářkou Hanou Šebíkovou na schodech a ona nabízí pomoc při organizování obecních akcí. Děkuji za rozhovor a těším se na další spolupráci. Stanislav Denk ARCHEOLOGIE a skrytá bojiště druhé světové války Archeologie je vnímaná jako obor zkoumající památky po lidských společnostech a událostech starých několik set či několik tisíc let. V posledních letech se však archeologové stále častěji obracejí k minulosti poměrně nedávné, jako např. období světových válek, a ukazuje se, že i k této podrobně zdokumentované části naší historie, mohou přispět novými poznatky. Archeologové z Torontské univerzity zjistili, že existuje spousta studií o vylodění během dne D, pobřežním opevnění a velkých bojištích druhé světové války, ale chybí podrobnější informace o průběhu bojů v lesních terénech severozápadní Evropy. Soustředili se proto na terénní průzkum klíčových bojišť druhé světové války od června 1944 do února 1945, zejména v oblasti severozápadní Francie, Ardenách, západním Německu a na oblast Arhemu v Nizozemsku. Zjistili, že zde hluboko v lesích je zachována krajina, kde dodnes můžeme pocítit duchy bitev druhé světové války. Jsou zde dochovány zbytky bombových kráterů, zákopy a dokonce i pozůstatky německých zásobovacích skladů. Tato krajina nám může například poskytnout mnohem přesnější obraz o tom, kde a jak vojáci bojovali či přesněji objasnit válečné deníky. Zbytky zásobovacích skladů v terénu nám mohou umožnit přesně poznat kde, a jak Němci vytvořili svou síť podpory armády před spojeneckou invazí v Normandii, jak se tato síť rozvíjela během invaze a jak probíhala její likvidace spojenci. Archeologové nyní také zkoumají, jaké informace spojenci o těchto skladech měli a jak postupovali při jejich bombardování. Například porovnáním spojeneckých zpravodajských záznamů o možných lokalitách německých skladů s archeologickými důkazy o jejich skutečném umístění a případném zničení, mohou vědci určit, jak úspěšně spojenecké bombové útoky byly. Ukazuje se, že je v současnosti důležité a přínosné zkoumat v krajině i tuto novodobou historii, neboť stopy po ní v dnešní dynamicky se rozvíjející krajině rychle mizí. Vendula Vránová Sloupek poezie PÍSEŇ Josef Čapek Již připozdívá se, truchlivý den s večerem do náručí noci klesá, mračný závoj stře se přes nebesa, jen jedna hvězda, jedna jen na celém nebi svítí, večernice. Tak daleko, ach daleko je vše, tak vzdáleno se všechno zdá jako ta hvězda, jak ta nebesa, všechno, co daleké a ztracené v ztracený vzdech náš život mění; tak daleko je vše! jen moje samota je se mnou, jen mé odloučení! Foto: archiv autorky Vybral Stanislav Denk Americký vojenský zákop z bitvy v Ardenách 10 Články, dopisy, úvahy, komentáře TÝNECKÉ LISTY Co se vypravuje o Švédech v Olomouci Námětem bezpočtu lidových pověstí bývají v mnoha případech konkrétní skutečné dějinné události. Předáváním těchto prožitků orální formou z generace na generaci docházelo pak k jejich transformaci, a to buď prolínáním skutečnosti s démonologickou tematikou, případně v něco, co by se zkráceně dalo charakterizovat jako „záměna období či aktérů“. A tak se v lidové pověsti velice často setkáváme s příběhy, které se pravděpodobně sice někdy skutečně v určitém období nějak podobně udály, ale jelikož je lidská paměť „děravá“, jsou umísťovány do jiných dějinných období, případně bývají připisovány zcela jiným historickým postavám, které z toho či onoho důvodu zůstaly mnohem více v povědomí lidu, než skutečné události či jejich hlavní aktéři. A tak se pak například o mnoha a mnoha