TORNADO

PANAVIA
TORNADO
Obsah
Životní data Tornada
4
1. kapitola
Vznik a vývoj
5
2. kapitola
Použití a služba
11
3. kapitola
Technický popis, varianty, výzbroj
23
4. kapitola
Bojové nasazení
61
5. kapitola
Výroba
85
Dodatky
Petr Cenker
Zbraňové systémy
Jednotky Luftwaffe a Marineflieger
vyzbrojené Tornady
Jednotky AMI vyzbrojené Tornady
Dodávky Tornad Královskému letectvu
Tornada v Královském letectvu
Muzejní letouny
Modely Tornad
Knihy o Tornadech
Rejstřík
89
90
90
91
91
92
93
95
96
PANAVIA TORNADO
TECHNICKÝ POPIS, VARIANTY, VÝZBROJ
Pohonné jednotky
Letoun je poháněn dvěma motory Turbo Union
RB199-34R. Motor RB199-34R je tříhřídelový dvouproudový turbodmychadlový motor s možností přídavného spalování. Tato koncepce umožňuje, aby se
jednotlivé pohyblivé části motoru pohybovaly nezávisle na sobě různou rychlostí tak, aby každá pohyblivá součást využívala pro svůj chod optimální rychlost otáčení. Kompresor má tři nízkotlaké stupně, tři
střednětlaké stupně a šest vysokotlakých stupňů.
Turbína má tři samostatné stupně – dvojitý nízkotlaký, střednětlaký a vysokotlaký. Spalovací komora je
prstencová.
Rozměry základní verze RB199-34R Mk.101:
délka
průměr
hmotnost
maximální tah
bez přídavného spalování
maximální tah
s přídavným spalováním
3,23 metru
0,87 metru
900 kilogramů
40 kilonewtonů
71 kilonewtonů
Tornada IDS jsou standardně vybavena zařízením pro tankování za letu, jehož výklopný nástavec
se nachází na pravé straně trupu vedle kabiny.
Letoun může také nést pod trupem speciální kontejner – nádrž se zařízením pro tankování za letu, takže
může sám sloužit jako tankovací letoun a doplňovat
za letu palivo jiným strojům.
Elektronické systémy
Tornado IDS je vybaveno dvěma radary vyvinutými
a vyráběnými firmou Texas Instruments. Pro navigaci a zaměřování je používán zemi mapující radar
(Ground Mapping Radar – GMR) a pro automatický let
v režimu kopírování terénu je používán terén sledující radar (Terrain Following Radar – TFR). Režim automatického kopírování terénu dává letounu schopnost kopírovat terén ve výšce 60 metrů při rychlosti
Mach 0,9 ve dne či v noci za každého počasí. Při
akcích nad mořem může letoun provádět činnost při
vysokých rychlostech dokonce ve výšce 30 metrů
nad hladinou i za zhoršených povětrnostních podmínek.
Hlavňová výzbroj
Výzbroj letounu Tornado IDS může být velice různorodá. Vlastní hlavňovou výzbroj představují dva
pevné jednohlavňové kanony IWKA-Mauser BK 27
ráže 27 milimetrů se zásobou 180 kusů munice
každý. Kanony jsou umístěny na přídi letounu ve
spodní části trupu na každé straně jeden. Používá se
standardní munice NATO 27×145 HE (High Explosive
– výbušná) , M (Multipurpose – víceúčelová), AP
(Armour Piercing – protipancéřová), APHE (Armour
Piercing High Explosive – výbušná protipancéřová)
a TP (Target Practice – cvičná). Ve výzbroji Tornada
jsou kanony určené zejména k ničení letících cílů na
krátké vzdálenosti nebo k ničení lehce pancéřovaných cílů na zemi. Zbraň má kadenci 1000 nebo 1700
ran za minutu, hmotnost náboje je 0,516 kilogramů
a úsťová rychlost projektilu je 1025 metrů za sekundu.
