Povídka - Jan Dařílek 4A4

Pří ěh, který vá
teď sdělí
prostřed i tví
této povídky, jse
ještě iko u eřekl.
Stalo se to začátke červ a roku 866. Evže u Hrade ké u toho d e došel rozkaz, a y se ih ed
ohlásil u ej ližšího pluku, jelikož á ýt odvede jako voják Rakouské ar ády. Evže už o hysta é
vál e slyšel před tí , yl pře i je jede z rodáků z Hrad e Králové a právě ta se ěla plá ova á válka
ojovat. Naje dou po ítil radost, stej ě se dříve e o později htěl hlásit jako do rovol ík. Viděl ve vál e
příležitost se ko eč ě proslavit a vydo ýt si respekt. V té do ě u ylo let. Stej ě jako
oho další h
ladíků htěl začít svou slav ou kariéru. Už jeho tatí ek, který ěl vlast í u ytov u v Hrad i Králové, u
říkal, že á postavu a vojáka. Evže e yl e ší, ež ostat í ka arádi z Hrad e. Měl štíhlou, spíše
šla hovitou postavu a spíše rov é, vlasy h ědé jako du ové dřevo. V oku a pod svý špičatý
ose , se
u vždy zračil upří ý ús ěv.
A tak teď kráčel uli í osvětle ou ply ový i la pa i, protože úsvit yl ještě v edohlednu. V ruce
esl alou kože ou raš u o sahují í je ty ej ut ější vě i. Cítil se trošku roz rzele. Nes ášel louče í
a právě před ěkolika álo hvíle i se usel loučit se svojí rodi ou. Když se a i ka dozvěděla, že
odchází do války, dala se do pláče. "Ne hoď prosí Evže e, áš přítel, doktor Koutský, ti ůže apsat
es hope ku. Bojí se o te e, o když už se i evrátíš?" je o že Evže už yl rozdoh utý. Ne ohl y
si vážit sá se e, když y tí to způso e u ik ul své povi osti a ti. Při louče í už a i ka eplakala,
ale yla s ut á. Evže ještě aposledy o jal svojí sestru Mári ku a řekl jí, ať se hezky učí a poslou há
a i ku. Tatí ek u dal a estu stří r ou pla ati i s vyrytý vyo raze í pa y Marie, dědi tví po
pradědovi Marti ovi a řekl u:"Dávej a se e pozor sy u, ví , že to zvlád eš. A rzy se á vrať!". A
teď tu šel sá , pře ýšleje o posled í h slove h svý h ej ližší h. Co když se už evrátí ? Proč se vši h i
hovají tak zvlášt ě zas ušile, když se luví o vál e? Z hloubání ho vytrh ul až hlas Ladislava Ne ojsi,
jeho ejlepšího přítele.
"Nazdar Evže e, etvař se tak ešťast ě." zvolal vesele Ladislav. "Do ře, že js e se včera dohod uli,
sa ot é u y se i ta jít e htělo. A o vů e rodi a, zvlád uli tvůj od hod v klidu a pokoji?"
"Ale a o, je o
a i ka yla ešťast á a pes Ťapka kňůčel a já přito
e hápu proč. Vždyť jde e
za hrdostí a slávou. Už se těší , jak tě pito ů
afouka ý
akope e zad i e." Jenom, aby oni
nenakopali nás.
Prošli úzkou uličkou dělí í do y v hlav í uli i a dva loky, a už se před i i rozprostíral dav další h
odvede ů. Bohužel pluk, u kterého se ěli hlásit, tá ořil v Ja lo é
ad Orli í. V davu si evši li
ikoho z á ého a tak si hleděli svého.
Najed ou přišel ějaký rakouský důstoj ík. "Tak s ad js e vši h i, připravte se, za oka žik
vyráží e. Bude to dlouhá esta a tak si usí e pospíšit, ať js e za st ívá í v Ja lo é ." Ještě jed ou
se podíval a vše h y ty vykule é o ličeje láde ů, jako yli Evže s Ladislave a asedl a svého
vra íka. Až teď si vši li skupi ky vojáků, která je á doprovázet.
Byl to dlouhý po hod a o a dva už toho ěli dost. Po estě je oleli ohy, když ko eč ě uviděli
světla tá orový h ohňů. "Ještě si skočí
a zá hod, tak a ě počkej." Řekl Ladislav a tak Evže čekal.
Bohužel pro ě dva, jeji h skupi ka už dáv o prošla kole stráž ý h a ra ou do tá ora a a ě
zapo ěli.
"A sakra, aše skupi ka už prošla dov itř a y js e tu ve ku jako dva oslové." Za aříkal Evže . Snad
ás pustí a e udou ás považovat za špio y. Když si vzpo e u, o jse slyšel o treste h pro špio y...
"Pojď Evže e,
usí e se ta
dostat, e o přijde e pozdě a večeři." Zavtipkoval Ladislav.