hradních zříceninách dozvídáme od místních obyvatel, že hrad na tom či onom kopci zničil a vypálil buď Žižka (to nejčastěji v Čechách, na Moravě poněkud méně), anebo Švédi (v tomto případě nejčastěji v severní polovině Moravy, kde povědomí o jejich řádění v letech 1642-1650 je do dnešní doby až překvapivě živé). Že historická skutečnost je mnohdy zcela jiná, to by nás nikterak nemělo překvapovat, neboť každá konkrétní lokalita má svoje zcela svébytné a naprosto neopakovatelné dějiny. Z výše naznačeného druhu pověstí však mnohdy velmi do- bře vidíme, co skutečně formovalo lidový názor na mnohdy i tak zvané „velké dějiny“. Jako ukázku tohoto druhu pověstí uvádím v původním znění zápisy, jež učinila školní mládež v roce 1929 (Vlastivědný sborník střední a severní Moravy VIII, 1929 – 30, příloha Pověsti z našeho kraje, s. 16.), a které jsem pouze místy doplnil drobnými poznámkami nutnými pro jejich snadnější pochopení dnešnímu čtenáři. Švédský most u Chomoutova U nás v Chomoutově u Olomouce je přes bývalé rameno Moravy most, zvaný Švédský. O tom se vypravuje: Když táhli Švédové drancovati k Chomoutovu, přišli chomoutovští obyvatelé proti nim až k tomuto mostu a tam jim podávali horkou kaši. Švédové dali se do jídla. Poněvadž však byla kaše horká, zdrželi se hodnou chvíli a zatím ostatní chomoutovští odehnali dobytek ze vsi a ukryli zásoby.1 (Zapsala: Marie Slavíčková, II. tř. dív. měšť. šk., Olomouc) Švédská lest Když Švédové dobyli Olomouce, zle řádili tam i v okolí. Lidé před nimi prchali do lesů. Švédové slídili po nich v lesích. Hanáckým nářečím na ně volali: „Francko, Maryšo, Ančo!“ Zle tomu, kdo se ozval, domnívaje se, že dle nářečí volá ho někdo známý. Toho chytili, obrali, a bránil-li se neb nechtěl vyzraditi jiných, i zavraždili.2 (Zapsala: Bohumila Jašková, žačka II. dív. měšť. šk., Olomouc.) Švédský hřbitov Když letos v létě kopali základy ke stavbě domu na Ječmínkově náměstí v Olomouci, přišli dělníci na kostry. Vykládají, že jsou to kostry Švédů, že tam byl švédský hřbitov.3 (Zapsala: Recová, žačka II. dív. měšť. šk., Olomouc.) Proč se Panna Maria na Wilsonově náměstí v Olomouci dívá ke Kateřinské ulici Když Švédové dobývali Olomouce, prorazili již Kateřinskou branou a hrnuli se na náměstí, zvané nyní Wilsonovo.4 Tam stála socha Panny Marie. Ta obrátila pojednou hlavou proti nim. Švédy pojala hrůza a začali prchati z Olomouce. Od té doby má socha P. M. na Wilsonově nám. tvář obrácenu ke Kateřinské ulici. (Zapsala: Olga Grzonková, žačka II. dív. měšť. šk., Olomouc.) Poznámka: Nynější socha P. M., k níž se pověst má vztahovati, byla postavena teprve v 18. století. 1 Srovnej: Obrana Senice proti Švédům (1642-1650). In: Pinkava, V. 1903: Vlastivěda moravská II. Místopis. Litovelský okres, Brno, s. 273-275. 2 Tento syžet bývá častým námětem pověstí s válečnou tematikou na mnoha různých lokalitách. Mnohdy se týkají i jiných období, naposledy rakouskopruských válečných událostí z roku 1866. Tenkrát se po bitvě u Hradce Králové a následném postupu pruských vojsk do rakouského (českého a moravského) vnitrozemí mezi lidem šířily fámy, že Prušáci násilně verbují místní chasníky do svého vojska. Mladí mužové proto často houfně utíkali i s dobytkem do lesů a před cizím vojskem se tak snažili ukrýt. Mladé ženy tak činily z obav před zneuctěním. Cizí vojáci prý často objížděli na koních takové lokality a vyvolávání jmen prý v hanáčtině doplňovali slovy: „Poďte honem dom! Ôš je dávno po válce!