Kamenoviny č. 52

str. 1
Zajímavé čtení pro občany Kamenice, Řehořova, Kameničky, Vržanova a Brodku
Číslo 52
prosinec 2015
zdarma
Vydává Úřad městyse Kamenice u Jihlavy
Opravený kostel sv. Jakuba Většího v Kamenici
Sponzoři novin:
Josef Burián, Kamenička 4
VOTOP s.r.o. Znojemská 84, Jihlava
Jiří Vaněk, Kamenice 238
Truhlářství Jiří Prukner, Kamenice 321
GAMA Kamenička, Marie Machová
Pekárna Kamenice, Kamenice 38
Řezník-uzenář, Josef Kratochvíl, Kamenice 220
Potraviny, Bohumil Paul, Kamenice 442
Autoklempířství Stanislav Sedlák, Kamenice 463
Vysoušení EMZET, Miloš Žáček, Kamenice 258 (Brodek)
Pohostinství TEMPO, Jan Kratochvíl, Kamenice 34
Pohostinství Tomáš Hrdlička, Kamenice 493
MUDr. Jan Kudrna, praktický lékař, Kamenice
FLORAKO, Jaroslav Kolařík, Kamenice 37
Květiny a dárkové zboží, L. Příhodová, Kamenice 317
STOCO, s.r.o. - prodejna, montáže termofasád - Kamenice č. 16
Jana Jonášová, Kamenice 175
Petr Benda, zem. práce a opr. mot. vozidel, Kamenice 253
VHST, s.r.o., Pelhřimov
TOMIreko, s.r.o., Karlovo nám. 49, Třebíč
ASTERA G, s.r.o. - papírové obaly, tisk a vydavatelství, Jihlava
PENADOP, s.r.o., Jiří Pesr, Řehořov 24
Potraviny u Jansáku, s.r.o., Kamenice 436
Lukáš Jelínek, Truhlářství Kamenice 139
SYNER VHS Vysočina a.s., Jihlava
ZEOS s.r.o., Kamenice
GASTROMSERVIS Ferda Miloš, Kamenice 476
LACTOENERGO, s.r.o., Na Hranici 8, Jihlava
AQUECON, a.s., Praha 4 - Nusle
STAVONA Jihlava, s.r.o., Jihlava
ENVIRO-EKOANALYTIKA, s.r.o., Velké Meziříčí
Anna Hobzová, Skorkovského 164, Brno
ESKO - T, s.r.o., Třebíč
COLAS CZ, a.s., Praha 9
VIA ALTA a.s. Třebíč
Vinotéka Fontána Kamenice
Jelínek a spol., s.r.o., Jihlava
Jindra Pokorná, Kamenice 484
Guesto, Renáta Zemanová, Řehořov 97
A.S.A, s.r.o., Dačice
SWIETELSKY stavební, s.r.o., Pelhřimov
str. 2
Rok 2015 končí,
ať žije přestupný rok 2016!
Opravdu, příští rok bude o 1 den delší. Tak se snad
podaří splnit vše, co máme v plánu. Samozřejmě záleží
i na přidělených dotacích.
Co se týká nových dokumentů – zadáme pořízení
nového územního plánu a nového lesního hospodářského plánu. Vznikne také pasport místních komunikací
a projektová dokumentace na úpravu městečka. Z větších
investic chystáme rekonstrukci ulice Nad Poštou, včetně
nové kanalizace, položení datového kabelu a bezpečného
přechodu přes silnici od školy k bytovce 396. Nového
povrchu a nových obrubníků se dočká také parkoviště
a místní komunikace kolem DPS. Žádost o finanční
příspěvek budeme podávat na zateplení hasičovny.
Děti se mohou těšit na zbrusu nové vybavení dětského
hřiště u koupaliště a rekonstrukci kuchyňky a sociálního
zařízení 4. oddělení MŠ v budově školy. Projektově se
řeší připojení vrtu v Blažetíně, nově vystrojen a opraven bude také vodojem Cyrilka. Rybník Kremlák bude
mít nový čep, znovu bude postavena lávka přes potok
ke Komínkům.
Razantní modernizace se snad dočká fotbalové hřiště
Líchy, včetně zavlažování a umístění dětských prvků.
Uvidíme, jestli se tato akce zvládne najednou nebo na
etapy. Jednáme také o dotaci na školní hřiště - projektová
dokumentace byla pořízena letos.
V Řehořově vybudujeme inženýrské sítě k nové
výstavbě na Vejpustku a bude dokončena projektová
dokumentace na II. etapu kanalizace a výstavbu ČOV
ve všech 3 stupních: územní rozhodnutí, stavební povolení a realizační projekt.
Adventní koncert ŠUM Měřín 12.12. v kostele
V Kameničce bude opravena poškozená kanalizace, malé sportovní hřiště, osazeny nové vstupní dveře
do kulturního domu a připojen zhotovený vrt na pitnou
vodu.
Ve Vržanově bude vyměněna přípojka vody do kulturního domu. A samozřejmě vás čeká i spousta společenských, kulturních a sportovních akcí, na které se už
teď můžete těšit! Věříme spolu se všemi členy zastupitelstva, že to opět zvládneme!