Blížili se ke stráž ý . "Halt, o tu h ete?" Zeptal se dost epříje ý to e prv í stráž ý. Ve svitu
la py vypadal jeho o ličej jako vytesa ý z ka e e. Sa é hra y a os jako sko a.
"Jde e a á or do ar ády. A s ad js e tu správ ě, protože ikde v okolí evidí leže í ji ého
vojska a i ji é epříje é stráž é." Trouf ul si Ladislav. Stráž í se a se e podezřívavě podívali, když tu
si Ladislav vzpo ěl, že á v áprs í kapse předvola í listy. Evže
u totiž list svěřil ve stra hu, že y ho
ztratil. A aví Ladislav rozhod ě e ěl huť se tu dále se stráž ý i dohadovat. A to ylo jeji h štěstí.
Stráž í y je ji ak ejspíš vsadili do věze í a ěli y z toho ko plika e ještě před tí , ež y vů e
o lékli u ifor u. A takhle se správ a kariéra udou í h dstoj íků ezačí á.
"Hlaste se u . set i y . praporu pěšího pluku č.4 aro a Ross a ha. To je te velký stan napravo.
A pospěště si, vaše skupi a už ta je." Řekl ji je druhý stráž ý, o
oho přívětivější ež jeho
"ka e á" kopie ve vedlejší ud e.
"To je fakt skvělý, js e posled í a ještě k to u přijde e pozdě. Který sta
yslel?" Před i i yl
tá or pl ý sta ů z šedé pytlovi y, ěkteré velké a ji é alé. Na to, že yl večer, ylo v tá oře eo yčej ě
živo.
Ko eč ě ašli te správ ý sta a vkročili zrov a ve hvíli, kdy jede fousatý poddůstoj ík rozdával
u ifor y. "Pozdravpá ůh, přišli js e o ě o?" Zeptal se Ladislav odvede e ej líže od ěho.
Odvede e se a ěho podíval aprosto lhostej ý pohlede a v jeho a ulatý h tváří h yl vidět
nezájem.
"A i e, je o
á
řekli, jak jsou a ás hrdí a že prokazuje e Rakousku čest." Odvětil.
Oba dostali u ifor u, která se skládala z ílého ka átu, odrý h kalhot a čáku z tvrdé čer é plsti.
Dále dostali i šedivý plášť a zepředu a íje í pušku, sa ozřej ě s á oji a odáke . Až tehdy si Evže
uvědo il, že tohle e í hra. Poprvé se u začalo stýskat po do ově. A tak ji začala voj a.
Po ěkolika týd e h pol ího vý viku yli již o a dva připrave i utkat se s epřítele . A to se
stát již vel i rzy.
ělo
"Slyšel jse , že prušá i už překročili hra i e a y tady je o sedí e a čeká e. A vů e už ě to tu
ne aví. Pořád sa é viče í, postel ikde a oje ilá A ička rečí do a." Stěžoval si Her ert u jed oho z
tá orový h ohňů. Her ert yl také rodák z Hrad e Králové a jak Ladislav, tak Evže se s í poz ali při
vý viku. Slouží totiž ve stej é set i ě, jako o i.
"Cože? Jak to víš? Kdo ti to řekl? Jestli už jsou v Če há h, proč dáv o epo hoduje e rá it aši
zemi?"
"To se eptej ě, ale aši h adříze ý h. Tě h ahoře. O i rozhodují o posu u jed otek." Her ert
se poškrá al a ose. "A aví , já ika jít válčit e h i. To já y h radši zůstal v pol í ku hy i a jedl y h
i za vás hoši." A vši h i tři se srdeč ě zas áli.
Rá o je hu or přešel. "Vstávat, vstávat a připravit se k od hodu." Křičel důstoj ík. Všude yly slyšet
hlasy pro ouzejí í h se vojáků. Kole po íhali důstoj í i je ve spoďárá h a křičeli a vše h y okolo, a y
ji při esli ký le s vodou. Ladislav s Evže e také začali alit sta a začali se o lékat.
To je tak div ý po it, ítit tíhu pušky přes ra e o. Bojí se, že jí udu uset použít. A h ože, nikdy
jsem nikoho nezabil. Z pře ýšle í ho vytrh ul hlas důstoj íka, který se přís ý hlase ptal, jestli á
zabaleno.
Po hodovali ěkolik hodi . U írali se s ěre
a sever, protože právě tí to s ěre
yla pruská
ar áda. Když ko eč ě došli kousek od Skali e. A zde uviděli ejvětší voje ské leže í, jaké kdy v životě
viděli. Upří ě, o ji h za svůj život epotkali. Bylo to pro ě ě o ového. Celá 6. ar áda, která
porazila prušáky u Trut ova, yla právě a to to ístě. Nově pří hozí vojá i a ě koukali jako na
hrdiny.
