ŠVNS ZŠ Benešov nad Černou

u
o
zk
te
s
u
o
n
è
u
a
n
í
ln
á
tu
ir
v
í
ln
Prùvodce ško
12 ZASTÁVEK
5 km
PAMÌTÍ A PØÍRODOU
BENEŠOVA NAD ÈERNOU
Metody urèení
výšky a šíøky
GPS
48°43'21.6"N
14°37'22.2"E
GPS
48°43'19.9"N
14°37'04.7"E
Pobytová znamení
GPS
48°43'22.1"N
14°37'10.2"E
Les
Významné
osobnosti
GPS
48°43'31.0"N
14°37'14.4"E
Èistírna odpadních
vod
GPS
48°43'34.13"N
14°37'15.38"E
GPS
48°43'38.2"N
14°37'19,9"E
ic e
na Po
Ka p l
cesta
smìr
nholz
pstruhárna
ŠKOLA
13
13
13
13
13
13
13
13
13
13
13
13
sm
ìr
Po
ho
rs k
á V
es
sm
Øeka Èerná
iny
.Sv
øí
smìr Ku
a dy
H r
ì r N
ové
s
r T
mì
GPS
48°43'48.2"N
14°36'56.2"E
Tisícovky
Novohradských hor
Obyvatelstvo
po r. 1945
GPS
48°43'44.3"N
14°37'27.0"E
GPS
48°43'45.6"N
14°37'37.8"E
Stopy významných
šlechtických rodù
Významná øemesla
na Novohradsku
GPS
48°43'41.9"N
14°37'38.9"E
GPS
48°43'38.7"N
14°37'23.8"E
Øeky a potoky
Novohradských hor
GPS
48°43'30.4"N
14°37'18.1"E
Sukcese
V rámci projektu Školy pro region vznikla ve školním roce 2010/11 a 2011/12 v blízkém okolí Benešova
nad Èernou školní virtuální nauèná stezka. Stezka je týmovou prací žákù 8. tøíd základní školy v Benešovì
nad Èernou a jejich uèitelù.
Cílem stezky je pøiblížit veøejnosti historické a pøírodovìdné zajímavosti našeho okolí, které si mnohdy
pøi procházkách ani neuvìdomujeme nebo o nich vùbec nevíme. Souèasnì chce také upozornit na stopy, které
po sobì lidé zanechávají. Na stopy pozitivní i negativní.
V neposlední øadì jsme se pokusili vytvoøit výukový materiál pro všechny, kteøí se chtìjí nìco dozvìdìt
o svém okolí a jeho historii. S pomocí tohoto prùvodce a dvanácti pracovních listù je možné se s danou
problematikou zajímavým a netradièním zpùsobem seznámit pøímo v terénu.
Školní virtuální nauèná stezka se skládá z 12 zastávek. Délka stezky je 5 km. Zaèíná u budovy školy. Odtud
se vydáme smìrem k øece Èerné. Mineme památník spisovatele Adalberta Stiftera na levém bøehu øeky, na
úrovni pstruhárny ostøe zahneme doleva a prudkým zalesnìným svahem vystoupáme na cestu z Ponholze.
Okolo sudù a bývalého sadu se vracíme zpìt na most pøes Èernou. Spodní cestou kolem øeky pokraèujeme na
námìstí a z nìho zpìt ke škole. Poslední zastávka je umístìna mimo tento okruh asi 0,5 km od školy
severozápadním smìrem. Celou stezku je možné absolvovat dvojím zpùsobem: buï podle GPS souøadnic
nebo s využitím mapy.
Souèástí prùvodce jsou i literární práce žákù vzniklé v hodinách èeského jazyka. Tato dílka vznikala pro
potøeby projektového èasopisu a vždy souvisela s prací na pøípravì konkrétní zastávky.
§ 1. zastávka ­ budeme se vìnovat otázkám spojeným s øekou Èernou, s øíèní faunou a flórou
§ 2. zastávka ­ zamyslíme se nad tím, proè a jakým zpùsobem lidé nakládají s odpadními vodami a
popíšeme si, jak celý proces funguje
§ 3. zastávka ­ pøipomeneme si významné osobnosti spjaté s dìjinami Benešova nad Èernou
§ 4. zastávka ­ upozorníme na zmìny, které èlovìk svým poèínáním zpùsobil v lesních porostech
§ 5. zastávka ­ nauèíme se sledovat pobytová znamení zvíøat a lidí v lese
§ 6. zastávka ­ nauèíme se, jak v pøírodì pøibližnì stanovit výšku stromu nebo jak zmìøit šíøku øeky
§ 7. zastávka ­ ukážeme si, co se stane, ponechá­li èlovìk obhospodaøované pozemky svému osudu
§ 8. zastávka ­ seznámíme se s nejvýznamnìjšími øíèní toky Novohradských hor
§ 9. zastávka ­ pøipomeneme si bývalá stìžejní øemesla v oblasti Novohradských hor
§ 10. zastávka ­ seznámíme se s památkami, které po sobì zanechaly významné šlechtické rody
vlastnící v prùbìhu dìjin Benešov nad Èernou
§ 11. zastávka ­ budeme sledovat zmìny v osídlení Benešova nad Èernou pøedevším po ukonèení
2. svìtové války
§ 12. zastávka ­ poznáme nejvyšší èeské a rakouské vrcholy Novohradských hor a nauèíme se poèítat
vzdálenosti s pomocí mìøítka mapy
­ 3 ­
Novohradské hory jsou typickým støedohoøím rozprostírajícím se pøevážnì na území sousedního Rakouska.
Nejvyšších 14 vrcholù jen o málo pøevyšuje nadmoøskou výšku 1 000 m (na èeské stranì jsou to pouze Kamenec
s nadmoøskou výškou 1 072 m n.m., Myslivna vysoká 1 040 m n.m. a hora Vysoká se svými 1 034 metry).
Nejvyšším vrcholem celého pohoøí je Viehberg vysoký 1 111 m a nacházející se na rakouské stranì.
Na èeské stranì jsou Novohradské hory, zvláštì ve své severní èásti, ostøe ohranièeny zlomovými svahy
o výšce až 300 m n. m. (Kraví hora, Kuní hora, Vysoká), což dodává pohoøí impozantního vzhledu ve smìru
od severu a severozápadu. Novohradské podhùøí má pøevážnì plochý, pahorkatinný ráz, z nìhož výraznì
vystupuje jen jeho nejvyšší èást – Sobìnovská vrchovina, nìkdy též nazývaná Slepièí hory, s nejvyššími vrcholy
Kohoutem (870 m n.m.) a Vysokým kame­
nem (865 m n.m.).
Nikde na území Novohradských hor
dnes již neexistuje kout, jenž by nebyl
pøímo èi nepøímo narušen zásahy èlovìka.
Vyskytují se zde pouze zlomky pùvodních
pøírodì blízkých ekosystémù. To platí i pro
zbytky novohradských pralesù, které byly
v minulosti také zasaženy lidskou èinností
(náhodná tìžba døeva pøed zøízením jejich
ochrany èi v období obou svìtových válek).
Severní svahy Kraví a Kuní hory
Ještì dnes jsou tato území, by jen v malé
míøe, ovlivòována zpùsobem hospodaøení v navazujících lesních porostech.
Nejzávažnìjší ekologickou zmìnou byla velkoplošná pøemìna listnatých a smíšených novohradských lesù
na lesy pøevážnì smrkové, která nastala v prùbìhu 18. a 19. století v dobì rozkvìtu zdejšího skláøství a
døevaøského podnikání.
V souvislosti s provozováním voraøství se
lidským zásahùm neubránily ani horské potoky
Novohradska. Došlo k èásteèné regulaci jejich
koryt a výstavbì celé øady menších nádrží (tzv.
klauzur), pùvodnì urèených jako zásobárny
vody potøebné k plavení døeva.
Ve 20. století zdejší pøírodì a krajinì nejvíce
ublížily velkoplošné odvodòovací zásahy a
celková regulace vodních tokù.
Novohradské hory u Èerného údolí
Navzdory mnoha necitlivým zásahùm a pøírodì nepøíliš blízkým vývojovým trendùm ve využívání území
Novohradských hor (a zejména jejich podhùøí) v posledních desetiletích zde zùstalo zachováno ještì mnoho
pøírodních a krajinných fenoménù, které si zasluhují ochranu. Nezpochybnitelnými pøírodovìdnými hodnotami
se vyznaèují pøedevším dochované zbytky novohradských pralesù (Žofínský prales, Hojnovodský prales), ale
i další pøírodì blízké smíšené lesní porosty, jakož i zachovaná spoleèenstva podmáèených smrèin a rašelinných
lesù (rašelinné smrèiny a bory), kleèová vrchovištì a vodní biotopy horských a podhorských potokù, klauzur
a celé øady rybníkù v podhùøí. Zachovalost pøírody Novohradských hor dokládá rovnìž existence mnoha
vzácných, ohrožených a chránìných druhù organismù, jejichž výskyt je koncentrován pøedevším v nejménì
narušených biotopech (pralesy, rašeliništì, èisté vody).
Celkový pohled od severu na Vysokou, Kraví horu a Kuní horu
­ 4 ­
Osadu Benešov nad Èernou, do roku 1946 nazývanou Nìmecký Benešov, založil patrnì poèátkem 14.
století Beneš z Michalovic, jenž byl majitelem panství velešínského.
V té dobì už zøejmì stál v Benešovì hrádek, k nìmuž patøili poddaní z okolních vesnic. V roce 1355 obdržel
benešovské panství Jindøich z Michalovic, sídlící rovnìž na Velešínì. Z roku 1332 pochází zpráva o tom, že
stará benešovská kaple (stojící už v roce 1311) byla pøestavìna na gotický kostel sv. Jakuba. V roce 1368
nechal Jindøich na benešovském hrádku postavit kapli sv. Václava, v níž byl pravdìpodobnì i pochován.
Roku 1383 se benešovského dvora ujal Jan z Michalovic, který osadu povýšil na mìsto. V té dobì už se
do Novohradských hor snažili proniknout i Rožmberkové, jimž michalovický majetek pøekážel na solných
stezkách mezi Freistadtem, Trhovými Sviny, Tøeboní a Novými Hrady. Vysoké dluhy a nepoøádek na
velešínském panství, které Jan celé pøevzal, jej ostatnì brzy donutily k tomu, že Rožmberkùm území kolem
Benešova prodal. Stalo se tak v roce 1387. Rožmberkové jej poté pøipojili k panství novohradskému.
V roce 1504 Rožmberkové udìlili Benešovu právo poøádání týdenních trhù. Z pivovaru, založeného v roce
1570 Jakubem Krèínem z Jelèan, se v roce 1594 stala radnice.
Léta Pánì 1604 byl v Benešovì postaven vodovod.