“ Avšak běda těm, kteří se nechali zlákat… 3 Ječmínkovo náměstí bývalo mezi dnešním Hotelovým domem a mrazírnami. Poblíž skutečně existoval hřbitov z 18. století (včetně hromadných vojenských hrobů) částečně archeologicky prozkoumaný v letech 20122013. 4 Jde o dnešní Dolní náměstí v Olomouci. Karel Faltýnek, Národní památkový ústav územní odborné pracoviště v Olomouci FOTOGALERIE Vánoční Foto: P. Hanuška Půlnoční mše v kostele Nanebevzetí Panny Marie Foto: archiv MŠ Vánoční besídka v mateřské škole Foto: P. Hanuška Vánoční koncert proběhl 25. prosince 2014 Foto: archiv Týnečáků Vánoční koncert Týnečáků se uskutečnil v Husově sboru ve Velkém Týnci 20. prosince 2014 Ze života našich škol 11 TÝNECKÉ LISTY ŠKOLNÍ(kovo) OKO Skončily prázdniny. Začal další školní rok, a sotva si děti zabalily sešity a knihy, je svatého Mikuláše. Teplé počasí nám vůbec nepřipomíná, že se blíží zima. Cítil jsem se trapně, když jsem přemlouval naše žáky, aby mi pomohli v hodinách pracovního vyučování s přeměnou školního hřiště na budoucí kluziště. Oblečení kluků také spíše napovídalo, že jsem si špatně nalistoval stránku v kalendáři a že místo bruslení je teď aktuální kopaná nebo plážový volejbal. Foto: M. Zdráhal Zatímco v budově nové školy probíhala za dveřmi učeben standardní výuka, na některých úsecích se pracovalo na dalším zvelebování. Po mnoha letech, kdy jsme rekonstruovali učebny a laboratoře, došlo i na sborovnu, která již potřebovala nový kabát. Půjde-li vše podle plánu, bude nová místnost brzy hotová a zatěžkávací zkoušku bude mít při pololetní poradě. Moc se těším na konečný výsledek našeho úsilí a jsem zvědav, jak budou spokojeni samotní uživatelé – kantoři. V suterénu, kde máme jídelnu a varnu, se také nainstaloval nový 150 litrový elektrický kotel. Doplnil se tak arsenál spotřebičů, které jsou potřeba k přípravě pokrmů. Množství jídel neustále roste a zájem o stravování má stále více strávníků, a to nejen z řad žáků a zaměstnanců. Přibylo i spokojených cizích strávníků. Vaří se i pro děti ve školce a pro pečovatelskou službu, která obědy rozváží občanům naší obce a okolí. Celkový počet obědů přesahuje 400 porcí. Pořízení nového kotle pomůže usnadnit práci kuchařkám a zvýší bezpečnost práce. Před odchodem dětí na zimní prázdniny se nám bohužel stala ještě nemilá věc. Po létech dobré služby nám dosloužil plynový kotel a tuto situaci jsme museli urychleně řešit. Kotelna zajišťuje dodávku tepla a tep- lé vody do školy a do obou tělocvičen. Vzhledem k tomu, že přerušení dodávky tepla je v zimních měsících spojeno s celou řadou komplikací, rozhodli jsme se využít vánočních prázdnin a přidali jsme ještě jeden den ředitelského volna. Páteční vyučování odpadlo a my jsme mohli již ve čtvrtek, kdy byla škola ještě vyhřátá, pracovat na výměně. Na čtvrtek byla dlouho dopředu plánovaná ještě jedna akce, která se koná každoročně v předvánočním období. Touto akcí je večírek pro zaměstnance. Na večírek pravidelně zveme také naše bývalé zaměstnance. Obvykle se dostaví velké množství lidí a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Počasí nám přálo a v jídelně, kde se toto posezení uskutečnilo, bylo teplo a nikdo z účastníků nemusel ani tušit, že netopíme. Pan ředitel Jurka všechny přivítal a v krátkosti je seznámil s tím, co se během roku změnilo a co nás v budoucnu čeká. Každý dostal vánoční přáníčko vyrobené našimi žáky. Ke každému přáníčku jsme dostali ještě jeden dáreček na památku. Tady musím pochválit výtvarníky z řad učitelů a hlavně vychovatelů, kteří umějí vyrobit nádherné výrobky z keramiky. Každoročně překvapí něčím novým zajímavým a