"Kouk i všude tě h sta ů, ka se hra e aše leže í. I když á stra h, teď js e už opravdu a
fro tě a kdykoliv ás ohou povolat do oje. Evže za žoural do kouře, který ho a hvíli oslepil. "Co a
to říkáš?"
A Ladislav odpověděl. "Ne oj se, to zvlád e e. Js e pře e elita Hrad e Králové. A edovolí e
prušáků , a y á lezli do aší ze ě!"
Jen aby to byla pravda. "Tak jo, určitě to zvlád e e." A Evže už i
kolem sebe.
eříkal a je se rozhlížel všude
Než si vy alili vě i, zahlásili se u ej ližšího důstoj íka Fitzera a postavili sta y, yl už večer.
Rozdělali společ ě s Her erte oheň a Evže vytáh ul z kapsy fouka í harfu. Ne hápal, jak a í ohl
zapo e out. Až teď áhodou, když hledal v kapse ka átu křesadlo, arazil při to
a svůj šikov ě ukrytý
hudební nástroj.
"Tak už se á to líží pá ové. Rá o á e ástup a ejspíše ás odedou rov ou a ojiště. Ale já
se e ojí . Na ě si epřijdou." Her ert se ostat ě ikdy e ál, ěl rád jídlo a to u stačilo.
"Je to tak. Proto si dej e sli ratři, a ojišti se od se e erozdělí e za žád ou e u a ude e
jede druhého krýt. Jas ý?" Řekl Ladislav.
"Jas ě!" Zopakovali druzí dva ve stej ou hvíli.
Po ezes é o i přišlo rá o. Tak krás é rá o eviděl Evže dlouho. Na to, že yl červe , ylo vel i
teplo, ale aštětí e dus o. Přes ě takové rá o, které dodá tělu sílu. A d es jí
udou ví e ež
potře ovat. A y ylo jisté, jeji h 8. ar ád í s or ěl vystřídat 6. ar ád í s or. Takže se rzy po jeji h
pří hodu začali hrdi ové i ulé itvy alit a to jak Evže ovi, tak i Ladislavovi a Her ertovi o orálky
epřidalo.
A už ko eč ě slyšeli tru petu velí í k ástupu. Evže ítil te div ý po it v řiše a e ylo u vů e
do ře. Pa o Maria, o hra itelko ás hříš íků, hraň ás od hří hu i od všeho zlého, e oť tahle itva
e ude vů e do rá.
"Do zástupů astoupit!" Zvolal
aršál Hohe flieger. "Z raň a ra e o a za
ou."
Dali se a po hod. Nedostali se o daleko, když tu je v týle překvapili prušá i. A ajed ou se rozpoutalo
peklo. Všude kole lítaly dělové koule a šrap ely. Teď dr trávy těs ě i ul Evže ovu hlavu. Běhe
hvíle se spořáda é rakouské zástupy pro ě ili v haoti kou vřavu odáků, pušek, kouře a prusů.
"Evže e, drž se pořád se
ou. Spolu to zvlád e e, e oj." Ale už ho přehlušil vý u h pár etrů od
i h. "Pozor, za te ou!" Stihl ještě Ladislav zakřičet a pl ou silou se vrhl kupředu. Evže je o viděl, jak
se ě o lesklého ihlo kole jeho hlavy a ajed ou ítil teplou tekuti u a své tváři.
"O ože, ty si ho dostal." Vzkřikl Evže když uviděl, že to e í jeho krev, ale krev prušáka stojí ího za
ním.
"Na řeči teď e í čas,
usí e ojovat!"
"Útoook!" Evže a il pušku a vystřelil a e ližšího prušáka. Kulka u projela steh e a prušák
zasténal a svalil se k ze i. Ale to už u Evže a yl další prušák se svý
ajo ete . Evže stih ul v
posled í hvíli ajo et srazit stra ou a vrazil do prušáka. Te ztratil rov ováhu a potá el se pozpátku ve
s aze z ovu a ýt pev ého postave í. Na to Evže ečekal a vrazil svůj ajo et prušákovi do ři ha.
Krev se ři ula všude kole . Na pře ýšle í e yl čas.
Ladislav ezití
ojoval se dvě a prušáka i ajed ou. Je o se Evže stačil ohléd out, jede
prušák praštil Ladislava paž ou po hlavě a te se svalil jako Bali a ze . "Nee, vy svi ě!" A vrh ul se
ezi ě s ajo ete . Prv ího zasáh ul do ra e e a ezití , o se druhý připravoval zasadit s rtí í
úder, Evže
u prokopl kole o. Prv í prušák ztratil z raň a dal se a útěk. S druhý se Evže vypořádal
po svém a bodl ho bajonete
ezi že ra a levé stra ě, takže prušák se ez ohl a i a za hroptě í.