Kostel sv. Jakuba Vìtšího, pùvodnì gotický, byl do
souèasné podoby upraven v roce 1630. Kašna a socha
sv. Jana Nepomuckého z roku 1726 uprostøed námìstí
jsou ukázkami klasického barokního slohu. U budovy
školy najdeme ještì jednu ètvercovou kašnu.
Po smrti posledního Rožmberka Petra Voka
(1611) pøipadl Benešov nad Èernou Švamberkùm.
Vlastnili jej však pouze nìkolik let. Za to, že se pøi
èeském stavovském povstání pøidali na špatnou stranu
a bojovali proti svému králi, pøišli o veškerý svùj
majetek. Novohradské panství tak v roce 1620 za
zásluhy získává císaøský generál Karel Bonaventura
Buquoy.
V té dobì už v Novohradských horách zaèíná
pøevažovat nìmecký jazyk. První zmínka o èeské škole
v Benešovì je z roku 1597, nìmecká škola zde byla
založena v roce 1630.
V roce 1881 byl Benešov povýšen na mìsto, které
dostalo nový název: Nìmecký Benešov. Mìsto se také
stalo dùležitým støediskem obchodu. Mimo výroèního
trhu se zde konaly pøedevším týdenní trhy a také trhy
dobytkáøské.
Prùmysl na Benešovsko pronikl okolo roku 1770.
Holanïan Adrian Battista založil v tomto roce nedaleko
Benešova na obecním pozemku Tøebíèko (Sankt Benešov n.È.­ severní vstupní brána do Novohradských hor
Gabriela) známou železárnu Gabriela (Gabrielen Eisen Hütte). Tuto železárnu od nìj v roce 1780 odkoupil
Jindøich John, v roce 1808 ji pøevzal Jan Homolka a v roce 1823 hrabì Jiøí Buquoy. Od roku 1838 ji vlastnil
Edward Thomas, který zde sice v roce 1851 postavil novou hu (Sankt Gabriela Eisenwerk), ale v roce 1853
celou železárnu prodal spoleènosti Lanna­Kail­Procházka. V roce 1870 objekt opìt získal Buquoy, který však
výrobu železa zastavil a do objektu umístil zaøízení pily, která byla v provozu až do roku 1963.
Benešov byl také støediskem tìžby a zpracování døeva. Existoval zde však i jiný prùmysl. V okolí Benešova
fungovaly pily, hamry, mlýny, skláøské hutì, pivovary a lihovary a pøímo v Benešovì byla v roce 1915 založena
továrna na nitìné knoflíky. Ve mìstì také byla výrobna døevìné vlny, hrnèírna a vodní elektrárna. Pivovar,
postavený u radnice v roce 1839, byl v provozu do roku 1941.
Vznik Èeskoslovenska v roce 1918 se v oblasti nesetkal s pøíliš pøíznivým ohlasem, nìmecké obyvatelstvo
se totiž obávalo, že bude v novém státì hrát pouze podøadnou roli. V roce 1925 žilo v Nìmeckém Benešovì
pøibližnì 1600 Nìmcù a jenom asi 100 Èechù.
­ 5 ­
8. øíjna 1938 byl Benešov zabrán Nìmeckou øíší. Obyvatelstvo pøivítalo nìmeckou armádu s nadšením,
skuteènou podobu nìmeckého nacismu mìli benešovští poznat až po vypuknutí války. Nadšení z pøíslušnosti
k Nìmecké øíši postupnì opadávalo s tím, jak pøibývalo mrtvých a ranìných benešovských mužù.
Po nedobrovolném vystìhování vìtšiny nìmeckého obyvatelstva v roce 1946 zaèalo dosidlování
Benešovska lidmi z blízkých èeských vesnic, ale také rumunskými Èechy a Slováky. Malá skupina Nìmcù,
kteøí smìli zùstat (byli to zejména nacistickými orgány perzekuovaní antifašisté a také nìkteøí lidé ze smíšených
manželství) se skládala zejména z ménì kvalifikovaných dìlníkù a rolníkù ze samot, pøesto mìli být tito lidé
pøedpokladem toho, že zabìhlý hospodáøský chod této oblasti bude pokraèovat. Jako pøíslušníci poraženého
nenávidìného národa byli tito èeští Nìmci až do roku 1989 pøehlíženi. Staøí postupnì vymírali, mladí mìli
pouze omezený pøístup ke vzdìlání a k perspektivnímu zamìstnání. Proto èasto využili pøíležitosti a dobrovolnì
následovali své odsunuté krajany. Prchali z Èech do Rakouska èi Nìmecka.
V roce 1995 byl Benešov nad Èernou vyhlášen mìstskou památkovou zónou.
Žalostný stav benešovských památek ­ mlýn, Gabriela, hamr
Byl jednou jeden mladík, který byl náramnì líný, a proto ho jeho otec vyhnal z domu. Hoch, kterému dal otec jméno Jan,
mìl ještì dva bratry, Petra a Pavla. Petr byl statný muž, který už mìl ženu a dìti. Pavel byl také velice silný. Jan však byl
nejmladší a nejslabší z rodiny.
Když ho otec vyhnal, nemìl Jan kam jít a smutnì bloudil svìtem, hledaje nový domov a práci, kde by se nemusel moc
namáhat. Jenže kam vkroèil, vyhodili ho, nebo se mu práce zdála pøíliš tìžká. Toulal se tedy po svìtì dál. A jak se tak procházel
krásnými jihoèeskými lesy, potkal mladou dívku, do které se zamiloval. Dívèinì se také líbil a brzy se potají zasnoubili. Její
otec s tím však nesouhlasil, protože Jan nikdy neudìlal nic kloudného. A tak se hoch rozhodl, že postaví mlýn, aby všem
dokázal, že není takový nešika, jak si o nìm všichni myslí. Za pouhý rok mlýn dostavil a vzal si svou dívku Alenku za ženu.
Øíká se, že když Jan zemøel, nedokázal se smíøit s tím, že by opustil své životní dílo, a tak dosud straší v benešovském
mlýnì. Za tichých nocí jeho mrtvé ruce rozsvìcují v horním patøe lucernu a jeho duše smutnì bloudí opuštìným mlýnem.
Evelina Chender
Práce na zastávkách 2010­ 2012
­ 6 ­
Zastávka první
Øeka Èerná
(Pø,Z)
48°43'38.2"N
14°37'19,9"E
Øeka Èerná patøí spoleènì s øekami Stropnicí a Malší mezi hlavní toky Novohradských hor. Svou
pramennou oblast má v Rakousku poblíž osady Schwarzau, pár kilometrù od našich hranic. Po 27 km se Èerná
vlévá do Malše. Na øece byla vybudována klauzura Zlatá Ktiš a vodní nádrž Èerná (Sobìnov).
Místy øeka protéká úzkým zalesnìným údolím a
má charakter horské bystøiny. Strmé úseky se støídají
s úseky s malým spádem, kde øeku zpravidla lemují
podmáèené louky.
Voda v Èerné je bohatá na kyslík, vyhovuje proto
hlavnì rybám pstruhového pásma. Žije zde pstruh
obecný, umìle vysazovaný pstruh duhový, støevle
potoèní, vranka obecná a další.
Z bezobratlých žijících ve vodì zde nalézáme napø.
ploštìnky, pijavky, blešivce, kamomila øíèního, larvy
chrostíkù, pošvatek, jepic aj.
Na bøezích Èerné mùžeme spatøit skorce vodního,
ledòáèka øíèního, konipase horského, vydru øíèní èi
Zastávka první ­ øeka Èerná
užovku obojkovou.
Bøehové porosty tvoøí hlavnì olše, vrby, smrky, jasany, javory a spousta bylin
Vypracuj
jako napø. blatouch bahenní, øeøišnice hoøká a mokrýš støídavolistý.
Po øece Èerné se døíve plavilo døevo.
pracovní list 1
Všechno zaèalo kapkou. Malinkatou kapièkou, která toužila vidìt øasy sluneèního svìtla.
Toužila dostat se na povrch zemì a vdechnout chladný vzduch. Nechtìla nadále žít v podzemí.
Nevìdìla, že tím, že se dostane na povrch, osvobodí další kapky. Nevìdìla, že bude stvoøitelem
øeky.
Když už jí zbýval jen malý kousek hlíny k povrchu, zaèala pøemýšlet nad tím, jestli tam
nahoøe je to doopravdy tak krásné, jak øíkaly starší kapky, které se z povrchu dostaly zpìt do
pùdy. Nebude jí chybìt domov? Ještì mìla èas na rozmyšlenou. Ale risk je zisk. Cítila, jak ji
nìco táhne nahoru k povrchu. Nechala se tou silou unášet. Ta ji pøímo
vystøelila. Tak vysoko, že vidìla vršky stromù a ptáky, kteøí si stavìli
hnízdo.
Dopadla na list lopuchu a kupodivu zùstala celá. Odtud sledovala, jak ze
zemì tryskají další kapky. Bylo jích èím dál víc. Jedna kapka dopadla vedle
ní.
„Ahoj,“ pozdravila.
„Ahoj,“ slušnì na to druhá.
„Tak já jsem sice nemìla v úmyslu dostat se na povrch, ale když už jsi v
proudu, není cesty zpìt,“ zaèala vyprávìt druhá kapièka, asi byla hodnì
upovídaná, „ale nedá se nic dìlat. Zajímalo by mì, kdo za to vše mùže.“
„Ummm....Za to mùžu asi já,“ odpovìdìla kapièka, která za to vše mohla.
Chvilku tam obì dvì ležely a mlèely.
„Páni. Opravdu?“ vydala pak ze sebe upovídaná kapka.
Ta druhá jenom kývla.
„Já jsem Karolína, mimochodem,“ pøedstavila se upovídaná kapièka.
„Èerná.“
„Èerná? To je divné jméno,“ øekla Karolína
„Já bych neøekla, že je moje jméno divné. Od nás se všechny kapky jmenovaly podle barev.“
„Opravdu?“ pøímo jásala Karolína. „A jak se to tam, odkud pocházíš, jmenuje?“
­ 7 ­
„Barva,“ odpovìdìla Èerná.
Zaèal foukat silný vítr. Lopuch se rozhoupal a Karolína i Èerná se pøidaly k pramínku, který se vytvoøil, zatím co si ony
povídaly.
Pramínek se stále zvìtšoval. Poznával nové obzory, hory, kameny a zvíøátka, trávy a mechy a ještì spoustu dalších vìcí.
