Závěrečná zpráva 2012

Závěrečná zpráva 2012/ 2O13
Rumunsko: Eibenthal
Mgr. Kateřina Roháľová
Počet dětí
Mateřská škola – 10 dětí
Základní škola – 31 dětí
0. třída – 2 děti
1. třída – 3 děti
2. třída – 3 děti
3. třída – 7 dětí
4. třída – 1 dítě
5. třída – 4 děti
6. třída – 6 dětí
7. třída – 1 dítě
8. třída – 4 děti
Celkem – 41 dětí
Zájmová činnost
Anglický jazyk – kroužek anglického jazyka navštěvovalo 10 žáků prvního stupně, 4 žáci
druhého stupně a 7 dospělých. Výuka probíhala v místní klubovně na Ujbányji, u mě doma
i v prostoru Demokratického svazu Čechů a Slováků v Rumunsku (DSSČR). Jednu
skupinu tvořily děti prvního stupně, se kterými jsem se zaměřila hlavně na hry a písně
v anglickém jazyce a druhou skupinu dospělí společně s dětmi z druhého stupně, se kterými
jsem pracovala na četbě a překladu jednoduchých anglických textů a anglické gramatice.
Velice populární se stalo cvičení zumby, kterou jsem zařadila vždy na konec hodin angličtiny.
Cvičení probíhalo podle DVD, které bylo v angličtině.
Divadelní kroužek navštěvovalo 10 až 15 žáků, nácvik probíhal v klubovně a v budově školy
i u nás doma. Nacvičili jsme loutkové divadelní představení Eibenthalský rok, na které jsme si
ve výtvarném kroužku vyrobili loutky, kulisy a namalovali pozadí. Celý projekt trval
přibližně 6 měsíců a je doplněn hudbou a zpěvem eibenthalských písní. Tento kroužek jsem
vedla společně s mým manželem Martinem Roháľem a paní učitelkou 1. stupně Marií Kobau.
Turistický kroužek navštěvovalo 5 až 10 žáků. Setkávali jsme se nepravidelně v závislosti
na počasí a sezónních pracích. Navštěvovali jsme místa v okolí Eibenthalu jako Starý
Eibenthal, Kovárnu a blízké salaše. Příští rok bych ráda s dětmi vyrazila i do vzdálenějších
míst a do jiných vesnic českého Banátu. Společných výletů se účastnil můj manžel a paní
učitelka Maria Kobau.
Sportovní kroužek navštěvovalo 10 žáků. Výuka probíhala v tělocvičně budovy školy,
v klubovně a venku. Hrála jsem s dětmi různé hry, převážně vybíjenou, přehazovanou,
basketbal, florbal a další. Scházeli jsme se jedenkrát týdně. Některé děti si měly možnost
vyzkoušet také běžky a tenisové rakety, které nám věnovalo říčanské gymnázium.
Hra na flétnu navštěvovalo 11 žáků, výuka probíhala jedenkrát týdně v naší klubovně na
Ujbányji. Vzhledem k tomu, že kroužek probíhal již v minulém školním roce, rozdělila jsem
děti na dvě skupiny a to pokročilí a začátečníci. Naučili jsme se zpívat a hrát spoustu nových
českých písní a říkadel. Písně, které žáci nacvičili, předvedli na vánočním vystoupení a na
jiných školních besídkách a oslavách.
Výtvarný kroužek navštěvovalo 10 žáků. Tuto aktivitu jsem vedla společně s místní paní
Augustínou Pospíšilovou, paní učitelkou Marií Kobau a mým manželem. Většinou jsme
vyráběli dárky k různým příležitostem a vyzkoušeli si různé techniky jako korálkování
(Vánoce – výroba vánočních ozdob), vyšívání (prostírání pro maminky na Den matek), lepení
a stříhání (výroba slepic z papíru na Velikonoce), pletení náramků a výroba přívěšků pro
turisty na letní festival a další. Společně jsme také vyráběli loutky a kulisy k divadelnímu
představení Eibenthalský rok, a některá dětské práce byly zaslány na Mezinárodní dětskou
výtvarné výstavu Lidice. Společně se studenty teplického gymnázia, kteří pravidelně již
několik roků navštěvují Eibenthal, jsme vymalovali prostor nově vzniklé herny pro děti na
Eibenthale.
Promítání navštěvovalo 5 až 15 žáků. Tento kroužek vedl můj manžel a promítal dětem
různé filmy a pohádky v češtině.