A vám, našim občanům, přeji ze srdce vše dobré:
Dobré zdraví,
Dobrou práci,
Dobré rodinné i mezilidské vztahy,
Dobré přátele a dobrou chuť (nejen v období Vánoc
a Silvestra), ale po celý rok 2016!
A nakonec ještě jeden slíbený vyzkoušený dobrý
recept pro naše hospodyňky na Vánoce:
NEBESKÁ ROLÁDA
5 vajec, 120 g práškového cukru,
2 lžíce kakaa, 1 šlehačka, ½ balíčku vanilkového
cukru.
Ušleháme tuhý sníh z bílků, přimícháme žloutky
a zlehka vmícháme prosátý cukr s kakaem. Rozetřeme
na předem připravený plech, který máme vyložený pečícím papírem, potřeným tukem a vysypaným polohrubou
moukou. Pečeme asi 8 minut v hodně vyhřáté troubě.
Po vychladnutí potřeme ušlehanou šlehačkou s vanilkovým cukrem a zatočíme. Dáme do ledničky ztuhnout.
Eva Jelenová, starostka městyse
str. 3
Vážení spoluobčané
V měsíci prosinci se snažíme dokončit to, co
jsme za celý rok nestihli. V tomto adventním čase
a v tomto největším shonu však nezapomínáme
na své přátele a blízké. Každý z nás vychutnává
spolu s nejbližšími chvíle klidu a vzácné vánoční
atmosféry, tak i já vám chci popřát a napsat několik
slov.
I když Vánoce a konec roku s sebou přinášejí
chvíle, které věnujeme výběru dárků, úklidu a přípravě vánočních dobrot, přesto si najdeme chvilku
na rozloučení se starým rokem s kolegy z práce
nebo dobrými lidmi. Všichni v tomto čase oslavujeme, přejeme svým blízkým a lidem ve svém okolí
všechno dobré, bilancujeme a jistě máme důvody
k zamyšlení. Vánoce jsou nejkrásnějšími svátky
především pro naše nejmladší. Radující se dítě,
s nádherně zářícíma očima nad právě rozbaleným
dárkem, je ovšem odměna i pro rodiče a jeho nejbližší. Přál bych si, abyste všichni prožili tuto dobu bez
zbytečného spěchu, stresu a aby Vás nic netrápilo.
Přeji těm nejmenším hodně dárků, úsměvů a splněných přání. A všem ostatním přeji hlavně hodně
spolehlivých a dobrých lidí kolem sebe a přátel,
na které se mohou vždy spolehnout. Dále přeji
klid a dostatek rodinné pohody, neboť záleží pouze
na každém z nás, jakou vánoční atmosféru si vytvoříme a nenecháme si sváteční pohodu kazit.
Také bych Vám popřál do nového roku 2016 pevné zdraví a životní optimismus.Věřím, že tak jako
městysi a jeho částem, tak i vám, jeho občanům, se
mnohé v tomto roce vydařilo a to, co se nepodařilo,
se podaří v následujícím čase. Do nového roku si
proto přejme vždy najít dostatek sil, odvahy i trpělivosti s každou, byť sebemenší životní výzvou.
Je třeba naslouchat, vnímat okolí, pohodu a krásu,
kterou mnohdy nestačíme zachytit a ztrácíme tím
krásné chvíle a prožitky s našimi nejbližšími a lidmi
ze svého okolí.
Také chci poděkovat za práci zaměstnancům
městyse, kteří svojí prací přispívají k odstranění
věcí, které vás občany trápí a svojí prací přispívají
k udržování majetku městyse. Dále děkuji za spolupráci všem členům zastupitelstva městyse,všem
fungujícím spolkům a spolupracovníkům úřadu
městyse a také všem, kteří se podílejí na rozvoji
našeho městyse a není jim osud Kamenice a jeho
částí Řehořova, Kameničky, Vržanova a Brodku,
lhostejný.
Přeji krásný nový rok 2016.
Miloš Duba, místostarosta městyse
Vánoční přání otce Řehoře
Jedna matka vypráví, že si vyšla se svým dvouletým
synkem na návštěvu k babičce. Když už tam byla nějakou chvíli, přivezl babičce muž z firmy HOTOVÁ JÍDLA oběd. Polichotil
mladé ženě, jaké má krásné dítě a jen
tak mimochodem dodal, že manželka
má doma osm dětí. Vykřikla: „Osm
dětí! Mám tak ráda svého drobečka,
že si nedokážu představit, jak bych tu
lásku mohla rozdělit mezi osm dětí!“
Muž jí odpověděl: „Milá paní, láska se přece nedělí, ale násobí!“
Vánoční svátky jsou časem lásky,
která k nám sestoupila z nebe od Boha
v podobě malého děťátka – Ježíška. Tato láska se rozšířila
na celý svět, takže každý, kdo tuto lásku přijal, snaží se
ji násobit a rozdávat dál. Jejím vyjádřením jsou i dárky,
které si navzájem předáváme.
Když jsem přijel pracovat do České republiky, strašně mě oslovilo, že
dárky tady přináší Ježíšek. A mám
za to, že je tomu tak. Nebýt Jeho …ty
dárky a lásku s nimi spojenou bychom
možná nedostali.
A tak přeju všem, ať to Boží Děťátko a láska, kterou nám přináší, vstoupí
do všech srdcí a rodin. Ať se skrze
vzájemné obdarovávání sdílení násobí
a ve všech zůstává navždy.
