Zvláštní (nejen) psí škola

Transkript

Bezpečné cesty do škol
Rekonstrukce lužní krajiny
Rekonstrukce lužní krajiny
Cyklostrategie
Cyklostrategie
Řekněte nejbližší továrně svůj názor
Řekněte nejbližší továrně svůj názor
Přeshraniční zoo-škola
Přeshraniční zoo-škola
Na počátku bylo kolo
Geologické a vodní muzeum
Geologické a vodní muzeum
Škola na kolech
Škola na kolech
hlavníí té
hlavn
t é ma:
DO PRAVA
DOPR
AVA
„Ve městě lze přepravit na jízdním pruhu širokém 3,5 metru za 1 hodinu 22 000 osob kolejovým vozidlem, 19 000
lidí pěšky a 14 000 lidí na kole, ale jen 9 000 lidí autobusem
a 2 000 lidí autem. Přitom celková plocha jízdních pruhů
pro automobily v České republice přesahuje plochu chodníků, kolejišť a cyklistických stezek. Třicet procent veškerých jízd automobilem je kratších než 3 km, jízdní kolo je
přitom do vzdálenosti 5 km ve městě rychlejší než automobil a do 8 kilometrů stále ještě srovnatelné s automobilem
a kolejovou dopravou…“. Tolik zajímavá data oficiální příručky Evropské komise pro cyklistiku.
I česká vláda ví, že doprava je celosvětově stále závažnějším ekologickým problémem. V červenci roku 2000 vzala
na vědomí Chartu o dopravě, zdraví a životním prostředí. A tak ministr dopravy dostal za úkol
učinit něco pro její naplnění. Díky
tomu Centrum dopravního výzkumu
Brno
mohlo
připravovat Národní
strategii rozvoje cyklistické
dopravy v ČR, která by měla jít do Vlády
ČR koncem října 2003.
Cyklistika neznečišťuje prostředí, je nehlučná, nespotřebovává neobnovitelné zdroje energie, neovlivňuje klima
Země, není náročná na prostor. Na rozdíl od jiných druhů
dopravy prakticky nevytváří externí náklady za škody na přírodě, majetku a zdraví. Každý, kdo uspokojuje své dopravní
potřeby jízdou na kole, výrazně šetří životní prostředí.
V bohatých zemích je nedostatek pohybu po kouření druhou hlavní příčinou předčasných úmrtí. „Půlhodinka jízdy na
kole denně je vynikající prevencí proti civilizačním chorobám,“ říká se v úvodu české Cyklostrategie. Výrazně snižuje
riziko kardiovaskulárních chorob, cukrovky, vysokého krevního tlaku a obezity, která ohrožuje i děti. Stačilo by jezdit do
zaměstnání a škol na kole. Investice do výstavby cyklostezek
je tedy investicí do zdravotní prevence i posílení ekonomiky. „Cyklisté nemají problém s hledáním parkovacích míst,
s dopravními kolapsy
a zácpami, kolo přispívá
k humanitě a družnosti.“
Tak praví dále preambule
české Cyklostrategie. Jedním z jejích cílů je vytvořit
odpovídající zázemí pro
volbu jízdního kola jako
dopravního prostředku.
V rámci monitoringu
stávajících podmínek
byly připraveny vstupní
informace o ČR, které obsahují i informace o stavu
cyklistické dopravy a cykloturistiky (nehodovost, intenzita
cyklistické dopravy, cyklistická infrastruktura, financování,
přístup obyvatel měst k cyklistické dopravě atd.).
České trasy se začínají napojovat na celoevropskou síť dálkových cyklistických stezek – EuroVelo. Klub českých turistů
na území České republiky koordinuje a dbá o značení turistických a cyklistických tras mimo silnice, vydává
katalog cyklotras Eurobeds. Ministerstvo dopravy a spojů nechalo
zpracovat koncepční
materiál Zá-
kladní
síť cyklotras ČR.
V roce 2002 bylo vyznačeno
19 024 km cyklotras. Aktuální seznam
lze najít na www.klubturistu.cz. Nadace Partnerství, program Zelené stezky/Greenways připravila metodickou příručku pro podnikatele s podmínkami certifikace
a registrovanou ochranou značku a logo Cyklisté vítáni pro
hotely, kempy, restaurace a podobná zařízení. V současné
době nejvíce na cyklistiku přispívají města Brno, Ostrava
a Pardubice, naopak nejméně Praha. Nejvíce vybudovaných
cyklistických stezek mají v Ostravě a v Pardubicích. Pardubice
jsou cyklistickým městem nejen proto, že zde každý jezdí
na kole, ale i proto, že politici rozhodli o výrazné finanční
podpoře cyklistické dopravy, která se odráží v rozsáhlé sítí
vybudované cyklistické infrastruktury. Pokud některé město
má šanci získat dotaci z různých fondů, je ochotno finančně
se spolupodílet a někdy i výraznou částkou. Příkladem může
být Liberec, Ústí nad Labem, ale také např. Prostějov.
Českých webů o kolech je hodně, jako příklad uveďme:
www.cykloserver.cz, www.cyklokatalog.cz, www.volny.cz/
cyklobazar/, www.bikemaraton.cz, www.webzapo.com/csc/,
www.cyclonavigator.com.
Národní strategie rozvoje cyklistiky v České republice,
květen 2003. Vybráno a upraveno (red)
Kontakt: Centrum dopravního
výzkumu, pracoviště Olomouc, sekce cyklistické a pěší
dopravy, Jaroslav Martínek,
Krapkova 3, 779 00 Olomouc.
Tel. 585 416 618, tel. a fax
685 725 255, e-mail [email protected], www.cdv.cz
Foto z CD-ROM Národní strategie rozvoje cyklistiky v ČR
(Konference v Srní na Šumavě
28.– 30. 5. 2003), CDV Brno
e d i t o r i a l
V
ážení čtenáři,
nemám auto. Nemám ani kolo. Na
lodi dostávám mořskou nemoc.
V letadle se bojím a na vlak
to mám daleko. Jsem zkrátka
pěšák. Nejraději chodím pěšky
z jednoduchého důvodu - jsem líná.
Startovat a vyjíždět s autem na
cesty, které podnikám nejčastěji,
je jako vybalovat kuchyňský robot:
vyndat, sestavit – pak chvíli mixovat
– zase tu spoustu věcí rozebrat,
umýt a uklidit... Otevřít garáž a pak
vrata, nasednout, nastartovat,
vycouvat (hrůza), vylézt, zavřít
garáž a vrata, znovu nasednout,
nastartovat, vmezeřit se do zácpy,
popojíždět, mobilovat, rozloučit
se s dítkem u školy a znova do
zácpy… Tak tohle je na mě příliš
složité. Ty, co mají garáž a vrata na
dálkový ovladač, chápu… To už není
vybalování kuchyňského robota,
ale přijatelnější tyčový mixér:
Zacvaknout, zmixovat, umýt,
uklidit. Vrata se zavírají, soused
s nehlučným úsměvem kývne na
dobré jitro a je to. V soukromí
automobilové zácpy se po mobilu
vyřizují první pracovní úkony
dne... Večer si zase přes autosklo
s úsměvem kývneme. Známe se.
Až se zavřou neprůhledná vrata,
uslyším přece motor elektrické
sekačky na trávu a pokud v noci
netopýr omylem spustí poplašné
zařízení, soused ho vypne co
nejrychleji. Někteří lidé nejsou
líní uvádět své dopravní roboty do
pohybu po obci a někteří prostě
ani jinak nemohou, protože takhle
to prostě funguje. Taky jsem si
svého času přála domeček v přírodě
satelitní čtvrti za Prahou. Pak se
věci vyvíjely jinak. Kdo ví, jak v mém
příštím životě. To už ale možná čistě
obytné čtvrti pohltí polyfunkční
sídla, kde bude všechno důležité
na dosah jako na náměstí v Telči
nebo v nejnovějším švédském městě
Skarpnäck. Auto? Možná. Ale spíš jako
teď rodinný car sharing, sdílení auta.
Když je třeba větší nákup nebo děti
o půlnoci posedne zánět středního
ucha, je tu manželovo referentské.
A když ho užívá kolega, tak ještě
zbývá děda se škodovkou. Auta mě
baví. Je to sociologie a psychologie.
Jednou člověk uskakuje před
weltmanem v největším meďáku
z bazaru, jindy blahobytný džentlmen
v BMW s evropskou poznávací značkou
už zdálky zpomaluje, přestože vy
na přechodu česky poctivě čekáte.
Sleduju nejnovější modely a televizní
reklamy. Líbí se mi. Když jim chybí
vtip, dožene to nejlépe placená
filmařská práce. Jsou vždycky pěkné.
Když deníková příloha přinese
výroční zprávu o nejprodávanějších
tohoročních modelech, manžel už mě
zná, že to studovat nemusí. (Ani by
nestudoval. Jeho to nebaví.) Hledám
v technických parametrech, jestli
už se blížíme předpovědi z Faktoru
4, jestli už se dá běžně jezdit
za tři litry… No, jde to pomalu.
I se solárními a vodíkovými auty.
Zkouší se pozapomenutý Wankelův
motor… Když si finančně polepšíme,
možná se bicyklizujem jako naše
děti. Bylo to fajn, když starší syn
vášnivě užíval kola poslední rok
mateřské školky. Dědovo kolo,
se kterým jsem ho doprovázela,
kdysi bývalo moje první… V životě
jsem nenajezdila naráz nikdy víc
kilometrů než toho léta těsně
před Sametovou ve francouzském
Centrálním masívu. Do střediska
ekologické výchovy v Troncais se
muselo z Prahy pařížským expresem,
pak do Montluconu a nakonec hodně
dlouho pěšky se vším na zádech. John
z Ameriky takhle cestoval celý rok po
celé Evropě. Přivítal nás René Auclair,
možná vám o něm někdy povím víc,
když někde na internetu najdu,
jak je s troncaiským střediskem
dneska. Tenkrát o internetu nikdo
nic netušil. V lesích kolem rostly
kapradiny a borovice takové, že
je na stojato kupovali arabští
šejkové. Městečka bez jediného
šumperáku, střechy červené jak
na Malé Straně, římské památky
a opuštěné vodní kanály…
Někde odtud se bralo železo
na Eiffelovku. René musel to
léto vykuřovat sršně, usadili
se přímo na jeho budově. Tak
právě na sršně jsme jednou auto
použili hezky rychle. Mladší
syn si tu „vééélkou vosůůů“
připlácnul ke krku… Dostal na
poliklinice kalciovku, zeptali se,
jestli jsme tam autem, poslali
nás do nemocnice a odtamtud
zase zpátky domů. Ze sršňů
mám respekt. Nikdo neví, jaký
osud čeká naši mobilitu. Ve
vzpomínkách to splývá. Bylo
lepší v kinedrilovém polovědomí
přelétat za nekonečného
broskvového soumraku nad
Atlantikem do azurového
Karibiku, pěšky přejít karpatské
hřebeny nebo vlakem obkroužit
Francii? Po pravdě, raději mám
věci ve vlastních rukou a nohou
anebo v autobusu. Vytáhnu si noviny
a odpovědnost přenechám řidiči.
V autě se mi při čtení dělá špatně…
Uklidňuju se, že snad nejsem tak
úplně mimo. V Basileji, kde mají
lidé nejvyšší platy ve Švýcarsku, se
jezdí veřejnou dopravou a chodí
pěšky. Stačí jim tam 310 aut na tisíc
obyvatel. V Praze jich máme dvakrát
tolik, 526 aut na tisíc lidí. Kdo a proč
se má líp?
Basilejské pojetí životní úrovně nám
všem přeje
Hana Kolářová
3
h
a
s
Inspirace
o
b
Cyklostrategie
2
Škola na kolech
Školní dopravní projekt
Školní rok na www.psisko.wz.cz
Sluňákov
Biocentrum Sluňákov
Terénní vlna jako dům
2
5
5
7
7
9
9
10
11
Proměny
7
Co je a kde se vzala Udržitelná doprava
Nečeká nás nic převratného...
(rozhovor s RNDr. Miroslavem Patrikem)
13
18
Názory
9
Jak mohou děti přesvědčit i starostu
19
(Šetrné papírování, Bedrník 4/2003)
Co všechno dokázaly dětské týmy v soutěži Šetrné papírování
a jaké je další pořadí
19
Kytička pro Arniku
20
Někdo hledá důvody, jiný způsoby
20
Didaktika
Ekologie na Jihočeské univerzitě
20
Kalendář
25
Nabídka
27
Baťova dráha
29
4
29
21
29
i n s p i r a c e
Škola na kolech
V Základní škole Na Valech v Litoměřicích téměř rok probíhal projekt
Škola na kolech. Školní dopravní
projekt podporovala německá ekologická organizace Econtur Bremen
a středisko ekologické výchovy SEVER Litoměřice a Horní Maršov.
Žáci školy sledovali a vyhodnocovali jeden z indikátorů trvale udržitelného rozvoje města – využití a možnosti ekologické dopravy. Mapovali
současnou síť komunikací z hlediska
využití cyklodopravy dětmi i dospělými. Navrhovali změny, které podpoří
větší využití dopravních prostředků
šetrných k životnímu prostředí ve
městě.
Do plánu školy jsme prosadili cykloexkurze, které sloužily jako ukázka
Školní dopravní projekt
Cíl
Žáci poznají význam ekologické dopravy pro život města a jeho obyvatel. Informují veřejnost a městský úřad
o svých aktivitách. V diskusi s úředníky prosazují své představy o bezpečné dopravě na území města s minimálním
dopadem na jeho životní prostředí.
Realizované činnosti
Motivační – beseda se žáky, indikátory trvale udržitelného
rozvoje města, Ekofilm, soutěže, exkurze na kolech…
Průzkum v terénu – pozorování a záznam složení dopravy
ve městě, průzkum veřejného mínění (spolužáci, rodiče,
veřejnost)
Zpracování informací – záznam informací do záznamových
archů, zpracování do tabulek a grafů, zakreslení do mapy
Zveřejnění výsledků – výstava ve škole, informace v médiích, poskytnutí výsledků městskému úřadu
Závěry a návrhy řešení
Návrh změn vedoucích k bezpečnějšímu a většímu využití
cyklodopravy a dalších forem ekodopravy v komunikacích
města. Prosazení cykloexkurze v rámci výuky po komunikacích ve městě i mimo město. Návrh cyklostezky kolem
města Litoměřic. Vybrat trasu s důrazem na kulturní a přírodní významné prvky území. Prosadit stezku pro turistické
využití.
Vyučovací předměty
Pro poskytnutí informací jsou nejdůležitější předměty
zeměpis, občanská výchova, přírodopis, vlastivěda, přírodověda, rodinná výchova. V projektových dnech ke Dni
Země nejdůležitější úlohu hraje tělesná výchova, občanská
výchova, výtvarná výchova, i když se jednotlivých činností
a programů účastní učitelé všech předmětů. Projekt má
výstupy důležité hlavně pro občanskou výchovu, zeměpis,
vlastivědu, tělesnou výchovu, rodinnou výchovu.
Zapojení žáků, kolegů a ostatních
zaměstnanců školy
Školní rok 2001/2002
Všichni pedagogové a vedení školy jsou informováni o zapojení školy do projektu, o zvoleném tématu a přepokládané pomoci z německé strany. 5. třída pod vedením paní
učitelky Dany Kubelkové pracuje na motivační a průzkumné části projektu: uspořádali besedu, navrhli možné způsoby sběru informací v terénu, sebrané informace zapsali
přehledně do tabulek, zakreslili do mapy města a zveřejnili
na výstavce ve škole. Se všemi učiteli školy byla připravena
celoškolní akce ke Dni Země 2002.
Den Země: První den organizují žáci 9. ročníku dopravní
soutěž pro 1. stupeň na pozemku školy. Žáci soutěží ve
skupinkách, plní úkoly na stanovištích, získávají body a za
ně diplomy a ceny. Dopravní soutěž pro 2. stupeň organizují žáci 8. ročníku na Střeleckém ostrově. Žáci soutěží ve
skupinkách, plní úkoly, jedou jízdu zručnosti a bezpečnosti. Také získávají diplomy a ceny.
Druhý den programy tříd podle výběru třídních vyučujících
– vycházky, výlety, exkurze, sběr informací o dopravě, promítání ekofilmů, výtvarná soutěž, programy v SEV SEVER
apod. 9. ročník vyhodnocuje pod vedením paní učitelky
Jitky Korábové intenzitu dopravy v místech bydliště žáků,
zakresluje výsledky do mapy a kreslí graf pro jednotlivé
druhy dopravních prostředků. Výsledky jsou uveřejněny na
nástěnce v prostorách školy. Rodiče žáků si výstavu mohou
prohlédnout při pravidelné schůzce s rodiči. 5. třída absolvuje exkurzi na kolech okolím města Litoměřice. Trasa je
vedena po komunikacích s automobilovou dopravou i turistických trasách s vyloučením motorové dopravy (např. Terezín, Labská cyklostezka). Žáci se učí bezpečnému pohybu na
kolech, poznávají krajinu a význam a krásy cykloturistiky.
5
i
n
s
p
i
r
a
c
e
a nácvik bezpečného pohybu dětí na
kolech po komunikacích ve městě
i mimo město. Žáci devátých tříd
navrhli různé varianty tras pro kola
s různou obtížností v okolí města
Litoměřice. Všechny děti intenzivně
prožily několik projektových dnů
v rámci Dne Země. Součástí programu byly dopravní, výtvarné a sportovní soutěže, exkurze k tématu ekologické dopravy.
I když celý projekt letos končí, nastartoval mnoho zajímavých činností
do dalšího školního roku. Rádi se podělíme o naše zkušenosti s každým,
kdo se chce zabývat na své škole tímto
tématem.
Mgr. Petr Krňák, ředitel školy
Základní škola Litoměřice, Na Valech
53. e-mail: [email protected]
Foto autor
Školní rok 2002/2003
Spolupráce mezi školami
Zapojen 9. ročník – žáci předmětu Seminář a praktika
z přírodopisu. Sledují dopravu jako jeden z indikátorů
trvale udržitelného rozvoje města. Pozorují připravenost
vybraných komunikací na použití ekodopravy z hlediska
mládeže (kola, kolečkové brusle, koloběžky…). Navrhují
nejbezpečnější varianty pohybu po městě, sledují nebezpečné zóny a diskutují o úpravách. Změny prosazují při
diskusi s odpovědnými úředníky města.
Pro zvýšení turistické atraktivity okolní krajiny plánují
trasu kolem města, která bude sjízdná na kole, bezpečná, významná svými kulturními a přírodními hodnotami.
Navrženou trasu si žáci projedou a vytvoří jednoduchého
průvodce. Tento materiál nabídnou jiným školám a informačnímu centru města Litoměřice. Při tvorbě budou žáci
spolupracovat hlavně s učiteli zeměpisu, tělesné výchovy,
dějepisu a českého jazyka. Škola si zapracuje exkurzi do
ročního plánu exkurzí.
Všechny litoměřické školy budou informovány o průběhu
a závěrech projektu. Budou vyzvány k návštěvě cyklostezky a uspořádání exkurzí, učitelé zeměpisu a tělesné
výchovy jiných škol budou seznámeni s výsledky projektu
na metodickém setkání.
Mimoškolní partneři
SEV SEVER Litoměřice a Horní Maršov – podpora projektu,
konzultace, programy pro žáky. Město Litoměřice – informace o dopravě ve městě a v okolí, konzultace, územní
plán. Informační středisko – distribuce průvodce.
Veřejnost
Průzkum mínění rodičů, veřejnosti v místě bydliště. Články
v novinách. Výstavka ve vestibulu školy. Zveřejnění průvodce po navrhované cyklostezce
6
Pomoc od zadavatele
Pravidelné konzultace. Jasná pravidla hospodaření s rozpočtem. Kontakt na školy nebo jiné subjekty řešící podobnou problematiku. Finanční podpora.
Výsledky projektu
Je zpracován plán školních projektových dnů na téma „Doprava na kolech“. Průběh projektu je návodem, jak ovlivnit
životní prostředí ve své obci. Metodika projektu je použitelná i pro jiné obce a školy. Tento plán bude poskytnut
všem školám, které o něj budou mít zájem.