Výuka
V letošním školním roce byla poprvé otevřena nultá třída, kterou navštěvovali dva žáci
předškolního věku. Hodiny českého jazyka navštěvovali společně s první třídou. U obou
ročníků jsem se snažila o rozvoj slovní zásoby hlavně pomocí her a dramatizace. S první
třídou jsem pracovala genetickou metodou podle učebnice – Učíme se číst, ke které je
vytvořen také pracovní sešit. Ve druhém pololetí jsme začali probírat tvary psacích písmen
a pracovali jsme s písankami od nakladatelství Alter. Během školního roku jsem dětem nahlas
četla knihu Z deníku kocoura Modroočka.
Ve druhé třídě jsem procvičovala techniku hlasitého čtení, jako i čtení s porozuměním. Výuka
byla doplněna přepisem krátkého textu, českými pohádkami na DVD a společnou četbou
knihy Honzíkova cesta.
Třetí a čtvrtá třída byly na výuku českého jazyka spojeny. Zaměřila jsem se především na
opakování učiva druhé třídy a rozvoj čtenářských dovedností. Naše společné úsilí bylo
odměněno – žáci uspěli na místní soutěži z českého jazyka, která byla letos organizovaná na
Gerniku. Během školního roku jsme společně četli knihu Děti z Bullerbynu.
Do výuky na prvním stupni jsem hodně zařazovala české básničky a písničky, krátké pohádky
spojeny s dramatizací textu, hry na rozvoj slovní zásoby, loutková představení a čtenářské
dílny. Pravidelně jsme navštěvovali školní knihovnu a žáci si názvy vypůjčených knih,
časopisů a DVD pohádek zapisovali do vlastně vyrobených čtenářských legitimací. Také jsme
pokračovali v dopisování s našimi českými kamarády a žáci se tak naučili písemně se
vyjadřovat o tom, co zažili.
Na druhé stupni jsem učila jednou týdně všechny ročníky dohromady. Tato hodina byla
věnovaná soutěžím, dramatizaci, zpěvu a promítání. Dvě hodiny jsem měla s jednotlivými
ročníky zvlášť. Opakovali jsme gramatická pravidla a připravovali se tak na olympiádu
v českém jazyce (organizováno DSSČR). Výuka byla zpestřena čtením s porozuměním,
čtením knihy Luisa a Lotka a jazykovými hrami. I v této skupině byly děti mluvící pouze
rumunsky a někdy bylo opravdu velkým problémem tyto děti zapojit do výuky. Ve všech
skupinách jsem ve výuce používala dětské časopisy z ČR (pro chlapce ABC mladých
techniků, pro dívky katolický měsíčník IN a Praktická žena). Žáci si tak zkusili vyluštit
křížovky, přečetli si krátké texty k obrázkům, dozvěděli se, co je v Čechách nového a hlavně
si obohatili slovní zásobu tím, že se neustále ptali na nové pojmy. Zpívali jsme české písně
a věnovali jsme se starým pověstem českým. Starší žáci také přispívali svými krátkými články
do místního časopisu.
Další aktivity
Kromě vlastní výuky čj, jejich rozvržení (výtvarné činnosti, hudební výchova, divadlo, PC,
promítání DVD, přednášky, vaření, sport)
Výtvarným činnostem jsem se věnovala převážně na prvním stupni, kdy jsme k přečtenému
textu často doplňovali ilustrace a k písním jsme vyráběli jednoduché loutky z papíru a píseň
takto dramatizovali. Také v rámci výuky českých tradic jsme společně s dětmi netradičními
technikami vytvářeli dárky a přáníčka k různým událostem roku. A do sešitu překreslovali
mapky a předměty podle probíraného učiva.
Hudební výchova – kroužek hry na zobcovou flétnu, nácvik koled na vánoční besídku
a vánoční vystoupení v kostele, nácvik tanců na letní folklórní festival.
Pravidelně jsme promítali filmy, a to jak pro děti, tak i pro dospělé.
Jednou týdně jsem se scházela s dětmi v klubovně na Ujbányji, kde jsme hráli různé sportovní
a společenské hry, organizovali výtvarné aktivity, hráli na flétnu, zpívali a děti zde mohly pod
mým vedením vypracovat domácí úkoly z českého jazyka…
Ve spolupráci s dalšími českými i místními učiteli, jsme připravovali olympiády a soutěže
v českém jazyce. Zúčastnili jsme se olympiády v českém jazyce ve městě Nadlak a soutěže
pro 3. až 6. ročník na Gerníku.