Vánoční svátky, plné radostí, pokoje a lásky a šťastný nový rok přeje
otec Řehoř
str. 4
Dění v Kameničce…
Vážení čtenáři, rádi bychom Vás seznámili s děním
v Kameničce v tomto roce.
Silvestrovský večer vyvrcholil půlnočním ohňostrojem a my před kulturním domem přivítali nový rok.
Kulturní akce zahájilo tradiční Tříkrálové zpívání.
Děti se na vystoupení pilně připravovali a předvedli
divákům vydařené pásmo s vánoční a betlémskou tématikou. Při Tříkrálové sbírce 10. ledna vykoledovali
Denisa Bočková, Bára Bumbálková a Tomáš Solař
24.590,- Kč. Děti se mohly těšit i na následující den,
kdy byl v kulturním domě pořádán dětský karneval.
Užily si krásné odpoledne se soutěžemi, tombolou,
tancem i občerstvením. Na jaře se uskutečnil country
bál s hudební skupinou Modrá stopa. Účast byla sice
nižší, ale příznivci tohoto stylu hudby si večer užili.
11. dubna k nám zavítal amatérský divadelní soubor
NaKop Tyjátr z Jihlavy s černou francouzskou komedií
s třemi dámami a jednou lavičkou. Jejich představení
„Ach, ta něha našich dam“ diváky rozesmálo.
22. dubna u nás zasedalo zastupitelstvo městyse s nejvyšší účastí občanů v rámci všech dosavadních schůzí
7.330,- Kč. Peníze byly zaslány na konto Charity ČR
a byly použity pro potřebné. Tímto bychom rádi všem
dárcům poděkovali.
I letos se samozřejmě uskutečnil společenský ples
s bohatou tombolou. 14. února se konal masopustní
průvod za hojné účasti nejrůznějších masek. Ve prospěch
místních hasičů byla letos vybrána rekordní částka
v tomto volebním období. Velkou diskuzi vyvolal projekt
nového velkokapacitního kravínu v Kameničce, s jehož
výstavbou drtivá většina obyvatel Kameničky kvůli
souvisejícím negativním vlivům a rizikům na životní
prostředí nesouhlasí. Tento nesouhlas vyjádřili prostřednictvím petice. Rada městyse se zavázala zastávat postoj
v souladu s touto peticí.
Pálení čarodějnic v Kameničce má každý rok nenapodobitelnou okouzlující magickou atmosféru – ostatní
části našeho městyse mohou jen tiše závidět…
Ke Dni matek si děti pod vedením manželů Bumbálkových připravily pohádky „O Palečkovi“ a „Království
str. 5
(Zlo)zvyků“. Po vystoupení nemuseli diváci spěchat
domů, protože pro ně bylo nachystané velmi dobré pohoštění, které upekly místní dámy.
V červnu proběhla dětská hasičská soutěž, na kterou
v srpnu navázal 5. ročník soutěže o Pohár starosty SDH
Kamenička. Účast na obou akcích byla vysoká. Soutěže
jsou každoročně výborně zorganizované. Na závěr školního roku byl pro děti připraven skákací hrad, odvážlivci
se mohli podívat na svět z koňského hřbetu. Počasí se
vydařilo a děti se mohly těšit, co dalšího jim nadcházející
prázdniny přinesou.
Letos se nám dobře jezdí po opravených silnicích.
Jsme rádi, že si Kameničku k výstavbě rodinných domů
vybírají další mladí lidé a že je v tomto městys podporuje. Neméně významnou investiční akcí je hledání
dalších zdrojů pitné vody prostřednictvím průzkumných
vrtů. Na dětském hřišti jsou nově natřené dřevěné prvky. Pevně věříme, že v příštím roce dojde k výraznější
obnově – že si děti budou moci hrát na dalších zcela
nových atrakcích a některé stávající budou opraveny.
Kateřina Kopečná, Pavel Kopečný
Štrůdlobraní 25. 10. v orlovně
Štrůdlobraní - 1. místo Karel Koch
str. 6
KamNET, Wi-Fi a optická síť
Hej předsedo! Kam se poděl K-NET? „Nepoděl se nikam, ale kvůli
legislativním změnám a kolizím obchodních jmen se muselo občanské
sdružení K-NET změnit na spolek a přejmenovat se na KamNET,z.s.
Shodou okolností K-NET letos dovršil svých 10 let, členská základna
narostla na 368 členů a v závěru letošního roku jsme se navíc stali nájemcem optické sítě obce.Letošní rok byl na novinky velmi bohatý, zejména
k tomu přispělo dění kolem optické sítě, na které již několik let předem
byla připravovaná živná půda, aby se letos mohlo provést zprovoznění.“
Optická síť
Kolem optické sítě se toho událo velmi mnoho a popsat vše by bylo nad rámec tohoto článku, takže Vás
seznámíme pouze s těmi nejdůležitějšími informacemi.
Spolek KamNET poskytuje pro Městys Kamenice
technickou podporu projektů, které se dotýkají realizace Datové dálnice Kamenice, tzn. optické sítě v obci.
Taktéž v rámci svých možností provádí osvětu nových
technologií vůči veřejnosti.
Spolek KamNET se přihlásil do výběrového řízení
na poskytovatele služeb vypsané Městysem Kamenice.
