Překlad odborného textu 3
Transkript
Překlad odborného textu 3
Typickou vlastností visbreakingových materiálů je jejich velmi nízká rozpustnost v uhlovodíkových rozpouštědlech. Přítomnost visbreakingových zbytků tedy ještě více zhoršuje vzájemnou kompatibilitu asfaltenových a maltenových složek. Změny v koloidní stabilitě bitumenu vyvolané přítomností visbreakingových zbytků jsou proto velmi významné. Z tohoto důvodu je možné hodnotit obsah visbreakingových zbytků v asfaltových pojivech pouze jednoduchou bodovou precipitační titrací roztoku asfaltového pojiva v toluenu pomocí izooktanu jako titrantu. Jednobodová srážecí titrace je prováděna za konstantních podmínek – 1 g vzorku na 10 ml toluenového rozpouštědla při teplotě 20 °C a postupném přidávání 1 ml izooktanu v intervalu 30 vteřin. Za daných podmínek lze k určení konce titrace použít jednoduchou vizuální detekci kapkovou metodou (Oliensis, 1933). Flokulační bod je určen okamžikem, kdy na filtračním papíře můžeme zřetelně identifikovat vznik sraženiny. Pro účely relativního srovnávání je možné vyjádřit výsledek jako poměr objemu přidaného srážedla k objemu rozpouštědla. Výslednou hodnotu tohoto poměru jsme označili jako flokulační toluenový index (FTI), který je mírou vnitřní kompatibility asfaltového pojiva v přítomnosti visbreakingových zbytků. Tento typ detekce je však subjektivní záležitostí. Podle dosavadních zkušeností by se při objemu titrovaného roztoku 10 ml neměly výsledky opakovaných stanovení odlišovat o více než jeden mililitr přidávaného titrantu. Pro většinu bitumenů platí, že existuje určitá prodleva mezi nástupem precipitace a tvorbou velmi zřetelné sraženiny. To je způsobeno různým chemickým složením asfaltových pojiv a různou rozpustností jednotlivých přítomných komponent. Jako referenční bod byl zvolen rozsah flokulace, kdy na rubové straně filtračního papíru lze rozeznat soustředné kružnice nebo skvrnu sraženiny. Tato prodleva nepřekračovala nikdy 2 mililitry. One of the typical features of visbreaking materials is their very low solubility in hydrocarbon solvents. Their presence therefore further aggravates the mutual compatibility of asphaltene and maltene components. That is why changes in the bitumen colloidal stability caused by the presence of visbreaking residues are really significant. The content of visbreaking residues in bituminous binders can thus only be assessed by single-point precipitation titration of bituminous binders dissolved in toluene, which uses isooctane as a titrant. The single-point precipitation titration is carried out under constant operation conditions – 1 g of sample per 10 ml of toluene solvent (at 20 °C) is titrated while 1 ml of isooctane is being added gradually (every 30 seconds). Under such conditions, the end of the titration can be detected by a simple visual spot test (Oliensis, 1933). The flocculation point is then determined by the moment a new precipitate is clearly observable on the filter paper. The results can be expressed as the ratio of the added precipitant volume to the solvent volume. This ratio was named the Flocculation Toluene Index (FTI) and it shows the degree of inner compatibility of bituminous binders containing visbreaking residues. However, this type of spot detection is rather subjective. According to previous experience, the differences between the results of repeated tests for the 10 ml volume of the titrated solution should not exceed 1 ml of the titrant added. It is true for most bitumens that there is a certain delay between the precipitation start and the moment a clearly visible precipitate appears. This is caused by differences in the chemical composition of the bituminous binders and by different solubility of the individual components. A point of flocculation when concentric circles or a precipitate spot can be detected also on the reverse side of the filter paper was chosen as a reference point. This delay never exceeded 2 milliliters.