Ladislav se vzpa atovával z úrazu hlavy. Se ral pruskou pušku, protože pruské pušky yly lepší ež
rakouské. Vstal, oklepal se a e ávist ě se rozhlédl kole . "Mo času e á e, ho e , áš aršál je v
e ezpečí." Maršála strh uli z ko ě a o se již z posled í h sil rá il přesile. Ladislav a yl pušku a
prv ího trefil do hlavy. Dva ze skupi y se odtrh uli a střelili po Ladislavovi. Kulka ho škrt ula v ístě
ra e ího klou u. Evže při ěhl ry hle po o i a také jed oho z i h ra il. Maršál ěl ezití hvilku k
odpoči ku a již se také zapojil do potyčky. A ajed ou yli v přesile Evže , Ladislav a aršál.
Náhle začal foukat sil ý vítr a rozeh al vše he kouř. Udělalo se dost jas o, a y Evže uviděl
koutke oka, že a jeji h ísto vystřelilo dělo. Ni se u eho ilo hlavou a prostě skočil a strh ul
Ladislava i aršála a ze . Ale ještě za letu za jeho zády vy ou hl dělostřele ký gra át a střepi a zasáhla
Evže a pod lopatku a tlaková vl a jí
rskla dopředu.
"Evže e ry hle, usí e pryč. Začí ají ás o kličovat, vstávej!" Křičel Ladislav. Je o že Evže už
padal olestí do dlo . Posled í, o si pa atoval, yl ešťast ý o ličej Ladislava, jeho ejlepšího přítele
a aršála. A také pr hají í rakouští vojá i.
Bolest Evže e pulzovala od hlavy až k patě. Ne ohl se skoro h out. Nevěděl kde je a i o se s í
stalo. Leh e za žoural kole se e a ajed ou ji uviděl. Stála u v hodu do sta u. Opravdi ká že a-a děl.
Už si jde pro ě. Určitě u írá a tohle je posled í, o vidí . Alespoň je to krás ý pohled. Jeji h oči se
setkaly. evže ovi začalo o ě tlou i srd e. A tu ajed ou přišla k jeho lůžku. Šíhlá, vysoká, elá v ílé
se světle žlutý i vlasy a ledě růžovou pletí.
v mdlobách 3 d y, už jse
"Byl jste
ěhy.
"Vy jste
se ála, že se epro udíte." Řekla laskavý
hlase
pl ý
ě epřišla od ést do e e?" Za hroptěl Evže
"I e, e." Us ála se o a. "Přišla jse
vás vrátit zpátky k á ."
A to už Evže zase padal do čer očer é t y a oči se u sa y zavřely. Před se ou viděl roztékají í se
o ličej toho prušáka, kterého odl do že er, vykřikují ího:"Ty si ě za il, ty si ě pro od ul, ty sá
y
ses ěl rozté t, ty zrůdo.". Hroz ý se a ještě horší ěly přijít. Byli to horečaté s y způso e é za í eným
zra ě í .
Když z ovu začal při házet k so ě, ve ku pa ovala čer očer á, epropust á t a. Bylo u o ě o
lépe, ale stále e ohl poh out hor í polovi ou těla. Rozhlédl se po sta u. Všude leželi ra ě í vojá i.
Bylo slyšet sté á í a ářky. Někteří volali své atky, ji í se odlili k ohu. Evže ovi e ylo a odle í. A
pře ýšlel, kde je jeho a děl stráž ý. Uvidí jí z ovu, e o to yl je se ? Kéž y přišla a je o se a ě
podívala. Bylo by mi lépe. Podíval se a levou stra u a uviděl, že vedle jeho postele je přistave ý alý,
dřevě ý stoleček a a ě dž á se zázvorový čaje . Takový , který dělaí je o v prusku. Měl
vys hlo v úste h, ale ru e ěl příliš o ha lé, ež a y se dokázal sá
apít. Najed ou přišla ta kráska ze
včerejší, e o předevčerejšího d e. Evže e ěl žád ý poje o čase. "Jak se j e ujete?" Dostal se
zebe.
"Dá a se
á ptát prv í." Řekla krás á ez á á a začerve ala se jako růže.
"Pro iňte
i to sleč o." Řekl Evže
a svojí o ra u. "J e uji se Evže Hrade ký. A vy?"
"Já se jmenuje Viktore von Honzelhorn."
"Šle hti ké j é o? Jak je ož é, že se tak krás á a ještě uroze á sleč a dosta e a tak hroz é
ísto? Pro iňte i, jestli jse příliš s ělý, ale o ává se, že to ezvlád u. A tak vás h i alespoň
poznat."
"Vy to zvládnete, o to se postará . Si e vás vů e ez á , ale přijdete i povědo í. Jako
kdy y ho se už ěkde viděli. A a o, jse šle htič a a po áhá
a ojišti s červe ý kříže . Našli
js e vás, jak ležíte a řiše s ošklivý kuse železa pod lopatkou. Je skoro zázrak, že jste ještě tady."