KamNET dlouhodobě zvažoval vhodnou technologii
pro nasazení do optické sítě, nakonec se rozhodl pro
technologii PON (passiveoptical network) v provedení
GPON (Gigabit PON). Celková kapacita aktivní části
sítě je nyní 10Gbit/s. PON technologii tvoří OLT jednotka (ústřední prvek v serverovně pro rozvod optického
signálu) a ONU jednotka (koncová jednotka v domácnostech). Nyní je připojeno 35 klientů do optické sítě,
celková investice do technologieoptické sítě byla téměř
200 tisíc Kč. Nové služby jako např. internetová televize
je využívána 18 klienty. Díky přechodu hlavního připojení z Řehořova přes optický kabel, bylo možné navýšení
přívodní linky internetu ze 100Mbit/s na 300Mbit/s.
Bezdrátová síť
U bezdrátového internetu došlo také k několika změnám. Domácnosti připojené ve Strážce na přípojný bod
Wi-Fi jsou již všechny na optické síti, takže byl tento
přípojný bod veStrážce zrušen. V letošním roce byla
provedena investice ve výši 180 tisíc Kč do výměny
technologie Wi-Fi na „učitelské“ bytovce a stožáru, aby
bylo možné členům zajistit lepší kvalitu signálu a vyšší
propustnost.
KamNET
Dne 3. 5. 2015 proběhla výroční členská schůze.
Mimo odhlasování legislativních změn byla zvolena
nová rada a nová kontrolní a revizní komise. Bylo oznámeno vypnutí staré Wi-Fi sítě 2.4 GHz ke konci roku
2016, vypnutí se dotkne pouze několika desítek členů,
které doposud nepřešli na 5GHz síť. Podrobněji si o programu členské schůze můžete přečíst na našich stránkách
nebo v posledním článku vydaném v Kamenovinách.
Rada KamNET připravila pro členy využívající připojení přes Wi-Fi vánoční dárek, pro pomalé připojení
je navýšena rychlost z 6Mbit/s na 8MBit/s. Pro WIFI
připojení je dostupná navíc služba IPTV, více se dozvíte
na stránkách KamNET www.kamenice.org.
Děkujeme členům, kteří se aktivně zapojili a budou se
i nadále zapojovat do budování přístupu ke službám sítě
internet do domácností a jiných subjektů. Spolu s tím,
jak roste spolek KamNET, vzniká stále více práce kolem
provozu sítě a i jejího dalšího rozvoje. Jenom v letošním
roce rada KamNET a několik členů odvedli stovky hodin práce. Stále hledáme pomoc v řadách našich členů
i nečlenů, zapojit do činnosti se může každý a navíc se
tak může dostat k zajímavým technologickým novinkám.
Rada KamNET
www.kamenice.org
str. 7
Datová dálnice Kamenice
Vážení spoluobčané,
rok 2015 je téměř za námi
a tak přichází i bilance nad
projektem „Datová dálnice Kamenice“ jakožto datové
optické sítě v obci, jehož počátek byl v roce 2012. V letošním roce se úspěšně podařilo dokončit 1. etapu výstavby optické sítě, která zahrnuje hlavní přívod do obce
a páteřní rozvod po obci - byla vybudována za finanční
podpory ROP Jihovýchod a Kraje Vysočina. Velké díky
také patří spolku KamNET, zejména členům výboru,
kteří významně pomohli s konzultací technologického
řešení tohoto projektu.
Zafukování optického kabelu
Mimo hlavního přívodu a páteře v obci byla letos
kompletně dokončena ulice ve Strážce, na Sádce a připojení do základní školy. Projektově se připravilo také
připojení do Domu pečovatelské služby a Úřadu městyse
Kamenice, které bude dokončené na jaře příštího roku.
Při realizaci kanalizace a vodovodu v části obce Řehořov
se podařilo položit pod hlavní silnicí páteřní optickou síť,
tímto se realizace optické sítě v Řehořově v následujících
letech velmi usnadní.
V srpnu došlo k zahájení testovacího provozu sítě
a od té doby je již obec Kamenice připojená přes optický kabel a začalo oživování přípojek ke členům. Tento
projekt je koncipován jako otevřená síť, takže Městys
Kamenice následně vypsal nabídku na pronájem infrastruktury. O pronájem měli zájem dva subjekty: Spolek
KamNET a firma M-SOFT, s kterými byla podepsána
nájemní smlouva.
Další etapou je postupné vytváření přípojek k nemovitostem v závislosti na současných a následných
opravách inženýrských sítí a místních komunikací. Pro
brzkou realizaci také přispívá všeobecný zájem občanů.
Na Úřad městyse Kamenice bylo doposud podáno 77
žádostí o přípojku, z toho je 35 přípojek zrealizováno
a aktivně využíváno.
V současné době je připraven plán rozvoje pro ulici
Nad poštou, větší část Cihelny, ulice Třebíčská, ulice Pod
Městečkem a v neposlední řadě celá místní část Řehořov.