Kapka Èerná se stala královnou pramínku. Byla vždy v èele. Až jednou pramen dosáhl stadia, kdy už se nemohl dále rozšíøit.
Stala se z nìj øeka. A na bøezích té øeky si jednou lidé postavili malé mìsteèko. To mìsteèko pojmenovali Benešov, podle jeho
zakladatele. Jak pojmenovat øeku ovšem nevìdìli.
Jednou se kvùli tomu sešla rada mìsta.
„Už bychom tu øeku mìli pojmenovat,“ zaèal starosta. „Já navrhuji hlasování. Každý obyvatel mìsteèka Benešov hodí do
klobouku papírek, na kterém bude napsáno navrhované jméno.“
Navrhovaných jmen bylo spousta, ale synovi starosty, Honzovi, se žádné nelíbilo. Byl pøesvìdèený, že øeka už své jméno
dávno má. Èetl hodnì knížek, kde se dozvìdìl, že nìkde v Novohradských horách se skrývá brána do Království kapek. Také
se doèetl, že je tam zapsán pøíbìh každé øeky na svìtì.
Honza se tedy do Novohradských hor vydal. Dlouho bránu hledal a také ji našel. Nikdo neví, co Honza v Království kapek
prožil, protože hned po svém návratu onemocnìl a brzy na to umøel. Ale knihu øek prý stihl pøeèíst. A s ní i jméno øeky, která
protékala Benešovem.
Vyslovil ho na smrtelné posteli. Starosta ho s žalem v srdci a se slzami v oèích na námìstí v Benešovì vyslovil nahlas:
„Èerná!“
Na památku Honzova dobrodružství, které zaplatil životem, si vzalo mìsteèko název øeky i do svého jména. Od té doby se
mluví o Benešovì jako o Benešovì nad Èernou.
Mitko Kolev
Zastávka druhá
Èistírna odpadních vod
(Pø,Z,Ch,Evvo)
48°43'34.13"N
14°37'15.38"E
Již významný staroøecký myslitel Thalés z Milétu
si uvìdomoval, že voda je principem všech vìcí, z
vody je vše a vše se do vody vrací. Tato myšlenka je
velmi aktuální i dnes, kdy je pitné vody nedostatek.
Mnoho vody spotøebujeme, mnoho jí naší èinností
znehodnotíme. Je proto velmi dùležité tuto odpadní
vodu recyklovat a navracet ji pøírodì ve stavu, ve
kterém jsme ji odebrali.
Odpadní voda má vlastnosti, kvùli kterým ji
nemùžeme bez úprav vypouštìt do pøírody. Obsahuje
napøíklad nebezpeèné bakterie, které mohou zpùsobit
závažná onemocnìní. Obsahuje i chemikálie (dusík,
fosfáty), které podporují nadmìrný rùst øas.
Zastávka druhá ­ èistírna odpadních vod
Mechanicko­biologická èistírna odpadních vod, pøed kterou právì stojíte, funguje pouze jako pøedèištìní.
Doèištìní vody probíhá až v pøirozeném vodním toku.
Co èeká odpadní vodu v èistièce? Nejprve základní mechanické èištìní. Na vstupu do ÈOV je umístìn lapák
štìrku, který zachycuje nejhrubší nerozpuštìné látky (napøíklad štìrk, drobné kameny, kousky cihel apod.).
Dalším stupnìm jsou èesle. Ty odstraní hrubé
plovoucí neèistoty. Po oddìlení mechanických
neèistot je z vody oddìlen písek a tuky.
Mechanicky vyèištìná kalná voda poté
vstupuje do nádrže ­ biologického reaktoru. Zde
je zneèištìní z vody odstraòováno pomocí
mikroorganismù nazývaných aktivovaný kal.
Principem je využití aerobních bakterií (bakterie,
které potøebují k životu kyslík). Ty ve svém
metabolismu odbourají velmi podstatnou
èást organického zneèištìní vody. Aktivovaný kal
dokáže z odpadní vody odstranit i slouèe­
niny dusíku a fosforu.
Kyslík potøebný pro správnou funkci bakterií
je v nádrži vytváøen víøením lopatek.
Smìs vody a aktivovaného kalu pak samovolnì pøepadne do dosazovací nádrže. V této “klidné” nádrži
jsou pøítomny anaerobní bakterie. To jsou naopak bakterie, které k životu kyslík nepotøebují. V dosazovací
­ 8 ­
nádrži dochází k oddìlení vyèištìné vody od kalu v dùsledku jeho usazování na dnì.
Èást kalu je vracena zpìt do biologického reaktoru. Vyèištìná voda samovolnì pomalu
pøepadá do odtokové stoky a je odvedena do øeky Èerné. V øece dojde k velmi rychlému
okyslièení vody a k jejímu pøirozenému doèištìní.
Zbylá èást aktivovaného kalu je oddìlena jako pøebyteèný kal a pøeèerpána do
uskladòovacích nádrží (èervené silo). Z nich je kal odvážen jako nebezpeèný odpad.
I ten ale dokážeme vhodným zpùsobem navrátit pøírodì. Po úpravì, promíchání
s rašelinou a urèité dobì kompostování je využitelný jako kvalitní hnojivo.
Vypracuj
pracovní list 2
Trèím tady ve vzduchoprázdnu a èekám na svùj pøíští život. Chcete
vìdìt, kdo jsem? Dobøe, povím vám tedy svùj pøíbìh…
Jsem bakterie, která zemøela v èistièce odpadních vod. Vlastnì ani
nevím, jak se mi to celé stalo, ale zaèalo to tím, že jsem se ocitla
v nìjakém malém, úzkém kanálku, kdo kterého jsem nevìdomky a
nechtìnì vplula. Na jeho konci byla dvì sítka. To první z nich
zachytávalo velké a hrubé vìci, to druhé pak vìci menší a jemnìjší.
Kdyby bývala byla v té dobì povodeò, ještì bych mìla šanci se zachránit,
pøepadnout do jiného kanálku a odtud se vrátit zpìt do øeky, ale takové
štìstí jsem já bohužel nemìla. Povodeò nebyla, proto jsem bez potíží
proplula sítky a ocitla se v jiném kanále.
Druhý kanál byl širší a voda zde tekla pomalu a línì. Na jeho dnì
se zvolna usazoval písek. Zpomalený tok mì zvolna unášel s sebou a
poté mì vyvrhl do nìjaké nádoby, která se mi zdála obrovská a sloužila k oddìlení a následnému odplavení tukù a jiných odpadù,
které nedokáží bakterie rozložit. Tato nádoba fungovala jako jakési obøí umyvadlo, ucpané uprostøed kulatým špuntem. Když byl
odkryt, tuky a další neèistoty tudy odtekly do nádrže, odkud byly ruènì odklízeny.
Další nádrž, která mì èekala, mìla tvar víøícího kotouèe, který nás strhl do svého jícnu. Voda se zde prokyslièila, já najednou
dostala hlad. Naštìstí všude kolem bylo jídla, že si to ani neumíte pøedstavit. Když jsem mìla bøicho narvané k prasknutí, vyplavilo
mì to do poslední nádoby, tedy poslední pro mì. Protože tady jsem zemøela. Byla to divná smrt, neèekaná a velmi rychlá. Tak
rychlá, že jsem ani nestaèila pochopit princip èistièky. Ale když tak nad tím pøemýšlím, k èemu by mi to bylo. Koneckoncù, jsem
jenom bakterie.
Vlastnì, byla jsem….
David Doèekal
Zastávka tøetí
Významné osobnosti
(D,Èj,Ov)
48°43'31.0"N
14°37'14.4"E
Do dìjin oblasti Novohradských hor se zapsalo mnoho významných osobností z oblasti vìdecké, umìlecké
èi politické. Pøipomeòme si ty z nich, které jsou spojeny s Benešovem nad Èernou. Každá je nìjak výjimeèná,
geniální a na svoji dobu pokroková. Pøináší nové vynálezy, nové stavby èi prosazuje nové myšlenky.
V okolí Benešova nad Èernou po sobì zanechal stopy nᚠnejslavnìjší stavitel
rybníkù. Upravil zdejší rybnièní soustavu a nechal postavit pivovar. Øíkali mu
rybníkáø Kuba.
Také šumavské hvozdy vìnovaly našemu národu velké básníky a vypravìèe.
Patøí mezi nì i dvojice, která je spjata s Benešovem nad Èernou. U památníku prvního
z nich se právì nacházíme. Druhý ze zmínìných spisovatelù se v Benešovì nad
Èernou dokonce narodil a prožil zde èást svého života. Jeho pomník najdeme na
místním høbitovì.
Naše mìsteèko si oblíbil i divadelní architekt, scénograf a milovník divadla Joan
Na tøetí zastávce
Brehms. Zakoupil zde chalupu a velmi èasto sem jezdíval. Narodil se v roce 1917
v Lotyšsku. Vystudoval akademii výtvarných umìní v Jenì a Erfurtu v Nìmecku. V letech 1926–1945 pracoval
v Nìmecku a Polsku. Od roku 1945 do roku 1977 byl šéfem výpravy v Jihoèeském divadle. V roce 1958
vytvoøil otáèivé hledištì ­ scénu bez rámu, rampy a opony ­ v jednotném, nerozdìleném prostoru v zámeckém
parku v Èeském Krumlovì. Postupnì se hledištì kapacitnì zvìtšovalo až do roku 1994, kdy se ustálilo na 644
místech. Závìr svého života trávil i v našem mìsteèku, kde ho okouzlila krajina pod Novohradskými horami.
Zemøel v roce 1995 a je pochován na zdejším høbitovì.
Po roce 1620 se panství Novohradské a s ním i Benešov dostaly do správy šlechtického rodu Buquoyù. Ti
celkovì panství zmodernizovali a hospodáøsky a kulturnì povznesli. Bez nadsázky lze o této dobì mluvit jako
o zlaté éøe Novohradska. Buquoyové investovali nemalé finanèní prostøedky, podporovali mìsta, zakládali
vzdìlávací ústavy a stavìli sklárny.
­ 9 ­
V roce 1803 pøebírá správu panství šlechtic nesmírnì nadaný a vzdìlaný, který je znám pøedevším jako
mecenᚠa zakladatel. S jeho jménem je spojeno zvelebování panství, stavba empírového zámku v Nových
Hradech èi vybudování vodopádu v Tereziinì údolí.
Vypracuj
V roce 1838 zakládá první pøírodní rezervaci v Evropì, Žofínský prales, a ve stejném
roce i prales Hojnovodský. Tento významný muž je spjat i s fenoménem, který
Novohradsko nejvíce proslavil, s èerným neprùhledným sklem – hyalitem. Toto sklo
bylo poprvé vyrobeno v roce 1816 v huti v Jiøíkovì Údolí. Skláøským hutím se v této
dobì daøilo v celé oblasti Novohradských hor.
