Nachlass Tomek - Die Korrespondenz von Leo von Thun

Václav Vladivoj Tomek an Leo Thun
Prag, 30. April 1858
Nachlass Tomek
Der Historiker Václav Tomek erinnert Leo Thun an ein gemeinsames Gespräch in den vergangenen
Ferien und die darin in Aussicht gestellte Beförderung vom außerordentlichen zum ordentlichen
Professor. Thun habe sich damals einverstanden gezeigt und nur die fehlenden finanziellen Mittel als
Hindernis genannt. Tomek wartete seither auf die aus seiner Sicht nun sichere Beförderung. In der
Zwischenzeit wurde aber sein Kollege Johann Heinrich Löwe zum ordentlichen Professor ernannt,
worüber sich Tomek überrascht zeigt. Weiter schreibt Tomek, dass er in der Prager Zeitung (Pražské
noviny) mit Verwunderung gelesen habe, dass auch ein anderer Kollege, der sogar ein Jahr später
als er in den kaiserlichen Dienst eingetreten war, zum ordentlichen Professor befördert worden sei.
Tomek bittet daher neuerlich, auch ihn zum ordentlichen Professor zu ernennen. Der Professor betont,
dass er die Beförderung auch deshalb anstrebe, um seiner Familie ein angemessenes Auskommen
sichern zu können.
Schlagwörter:
* Personalfragen
* Universität Prag
* Gehaltsfragen
V Praze dne 30. Dubna 1858
Vysokorodý pane barone!
Když jsem v minulých prázdninách byl ve Vídni, abych pana ministra J. Excellencí žádal, by na
mne s povýšením z mimo#ádného na #ádného profesora ohled m#l, dostalo se mi milostivého
ubezpe#ení, že pan ministr i sám již na mne myslil, a že jemu posud jen finan#ní nedostatky v tom
p#ekážely. Nabyl jsem z toho tedy pot#šitelného v#domí, že mi v žádaném povýšení mém nikoli
nedostatek zásluh, než jen zevn#jší okolnosti p#ekážejí, i byl jsem sám o budoucnosti své úpln#
upokojen, o#ekávaje s d#v#rou a trp#livostí p#íhodné chvíle, která by Jeho Exc. spln#ní žádostí
mých v?ným u#inila.
Když se od té doby m#j milý a vážený kolega Löwe stal #ádným profesorem, spat#oval jsem v
tom jen ohledy spravedlivosti, které jemu, jakožto v služebných letech mnohem pokro#ilejšímu,
p#ednost p#ede mnou dáti nevyhnuteln# kázaly.
Ve v#erejších Pražských Novinách #etl jsem však ke svému velikému p#ekvapení, že kolega
Bippart, který o rok pozd#ji než já do císa#ských služeb vstoupil, povýšen jest rovn#ž na #ádn.
profesora, kterážto zpráva nenadálá mne city nejho##ejšími naplniti musila, pon#vadž takovéto
zahanbení a odstr#ení mne ku prosp#chu mladšího kolegy na naší fakult# po ubezpe#ení onom mn#
daném nikdy jsem se nemohl nadíti.
Pon#vadž p#ednost jemu daná ovšem nikterak z finan#ních p#í#in vyložiti se nedá, musím se oddati
kormutlivé myšlence, že se smýšlení Jeho Exc. o mé zasloužilosti od oné doby zm#nilo, ježto já
naopak lichotil jsem sob# domn#ním že jsem jakéž takéž p#edešlé zásluhy své rozmnožil vydáním
—1—
Václav Vladivoj Tomek an Leo Thun
Prag, 30. April 1858
díla svého z rak. d#jepisu, o kterém v#dom jsem, že jest sepsáno co rezultát pracných a v#tším
dílem originálních studií na poli tomto, od jiných materiáln# lépe postaraných dosud namnoze
zanedbávaném na[?], snad dosti zna#ný pokrok zp#sobilo, – ovšem snad mn# také po#et jistých
nep#átel rozmnožilo.
Není-li tomu tak, #emu prosím mám vinu dávati. Jestli snad rakouský d#jepis v Rakousích p#edm#t
sprostší a nezp#sobilejší, aby se jím [?]#iti mohlo, než jiné p#edm#ty? #i jest [?] platná a uznaná
zásada, že v cizin# narozený musí již míti n#jakou p#ednost proti domácímu. To jsou mín#ní, kterým
za pravdu dáti jsem se aspo# posud, p#es mnohé tak vykládané zkušenosti, všemožn# zp##oval.
K mému lo#skému obrácení se se žádostí na pana ministra bylo mi pohnutkou nejen zahanbení
mé p#ed jinými mladšími oudy naší university, kte#í s menší nesnází, p#i zásluhách ne tak práv#
patrn#jších, #ádné profesury došly, než i materiální nedostatek, pon#vadž to dosti známé jest, že
p#i nyn#jších okolnostech #asu plat mimo#ádného profesora k výživ# stavu p#im##ené k napravení
pot#eb literárních jmenovit#, nesta#í. Já posud dle možnosti pomáhal jsem, jak se #íká, profesora
živiti spisovatelem. To jde, pokud zdraví a síly sta#í; nep#jde snad vždycky, a #ím dále tím
bolestn#jší jest, když mám p#isazovat, co jiní k uleh#ení starších let neb k lepšímu opat#ení svých
poz#stavených rodin aspo# dílem mohou ukládati.
Ra#te mi Vysokorodý pane barone, nezazlíti, že sob# listem tímto stížným k Vám uleh#uji srdci, s
doufanlivou žádostí, že ra#te p#i Jeho Exc. mým laskavým p#ímluvcem býti, aby – k#ivdu, která
se mi již stala a co zkušené odstr#ení p#ed jiným napraveno býti nem#že, aspo# od m#síce k m#síci
nemohla dalším zanedbáváním mne v nyn#jším [?] postavení mém materiálním.
Z#stavuje
V. V. T.
—2—