Parametry kanonu IWKA-Mauser BK 27 mm:
celková délka
délka hlavně
hmotnost
2,3 metrů
1,4 metrů
100 kilogramů
Protože zpočátku motory RB199 Mk.101 nedosahovaly požadovaných výkonů, byla pro Tornada série
4 vyvinuta vylepšená verze RB199 Mk.103 s maximálním tahem 40,5 kN bez přídavného spalování
a maximálním tahem 71,5 kN s přídavným spalováním. V současné době jsou všechny původní motory
RB199 Mk.101 nahrazeny pozdějšími a vylepšenými
variantami motoru RB199.
Motor je dále vybaven regulovatelnou výstupní
tryskou a zařízením pro reverzní tah. Přívod vzduchu k motoru zabezpečují dva vzduchové kanály,
jejichž vstupní ústrojí je ovládáno samostatným
počítačem. Ovládání motorů verze Mk.104, optimalizované pro střední a velké výšky, zabezpečuje
kontrolní a řídicí systém Full Authority Digital Engine
Control – FADEC. Motory RB199 jsou často charakterizovány jako poměrně hlučné.
Palivový systém
Pohled na avioniku v přídi jednoho ze saúdských Tornad IDS
Pevné palivové nádrže jsou umístěny jednak v centrální části trupu (vzadu, vpředu a ve hřbetní části)
a jednak v obou pohyblivých polovinách křídla, další
pevná palivová nádrž se nachází v kýlovce svislé
ocasní plochy (pouze letouny RAF a RSAF). V případě potřeby letoun může nést až čtyři přídavné nádrže, jednu pod každou polovinou křídla a dvě pod trupem. Jsou používány přídavné nádrže dvojího
provedení, s objemem 1500 litrů nebo 2250 litrů. Větší
typ přídavných nádrží je označován Hindenburger
a může být zavěšen jen pod křídelními pylony.
Ve výbavě letounů Tornado je také celá řada dalších elektronických systémů zbraňových i navigačních, lišících se podle verze letounu i podle země
jeho použití. V současné době je používán radar pro
sledování terénu firmy Raytheon Systems a dopplerovský radar firmy Decca značky Doppler Type
72. Dále inerciální navigační systém BAE Systems
FIN1010, taktický navigační systém Tactical Air Navigation – TACAN BAE Systems AD2770 nebo Alcatel
SEL AG Sector.
26
Pohled zblízka na příď Tornada GR.4 odhaluje mnoho
zajímavých podrobností, včetně ústí hlavně kanonu IWKAMauser BK 27
Podvěšená výzbroj
Na sedmi pylonech (tři pod trupem, čtyři pod oběma
polovinami křídla) může letoun nést výzbroj a vybavení do hmotnosti 9000 kilogramů. Tornado IDS
může nést široké spektrum pum a raket, standardní
vysoce-explozivní pumy, kontejnerové pumy
– například britská Hunting BL755 nebo protipancéřová kazetová puma Matra Beluga (německá a ital-
ská Tornada IDS), pumy řady Mk.80 bržděné i klasické, dále laserem naváděné zbraně řady Paveway II a Paveway III se střeleckým podvěsem
TIALD.
Německá (a zřejmě také italská) Tornada IDS
mohou být vyzbrojena kontejnerovou protipěchotní
nebo protitankovou zbraní MBB MW-1, která může
velkou napadenou plochu nepřátelského území
zasypat salvou subminice, tato submunice může případně fungovat jako miny. Zbraň, označovaná nyní
jako Rakettentechnik GmbH MD MW-1 nebo
MBB-Diehl MW-1, kde MW znamená zkratku pro
termín Mehrzweck Waffe – víceúčelová zbraň, byla
vyvinuta na přelomu 70. a 80. let minulého století
a její dodávky pro Luftwaffe byly zahájeny v roce
1984. Oproti kontejnerové zbrani Hunting JP233 je
zbraň MW-1 univerzálnější a může nést řadu kombinací různé submunice. Celkově představuje MW-1
kontejner s výmetnými trubicemi, kterých je dohromady sto dvanáct po obou stranách kontejneru
a které jsou rozděleny po 28 trubicích ve čtyřech sekcích. Submunice je vystřelována pomocí pyrotechnických náloží, které mohou být různě dimenzovány