Vypracování projektů na tyto lokality je financováno
z Fondu Vysočiny a rozpočtu městyse Kamenice. Také
vyzýváme občany, kteří mají zájem o přípojku v těchto
lokalitách, aby měli podanou žádost na Úřadu městyse
Kamenice, pokud již tak doposud neučinili. Pro více
informací můžete kontaktovat Úřad městyse Kamenice
anebo se můžete podívat na webové stránky obecního
úřadu http://www.kameniceujihlavy.cz, kde naleznete
další informace a hlavně také zakreslení optické sítě,
který bude předložen na stavební úřad pro získání příslušného stavebního povolení.
Děkujeme spoluobčanům za pochopení některých
omezení, které nás při budování doprovází, a také si
velmi ceníme aktivní pomoci od našich spoluobčanů.
Budeme se těšit na další spolupráci, která přispěje
ke snadnější realizaci optické sítě v obci a místních
částech i v dalších letech.
Mikuláš 6. 12. v orlovně
str. 8
Srí Lanka - Markéta Semrádová
Právě jsme přistáli na docela malém ostrůvku s názvem Srí Lanka, je 18. 8. 2015, spousta z vás Srí Lanku
zná už z vyprávění, či vlastní zkušenosti anebo naopak
ne. Proto jsem se rozhodla vám o SL napsat pár řádků.
Zatímco ČR má kolem 10,5 milionu obyvatel, Srí
Lanka má asi dvakrát tolik, tzn. kolem 21,5 milionu obyvatel. Rozlohou je však ČR o 13 256 větší než SL, která
má rozlohu 65 610 km2. No dovedete si to představit?
Naše dlouhá cesta vedla z Prahy, absolvovali jsme
6-tihodinový let do Dubaje, kde jsme přestoupili na další letadlo do Colomba po 3-hodinovém mezipřistání.
V Dubaji jsme přistáli zhruba kolem jedné hodiny ranní,
v tu chvíli tam bylo 40 stupňů Celsia. Bylo to něco neuvěřitelného. Málem jsme padli. Když jsme po dalším
5ti-hodinovém letu přistáli v Colombu, bylo to, jak když
jsme se ocitli v jiném století a na jiné planetě. Už hned
na letišti bylo všechno takové strohé, prodávaly se tam
pračky a ledničky, které vypadaly, jakoby už je někdo
používal. Šli jsme dál k východu, kde už na nás čekal
přítelův dědeček, který je rozený Srílančan, se svojí ženou a dalšími příbuznými. Všichni nás přivítali s úctou
a byli velice milí a přátelští. Zajímavostí je, že všichni,
ať už jsou to děti, či dospělí nebo dokonce i starší lidé,
se mladší vždy klaní starším, při příchodu a odchodu si
pokleknou a pokloní se. Je to velice zajímavé, člověk
vidí, jakou mají mladší ke starším úctu. Kdežto v naší
zemi se někteří lidé v podstatě ani nepozdraví, což je
smutné.
Nasedli jsme do auta, nějaké poutání, či přesný počet
lidí v autě tady nehraje roli. V autě pro 8 lidí nás jelo
9 nebo 10, někdy i 11, musí být připoután jenom řidič
a spolujezdec. Jezdí se tu po levé straně s volantem
na pravé. Ale to je jízda!!! Průměrnou rychlostí se tam
jezdí kolem 50 km/h a to jen tam, kde jede míň aut. Což
se stává málokdy, většinou jedete v rozmezí tak 30-50
km/h, což je vážně katastrofa, ale to se dalo čekat, je tam
velice přelidněno. Ať jsme projížděli městem, vesnicí,
nebo jen přírodou, dá se říct, že všude jsou lidi… Taky
se tam vyskytuje nehorázná spousta potulných vychrtlých psů, kteří buď kulhají, nebo jsou pokousaní… Je
hrozné se na to dívat, zvlášť když jste milovníci těchto
zvířat. Při pohledu na tyto nebohé opuštěné tvory nám
soucit rval srdce. Všude jsou auta, autobusy, motorky,
lidé, psi, kola a tzv. TUK TUKY! Což je taková tříkolová rikša, vpředu ji řídí tuktukář řídítky a za ním jsou
3 místa pro cestující. Samozřejmě jsme se svezli, je to
obrovský zážitek, cítíte se ohroženě, ale zároveň je to
adrenalin a srandovní a velkolepý zážitek. Každý, kdo
má možnost dostat se do této nebo podobné země, by
měl alespoň jednou jízdu tuk tukem vyzkoušet. Protože
to stojí za to. Avšak spoustu lidí zde denně umírá právě
na silnicích. Nejvíce však v tuktukách a na motorkách.
Cestování je tam velice náročné, my jsme měli tu
možnost jezdit autem, což byla obrovská výhoda. Přespávali jsme buď u dědy anebo u příbuzných.Proto jsme
měli možnost nahlédnout přímo do jejich každodenního
života, to bylo bezva. Baráčky tam mají velice skromné,
nečekejte rozhodně žádný přepych. Děti před domem
běhají většinou naboso nebo v pěnových žabkách,
všichni tu chodí v žabkách nebo bosky. Zda si dítě něco
píchne do nohy, tady snad ani nikoho nenapadne. Nad
hlavami nám skákaly opice hned před domem a k tomu
ještě všude byly palmy s kokosem, banány- žluté, zelené
a červené- nikde jinde jsem nejedla tak čerstvé, zralé
a vynikající ovoce. Doma už je to o něco horší, žijí
mnohem skromněji než my, mají malinké koupelničky,
kam se vejde umyvadlo, pračka, sprcha a ještě záchod.