Spolu s dětmi, učiteli a představiteli krajanského spolku jsme připravovali a vydávali školní
časopis Eibenthalské období.
Pomáhali jsme při organizování oficiálních akcí a setkání. Velkou událostí byla akce Dny
Čechů v Bukurešti, na které jsem doprovázela skupinu lidí z Eibenthalu, kteří do Bukurešti
přijeli představit své výrobky a kulturu. Zajišťovali jsme ubytování a stravu pro návštěvníky
z České republiky, snažili se o propagaci místních produktů.
Rovněž jednotlivcům jsme pomáhali s vyplňováním žádostí a dokumentů, týkající se např.
studia v ČR. Úspěchem je přijetí studentky Hermíny Havlíčkové na dvousemestrální studium
na Masarykově Univerzitě v Brně a paní učitelky Marie Kobau, která se v létě chystá na
metodický kurz českého jazyka v Praze.
Velké akce
Tradiční pouť do Čiklavy konanou 12. 8. – 15. 8. 2012, 5. 9. – 8. 9. 2012
Hudební festival v Eibenthale 16. 8. – 19. 8. 2012
Posvícení 16. 10. 2012
Setkání učitelů českého jazyka – konaného na podzim
Dušičky 1.– 2. 11. 2012
Advent
Barborky 3. 12. 2012
Mikuláš 5. 12. 2012
Vánoce
„ Revelion“ – Silvestr
„Kinderbal“ – dětský maškarní bál 18. 2. 2013
Masopust
Den maminek (žen) 8. 3. 2013
Velikonoce - 28. 3. – 1. 4. 2013
Dětský den - 1. 6. 2013
Májové svátky – svatodušní svátky (letnice) 19. 5. 2013
„Voltáře“ – slavnost Těla a Krve páně – červen
Hudební festival na Eibenthale 22. 8. – 25. 8. 2013
Spolupráce
Moje spolupráce s místními učiteli i s paní ředitelkou byla i v letošním školním roce
bezproblémová. Velikým přínosem pro školu je paní učitelka prvního stupně Marie Kobau,
která pochází z Eibenthalu a nahradila paní učitelku Michaelu Leoreanu. Je velice tvořivá
a otevřená všemu novému. Ve svém volném čase spolupracovala na mnohých dopoledních
i odpoledních projektech českého programu. Byla vybraná na letní metodický kurz českého
jazyka v Praze. Zná dobře místní poměry a je mou velkou oporou.
Spolupráce s Demokratickým svazem Slováků a Čechů v Rumunsku (DSSČR) byla také
bezproblémová. Nejvíce jsme spolupracovali s panem Emilem Flascou, společně jsme tvořili
projekty, organizovali kulturní a společenské akce (bály, festivaly, olympiádu, besídky). Pan
Flaška mi rovněž vytvořil zázemí v kanceláři DSSČR, kde jsem mohla bez problému používat
internet, či se setkávat se svými studenty na odpoledních aktivitách.
Aktivně jsme spolupracovali i s farářem panem Václavem Maškem, což vidím jako velmi
přínosné, vzhledem k tomu, že náboženství a církev zaujímá v životě Eibnethalu velmi
významné místo.
Další organizace, se kterými jsme tento rok spolupracovali: jazyková škola Glossa,
Gymnázium J. Keplera v Praze, CK Kudrna Brno, Gymnázium Teplice, Gymnázium
Říčany, Gymnázium Open Gate, ZŠ Suchdol v Praze, ZŠ Lysolaje, společnost Live
Telecom Praha, nezávislá skupina filmařů, choreografka paní Jitka Bonušová z Prahy.
V březnu u nás absolvovala pedagogickou praxi Eva Cihlářová, studentka českého jazyka
Karlovy Univerzity, která připravila pro děti zajímavé hodiny a účastnila se také odpoledního
programu.
Spolupracovali jsme rovněž s mnoha jednotlivci, kteří poskytli Eibenthalu množství
sponzorských darů, výtvarných a sportovních pomůcek, učebnic, DVD filmů.