a kombinovány podle účelu použití zbraně. Používaná submunice může být následujícího typu:
– protipancéřová munice KB44 o hmotnosti 0,6 kilogramu. Jedná se o válcový projektil o průměru
44 milimetrů s kónickou přední částí s výsuvným
vyčnívajícím detonátorem a šesti výsuvnými stabilizačními ploškami, MW-1 může nést až 4704
kusů projektilů KB44,
– protipancéřová munice, mina MIFF o hmotnosti
3,4 kilogramu. Jedná se o minu o průměru tělesa
132 milimetrů s pružinovými stabilizátory, které
minu udržují ve svislé poloze, aktivována je buď
tlakem nebo magnetickým polem přejíždějícího
vozidla, zbraň MW-1 může nést 872 kusů submunice MIFF,
– tříštivá puma MUSA o hmotnosti 4,2 kilogramu,
MW-1 může nést 672 kusů této submunice,
– akusticky aktivovaná mina MPUSA, rovněž
o hmotnosti 4,2 kilogramu, určená k zaminování
území o větší ploše, zapalovač lze také nastavit tak,
aby mina explodovala v předem daném okamžiku,
MW-1 jich může nést opět až 672 kusů,
– puma STABO určená k ničení vzletových a přistávacích drah letišť protivníka. Jedná se o padákem
brzděnou pumu s tzv. dvoufázovou náloží, kdy
první nálož vytvoří v povrchu letiště otvor a druhá
nálož v něm následně exploduje tak, aby se vytvořil kráter, tato submunice má hmotnost 17 kilogramů, má tvar dlouhého válce a vysouvací detonátor,
27
PANAVIA TORNADO
BOJOVÉ NASAZENÍ
Tornado GR.1 vyzbrojené laserem naváděnými bombami Paveway II ve formaci s Buccaneerem S2B a tankovacím letounem
Victor K2
Od 2. února 1991 tedy Tornada GR.1 podporovaná letouny Buccaneer s podvěsy Pave Spike prováděla následující tři týdny bombardovací útoky laserem naváděnými pumami proti uvedeným mostům.
I když se jednalo o úkol, pro který byl typ původně
navržen, nakonec mohla Tornada své mise plnit jen
v podmínkách vzdušné nadvlády nad bojovou
oblastí a navíc ještě za pomoci relativně nové zbrojní
technologie, kterou byly laserem naváděné pumy. Za
podmínek boje s opravdu silným nepřítelem, jakým
by bezesporu byly protivzdušná obrana a letectvo
Varšavské smlouvy a při použití klasických volně
padajících pum, by ztráty Tornad byly pravděpodobně velmi vysoké. Už válka ve Vietnamu ukázala,
že klasické bombardovací útoky proti strategicky
důležitým a silně bráněným mostům na komunikačních liniích protivníka (například most Paula Doumera v Hanoji) jsou vysoce nebezpečné, neefektivní
a spojené s velkými ztrátami útočících letadel. O tom
se svého času mohly důkladně přesvědčit armádní
i námořní letecké složky amerických ozbrojených sil.
Dne 28. února 1991 byly všechny letecké útočné operace spojenecké koalice pozastaveny. Následovalo
uzavření příměří a v období mezi 4. a 7. březnem
1991 byly iráckou stranou propuštěni všichni věznění váleční zajatci z osádek sestřelených letounů RAF.
Britské letecké síly se z Arabského poloostrova začaly stahovat 10. března 1991 a k 15. březnu byly všechny letouny přesunuty na své domovské základny,
což znamenalo ukončení operace Granby.
Tornada GR.1 RAF uskutečnila v rámci první
války v Perském zálivu 1531 bojových misí, při kte-
66
rých bylo použito zhruba 5000 pum, z nichž okolo
1000 pum byly laserem naváděné. Proti iráckým
letištím bylo použito sto kontejnerových zbraní
Hunting JP233. Při 52 bojových letech bylo odpáleno
121 raket ALARM. Tornada F.3 provedla 710 bojových hlídkových letů a průzkumná Tornada
GR.1A absolvovala 140 průzkumných misí nad územím protivníka.
Italové v poušti
První války v Perském zálivu se zúčastnila také Tornada Italského vojenského letectva – AMI.