"To díky vá . Jste
"Měl yste
é ě
ůj a děl stráž ý." Us ál se ze vše h sil Evže .
luvit a ví e odpočívat." Řekla plaše Viktorie.
Dala u ještě apít toho vý or ého čaje a pošeptala u, že se za í přijde podívat zase zítra.
Je o že tahle o yla pro Evže a příšer á. Měl horečku a elé jeho tělo se ou ukalo. Ra e o ho
olelo tak, že skoro edokázal v í at okol í svět. Jedi é, o ho drželo při životě yla yšle ka a
Viktorii.
A skuteč ě, rá o za í přišla a v ru e ě o esla. "Tohle vá
asadí , Viktore, a jste aršále
rakouské ar ády. Ne há vás převézt a áš zá ek v Bavorsku, vaše zra ě í se za ítilo a potře ujete
péči ašeho lékaře. Když y se vás kdokoliv a okoliv ptal, řek ěte, že si i epa atujete a že za to
ůže zra ě í hlavy při oji."
Evže se a i evzpa atoval a už ho esli a osítká h do kočáru. "Děkuju.." Hlesl je a podíval se do
Viktorii ý h velký h u pří ý h h ědý h očí. A v tu hvíli věděl, že žád ou ji ou pa e ku už a to
světě ehledá.
Cestu kočáre spíše prospal a pro louz il. Jeho stav se horšil z hodi y a hodi u. Viktorie s í jela
v kočáře a dávala a ěho pozor. Chytil ji pev ě za ruku a o a jeho pohladila po tváři a zajela u rukou
do vlasů. Už kvůli í es í ze řít, d es e.
Dále už si i epa atoval. Nepa atoval si a i, jak ho vy esli z kočáru louz í ího a v horečká h.
Jak u připravili pokoj ve druhé patře krás ého alého zá ku ve ěstě. Nepa atoval si doko e a i
ty hodi y, které Viktorie proseděla u jeho lůžka. A i doktorovy prá e s vy dává í z ytku střepi y zpod
jeho lopatky a čiště í rá y od h isu. Ni z toho si epa atoval. Pa atoval si ale, že a ěho ěkdo
yslel a ítil lásku. A láska je sil ější ež okoliv a světě.
Postupe času se u rá a začala hojit a o se ítil čí dál lépe. Celé dny si povídal s Viktorií nebo
kreslil to, o viděl z ok a. Když se podíval z ok a, ve ku ylo ádher ě. Slu eč í paprsky prostupovali
koru u velikého du u stoji ího a a gli ké zahradě ve ku před zá ke . A dále, za tí živý plote a
říží uviděl stře hy do ů ěsta. A ještě dále se ajestát ě rozprostírala pohoří se svý i vr holky íle
zas ěže ý i a krás ý i údolí i dole pod i i. Ta
y h htěl jed ou žít, ale rozhod ě e sá .
Jed oho d e se pro udil a zjistil, že ůže hý at rukou. Bolest po alu odez ívala a d eš ího d e se
ítil i a alou pro házku. Viktorie jeho ápad uvítala s adše í a vzala si a se e krás é let í šaty, ve
který h jí je o vy ikly dlouhé, štíhlé ohy a pěk é oky. Evže akračoval po alu a Viktorie u půjčila
hůl. Předtí
u však usela povědět zprávu, která rozes ut ila Evže a. "Evže e, usí ti ě o ří t...
Můj pa ote ě zas ou il s hra ěte vo Hi urge . Já si toho uže ale vzít e h i, h i te e!" A dala
se do pláče. Evže ji leh e o jal a polí il a čelo. "To je důvod, proč ás ůj pa ote es í vidět spolu.
Ji ak y tě vyh al, e o ož á hůř, e hal pověsit. Má tě tu a zá ku je jako čest ého hosta, protože
si yslí, že si aršál rakouské ar ády. Naštěstí uvěřil to u, že po zra ě í hlavy si epa atuješ vaše
pozi e a i o se dělo a tak tě e usel poslat před štá . Neví , o s á i ude."
"To, o se sta o, ikdo eví, ale
ůže e ovliv it to, o je." Řekl Evže a polí il Viktorii.
"To si e ěl dělat, o když ás ěkdo uvidí?" Viktorie se podívala tak sšŤast ě a ztrápe ě, až to
Evže ovi rvalo srd e.
"Pro te e y h i ze řel"
"Ale o y h si ez te e počala?"
Z hovoru je vyrušil pří hod sluhy. "Pá s vá i h e
luvit, zavěste se za
ě a já vás k ě u
dovedu." Viktorie se podívala a Evže a a poslala
u taj ou, nevididtelnou pusu.