nápaditým. Vánoční atmosféru dokreslovaly tóny koled a vánoční cukroví na stolech. Po dobrém obědě, na kterém se zase pro změnu podílela děvčata z kuchyně, se rozeběhla volná zábava. Bylo příjemné poslouchat vyprávění bývalého pana ředitele Hlaváče. Všichni si vzpomínáme na dobu, kdy vedl pěvecký sbor na naší škole a spolu s panem Tomkem se zasloužili o šíření dobrého jména naší školy. Vždy má po ruce nějakou příhodu z doby, kdy bylo otázkou prestiže být členem sboru. Rozcházeli jsme se večer a před námi vidina prázdnin. Nás správní zaměstnance ještě čekaly práce souvisejících s provozem a přípravou školy na ostatní akce konané během prázdnin. Po svátcích se konal v naší tělocvičně tradiční turnaj ve stolním tenise. To už začalo mrznout a já jsem mohl začít s přípravou kluziště. Led na tartanu vzniká obtížně a jeho výroba je zdlouhavá a trvá několik dnů a nocí, kdy přibývá po milimetrech vrstva ledu, až je plocha provozuschopná. Musel jsem čelit nejen mrazu, větru a své pohodlnosti, ale i vábení nově otevřené hospody, která mě svými rozsvícenými okny lákala k posezení. Za vydatné pomoci a podpory staršího syna Jendy se nám podařilo kluziště otevřít. Pár dnů se bruslilo, než mrazy polevily. Kvůli nebezpečí poškození umělého povr- chu jsem musel kluziště uzavřít. Teď čekám na další dávku mrazů, které má paní zima v rukávu a doufám, že jsem přispěl svým dílem k dobře prožitým zimním prázdninám vašich ratolestí a vás samotných. Miroslav Zdráhal, školník ZŠ Milady Petřkové Foto: M. Zdráhal Bývalí zaměstnanci a současné vedení školy 5. - 6. února 2015 ZÁPIS DO 1. TŘÍDY ZŠ Milady Petřkové Velký Týnec Po oba dny bude zápis probíhat v učebnách tzv. “staré školy“ (budova 1. stupně ZŠ, Zámecká 32, Velký Týnec) a to v době od 14:00 do 18:00 hodin. Podrobnější informace (kdy přesně má dítě přijít s rodiči k zápisu, co je potřebné si vzít s sebou apod.) naleznete na webu ZŠ Milady Petřkové Velký Týnec zs.velkytynec.cz pf 2015 DO NOVÉHO ROKU VŠE NEJLEPŠÍ PŘEJÍ ČTENÁŘŮM TÝNECKÝCH LISTŮ ŽÁCI, UČITELÉ A DALŠÍ ZAMĚSTNANCI ŠKOLY. 12 Skautské okénko TÝNECKÉ LISTY ŽIVÝ BETLÉM V ČECHOVICÍCH konci mohli zpívat všichni společně. Potom obdarovali Ježíška a k tomu mu zazpívali „Jak jsi krásné neviňátko“. Po tom, co Marie pěkně poděkovala, Josef povyprávěl příběh o jejich putování do Betléma. Následovala scénka o Svatém Václavovi od Veselých muzikantů z Pardubic, kteří k tomu přidali ještě pár krásných koled. Představením účinkujících scénka živého betléma skončila, ale všichni ještě v kapli zůstali, aby si kouzlo vánoční atmosféry prodloužili zpěvem několika koled za doprovodu kláves a klarinetu. Část obecenstva se poté přesunula do hospody Na Návsi, kde následovalo loutkové divadlo nejen pro děti s panem Denkem a velice vydařená cestovatelské beseda o pobytu na Americkém kontinentu s Lubomírem Vaňákem z Dubu nad Moravou. Foto: M. Dočkalová Tradice betléma k Vánocům neodmyslitelně patří. Spousta lidí si každoročně staví své malé betlémky doma, aby jim připomněly podstatu Vánoc. Před třemi lety jsme se rozhodli pojmout tento zvyk trošku jinak a zorganizovali jsme náš první živý betlém. Letošní představení začínalo na návsi v Čechovicích příchodem pastýře se stádem oveček. Zanedlouho se zjevil anděl, aby pastýři a lidem, kteří přišli, zvěstoval novinu o narození Ježíška. Přišli i dobově odění vesničané a vesničanky, a pak se celý průvod v čele s andělem vydal směrem ke kapli Narození Panny Marie. Za nedlouho se však celý průvod zastavil. Objevil se první z králů. Anděl mu sdělil, kam