Co mìl šlechtic, jehož jméno je uvedeno v pøedchozím textu, spoleèného s
Benešovem nad Èernou? Jaké je jméno významného stavitele rybníkù? Kteøí spisovatelé
pracovní list 3
jsou s naší obcí spjati? Odpovìdi hledej v pracovním listu.
Narodil jsem se 25. srpna 1868 v Benešovì nad Èernou. Mùj taka Johann Nepomuk se živil jako hostinský, moje mamka
Maria rozená Kastlová pocházela z Velkých Skalin. Mìl jsem pìt sourozencù, ale až na jednu ze sestøièek se žádný nedožil více
jak deseti let.
Již od dìtství jsem musel pomáhat takovi v hostinci, po jeho smrti jsem ho pak pøevzal. Tato práce mì ale nikdy nebavila,
spíš se mi protivila. Obchody mi pøíliš nešly, brzy hostinec zkrachoval úplnì. Bylo to asi tím, že jsem se radìji než práci tam
vìnoval psaní, i když jsem ve skuteènosti absolvoval pouze národní školu a jedinou tøídu gymnázia.
Po krachu hostince jsme se s matkou pøestìhovali do Vídnì. Tam jsme žili skromnì až chudì. A tam se u mì také poprvé
projevila vážná srdeèní choroba. I pøes to všechno jsem se však vyuèil èinohercem a hrál menší role po vídeòských divadlech.
A stále více jsem se vìnoval psaní.
Mezi má nejznámìjší díla patøí romány Rozbitý džbán a Poslední strom a soubor povídek Historky ze Šumavy. Psal jsem
samozøejmì nìmecky. Zemøel jsem 6. záøí 1916 chudý a nemocný ve Vídni, moje mamka mì pøežila o pouhý jediný rok.
Jan Pagaè
Zastávka ètvrtá
Les
(Pø,Evvo)
Pùvodním typem novohradských, tedy i místních lesù byly
jedlo – bukové smíšené porosty. Postupnì však byla èást tìchto
lesù zásahy èlovìka pøemìnìna na lesy s pøevahou smrku. Tak
vznikly èistì smrkové porosty nazývané smrèiny, které jsou
pøíkladem monokulturního lesa.
Tyto lesy se vyznaèují malou druhovou pestrostí. Bylinné
patro je velmi øídké, nerostou zde mladé semenáèky stromù.
Pøevládají tu stromy stejného vìku. Les je náchylný k pùsobení
škùdcù a šíøení chorob. Monokulturní lesy navíc pøispívají
k erozi, k okyselování pùdy a jednostrannému vyèerpání živin.
Jsou také náchylné k polomùm. Takovýto typ lesa je málo
stabilní, pøírodì vzdálený. Proto se v poslední dobì pøechází
na výsadbu lesù smíšených.
48°43'22.1"N
14°37'10.2"E
Smrková monokultura na ètvrté zastávce
Les smíšený je pøírodì blízký les.
Dochází zde k jeho pøirozené obnovì.
Roste tu mnoho malých semenáèkù
a jsou zde zastoupena všechna lesní
patra. Bylinné a keøové patro není
druhovì pøíliš bohaté, ale poskytuje
obydlí spoustì druhù živoèichù.
Les, kterým budete procházet, je
smrková buèina. Rostou zde mechy,
4
t kapradiny, pøeslièka lesní, bika hajní a
is
í l
pracovn
Smíšený les za ètvrtou zastávkou
jeøáb ptaèí. Ze stromù pøevažují buky
a smrky, ale najdete zde i borovici nebo modøín. Sami si mùžete spoèítat, kolik rùzných druhù rostlin zde
objevíte, a porovnat jejich množství s lesem smrkovým.
Vypracuj
­ 10 ­
Zastávka pátá
Pobytová znamení
(Pø,Evvo)
48°43'19.9"N
14°37'04.7"E
V lese mùžeme spatøit mnoho živých tvorù, zvláštì hmyzu, pavoukù èi mìkkýšù. Ale vidìt živé ptáky,
plazy nebo savce, to už musíme mít velké štìstí, protože tato zvíøata jsou velmi plachá a umí se dobøe ukrývat.
O jejich pøítomnosti se proto zpravidla dovídáme ze stop, které v lese zanechala.
Tìmi mohou být napøíklad okousané šišky,
ztracené peøí, opuštìná hnízda, trus, okousané
vìtvièky, hálky a podobnì.
Umìní èíst stopy zvíøat obohacuje naše prožitky
pøi pobytu v pøírodì. Pro nìkterá povolání je dokonce
velmi dùležité umìt se orientovat v pobytových
znameních živoèichù.
Lesníci a lovci se ze stop dovídají o pohybu zvíøat,
poznají, která zvíøata co okousala nebo kde mají svá
stanovištì. Ze stop se mohou dozvìdìt i o pøítomnosti
škùdcù. Pøírodovìdci ze stop získávají informace o
chování, stravování, zpùsobu života a lovu zvíøat.
Ètení stop bylo zvláštì dùležité pro naše pøedky, kteøí
Zastávka pátá ­pobytová znamení
se živili lovem.
Urèit stopy živoèichù nám pomohou rùzné klíèe nebo Atlas stop zvíøat.
sádra, voda, kelímek, pruh tvrdého papíru, klacík na míchání sádry.
Vypracuj
pracovní list 5
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Stopu opatrnì oèistíme.
Kolem stopy udìláme ohrádku z tvrdého papíru.
Stopu lehce poprášíme sádrou.
V kelímku rozdìláme sádru s vodou na hustou kaši.
Stopu zalijeme sádrovou kaší.
Necháme ztvrdnout (asi 15 minut) a poté odlitek vyjmeme a
oèistíme.
Zastávka šestá
Metody urèení výšky a šíøky v pøírodì
(M,F,Z,Pø)
48°43'21.6"N
14°37'22.2"E
Pøi pobytu v pøírodì se nám mùže stát, že budeme potøebovat s urèitou pøesností odhadnout výšku nìjakého
stromu nebo domu èi zjistit, jak široká je øeka, aniž bychom se kvùli tomu museli s pásmem brodit na druhý
bøeh. Možností, jak v pøírodì zmìøit (odhadnout) výšku èi šíøku nìjakého pøedmìtu, je více. Všechny metody
vycházejí z podobnosti trojúhelníkù. Seznámíme se s nìkterými z nich.
Nejprve ovšem trocha matematiky. Dva geometrické útvary jsou
si podobné, pokud oba mají stejný tvar. Pøesnìji øeèeno, jeden je shodný
s výsledkem zmenšení èi zvìtšení druhého, pøípadnì s výsledkem rotace,
posunutí a zrcadlení. Odpovídající hrany podobných mnohoúhelníkù jsou
ve vzájemném pomìru a odpovídající úhly jsou si rovny.
­ 11 ­
Napøíklad všechny kružnice, ètverce a rovnostranné trojúhelníky si jsou podobné.
Pro naše mìøení jsou dùležité trojúhelníky. Podobné trojúhelníky jsou ty, které mají stejný tvar, ale jinou
velikost. Tvar trojúhelníku je definován jeho úhly, takže dva trojúhelníky se dvìma stejnými úhly jsou podobné.
Jinak øeèeno ­ pokud jsou dva úhly v trojúhelníku shodné se dvìma úhly v jiném trojúhelníku, tyto trojúhelníky
jsou podobné.
Dva trojúhelníky DABC a DDEF jsou podobné, pokud platí nìjaká z následujících podmínek:
C
1. Odpovídající strany mají délky ve stejném pomìru, takže platí:
AB : DE = BC : EF = AC : DF.
A
To je to samé jako øíci, že jeden trojúhelník je zvìtšením druhého trojúhelníku.
B
2. Úhel BAC je roven úhlu EDF a úhel ABC je roven úhlu DEF.
To také znamená, že úhel ACB je roven úhlu DFE.
F
D
E
Vypracuj
Vypracuj
pracovní list
è.p6racovní list 6
23 m
Zastávka šestá
V obrázku je vyznaèena vzdálenost, kterou v pracovním listu využiješ pro zmìøení délky kroku. Souèasnì
je zde naznaèeno, jakým zpùsobem budeme mìøit výšku sloupu.Více se o podobných trojúhelnících a o vìtách,
které nám pomáhají zjistit, zda jsou trojúhelníky podobné, dozvíš v matematice v deváté tøídì.
Zastávka sedmá
Sukcese
(Pø,Evvo)
48°43'30.4"N
14°37'18.1"E
Sukcese je pøirozený sled zmìn na urèitém místì. Vìtšinou probíhá zmìnou ekosystémù od jednoletých
bylin pøes byliny vytrvalé a pøes køoviny až k smíšeným lesùm. Tak vznikne stabilní ekosystém nazývaný
Rozlišujeme sukcesi
, která probíhá v místech, kde ještì nebyl život (novì vzniklý vulkanický
ostrov) a sukcesi
v místech, kde už pøed tím byla vegetace.
Pøíkladem sekundární sukcese je zarùstání ovocného sadu, o který èlovìk pøestal peèovat. Trávy jsou
postupnì vytlaèovány kopøivami, nìkterými druhy miøíkovitých rostlin èi netýkavkou žláznatou. Po 5 – 10
letech se zde zaèínají objevovat první keøe šípku, bezu a trnky. V dalších letech zaèínají v èásti nejblíže lesu
vyrùstat stromy, jejichž semena se sem dostala vìtrem nebo s trusem živoèichù. Keøe postupnì ustoupí stromùm
a nakonec, pokud nezasáhne èlovìk, zde vyroste les. Klimaxový les.
­ 12 ­
Rychlost sukcese a druhové zastoupení invazních rostlin však není ve všech sadech stejné. Záleží napøíklad
na vzdálenosti sadu od lesa, na druhu rostlin v okolí sadu, množství živin v pùdì, na zastínìní èi vlhkosti.
Pøedstavte si trávník. Trávník, o který se
peèlivì a pravidelnì staral èlovìk. Louku, kde si
hrají malé dìti a kde jsou vysázené ovocné stromy.
Nikde žádný plevel. Hezká pøedstava, že? Chtìl
bych se vám pokusit vysvìtlit, co je to sukcese.
Sukcese je proces, pøi kterém je právì takové
místo, jaké jste si pøedstavovali, postupnì znièeno.