Tato místnůstka ovšem nemá více než 1,5 m x 2m. Lidé
zde nepoužívají toaletní papír, ale pro nás byl připraven,
mají vedle toalety hadici, kterou se umývají a potom
ošplouchnou i záchodové prkénko, takže je v celé koupelně mokro, sprcha tam vypadá tak, že ze zdi vede
starobylý kohoutek s dírkami, žádný závěs, nic… takže
po osprchování je mokro úplně všude a ještě ke všemu
teče pouze studená voda,která odtéká do podivné hnusné díry. V tom vedru to není až tak hrozné, ale člověku
trvá, než si zvykne na tyto podmínky, občas se vám pod
nožkami objeví brouk, mravenec, pavouk anebo malá
ještěrka, ty jsou doma v podstatě pořád, maličké ještěrky,
které se živí moskyty a lezou po stěnách. Kuchyně nejsou
o moc lepší, plynový hořáček nebo ohýnek s kotlíkem
bohatě postačí. Koukali jsme, co jsou srílanské ženy
Rodina na Srí Lance
str. 9
schopny ukuchtit za těchto podmínek. Přecházel nám
z toho všeho zrak. Člověk přehodnocuje svoje priority
a mnohem víc si potom váží toho, co má doma, teplou
vodu a čisto…
Typickým Srílanským jídlem je rise and curry. Je to
rýže a kari, vždy donesou veliký tác plný rýže a k tomu
v miskách takové přílohy, jako je kuře nasekané i s kostmi na malé kousky v omáčce, nebo zeleninu hodně opepřenou, fazolky se zeleninovou směsí anebo brambory
v kokosové omáčce a rybu opět nasekanou na malé
kousky i s kostmi. Všechna tyto jídla velice pálí a nesmí jim chybět chilli, poprvé jsem myslela, že shořím.
Pro Srílančany je rýže nejlevnější, jedí ji ke snídani,
k obědu i večeři. Když jdou do restaurace, opět si dají
rise and curry. Je to pro ně nejlevnější a nají se z toho
celá rodina. Oni si všechny tyto dobroty dají na jeden
talíř, od každého trochu a jedí pravou rukou, všechno si
zamíchají dohromady a pustí se do jídla. Lžíci používají
akorát tak na jogurt. Obvyklé pití je zde velice kvalitní,
přírodní a velmi silný černý čaj s mlékem a pořádnou
dávkou cukru, nic nepijí vychlazené, ani alkohol. Aby
nebyli nemocní. Je to zvláštní, u nás v létě každý vyhledává vychlazené nápoje. Lidé zde večeří pozdě večer,
kolem deváté nebo desáté hodiny. Když ale pijí alkohol, večeří teprve až dopijí, to znamená kolem půlnoci
nebo jedné hodiny ráno. Děda nám vysvětloval, že by
jim bylo špatně a motala by se jim hlava. Většinou pijí
nějakou kořalku a míchají si ji s tonikem, nebo sodou,
či spritem nebo kolou. Děti však musí být v oddělené
místnosti anebo se alespoň nepřibližovat. Je to jejich
kultura, která se musí respektovat. Do 18 let dítě nesmí
sedět s dospělými, když popíjí. Bylo mi těch dětí líto,
když jsme si dávali alkohol se spritem a k tomu různé
pochutiny a děti musely být jinde. Bylo nám však řečeno,
že to musíme respektovat.
Co se týče nákupů, v obchodě vidíte několik prodavačů. Většinou Vám nabízí oblečení pouze muži, ženy
jsou spíše v domácnosti, vaří a starají se o děti. Na SL
je chudě, ale lidi jsou tu určitě spokojenější než u nás.
I když je tam bída, jsou skromní a nezávidí si. Mluví se
tu sinhálsky, anglicky a tamilsky, my se dorozumívali
anglicky a s dědou česky. Navštívili jsme spoustu památek, jako je Sigyrialion rock- Lví skála- archeologické
naleziště. Dambulla-nejrozsáhlejší a nejzachovalejší
královský skalní chrám, Temple oftheTooth- chrám,
kde je Budhůvzub, Sloní sirotčinec Pinnawala- útulek,
kde se starají o slony, čajové plantáže Nuwara Eliya.
Čajové plantáže jsou jedno z krásných míst Srí Lanky,
je tam nádherně. Lidé, kteří sbírají čajové lupínky musí
denně nasbírat 14 kg/ osobu, na plantážích jsou celý den,
praží jim na hlavu, a pak se tahají s těžkými pytli domů,
za měsíc si vydělají 15 000 Rps (srílanských rupií). Což
je v přepočtu 3000 Kč.
Sloní sirotčinec Pinnawala
Normální rodina tu vyžije s 50 000 RPs. Na celý
rok, což je 10 tisíc korun na naše. Ve srovnání s jejich svatbami je to nemyslitelné. Svatba je tam vyjde
na 600 000 Kč. To je nepředstavitelné a doteď to nemůžeme pochopit, svatba je tam pro ně prostě NĚCO.