Průvodce popisující turistickou stezku okolo Litoměřic
vhodnou pro cykloexkurzi žáků bude poskytnut školám
a veřejnosti prostřednictvím informačního střediska.
Projekt poskytne škole možnost vybavit ji pomůckami
k bezpečné cykloturistice. Umožní nenásilně a efektivně
v rámci vzdělávacího programu ovlivňovat zdravý způsob
života žáků. Pedagogové mají možnost i v následujících
letech ovlivnit vědomí žáků o významu ekologické dopravy
a trvale udržitelném rozvoji.
Vybráno z projektu Škola na kolech
ZŠ Na Valech, Litoměřice
i
Do naší školy, kteroužto si dovolujeme představit, nechodí žádná psiska,
alébrž mláďata rodu lidského. Ačkoli... ti pejsani k nám přeci také chodí.
Jejich školní docházka sic není každodenní, téměř každé páteční ráno
se však přeradostně setkáváme. Dva nepřehlédnutelní leonbergři - Alma
a Bora - se, ač neradi, střídají s malou velškorgicí Žofinkou. Aby nemuseli
vláčet své tlapky prachem a blátem cest, přiváží je svou plechovou čtyřkolkou jejich člověčice Jaruška.
A za kým že to vlastně jezdí? Jsme holky a kluci ze druhé a třetí třídy Speciální školy v Pelhřimově, školy v mnohém hezčí a útulnější, než bývají české
základní školy typu klasik.
Chlupatí asistenti
Naše škola se zatím jmenuje Zvláštní
škola a pomocná škola a my, co do ní
chodíme, jsme v ní moc spokojení, protože je opravdu hezká a kromě běžného
učení tu zažíváme spousty dobrodružství. Naše letošní třída - to jsou čtyři
druháci - Anetka, Sandra a dva Petrové, a pět třeťáků - Verča, Simča, Lukáš,
Pepa a David. Samozřejmě k nám patří
i paní učitelka Irena a pan učitel Jirka.
Všichni se řídíme heslem: „Máme rádi
zvířata, protože jsou chlupatá a mají
hebkou srst“ - a psi nejvíc. Postupně
se dozvídáme, že pejsci jsou nejen kamarádi, hlídači a ochránci, ale také že
člověku moc pomáhají. Pelhřimovští
policisté nám ukázali, co musí umět
dobrý služební pes, a že to není mazlíček do postele.
n
s
p
i
r
a
c
e
Od října loňského roku zažíváme
pomoc pejsků na vlastní kůži, protože
k nám začala pravidelně každý pátek
docházet paní Jaruška Šmrhová s leonbergří maminkou Borou, její dcerou
Almičkou a velškorginkou Žofinkou.
Chlupaté holky jsou moc hodné a mají
s námi velkou trpělivost, pročež my jim
za to ukazujeme, co už jsme se ve škole
naučili. To víte, když vás poslouchají
citlivá psí ouška, nesmíte koktat ani
při psaní. Almičce by se určitě nelíbilo,
kdyby písmenka na řádcích poskakovala
nebo se kácela. No a Žofinka ráda kontroluje, co pěkného jsme vyrobili, i básničku či písničku si poslechne, a když
nám to jde dobře, slastně přivírá očka.
Alma Leonbergrová
Školní rok na www.psisko.wz.cz
Putování za skřítkem
Podzimníčkem
…aneb jak se chovat v přírodě, aby
neplakala. Tak si představte, že jsme
viděli skřítka Podzimníčka. Dospěláci
pro nás připravili podzimní cestu do
městských sadů. Podzimníček (my
dobře víme, že to byla přestrojená
naše paní učitelka Irena) pro nás měl
připravenu spoustu úkolů...
Už je zima - čím se
zahřejeme?
Blíží se Vánoce, mrzne jen praští, ale
to nás nemůže odradit od plánovaného
výletu na Chaloupky. Ptáte se, co jsou
to Chaloupky? Je to staré venkovské
stavení na samotě, obklopené krásnou
přírodou, a uvnitř jsou lidé, kteří to
s přírodou - rostlinami, zvířátky i dětmi myslí moc dobře.
Jak je dobré chodit k zubaři
Dneska jsme poznali nové kamarády výrečka malého Kikinku, výra Kubíčka,
sokola Beníka, poštolku Kačenku a orla stepního Mikinku pana Hořáka ze
záchranné stanice pro dravce v Dlouhé
Brtnici.
Ať žije červen!
A je tu krásný červen - proč krásný?
Inu proto, že my děti v něm slavíme
svůj svátek a také proto, že máme
naplánované vystoupení pro rodiče.
Chceme jim totiž ukázat, že nejsme
žádná ořezávátka a umíme se - krom
zlobení - také něco pěkného naučit.
Zvířátka v dnešním příběhu nebudou
samozřejmě chybět.
Putování za vodníkem
Česílkem
Dny jsou jako malované a nám už
učení vůbec neleze do hlavy. V takovéto situaci je nejlepší vydat se na výlet.
Třeba opět za poznáním na oblíbené
Chaloupky. Už jsme pozorovali včely,
kytičky i výrobu látek, ale vodník - to
tu ještě nebylo!
7
i
Někteří z nás se zpočátku velkých psů
báli, ale teď už jsme všichni velicí kamarádi a téměř se pereme, kdo pejsky
povede na vodítku, když nás doprovázejí na procházce nebo na oběd.
Prozradíme vám jedno velké tajemství. Teď se totiž těšíme, že poznáme
skutečné asistenční psy, kteří pomáhají opravdu hodně postiženým lidem
v jejich životě. Dokonce se můžeme
pochlubit, že jsme svou prací drobátko
přispěli k získání korunek na nového
pejska, kterého dostane někdo, kdo ho
moc potřebuje, a z toho máme velikou
radost.
navštívili místo evropského rozvodí
a také křemešnické studánky.
Při dalším pěším výletě v polovině
května jsme zdolali vrch Stražiště.
Menší žáci se zájmem plnili „práce
všeho druhu“ na Jarní stezce Ferdy
Mravence a zjistili, že Ferda to vůbec
neměl lehké. Na tuto vycházku navazoval celodenní výlet do Pavlova, kde
je záchranná stanice pro zvířata.
Naše celoroční putování a pozorování přírody jsme zakončili ve Středisku ekologické výchovy Chaloupky.
Mladší žáci prošli naučnou stezku, po
které je provázel vodník Česílko. Starší
žáci si procházeli tato místa sami a při
kratších zastávkách plnili úkoly v pracovních listech. Všichni žáci naší školy
přispěli na rekonstrukci střediska
Chaloupky.
Všechny akce se nám líbily, na našich
cestách přírodou jsme se poučili, poznali mnoho zajímavého a zažili jsme
Ekologická výchova jinak
„Po celý uplynulý školní rok jsme neseděli jenom ve škole, ale vyráželi jsme
ven do přírody při projektu Ekologická
výchova jinak.
Poprvé vyrazili začátkem školního
roku menší žáci hledat skřítka Podzimníčka. Přitom hledali změny, které
nastaly v přírodě od léta. Z vycházky
si děti přinesly mnoho rozmanitých
přírodnin, které potom využily při
podzimní výzdobě školy.
Starší žáci vyrazili na akci Batůžek
les, při které pozorovali drobné lesní
živočichy a sbírali přírodniny na výstavku ve škole.
Koncem podzimu jsme začali shromažďovat krmení a vyráběli krmítka.
Před vánocemi se starší žáci vypravili
do blízkého lesa se zásobami krmení
a ozdobili zvířátkům vánoční stromečky. Asi za měsíc jsme vycházku zopakovali a doplnili krmení. Zimu jsme
zakončili velmi zajímavou besedou
s myslivcem o volně žijící zvěři.
Také s přicházejícím jarem jsme se už
těšili na vycházky do přírody. Rozhodli
jsme se pro založení herbáře, který se
brzy začal zaplňovat prvními jarními
květy. Na duben jsme si naplánovali
delší pěší výlet. Dojeli jsme vlakem do
Nové Bukové a odtud vyrazili pěšky
na vrch Křemešník. Celou akci jsme
nazvali Batůžek voda, protože jsme
8
n
s
p
i
r
a
c
e
u Ledče nad Sázavou. Do batůžků
jsme si přibalili tvrdý chleba a rohlíky
– samozřejmě ne pro Vydrýska, ale pro
ovečky – jsou přece taky chlupaté a rády si něco smlsnou.
V téhle záchranné stanici se starají
o spoustu zvířátek – mají tu sovy – třeba výra velkého, nebo sovu pálenou,
která má hlavu jako srdíčko, ale i orla,
jestřába a sokola. My jsme byli ale
strašně netrpěliví, abychom už mohli
potřást tlapkou Vydrýskovi. Než jsme
k němu došli, viděli jsme ještě norka
Káju. Ten vám dělá ve svém bazénku
lumpárny skoro takové jako my při plavání. S kunou chodí paní Kuncová na
procházky, ale nás bylo moc a ona by se
mohla polekat a utéct. Samozřejmě, že
ne paní Kuncová, ale kuna. To by člověk nevěřil, jak velké a rychlé je týdenní
miminko muflona. Konečně jsme doputovali k výběhu Vydrýska z večerníčků. Předvedl nám ve vodě, jak umí válet
sudy a dělat kotrmelce, ale ven na trávu
se mu moc nechtělo ani, když dostával
svou oblíbenou lahůdku – jednodenní
kuřátka.
Protože poblíž oveček jsou hnízdiště
ptáků, kteří právě seděli na vejcích,
dobrůtky jsme nepředali my, ale paní
Kuncová. Přeci jenom taková tlupa dětí
dělá větší rámus, ptáčci by se mohli vyplašit a z hnízda uletět, což by byl veliký
malér.
i malá dobrodružství. Těšíme se, že se
i v příštím školním roce budou podobné akce opakovat.“ Napsaly žákyně
6.–9. ročníku Zvláštní školy a Pomocné školy Pelhřimov a do Bedrníku doručila školní koordinátorka ekologické
výchovy Mgr. Jana Pečenková.
I zvířátka potřebují pomáhat
Paní učitelka nám občas za odměnu
pouští na videu večerníčky. Úplně
nejraději máme ty, co v nich „hrají“
opravdová zvířátka z lesa – třeba Méďové nebo Tuláček. Úplně nejnovější
večerníček je o chlupáčkovi z vody,
který se jmenuje Vydrýsek. V televizi se
nám moc líbil, a tak jsme si řekli, že by
nebylo špatné poznat se s ním osobně
a pohladit si jeho hebký kožíšek.
Jak říkají opice v jedné reklamě, „nic
není nemožné“. A tak jednoho pěkného květnového dne jsme se vydali na
výlet do záchranné stanice v Pavlově
www.psisko.wz.cz
Texty žáků, redaktorka Irena Dvořáková,
webmaster Jiří Michal Dvořák. Vybráno
a upraveno (red)
Kontakt: Zvláštní škola a Pomocná škola
Pelhřimov,
Komenského 1326, 393 01 Pelhřimov.
Ředitelka školy Mgr. Alena Šnoblová,
tel. 565 324 835, fax 565 324 835
i
Sluňákov
Středisko ekologické výchovy Sluňákov bylo založeno v roce 1990 při Magistrátu města Olomouce. Věnuje se zejména ekovýchovným programům,
organizaci diskusních ekologických večerů, Ekologických dnů a v poslední
době i přípravě a realizaci projektů souvisejících s environmentální výchovou a vztahem lidí k prostředí, ve kterém žijí.
Vzhledem k blízkosti lužního lesa
a CHKO Litovelské Pomoraví využívá
středisko Sluňákov budovu bývalé mateřské školy v Horce nad Moravou. Přilehlá zahrada nevyhovovala potřebám
a poslání střediska, proto prvním realizovaným projektem Sluňákova byla
poskytli sponzoři a odborné práce byly
uhrazeny z rozpočtu Statutárního města Olomouc.
Možnosti využití této přírodní učebny při ekovýchovných programech
rozšířil Dřevěný orchestr postavený
s podporou společnosti Lesy ČR. Děti
n
s
p
i
r
a
c
e
si osahají kůru různých druhů stromů,
prohlédnou ptačí budky a čapí hnízdo
a vyzkouší, jak zní dřevěný xylofon.
Pro nadšence – amatéry ze Sluňákova
byla velkou zkušeností účast na stavbě
zahrady mateřské školy v Hrádku nad
Nisou pod vedením německého architekta Rolanda Seegera. Výstava Hřiště
za dva dny, která podrobně dokumentovala tuto akci, byla součástí Ekojarmarku v roce 2001. Jinou motivací
byla návštěva ostravského sídliště Na
Fifejdách, kde si občané sami upravili
park podle svých představ. O problémech dětských hřišť začali diskutovat
s oddělením péče o zeleň a odbory
Biocentrum Sluňákov
Ve Sluňákově už dlouho vytváříme projekt výukového biocentra na 15 ha v obci Horka nad Moravou. Na pozemku probíhá přeměna vegetace na “park”,
který simuluje přírodu lužního lesa. Projekt zahrnuje výstavbu netradičního
turisticko-informačního centra o přírodě regionu (zejména CHKO Litovelské
Pomoraví) s výraznou rekreační funkcí a s využitím pro environmentální výchovu žáků všech druhů škol. V areálu by měla být vybudována nová budova
městského Střediska ekologické výchovy (SEV) s možností ubytování žáků pro
pobytové programy. V budově by navíc byla výstavní expozice o CHKO jako
mezinárodně významném mokřadu. Část budovy by byla využita pro ubytování se zaměřením na ekologické turistiky. V těsném kontaktu s budovou SEV
bude venkovní přírodní učebna, využívaná také pro školní programy.
Celá plocha pozemků obklopujících SEV bude postupně upravena do podoby
biotopu, který se v regionu přirozeně vyskytuje. Na celé ploše je naplánována
obchůzková cesta s řadou stanovišť, kde lidé budou mít možnost odpočívat
a rekreovat se poblíž stotisícového města. Stezka bude obsahovat několik
jednoduchých instalací demonstrujících složitost přírody a vztahů, které
existují mezi jejími rostlinnými, živočišnými a neživými komponenty. Pro
zvýšení atraktivity území se počítá s instalací přírodních uměleckých děl.
Místo leží na hojně využívané cyklistické stezce, která je napojena na síť
mezinárodních dálkových cyklistických tras. Návštěvníci budou seznamováni
s nesmírnou hodnotou chráněného území lužního lesa a se životodárnou rolí
vody v krajině. Celý areál bude využíván žáky a studenty, kteří dojíždějí na
programy environmentální výchovy.
Vybráno z http://magistrat.olomoucko.cz/slunakov
Veřejné plánování Hřiště bílé velryby
v areálu MŠ Herrmannova - prosinec 2002
úprava venkovní učebny podle projektu Ing. arch. Lampara v roce 1999.
Zahradě nyní dominují dvě mohutné dřevěné sochy medvěda a čápa.
Malí návštěvníci mohou procházet
pocitovou stezkou, bloudit ve spirále
z vrbového proutí, prolézat dřevěnou
pyramidu nebo přivonět k bylinkám
na záhonech. Starý altán je opravený
a zútulněný kresbami dětí z umělecké
školy. Veškerý materiál na výstavbu
Vznikající výukové biocentrum v Horce nad Moravou
9
i
koncepce a školství magistrátu města.
V Divadle hudby proběhl ekologický
večer s názvem Mají si kde hrát?.
Výsledkem vynaloženého úsilí byla
výstavba Hřiště Nové Sady v Olomou-
ci, kterou finančně podpořily nadace
VIA a Česká spořitelna. Hlavním cílem
bylo vzbudit zájem občanů o věci veřejné, podpořit jejich vztah k místu, kde
žijí, a poukázat na možnost polidštění
n
s
p
i
r
a
c
e
veřejných prostranství finančně přijatelnou formou a s využitím originálních herních prvků. Od počátku měli
obyvatelé sídliště možnost účastnit se
přípravy projektu i jeho realizace. Pro
Terénní vlna jako dům
Sluňákov má zpracovaný architektonický návrh nové budovy v biocentru.
Vedle vstupní haly plánujeme polyfunkční sál, kde by byly výstavy, interaktivní prvky o Litovelském Pomoraví, možnost rozšíření na velký sál s promítáním, konference atd. Objekt by měl pojmout 40 osob ubytovaných a 40
návštěvníků kromě ubytovaných. Uvažujeme o skladu kol pro ubytované.
Jeden z pokojů je zařízen pro zdravotně postižené, se zdravotně postiženými
Přírodní venkovní učebna
v Horce nad Moravou
lidmi se počítá i v sociálních zařízeních veřejných. Vstup do areálu je řešen
jako vstup do biocentra. Dům je terénní vlna otevřená k jihu, zahrnutá v zemi. Střecha má sloužit jako přírodní vyhlídka na celý areál. Všechny učební,
ubytovací a učební prostory jsou otevřeny směrem na jih, do ztišené zahrady
pro výuku a hru dětí. Do domu se vstupuje zářezem v severní části valu.
Osou trojtraktové dispozice je chodba, z ní jsou přístupné osvětlené provozy
i méně osvětlené obslužné místnosti. V obslužném traktu je i technologické
jádro domu. Vstupní halu, polyfunkční sál a jídelnu lze vzájemně různě propojovat. Učebny jsou propojeny s venkovním prostorem přírodní učebny přímo fasádou nebo přes zimní zahradu. Hlavní vstup navazuje na cyklostezku
a hlavní turistickou stezku do Litovelského Pomoraví ve směru od Olomouce.
Do vstupní haly je otevřena informační kancelář CHKO.
Dům je projektován jako nízkoenergetický. Splašky půjdou do kořenové čistírny ústící do již vybudovaného rybníka.
Tento návrh se ještě bude vyvíjet.
Michal Bartoš
SEV Sluňákov
10
děti byla uspořádána soutěž, kde si
samy navrhly hřiště, na kterém by si
chtěly hrát. Stavby se zúčastnilo 160
dobrovolníků, kteří během jediného
víkendu museli zpracovat všechen
dovezený materiál a zabudovat ho na
příslušná místa podle projektu. Rodiče
i s dětmi, každý podle svých možností,
kopali, betonovali, brousili, natírali,
montovali, sázeli a hrabali. Vše se podařilo. Vzniklo hřiště podle přání obyvatel a především dětí, takže na sídlišti
Nové Sady můžete objevit na procházce mezi paneláky příjemné zákoutí plné
barev a lákadel.
V současné době Sluňákov připravuje
realizaci úprav zahrady mateřské školy
I. Hermanna v Olomouci – Lazcích
s názvem Hřiště Bílé velryby. Je připravený projekt pro žádost o stavební
povolení a usilovně se pracuje na jeho
finančním zajištění. Slibně vypadá
účast partnerského města Veenendaal
na tomto projektu.
Ing. Olga Žerníčková
Sdružení pro ekologickou výchovu Sluňákov
Kontakt: SEV Sluňákov,
Magistrát města Olomouce,
Horní náměstí 1, 771 27 Olomouc.
Tel. 585 513 225, 585 513 271,
fax 585 513 271,
e-mail [email protected],
http://www.olomoucko.cz/slunakov
i
Přání dětí byla velkou měrou přehlížena, takže v Česku pouhá 2 % dětí
dojíždějí do škol na kolech. V Dánsku jich je 60 %. Přesto je počet vlastníků kol mezi žáky základních škol i studenty středních škol vysoký − 90 %.
Při průzkumu, který se prováděl v Olomouci, mnoho z nich vyjádřilo svoje
zklamání a nedostatečnou možnost jezdit na kole. Podle výzkumů také stále roste strach rodičů z napadení dítěte nebo z jeho ohrožení motorovými
vozidly. Obava z fyzického napadení je přitom ještě větší než obava z dopravní nehody, i když skutečnost je zcela opačná. Proto Národní strategie
rozvoje cyklistické dopravy v ČR, kterou zpracovalo Centrum dopravního
výzkumu, podporuje program Bezpečné cesty do škol. Vychází při tom z následujících pilotních studií a příkladů, které jsou popsány v metodickém
materiálu k Cyklostrategii, z něhož pocházejí i úvodní údaje.