Sluha otevřel velké du ové dveře, které se otevírali a o ě stra y a uvedl Evže a do salo ku. "Zde
se posaďte, pá y tu ěl ýt každou hvíli." Sluha se uklo il a odešel. Evže hvilku čekal a yl leh e
ervoz í. Otevřeli se dveře a pravé stra ě salo ku a dov itř vešel střed ě vysoký už s ír ý
ři he a čer ý vouse protka ý stří r ý i it i.
"Do rý de pa e hra ě." zvolal Evže vzlet ě.
"Do rý de
"A o, yl jse
aršále Hrade ký. Moje d era
i už o vás vyprávěla. Prý se vá
stalo ě o hrozného."
v oji ra ě a epa atuju si té ěř i ."
"I když yste si pa atoval, vaše i for a e y á
už e yly i
i plat é."
"Jakto?" Podivil se Evže .
"Zatí
o jste spal, prohrái vaši rakuša é válku."
"To s ad e." evže se ou šku
nesnesitelná
ul a h ed toho litoval, protože olest, která jí
projela, yla
"A o, je to tak. A jako ze ě, která vyhrála, á e za úkol se postarat o ra ě é. Takže i o vás. I přes
to, že jste u ás yl hoste i v prů ěhu války. Až udete s hope esty, pošleme vás zpátky do Hradce
Králové."
"Děkuji vá
díky."
o pa e hra ě, že jste se o
ě postarali. Jestě jse
e ěl příležitost vyjádřit vá
"To je v pořádku, hlav ě se rzy uzdravte."
Evže yl propuště s hlavou pl ou starostí. Přišel pro ěho sluha a po ohl u zpátky a lůžko. Jak
dlouho jsem spal a co asi bude se mnou a s Viktorií? To ylo jedi é, a o o e tál ě dokázal yslet.
Viktorie přišla do jeho pokoje k včeru a oči ěla zarudlé od pláče. "Můj s ou e e se á vrátit."
Vzlykla "Skoro ho nezná , ví je , že je žárlivý a že je to hru iá . Bojoval teď za prusko v té vaší vál e a
za týden se má vrátit."
"Neřeš ě, o ude za týde . Řes e, o se á
a ízí teď." Vyslovil to s takovou váž ostí v hlase, s
jakou to a i ří i e htěl. Než ě hytil Viktorii jed ou rukou kole pasu, protože druhou ěl uváza ou a
prsou a dlouze jí políbil.
Týde u ěhl jako voda a Evže se ítil o dost lépe. Už ohl or ál ě hodit a olest yla ta ta . Je
musel stále nosit ruku v obvazu na prsou, aby nemohl hýbat s lopatkou. Vyšel ve a uviděl a terase
sa ot ou Viktorii. Přišel k í zezadu, hyt ul jí za ok a polí il ji šíjí. "Celá se hvěješ." Řekl jí.
"A o, protože ví , jak je aše štěstí po ijivé. Každou hvíli
pošle zpátky do Če h k aše u epříteli."
ůže přijet
ůj s ou e e a te tě
Je o že o ko se luvívá, edaleko ývá. A i evěděli, jak rzy ji
á jeji h ro a tika z izet.
Vše h o totiž viděl její s ou e e hra ě. Sotva sesedl z ko ě, za ířil rov ou k i .
"Od kdy áš sla ost pro rakušáky?" Vykikl hra ě s e ávistí v očí h. Poto se otočil k Evže ovi a
strčil do ěho. "Ty i e áš o sahat a ou s ou e ku! Za to, o jsi právě udělal, tě sek u šavlí."
Hra ě z ru át ěl a přestal se ovládat. Začal vytahovat šavli z po hvy a Evže viděl, že nemá moc na
vý ěr. Svou zdravou rukou zastavil hra ě í ruku a svou hlavou u dal hlavičku. Hra ě se a hvíli
zapotá el a Evže využil o e tu překvape í a ěžel k hra ě í u ko i.
"Ne h ho a pokoji! Je to áš host a ty e áš právo
u okoliv dělat!" Křičela Viktorie.
"Ty se do toho epleť, česká zrád ovksá krev v to ě se ezapře." Odstrčil ji, až ále upadla. Ale
Evže a a ko i už edo ěh ul. Evže využil vše h svý h sil, a y se dostal a ko ě a za ířil si to rov ou
ven z brány.
S Evže e lou ala zlost. Je o že teď u ez ývalo i ji ého, ež se dostat do ů. V ej ližší
ěstě, kde ez ali hra ě ího ko ě, ho prodal a pe íze využil a estu do Hrad e Králové. Byla to dlouhá
a ú or á esta. Musel přespat v zájezd í hosti i a jeho rá a se zase začala ozývat.
Nako e se u podařilo šťast ě vrátit do ů. Otevřel dveře a uviděl svojí sestru, jak vyšívá. Byl tak rád,
že je zpátky do a. "Mári ko, tak rád tě vidí ." Zvolal. Mári ka se a ěho dívala, jako a přízrak.