V rámci operace s kódovým názvem Locusta,
která představovala italský podíl na operaci Desert
Shield, byl do Perského zálivu vyslán oddíl celkem
osmi útočných Tornad IDS označený jako Reparto di
Volo Autonomo Aeronautica Militare del Golfo. Detašmán byl složen z letounů a osádek jednotek 6°, 36°
a 50° Stormo AMI, které se přesunuly z italské
základny Ghedi na základnu Al Dhafra ve Spojených arabských emirátech.
Po zahájení operace Desert Storm se italská Tornada zapojila do spojeneckých útočných akcí. Jednalo se o první bojové vystoupení italského vojenského letectva od skončení druhé světové války. Podle
jiného zdroje se operace Locusta účastnilo dvanáct
Tornad AMI, která na základnu Al Dhafra v Abu
Dábí dorazila 2. října 1990.
Zdá se, že působení italských Tornad v rámci
operace Desert Storm nebylo příliš úspěšné. Italská
Tornada měla podobně jako britská provádět útoky
v přízemní výšce a bombardovat cíle klasickými
pumami Mk.83 ráže 1000 liber americké výroby.
Doplňování paliva za letu obvykle zabezpečovaly
tankery KC-135 USAF.
Už během první útočné akce dne 18. ledna 1991
(je uváděno také datum 17. ledna 1991) bylo jedno
z osmi nasazených italských Tornad sestřeleno iráckou protivzdušnou obranou, pravděpodobně protiletadlovou raketou. Sedm letounů z celé osmičlenné
formace se muselo předčasně vrátit na základnu
kvůli nedostatku paliva, protože kvůli nepříznivému
počasí a velké turbulenci nemohly letouny ve vzduchu natankovat z KC-135. Podařilo se to jen jedinému Tornadu MM7074, jehož osádka se rozhodla
pokračovat v misi sama. Toto riskantní rozhodnutí se
však ukázalo být osudným, protože letoun byl
sestřelen.
Osádku sestřeleného italského letounu tvořili
letci maggiore Gianmarco Bellini – pilot a capitano
Maurizio Cocciolone – navigátor. Oba se katapultovali a Maurizio Cocciolone byl zajat. Cocciolone byl
Iráčany týrán a jeho pohmožděná tvář se objevila ve
vysílání irácké televize společně s dalšími válečnými
zajatci spojenecké koalice. Tyto televizní záběry byly
vysílány po celém světě. Navíc Iráčané vydali
20. ledna 1991 prohlášení, že spojenečtí váleční zajatci budou použiti jako tzv. „lidské štíty“, aby svou
fyzickou přítomností chránili důležité irácké vojenské cíle před spojeneckými údery.
Maggiore Bellini byl prohlášen za nezvěstného
a byl vypátrán až po skončení války, poté nadále
sloužil u AMI a v září 2001 převzal velení letecké
základny Ghedi. Maurizio Cocciolone byl z iráckého
zajetí propuštěn 3. března 1991, opět za přítomnosti
televizních kamer.
Podle dostupných pramenů provedla italská Tornada v rámci operace Desert Storm 226 bojových misí
při 589 letových hodinách. Doplňování paliva za letu
bylo, kromě amerických KC-135, zajištěno také prostřednictvím tankovacích letounů VC 10K britského
RAF.
Při bojových akcích operace Granby létala Tornada GR.1
často v týmu s letouny Buccaneer S2B
Šejkové proti Iráku
Do bojových operací proti iráckým ozbrojeným
silám se na straně koalice zapojila také Tornada IDS
vojenského letectva Saúdské Arábie RSAF. Saúdská
Tornada působila ze základny Dhahran a z předsunuté základny Taif, konkrétně se jednalo o 7. peruť
RSAF, která byla nasazena v akcích nad územím
Kuvajtu a jižního Iráku. Opět šlo o přízemní útoky
a bombardování klasickými pumami Mk.84 ráže
2000 liber, ale také o útoky proti iráckým letištím
s použitím kontejnerových zbraní JP233.