Průzkum v Brně
V Brně proběhlo v roce reprezentativní dotazníkové šetření mezi dětmi
a mládeží ve věku 11−18 let. Šetření
ukázalo, že cyklistika je velice rozšířenou a oblíbenou volnočasovou aktivitou brněnských mladistvých. Alespoň
občas jezdí na kole 72 % dotázaných.
Pravidelně jezdí na kole čtvrtina (25 %)
brněnských dětí a mladistvých. Pravidelnými cyklisty jsou především chlapci (33 %), zejména pak žáci základních
škol, jichž jezdí na kole pravidelně
bezmála dvě pětiny (38 %). Necelá
polovina (48 %) žáků základních škol
jezdí na kole také na společné výlety
se svými rodiči do blízkého okolí Brna.
Dvě pětiny mladistvých (40 %) soudí,
že cyklistických stezek je v Brně rozhodně málo. Z pravidelných cyklistů
tento názor zastává dokonce plná polovina (49 %). Za dostatečný považuje
rozsah cyklistických stezek pouze 11 %
dotázaných. K častějšímu užívání kola
jako dopravního prostředku by mladistvé vedlo především rozšíření sítě
tras vyhrazených pouze pro cyklisty
(80 %) a snížení hustoty automobilové
dopravy ve městě (79 %).
Výzkum zjišťoval, jakým způsobem
se brněnské děti a mládež dopravují do
školy a ze školy. Většina z nich používá
městskou hromadnou dopravu či chodí
pěšky. Jen nepatrné procento jezdí autem s rodiči, na kole či jinak.
Kampaň v Olomouci
V roce 2000 Olomoučtí kolaři ve
spolupráci s Centrem dopravního výzkumu realizovali kampaň Bezpečné
cesty dětí do škol. Po dohodě se školským úřadem se vytypovalo a oslovilo
několik základních a středních škol,
na kterých se provedlo dotazníkové
šetření zaměřené na zájem žáků jezdit
na kole a na konkrétní problémy. Celkem bylo tázáno 2 473 žáků. Dotazník
mimo jiné zjišťoval hlavní překážky
širšího užívání kola tak, jak je vidí
žáci a studenti. Suverénně dominantní
odpovědi lze shrnout souslovím „málo
stezek − mnoho aut“, tj. obavy o bezpečnost, resp. potřeba většího pohodlí.
Na druhém místě se objevují stížnosti
na kvalitu povrchu silnic a cyklostezek,
až na třetím místě s velkým odstupem
potřeba kolárny ve škole a ve velmi
málo případech byly uváděny důvody
ekonomické. Jsou vedena další jednání
o možném řešení problémů a podpoře
ježdění na kole se školami, u kterých se
ukázala největší šance na úspěch.
Finanace na cyklostezky
V rámci svého programu se Státní
fond dopravní infrastruktury zaměřuje
mimo jiné i na budování cyklistických
stezek do škol, a to především ve
venkovských oblastech, kde se předpokládá, že obce nedisponují velkými
finančními prostředky. Jedná se především o případ, kdy děti jezdí na kole
po frekventované silnici do sousední
obce do školy. Příkladem mohou být
obce v Olomouckém kraji, Cítov či
Bedihošť. Smutným příkladem je obec
Majetín na Olomoucku. Tak dlouho
čekala na dotaci na vybudování stezky
Majetín – Brodek u Přerova, až se na
silnici zabil školák. Teprve po této nehodě obec přestala čekat a vybudovala
si stezku sama.
Leták o bezpečných cestách
Vydání letáku Bezpečné cesty do školy je společným programem Pražských
matek, občanského sdružení Oživení
a Magistrátu hlavního města Prahy.
n
s
p
i
r
a
c
e
Jsou v něm i kontakty na kompetentní
místa (policie a silniční úřady), kde
rodiče, školy a občané mohou žádat
o různá zklidňovací opatření a vůbec
řešit své dopravně-bezpečnostní problémy.
Audit bezpečnosti cest
Dalším společným programem Pražských matek, Oživení a Magistrátu
hlavního města Prahy je projekt Bezpečné cesty − audit.
Pro zlepšení neutěšeného postavení
dětí v silničním provozu coby chodců
a pro zvýšení jejich bezpečnosti při
pravidelných cestách po městě a zejména do školy i pro podporu volného
pohybu mládeže je třeba zjistit všechna
kritická místa a navrhnout alternativní
řešení. Spoluúčast veřejnosti při rozhodování o tom, kudy, jak a za jakých
podmínek se bude pohybovat, považujeme za nejlepší cestu ke zvyšování
bezpečnosti silničního provozu, zejména bezpečnosti chodců. Navrhujeme
proto, aby se mapování cest, kritických
míst i na podnětech, jak řešit dopravní
situace, účastnili přímo žáci a studenti
spolu s rodiči i pedagogy a poskytli je
pak odborníkům jako podklad pro další
jednání. Zástupci laické i odborné veřejnosti by pak vybírali nejlepší řešení
a město, případně městské části, by je
uskutečňovaly a finančně zabezpečovaly.
Mapování cest do škol
První krok: Vyznačit do map okolí
škol hlavní přístupové cesty. Označit
nebezpečná místa. Navrhnout zlepšení, případně alternativní cestu nebo
způsob dopravy.
Škola si např. v rámci projektového
vyučování vytiskne zvětšenou mapu
svého okolí, do níž žáci spolu s rodiči
(rodiče mladších žáků dostanou domácí úkol, při němž budou děti pomáhat
a radit svými zkušenostmi), zanesou,
kudy chodí a která místa jim připadají
nebezpečná. Vítaná je spolupráce s Radami školy. Mohou navrhnout zlepšení
– laický návrh dopravního řešení. Na
vybraných místech u frekventovaných
komunikací lze současně měřit imise
a prověřovat dodržování rychlosti.
Škola může být v dotazníku vybídnuta,
aby v případě zájmu o měřiče požádala.
Na měření imisí získaly již Pražské
matky grant, pražský magistrát by měl
mít k dispozici mobilní radary. Garant
11
i n s p i ra c e / z p r á v y
Foto z CD–ROM Národní strategie rozvoje
cyklistiky v ČR.
za školu (může to být vyšší ročník
školy, případně k tomu účelu zřízený
výbor z rodičů, učitelů a starších žáků
a studentů) shrne výsledky, tj. na mapě
vyznačí hlavní přístupové trasy, hlavní
problémová místa a případné návrhy
či alternativní cesty i způsob přepravy
(např. nejen pěší cesty, ale i na kole,
namísto cesty autobusem cyklostezku
a pěší stezku atp). Výsledky zašle garant na magistrát. Je pravděpodobné,
že část škol nebude mít žádné připomínky či nároky nebo bezpečné cesty
pro ně nebudou prioritní otázkou, a tak
se dalšího postupu ani nezúčastní.
Druhý krok: Vyhodnocení výsledků
průzkumu škol − skupina odborníků
magistrátních i nezávislých (z řad
dopravních inženýrů, policistů a architektů, dětských psychologů, zdravotníků atp.) ve spolupráci s veřejností, zde
především s garantem reprezentujícím
konkrétní školu, projedná návrhy a vy-
bere nejvhodnější řešení.
Třetí krok: Zpracování projektů
a jejich realizace. Tato fáze znamená
dlouhodobější proces, který je třeba
zajistit odborně, finančně i organizačně. V souladu s usnesením vlády ČR č.
731 z 18. 7. 2001 vyčlení hl. m. Praha,
případně městské části, prostředky na
realizaci konkrétních řešení dopravního zklidnění. Například by bylo vhodné
vytypovat místa pro modelové projekty
a požadovat jejich financování z vládního programu BESIP. Podle vládního
usnesení je pro účely zvyšování bezpečnosti na pozemních komunikacích
vyčleněno téměř 12 mld. Kč.
londýnský starosta Ken Livingstone.
Za prvních šest týdnů provozu objem
individuální automobilové dopravy
poklesl trvale o zhruba 20 %. Provoz byl
plynulý, a to i na Centrálním okruhu,
který zónu obepíná. Nebyl zjištěn
žádný nárůst dopravy mimo centrální
zónu. Autobusy jezdily rychleji
a obvyklá zdržení oproti jízdnímu řádu
poklesla na polovinu. Úmysl zavést
obdobná opatření ohlásily z měst EU
také Helsinky, Janov, Kodaň, Lisabon
a Stockholm.
aut sice konají už léta, ale v případě
kolumbijského hlavního města Bogoty
se přesto jedná o světovou premiéru,
zóna bez aut totiž v tento den zahrnuje
celou plochu města, a nikoli pouze
centrální náměstí a pár přilehlých
ulic, jak je dosud v Evropě obvyklé.
První bogotský Den bez aut měl velký
úspěch a přesvědčil tehdejšího starostu
Enrique Peňalosu, že jeho ambiciózní
Plán rozvoje města je smysluplný,
realizovatelný a má podporu veřejnosti.
Peňalosovo funkční období skončilo
v lednu 2001, ale nastartované změny
už nelze zvrátit. Jeho nástupce Antanas
Mockus to naštěstí ani nemá v úmyslu.
Vybráno z metodické příručky
k Národní strategii rozvoje cyklistiky
Upraveno (red)
zprávy
Módní značky Prada, Versace či
obchodní řetězce Carrefour, Monoprix
a Marks and Spencer označuje za své
partnery Program OSN pro životní
prostředí UNEP. Společně připravují
novou iniciativu Shopping for a better
world, která by měla prosazovat
ekologicky šetrný životní styl, „cool“
green lifestyle. „Vždyť − co může být
modernější a módnější než pečovat
o naši planetu…“ říká šéf UNEP Klaus
Toepfer.
Letos v létě již několik českých
autobusových linek umožňovalo
nastoupit i s jízdním kolem: nově
z Prahy do Hory Svaté Kateřiny
v Krušných horách, z Dobřichovic do
Kytína. Již pět let jezdí autobus pro
cyklisty v Libereckém kraji, letos i po
nové trase Jablonec nad Nisou - Turnov
- Bedřichov - Liberec. Cyklobusy jezdí
denně kromě pondělí také z Kroměříže
směrem na Hostýnské hory. „Obliba
roste, tak snad si to ČSAD pro příští rok
nerozmyslí,“ říká místostarostka Města
Kroměříže Olga Sehnalová.
17. února 2003 byl v Londýně
spuštěn největší světový experiment
ve zpoplatňování dopravní zácpy. Ve
vymezené oblasti v centru řidiči aut
platí za vjezd mýtné ve výši pěti liber.
Program dovedl k realizaci současný
12
Na mezinárodní studentskou
konferenci programu Globe, v jehož
rámci mladí lidé na celém světě
sledují ekologické ukazatele, se na
začátku léta z Česka do Chorvatska
vypravili žáci ze dvou základních škol
a studentů z gymnázií v Humpolci,
Dačicích a České Třebové a střední
školy lesnické ve Šluknově. Konference
se účastní zhruba 200 studentů
a 120 učitelů, vědců a koordinátorů
z 20 zemí. V Česku program Globe
koordinuje sdružení pro ekologickou
výchovu Tereza.
„Doprava není technický, ale
politický problém,“ řekl Oscar Edmundo
Diaz, mezinárodní koordinátor prvního
bogotského celoměstského Dne bez
aut v roce 2000. V Evropě se Dny bez
Vsetín se dostal mezi deset
nominovaných evropských měst na cena
za nejlepší Evropský týden mobility
2002. Zástupci Vsetína obdrželi od
komisařky Margot Wallströmové čestné
uznání. Cenu získala italská Ferrara
za nejvšetrannější projekt, švýcarská
Ženeva za trvalá opatření, přijatá
a již užívaná v rámci tohoto týdne
a švédský Lund za nejlepší komunikační
strategiii Evropského týdne mobility.
K dalším nominovaným městům patřila
města: Aveiro (Portugalsko), Canakkale
(Turecko), Geisenheim (Německo),
Karlstad (Švédsko), Krakov (Polsko)
a Tours (Francie).
p r o m ě n y
Co je a kde se vzala
Udržitelná doprava
Na doslech od našeho domu leží křižovatka smrti. Její dějiny obsahují leccos z rozporuplného fenoménu současnosti – silniční dopravy. Křižovatka
vznikla jako torzo socialistického plánování. Měla být součástí silničního
okruhu kolem hlavního města. Okruh se dneska staví jinde, ale přes naši
křižovatku se řidiči prodírají do práce a domů a na dálnici D1 a zase zpět.
I naše rodina ji používá denně – tu na palubě městského autobusu, tu
v autě a neméně často pěšky. Pěšky je to někdy nejrychlejší; pohonem bývá
přání, aby to člověk nemusel moc dlouho dýchat… Denně míjíme kříž vztyčený na jedné straně křižovatky, kde pozůstalí udržují věčné světélko svíčky… Čtyři další kříže přibyly onoho léta, kdy se křižovatka stala součástí
příjezdu k nově otevřené asijské tržnici. Provoz zhoustl tak, že nešlo si toho
nevšimnout. Postupně zhoustly i každodenní sólové jízdy obyvatel nových
satelitních vesnic, kteří tudy dvakrát denně musí. Místní už si zvykli, že
se tu každou chvíli přinejmenším sype sklo z reflektorů. Pokud se podaří
vykoupit potřebný kousek pozemku, prý křižovatku smrti za čas nahradí
kruhový objezd. Nu, smrtelné nehody snad skončí, ale proud denních poutníků za prací, zábavou i klidem domova sama kruhová křižovatka určitě
neztenčí.
Kolo, maximálně kompaktní geometrický tvar, je jeden z největších objevů,
které si člověk osvojil. Usnadnilo mu
expanzi a dalo větší svobodu, svobodu
pohybu. Expanze, růst a svoboda se po
milióny let drží na špici hodnot vyznávaných druhem Homo sapiens, jsou
spojeny s jeho rozvojem stejně jako
pohyb a výměna informací…
George Stephenson opatřil kolo jiným než živým pohonem a v roce 1829
předvedl první parní lokomotivu. Carl
Fridrich Benz v roce 1885 sestrojil vůz
se spalovacím motorem a Rudolf Diesel v roce 1897 zkonstruoval naftový
motor. Další dopravní stroj vyzkoušeli
v roce 1903 bratři Orwille a Wilbure
Wrightové – motorové letadlo.
Automobil během 20. století konkurenci všech ostatních dopravních
prostředků drtivě převálcoval; maximálně pohyblivý, relativně levný,
pohodlný. Stal se nejen upřednostňovaným služebníkem lidského rozvoje,
ale také uctívaným znakem blahobytu
a společenského postavení. A hrozbou
pro zdraví, ekosystémy, krajinu i pro
charakteristický výtvor civilizace, pro
města.
Na začátku 20. století fenoménu
automobilismu neexistoval, byli jsme
v bodě nula. Na jeho konci jezdilo po
světě téměř 700 miliónů motorových
vozidel. Tři čtvrtiny z toho jsou osobní
auta. Automobilismus bují natolik
nekontrolovaně, že Environmnentální
výhled OECD předpokládá roku 2020
provoz jedné miliardy a 200 miliónů
vozidel. V roce 1998 lidé najezdili ve
vozech zhruba 11 000 miliard kilometrů, v roce 2020 by to mělo být 20 500
miliard. Zemi tedy očekává větší a větší
zátěž.
Co se týče užitných vlastností pro
člověka, má možná automobilová doprava svůj vrchol již za sebou. Rychlost
a výkonnost z hlediska technických
možností stoupá, ale reálně dosažitelné výkony narážejí na strop. Rychlost
v dopravních zácpách a ve městech
klesá na úroveň pěší chůze.
Přijde věk
postautomobilismu?
Poptávka po dopravě přesto dále
živelně roste v bohatých i chudých zemích. Za poslední čtvrtinu 20. století se
v zemích OECD zdvojnásobila. Roste
téměř výhradně automobilová doprava a pak letecká; právě ty ekologicky
nejobtížnější druhy. Nic nenasvědčuje
tomu, že trend rostoucího automobilismu by se mohl v nejbližších desetiletích
změnit.
Automobilismus se stal organickou
součástí ekonomického rozvoje a vůbec života vyspělé průmyslové společ-
nosti. Bude nějaká „postprůmyslová“
„informační“ či jaká civilizační fáze,
která automobilismus dostane pod
kontrolu? Svého času se očekávalo,
že rozvoj informační techniky a telekomunikací bude nahrazovat fyzickou
dopravu. Zatím tomu tak není ani
v náznaku. „Elektronická komunikace
spíše stimuluje fyzické návštěvy,“ říká
prof. Bedřich Moldan.
V časově zhuštěné podobě historii
ekonomického rozvoje a automobilismu ukazuje Čína. „Umožňuje nám
lépe porozumět budoucnosti,“ upozorňují autoři z nevládní organizace
Worldwatch Institut se sídlem ve Washingtonu. V polovině devadesátých let
čínská vláda rozhodla, že automobilový
průmysl bude jedním z pěti pilířů čínského ekonomického růstu a pozvala
velké zahraniční investory. Pokud by
Čína pokračovala podle vzoru ekonomicky rozvinutých zemí a „dosáhla
v počtu majitelů aut i ve spotřebě
benzínu hodnot USA, potřebovala
by denně 80 miliónů barelů benzínu.
V roce 1996 byla celosvětová denní
produkce benzínu 64 miliónů barelů,“
říkají lidé s Worldwatch ve zprávě Stav
světa 1998. Zvolený model rozvoje
zpochybňují i někteří čínští odborníci.
Poukazují na to, že Čína nemá dost
půdy pro nasycení obyvatel a zároveň
pro budování silnic, dálnic a parkovišť
pro takové množství aut. Ekologickou
daň z automobilismu, stejně jako lidé
z jiných států, platí Čína už dnes, aniž
by ji vyčíslovala.
Lživé ceny
Že emise z aut zhoršují zdravotní
stav lidí – například spouštějí akutní
infekční choroby dýchacího ústrojí
a přispívají k astmatickým potížím - je
všeobecně známo.
Právě tak má každý vlastní zkušenost
se zážitkem nepohody z dopravního
hluku. Přibližně 10 % Evropanů ruší
hluk vyšší než 55 decibelů. Hluk přesahující 65 dB už přímo poškozuje zdraví
a mj. přispívá ke kardiovaskulárním
chorobám. Méně si dáváme do souvislosti zdravotní dopady automobilismu,
které nevnímáme bezprostředně. Světová zdravotnická organizace koncem
20. století v Rakousku, Francii a Švýcarsku dospěla v dlouhodobém vý13
p
zkumu k závěru, že znečištění ovzduší
motorovými vozidly způsobuje 21 000
předčasných úmrtí ročně – více než
dvojnásobek počtu úmrtí při dopravních nehodách v těchto zemích. Na
všech evropských silnicích ročně zahyne asi 100 000 lidí.
A není důvod myslet si, že doprava
ovlivňuje psychofyziologické základy
bytí jen u ptačího rodu, jak o tom píše
profesor Václav Hajn: „Ptáci žijící okolo rušných dopravních tepen ztrácejí
sluch a jejich zpěv se mění. Tento fakt
má vliv především na ptáky, kteří se
pomocí zpěvu párují. U silnic, kterými
projede 10 000 aut za den, je narušeno
chování ptáků do vzdálenosti 1,5 km od
silnice.“
Největší dopady na lidské zdraví mají
emise z naftových motorů a z nich jsou
nejhorší oxidy dusíku a jemné částice,
tzv. PM10. Vážou na sebe mj. karcinogenní polyaromatické uhlovodíky
a dostávají se až do plic, dovnitř do těla.
Z veškerých emisí v zemích OECD jsou
motorová vozidla zdrojem 52 % oxidů
dusíku, 44 % těkavých organických
látek (VOC) a 89 % oxidu uhelnatého.
Předpokládá se, že do roku 2020, kam
až pohlíží Environmentální výhled
OECD, dále emise porostou.
Silniční doprava degraduje městské
životní prostředí, které si lidé postup-
Kompaktní a pod ním rozptýlené město.
Bloky domů na obou obrázcích jsou stejně velké, jen prostor zabraný silnicemi
a parkovišti různý.