Èlovìk se o nìj pøestane starat a nastane zde boj o
pøežití mezi pùvodními rostlinami a rùznými
plevely, mezi umìle vysazenými ovocnými stromy
a keøi a mezi novými stromy. Místo, o které se staral Zastávka sedmá ­ vpravo od cesty je obhospodaøovaná
Vypracuj
èlovìk, je nyní zarostlé rùznými plevely a bylinami, louka, vlevo zarùstající sad
které sem pùvodnì nepatøily. Velmi èasto se na
takových místech vyskytuje kopøiva, byliny èeledi miøíkovitých a netýkavka. Po okraji roste keø, líska. Ve
støedu pùvodní louky je nejvíce plevelù a bylin, které zadusily ostatní rostliny. Z toho všeho trèí k nebi
pùvodní stromy, které jsou ve velmi špatném stavu. Na okraji u lesa se pak vyskytují stromy jako je smrk,
borovice, bøíza a tøešeò ptaèí.
Když uvidíte jabloò, která živoøí na zarostlé louce, budete vìdìt, že na tomto místì probìhla sukcese.
pracovní list 7
Mitko Kolev
Benešovské sady døíve a dnes
V Benešovì a jeho okolí bylo
ovocných sadù vysázeno nìkolik. Tvoøily
je jablonì, tøešnì, hrušnì, višnì a švestky.
Zakládány byly kolem roku 1955 a
obhospodaøovány asi do roku 1972.
Na jednoduché schematické mapce
jsou pøibližnì zakreslena místa, kde stávaly
sady v Benešovì a okolí. Vezmi si GPS a
postupnì si místa sadù projdi a porovnej
jejich postupnou sukcesi. Nìkteré ze sadù
už však nenajdete, na jejich místì stojí
obytné domy nebo zahrádky.
T.Sviny
Rychnov
Kaplice
GPS: 48°44'20.630"N, 14°37'22.333"E
GPS: 48°43'56.763"N, 14°38'13.329"E
GPS: 48°43'33.539"N, 14°37'02.028"E
GPS: 48°43'30.352"N, 14°37'17.912"E
GPS: 48°43'29.416"N, 14°37'38.527"E
GPS: 48°43'20.176"N, 14°37'45.595"E
GPS: 48°43'12.273"N, 14°37'25.389"E
Èerné Údolí
Kuøí
Sad na západním svahu Zajeèího vrchu
­ 13 ­
Zastávka osmá
Øeky a potoky Novohradských hor
(Z,Evvo,D)
48°43'38.7"N
14°37'23.8"E
Novohradskými horami probíhá hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Èerným moøem. Èeská èást
patøí k úmoøí Severního moøe, ale vìtšina rakouské èásti patøí již k úmoøí Èerného moøe.
Øíèní sí v Novohradských horách je znaènì nesymetrická, protože øeka Malše, která odvodòuje vìtšinu
území, pøijímá vìtšinu pøítokù zprava. Sí je nejhustší v nejvyšší èásti pohoøí, protože je zde nejvìtší množství
srážek a také èetná prameništì (Malše, Èerná, Pohoøský potok, Lužnice, Stropnice, Svinenský potok). Øeky
a potoky jsou krátké, pøímé a mají celkem velký spád a odtok.
pramení na rakouské stranì Novohradských hor, na západním svahu hory Eichelberg . Nedaleko
od pramene vtéká na èeské území, 3 km tvoøí státní hranici a vrací se zpìt do Rakouska. Protéká mìstem Weitra
a u Èeských Velenic se znovu obrací do Èech a míøí do široké Tøeboòské pánve. Je to pravobøežní pøítok
Vltavy a je dlouhá 208 km.
je významným pravostranným pøítokem Vltavy. Celková délka toku je 96 km (z toho 89,3 km v
Èesku). Pod jménem Maltsch pramení v Rakousku, na severovýchodním úboèí hory Viehberg u obce Sandl.
V úseku asi 22 km tvoøí státní hranici a u Dolního Dvoøištì definitivnì vstupuje na území Èeska. Dalšími
obcemi a mìsty, kterými protéká, jsou napøíklad Rychnov nad Malší, Kaplice, Øímov a Doudleby. Na èeském
území øeka protéká Kaplickou brázdou, v níž místy vytváøí hluboce zaøíznutá až kaòonovitá údolí, a
Èeskobudìjovickou pánví. Malše ústí do Vltavy v centru Èeských Budìjovic.
e nejvýznamnìjším pravostranným pøítokem Malše. Délka toku je 54 km. Øeka pramení na
hranicích Èeské republiky a Rakouska v Novohradských horách na svahu Vysoké. Nejprve teèe severním až
severovýchodním smìrem. Pod Horní Stropnicí se na øece nachází vodní nádrž Humenice. Dále po proudu u
Nových Hradù posiluje tok øíèky zprava Novohradský potok. Zhruba po dalších pìti kilometrech (pod ústím
Vyšenského potoka) se øeka obrací na severozápad. Tímto smìrem proudí až k Borovanùm, odkud dále
pokraèuje na západ. Nedaleko svého ústí do Malše pøibírá Stropnice zleva svùj nejvìtší pøítok
, který je dlouhý 34 kilometrù.
(nìmecky Schwarzaubach, lidovì též Švarcava) je øíèka s celkovou délkou toku 29,3 km. Pramení
v Rakousku na jihovýchodním svahu hory Nebelstein, nad obcí Schwarzau. Do Malše se vlévá severnì od
Kaplice, jako jeden z jejích významnìjších pravostranných pøítokù. Nejvìtším pøítokem Èerné je
. Vlévá se do ní z levé strany mezi Lièovem a Benešovem nad Èernou. Z vìtších tokù se ještì do Èerné
vlévají z levé strany Huský potok a z pravé Lužní potok.
je nejvìtším pøítokem øíèky Èerné. Délka jeho toku je 23,3 km. Pramení jako tøi drobné
potùèky na území pøírodní památky Prameništì Pohoøského potoka, nedaleko hranice s Rakouskem, u obce
Pohoøí na Šumavì. Teèe pøevážnì severozápadním až severním smìrem.
Najdìte prameny jednotlivých potokù a øek. Abychom vás nedovedli pøímo k prameni, uvádíme pouze
jejich pøibližné souøadnice:
Svinenský potok 48°43'16.22"N, 14°41'47.37"E Lužnice 48° 35' 45.28"N, 14° 44' 13.12"E
Èerná 48° 39' 25.14"N, 14° 45' 18.36"E Pohoøský potok 48°35'2.64"N, 14°40'42.62"E
Malše 48° 33' 54.69"N, 14° 38' 4.19"E Stropnice 48° 42' 5.14"N, 14° 45' 6.58"E.
­ 14 ­
Zastávka devátá
Významná øemesla na Novohradsku
(D,Z,Ov)
48°43'41.9"N
14°37'38.9"E
Poèátek 2. pol. 16. století je dobou vzniku skláøské výroby na
Novohradsku. Dostatek potøebných surovin, zejména døeva, pro
které v té dobì nebylo jiné zužitkování, byly hlavním dùvodem
jejich zakládání.
Na Novohradsko pøinášejí skláøské umìní skláøští mistøi z èeské
èásti Šumavy z okolí Vimperka. První sklárna na Novohradsku
byla založena v Rapoticích u Pohorské Vsi v roce 1564. V roce
1588 byla založena sklárna ve Vilémovì Hoøe (Hojná Voda). V
této oblasti se vyrábìlo zejména malované a zlacené sklo.
Pøíchod Buquoyù na Novohradsko v roce 1620 pøedznamenal
Pozùstatky skláren
další rozvoj skláøské výroby. Byly založeny sklárny v Èerném
Údolí, Pohoøí, Staré Huti, Støíbrné Huti a v Jiøíkovì Údolí.
Vypracuj
Podstatné oživení a nebývalý zájem o výrobky zdejších hutí pøinesla výroba dosud
neznámého druhu skla nazývaného sklem HYALITOVÝM. Vynález tohoto skla v roce
1818 je pøipisován tehdejšímu majiteli panství, Jiøímu Buquyovi. Toto sklo bylo vyrábìno
v Èerném Údolí a pozdìji také v Jiøíkovì Údolí. Výroba hyalitového skla podstatnì
zvýšila prosperitu zdejších skláren. Ve 2. pol. 18. stol. však postupnì dochází k
celkovému úpadku skláøské výroby a na konci 19. století skláøská výroba z Novohradska
mizí. Poslední hu v Jiøíkovì Údolí zanikla v r. 1911.
pracovní list 9
Novohradské hory byly v minulosti zejména zásluhou
znamenitých lesních hospodáøù nevyèerpatelným zdrojem døeva.
To bylo velmi dùležité. Používalo se zejména jako topivo, také ve
skláøství na výrobu potaše, a na stavby. V roce 1745 sem pøicházejí
tesaøi z Prahy a hledají døevo na stavbu mostù. Pozdìji se objevují
Holanïané, kteøí novohradské døevo chtìjí na stavbu lodí. Proto
vzniká potøeba dopravit vytìžené døevo do vnitrozemí.
V roce 1778 se zaèíná se systémem plavení na Malši, pozdìji
na Pohoøském potoce a na øece Èerné. První dochovaný zápis o
voroplavbì v oblasti novohradských lesù pochází z roku 1783. Byla
to tehdy rarita – Pohoøský potok a Èerná patøily mezi nejmenší toky
využívané pro plavbu døeva v celé Evropì.
K plynulé plavbì polen a vorù sloužila voda zadržovaná v
nìkolika rybnících (klauzurách, klauzách), které byly vybudovány
v 2. pol. 18. století na horních tocích. Plavit vory se mohlo jen
tehdy, když byly dostateèné zásoby vody v klauzurách. Proto
èekalo na plavbu vždy nìkolik vorù najednou. Vzhledem k tomu,
že v té dobì nebylo ještì telefonní spojení, to byla práce velmi
riskantní. Pøi vypouštìní vody z rybníkù do potoka se nesmìla
zvýšit hladina o více než dvacet centimetrù nad ideální stav, jinak
získaly vory takovou rychlost, že pøestaly být ovladatelné. Když se
rychlost vorù zvýšila natolik, že byly neøiditelné, voraøùm
nezbývalo nic jiného než vyskákat na bøehy, nechat døevo osudu a
rychle dát zprávu nahoru, aby na potok nebyly další vory
vypouštìny.
Pøes všechny problémy a nebezpeèí byla však v té dobì doprava
døeva po Pohoøském potoce nejlevnìjší a nejrychlejší.
Voroplavba se v této oblasti udržela až do roku 1945, do doby
znárodnìní Buquoyova novohradského velkostatku a vysídlení
Stopy plavení døeva po novohradských øekách
nìmeckých plavcù.
Zpevnìné bøehy se postupnì zøítily, zarostly stromy a keøi, potok byl zanesen kameny, bahnem a pískem.