K prvnímu takovému útoku mělo dojít už v noci
ze 17. na 18. leden 1991 v rámci americké operace
proti významné irácké letecké základně H-3. Je
známo, že jedno Tornado RSAF bylo sestřeleno palbou irácké protivzdušné obrany, stalo se tak 19. ledna
1991. Nicméně jiný zdroj uvádí, že RSAF přišlo
o jediné Tornado IDS 765 v noci z 19. na 20. leden
1991, přičemž ale nešlo o bojovou ztrátu, oba členové osádky se úspěšně katapultovali.
Mise útočných Tornad RAF, AMI a RSAF měly stíhací krytí, které jim mimo jiné zajišťovaly i letouny Tornado F.3 RAF a RSAF. Jedním z pilotů saúdských
Tornad F.3 byl také člen královské rodiny Saúdů
princ Abdallah bin Khalid. V literatuře je ovšem uváděna také zajímavá skutečnost, že britská Tornada
F.3 nemohla být nasazována mimo vzdušný prostor
Saúdské Arábie, protože jejich identifikační systém
IFF nebyl kompatibilní se systémem IFF letounů
F-15 USAF.
Bezletové zóny
Prakticky od skončení první války v Perském zálivu
až do března roku 2003 byly letouny Tornado britského Královského letectva nadále angažovány
v dané oblasti, když zde plnily úkoly v rámci ostrahy bezletových zón nad Irákem. Bezletové zóny byly
vyhlášeny nad severním a jižním Irákem na ochranu
Kurdů na severu a šiítů na jihu.
Hlídkování v bezletových zónách zabezpečovala
vojenská letectva USA, Velké Británie a Francie, která
ovšem své síly stáhla v roce 1996. Do prostoru bezletových zón nesměla irácká letadla vlétnout. Hlídkování spojeneckých letadel nad oběma bezletovými
zónami zaštítila rezoluce Rady bezpečnosti OSN
číslo 688 z 5. dubna 1991. Hlídkování v bezletových
zónách bylo prováděno v rámci operací Northern
Watch (britské kódové označení operace bylo Resinate North) a Southern Watch (britská operace Resinate
South).
Od září 2002 se na operaci Resinate South podílela
Tornada GR.4 ze základny Ali Al Salem v Kuvajtu, se
67
Tornado GR.1T ZD712 DZ, 31. peruť RAF, Brüggen,
Západní Německo, 1984. Letoun nese původní standardní
zbarvení útočných Tornad RAF.
Tornado GR.4 ZA462 AJ-P, 617. peruť RAF,
základna Lossiemouth, rok 2003. Svislá ocasní
plocha nese speciální marking k výročí jednotky.
Tornado GR.4 BX ZG756, 14. peruť RAF,
základna Lossiemouth, rok 2005. Letoun je
opatřen speciálním zbarvením k výročí
devadesáti let trvání jednotky.
Tornado GR.4 ZA553 DI, 31. peruť RAF,
základna Marham, rok 2005. Standardní
kamuflážní zbarvení Tornad GR.4 obvykle
tvoří dva odstíny šedé barvy.
Tornado IDS 45-06 jednotky AufklG 51 (Immelmann)
Luftwaffe, domovská základna Schleswig-Jagel, se v roce
2005 zúčastnilo mezinárodního leteckého festivalu CIAF
2005. Letoun byl vybaven průzkumných kontejnerem
GAF Recce Pod.
Tornado IDS 45-46 jednotky JaboG 33 Luftwaffe
ze základny Büchel bylo možné shlédnout v rámci
mezinárodního leteckého festivalu CIAF 2004.
Letoun dříve náležel do stavu námořní jednotky
MFG 2, jak dokládají i patrné zbytky zamalovaného
námořního markingu.
Italská Tornada IDS se zúčastnila první války v Perském
zálivu v roce 1991 v rámci operace nazvané Locusta.
Letouny působily ze základny Al Dhafra ve Spojených
arabských emirátech. Zobrazený letoun Tornado
IDS MM7080 80/301 je ze stavu jednotky 50o Stormo AMI,
domovská základna Piacenza. Číslo 301 na směrovce
a marking jednotky byly doplněny později.
Tornado IT ECR MM7047, 50o Stormo AMI, Piacenza,
rok 2004. Letoun nesoucí pozdější standardní kamuflážní
zbarvení bývá poměrně častým hostem různých leteckých
akcí a festivalů.