Obrázek z knihy Petra Kurfürsta Řízení poptávky po dopravě.
14
r
o
m
ě
n
y
Externality dopravy v Evropě v roce 1995.
Graf z Environmentálního výhledu OECD.
ně utvářeli k obrazu svému, kam se
přesouvá čím dál víc obyvatel planety.
Automobilová doprava kazí města
i z hlediska sociálního. V jisté fázi rozvoje měst, jak říká dánský architekt
Jan Gehl, lidé ztrácejí základní právo
být chodcem, veřejná prostranství přestávají sloužit mezilidské komunikaci
a jsou zaplavena auty. Jsou to okupovaná města. Přestává být potěšením
v nich žít. Paradoxně se tím zhoršuje
i sama doprava. David Engwicht ve
své publikaci Street Reclaiming vydané v Austrálii roku 1999 vysvětluje, že
„čím více prostoru se ve městě věnuje
přesouvání osob a zboží, tím více času
je třeba tímto přesouváním trávit,
protože jednotlivé destinace se od sebe
vzdalují“. Má k tomu názorný obrázek:
Doprava pohlcuje ve velkém měřítku
pozemský zdroj nejvzácnější – prostor
– i ve volné krajině. Infrastruktura dopravy spotřebuje přibližně 25-30 % pozemků v městských oblastech a zhruba
10 % ve venkovských oblastech zemí
OECD. Z takto zabrané půdy 93 %
představují plochy používané automobilismem. Železnice vyžadují nejmenší
rozlohu území na dopravní jednotku,
3,5krát méně než osobní vozidla; 4 %
půdy z celkové dopravní infrastruktury. V nejbližších létech se takřka jistě
rozlohy silnic, parkovišť, železničních
koridorů, letišť a přístavů dále zvětší.
Ještě více rozdrobí krajinu. Roztříštění
krajiny a přírodních ploch, například
lesů, je z hlediska ochrany přírody a biodiverzity stejně závažné jako přímá
ztráta ploch.
Plíživé nebezpečí představuje automobilismus pro rovnováhu biosférických procesů. Podle OECD odvětví
dopravy přispívalo v roce 1995 k celkovým emisím hlavního skleníkového
plynu oxidu uhličitého 20 %. Do roku
2020 to má být už 30 %. Oproti roku
1990 se tak globální emise CO2 z motorových vozidel téměř zdvojnásobí. Jen
v roce 1998 vzrostly emise skleníkových plynů z dopravy v zemích OECD
z 19 na 21 % celkových emisí skleníkových plynů, tedy rychleji než emise
z jakéhokoli jiného zdroje.
Doprava spotřebovává také obrovské
množství přírodních zdrojů. V západní
Evropě se toto odvětví stalo druhým
největším spotřebitelem energie se
30 % veškeré spotřeby. Hory odpadových kovů, plastů, pneumatik a upotřebeného oleje se vrství z přibližně 50
miliónů vozidel, která se každoročně
vyřazují z provozu.
Zkrátka doprava, zejména automobilová, není jen civilizační dobrodiní,
neobnáší jen pohodlí, svobodu pohybu
a stimul ekonomického rozvoje. Způsobuje taky lidské utrpení i zákeřné
ohrožení biosféry, která udržuje klimatické podmínky na Zemi v přijatelných
mezích. Tato zdravotní a ekologická
p
negativa dopravy představují pro společnost vysoké náklady. Háček je v tom,
že tyto peněžní toky jsou neprůhledné.
Jenom náklady na životní prostředí
a zdraví, které vyplývají z dopravy,
se v evropských zemích odhadují na
téměř 8 % hrubého domácího produktu, což v roce 1995 představovalo
přibližně 530 miliard eur. Za 92 %
těchto nákladů je zodpovědná silniční
doprava, za 6 % letectví a pouze za
2 % železnice. Zrovna tak jako státem
placená výstavba a údržba silnic nejsou obsaženy v přímých cenách za
dopravu. Ceny za dopravu, které platí
uživatel, nezahrnují všechny náklady,
jsou skrytě dotované. Jsou to tzv. ekonomické externality.
Ceny za dopravu tedy neříkají ekologickou pravdu. Uživatel dopravy platí
méně, než je skutečná cena.
nelíbí, obrátit se, změnit rychlost. To
vše svobodně. Pohyb znamená dělat
rozhodnutí, znamená potěšení. Je to
lepší, sociálně cennější než jízda autem. Chůze je klíčem ke kvalitě města,
dostává se Jan Gehl ke svému nejvlastnějšímu tématu, k urbanismu měst.
Celostní oříšek
Příklad Číny ukazuje, že dosavadní
trendy v rozvoji dopravy vedou do ekologických pekel. Nemusíme však hledět
ani tak daleko. Z vlastní zkušenosti
známe, že ve městě se mnohdy ke svému cíli dostaneme rychleji pěšky než
autem. Méně zjevné „parametry“ automobilové dopravy odhaluje Ivan Illich
ve studii Energy and Equity (Energie
r
o
m
ě
n
y
přesvědčují. Dokonce i pragmaticky
koncipovaná a oficiálně vydaná analýza klubu ekonomicky nejmocnějších
Environmentální výhled OECD z roku
2000 uvádí kapitolu věnovanou dopravě údivem: „Překvapivým rysem
ekonomického rozvoje ve dvacátém
století byl obrovský nárůst počtu motorových vozidel… Tento nárůst se
odehrává téměř výhradně ve formě
silniční dopravy a v poslední době také
letectví. Pokud nedojde k velkým změnám politik a metod, budou tyto trendy
zřejmě ještě několik dalších desetiletí
pokračovat.“ Odborníci OECD si tedy
nechávají skulinku, dávají jiskřičku
naděje, že my, lidé inteligentní, dokážeme dostat pod kontrolu drogu, kterou
nám ukázal pan Benz. Auto. Dává iluzi
Chůze mluvou života
Největší ekologické dopravní zlo na
světě představuje automobilismus.
Konkuruje mu letecká doprava se svou
spotřebou energie, hlukem a emisemi.
Při přeletu Atlantiku spotřebuje proudové letadlo asi 35 tun kyslíku. Ale lidé
přece jenom nelétají tak mnoho, jako
jezdí auty.
Železniční doprava se považuje za
podstatně přijatelnější. Ve sborníku
Doprava, životní prostředí a politika,
který v roce 1993 vydal Český a slovenský dopravní klub, uvádí ing. Jiří Růžička srovnání energetické náročnosti
železniční a silniční dopravy, které
vychází na první pohled jednoznačně
ve prospěch drah: železnice při osobní
dopravě 609 kJ/osobokm, při nákladní dopravě 314 kJ/tkm, automobil
v osobní dopravě 2 325 kJ/osobokm,
v nákladní 2 399 kJ/tkm.
Za dopravní prostředek budoucnosti
označil Worldwatch Institut jízdní
kolo.
Porovnáno metodou ekologické stopy
v podmínkách Prahy, automobilista
zatěžuje životní prostředí čtyřikrát více
než cestující městským autobusem,
devětkrát více než cyklista. Chodec
nezanechává ekologické škody žádné
a ještě si posiluje zdraví.
Čím je nám chůze, krásně vysvětluje
dánský architekt Jan Gehl. „Na nohách
jsme lidskou bytostí,“ říká. Chůze podle něj není jen způsob přepravy, je to
zároveň sociální činnost. Můžeme se
zastavit, sednout si na lavičku, mluvit
s někým, vyhnout se tomu, kdo se nám
Globální emise CO2 z motorových vozidel.
Graf z Environmentálního výhledu OECD.
a rovnoprávnost). Američané podle něj
v celkovém průměru dosahují ve svých
autech rychlosti pouhých 3,6 km/hod:
„Typický Američan věnuje přes 1 600
hodin za rok (což je 4 hodiny denně)
svému automobilu. To zahrnuje čas
strávený za volantem (v pohybu i v zácpě), dobu strávenou vyděláváním na
nákup auta a na palivo, pneumatiky,
mýtné, pojištění a daně. V průměru
každý Američan ujede 9 600 km za
rok a stráví tím oněch 1 600 hodin.“
Pak už stačí jenom násobit a dělit, aby
nám vyšla šokující průměrná hodinová
rychlost automobilisty. „V zemích, které nemají žádný dopravní průmysl, lidé
právě takovou rychlostí chodí pěšky,
přičemž mohou jít, kamkoli chtějí, aniž
by se museli držet asfaltových silnic.“
Tyto propočty přivádějí k pochybám,
zda skutečně je ekonomický, ba civilizační, rozvoj tak fatálně závislý na
dopravě, jak nás politici sebevědomě
opojné svobody pohybu, moci, síly, stalo se všeobecně srozumitelným a jednoznačným symbolem společenského
postavení jednotlivce, zhmotněním
tužeb po blahobytu a pohodlí. Jako
každá jiná modla ovšem dává něco za
něco. Máme před sebou výzvu naučit se
ji užívat rozumně. Je již sice vymyšlena
řada metod, jak automobilismus zvládnout, úspěch však závisí na tom, jak je
dokážeme realizovat. Zatím bohužel
asi žádné odvětví lidské činnosti nemá
tak daleko k udržitelnému rozvoji jako
právě doprava. Jsme ve vleku omylů
i neukázněnosti.
V žádné zemi na světě se zatím nekontrolované bujení dopravy a především
automobilismu a související hrozivé
trendy nepodařilo zvrátit, ba ani zpomalit. Ekologickou neudržitelnost dopravy ukazuje graf vývoje emisí oxidu
uhličitého. Nejenže se nepodařilo, jako
v případě olova z benzínu ve vyspělých
15
p
zemích, obrátit nepříznivý trend, nepodařilo se ani trend stoupajících emisí
zpomalit.
Zkrátka doprava se na celém světě
zatím rozvíjí víceméně živelně, extenzívně, způsobem do budoucna neudržitelným.
Co vlastně tedy je nebo by měl být
udržitelný rozvoj dopravy či udržitelná
doprava? Studie Centra dopravního
výzkumu Brno ji definuje jako přemisťování osob a nákladů, které je
funkční, bezpečné a ekonomické a na
druhé straně není v rozporu s udržitelností přírodních zdrojů a schopnosti
absorbovat odpady. Jedním dechem
však autoři přiznávají, že to je nanejvýš
obtížný úkol, protože doprava je hluboce srostlá s ekonomickou i sociální
dimenzí života.
Na dopravě a automobilovém průmyslu přímo i nepřímo závisí velké
procento zaměstnaných lidí. Jak udává
slavná kniha manželů Lovinsových
a E. U. von Weizsäckera Faktor 4 z roku 1995, automobilový průmysl v USA
vytváří sedminu hrubého národního
produktu, využívá 40 % strojů z celé
ekonomiky, zpracovává přibližně 70 %
olova, 60 % gumy, 34 % železa. V Německu jsou procenta ještě vyšší.
Doprava je takový celostní společenský oříšek, na který si politici zatím
moc netroufají. Kritikům z Worldwatch Institutu se to nelíbí: „ Čím dříve
si vlády uvědomí, že sen rozšířený do
všech koutů planety o automobilu stojícím v každé garáži není realistický,
tím dříve mohou přistoupit k výstavbě
dopravních systémů, které zajistí požadovanou mobilitu ekologicky udržitelným způsobem.“
Možná by se mělo spíš než o udržitelné dopravě uvažovat o mobilitě, o dosažitelnosti cílů cest, zejména v rámci
organizace rozvoje měst a regionů. Ba
můžeme se na věc dívat z ještě z většího
nadhledu – neuvažovat o dopravě, ale
o tom, jestli se některé naše potřeby
nedají někdy uspokojovat jinak než fyzickým přemísťováním věcí a lidí.
Brzda jako pohon
Je vymyšlena spousta opatření, která by mohla dopravu k usměrňovat
udržitelnosti. Nejsnazší se zdá technické vylepšování. Špička vývoje motorových vozidel nepochybně vzhlíží
i k ekologickým cílům. Snižuje se spotřeba pohonných hmot u nových vozů.
Z hlediska toxicity se poněkud zlepšují
16
parametry výfukových plynů, auta jsou
lehčí a více se dbá na recyklovatelnost.
Ve známé knize Překročení mezí v roce
1992 konstatují Donella a Dennis Meadowsovi a Jorgen Randers: „V roce
1970 vážil typický americký automobil
asi 1 800 kg a skoro vše bylo z kovu.
Nyní váží průměrný nový automobil asi
1 100 kg, z čehož asi 81 kg jsou plasty.“
Podle Faktoru 4 z roku 1995 se „od
roku 1973 do roku 1986 zdvojnásobila
průměrná efektivita nových amerických vozů. Spotřeba klesla z 17,8 na
8,7 l/100 km.“ Avšak „…od roku 1986
r
o
m
ě
n
y
se v tisku objevuje zpráva, že jeden
z autorů Faktoru 4 Amory Lovins jedná s novozélandskými loďaři o vývoji
a výrobě ultralehkého auta na vodíkový
pohon. Americká podpora vývoje vodíkových motorů asi udělala své. Cestou
„vodíkových pokusů“ však jde i Island
a některé státy EU.
V zemích OECD klesají emise olova,
oxidu uhelnatého, těkavých organických částic. Jenom katalyzátor však
„váží“ kvůli platině 2-3 tuny, pokud
se započítají materiálové toky nutné
k jeho výrobě. Této zátěži se říká ekolo-
Předpokládané a skutečné objemy dopravy na
londýnské okružní dálnici M25
Z knihy Petra Kurfürsta Řízení poptávky po dopravě.
vzrostla účinnost využití o pouhých
10 %.“ Autoři ve Faktoru 4 tvrdí, že
pouhé 1 % energie z paliva se použije
na přepravu pasažérů. Auta jsou příliš
těžká a málo účinná. Navrhují vývoj ultralehké konstrukce vozu a hybridní
pohon, který elektricky naakumuluje
a využije brzdnou energii. Autoři sní
o dramatické technologické změně.
„Dnešní automobily jsou fantasticky
komplikované a zušlechtěné – jsou
zlatým hřebem století oceli. Ale mnoho expertů je přesvědčeno, že budou
spláchnuty novou vlnou inovací, která
způsobí největší převrat ve struktuře
průmyslu od vynálezu mikročipů.“
Spolu s vynálezcem solárního auta
Sunraycer Paulem Mac Creadym a dalšími předpovídají, že již v roce 2005
budou mít prakticky všechna nová
auta elektrický pohon. V květnu 2003
gický batoh. Auta s sebou navíc vezou
obrovský ekologický batoh, nejméně
15 tun.
Pozitiva dosažená technickým vylepšováním aut se však vcelku nikde
neprojeví. Aut a jízd totiž přibývá tolik,
že ekologické škody z dopravy v celosvětovém součtu stále stoupají.
Máme-li dopravu dostat pod kontrolu, potřebujeme měnit svůj postoj
zejména k individuálnímu automobilismu. Existují lidé, kteří se dobrovolně
zřekli vlastnictví auta; prostě jim nevyhovuje ho mít. Když si připomeneme,
že Ivan Illich spočítal průměrnou
rychlost amerického automobilisty na
3,6 km/h, není to ani divné. Jiná možnost je sdílet auto s několika dalšími
rodinami, car sharing.
I když se bez auta nedokážeme obejít,
jsou možnosti, jak se chovat šetrněji:
p
Nepoužívat auto na krátké vzdálenosti
asi do 4 km – studený motor spotřebuje
o 40 % paliva více a produkuje mnohem
víc škodlivin. Jezdit přiměřenou rychlostí a plynule. Nechat si dobře seřídit
motor a správně nahustit pneumatiky.
Nebrat zbytečnou zátěž do zavazadlového prostoru. Nenechat naprázdno
běžet motor – 3 minuty volnoběhu znamenají zhruba tolik pohonných hmot
jako 1 kilometr jízdy.
Klíčem je poptávka
Problém neudržitelného růstu dopravy nemohou vyřešit ani geniální technické vynálezy, ani iluzorní přání, abychom se jí všichni dobrovolně zřekli,
ani necitlivé zákazy. Účinná by mohla
být promyšlená dopravní politika.
Aktivní vyhledávání a aplikace alternativních variant dopravy, která jsou
ekologicky šetrnější, příznivější lidskému zdraví, bezpečnější a nezřídka také
ekonomicky schůdnější a spravedlivější vůči různým skupinám uživatelů
než tradiční postup „zácpu vyřešíme
zvýšením kapacity“, se označuje jako
řízení poptávky po dopravě. Petr Kurfürst, autor publikace Řízení poptávky
po dopravě, kterou vydalo Centrum
pro dopravu a energetiku v Praze roku
2002, pod tímto pojmem chápe veškeré strategie omezování individuální
automobilové dopravy a podpory alternativ.
Základní myšlenkou je, že problém
dopravy nelze řešit ústupem. Zjednodušeně řečeno, nové silnice znamenají
více dopravy. Jev známý jako dopravní
indukce objasňuje John Whitelegg,
mezinárodní odborník na dopravu
a životní prostředí, profesor liverpoolské univerzity, poradce britské vlády:
„Když vybudujete víc silnic, podpoříte
víc lidí v tom, aby měli automobil nebo
aby ho používali častěji, a silnice budou
za chvíli ucpané zase. Jenomže výzkumy ukazují, že 75 % našich cest autem
je kratších než 5 kilometrů. Nějakých
10−15 % cest autem je kratších než 1
kilometr. Ale to přece může člověk lehce
urazit pěšky nebo dojet na kole. Pokud
trváte na rozšiřování a budování silnic,
tak nikdo chodit pěšky a jezdit na kole
nebude a všichni budou používat auta.
Rozšiřování silnic a budování nových
je jen přiléváním oleje do ohně.“
Jak dopravní indukce funguje, ukazuje graf předpokládaného a skutečného objemu dopravy na londýnské
okružní dálnici M25. Byla dostavěna
v roce 1986 a průjezd po ní výrazně
předčil všechna očekávání. První řádek
zaznamenává předpověď dopravy oběma směry v roce otevření, druhý řádek
skutečný provoz v roce 1992 (roční
průměr 24hodinového objemu), třetí
řádek měsíc a rok otevření.
„Čím více prostoru danému druhu
dopravy poskytneme, tím větší bude
jeho podíl,“ říká Petr Kurfürst. To se
dá využít i opačně: Cyklistů přibývá,
jak se zlepšuje síť stezek a odstavných
míst. Posílením cyklistiky, omezením
parkovacích míst v centru města, zúžením průjezdu se automobilová doprava
redukuje. Důležité v tomto případě je
současně podporovat kvalitní veřejnou
dopravu. Také promyšlené urbanistické plánování polyfunkčních sídel
– na rozdíl od strohých panelákových
ubytoven 70. a 80. let 20. století a satelitů z rodinných domků z 90. let – může
snižovat potřebu dopravy. „Řízení poptávky po dopravě je stále častější reakcí na dopravní problémy. Programy
Řízení poptávky po dopravě vznikají
a fungují na úrovni jednoho podniku,
městské části, města, okresu i státu,“
shrnuje Petr Kurfürst. Tyto programy mají vliv na malou část z celkové
dopravy, pokud se však účinky sečtou,
mohou být významné.
Na vládních úrovních se o inteligentní
kontrole dosud živelného růstu dopravy zatím spíš teoretizuje.
Britský vládní poradce John Whitelegg doporučuje zpoplatnit škody, které
způsobuje automobilismus, podporu
veřejné, pěší a cyklistické dopravě, lepší způsob územního plánování a neprivatizovat železnice a jiné součásti integrovaných dopravních systémů, jako
je pražský. Britská vláda přemýšlí, jak
snížit škody z přetížené dopravy. Její
Ministerstvo životního prostředí, zemědělství a výživy si nechalo zpracovat
studii, jak v dubnu 2003 informovala
BBC, jakými prostředky to provést.
Studie doporučila prudké zvýšení cen
pohonných hmot, vyšší silniční daň,
internetová zaměstnání doma, tréninkové programy pro řidiče a povinné
kontroly hospodárnosti využití firemních aut a pohonných hmot.