Podmínky pro výuku
Podmínky pro výuku českého jazyka i dalších předmětů jsou velmi dobré. I letos výuka
českého jazyka probíhala v samostatné učebně. Bylo velice důležité, že žáci docházeli za
mnou a já jsem tak mohla z učebny vytvořit co nejvíce „české“ prostředí. Podařilo se mi
kousek třídy proměnit ve čtenářský koutek, který byl plný českých knih pro děti a mládež.
Žáci si tam mohli kdykoliv ve volné chvíli, anebo když byli dříve hotovi s prací, zajít a jen tak
si prohlížet nějakou knihu či časopis. Postupně jsem tam přidala i česká DVD a některé
počítačové hry v češtině. Pokud žáka něco zaujalo, mohl si knihu či DVD vypůjčit domů
pouze po zapsání do výpůjčního sešitu. Někteří žáci tento koutek navštěvovali pravidelně
o přestávkách. Buď si jen prohlíželi časopis, hráli některou ze společenských her, která je
v hodině čj zaujala, ale pár z nich tam mělo také svou rozečtenou knihu, nebo se nedočkavě
vrhli na další kapitoly z knihy, kterou jsem jim v hodinách nahlas předčítala. Pro mě bylo
velice důležité přimět děti jakýmkoliv způsobem ke čtení.
Další důležitou součástí třídy bylo využití stěn. Do přední části třídy jsem umístila plakáty
s gramatickými pravidly (některé jsem našla v knihovně po svých předchůdcích, jiné vyrobili
žáci na základě probíraného učiva). Žáci tak měli po celý rok před sebou vyjmenovaná slova
s obrázky, vzory podstatných jmen a další. Byla to pro ně veliká pomůcka a bylo pro mě
zábavné sledovat, jak se postupně naučili, kterým směrem se podívat, podle toho, jaký
gramatický jev doplňovali. Na zadní stěně třídy visela velká nástěnná mapa České republiky.
Mohli jsme tak kdykoliv, když jsme narazili při probíraném učivu na zeměpisný název, ukázat
si toto místo na mapě. Také jsem zde vystavovala práce žáků z hodin českého jazyka. Žáci si
tak mohli opakovaně číst, co vytvořili jejich spolužáci. DZS mi zapůjčilo dva laptopy, které
jsem nosila do školy a žáci si tak mohli individuálně procvičovat některé gramatické jevy
pomocí zakoupených výukových programů, nebo přepisovat již opravený text svého článku
do školního časopisu. Někdy jsem žákům o přestávkách na počítači také pouštěla české
pohádky.
Využívala jsem hlavně technických prostředků, které pro české učitele zakoupil DZS
(tiskárna, kopírka, dataprojektor, CD přehrávač, fotoaparát…). Tyto prostředky jsem měla
uschovány u sebe doma.
Podmínky pro učitele
Bydleli jsme v pronajatém domě, který jsme si zařídili minulý rok. Jsme v něm spokojeni.
Dopravu jsme řešili ponejvíce vlastním vozem.
Potraviny se dají z velké části koupit přímo v Eibenthale (domácí sýr, mléko, tvaroh, vejce,
příležitostně i maso). Také se dá dojet nakoupit do nejbližšího města Oršavy, které je však
vzdáleno 50 km a vozovka je značně nekvalitní. Je zde tržiště, kde se dá koupit množství
různé zeleniny a ovoce a také supermarket, kde se dají sehnat stejné potraviny jako v České
republice. Vařili jsme si sami, ale dá se objednat velmi dobré jídlo za relativně nízkou cenu
u místních.
V Oršavě jsou také bankomaty, banky a nejbližší lékařská péče.
Co se podařilo/nepodařilo
Pokračovali jsme ve vydávání místního časopisu Eibenthalské období. Časopis jsme vytvářeli
ve spolupráci s místními učiteli a předsedou DSSČR panem Emilem Flaškou.
Velký úspěch jsme slavili také na soutěži z českého jazyka, která se letos konala na Gerníku.
Téměř všichni se umístili na předních místech. Měla jsem z našeho společného úspěchu
opravdovou radost. Z naší školy se nakonec účastnilo 16 žáků.
Podařilo se nám zde uspět na Mezinárodní dětské výtvarné výstavě Lidice prací Danute Ilici,
který za svou fotografii pořízenou během prezentace loutek k představení Eibenthalský rok,
získal ocenění poroty.
