Nejde jen o štípance
Transkript
Nejde jen o štípance
NEJDE JEN O ŠTÍPANCE Hmyz je na planetě Zemi nepoměrně déle neţ lidstvo. Kdyţ lidé začali pěstovat souvislé jednodruhové porosty plodin, hmyz se přemnoţil a stal škůdcem. Jeho škůdcovství narůstá, neboť mu stejně jako nám chutnají přešlechtěné výţivově hodnotnější plodiny. Celosvětově se hmyz podílí na přenosu řady infekčních onemocnění a způsobuje mnoho závaţných alergických reakcí. Celková prevalence alergie na hmyz se odhaduje mezi 1 – 3 %: můţe jít o reakci na hmyzí bodnutí nebo kousnutí, o alergie inhalační a o kombinace obou. Vedle pravých alergických reakcí se mohou vyskytnout alergie toxické. Zkříţené alergické reakce byly nejlépe prozkoumány u blanokřídlého hmyzu: včela vykazuje silné zkříţené reakce se čmelákem, sršeň s vosou. Včelí jedy reagují zkříţeně s vosími jen slabě. Komáři potřebují naši krev Lidstvo odjakţiva provázejí blechy, štěnice, vši, komáři, mouchy, včely, vosy, sršni a klíšťata. Odborníci doporučují zachovat při styku s hmyzem především klid. Je-li v kolektivu malé dítě nebo alergik jakéhokoliv věku, snaţte se zabránit příletu hmyzu k potravinám: tekutinu pijte ze sklenice brčkem, jídlo zakrývejte a nechoďte v trávě bosi. Kromě mravenců v trávě ţijí komáři pisklaví, vosy i včely. Komáři jsou druhem dvoukřídlého hmyzu sajícího krev speciálně upravenými ústy. Štípou jen samičky! Ve světě ţije víc neţ 2 000 druhů komárů. Někteří z nich mohou přenášet závaţné choroby, jako arbovirózy (onemocnění způsobené arboviry, klinicky mají ráz neuroinfekcí jako klíšťová meningoencefalitida, krvácivé stavy – hemoragické horečky, z nichţ nejtypičtější je ţlutá zimnice, a horečnatá onemocnění s vyráţkou jako horečka dengue ), filárie (cizopasní červi způsobují filariózu – onemocnění blokující mízní cévy) a malárii. U nás mohou komáři - stejně jako další krev sající hmyz – přenášet lymeskou boreliózu. Za běţných teplot není komáří štípanec nebezpečný, avšak tropická vedra mohou i do střední Evropy přitáhnout komáry z Afriky a ze Středomoří. Několik druhů komárů je přenašečem ţluté zimnice, hrozící především ve Střední a Jiţní Americe a v rovníkové Africe. Očkování proti ţluté zimnici je proto při cestách do některých oblastí povinné, do jiných doporučené. Vakcína chrání očkovaného po 10 dnech 10 let. Malárii přenáší samička komárů rodu anopheles. V r. 1902 dostal Nobelovu cenu anglický lékař Donald Roos za zjištění souvislosti výskytu malárie (jiţ Hippokrates ji popsal jako „nemoc z baţin“) s komárem. Antimalarika jsou předpokladem cestování do mnoha tropických oblastí. Malárie bývá importována také ze zemí severní Afriky a z Turecka. Nejde jen o nemoc exotickou, ještě v první polovině 20. stol. se vyskytovala v Praze, v Polabí, v jiţních Čechách i na jiţní Moravě. Ohniska se nejdéle udrţela na Slovensku. V ČR ţije 9 druhů komárů rodu Anopheles. . Němečtí experti v souvislosti s letošní teplou zimou upozorňují na moţnost výskytu komárů roznášejících malárii v Porýní a v Bavorsku. Spolehlivou ochranu před komáry představují různé repelenty, kokosový olej, hřebíček a nať z petrţele. Proti svědění a zanícení ranky pomáhá kolečko čerstvé cibule, směs soli s octem nebo Fenistil gel z lékárny. Ústa speciálně upravená k bodání mají také ovádi. Napadají velké savce a tak se s nimi lze setkat spíše u pastvin dobytka nebo ve stájích. Ve vedrech se přemnoţí. Štípnutí ovádem bolí, můţe vzniknout trvalá jizva, musí se chladit a citlivější jedinec by si měl aplikovat mast s antibiotiky. Ovády odpuzuje česnek, třezalka a vysoké dávky vitaminu B. Ektoparaziti bez křídel Na člověku parazitují tři druhy vší: vlasová, šatní a veš ohanbí (muňka). Vlasová veš způsobující svědění hlavy často řádí mezi dětmi. Veš šatní byla příčinou šíření skvrnitého tyfu, který na sklonku 19. stol. vyhubil desetinásobek vojáků zabitých ve válce. Po návratu německých vojáků do vlasti onemocnělo skvrnitým tyfem 15 % obyvatel Německa. Veš