Dva klíčové cíle Strategie EU pro
trvale udržitelný rozvoj jsou omezit nárůst dopravy a podporovat ekologicky
šetrnější způsoby. V praxi si však zatím
doprava žije stále vlastním nezávislým
životem. Evropská agentura pro životní prostředí se sídlem v Kodani ve
své zprávě Životní prostředí v Evropě:
r
o
m
ě
n
y
třetí kolo hodnocení z roku 2003 konstatuje, že prioritou dopravní politiky
po celé Evropě zůstávají investice do
infrastruktury a jsou zaměřeny zejména na silnice. Podle EEA Společná
dopravní politika původně „počítala
s dominantními investicemi do železniční sítě, nicméně rozvoj sítě silniční
v současné době železnici předběhl.
Doposud nebylo provedeno žádné celkové zhodnocení dopadů transevropské dopravní sítě a jejího rozšíření na
východ na oblast samotné dopravy a na
záležitosti ekonomické, sociální a ekologické.“ Celoevropský program pro
dopravu, zdraví a životní prostředí má
koordinovat aktivity a „docílit posunu
směrem k takovým trendům v dopravě,
které budou trvale udržitelné z hlediska zdravotního i ekologického“. Na
výsledky si musíme počkat.
Česká realita a vize
Evropská agentura pro životní prostředí shrnuje hodnocení: „Rozvoj
dopravy ve střední a východní Evropě…
je nyní lépe udržitelný než v západní
Evropě, nicméně i v dříve jmenovaných
zemích se trendy ubírají nesprávným
směrem. Je zapotřebí provést celkové
hodnocení dopadů dopravy na životní prostředí i do jiných oblastí jako
základ pro přípravu integrovaného
souboru strategických opatření, který
by zahrnoval regulační postupy, investice, daně a další nástroje.“ Pro nás
nepříliš povzbudivé je, že podle EEA
se počet majitelů osobních aut v období
1990−1999 v zemích střední a východní Evropy zvýšil o 61 %, oproti západní
Evropě je zde však počet osobních aut
na 1 000 obyvatel stále poloviční…
Přestože Česká republika patří mezi
země s nejhustší železniční sítí v Evropě, mezi léty 1990–2001 se u železniční nákladní dopravy snížil celkový
přepravní výkon o cca 60 %, zatímco
přepravní výkon silniční nákladní
dopravy vzrostl o 240 %. Podíl se z hlediska dopadů na životní prostředí nepříznivě obrátil. Emise CO2 z dopravy
stouply z 9 987 000 tun za rok 1990
na 14 359 000 tun za rok 2001, z toho
emise silniční dopravy z 7 234 000 na
12 343 000 tun za rok 2001. Individuální osobní doprava se na tom podílela
3 757 000 a 6 318 000 tunami, nákladní
silniční 1 721 000 a 4 289 000. Máme
smůlu, že ležíme na evropských tranzitních trasách. Ze všech srovnávaných
států jsme co do počtu tunokilometrů
17
p
přepočtených na osobu na druhém místě hned za Slovenskem.
Škody způsobené dopravou českému
národnímu hospodářství, tedy externí
náklady na dopravu, se odhadují přibližně na 5 % HDP.
Studie Centra dopravního výzkumu
Brno z roku 2002 předkládá vizi pro
udržitelnou dopravu. Na prvním místě
považuje za cíl kolem roku 2030 vytvořit dopravně-ekonomický systém, kde
náklady na dopravu včetně externalit
budou hradit uživatelé. Města mají mít
dobrý integrovaný dopravní systém
s veřejnou dopravou, příměstskou do-
pravou a železnicí, s využitím systémů
park and ride a bike and ride. Kolem
roku 2015 očekávají nadpoloviční zastoupení elektromobilů a solárních aut
a vozidel na obnovitelné palivo. Celkově
má poklesnout počet aut v soukromém
vlastnictví. Soustavně se má minimalizovat zábor půdy pro dopravu a chránit
přírodní prvky, ve městech se mají
rozšiřovat klidové zóny. Podíl silniční
přepravy má poklesnout, stoupnout podíl železniční, která očekává výraznou
modernizaci a investice. Minimálně polovina letadel by měla používat jako palivo kapalný vodík. Má posílit cyklistika
r
o
m
ě
n
y
ze současné zanedbatelné úrovně na
5 % na úkor individuální automobilové
dopravy, a to nejen díky realizaci sítě
cyklistických stezek, ale především díky
komplexnímu přístupu k propagaci
cyklistiky v ČR prostřednictvím Národní strategie rozvoje cyklistické dopravy
ČR, jejíž snahou bude upozornit na veškerá její pozitiva – bezhlučnost a nulové
emise, finanční nenáročnost.
Vize to není tak špatná. Je na nás, jestli
to tak bude.
Hana Kolářová
Spolupráce Jaroslav Martínek, Centrum
dopravního výzkumu
Nečeká nás nic převratného…
Nad nesnadnými otázkami o budoucnosti dopravy se zamýšlí RNDr. Miroslav Patrik, vedoucí Klubu za udržitelnou dopravu občanského sdružení
Děti Země.
Jaké jsou z vašeho pohledu v Česku
v současnosti meze pro výstavbu silnic a dálnic a další infrastrukturu pro
automobilovou dopravu? Co je podle
vás potřeba stavět a co už ne?
Může se podle vašeho názoru někdy
doprava dostat do fáze udržitelného
rozvoje?
Meze pro výstavbu silnic dálničního
typu v ČR jsou asi tyto tři: málo
volných veřejných prostředků pro
tyto náročné stavby (chybí zapojení
soukromých peněz), snaha dostavět
ambiciózní plán dálniční sítě ze
šedesátých let třikrát rychleji než
dosud (nejsou na to ale potřebné
stavební kapacity a zkušenosti) a nekomunikativnost Ředitelství silnic
a dálnic ČR jako investora dohodnout se s majiteli pozemků a nemovitostí a s účastníky stovek správních
řízení, jako jsou ekologická sdružení.
Příprava trvá asi 80 % času, zbytek je
samotná stavba.
Již v roce 1998 předložil Český a Slovenský dopravní klub alternativní
návrh výstavby dálniční sítě do roku
2010, která byla o 790 km kratší než
podle vládního návrhu. Vláda ho však
odmítla a prosadila plán, který nelze
zvládnout: postavit do roku 2010 dalších 1 335 km silnic dálničního typu
za zhruba čtyři sta miliard korun.
Podle mě a Českého a Slovenského
dopravního klubu není − z mnoha
důvodů − nutné stavět např. dálnici
D3 přes Posázaví, D47 na Ostravsko
(obslouží ho rychleji a levněji modernizovaná rychlostní silnice R48)
či dálnici D11 od Hradce Králové do
Polska. U dálnice D8 přes chráněnou
krajinnou oblast České středohoří je
zase nutné postavit dlouhý tunel.
U řady rychlostních silnic jako např.
R35 ve východních Čechách, R6 do
Podle mě koncepce udržitelného
rozvoje není do praktických opatření asi nikde na světě ještě pořádně
rozpracovaná, takže se pod ni může
schovat prakticky cokoli. Na příkladu
nedůsledného omezování negativních
vlivů z automobilové dopravy a naopak špatné systémové podpory jiných
dopravních prostředků je vidět, že
v tom nemá jasno jak Evropská unie,
tak samozřejmě Česká republika.
Nikdo si totiž neví příliš rady, jak
omezit automobilismus a zároveň
motivovat lidi, soukromé firmy či
jiné instituce jednak k celkovému
omezování přepravy osob a nákladů
a jednak k vyššímu využívání veřejné
osobní dopravy, nákladní kolejové
dopravy a také cyklistiky.
Proto v nejbližších deseti letech nic
převratného v dopravě neočekávám.
Problémy se budou řešit dál výstavbou dopravní infrastruktury, stát
bude ze státního rozpočtu dávat
peníze na MHD, autobusy a vlaky,
budou se dál snižovat emisní či hlukové limity a spotřeba paliv (popř.
jejich náhrada za jiné) atd. Možná se
prosadí elektronické mýtné pro nákladní auta ve všech státech Evropy.
Všichni se ale bohužel bojíme udělat
radikální řešení, pokud ho vůbec někdo zná.
18
Karlových Varů, R52 do Rakouska
či R49 na Zlínsku by rovněž stačilo
vybudovat jen obchvaty anebo přeložky stávajících silnic I. třídy. Klub
totiž dává ve svém návrhu přednost
modernizaci stávající sítě a její
údržbě před novými stavbami.
Vidíte v současnosti nějaké pozitivní
trendy v dopravě z hlediska směřování k udržitelnému rozvoji?
Pozitivní trendy v dopravě v ČR
zatím nejsou podle mě na úrovni
státu příliš patrné, kromě zvyšování
dálničního poplatku a snahy zavést
od roku 2005 pro nákladní automobily elektronické mýtné podle počtu
ujeté vzdálenosti. Je však ale nutné
zpoplatnit veškeré vnější náklady
z dopravy. Lepší je však samozřejmě
už konečně zavést daňovou reformu
s těmito prvky.
Na druhou stranu řada měst, která
dopravu jako důležitý problém pociťují nejvíce, se aspoň v rámci svých
možností nějak snaží – rozšiřují pěší
zóny, omezují rychlost na 30 km/h,
staví kruhové objezdy, modernizují
vozový park MHD (např. na Ústecku
se do autobusů dává zemní plyn),
staví cyklostezky apod. Radikálnější
města dokonce snižují počty pruhů
pro automobily a na místo nich staví
zelené pásy nebo cyklostezky. Jsou
to ale pořád jen kapky v moři, protože stát je v tomto příliš pasivní. Snad
nová připravovaná dopravní politika
bude v tomto odvážnější.
Připravila Hana Kolářová
n
Jak mohou děti přesvědčit
i starostu
(Šetrné papírování, Bedrník 4/2003)
Ministr životního prostředí Libor Ambrozek v červnu předal ceny vítězům
soutěže Šetrné papírování. Měly podobu
dárkového balení ručních papírů a dopisních obálek, které věnovaly Olšanské
papírny, výrobna ručního papíru ve Velkých Losinách. Soutěž vyhlásilo sdružení
Arnika v rámci své stejnojmenné kampaně. Soutěže se zúčastnilo přes 70 skupin
dětí od 12 do 16 let z 11 krajů České republiky. Děti se ve skupinách zapojily do
propagace recyklovaného papíru jakožto
ekologicky šetrného výrobku a usilovaly
o zvýšení třídění papírového odpadu ve
škole, doma i ve své obci. Jednaly s úřady
a novináři, zástupci obchodů nebo podniků, psaly svoje vlastní články a tiskové
zprávy, plánovaly mediální strategie.
„Vybrat nejlepší skupinu, která získá
hlavní cenu – několikadenní putování po
slovenských horách – bylo mimořádně
obtížné. Sešlo se několik prací, které
byly všechny velmi zdařilé,“ řekl Milan
Návoj, jeden z autorů soutěže.
Nakonec byla šestičlennou porotou vybrána práce dívčího týmu ze 7. třídy III.
á
z
o
r
y
ZŠ Slovákova z Boskovic pod vedením
paní učitelky Aleny Nečasové.
„Vysoce jsme hodnotili to, že se dívky
poctivě vyrovnaly se všemi úkoly. Velmi
nás zaujalo pojetí závěrečné zprávy formou příběhu. Dívkám se také podařilo
prosadit článek do týdeníku Boskovicko.
Neměly strach působit na veřejnosti
– navštívily MěÚ, redakci novin Boskovicko, Sběrnu odpadů, Copy centrum,
Seznamujeme spolužáky s kampaní
Co všechno dokázaly dětské týmy v soutěži
Šetrné papírování a jaké je další pořadí
Skupina
patnáctiletých
dívek
z osmiletého gymnázia v Mladé
Boleslavi si sjednala schůzku
s ředitelem své školy. Prosazení
kancelářského recyklovaného papíru
však zabránily stroje značky Minolta,
která podmiňuje servis svých strojů
dodávkou svého nerecyklovaného
papíru. Dále navštívily odbor odpadů
MěÚ Mladá Boleslav, sjednaly si
schůzku se starostkou města Bělá
pod Bezdězem, která přislíbila
tisk městského zpravodaje na
recyklovaném papíře a o použití
ekologického papíru prý rozhodnou na
zasedání městské rady (2. místo).
Skupina chlapců z přírodovědného
kroužku Sovy při gymnáziu v Kladně
se rozhodla oslovit kladenského
primátora. Ten odpověděl, že pro
rok 2004 nechá zpracovat koncepci
pro zavedení recyklovaného papíru
a cenovou kalkulaci. Očekává se, že
mladí ekoaktivisté budou věc pozorně
sledovat (3. místo).
Řadu údajů o recyklaci v Nymburce
zjistila skupina dívek z tamního
gymnázia. Podařilo se jim zřídit
nástěnku ve škole, usilovaly o zavedení
systému na tříděný odpad v sousední
škole, tento úkol je čeká dotáhnout do
konce ještě v budoucnu (4. místo).
Jiná skupina dívek z gymnázia
v Mladé Boleslavi se na internetovém
portálu města rozhodla prostřednictvím
e-mailu zeptat pana primátora, jestli
používá recyklovaný papír. Odpověděl,
že ne. Vyzvaly tedy celý Městský úřad,
aby úředníci při své práci více šetřili
přírodu. Bohužel se dívky nedočkaly
odpovědi na svůj dopis (5. místo).
Pět dívek ze ZŠ Janáčkovo
náměstí
v
Krnově
prosadilo
používání recyklovaného papíru na
MěÚ v Krnově. Starosta používání
recyklovaného papíru aktivně podpořil:
„Již dlouhou dobu jsme se odhodlávali
k vyzkoušení tohoto druhu papíru,
neboť z ekonomického i ekologického
hlediska je to jistě výhodnější, ale
po přečtení Vašeho dopisu jsme byli
přesvědčeni, že je to nutná a správná
volba,“ řekl starosta Josef Hercig.
Skupina z lanškrounského gymnázia
oslovila starostu města Lanškroun,
primátora města Pardubice i všechny
základní školy v Lanškrouně a v okolí.
Do uzávěrky soutěže se jim ale
nedostalo odpovědi.
Skupina ze SOU v Litoměřicích
oslovila skoro 30 úřadů a institucí na
Litoměřicku, odezva však přišla pouze
od pěti.
Děti ze ZŠ Rohle na Olomoucku
prosadily používání recyklovaného
papíru na OÚ Kamenná.
19
n
vyzvaly ředitele školy k tomu, aby škola
používala recyklovaný papír. Ocenili
jsme také jejich snahu působit mezi
mladšími spolužáky na škole,“ uvedl
Návoj.
Spektrum činností, se kterými se soutěžní týmy během plnění jednotlivých
úkolů setkaly: vyhledávání informací,
zjišťování názorů formou anket, zodpovídání otázek z historie papíru, sběr
a třídění starého papíru, výroba ručního
recyklovaného papíru, exkurze v papírně, ve sběrném dvoře či v podniku
Sběrné suroviny, psaní článků, tvorba
vlastních propagačních materiálů, výstavek, prezentace výsledků ve školních
časopisech nebo na vlastních webových
stránkách atd.
Organizátoři soutěže ze sdružení
Arnika si vysoce cenili snahy předávat
získané informace dále, ať už tím, že soutěžící uspořádali povídání s mladšími
spolužáky, připravili informační nástěnku ve škole, vytvořili vlastní skládačku či
dokonce webové stránky nebo se pustili
do organizace infostánku.
á
z
o
r
y
Kytička pro Arniku
Více než sto prací se sešlo v kanceláři sdružení Arnika v rámci výtvarné soutěže Kytička pro Arniku. Děti z mateřských, základních, speciálních i zvláštních škol vyráběly ruční recyklovaný papír a na něj pak libovolnou technikou
nakreslily či namalovaly květinu arniku (Arnica montana).
„Bylo velmi těžké vybrat nejhezčí. V podstatě to není možné. Všechny
práce jsou něčím nápadité,“ řekl Marek Jehlička ze sdružení Arnika a dodal:
„Spousta krásných prací přišla například od dětí ve věku 10–13 let ze základní
školy Raškovice na Frýdecko-Místecku. Další třeba ze zvláštní školy v Králíkách na Ústeckoorlicku. Nádherný ruční papír vyrobily děti v základní škole
Zhoř na Jihlavsku. Půvabné byly též práce osmi a devítiletých dětí ze školní
družiny při ZŠ Lešná u Valaškého Meziříčí. Alespoň tyty čtyři vybrané školy
získaly za odměnu drobné ceny – ukázky z výroby ručního papíru ve Velkých
Losinách.
„Skoro čtyřicet prací jsme vybrali a připravili z nich výstavu, kterou bude
možno shlédnout spolu s výstavou o výrobě, spotřebě a recyklaci papíru
a o kampani Šetrné papírování,“ řekla Eva Pešková, autorka výstavy. Některé
z nich budou k vidění na webových stránkách kampaně Šetrné papírování
http://papir.arnika.org/.
„Děti přidávaly do ručního papíru různá koření, například skořici nebo tymián. Asi třicet prací zavonělo v některých dětských domovech nebo sociálních
zařízeních ve Francii,“ řekl Milan Návoj, spoluautor soutěže. Tyto práce totiž
putovaly se skupinou pracovníků neziskových organizací do Alsaska a Burgundska. Cestu organizovalo občanské sdružení Agnes.
Tisková zpráva sdružení Arnika
Upraveno (red)
Někdo hledá důvody, jiný
způsoby
…na jednání se zpracovateli krajské odpadové koncepce se rozpoutala diskuse, zda používání recyklovaného papíru nezkracuje životnost tiskáren či
kopírek… Je to pravda?
Simona Krýslová
Vhodnost použití recyklovaného kancelářského papíru do kopírek a tiskáren garantují sami výrobci, tedy u nás
Krkonošské papírny, a. s., a Olšanské
papírny, a. s.
Z firem dodávajících kancelářskou
techniku se k tomu vyjádřil zástupce
spol. Hewlett-Packard v tiskové zprávě
MŽP ze 13. 12. 2002:
S používáním recyklovaného papíru
souhlasili i dodavatelé kancelářské
techniky. Podmínkou je dodržení
potřebných technických parametrů
používaného kancelářského papíru
a zajištění kvalitní a častější údržby
tiskáren a kopírek z důvodu vyšší
prašnosti. „Bezproblémový provoz s
recyklovaným papírem mohu potvrdit
z vlastní zkušenosti. Naše společnost
je nositelem certifikátu ISO 14 000 a
tisk na recyklovaný papír je standard20
ní záležitostí,“ odpověděl na dotaz
MŽP například zástupce společnosti
Hewlett-Packard, technický konzultant Tomáš Kugler.
Zkušenosti s kopírovací technikou
jsou podrobně shrnuty na internetových
stránkách
http://papir.arnika.org/
odpovedi.shtml. Zástupci společností,
prodávajících v ČR kopírovací stroje
Xerox, Hewlett-Packard, Kyocera
Mita, Canon, Panasonic, Toshiba,
Rex-Rotary, Minolta, Lanier, Sharp
zde přesně odpovídají na otázky:
Je možno pro černobílý tisk, barevný
tisk, pro tisk na velkoformátových
strojích a pro tisk na inkoustových
tiskárnách používat recyklovaný papír? Jestliže ne, proč? Jestliže ano,
jaké podmínky je nutné dodržet? Nesnižuje se používáním recyklovaného
papíru zásadním způsobem životnost
stroje (kopírky, tiskárny), nezvyšuje
se jeho poruchovost a náklady na jeho
opravy (i v případě, že se postupuje
přesně podle doporučení výrobce)? Je
vhodné používat recyklovaný papír i
pro oboustranný tisk? Vede používání
recyklovaného papíru ke zvýšené spotřebě toneru? Doporučil byste svým zákazníkům používat recyklovaný papír?
Jaký druh recyklovaného papíru přesně
(značka, výrobce)?
Recyklovaným papírem se rozumí
produkt obsahující více jak 70 % sběrového papíru a doporučený svým
výrobcem k používání do kopírovacích
strojů.
Milan Návoj
Arnika – ekologické sdružení
Vybráno z e-mailové konference k Šetrnému papírování, upraveno (red)
Kontakt: Sdružení Arnika, kampaň Šetrné papírování, Milan Návoj,
Chlumova 17, 130 00 Praha 3.