mají všichni namířeno, načež se první král k průvodu přidal. Po chvíli průvod zastavil druhý král a i ten se rozhodl pokračovat stejnou cestou. Když byl anděl na schodech u kaple, zastavil se průvod potřetí a i třetí král byl nadšen z myšlenky uvítání Ježíška, přidal se tedy k průvodu. Vesničánci a ovečky se poté rozestoupili, aby vytvořili cestu pro diváky, kteří vcházeli do kaple. Tam uviděli Josefa, Marii a malého Ježíška před oltářem. Když už všichni měli v kapli své místo, za zpěvu koledy „Nesem vám noviny“ děti rozdaly lidem do lavic vytištěné koledy, aby na Foto: M. Dočkalová Všem, kteří se přišli na živý betlém do Čechovic podívat, děkujeme! Srdečné poděkování samozřejmě patří i účinkujícím - skautům 2. oddílu PoutníciČechovice, hráčům z Pardubic a všem dalším, kteří se aktivně zúčastnili a pomohli s přípravou. Monika Dočkalová Vánoční schůzka s přespáním Dne 19. 12. 2014 se konala dívčí Vánoční schůzka s přespáním v zasedací síni. Sraz byl v 16:00 hodin, kdy byla i zkouška na Živý betlém. Neměly jsme vánoční stromeček, protože kluci zapomněli. Šly jsme ven pro nějaké větvičky jako náhradu za stromeček. Program začal tím, že jsme si vyrobily vánoční baňky. Někdo zaťukal na dveře, byl to Honza a jako vždy byl naše záchrana, podal nám umělý stromeček. My ho ozdobily a pokračovaly v programu. Po chvíli jsme si pod stromeček daly dárky, rozdaly si je a rozbalily. Poté jsme hrály hry po tmě. Holky byly unavené, tak jsme si nachystaly spacáky a karimatky a hrály jsme „Městečko Palermo“, a protože to holky rozdivočilo, tak si začaly česat vlasy na uklidnění. Vedoucí zavelely, zhasly a měly jsme spát, ale mladší holky si ještě hlasitě povídaly, tak já a dvě další holky jsme se přestěhovaly do klubovny. Usnuly jsme za chvíli. Ráno jsme se vzbudily, uklidily a šly jsme domů. Mája (Marie Mráčková, skautka z Čechovic) TÝNECKÉ LISTY Jízdní řády 13 14 Jízdní řády TÝNECKÉ LISTY Křížovka 15 TÝNECKÉ LISTY Pomůcka : Koro, Oak, Orály Jméno Začátek Ženské 1. díl brankáře Osobní jméno tajenky tajenky Viktora zájmeno Tlakový útvar Písmovka Mazadlo Zápor Přípravek Konec na(angl.) nádobí Český herec (Jiří) Hlodavec Chem. značka osmia Textilní rostlina Pramáti Bůh lásky Bývalé Japonské císařské město Kód letiště Rio de Janeiro Koncovka souboru aplikace Powerpoint Australský pštros Povrchový důl Oba Protivník Záporně nab. atom Lán Zahradní nádoba Chorvat.o strov Setba Jméno herečky Antalové Berlín Choť Slovenský házenkář Zvratné zájmeno Důvěrně oslovovat Strnutí šíje Souhlas Sestra Marthy KŘÍŽOVKA Ceknutí Hrát kopanou Citát Ladislava Maška - prozaika, dramatika, recenDruhová zenta a redaktora, člena Obce spisovatelů v Praze. číslovka Čistidlo Tajenka: Dokážete-li být... na okna Sušický závod Tajenka z minulého čísla: Muž chce být první láskou ženy, žena poslední láskou muže. Úspěšnou řešitelkou a výherkyní knihy se stává ČinitVěra Břízová z Havlíčkova Brodu. paní Výherkyni blahopřejeme. Správné znění tajenky zašlete poštou, e-mailem nebo ho zateObec SPZ lefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, u Panděra Opavy 585 151 111, e-mail [email protected], telefon: a to Komárna do konce aktuálního měsíce. SPZ Strakonic Malý kůl Tím 2. část tajenky směrem I když 5. část tajenky Proutěné nádoby Výrobce brýlí Zkr. červeného kříže Hudební nástroj Norský jazykoSPZ Berouna Doupě Ruská řeka Zkratky veřejné bezpečnosti Surovina k výrobě piva Provinění Chemický prvek 1. část tajenky Ozn. let. Lybérie Vysokoškolská jídelna Síť na ryby Kontinenty Ruská vesnice Domácky Daniel