šatní ovšem můţe přenášet i borelie, zdroje borelióz (návratná horečka nebo u nás lymeská borelióza). Pro likvidaci vší platí zásada, ţe musí být vymýceny v celém kolektivu, který postihly. Bezkřídlé blechy parazitující na krysách, potkanech, zajících, svištích a křečcích přenášely mor. Po třech pandemiích a několika „místních“ epidemiích se sice podařilo zjistit uvedenou souvislost, ale ještě v r. 1958 bylo zaznamenáno 472 onemocnění morem a v r. 1970 se vyskytl jediný případ moru ve Francii.Blechy mohou šířit lymeskou boreliózu, kterou trpí i psi - ti se nakazí tzv. psí blechou. Není pravda, ţe tato blecha nepřeskočí na člověka. Po poštípání blechou můţe dojít k řadě imunopatologických reakcí na kůţi od kopřivky po ekzém, i k alergickému postiţení dýchacích cest. Blecha písečná ţijící v tropech a subtropech se zavrtává do kůţe nohou, chodidel a pod nehty, coţ vede ke vzniku edému a následně vředu. Štěnice (hmyz s redukovanými křídly) patří k plošticím. Ţiví se krví, kterou během nocí nasají na teplokrevných ţivočiších včetně lidí. U nás ţije jiný druh štěnic neţ v tropech a subtropech. U štěnic nebyl prokázán specifický přenos chorob, avšak pokousání svědí a má podobu kopřivkovitých pupenů. Hlavně dolní končetiny poznamená zarudlými svědivými pupeny bodalka stájová ţijící ve chlévech. (Na rozdíl od ostatních dvoukřídlých sají krev obě pohlaví.) Bolestivé reakce svědění a erytém způsobuje bodnutí u nás rozšířeným pakomárem bleším. Od Afriky do Evropy V tropické Africe saje krev moucha tse-tse přenášející africkou trypanosomózu označovanou jako „spavá nemoc.“ (V lymfatickém systému člověka se šíří prvoci napadající centrální nervový systém.) Akutní průběh trvá měsíce, chronický aţ několik let. Rovněţ u nás mohou mouchy roznášet řadu chorob a zárodků vedoucích třeba k ţaludeční nevolnosti a průjmu, ovšem také infekční ţloutenku. Na těle much ţijí miliony nejrůznějších bakterií, v jejich útrobách pak je zárodků ještě mnohonásobně víc. Muchničky a bzikavky mohou přenést lymeskou boreliózu. Na bodnutí blanokřídlého hmyzu zejména včelou nebo vosou můţe jedinec reagovat alergicky a to okamţitě, později i jinak. Při velkém napadení můţe dojít k anafylaktoidní reakci. Příčinou takové reakce můţe být i málo agresivní čmelák. Včela medonosná rozšířená po celém světě je jediným hmyzem, který nechává ţihadlo v kůţi. Vosy stejně jako včely bodají ze strachu. U včelího bodnutí se musí odstranit ţihadlo a pak pomohou chladivé obklady s francovkou nebo s kolečkem cibule. Pomoc při napadení vosou či sršněm je stejná. Sršeň má ţihadlo silnější a bodnutí je bolestivější, nikoliv nebezpečnější. Zasáhne-li hmyz oko, rty, jazyk, je třeba přiloţit kostku ledu a spěchat k lékaři. Klíšťata přenášejí infekční zánět mozku a lymeskou boreliózu. Obě choroby se projeví aţ několik týdnů po přisání klíštěte a mohou být smrtelné. Před infekčním zánětem mozku chrání očkování. ČR patří k zemím s velkým výskytem nakaţených klíšťat, nejsme v tom ovšem sami. S teplejšími léty postupují klíšťata do vyšších poloh, u nás na Šumavu a například se vyskytují i ve Skandinávii. Nově objevenou infekci s průběhem podobným borelióze představuje ehrlichióza. Kdy navštívit lékaře Bodnutí i kousnutí hmyzem je nezbytné řádně ošetřit. Skutečně efektivní je aplikace silnějších dezinfekčních prostředků. Je-li reakce silná, bylo-li postiţeno malé dítě, chronicky nemocný nebo starší člověk, je třeba vyhledat lékaře. Pacient je ohroţen při bodnutí do oblasti úst nebo krku, nebezpečná je úporná koţní reakce (mnoho svědivých pupínků, velkoplošné zarudnutí), oběhové a dechové potíţe, rozsáhlý otok či opuchnutí. Alergici a citlivější jedinci by neměli chodit do přírody bez tzv. pohotovostního balíčku léků a průkazu. Závěrem něco optimistického: přílišné teplo během letošní zimy můţe vést k přemnoţení hmyzu, zejména klíšťat, mohlo by ale být méně komárů. PhDr. Anna Vejvodová Článek vyšel v březnu 2007 v časopise Moje zdraví