Tel. a fax 222 781 471,
e-mail: [email protected],
http://papir.arnika.org
d i d a k t i k a
Ekologie na Jihočeské
Univerzitě
Kurs Ekologie pro občanskou výchovu jsem na Pedagogické fakultě Jihočeské Univerzity v Českých Budějovicích učila v letech 1996/7, 1997/8
a 1998/9. Kurs byl povinný pro studenty, kteří budou učit na II. a III.
stupni a kteří mají jako jeden z oborů občanskou výchovu, v současné době
je výběrový (tj. mohou si jej zapsat, pokud mají zájem) pro studenty všech
oborů pod názvem Ekologická výchova. Kurs je jednosemestrový.
Obsah i forma kursu se v prvních letech rychle měnila v reakci na zpětné
vazby od studentů, v současné době se již ustaluje, přesto se bude asi nadále měnit a jak doufám i zlepšovat. Potěší mě, když vyzkoušíte kurs nebo
některé jeho prvky či náměty ve vlastní praxi a upravíte podle svých podmínek a potřeb. Uvítám vaše zkušenosti a ráda zodpovím dotazy či dodám
podrobnější informace.
Obsah a cíle kursu
Kurs vychází z přesvědčení, že řešení
problémů životního prostředí se neobejde bez přehodnocení dosavadních
představ o prioritách naší společnosti
i nás samotných. Cílem kursu je proto
poskytnout studentům nejen informace o některých ekologických problémech (první část kursu – Globální
problémy), ale netradičními formami
je vést k hledání souvislosti těchto
problémů s vlastním životním stylem,
s představami naší společnosti o pokroku, s historií vztahu tzv. bohatých
a chudých zemí, s ekonomickým
systémem, s médii (druhá část kursu
- Kořeny a mechanismy).
Přemýšlení o příčinách a souvislostech environmentálních problémů
může vést k pocitům beznaděje,
pokud není studentům nabídnuta alternativa. Proto je ve třetí části kursu
(Řešení) kladen důraz na různé možnosti a směry řešení v oblasti legislativy, ekonomiky, lokálních ekonomických iniciativ, podrobnější pozornost
je věnována činnosti nevládních neziskových organizací u nás a ve světě
a možnosti změny životního stylu.
kou, dimenzi životního stylu i dimenzi mezinárodní. Způsob využívání
energie souvisí i s rozvojem obcí,
s dopravou, centralizací a decentralizací výroby a osídlením, se zaměstnaností. K problému energie se
v rámci kursu proto vracíme vícekrát
a z různých stran. Součástí projektu
je přednáška o globálním oteplování,
simulační hra Loukotov, video o těžbě
ropy v Amazonii, samostatná práce
– rešerše, exkurse do obce vytápěné
dřevní štěpkou, beseda o jaderné
energetice, konference o zjištěných
poznatcích a text – shrnutí projektu
Energie. V rámci projektu by si studenti měli uvědomit široké souvislosti
zdánlivě ryze technického problému
a některá řešení.
Při ukončení projektu Energie obdrží studenti předtištěný text s dotazy,
které se týkají souvislostí energetického problému. Diskuse nad tímto
textem je pak součástí závěrečného
rozhovoru.
Z průběhu kursu
Přednášky
Přednášky byly pojaty tematicky
široce a rozděleny do podskupin:
globální problémy, kořeny a mechanismy, řešení. Studenti dostali ke
každé přednášce namnožený text
– sylabus, v plánu jsou skripta, která by vyřešila problém příliš malé
Harmonogram a témata kursu
Projekt Energie
Důležitým svorníkem, který propojuje všechny tři části, je projekt
Energie.
Problém energie a její využití současnou civilizací má řadu dimenzí:
technickou, hodnotovou, ekonomic21
d
časové dotace na přednášky. Účast
na přednáškách se nekontrolovala
a nebodovala, hodnocení bylo formou
písemného testu znalostí.
Simulační hra Loukotov
Studenti se stanou účastníky konference zástupců tří různě velkých
obcí a měst, které obdržely finanční
příspěvek na projekty, jež by přispěly
ke snížení míry globálního oteplování. Skupinky – delegace jednotlivých
obcí a měst − mají čas na rozmyšlenou
a pak prezentují své projekty ostatním
delegacím.
Simulační hra Prales
Jednotlivé skupiny představují různé zájmové skupiny v pralese, který se
kácí (místní obyvatele, přesídlence,
vládní úřad pro přesídlování, zahraniční mocnost, která v pralese chce
z vojenských důvodů stavět silnici,
apod.), přičemž stromy představují
kelímky od jogurtu, postavené na
zemi dnem vzhůru. Cílem účastníků
v rámci hry je minimalizovat kácení
při maximalizaci vlastních zájmů.
Cílem hry jako celku je vzbudit zájem
o problematiku pralesa, pochopit
sociální a ekonomické souvislosti environmentálních problémů, propojit
získané znalosti s vlastní zkušeností
– prožitkem. Podrobně je hra popsána v knížce J. Činčery a kol. Hry a výchova k trvale udržitelnému rozvoji,
Brontosaurus, Praha, 1996.
Beseda o jaderné energii
Jaderná energie je kontroverzní
téma, které zajímá studenty vzhledem
k frekvenci v médiích, navíc pro něj
platí to, co všeobecně v projektu Energie - zdánlivě úzce technické téma
otevírá otázky po našich hodnotách,
skrytých předpokladech a ustálených
vzorcích myšlení. Po několika letech
pokusů a omylů v této oblasti se domnívám, že vedle rešerší s tématem
jaderné energie a konference je vhodné věnovat tématu i jeden spojený, pokud možno delší seminář, který by byl
přístupný všem studentům. Zásadní
je pozvat fundovaného odpůrce i zastánce jaderné energetiky a předem
stanovit a potom dodržovat závazná
pravidla (stejný čas na prezentaci názorů pro oba, čas na dotazy z pléna,
maximální délka odpovědi na dotazy).
22
Simulační hra Životní prostředí
a zdraví
Jde o modifikaci techniky „expertních skupin“, popsané v metodikách
kritického myšlení, pro složitá, případně kontroverzní témata, jako jsou
chemické látky v potravinách či genetické modifikace. Studenti nejprve
v „expertních skupinách“ nastudují
jeden problém, pak o něm ve smíšených skupinách diskutují a snaží se
dojít k závěru, jak postupovat, aby se
problém řešil. Cílem je vzbudit zájem
o tato témata, ukázat, že znečištění
nemusí být jen to, které je na první
pohled vidět, důležitá je i práce s různými články na totéž téma – různí
autoři mají různý pohled, který je dán
pozicemi, na nichž stojí. Student tak
musí nejen přijímat, ale i hodnotit
přijímané informace, učí se kriticky
myslet a vytvářet si vlastní názor.
Důležitý bod je i cíl hry – poskytnout
doporučení, která by pomohla jak
zdraví, tak životnímu prostředí. Mělo
by vyplynout, že některá řešení jsou
lepší než jiná, protože jdou ke kořeni
problémů, a řeší jich tedy více najednou.
Seminář o technice
V tomto semináři bude možná třeba
vyčlenit čas na dokončení předchozí
aktivity zaměřené na některé technologie a jejich kontroverzní dopady.
Studenti také již absolvovali besedu
o jaderné energetice a pracují na
rešerších o zdrojích energie a globálním oteplování. Je proto vhodný čas
zamyslet se hlouběji nad problémem
techniky.
Již několik let se nám osvědčuje Diskuse o kladech a záporech techniky,
která může trvat 20–30 minut, ale
i déle. Studenti se rozdělí na A a B
podle pořadí, ve kterém sedí, takže
sedí takto: A B A B A B atd. Áčka
mají za úkol se zamyslet nad klady
techniky, béčka nad zápory, přičemž
„technikou“ jsou míněny i chemické
látky a jakékoliv technologie, které
neznala tradiční společnost (tedy
technika v širokém smyslu – doprava,
komunikace, lékařská technika…).
Důležité je zdůraznit, že nám jde
jak o klady a zápory pro přírodu, tak
o klady a zápory pro člověka. Po cca
5 minutách by si měli sousedi (A a B)
o svých zjištěních popovídat. Pak
nastane fáze brainstormingu – uči-
i
d
a
k
t
i
k
a
tel píše na tabuli vlevo klady, vpravo
zápory techniky, jak mu je studenti
diktují. Pokud je něco opomenuto,
může sám doplnit. V poslední fázi si
všichni přečtou, co vzniklo, a snaží se
najít souvislosti mezi klady a zápory.
Ty, na které upozorní, učitel propojí
čárou. Vznikají velmi zajímavé souvislosti a paradoxy. Např. technika
má záporný i kladný vliv na zdraví
(civilizační choroby x lepší lékařská
technologie), technika umožňuje komunikaci (mobily, media), ale zároveň ji ztěžuje (chybí čas na komunikaci) apod. Cílem aktivity je promyslet
kontroverzní charakter moderní doby
a uvědomit si, které jevy spolu souvisí
i to, že technika je často nucena řešit
vlastní záporné důsledky.
V další fázi je možné zařadit aktivitu
Poslední slovo mám já s textem Papalagi – názor samoánského domorodce
na techniku a na bělochy, přednesený
u ohně ve dvacátých letech 20. století,
je vhodný k přemýšlení nejen o technice, ale i o vědě, o přírodních národech, o čase, o nás samých. Pokud by
zbyl čas, je možné si zahrát Hru na
rovnováhu, která nepotřebuje žádné
pomůcky, pouze volný prostor. Hra
nenásilně ukazuje sílu „řešení zdola“
ve společnosti i v živých systémech.
Film o problémech životního
prostředí v Amazonii a diskuse
V semináři pravidelně promítám
video Flames in the Forest, které je
jedním z pěti filmů na dvoudílné videokazetě The Savage Fights Back
(video zapůjčeno od organizace Rosa
v Českých Budějovicích). Film trvá
52 minut, je z r. 1992 a popisuje boj
ekvádorských indiánů proti ropným
společnostem, které se chystají na
jejich území (v pralese) těžit naftu.
Je v angličtině, ale většina je formou
titulků, takže je poměrně snadné
simultánně překládat. Film jsem
vybrala, protože má souvislost s problematikou třetího světa (přednáška)
a s projektem Energie. Zároveň je
autentickou ukázkou života přírodních národů. Film někdy promítám ve
dvou nebo třech částech, mám připravené otázky na rozproudění diskuse,
které studentům v mezidobí kladu.
Příklady otázek: Jaký máte z filmu
pocit? Jak souvisí s projektem Energie? Kam se asi vyváží ropa z Ekvádoru? Odkud se dováží ropa k nám?
Jak se využívá (nejen pohonné hmoty,
d
ale např. i plasty)? Bylo by znečištění
prostředí stejné, pokud by těžba probíhala v Evropě? Jaká je souvislost
s ekonomickým pojmem externalita?
Domníváte se, že indiánská kultura je
vůči naší méněcenná?
V závěru semináře studentům nabídnu informace o organizaci Survival, která hájí lidská práva přírodních
národů.
Film Persil – nevinné praní
a diskuse (brainstorming,
myšlenkové mapy)
Film Persil – nevinné praní je německý, ale přemluvený do češtiny.
Je z poloviny 90. let a trvá 42 minut.
Lze ho vypůjčit v Rose i v dalších eko-videotékách v republice. Tématem je
zdánlivě „ekologický“ prášek firmy
Henkel, který ale způsobuje sociální
a environmentální problémy v zemích původu surovin – na Filipínách
a v Malajsii. Kladem filmu je cílevědomé nabízení pozitivních řešení. Tento
film si po krátkém úvodu promítáme
vcelku. Předem požádám studenty,
aby se snažili při sledování filmu určit, v čem jsou problémy a jaké jsou
jejich příčiny a řešení. Po zhlédnutí
filmu studenti navrhují body k zapsání do jednotlivých sloupců (problémy,
příčiny, řešení) na tabuli. U uvedeného filmu se např. v rubrice problémy
objevilo: jak ekologicky prát? likvidace pralesa, monokultury nahrazují
samozásobitelství, v rubrice příčiny:
stát podporuje hybridní palmy a umělá hnojiva, levná doprava, neuskutečněná pozemková reforma, v rubrice
řešení: vlastní farmy, přímý prodej,
širší pojetí šetrného praní a další. Problémy, příčiny a řešení lze pak křídou
propojovat, podobně jako v semináři
o technice. V poslední části obdrží
dvojice namnožené papíry s předtištěnými a v prostoru rozmístěnými
„klíčovými“ slovy či spojeními, týkajícími se tématu („bubliny“ – v případě
uvedeného filmu např. vlastnictví
půdy, znečištění vod, místní tradice
a cca 6–8 dalších), mohou zde být
i body, které se ve filmu neobjevily
přímo, ale které mají s tématem přesto souvislost (média, demokracie).
Studenti ve dvojicích diskutují a propojují čárou „bubliny“ tam, kde vidí
nějakou kauzální souvislost. Mezitím
učitel „bubliny“ přepíše na tabuli
a studenti nakonec diktují nejzajímavější souvislosti, které objevili,
učitel komentuje a propojuje čárami
na tabuli. Studenti mohou doplňovat
vlastní „bubliny“. Důležité je, aby
student jasně formuloval nalezenou
souvislost. Např. čára mezi hesly
„demokracie“ a „vlastnictví půdy“
naznačuje, že nedostatek demokracie
v zemi zabránil uskutečnění zamýšlené pozemkové reformy.
Je vhodné mít pro tento seminář připravené informace o dopadech pracích prášků a možnostech šetrného
praní u nás, např. materiály ekologických poraden Veronica a Rosa.
Brainstorming problémů, příčin
a řešení a myšlenkové mapy – bubliny
lze využít i pro jiné filmy s ekologickou tematikou k zopakování informací, jejich utřídění a hledání souvislostí
mezi nimi. Jde zároveň o reflexi tématu filmu.
Pokud učitel nemá k dispozici video,
lze podobnou diskusní hru s brainstormingem a myšlenkovou mapou
uskutečnit i s pomocí textu namísto
filmu.
Média, reklama a životní
prostředí – diskuse a aktivita
Diskusi o médiích a životním prostředí Čemu věřit? zařazuji proto, že
média jsou důležitým prostředníkem
mezi realitou a lidmi, ovlivňují jejich
znalosti i postoje v oblasti životního
prostředí. Další důvod je v tom, že
studenti jsou často zmateni protichůdnými informacemi v této oblasti
a ptají se: Čemu mám vlastně věřit?
Jde o strukturovanou diskusi o tom,
kde vlastně bereme informace, jak
jsou věrohodné, co může ovlivnit jejich výběr. Jako řada zde popsaných
aktivit, ani tato nemá předem jasně
dané vyústění, cílem je podnítit vlastní myšlení studentů. Na tuto diskusi
lze navázat aktivitou Reklama a životní prostředí, která hledá odpověď
na otázku, proč je reklama účinná,
jak souvisí s životním prostředím, zda
ovlivňuje nezávislost médií a co nám
může říci o nás samých.
Postery o nevládních
organizacích – Procházka galerií
Tento seminář jsme věnovali prezentaci posterů, které studenti vyrobili
o vybraných ekologických organizacích. Základní teorii (historie a organizační forma nevládních organizací)
jsme probrali na přednášce. Výroba
i
d
a
k
t
i
k
a
posteru i prezentace většinu studentů
bavila a splnila i cíl – ukázat na rozmanitost činnosti nevládních organizací, a nepřímo i na různé cesty k řešení environmentálních problémů.
Co mohu já udělat pro ochranu
přírody
Poslední seminář věnuji diskusi
o řešení environmentálních problémů, zejména na úrovni jednotlivce.
Nejprve věnujeme cca 20–30 minut
tzv. cibulové teorii: vrstvy cibule
představují i vrstvy světa, jímž jsme
obklopeni. Nejvnitřnější vrstva – to
jsem já sám či sama jako člověk. Následují další vrstvy – rodina, místní
dobrovolná organizace, obec, obchodní společnost, stát, svět. Vrstvy
kreslím na tabuli a studenti napovídají, může sem spadat i profese apod.
V další diskusi shrnujeme způsoby,
jak mohu já sám/sama být přínosem
pro přírodu na různých úrovních:
např. na mezinárodní úrovni – mohu
požadovat ratifikaci mezinárodních
smluv o životním prostředí, na úrovni
vlády – mohu volit strany, které slibují
promyšlenou ekologickou daňovou
reformu, pokud pracuji v komerční
firmě – mohu hledat cesty, jak pomoci přírodě úsporou energie či čistou
produkcí atd. Důležitá je role občana
v obci či městě (velká role v oblasti
odpadů, městské dopravy, vytápění
– občan může ovlivnit), vrátíme se
i k úrovni nevládní organizace a nakonec dojdeme k úrovni jednotlivce
a rodiny. Zde se zastavíme podrobněji. Většinou se ukáže, že právě v oblasti vlastního životního stylu navrhují
posluchači nejvíc námětů, jak přírodě
prospět. Zde lze podle času zařadit
aktivitu Mořské souvislosti, při níž
si studenti uvědomí souvislosti své
činnosti se zdravím mořského ekosystému, a další variantu hry Moje zelená
hranice s jinou sadou výroků. Cílem je
nabídnout plejádu možností činností
jednotlivce, jimiž lze přírodě pomoci.
Ve zjednodušené verzi hry lze prostě
seřadit výroky od zcela přijatelných
po zcela nepřijatelné (pro dotyčného)
a pak rozproudit diskusi otázkami:
Co je pro vás na prvním místě? Co na
posledním? Proč? Kam jste zařadili…
Proč? Má někdo jiný názor? Tato
aktivita má za cíl zopakovat některé
souvislosti, s nimiž se studenti seznámili během kursu (v tomto smyslu je
vlastně reflexí celého kursu), ukázat
23
d
na další, o kterých se možná dosud
nehovořilo (vegetariánství, problém
supermarketů), a umožnit studentům přemýšlet a hovořit o vlastních
možnostech, názorech, omezeních
a prioritách.
Hodnocení kursu
V tomto kursu jsem využila dvě formy hodnocení (zpětné vazby) studentů: Po každém semináři jsem rozdala
lístečky a požádala o krátký anonymní komentář k semináři. Šlo o bezprostřední zpětnou vazbu, kterou jsem
přečetla a dále nehodnotila. Ke konci
kursu vyplnili studenti anonymní dotazník, kde měli možnost vyjádřit se
k přednáškám a k samostatným pracím, k celkovému pojetí výuky apod.
Celkově lze říci, že úspěchů bylo více
než problémů. Studenti oceňovali netradiční formu výuky, převážně kladně hodnotili i možnost samostatných
prací – recenze, posteru i rešerše.
To i přesto, že kurs byl časově velmi
náročný, což se neodrazilo plně v kreditním hodnocení. Úspěšnější byl
seminář, kde bylo méně studentů (17
oproti 23).
Stoprocentně kladně hodnotili studenti exkurse – ukazuje se, že reálná
praxe je přesvědčivější než stohy
teorie (a je škoda, že studenti nemají
v rámci výuky víc kontaktu s nadšenými a tvořivými učiteli z praxe).
Ze samostatných prací byla zjevně
nejobtížnější rešerše na téma energie.
K jejímu zpracování bylo třeba více
zdrojů, zdroje nebyly dobře dostupné,
a bylo třeba umět citovat literaturu
a excerpovat z ní, což se obojí ukázalo jako problém. Někteří studenti
řešili tyto problémy kompilací práce
z opsaných textů či z textů stažených
z internetu, často bez uvedeni zdroje.
Bude proto třeba věnovat více úsilí
vysvětlení, co je cílem práce, jak se
cituje literatura, případně napsat
vzorový jednostránkový text, který by
shrnoval principy, jimiž by se studenti
měli řídit.
Studenti nejsou zvyklí na bodový
systém hodnocení a nevyužili možnost vybrat si z nabízených činností
jen některé (např. pokud by se spokojili s nižší známkou, nemuseli by pracovat na rešerši). Tuto možnost volby
bude třeba víc zdůrazňovat.