Předložka Franc. ulice Část divadelní hry Sekací nástroj Nádoba na květiny Síť benz. stanic Šermíř. zbraň Protiklad Brit Předložka Prodejna nábytku Nazpět Kolem Přebývat Španěl. chůva Slavnostní hostiny Nápověda: Aasen, Aik, Erra, Dian, Iapp, Nara Jméno Ježíše v Koránu Zkr. naší univerz. Anekdota 4. část tajenky Pobídka Naplavenina Býv. jedn. tlaku Místnosti Dámský klobouček Římských 49 Chomáč rostlin Dělit Zájmeno Velmi Meditační trojúhelník Chrám Totéž (administr.) Ruský souhlas Národ Chem. zn. argonu Meta Aspik Bývalý Interne- kanad. hokejista tový Patřící protokol kuřeti Název souhlásky Ruská řeka Stockholm. fot. klub Babylónský bůh zkázy Anglická jednička Šifra Otvory ve zdi Kráter na měsíci Ušlechtilý kov Zahradní bylinka Ambaláž Smeták Polévkový knedlíček Belgické lázně Chaplinův film Mezinár. zkr. času Syndrom selhání imunity Zn. mouky In. herce Táborského Bulharské město Přenosné vytápění Ludolfovo číslo Sloven. fotbalista Čínský vůdce 3. část tajenky Zámezí Zn. prac. prostř. Pracka Slovensky Ladislav Tím způsobem 16 Sport TÝNECKÉ LISTY IV. kolo Zlaté ligy stolního tenisu Velký Týnec - Silvestrovský turnaj 2014! Rekordní počet 88 hráček a hráčů se zúčastnilo IV. kola Zlaté ligy stolního tenisu Velký Týnec čili Silvestrovského turnaje 2014! Celkem 16 mužských profesionálů, 49 amatérů, 11 žen a 12 dětí našlo cestu do Sportovní haly ve Velkém Týnci. A jak klání skončilo? Nabízím vám výsledky mužské části. Profesionálové Čtvrtfinále: Zapletal - Londýn 2:0, Rybníkář - Gregor 0:2, Fára - Bráblík 2:1, Strohalm - Honeman 1:2 Semifinále: Zapletal - Gregor 2:0, Fára - Honeman 0:2 O 3. místo: Fára - Gregor 1:3 Amatéři Čtvrtfinále: Kočí - Dvořáček 0:2, Štýbnar - Hanzel Michal 1:2, Hynek Jiří - Levek 1:2, Hynek Ondřej - Nemrava 0:2 Semifinále: Dvořáček - Hanzel 1:2, Levek - Nemrava 0:2 O 3. místo: Dvořáček - Levek 3:0 Finále: Hanzel - Nemrava 3:1 Finále: Zapletal - Honeman 1:3 Účastníci profifinále k nám přijeli z Klenovic na Hané a ze Šumperka. Konečné pořadí Zlaté ligy Amatéři - 1. místo Dvořáček, 2. Zedník, 3. Štýbnar. Profesionálové - 1. místo Bráblík, 2. Gregor, 3. Fára Petr Hanuška Týnecký košíček Foto: P. Hanuška Vítězové silvestrovského turnaje - Nemrava (2. místo - amatéři), Hanzel (1. a), Dvořáček (3. a), Honeman (1. místo - profesionálové), Zapletal (2. p), Gregor (3. p) hospůdka NA HŘIŠTI pondělí – neděle 16.00 – 22.00 hod Srdečně Vás zveme do hospůdky Na Hřišti. Od 11.1.2015 se každou druhou neděli budou od 16.00 do 18.00 hod. konat hudební podvečery. V měsíci lednu a únoru pro Vás připravujeme šachové a pokerové turnaje - datum bude upřesněno na stránkách Velkého Týnce. Foto: archiv TL I druhý ročník bedmintonového turnaje se těšil hojné účasti Zimní příprava V polovině ledna začne mužům zimní příprava a tak bychom Vás chtěli informovat o plánovaných přípravných utkáních. Muži odehrají šest přípravných utkání a útočištěm na pět zápasů se jim stane umělka ZŠ Heyrovského, jedno utkání se odehraje na umělce Sigmy. Dorostenci mají přípravná utkání ještě v jednání a budou postupně doplňována. 15. 2. 2015 Velký Týnec - Hraničné Petrovice 13:30 hodin, UT ZŠ Heyrovského 22. 2. 2015 Velký Týnec - Velký Újezd 13:30 hodin, UT Heyrovského 1. 3. 2015 Velký Týnec - mužstvo z Rakouska soupeř a čas bude upřesněn, UT Sigma 15. 3. 2015 Velký Týnec - Drahlov 13:30 hodin, UT Heyrovského 22. 3. 2015 Velký Týnec - Nemilany 13:30 hodin, UT Heyrovského 29. 3. 2015 Velký Týnec - Jezernice 13:30 hodin, UT Heyrovského Těšíme se na Vaši návštěvu!
Měsíčník Obce Velký Týnec