"O h Evže e, ysleli js e, že jsi rtví." A skočila u kole krku. Až Evže a začala zase olet ruka.
"Musí tě h ed vše ukázat. Vši h i js e si ysleli, ž jsi rtví a a i ka od té do y e luví." H ed
ěžela tu radost ou ovi u oz á it a i e. Když ho a i ka uviděla, rozplakala se. I tatí ek se
eu rá il slze a vši h i ho o jí ali a ptali se, o se stalo. Evže ji vše h o vyprávěl a vši h i ad í
žasli. Ale už yl ospalý. Dal si ě o álo jídla a h ed šel spát.
Druhý de rá o ho vz udila a i ka z ku hy ě, jak ě o do rého vaří k o ědu. Najed ou ěkdo
zaklepal a dveře. Ma i ka šla otevřít. A ve dveří h stál Ladislav a Her ert a doko e i aršál, kterého
Evže za hrá il i s o hra kou.
"Evže e," řekl aršál a potřásl u zdravou rukou "jse ti zavázá svý živote . Na velitelství a
te e čeká povýše í a edaile za hra rost. Bylo i tí ojovat po tvé
oku." Evže se u rá il dojetí.
"Ka aráde jse tak rád, že žiješ! Už jse a i edoufal, že tě kdy uvidí . také ti dluží svůj život a
teď to udu o t alespoň splatit." Zas ál se Ladislav. "A á
ovi ky. Miluji ukrářovi Oti ku. Se ěhlo
se to tak ry hle. Doufá , že přijdeš a svat u, h i tě totiž za svědka."
Na Evže a to yla spousta vě í ajed ou, ale yl rád, ž je do a.
Čtyři roky u ěhly a Evže stále yslel a Viktorii. Sa ozřej ě, že ezití
ěl spoustu z á ostí a
aví , když yl váleč ý hrdi a, holky se a ěho lepily skoro a každé kroku. Ale stej ě yslel pořád a
tu jed u, a Viktorii. Teď, o se aví Rakousko dostalo pod Pruské ísařství, už tyto dvě ze ě e yli
epřátelé.
Jed oho d e zaklepal a jeji h dveře Ladislav, ať se Evže ry hle s alí, že spolu pojedou do Prahy.
Ko al se ta totiž jede z ejho os ější h álů a počest pruského ísaře. Evže se s alil a vyrazili.
Ladislav sa ozřej ě s Oti kou. Nejprve se u ytovali v ho os é hotelu a jelikož yl evže důstoj ík a
Ladislav poddůstoj ík, ěli o a přístup i a te to ho os ý ál.
V itřek sálu yl ádher ý. Nahoře se třpytily zlaté lustry a všude kole
yli elega t ě o leče í pá i
a svůd ě o leče é že y v ho os ý h šatě h z rokátu a s perla i okolo krčků. Radost pohledět. Evže se
rozhlédl po sále. A ajed ou ho do očí uhodily světle lo ďaté vlasy, té ěř ílé. Vlasy, které e ohly
patřit iko u ji é u ež Viktorii.
"Ladislave, tamhle je Viktorie. Jsem si naprosto jistý. Ta, o které jse
srd e." Evže ovi ušilo srd e jako o závod
ti vyprávěl, jedi á že a
ého
"Tak ěž za í, kryju ti záda příteli." Povz uzoval Evže a Ladislav.
"Co dělá a děl jako vy ezi á i, pohý i lid i." Pošeptal Evže Viktorii do ouška. Viděl, jak Viktorie
zrudla a po alu se otočila. Jeji h oči se ih ed ašly.
"O h Evže e." Hlesla je
evěří ě Viktorie. "Proč
ě takhle trháš srd e. Co h eš dělat?"
"To ví
aprosto přes ě, dá e si ta e . S í prosit?" A Evže s í prota čil elou o . Její, teď už
a žel, se opíjel a aru se svý i ku pá y a tak jí evě oval pozor ost. Když se u ale za htělo, šel se
po í porozhléd out. Když ho spatřil, za hvátil ho h ěv.
"Te tokrát i eu ik eš." Zakřičel přes elý sál. Vši h i zti hli. "Vyzývá
áš ještě kousek ti ty z a ělče a přij i to."
tě a sou oj. Dokaž že
Evže dostal vztek. Te hle už ičí é lás e život 4 roky a teď i dává ša i, a y h ho jed ou
provždy za il. Jak krás é. Vše h y oči v sále yly upře é a ě dva.
"Do rá, s radostí přijí á ."
"S te ou si to ještě vyřídí
ty po ěhli e."
"Takhle jí oslovovat e udeš." Zakřičel Viktor a htěl se a ěho vrh out. Ladislav ho včas zadržel.
Ne tady kamaráde.