Problém pro učitele je u tohoto typu
kursu nutnost vyhodnocovat stohy
prací, nutnost velmi individuální prá24
ce se studenty, vedení složité evidence
a časově i materiálově náročná příprava seminářů. Při vyšším hodinovém úvazku učitele (a předpokladu,
že tento čas stráví frontální výukou
v dalších kursech) by proto takto bylo
možné vést výuku v jednom, maximálně ve dvou seminářích. Velkým
kladem tohoto typu práce se studenty je na druhé straně její zajímavost
– studenti vstupují do vyučovacího
procesu nikoliv jako objekty výuky,
ale jako partneři. Učitel se vzdává
role „toho, který Ví“, a vstupuje do
role průvodce na cestě za poznáním.
Výuka pak není pouze jednosměrný
proces od učitele k posluchačům. Je
mnohem komplexnější – učí se i učitel a učí se studenti od sebe navzájem
a také sami o sobě.
Kursu chybí bezprostřední kontakt
s přírodou. Úvodní zhruba třídenní
soustředění v přírodně kvalitním prostředí by vyřešilo tento i další problém
– potřebu stmelení kolektivu s následnou kvalitnější prací v seminářích.
Poslední problém spočívá v tom, že
kopírování materiálů, zvaní externích
přednášejících a exkurse jsou finančně náročnější než klasická výuka.
Dlouhodobě se proto rýsuje nutnost
získat na kurs grantové či jiné finanční zdroje.
Tento kurs by nemohl vzniknout
bez vlídné podpory děkanů PedF
i
d
a
k
t
i
k
a
JčU Miroslava Papáčka a Františka
Mráze, přátelského zázemí a opory
na Katedře pedagogiky a psychologie
PedF JčU, spolupráce a přemýšlivého
hodnocení mnoha studentů a odborné pomoci nevládních neziskových
organizací Rosa a Calla (České Budějovice) a SEVER (Horní Maršov v Krkonoších). Během let mě také velmi
ovlivnily kursy ekologické a globální
výchovy (G. Pike a D. Selby: Globální
výchova, Grada, Praha 1994) pořádané různými centry ekologické výchovy
v ČR, a nejnověji jsem vděčna za kursy Kritického myšlení, psaní a čtení
pro učitele, které jsem měla možnost
absolvovat díky nevládní neziskové
organizaci Kritické myšlení (Praha).
Naďa Johanisová
Minimální všeobecný základ znalostí
a dovedností studentů učitelsatví o životním prostředí, udržitelném rozvoji a environmentální výchově. Editor Eva Lišková.
Sborník prací katedry biologie a ekologické výchovy Univerzity Karlovy v Praze
– PedF, Praha 2003.
Vybráno a upraveno (red)
Kontakt: Naďa Johanisová,
Ostrolovský Újezd 14,
374 01 p. Trhové Sviny.
e-mail [email protected]
Auto a bílá ponožka
Když John Javna z The Earth Works Group čekal se svou ženou Sharon
své první dítě, napsal pro ně i pro všechny děti, rodiče a učitele krásnou
knížku 50 nápadů pro děti k záchraně Země. Vyšla v Kansas City v roce
1990. Když tato kniha vyšla o pouhý rok později česky, byla něčím u nás
do té doby mimořádným. Takovéhle knihy tu v té době nevycházely. Není
tedy divu, že měla třicetitisícový náklad. Tím je české vydání Javnovy
knihy výjimečné i dnes. Takovýchhle knih teď už máme víc, ale jejich
náklady jsou oproti Javnově knize mizivé. Dvanáct let bouřlivého rozvoje ekologického vnímání světa hodnotu knihy prověřilo. Zůstává, stejně
jako dojemná předmluva Olgy Havlové. 50 nápadů se stále dá využívat.
Posuďte Javnův nápad číslo 39, z něhož přetiskujeme pokus s autem:
„Přesvědč se. Za pomoci rodičů můžeš zkusit tento experiment: Opatři
si starou bílou ponožku a navlékni ji na konec výfuku vašeho auta. (Ale
jen když výfuk bude studený. Jestli auto předtím jezdilo, počkej, až vychladne.) Ať jeden z rodičů zapne motor a nechá ho 1 minutu běžet. Pak
ať motor vypne. Požádej rodiče, aby sundali z výfuku ponožku a dali ti
ji. Prohlédni si ponožku. Bude plná znečišťujících látek, které bys jinak
ani neviděl. A teď si představ, kolik znečišťujících látek pouštějí výfuky
všech aut denně do vzduchu. Nebylo by rozumnější jezdit na kole?“
John Javna, 50 nápadů pro děti k záchraně Země.
Vydal Český svaz ochránců přírody, Praha 1991
k a l e n d á ř
září
…bez aut
V září v České republice proběhnou v rámci Evropského týdne mobility (ETM),
Evropského dne bez aut (EDBA) a českého Dne bez aut (DBA) tradiční aktivity
na podporu udržitelných způsobů dopravy. Zatímco ETM a EDBA jsou celoevropskými akcemi, DBA vyhlašuje občanské sdružení Děti Země jen pro náš stát.
I když se všechny tři typy akcí ve svých cílech a v průběhu vzájemně doplňují, existují mezi nimi i některé rozdíly.
Evropský den bez aut
Český Den bez aut
Vznik Evropského dne bez aut
(EDBA) iniciovala Evropská komise
v roce 2000 a od té doby patří k významným dnům Evropy v ochraně
životního prostředí. Akce si drží stálý
termín, kterým je 22. září. Tento den
se ve městech pro automobilovou dopravu uzavře na několik hodin určitá
jeho část, v níž pak probíhají nejrůznější aktivity. Cílem je více informovat
o výhodách MHD, veřejné dopravy
silniční i železniční, cyklistiky a chůze,
a povzbudit tak aktivní vztah občanů
a občanských sdružení ke svému městu. EDBA se mohou zúčastnit jen ta
města, která svým podpisem pod Chartu splní základní podmínky.
Děti Země letos již pojedenácté vyhlásily na pátek 19. září český Den
bez aut, přičemž od roku 2001 se listopadový termín změnil na zářijový,
ale vždy je páteční. Cílem je tento den,
anebo třeba i od pondělí až do neděle,
uspořádat jakoukoliv aktivitu od osvětové až po radikální na podporu veřejné dopravy, cyklistiky a chůze a tím
upozornit na jednoznačně negativní
vliv automobilismu. K akci se mohou
připojit i jednotliví občané, pokud se
na tento den prostřednictvím výzvy
„Nechte auto doma!“ zřeknou jízdy
automobilem. Letošní motto DBA zní
„Budoucnost patří šetrné dopravě!“.
Více informací je na internetové stránce www.detizeme.cz/denbezaut.
Evropský týden mobility
Souvislosti a rozdíly
Od roku 2002 se kromě EDBA koná
celotýdenní akce – Evropský týden
mobility (ETM). Ten má opět stabilní
termín – 16. až 22. září – a jeho vyvrcholením je již uvedený Evropský den
bez aut. Mottem celé akce je v letošním
roce heslo „Dostupnost města pro
všechny“, takže mnoho akcí, pořádaných ve dnech 16. – 22. září bude určeno jak rodinám s malými dětmi, tak
starším občanům a lidem s postižením.
Více informací lze získat na internetových stránkách www.22september.org
a www.env.cz.
Čím se od sebe tyto akce liší? U obou
evropských akcí hlavní úsilí vychází
z měst a obcí, které si připraví ve spolupráci s občany a nevládními organizacemi program a ten potom uskuteční.
Zástupci měst v rámci EDBA a ETM
mohou nejen upozorňovat na dopravní
problémy města, ale zároveň občanům
a voličům ukazují i ochotu o dopravní
problematice otevřeně jednat s vědomím plné zodpovědnosti. Touto
osvětovou akcí se tak nejen prohlubuje
kontakt mezi zástupci měst a občany,
ale vznikají nové podněty pro budoucí
rozvoj udržitelné dopravy ve městech.
Města proto přistupují k zapojení do
EDBA a ETM uvážlivě. Pokud po projednání v Radě nebo v zastupitelstvu
podepíší Chartu EDBA + ETM, závazně
se k akci přihlásí a musí dostát připravenému programu. Tím obdivuhodnější
je, že počet přihlášených měst stoupá.
K českému Dni bez aut se města,
nestátní a státní organizace připojují
pouhým uspořádáním jakéhokoliv druhu veřejné aktivity bez omezení, jednotlivci pak podporou výzvy „Nechte
auto doma“. Splnění účasti je tak mnohem snadnější, zvláště pro občanská
sdružení. Města si také mohou napřed
vyzkoušet tento typ a pak přejít na pořádání EDBA či dokonce ETM. Více na
www.detizeme.cz/denbezaut.
V praxi je pak optimální, když v jednotlivých městech na základě vzájemné dohody mezi organizátory proběhne
jen jeden typ akcí, tj. hlavní veřejné
aktivity buď v pátek (pokud se město
připojí k českému DBA) nebo v pondělí (pokud se město zapojí do celoevropských akcí). Petiční výzva „Nechte
auto doma!“ určená jednotlivcům má
samozřejmě mimoměstský charakter,
takže s ničím nekoliduje.
Evropská komise stanovila pevné
datum 22. září pro EDBA z důvodu
snadné zapamatovatelnosti. Konkrétní
datum je tak spojeno s konkrétní akcí
bez ohledu na dny v týdnu v daném
roce. Podle Dětí Země je udržení pátečního termínu českého DBA důležité z důvodu několikaleté tradice či
proto, že je to praktické z mediálního
a organizačního hlediska. Navíc podle
statistik jde také o den s nejvyšší nehodovostí na silnicích v týdnu. Zároveň je
to motivačně dostatečně vysoký cíl pro
ty, kteří se stále vymlouvají, že se bez
automobilu neobejdou ani jeden den.
Společná tisková zpráva
Ministerstva životního prostředí ČR
a Dětí Země − Klubu za udržitelnou
dopravu
Upraveno (red)
25
k
23. září
Koordinátorem ekologické výchovy snadno
a rychle
…aneb Jak naplnit Metodický pokyn MŠMT? Seminář pro
koordinátory ekologické výchovy pořádá SEVER Horní
Maršov v Pedagogickém centru v Hradci Králové především
pro učitele 1. a 2. stupně ZŠ, kteří se ještě nezúčastnili předchozích seminářů. Program: Jak a proč zařadit ekologickou
výchovu do vyučování i provozu školy, příklady z praxe,
literatura a pomůcky, ekologická výchova ve státních dokumentech, možnosti podpory. Lektoři Dr. Jiří Kulich, Dr. Hana Kulichová.
Informace: SEVER, 542 26 Horní Maršov
tel. 499 874 280,
e-mail [email protected],www.sever.ecn.cz
3.−5. říjen
Školní zahrady v ČR
Už několik let se radíme, jak zachránit školní zahrady. Nyní
bychom chtěli konkrétně zmapovat dosud fungující školní
zahrady v České republice. Za podpory MŠMT vypravíme
v rámci dalšího vzdělávání učitelů Toulavý autobus a v první fázi plánujeme návštěvu deseti zahrad v kraji Vysočina,
Jihomoravském a Zlínském. V příštích létech bychom chtěli
pokračovat s návštěvami dalších krajích. Z programu: Havlíčkův Brod (ZŠ Sadová), Havlíčkova Borová, Humpolec
(ZŠ Hálkova a SZeŠ), Chaloupky, Třebíč (ZŠ kpt. Jaroše,
ZŠ Václavské náměstí), Lipka Brno (přednáška ing. Dany
Křivánkové doplněná videem o přírodních zahradách),
Osvětimany a Babice (okr. Uherské Hradiště, Vyškov (ZŠ
Letní pole), ZŠ Svážná v Brně a školní pozemek Pedagogické
fakulty MU Brno, permakulturní zahrada na Rozmarýnku
v Brně (doprovod odborníka Čestmíra Holuše), arboretum
MZLU Brno. Seminář není určen pouze učitelům, je otevřen
i pro další zájemce.
Informace: Středisko Chaloupky, Kněžice 109, 675 21 Okříšky.
E-mail info@chaloupky. cz, tel. 568 870 434, www.chaloupky.cz
Rezekvítek, Kamenná 6, 639 00 Brno.
e-mail [email protected],
tel. 568 870 434
9. říjen
Technologie a životní prostředí
Seminář pro koordinátory ekologické výchovy v Pedagogickém centru v Hradci Králové pořádá SEVER Horní Maršov.
Aktuální témata pro ekologickou výchovu v oblasti ovzduší,
vody, nakládání s odpady apod. Především pro učitele středních škol, případně 2. stupně ZŠ.
Informace: SEVER, 542 26 Horní Maršov. Tel. 499 874 280,
e-mail [email protected], www.sever.ecn.cz
10.−11. říjen
Houby v přírodě
Tradiční seminář ve středisku Chaloupky s RNDr. Vladimírem Antonínem, CSc. z MZM v Brně, vedoucím mykolo26
a
l
e
n
d
á
ř
gické poradny. Seminář je určen nejen pro učitele ale i širší
veřejnost i s většími dětmi. Čeká nás sběr, určování, mikroskopování, konzervace i konzumace hub. Účastníci mohou
zůstat do neděle, kdy v rámci Dne stromů (Den otevřených
dveří) proběhne velká výstava hub.
e-mail info@chaloupky. cz, tel. 568 870 434, www.chaloupky.cz
18.-19. říjen
Drátování na Lipce
Naučíme vás oplétat různé tvary nádob několika způsoby,
mimo to si vyzkoušíte odrátovat kamínky, vajíčka a ulity.
Lektorka Zdena Prášková.
Informace: Lenka Appelová, Slaměnka – tvořivý klub Lipky, Lipka
− dům ekologické výchovy, Lipová 20, 602 00 Brno.
Tel. 543 211 264, e-mail [email protected], www.lipka.cz
21. říjen
Jak věci vznikají a zanikají
Seminář pro učitelky mateřských škol a 1.−3. třídy ZŠ pořádá SEVER ve spolupráci s Pedagogickým centrem Hradec
Králové v Trutnově. Seznámení se základními materiály kolem nás (papír, plast…) a surovinami, ze kterých se vyrábějí.
Co se s nimi děje dál, když se stanou odpadem (třídění odpadů, další využití). Ruční výroba papíru, ukázky programů
pro děti. Lektorky: Hana Kulichová, Lenka Hronešová.
e-mail [email protected],www.sever.ecn.cz
21. listopad
Kapradí 2003
4. setkání škol a institucí Královéhradeckého kraje k ekologické výchově. Navazuje na loňskou nejvýznamnější a největší regionální vzdělávací akci v oblasti ekologické výchovy.
Aktuální informace, burza nápadů a výměna zkušeností,
prezentace škol, lektoři ze školní praxe.
e-mail [email protected], www.sever.ecn.cz
28.–30. listopad
Jsem učitel a kdo je víc
Na základě zájmu účastníků z minulých let proběhne již
3. seminář tohoto typu ve středisku Chaloupky. Výměna
zkušeností, vánoční rukodělnosti, neformální beseda
s Dr. Karlem Tomkem z MŠMT a s ing. Marií Kalábovou,
ústřední inspektorkou, program PhDr. Jany Tvrzské z Prahy (psycholog, grafolog) na téma: Písmo jako obraz duše,
Sebezkušenostní seminář prožívání vlastních emocí. Své
zážitky z učitelského působení v Kanadě zprostředkuje pan
ředitel z Postupic u Benešova.
E-mail info@chaloupky. cz, tel. 568 870 434, www.chaloupky.cz
n a b í d k a
Publikace
Řízení poptávky po dopravě
Autor Petr Kurfürst v knize Řízení
poptávky po dopravě jako nástroje
ekologicky šetrné dopravní politiky pojednává o jevu dopravní indukce, který
je v českém prostředí poměrně málo
známý. Shrnuje britskou studii využití
redukce dopravy ke zvládnutí situace
na úrovni města. Představuje principy
řízení poptávky po dopravě jako nejúčinnějšího nástroje k řešení dopravní
krize dnešních měst. Jeho vhodnost
ilustruje řadou praktických příkladů řízení poptávky zejména z Evropy a USA
– města Basilej ve Švýcarsku, Curitiba
v Brazílii, Delft v Nizozemsku, Freiburg v Německu, Kodaň v Dánsku,
Vídeň v Rakousku, ale i mobility management ve firmě Price Waterhouse
v USA, společné využívání automobilů
ve Švýcarsku, přístup státu Arizona
a Washington v USA či Ministerstva
dopravy ve Velké Británii. Vydalo Centrum pro dopravu a energetiku v březnu
2002.
Kontakt: Centrum pro dopravu a energetiku, Krátká 26, 100 00 Praha 10. Tel. a fax
274 816 571, e-mail [email protected],
http://cde.ecn.cz
Vybráno z publikace (red)
Spotřebitelské otázky
a odpovědi
Publikace Spotřebitelské otázky a odpovědi ekologických poraden vychází
z dlouholetých zkušeností jednotlivých
ekoporaden, z nichž některé působí
v této oblasti přes deset let. Okruhy
otázek a odpovědí odpovídají tématům,
s nimiž se ekologické poradny nejčastěji setkávají. Síť ekologických poraden
ČR (STEP) čerpala i z obdobné publikace, příručky německého Spolkového
svazu pro ekologické poradenství.
Publikace má podobu šanonu s volně
vyjímatelnými listy. To umožní obsah
kdykoli aktualizovat a v neposlední
řadě i rozšiřovat. V této chvíli je k dispozici celkem 89 otázek a odpovědí
z oblastí: Odpady, Praní a čištění,
Hračky a kreslicí potřeby, Škodliviny
v životním prostředí, Tepelné izolace,
Energie, Ochrana přírody a krajiny,
Ochrana spotřebitele a označování
výrobků. Otázky se týkají například
nákupu energeticky úsporných spotřebičů, vlivu pracích prášků na životní
prostředí, nakládání s odpady, označování ekologicky šetrných výrobků.
Publikace je určena především spotřebitelským, občanským, ekologickým
a právním poradnám. Hodit se však
bude všem, na které se občané obracejí
o radu: městským a obecním úřadům,
krajským úřadům, ekologickým a spotřebitelským sdružením, správám
chráněných území atd. Lidem z těchto
organizací je nabízena nejen samotná
publikace, ale i semináře, na kterých se
naučí tyto informace efetivně využívat.
ké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích přetiskujeme v rubrice Didaktika v tomto čísle Bedrníku.
Studie obsahuje řadu prakticky využitelných návodů a zkušeností. V příloze
sborníku najdete důležité národní dokumenty týkající se environmentálního
vzdělávání, například Státní program
environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice.
Ve sborníku je naznačena problematika, která byla Ministerstvem školství
doporučena k realizaci na všech vysokých školách, na fakultách připravujících učitele, a to v souvislosti s plněním
Akčního plánu Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy
a osvěty.
Informace o možnostech získání této
publikace vám ráda poskytne Kamila
Kanichová z ostravské kanceláře STEP
na telefonech 596 623 212 (Po a Čt) nebo
603 449 385 (stále) nebo na
e-mailu [email protected].
http://www.ekoporadna.cz/spotrfaq.php
Informace: Pedagogická fakulta Univerzity
Karlovy, RNDr. Eva Lišková, M. D. Rettigové 4, 116 36 Praha 1. Tel. 221 900 172,
(red)
Minimální ekologický základ
Aktuální sborník Minimální všeobecný základ znalostí a dovedností
studentů učitelství o životním prostředí, udržitelném rozvoji a environmentální výchově vydala Katedra
biologie a ekologické výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy ve
spolupráci s Centrem UK pro otázky
životního prostředí. Editorem sborníku je RNDr. Eva Lišková, CSc. Sborník
mimo jiné obsahuje statě: Standard
pregraduální ekologické přípravy
učitelů, Ekologické minimum pro
studenty oboru učitelství, Minimální
všeobecný základ znalostí o životním
prostředí a udržitelném rozvoji pro
všechny studenty vysokých škol – sylabus jednosemestrálního kurzu, Pedagogická praxe jako prostředek evaluace
ekologické a environmentální přípravy
budoucích učitelů. Autory příspěvků
jsou Eva Lišková a Václav Ziegler
z UK Praha, Hana Horká z MU Brno,
Jiří Kulich ze SEVER Horní Maršov,
Aleš Máchal z Lipky Brno, Ivan Rynda
z UK Praha. Obsáhlý výtah z případové
studie Nadi Johanisové Výuka ekologie
pro občanskou výchovu na Pedagogic-
Série nových příruček
Arniky
Ekologické sdružení Arnika připravilo sérii nových příruček:
Řekněte nejbližší továrně svůj názor.