Přihlásili jsme se také do povídkové soutěže, která byla vyhlášena pro děti krajanů. Téma na
letošní rok bylo Země, kde žiji. V kategorii 10 – 16 let získala Nicoleta Zerzavi 2. místo.
S dětmi jsem nafotila kalendář Eibenthal očima dětí, ke kterému přibyly texty o Eibenthale
a životě v něm. Výtisk těchto kalendářů nám zajistilo soukromé gymnázium z Říčan, které
tento projekt financovalo. Kalendáře budou k dostání na letním hudebním festivale a za
utržené peníze se děti, které na této akci spolupracovaly, podívají do lázní Baila Herculana.
O prázdninách probíhal kurz českého jazyka pro dospělé, kterého se zúčastnili 4 lidé
z Eibenthalu. Během týdne jsme probrali některá základní gramatická pravidla a rozšířili si
slovní zásobu. Na podzim plánujeme pokračování.
Podařilo se nám získat nevyužité prostory v místním kulturním domě, které jsme s dětmi
upravili, vymalovali a vytvořili zde krásnou hernu, která je pro děti otevřena odpoledne
během školního roku i o prázdninách. Děti si zde mají možnost zahrát stolní tenis, fotbálek,
procvičit si na počítači češtinu i angličtinu, přečíst si časopis či knížku.
O letních prázdninách zde pořádám také výtvarné aktivity a různé hry.
Problémy a doporučení
Eibenthal je česká vesnice, kde žije také spousta Rumunů. Hodně dětí tak do školy přichází ze
smíšených rodin. Tím, že veškerá výuka probíhá v rumunštině, je velice těžké děti přimět
k tomu, aby mluvily mezi sebou alespoň na hodinách českého jazyka a na akcích pořádaných
českým učitelem, česky. Je třeba s tím počítat. Dobré je znát alespoň základy rumunštiny,
neboť setkávání s Rumuny je velmi časté, a to jak ve škole, v učitelském sboru, se žáky, tak
i s řadovými občany. Důležité je respektovat rumunské zvyky a tradice, které se s těmi
českými velmi úzce prolínají.
Ve třídách panuje velká rozdílnost v jazykové úrovni žáků a také v jejich zájmu o výuku
českého jazyka. V rámci jedné hodiny je třeba pracovat s mluvčími na velmi dobré jazykové
úrovni, ale i s dětmi ze smíšených rodin, které česky moc neumějí.
Velké problémy jsou v oblasti zdravotnictví, jehož úroveň je na velmi nízkém stupni. Proto
doporučuji si alespoň základní léky dovést s sebou a pro případ mít českého lékaře na
telefonu. Veškeré větší zdravotní problémy, pokud to půjde, řešit v České republice.
Dalším problémem je internetové spojení, které je díky připojení přes pevnou linku, velmi
pomalé a také často nefunguje. Chybí signál mobilních operátorů a také telefonické spojení
(pevná linka) často nefunguje.
Nutností je zcela respektovat místní náboženské tradice a přizpůsobit jim i rytmus své práce,
posty, adventní a velikonoční povinnosti, mši svatou atd. Dobré je se místního náboženského
života alespoň elementárně účastnit. Je třeba počítat s tím, že pravidelná práce mimo školu se
často přeruší.
Různé
Eibenthal je hornická vesnice – až do roku 2006 zde fungovaly doly na antracit, které byly po
důlním neštěstí, při němž zahynuli dva lidé, uzavřeny. Poté nastal, jako i v ostatních českých
vesnicích, ale později, odliv obyvatel za prací, především do České republiky. Stejně jako
v ostatních českých komunitách je zde ovšem o práci nouze, a proto mnozí otcové rodin
dojíždí za prací do Čech. Jiným způsobem přivýdělku je turistický ruch (učitel často
zprostředkuje českým turistům ubytování a stravu v rodinách), některé ženy si přivydělávají
rukodělnou uměleckou činností, několik rodin obnovilo zemědělskou výrobu – prodej po
Eibenthalu a také ve městě na trhu. Někteří muži pracují na silnici u Dunaje. Po posledních
komunálních volbách v roce 2012 má Eibenthal, který správně spadá pod vesnici Dubová
u Dunaje, svého starostu, pana Viktora Doskočila, který se všemi silami snaží eibenthalským
obyvatelům pomoci. Velmi dobře funguje český spolek (Demokratický svaz Slováků
a Čechů v Rumunsku), v současnosti je jeho předsedou pan Emil Flaška.