Sou oj yl sta ove a druhého d e rá o. Večer strávila Viktorie s Evže e v jeho pokoji. "Prosím,
epřijí ej to. Může e spolu odjet ko koliv si udeš přát a ikdo ás ikdy e ajde. Je se prosí
es iž a jeho úroveň. Nedokázala y h ilovat vraha." Vzlykla Viktorie.
"Ale vždyť o ti ičí život 4 roky a
Nikdy nás nenechá."
ě se pokusil za ít a teď
i vyhrožuj. Toho
á
s ad e hat jít?
"Já ví , ale e h i, a y si yl jako o . Je to u ožák a já ho s te ou opustí , ale ujeď e h ed teď a
jeď e ka koliv."
"To poto
ale ztratí
svou čest. Už jse
souhlasil. A čest je vše h o, o
už
á."
"Ty y si dal před ost ti před láskou? Opravdu
yslíš je o
a se e?"
"Myslím na nás dva."
"Ne Evže e, teď
hned."
yslíš je
a svou ješit ost. Taky
i u lížil, ale už s i
e h i i
ít, odjeď e
"Te
už si ezaslouží žád é slitová í" Rozhodl Evže a o lékl se. Viktorie se rozplakala a ještě
aposledy k ě u zvedla prose ě ru e.
"Prosí ,
o tě prosí , eza íjej v so ě toho spravedlivého člověka."
Ale Evže už eslyšel, eviděl a yl před í je jedi ý íl. Seku da ta u ěl dělat Ladislav. Setkali
se před Ladislavový pokoje . Evže vše h o Ladislavovi řekl a o
u a to odvětil, že ožpak u je
láska álo? Že o sá také dříve, ež potkal Oti ku, ev í al sílu lásky, ale že teď už ji z á a za i a
světě y jí evy ě il. Ale už ylo pozdě. Dole před hotele čekal hra ě se svý seku da te . Viděli ho
z ok a, které se a házelo a hod ě. Netrpělivě pohlížel a hodi ky.
"Co teď?" Řekl Evže z ědova ě.
"Spolu to vy yslí e, ty si
ě za hrá il, teď za hrá í
já te e."
"Je že hra ě ez krve eodejde. Ať to ude jeho krev v s ou oji, e o
ě přijde zastřelit.
"Běž za Viktorií, za hvilku za te ou přijdu." Zako čil rozhovor Ladislav.
Evže se vrátil do pokoje a Viktorie
u skočila kole
krku. Byla štěstí
"Já to věděla, iluju tě takového, jaký jsi. Je i jas é, že jste o to
ráda, že si se vrátil. Teď spolu ůže e jet ka koliv h e e."
"To a o, je že ve ku čeká hra ě se svý
seku da te
ez se e.
luvili i s Ladislave
a jse
a h e krev."
V to přišel Ladislav do pokoje a v ru e držel a ytou z raň. "Evže e, ještě se uvidí e. Říkal si i,
že h eš uté i do Alp, přijedu tě avštívit i s Oti kou. Dveře ke kočáru, který jse vá o jed al, evedou
ve ke , takže si tě hra ě evši e. Je tu ale háček. Ode dveří je to asi
etrů ke kočáru a a tom
prostra ství tě hra ě uvidí. Neh á vá ta
ejprve při ést vě i. Poto po ěžíte vy a já vás udu krýt
palbou."
"Ne příteli,
"Já ví , dluží
ůžou tě za ít."
ti to."
Tak se e hali při ést vě i do kočáru. A teď yl te oka žik... Evže hytil pev ě za ruku Viktorii a
vy ěhli spolu ze dveří. V to je spatřil hra ě a vytáhl svou pistoli. Jeho seku da t yl jede z jeho
ku pá ů, aže ěl pro vše h y případy s se ou také a ytou pistoli. Seku da t za ířil, ž htěl
z áčk out kohoutek, ale v to Ladislav vystřelil a trefil seku da ta do krku. Te šl ih ed k ze i. Hra ě
vystřelil a zasáh ul Ladislava do oku. Ladislav ale stih ul a ýt a treil hra ěte do ra e e. Kra ě zakřičel
a dal se a úprk. Evže
ezití
po ohl Viktorii do kočár a když to uviděl, vrh ul se k Ladislavovi.
"Né ka aráde, ty es íš u řít."
"Ale o to povídáš, kulka šla aštěstí skrz, takže du v pořádku. A aví se o ě ád kdo starat,
á Oti ku. Ale vy yste ěli z izet, jak ejry hleji ůžete, za hvilku přijdou čet í i a ti y vás už
epustili. S ohe Evže e, Uvidí e se v Alpá h. Přivezu ti vše h y tvoje pe íze.
"S ohe Ladislave, dej te to dopis prosí
é rodi ě. Napsal jse ho tuto o , protože si yslí ,
že y ěli vědět, ka se hystá ." Nasedli s Viktorií do kočáru, o jali se a přikázali drožkovi, a y vyjel.
Protože ezáleží a to , kde js e, ale s ký ta js e.