Integrujte svůj hlas do vydání integrovaného povolení IPPC (Integrated
prevention and polution control).
Autoři: RNDr. Jindřich Petrlík, Martin Skalský. Příručka seznamuje se
zcela novým zákonem o integrované
prevenci znečištění a provádí složitým
procesem IPPC. V tomto povolovacím
procesu je možné ovlivnit technické
parametry nově budovaných, ale i stávajících průmyslových i zemědělských
podniků a omezit jejich negativní vliv
na životní prostředí. Příručka obsahuje
i příslušný zákon o IPPC.
Ochrana území Natura 2000 na evropské úrovni. Jak psát stížnost na Evropskou komisi. Autoři: Lone Alstrup,
Ing. Vlastimil Karlík. Tato příručka
vysvětluje, jak lze při ochraně cenných
částí přírody využít instituce Evropské
unie. Popisuje evropskou směrnici
o stanovištích a ochraně ptáků, jakož
i evropský systém chráněných území
Natura 2000. Součástí příručky jsou
formuláře k podání stížnosti Evropské komisi a modelová studie snah
27
n
o ochranu biotopu želvy karety obrovské v Řecku.
Účast ve správních řízeních při
povolování staveb na vodních tocích. Autor: Vladimír Burda. Příručka
přehledně popisuje průběh a zásady
správního řízení. Druhá část je věnována specifické oblasti povolování
vodních děl a úprav vodních toků. Příručka obsahuje řadu příkladů z praxe,
fundovaný výklad problematiky a vzory úředních podání, dopisů i možných
způsobů argumentace ve správních
řízeních.
Příručky Arnika zasílá poštou a uvítá dobrovolný finanční příspěvek na
vydávání dalších příruček z plánované
řady Veřejnost a životní prostředí. Výrobní náklady na jeden výtisk dosahují
přibližně 50 Kč.
Kontakt: Arnika - Centrum pro podporu
občanů, Chlumova 17, 130 00 Praha
3. Tel., fax a záznamník: 222 781 471,
e-mail [email protected], http://
www.sdruzeniARNIKA.cz/cepo
Martin Skalský
Ekologické sdružení Arnika
Pomůcka
Lesy od údolí až
na vrcholky hor
Tato výuková krabice slouží k tomu,
aby se žáci seznámili s vegetačními
stupni a typy lesa České republiky. Vytvořilo ji VIS Bílé Karpaty díky finanční
podpoře Lesů ČR, s. p.
Krabice obsahuje čtyři kusy velkých
pláten o rozměrech 1x1,5 m, na nichž
28
je schematicky vyobrazena krajina 1.
lužních lesů, 2. doubrav a dubohabřin,
3. bučin, 4. horských a suťových lesů.
Dále obsahuje 30 druhů zalaminovaných obrázků stromů a keřů, které se
přikládají na plátna pomocí suchého
zipu. Samozřejmostí je také metodika.
Pomůcka je vhodná především pro
žáky 2. stupňů ZŠ a studenty SŠ.
Cena zapůjčení krabice je 100 Kč na
týden + poštovné a balné (na vyžádání
přiložíme fakturu).
Mgr. Barbora Duží
Kontakt: Vzdělávací a informační středisko Bílé Karpaty, Bartolomějské nám.
47, 698 01 Veselí nad Moravou. Tel.
518 322 545, e-mail [email protected].
Klub
Klub ekologické výchovy
Klub ekologické výchovy (KEV) je
profesním občanským sdružením, které soustřeďuje jednotlivé pedagogické
pracovníky a zájemce o ekologické
vzdělávání a výchovu i školy a další instituce a organizace zajímající se o ekologické (environmentální) vzdělávání
a výchovu. Jeho hlavním posláním je
prohlubování a rozšiřování ekologického vzdělávání a výchovy v celé
populaci, zejména pak dětí a mládeže
ve školách.
Pořádá celostátní semináře k ekologickému vzdělávání a výchově pro
učitele a další pedagogické pracovníky, odborně metodické exkurze a zahraniční zájezdy, přednáškové cykly
a kurzy zakončené osvědčením (akreditace MŠMT). Připravuje též odborné
a metodické pomůcky, organizuje soutěže (například mezinárodní výtvarnou soutěž Zeleného kříže), besedy,
účast na národních i mezinárodních
seminářích atd. Spolupracuje s pedagogickými centry v celé republice
(většina těchto center je přímo členem
KEV), se středisky ekologické výchovy
a s dalšími mimoškolními zařízeními
a organizacemi.
Řeší projekty ke komplexnímu ekologickému vzdělávání a výchově (v současné době např. projekt UNESCO
Vzdělávání pro udržitelný rozvoj).
Zpracovává studie k systému ekologického vzdělávání ve školství a průzkumy
realizace ekologického vzdělávání a výchovy pro MŠMT. Předává informace
o vhodných odborných vzdělávacích
a
b
í
d
k
a
akcích v celostátním i regionálním měřítku a o aktivitách členů Klubu ekologické výchovy. Průběžně spolupracuje
se základními a středními školami
a vysokoškolskými pracovišti. Získává podporu ekologickému vzdělávání
a výchově ve škole ze státních i nestátních zdrojů. Členové Klubu mají snížené vložné na akce organizované KEV,
dostávají zdarma nebo za sníženou
cenu publikace vydávané KEV.
Předsedkyní Klub ekologické výchovy je RNDr. Danuše Kvasničková,
CSc., nositelka prestižního mezinárodního ocenění UNEP Global 500
a ceny ministra životního prostředí ČR,
místopředsedy jsou doc. RNDr. Milada Švecová, CSc., z Přírodovědecké
fakulty UK v Praze a doc. RNDr. Boris
Rychnovský z Pedagogické fakulty MU
v Brně. V jednotlivých regionech jsou
ustaveny regionální skupiny, jejichž
předsedové jsou automaticky členy
předsednictva KEV. Tajemnicí KEV je
ing. Lidmila Krušková.
V KEV je v současné době organizováno na 300 členů z celé ČR: jednotlivců (zejména učitelů a vedoucích
pracovníků ze základních, středních
a vysokých škol, z pedagogických
center, středisek ekologické výchovy,
z výzkumných pracovišť, ze školské
správy a z dalších institucí) a kolektivů
(základních a středních škol, pedagogických center, výzkumných pracovišť). Na některé ze svých akcí KEV zve
i nečleny. O své činnosti vydává KEV
každoročně výroční zprávu, která je
spolu s dalšími informacemi dostupná
na www.kev.ecn.cz.
Kontakt: KEV, Pertoldova 3733, 143 00
Praha 4. E-mail [email protected].,
[email protected]
Podle informačního materiálu KEV (red)
Projekt
Doprava 21
Doprava pro 21. století (Doprava 21)
je společný program Nadace Partnerství a Nadace VIA, zaměřený na podporu environmentálně a sociálně šetrné
mobility. Pravidelně vypisuje grantová
řízení, v jejichž rámci lze na jeden projekt získat až 120 000 Kč. Organizuje
exkurze po inspirativních dopravních
řešeních u našich rakouských sousedů
(cyklistická infrastruktura ve Vídni,
zklidněné průtahy obcemi Dolního
n
Rakouska). Je hlavním organizátorem
soutěže o nejlepší projekt v oblasti
zklidňování dopravy, jejíž první ročník
proběhl v roce 2002. Program také
připravuje publikaci a cyklus seminářů
o základních aspektech zklidňování
dopravy. Jeho pracovníci jsou schopni
navrhnout a facilitovat proces zapojení veřejnosti do přípravy dopravních
projektů.
a
b
í
d
k
a
Geologické a vodní
muzeum v přírodě
Geologie je obor, který vždy voněl
dálkami a dobrodružstvím. Dneska
bez
inženýrsko-geologických
průzkumů nemůžeme postavit dům,
silnici či telekomunikační věž, bez
hydrogeologů bychom neuměli jímat
a chránit zdroje podzemní vody,
bez sanačních geologů bychom
si neporadili s likvidací starých
Region Orlicko – Třebovsko vděčí za
svůj název dvěma řekám – Tiché Orlici
a Třebovce a je hotovou učebnicí
geologie a hydrogeologie. Již po dvě
století v kraji působí význační čeští
geologové, a tak není divu, že první
české Geologické a vodní muzeum
v přírodě vzniklo právě zde.
ekologických zátěží v průmyslových
podnicích,
geologičtí specialisté
chrání naše obydlí před nebezpečným
radonem, a tak bychom mohli
pokračovat. Přestože dnešní geologie
je živou vědní disciplínou, zůstává pro
většinu z nás disciplinou tajemnou.
Proto vykročme a přenesme se do
Alena Houšková
oddělení pro informace a vzdělávání Zoo
Děčín
Výlet
Kontakt: Ing. Petr Šmíd, Nadace Partnerství, Krátká 26, 100 00 Praha 10. Tel. a fax
274 816 727, e-mail [email protected],
http://doprava21.ecn.cz.
Program
První přeshraniční zoo-škola
Zvířata a my je interaktivní vzdělávací program pro školní kolektivy, jež se
realizuje přímo ve školách. Lektoři ze
zoo jezdí za dětmi do škol a seznamují
je s těmi nejzajímavějšími, nejosobitějšími, ale i zdánlivě obyčejnými zvířaty.
Program trvá jednu vyučovací hodinu
a doplňuje školní výuku. Vyzkoušelo si
ho už několik tisícovek dětí. Pedagogové mají možnost vybrat pro své žáky
z pěti verzí: Zvířata a jejich mláďata
pro 1.–3. třídu, Stopy zvířat pro 4.–5.
třídu, Mezi vlky pro 5.–7. třídu, Zvířata
ve stínu člověka pro 7.–9. třídu, Ohrožená zvířata pro 7.–9. třídu.
Zoohrátky se zvířátky je interaktivní
vzdělávací program, který je realizován přímo v areálu zoologické zahrady
a trvá 120 minut. Jde o zajímavou procházku po zoologické zahradě, při které
se děti se svými pedagogy seznamují se
světem zvířat z bezprostřední blízkosti.
Během programu děti po zoo provází
lektor. Děti plní dle instrukcí lektora
nejrůznější úkoly a vyplňují pracovní
listy. Program je vyhotoven ve třech verzích pro různé věkové skupiny: Domácí
zvířata v ZOO pro 1.–3. třídu, Rekordmani světa zvířat pro 4.–6. třídu, Patenty a vynálezy pro 7.–9. třídu.
Prozatím jsou díky Evropské unii programy 1. přeshraniční Zoo-školy Děčín
– Drážďany poskytovány zcela zdarma.
Pouze při vstupu do zoo školáci zaplatí
běžné vstupné.
Objednávky programů je možné vyřídit
telefonicky na čísle +420 412 531 626 nebo
na e-mailové adrese: [email protected],
[email protected], [email protected]. Internet: www.zoodecin.cz
Stručný popis některých stanovišť
Ústí nad Orlicí – Andrlův chlum
Víte proč jsou svahy nestabilní a lidově řečeno „ujíždějí“? Víte co je to opilý
les, co jsou a jak se provádějí piloty? Přijeďte se podívat na úbočí Andrlova
chlumu nad Ústím nad Orlicí, kde skalní sesuv potrhal silnici a ta musela být
zabezpečena právě pilotovou stěnou. Na naučné tabuli se dozvíte o příčinách
svahových pohybů a o projevech, následcích a způsobech stabilizace sesuvů.
Sudislav
Proč je skalní masiv mezi obcemi Hrádek a Sudislav provrtán tolika dírami?
Z textu naučné tabule se dozvíte, že to jsou dutiny po mořských houbách,
resp. po konkrecích, spojených s výskytem živočichů žijících na našem území
před zhruba 100 milióny lety…
Džbánovec
Každý jistě slyšel o „podzemním jezerech“, která se nacházejí na mnoha
místech hluboko pod zemským povrchem. Ve skutečnosti je to pouze
spojitý systém pórů puklin a dutin v horninovém souboru plně nasycený
podzemní vodou, podobně jako je nasycen např. písek na dně akvária. Jedno
29
n
z nejrozsáhlejších „podzemních jezer“ ve východních Čechách se nachází na
Vysokomýtsku a o jeho vzniku a významu se dozvíte na naučné tabuli.
Ústí nad Orlicí – Nad letištěm
Posuny horninových vrstev v dávné geologické minulosti způsobily, že v údolí
Tiché Orlice před jejím soutokem s Třebovkou se v hloubce cca 100 m vytvořila podzemní voda velmi dobré jakosti s parametry tzv. kojenecké vody. To
je v intenzivně zemědělsky obhospodařované krajině věc mimořádná a z naučné tabule se dozvíte, co je příčinou tohoto jevu. Poučení, krásný rozhled
do okolí a instalované odpočívadlo potěší nejen Vaši duši, ale i tělo.
a
b
í
d
k
a
pro školní výlety, odborné exkurze
nebo pro obdivovatele přírody na
Orlicko - Třebovsku, tak pro náhodné
návštěvníky, kteří objeví některou
z tabulí.
Náš tip jak si prohlédnout všechny
lokality Geologického a vodního
muzea v přírodě: jedno až dvoudenní
výlet na kole, pro zdatné případně
pěšky.
RNDr. Svatopluk Šeda
OHGS, s.r.o., Ústí nad orlicí
foto www.orlicko–trebovsko.cz
Dolní Houžovec
Že uhlí se u nás vyskytuje na Mostecku, Ostravsku či Kladensku, ví každý.
Ale že i zde, na Orlicko – Třebovsku se nacházejí drobné slojky uhlí, ví málokdo. Jak a kdy toto uhlí vzniklo a jak vypadají nejstarší sedimenty české
křídové pánve zachované na této lokalitě, se dozvíte právě zde. Využijte
zdejšího odpočívadla a osvěžte se.
Lanšperk
Obec Lanšperk se stejnojmenným hradem tyčícím se téměř 100 m nad údolím Tiché Orlice je nejenom významným výletním místem s nádhernou výhlídkou do okolí, ale jeho více než sedmisetletá historie je spojena i s celou
řadou bájí a pověstí. Jedna z nich, O čertově mostě, je vázaná ke geologii
území, k téže geologii, která podmínila vznik skalního ostrohu, na kterém
hrad stojí. Přijďte a začtěte se…!
Sopotnice
Víte, co je to úhlová dikordance? Je to jakýsi deník horninových vrstev,
z něhož geolog může vyčíst, co se v dávné geologické minulosti na zemském
povrchu dělo, kdy území bylo zatopeno mořem a kdy bylo souší, případně
jaké rostlinstvo a živočišstvo se v tom kterém geologickém údobí na Zemi
vyskytovalo. Návštěva této lokality vás navede do míst, kde si můžete na jev
zvaný úhlová diskordance sáhnout!
České Libchavy
Kam s ním? Nemusíte se ptát Nerudy! Nedaleko od vás se totiž nachází jedna
z největších a nejmodernějších skládek odpadů ve východních Čechách. Geologové tu našli místo, ze kterého se znečištění nemůže dostávat mimo prostor
skládky, přestože okolí Českých Libchav je významnou zásobárnou podzemní
vody. Jak se takové místo hledá, se dozvíte z informační tabule instalované
u Chaty Habřinka.
Ceník reklamy a inzerce
v Bedrníku
celá vnitřní strana
(černobílá + 1 barva) ...........
........................ 2 500,- Kč
½ vnitřní strany .................
.................. 1 250,- Kč atd.
celá strana obálky (barevná) ....
........................ 5 000,- Kč
sponzoring celého čísla,
tj. reklama do velikosti celé
strany + text + logo firmy
v tiráži: „Vydání celého čísla
podpořil…“ .......................
.......................25 000,- Kč
Dolní Dobrouč – Vápenka
Český hydrometeorologický ústav pozoruje na území České republiky asi
1 700 vrtů a přibližně 400 pramenů. Jeden z nich se nachází v malebném
koutu Orlického podhůří východně od obce Dolní Dobrouč. S úžasem hledíme
na skalní rozsedlinu, ze které vytéká tolik vody, že by stačila ke každodennímu zásobování několika tisíc obyvatel…
doby před více než 100 milióny lety,
kdy vznikaly horniny ve zdejším
regionu!
Na území Regionu Orlicko Třebovsko bylo instalováno celkem
15 naučných tabulí, situovaných
v místech významných geologických
či vodních jevů. Kromě geologické
časomíry, znázorňující historický
vývoj Země, je hlavní náplní
naučných tabulí popis konkrétního
30
geologického nebo vodního jevu, který
lze na lokalitě ukázat, doprovázený
názornými perokresbami či grafy.
K dispozici je rovněž přehledná
mapa regionu se znázorněním všech
lokalit Geologického
a vodního
muzea v přírodě a informační servis
pro návštěvníky Regionu Orlicko Třebovsko.
Naučné tabule jsou sestaveny jak
pro systematickou prohlídku např.
inzerce
Zaměstnání hledá
Absolventka fakulty vet. hygieny
a ekologie na VFU v Brně a sociální pedagogiky na PdF MU v Brně
hledá práci v centru či středisku
ekologické výchovy. Nejlépe včetně
starosti o zvířata.
Region není podmínkou. Strukturovaný životopis v ČJ i AJ obratem
zašlu. Možný nástup říjen 2003.
Kontakt: Bibiána Janáčková,
Obrazová zpráva o tom, jak se dělá cyklostezka:
BEDRNÍK červen/2003
časopis pro ekogramotnost
www.pavucina-sev.cz
Sdružení obcí Mikroregionu Vizovicko koordinuje projekt na oživení
tzv. Baťovy dráhy pro nemotorizovanou dopravu. Budoucí cyklotrasa vede po nedokončeném drážním tělese, navazuje na železniční
stanici Vizovice (systém Bike and Ride) i dálkovou cyklotrasu moravskoslovenským pomezím č. 46 Sudoměřice – Český Těšín. Je dlouhá
4 400 m a spojuje obce Vizovice, Lutonina a Jasenná. Generel moravských cyklostezek ji označuje jako významnou regionální cyklostezku Z21. Zpracována je studie záměru a projektová dokumentace
pro část trasy Vizovice – Jasenná. Projekt počítá s financováním ze
zdrojů obcí, Programu obnovy venkova a Evropské unie.
Vydává středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER
pro Sdružení středisek ekologické
výchovy Pavučina
Baťova dráha
Nástup na trasu ve Vizovicích
Toto číslo vyšlo 5.září 2003
Uzávěrka příštího čísla
10.10.2003, tematické
zaměření ODPADY
Baťova dráha
Chrastěšovský most
Základní síť
cyklistických
tras ČR
Vybráno z prezentace Zlínského kraje na konferenci Národní strategie rozvoje cyklistiky
v ČR, Srní na Šumavě, 28.−30. 5. 2003, upraveno (red)
Grafická úprava, sazba:
Petr Kutáček ([email protected])
Na naší cestě jsme potkali několik
svobodných lidí, kteří, než by žili
svázáni všelijakými nablblými
konvencemi z takzvaného
blahobytu, žijí raději opravdu
svobodně uprostřed divočiny.
Na druhou stranu jsme viděli
obrovské množství lidí žijících
v divočině, kteří by svůj úplně
svobodný život, někdy živoření,
okamžitě vyměnili za život
v nesvobodném blahobytu.
[Michal Vávra: Afrika za zády]

Zvláštní (nejen) psí škola

Transkript

Podobné dokumenty

Mezinárodní seminář XVII. Dopravně

ŽELE – JUVE pořádá fotbalový zájezd na utkání legend

Bezpečnostní stojany na kola 2010

Mnichov

chorvatsko - KO-TOUR

doprava - Katedra hydromeliorací a krajinného inženýrství