­ 15 ­
Zastávka desátá
Stopy významných šlechtických rodù
(D)
48°43'45.6"N
14°37'37.8"E
O významných šlechtických rodech, které v prùbìhu dìjin vlastnily Benešov nad Èernou, jsme se již zmínili
v úvodu této brožury. Vìnujme se nyní trochu podrobnìji nejvýznamnìjším vlastníkùm, kteøí Benešov
získávají v roce 1620. Z francouzského šlechtického rodu Buquoyù zmíníme tøi nejvýznamnìjší.
Zkušený francouzský váleèník vstoupil do služeb Habsburkù, aby jako císaøský generál v Èechách potlaèil
stavovské povstání proti rakouskému císaøi. K rozhodujícímu støetu mezi Katolickou ligou vedenou hrabìtem
Buquoyem a protestantskými stavy došlo na Bílé hoøe 8. listopadu 1620. Jak tato bitva dopadla, jistì všichni
víme. Krátce pøedtím, pøi obléhání Rakovníku 4. listopadu 1620, byl Buquoy tìžce ranìn, proto bitvu na Bílé
hoøe øídil vleže. Ferdinand II. Habsburský mu jako odškodnìní za váleèné výlohy daroval panství Nové Hrady,
Rožmberk, Libìjovice a tvrze Žumberk a Cuknštejn.
Vypracuj
Patøí mezi nejvýznamnìjší majitele panství. Byl
dùležitým osvícenským reformátorem pøedevším
v oblasti rozvoje a modernizace školství a péèe o
chudé (zakládal ústavy pro nemocné a nemajetné).
Nový systém školství, který na svých panstvích
prosazoval ve spolupráci s kaplickým faráøem
Ferdinandem Kindermanem, vycházel z pøedpokladu,
že prostøednictvím vzdìlávání dojde k omezení a
pozdìji k úplnému odstranìní chudoby.
Na popud své manželky Terezie založil kolem
roku 1756 u øíèky Stropnice pod Novými Hrady
pøírodní park Tereziino údolí. Z jeho iniciativy byl
také postaven poutní kostel Panny Marie Dobré rady
v dnešním Pohoøí na Šumavì.
pracovní list 10
Zastávka devátá
Byl synovcem Jana Nepomuka Buquoye. Po strýci zdìdil rozsáhlá panství Nové Hrady, Rožmberk nad
Vltavou a další majetky v severozápadních Èechách, což mu umožnilo vìnovat se nerušenì svým vìdeckým
a umìleckým zájmùm.
S jeho jménem je spojeno zvelebování panství. Staví empírový zámek v Nových Hradech, nechává
vybudovat vodopád v Tereziinì údolí. V roce 1838 zakládá svého druhu nejstarší pøírodní rezervace v
Evropì, Žofínský (28.8.) a Hojnovodský prales (30.8.).
Zabývá se matematikou, praktickou
mechanikou, chemií, národohospodáøstvím,
pøírodní filozofií, medicínou, poezií a
literaturou. Podporuje nadané umìlce (napø.
skladatele Václava Jana Tomáška), stýká se
s významnými osobnostmi své doby
(Beethovenem, Goethem a dalšími).
Podporuje založení Èeského stavovského
polytechnického ústavu a s jeho pøedsedou
F. Gerstnerem spolupracují na plánech
V minulosti železárna a pila, dnes jen ruina
plavebního kanálu, který mìl spojit Vltavu
s Dunajem (pozdìji se prokázala pøílišná finanèní nákladnost tohoto projektu).
Je podnikatelem a vynálezcem. Nové poznatky uplatòuje na svých panstvích. V letech 1811­1814 nechává
podle vlastních návrhù vybudovat dva originální døevìné parní stroje, první v Èechách, které jsou i používány.
Také zmodernizoval výrobu køišálového skla a ve svých sklárnách v Jiøíkovì Údolí se podílel na vynalezení
a výrobì dvou druhù neprùhledného hyalitového skla, èerného (1817) a èerveného (1819), jejichž tajemství
dodnes zamìstnává znalce a které se ve srovnatelné kvalitì dosud nepodaøilo vyrobit.
­ 16 ­
V roce 1840 odmítl módní socialistické utopie a státní zásahy do soukromého vlastnictví. Jako zemský
vlastenec se stavìl proti vídeòskému centralismu.
Jiøí František Buquoy byl vskutku renesanèní osobností. Jeho rozhled, znalosti a všestranné zamìøení bylo
jistì i pøíèinou jeho obliby, popularity a uznání od tehdejší veøejnosti. Není se tedy èemu divit, když jej v
revoluèním roce 1848 chtìli èeští studenti provolat èeským králem.
Po roce 1918 pøišli Buquyové o znaènou èást svého majetku, což nakonec vedlo k tomu, že se po obsazení
Èech a Moravy pøihlásili k nìmecké národnosti a v roce 1945 jim byl zkonfiskován prakticky veškerý majetek.
Za vlády Buquoyù se novohradské panství zmodernizovalo a hospodáøsky a kulturnì povzneslo a bez
nadsázky lze o této dobì mluvit jako o zlaté éøe Novohradska. Postupem doby se díky bohatým buquoyským
kontaktùm s císaøským dvorem i západní Evropou dostaly do oblasti Novohradských hor francouzsko­
belgické vlivy, které pøispìly k významnému hospodáøskému rozkvìtu celého panství.
(k zastávce 9)
(k zastávce 3)
Jednoho jarního veèera zaklepal na dveøe malé skláøské huti
nedaleko Benešova vysoký muž v tmavé pláštìnce. Venku lilo
jako z konve a Tomáš, správce huti a starý skláø, zrovna popíjel
sklenièku vína. Neochotnì se zvedl ze židle.
„Dobrý veèer, jak vám mùžu pomoci?“zeptal se pocestného.
„Zdravím, milý pane. Potøeboval bych zde pár dní pøespat. Ale
jak koukám, penzion to zrovna není.“
„Ne, to není. Ale pár volných místností se zde najde, mùžete
tedy zùstat,“ zval skláø muže dál.
„Dìkuji vám, pane. Jmenuji se Gilan.“ Pocestný podal skláøi
ruku. Mìl pevný stisk.
„Pojïte dál, ukážu vám, kde pøespíte,“ zval skláø hosta dál.
Volná místnost pro Gilana byla hned vedle schodištì, z okna
bylo vidìt øeku. Než skláø hosta opustil, ještì si ho krátce zbìžnì
prohlédl. Gilan mìl svìtlé kudrnaté vlasy, smaragdovì zelené
oèi a postavu skláøe. Tomᚠsi pomyslel, že asi dìlal dost tvrdou
práci. Pak za hostem zavøel dveøe a odebral se do své komùrky.
Svlékl zpocené obleèení a unavenì povzdychl. Zítra mají skláøi
volno, bude tedy pracovat sám.
Dny plynuly jako voda. Tomᚠzatím od Gilana zjistil, že
se také živil jako skláø. Z obou mužù se zvolna stávali dobøí
pøátelé. Jednoho veèera se však Gilan zavøel v dílnì. Požádal
Tomáše, aby ho nechal samotného. Celou noc pak sám tvoøil
vázu, foukal ji, upravoval, vyhlazoval. Kromì mimoøádné péèe
však do ní vložil i nìco navíc…Nakonec ji naplnil vodou,
postavil na stùl a dal do ní tmavou rùži.
Když ráno vešel Tomᚠdovnitø, Gilan sedìl unavenì za
stolem a pøed ním stála nádherná váza. Rùže v ní byla
polorozvitá, orosená èímsi neurèitým, avšak èerná a zlovìstná.
„Odcházím. Hned teï si jdu sbalit vìci,“ oznámil Gilan
pøekvapenému skláøi. Tomᚠse zatváøil zmatenì a pøes tváø mu
pøebìhl stín. Host mu za tìch pár dnù pøirostl k srdci. To už však
Gilan vyšel ze dveøí a záhy ho bylo vidìt, jak mizí za ohybem
cesty. Tomᚠse znovu zahledìl na èarovnou vázu a zlovìstnou
rùži v ní. Nìco z ní právì skanulo na podlahu. Jen se kapièka
dotkla zemì, vše v dosahu vzplálo jasným plamenem. Prokletí
ukryté v krásné váze se probudilo k životu. Bìhem nìkolika
hodin sklárna zmizela z povrchu zemského se vším, co v ní bylo.
A váza? Zùstala tam nìkde pod troskami, pod zemí.
Nikdy se nesmí vrátit znovu na svìt. Snad i ona sama má
strach z toho, co by zpùsobila pøíštì.
Mitko Kolev
Ahojky. Jsem kámen, který kdysi ènìl pøímo uprostøed
cesty. I když jsem byl malý, èasto o mì nìkdo zakopl a
vìtšinou pak zùstal ležet na zemi jako placka. A jednoho dne
jsem už asi nìkoho tolik rozzlobil, že mì odkopl. To ale není
všechno.
Pár mìsícù na to tu postavili památník nìjakému
Adalbertu Stifterovi, jako by to byl nìjaký Elvis Presley a mì
šoupli rovnou do jeho základù. Ale dnes si už ani nestìžuji.
Nade mnou se objímají stromy, tu a tam proskoèí zajíc jako
žába nebo pøeletí ptáèek jako stíhaèka. Jediné, co je mi v okolí
opravdu nepøíjemné, je netýkavka, která smrdí jako tchoø. Je
jí tu tolik, tolik! Kvùli ní bych byl radìji odkopnut tøeba k øece,
kde Èerná šumí a tu a tam odkryje rybku, která se zatøpytí
jako barevné sklíèko.
Ale i pøes to všechno jsem rád, že jsem zrovna
v památníku, protože tady mohu pozorovat lidi, kteøí jsou
velice zajímaví. Ovšem když si sem pøijdou sednout takové
dvì holky, máte pocit, že vám praskne hlava, nebo nejenže
nezavøou pusu, ale smìjí se každé volovinì, a nebo když
zaènou tøeba zpívat, ójé…Ale poøád je to lepší, než když
procházejí okolo ženské, které se rvou jako konì, místo toho,
aby se kochaly blankytnou oblohou. I to jsem zažil. Nìkdy,
ale to jen zøídka, se sem pøicourají i nìjací zamilovaní a ty
zase oblohu zkoumají až moc, pitvají hvìzdièky a mrakùm
øíkají beránci a kdesi cosi. Mám ale rád, když jde kolem nìjaká
školní tøída, všímají si vìcí kolem mì, což mì tìší, bez nich
bych si stìží všiml borovic, javorù a smrkù v okolí, ani bych
se nedozvìdìl, že kousek dál po cestì je trojrozcestí, jehož
první cesta vede k zarostlému a opuštìnému sadu, druhá
k umìle vysazené smrèinì a tøetí kolem pstruhárny pøes
mùstek, který je už polorozpadlý. Také bych se nedozvìdìl
nic o èistièce odpadních vod, která je zase na druhou stranu.