Všechny šaty se šijí nové, nic se nepůjčuje, je to nádhera, měli jsme možnost zahlédnout svatbu, všude mají
nazdobená auta, několik stovek živých kytek. Zásnuby
zde trvají celý týden, budoucí nevěsta s ženichem mají
šaty a každý den jiné, po roce mají svatební den, opět se
nechává šít všechno nové, svatba trvá několik dní a pak
mají ještě tzv. DEN, KDY JEDOU DOMŮ. Zase mají
jiné šaty, všechno je pozlacené a hodně přezdobené, pro
nás dá se říct až přeplácané.
Také jsme se zrovna trefili s výběrem termínu, jelikož
na přelomu srpna se zde koná největší sloní slavnost,
tzv. PERAHERA, my jsme měli tu možnost se na ni
podívat. Koná se v městě Kandy, můžu říct, že tak velkolepý zážitek jsem ještě neměla možnost spatřit, až
tady a na vlastní oči. Vydali jsme se na cestu,děda žije
v Matale, což je zhruba 30 km od Kandy… Auto jsme
však museli nechat u strejdy a k průvodu dojet tuk tukem
a pak kousek pěšky… V ulicích seděly rodiny s dětmi
na zemi… Dříve lidé z města pronajímali týdny dopředu
židle ostatním,aby se mohli podívat na slavnost. Za jednu
židli si účtovali v přepočtu tisíc korun, což je pro Srílančany nemožné… tento způsob však zrušili a tak teď lidé
sedí po ulicích na zemi… všude bylo mraky Srílančanů
s velmi tmavou pletí… a mezi nimi … nás pár bílých,
bylo to zvláštní, trošku strašidelné… byla tma… Na Srí
Lance se celý rok stmívá už kolem 18:30 hodin… my
jsme však stáli za zábradlím a dlouhé minuty a hodiny
čekali na průvod. Asi po 2 dlouhých hodinách jsme se
přece jenom dočkali… Bylo to něco neuvěřitelného,
jsem ráda, že jsme si tento průvod, který trval 4 hodiny
nenechali ujít. Stálo to za to… Viděli jsme neskutečné
množství tanečníků, všichni byli bosí a procházeli po asfaltové ulici… někteří byli do půl těla nazí, druzí měli
str. 10
bílo-červené oblečení, každému však nechyběl kousek
zlatého šperku. Tančili, zpívali, bubnovali a aby toho
nebylo málo, asi dva metry od nás každou chviličku
procházeli pozlacení, osvětlení sloni, kteří měli na sobě
neuvěřitelnou škálu látek, před zraky nám prošlo 80
slonů… byla to nádhera… nepopsatelné. Každému bych
přála tuto krásu vidět. Když jsem se doma před odletem
na Srí Lanku koukala na internet právě na Peraheru,
smála jsem se tomu, jak jsou tanečníci neohrabaní,
nejsou sehraní a každý si tancuje po svém… Až když
jsem viděla a cítila to nadšení lidí, co můžou druhým
předvést, jak na vlastní oči je to úplně jiné než se dívat
na video. Jsou absolutně přesní a sehraní… tloukla jsem
si do hlavy… Jeden z nejhezčích zážitků na Srí Lance.
Druhý týden jsme se vydali na velice dlouhou cestu
k moři, bylo to zhruba 140 km, skoro jako od nás do Prahy, s tím rozdílem, že V ČR to jedeme hodinku a půl,
max. 2 a na Srí Lance jsme tento úsek jeli 7 hodin, bylo
to něco strašného, pořád vedro, zastavování, drkocání,
cloumání… myslela jsem, že to nikdy neskončí. Když
jsme však dorazili na pláž Pasikudahbeach, kde nebyl
nikdo a před námi zářil bílý jemňoučký píseček a za ním
průzračný Indický oceán a jenom my… na cestu, kterou
jsme absolvovali, jsme okamžitě zapomněli… Bezmyšlenkovitě jsme se vrhli do moře, které bylo jako kafe,
mělo 35 stupňů Celsia. Něco jako teplá vana. Byla to
bomba. Zůstali jsme v něm až do tmy a vychutnávali si
krásy Srí Lanky. Druhý den jsme si půjčili vodní skútry,
bylo to super, vyblbli jsme se a užívali si každé minuty
strávené na pláži… měli jsme to tam jenom pro sebe…
Sem tam se někdo zastavil vykoupat, ale velmi zřídka…
Jízda na slonovi v Habaramě
opuštěná pláž byla jen naše… Zajímavostí zde je, že Srílančani se nemohou koupat, kde chtějí. Dám příklad…
byli jsme na pláži, která byla opravdu obrovská, několik
km… SL mají na této pláži vyhrazený asi 50-ti metrový
kus, kde se mohou koupat… Není to fér, místní lidé si
nesmí jít, kam chtějí a turisté ano. Turistům prý vadí
místní lidé s jinou pletí. Nám to přišlo neohleduplné
a podpásové. Pokud se chtějí vykoupat, musí na tyto
vyhrazená místa. Na začátku pláže je voják, který hlídá.