Zrovíneèka nedávno tudy šla také jedna taková skupinka.
Nejdøív jsem si myslel, že je to zase škola, ale nebyla. Pøíchozí
sebou praštili o zem, vytáhli z baohù flašky, zapálili si k tomu
nìco podivného a když se potáceli zpìt, táhlo to z nich jako
ze sudu.
Ale pak ten veèer, když všechno ztichlo! Bylo slyšet jen
vìtøík, jak tancuje mezi vìtvemi stromù, jehlièí, jak slétává
dolù z borovic, nezbedné veverky shazující dolù šišky a
odvìký náøek øeky. I mìsíc pozvolna pøiplul na køídlech vìtru
a vrhl svùj odraz na její hladinu. A já tiše zadoufal, že na tomto
místì zùstanu ještì alespoò sto let.
Eliška Faltinová
­ 17 ­
Zastávka jedenáctá Obyvatelstvo Benešova nad Èernou 48°43'44.3"N
a okolí pøed 2. svìtovou válkou a po roce 1945 (D,Ov) 14°37'27.0"E
29. záøí 1938 podepsali bývalí spojenci Èeskoslovenska (Francie a Velká Británie) s nìmeckým kancléøem
Adolfem Hitlerem v Mnichovì dohodu o odstoupení našich pohranièních území Nìmecku. Byla to ta území,
kde žilo nìmecky mluvící obyvatelstvo. Pro Èeskoslovensko to byla dohoda velice potupná, nebo se odehrála
bez naší úèasti.
Ztráta pohranièí znamenala pro nᚠstát
velikou pohromu. Èeskoslovensko muselo
odstoupit Nìmecku témìø tøetinu pohranièních
území, odevzdat bez boje pohranièní pevnosti a
èetné továrny, doly a železnice. Poèátkem øíjna
nìmecké vojsko zaèalo toto území obsazovat.
Tak tomu bylo i v Benešovì nad Èernou
(tehdy se nazýval Nìmecký), kam nìmeètí
vojáci vstoupili 8. øíjna 1938. Mnozí místní
Nìmci vojáky radostnì vítali, protože vìøili
Hitlerovu slibu, že zajistí nìmeckému národu
vládu nad celou Evropou i svìtem.
Èeští obyvatelé ­ úøedníci, èetníci a další ­
museli s rodinami z Benešova uprchnout jenom
s tím nejnutnìjším. Øeditele èeské školy Karla
Kozlíka dokonce odvlekli Nìmci do rakouského
Hranice mezi Øíší a Protektorátem z r. 1939
Lince a další uèitele drželi jistý èas v zajetí
pøímo ve školním sklepì. Nemohli jim totiž zapomenout, že po vzniku Èeskoslovenska v roce 1918 dokázali
v Benešovì založit èeskou školu.
Benešov se stal až do konce 2. svìtové války souèástí takzvané Velkonìmecké øíše a nejeden benešovský
Nìmec ke svému pøekvapení musel narukovat do nìmecké armády a jít bojovat za Hitlera na frontu, odkud se
mnozí už nevrátili.
Na jaøe 1945 se Benešov zaèal plnit nìmeckými
civilisty i vojáky, kteøí prchali pøed postupující
Rudou (ruskou) armádou. Báli se totiž odvety za
zloèiny, které bìhem války napáchali v Rusku a
jinde. V okolí mìsta bylo mnoho vojenských
vozidel, zbraní a materiálu a prchající se snažili
zachránit si životy útìkem k Amerièanùm. Ameriètí
vojáci se nacházeli hned za silnicí vedoucí od
Velešína pøes Kaplici do Dolního Dvoøištì.
Do Benešova vstoupila Rudá armáda 11. kvìtna
Benešov oèekává v øíjnu 1938 pøíjezd nìmeckého vojska
a krátce na to pøišli i první èeští obyvatelé (èetníci,
vojáci, úøedníci, uèitelé). Už v èervnu jich žilo v Benešovì 45 a pozdìji se pøistìhovali i další, napøíklad
z Olešnice, z Borovan, z Tøeboòska èi z Vltavotýnska.
V èervenci 1945 se vítìzné zemì na jednání v Postupimi u Berlína dohodly na potrestání Nìmecka za to,
že vyvolalo válku. Jedním z postihù byl také tzv. transfer (vystìhování) Nìmcù z Èeskoslovenska do Rakouska
a hlavnì do Nìmecka (Bavorska). V dobì od listopadu 1945 do prosince 1946 bylo do transportù zaøazeno
skoro všechno nìmecké obyvatelstvo Benešova a okolních obcí. Zùstat smìli jen staøí, nemocní a ti, kteøí za
války nespolupracovali s nacistickou nìmeckou správou. Øíkalo se jim antifašisté. Zùstat smìli na urèitou
dobu také ti z Nìmcù, kteøí byli odborníky v nìjakém oboru, kde se nedostávalo èeských specialistù.
Dosavadní obyvatelé si smìli s sebou vzít jen nejnutnìjší osobní vybavení (30­50 kilogramù), vše ostatní
zde museli zanechat. Tento zbylý majetek (i dobytek) zaèali nìkteøí noví dosídlenci zcizovat, tøebaže to bylo
zakázáno, a tak se stalo, že èást domù zùstala úplnì bez vybavení. Touha po snadném nabytí cizího majetku
byla silnìjší než zákony.
V dùsledku velkého úbytku obyvatel po odchodu Nìmcù se mnohde nemìl kdo starat o dobytek a hospodaøit
na polích. Proto èeskoslovenská vláda vyzvala Èechy a Slováky, kteøí žili v zahranièí, aby se vrátili domù, že
­ 18 ­
jim majetek po Nìmcích bude pøidìlen a budou na nìm moci hospodaøit jako na vlastním. Taková výzva byla
vydána už v èervenci 1945 a první navrátilci (øíkalo se jim reemigranti) pøišli do Benešova už koncem roku
1945. Hlavní vlna dosídlení probíhala v období mezi lety 1946­1948 a bìhem ní se na Benešovsko (i jinam)
pøistìhovali noví lidé napøíklad z moravsko­slovenského pomezí (Valašsko), z východního Slovenska, z tehdejší
Jugoslávie, ale i z Vídnì. Celé rodiny pøijely i z oblasti èeské Volynì, tj. z území, které leželo na Ukrajinì.
Hlavní proud ovšem pøišel z rumunského Rudohoøí a tamìjší Slováci z obcí Valea Ungulurui, Valea Tirnei
a dalších osídlili velkou èást Benešovska. Rodiny byly velmi poèetné a velikost pøidìlených domù i pozemkù
jim nevyhovovala. Domy byly navíc bez vybavení.
Ostatní obyvatelé tyto pøistìhovalce zprvu
nepøijímali pøíznivì, protože tito Slováci mìli
odlišné zvyky, jinak se oblékali a mnozí neumìli
psát a èíst. Slováci z Rumunska byli navíc silnì
nábožensky založení a dùvìøovali proto jenom
faráøi a uèitelùm, kteøí se snažili jejich dìti co
nejdøíve nauèit èíst, psát a poèítat.
Do škol chodily v tu dobu spoleènì jak dìti
z èeských rodin, tak dìti Nìmcù, kteøí zde smìli
zùstat, i slovenské dìti. Školáci si èasem zásluhou
uèitelù porozumìli a postupnì zaèaly mizet i
bariéry mezi dospìlými.
Škola v Benešovì nad Èernou po 2. svìtové válce
Když ovšem došlo po roce 1950 k vytvoøení tzv. zakázaného pohranièního pásma, v nìmž se musela vìtšina
domù zboøit, museli se odtud lidé znovu pøestìhovat jinam. Zbývaly však už jen velmi ponièené domy, a právì
proto se èást Slovákù rozhodla odejít na Slovensko, kde jim pùvodnì vláda, když je zvala do republiky, obydlí
pøislíbila.
Velkolepý plán na úplné pováleèné dosídlení
obcí po nìmeckém obyvatelstvu se nepodaøilo
nikdy zcela naplnit, a tak v bývalém politickém
okrese Kaplice takto zaniklo více než tøicet vesnic
a mìsteèek. V samotném Benešovì ještì v roce
1970 žilo ménì obyvatel
Vypracuj
než pøed 2. svìtovou válkou
(832 obyvatel v roce 1970,
1693 obyvatel pøed válkou).
Svatba rumunských Slovákù v Dluhošti
pracovní list 11
Zaèátkem devatenáctého století zasáhla Slovensko velká neúroda.
Zavládl zde hladomor a lidé velmi trpìli. Toho využila uherská knížata, která
pozvala Slováky do Sedmihradska do okolí Valea Unguluru a Magyarpotok
tìžit døíví. Knížata jim zde dala i pùdu, kterou mohli obdìlávat a postavit si
na ní dùm.
Za pár desítek let se zde narodila i moje babièka. Pomáhala rodièùm
obdìlávat pùdu, ale do školy nechodila. Školy byly daleko od domova a dìti
se tam nemìly jak dostat.
V roce 1946 za nimi pøišli komisaøi z Èeskoslovenska, kteøí jim nabídli,
že se mohou vrátit zpìt na Slovensko a osídlit domy po odsunutých Nìmcích
a Maïarech. Rumunští Slováci souhlasili a vrátili se vlakem na východní
Slovensko.
Když tam pøijeli, zjistili, že všechny domy už jsou obsazené. Komisaøi
jim tedy navrhli, že se mohou pøestìhovat do pohranièních jižních Èech.
Moje babièka i vìtšina Slovákù zùstali v Benešovì nad Èernou.
Nìkterým se zde nelíbilo, protože zde zaèala vznikat zemìdìlská družstva,
která brala lidem pùdu na obdìlávání. Ti, kterým se zde nelíbilo, se brzy
pøestìhovali do Šumperka a Chebu. Ti, kteøí zde zùstali, dodnes tvoøí jednu
z nejstabilnìjších složek místního obyvatelstva.
Aneta Mondeková (zdroj: rodinné pamìti)
­ 19 ­
Zastávka dvanáctá
Tisícovky v Novohradských horách
(Z,M)
48°43'48.2"N
14°36'56.2"E
Otoèíte­li se na této zastávce smìrem k jihu, vidíte pøed sebou hradbu složenou z nìkolika novohradských
vrcholù. Odprava doleva to jsou: Lužnický vrch, Kuøský vrch, Zajeèí vrch, Cikánský vrch, Kuní hora a Kraví
hora s rozhlednou. S vyjímkou Lužnického vrchu tvoøí zbývající severní hranici Novohradských hor.
Novohradské hory se rozprostírají jižnì od Nových Hradù a Benešova nad Èernou. Na západì jsou pøibližnì
ohranièeny Dolním Dvoøištìm a Malonty. Vyplòují celou oblast až ke státní hranici s Rakouskem, dále se pak
táhnou na jih témìø k údolí Dunaje jako Freiwald.
Na èeské stranì najdeme ještì relativnì velmi zachovalou pøírodu, která byla ušetøena lidských zásahù
pøedevším díky své poloze v bývalém pohranièním pásmu. V Novohradských horách stále najdeme pøírodì
blízké lesní a luèní ekosystémy, rašeliništì, rybníky a prameništì. Možná i proto zde byl v roce 2000 vyhlášen
Pøírodní park Novohradské hory.
Pùvodním typem zdejších lesù byly horské jedlo­bukové smíšené lesy. Dnes se z nich zachovala øada
pralesních zbytkù. Žofínský prales a prales Hojná Voda jsou chránìny jako nejstarší støedoevropské rezervace
již od roku 1838.
Na nejvyšších høbetech Novohradských hor navazují na kvìtnaté buèiny kyselé horské buèiny. Pro náhorní
polohy jsou typické øídké podmáèené smrèiny s bohatými pøízemními mechy a rašeliníky.
Zejména v podhùøí byla naprostá vìtšina pùvodní vegetace vymýcena, krajina zkulturnìna a je zemìdìlsky
využívána.
Na rakouské stranì (Freiwald), narozdíl od èeské èásti, nikdy nedošlo k vyhnání pùvodního obyvatelstva
a tak zde místo panenské pøírody mùžeme obdivovat malebné rakouské vesnièky a zemìdìlské usedlosti,
využívat kilometry znaèených turistických a nauèných stezek a navštívit i nìkolik horských letovisek
s lyžaøskými vleky, udržovanými bìžeckými tratìmi a propracovanou infrastrukturou služeb.
Novohradské hory a jejich podhùøí leží v pøechodném pásu støedoevropského
typu, v kterém je zhruba vyvážen vliv kontinentu a oceánu. V nejvyšších polohách
jsou již patrné vlivy horského klimatu se zvìtšenou oblaèností a srážkami, ale
také se zvýšeným poètem slunných dnù na podzim a v zimì.
­ 20 ­
Vypracuj
Ÿ Celková plocha èeské èásti Novohradských hor je 162 km2.
Ÿ Nejvyšším bodem na èeské stranì je Kamenec (1.072 m). Kromì Kamence leží
ještì tøi z celkem 19 tisícovek (udávaný poèet se v rùzných pramenech liší) na
našem území. Je to Myslivna (1.040 m), Vysoká (1.034 m) a Janský vrch (1.011
m).
Ÿ Støední výška pohoøí èiní necelých 810 m n.m. a pøevládá zde výšková èlenitost
200 ­ 400 metrù.
Ÿ Rakouská èást, která byla døíve nazývána Gratzener Bergland (Gratzen ­ Nové
Hrady), se dnes nazývá Freiwald. Tvoøí plynulé pokraèování Novohradských
hor smìrem na jih. Zde leží zbývající novohradské tisícovky vèetnì nejvyššího
vrcholu Viehberg (1.112 m).
pracovní list 12
Nové Hrady
Horní Stropnice
Benešov nad Èernou
Kraví hora
953
Vysoká
1034
Harbach
c h ský
ra d
Èerné Údolí
No
vo
h
hra
nic
e
ho
r
Zajeèí vrch Cikánský vrch
804
780
Kuøský vrch
806
Kuní hora
925
Malonty
Nebelstein
1017
ÈR
Høeben
771
Pohorská Ves
A
Barenstein
1003
Táhlý
852
Myslivna
1040
Janský vrch
1011
Myslivna
JV vrchol
Cetviny
Plochwald
1042
Schwarze Mauer
1071
Ahornstein
1019
Pohoøí n.Š.
Bad Grossperholz
Jagerberg
1004
Tischberg
1063
Eichelberg
1054
Viehberg
1112
Kamenec
1072
Harmanschlag
Gattringerberg
1016
Binderberg
1015
Karlstift
Sepplberg
1004
Sandl
Mapka s vyznaèením nejznámìjších tisícimetrových vrcholù
­ 21 ­
HRA NA ZÁVÌR ­ Hledej kešky v okolí Benešova nad Èernou
V blízkém okolí Benešova nad Èernou je ukryto 8 kešek. Najdìte všechny a zodpovìzte otázky.
Podepsané odpovìdi vhoïte do schránky ve škole (na schodišti mezi 1. a 2. patrem). Za správné odpovìdi
získáte Certifikát benešovského kaèera. GPSka je k dispozici ve škole.
Kaèer, kešky... Jsou­li pro tebe tato slova neznámá, podívej se na www.geocaching.cz a dozvíš se více.
PRAVIDLA HRY: Kešky neodnášejte, ukryjte je zpìt na místo tak, aby je nemohl najít
žádný náhodný chodec (mudla). Zapište do deníèku, který je souèástí každé kešky,
své jméno a datum nalezení kešky.
Souøadnice a otázky k jednotlivým keškám:
Keška 1 ­
Keška 2 ­
Keška 3 ­
Keška 4 ­
Keška 5 ­
Keška 6 ­
Keška 7 ­
Keška 8 ­
Jedná se o složitou technologii, kdy pøijímaè (naše GPSka) komunikuje s vysílaèi (satelity) obíhajícími okolo Zemì. Satelity
obíhají ve výšce 20200 km po šesti obìžných drahách. V libovolný moment na kterémkoli místì na Zemi je teoreticky viditelných
12 satelitù.
Každý ze satelitù kromì vysílaèe a pøijímaèe a mnoha dalších zaøízení obsahuje velice pøesné atomové hodiny (s pøesností
miliardtin sekundy). Každý ze satelitù kdykoli s obrovskou pøesností zná svou pøesnou polohu vùèi Zemi, což je pro provoz GPS
tím nejdùležitìjším.
Naše GPSka má své vnitøní hodiny srovnané s tìmi na satelitech. Neobsahuje ovšem žádné atomové hodiny. Pouze se po jejím
spuštìní vyhledá signál z dostupných satelitù a probìhne krátký pøíjem dat. Tím dojde k seøízení interních hodin, dále se pøenesou
informace o polohách jednotlivých satelitù, informace o zemìpisné šíøce a délce atd. Samotná navigace tedy žádný signál nevysílá,
pouze pøijímá a zpracovává signál z nìkolika satelitù.
Každý satelit tedy vysílá signál o své pøesné poloze v pøesný èas. Radiový signál se z družic šíøí prakticky konstantní rychlostí.
Je tedy vcelku jednoduché, aby navigace po pøijetí signálu porovnala svùj vnitøní èas s èasem obsaženým v signálu a tak zjistila, za
jak dlouhou dobu signál od satelitu k navigaci dorazil. A je­li známá rychlost signálu, lze spoèítat jeho dráhu, tedy vlastnì vzdálenost
mezi satelitem a naší GPS.
Signál z jediného satelitu nám k urèení polohy nestaèí. Jediné, co víme, je to, že se
nacházíme nìkde na obvodu ohromné kružnice, jejíž body jsou ve vypoètené vzdálenosti
od satelitu.
Pokud vezmeme signál z více (tøí) satelitù, dostaneme nìkolik (tøi) kružnice a pak už je
jasné, že se nacházíme v jejich prùseèíku. Tøi družice nám v praxi staèí k urèení polohy
s pøesností na 3 až 5 metrù.
Pokud chceme navíc urèit i svoji nadmoøskou výšku, budeme pro výpoèet potøebovat
signál i ze ètvrtého satelitu.
Navigace bìžnì zpracovávají signál i z více satelitù, než je potøeba pro základní urèení
polohy, a tím se zvyšuje pøesnost urèení polohy.
Urèitou nevýhodou systému GPS je to, že signálu ze satelitu nesmí stát v cestì žádná
pøekážka. V husté mìstské zástavbì nebo v lese se tak èasto stává, že naše GPS není
schopna pøijmout signál z dostateèného poètu satelitù a mùže mít s urèením polohy problém.
Zdroje informací použité pøi pøípravì Školní virtuální nauèné stezky:
1. Kolektiv autorù. Novohradské hory a novohradské podhùøí, pøíroda­historie­život. 1. vydání. Nakladatelství Miloš Uhlíø
Baset, 2006. 847s. ISBN 80­7340­091­X.
2. Kronika obce Benešov nad Èernou.
3. Kronika školy Benešov nad Èernou.
4. Texty z pøednášek pana Pavla Mortla se souhlasem autora (zastávka 11).
5. http://cs.wikipedia.org/wiki/Global_Positioning_System)
­ 22 ­
Školní projektový tým 2010/2011: David Doèekal, Eliška Faltinová, Evelina Chender, Veronika Gaborová , Mitko Kolev, Daniel Oral,
Jan Pagaè, Matìj Pína, Radek Šulek, Karel Troják, Dmytro Tynkov, Marie Žáková, Ivana Hokrová, Martina Berová, Josef Sviták,
Radek Sova.
..
Školní projektový tým 2011/2012: Robert Daniel, Miroslav Interholz, Vendula Kopencová, Jiøí Kroupa, Šimon Labaj, Václav Lepša,
Marcel Mann, Hana Mannová, Aneta Mondeková, Robert Opelka, Jiøí Ottenschlager, Jan Štrbaèka, Nikola Tisoòová, Marie
Turoòová, Ivana Hokrová, Martina Berová, Jana Stráská, Josef Sviták, Radek Sova.
Prùvodce školní virtuální nauènou stezkou ZŠ Benešov nad Èernou.
Texty: kolektiv autorù ZŠ Benešov nad Èernou. Foto: Radek Sova. Fotografie na stranì 18­19 a v pracovním listu 11 pocházejí ze soukromého archivu pana Pavla
..
Mortla a jsou použity s jeho souhlasem, mapa protektorátu na stranì 18 a v pracovním listu 11 je veøejnou mapou, která nepodléhá archívnímu autorskému režimu.
Ilustrace a kresby v prùvodci a pracovních listech: Martina Berová. ZŠ Benešov nad Èernou, 2010 ­ 2012.
ŠKOLY PRO REGION ­ modernizace ŠVP ZV v èeskorakouském pøíhranièí Novohradska
registraèní èíslo projektu: CZ.1.07/1.1.10/02.0037