Po 4 dnech jsme se přesunuli do oblasti Trincomalee,
další jedno z úžasných míst. Mít rodinu na SL má samozřejmě své výhody, a tak nám strejda domluvil pobyt
ve vojenském areálu u námořnictva. Když jsme však projížděli místními ulicemi, moře nás moc nenadchlo, byly
tam kameny a špatný přístup k moři, byli jsme docela
zklamaní. Do chvíle, než jsme přes kontrolu několika
vojáků vjeli do areálu, jeli jsme kolem různých zástupů
vojáků, což nevidíme ani u nás… dotrmáceli jsme se
až na konec areálu, mysleli jsme, že už nás nemůže nic
překvapit, protože jsme opravdu zažili nádherné chvíle… avšak nic netušící jsme přijížděli k nádhernému
hotelu se soukromou pláží, nemohla jsem tomu uvěřit.
Že jsme zažili celodenní válení u opuštěného moře jsem
nějak pochopila, ale že jsem se dívala z postele na naši
pláž, kam nikdo jiný nemohl… To byl prostě luxus. Měli
jsme nádherný hotel, ve kterém jsme si tři dny pobyli…
velice dobře nám vařili a zde jsme měli poprvé na SL
v koupelně teplou vodu… Nevěřili jsme svým očím,
z ložnice jsme si vyšli přímo k oceánu… tady už byla
voda studenější, ale to nám nevadilo… opět jsme se
mohli celé hodiny čvachtat v oceánu, kam nikdo jiný
nemohl přijít, jenom my. Při vstupu do oceánu jsme se dívali do nádherně azurového průhledného a čistého moře
a kochali se tou krásou… ale najednou se kolem nás
začaly plavit tyrkysovo-průhledné zakulacené tvary…
Okamžitě jsme si nasadili brýle a pod hladinou zkoumali
tyto tvory… Byly to medúzy… nikdy jsme je neviděli,
proto jsme byli u vytržení, jednou jsem viděla popálenou
ruku od medúzy, měla jsem strach… byly všude kolem
nás, chtěla jsem ven, ale zároveň se koupat. Pracovníci
hotelu hned přiběhli k moři a ptali se nás, jestli se něco
děje, že jsme neklidní… vylovili jsme medúzu… Muž
na ni sáhl a poklepával ji, říkal, že nám nic neudělají,
že se nemusíme bát. Naštěstí byly neškodné, některé
byly docela malé, ale některé byly velké jako fotbalový
míč. I větší. Snažili jsme si jich nevšímat a neřešit to…
nechtěně jsme na ně několikrát šlápli, opravdu nám nic
neudělaly… Zde jsme měli možnost se potápět a pozorovat podmořský svět, viděli jsme nepřeberné množství ryb
různých barev, různých tvarů. Také jsme viděli rejnoka.
Bylo to neuvěřitelně krásné.
Na závěr bych chtěla říct, jak jsme se vozili na slonech. Poprvé jsme se vezli na slonech v takové ohrádce,
str. 11
Sloní sirotčinec Pinnawala
DEN ZVÍŘAT
Mezinárodní den zvířat se slaví po celém světě od roku
1931, vznikl v italské Florencii úmluvou ekologů, kteří
chtěli upozornit na situaci ohrožených druhů. Datum
4. října bylo vybráno na počest sv. Františka z Assisi,
patrona všech zvířat, jenž tento den slaví svůj svátek.
Svatý František z Assisi hlásal skromný život v chudobě
a pečoval o opuštěná a nemocná zvířata, která nepovažoval
za bytosti nižší než je člověk. Takový přístup k živočichům
nebyl u křesťanů ve 13. století typický. Zemřel večer 3.
října 1226 a o dva roky později byl prohlášen za svatého.
Svátek má připomenout lidem, že všechna zvířata jsou živí
tvorové a důležitá součást naší planety. Lidé by se měli
ke zvířatům chovat ohleduplně, bez jakýchkoliv projevů
týrání a omezování jejich svobody.
Česká republika se oslav oficiálně zúčastnila poprvé až
v roce 1994 a letošní rok se k nim připojila i naše škola.
V pondělí 5. října se na školní zahradě a hřišti uskutečnila
společná akce školy s veřejností. Proběhla v rámci realizace projektu „Využití přírodní zahrady ve výuce i dalších
aktivitách“, který je finančně podporován grantovým
programem Fondu Vysočiny.
Účastníci si mohli vyzkoušet své znalosti o zvířatech
i dovědět se něco nového na sedmi stanovištích. První
zastavení mělo název „Stopy“ – k obrázkům živočichů
bylo třeba přiřadit správnou stopu, kterou dané zvířátko
zanechává ve sněhu. Druhé stanoviště pod názvem „Boudo,
budko, kdo v tobě bydlí?“ vyzkoušelo účastníky v odhadu, který „domeček“ patří ke zvířátkům na fotografiích.
Další dvě stanoviště prověřila praktické schopnosti dětí:
při „Chytání rybiček“ si všichni mohli ulovit svou rybku
a ve dvojicích si vyzkoušet, kdo je rychlejší při navíjení
seděli jsme si jak na lavici… Slon je opravdu veliký, taky
že to byla pěkná výška. Ale aby to bylo o něco zajímavější, kluk, který šel vedle slona a dával mu povely, mi
řekl, abych si přelezla slonovi za krk. Celá nadšená jsem
vstala a nějak se přesunula slonovi za krk, dostala zeleninu, kterou jsem ho krmila, nikdy na to nezapomenu,
bylo to skvělé. Chvíli jsem si na něm poseděla a došli
jsme k bahnitému jezírku, Srílanský kluk dal povel,
slon natáhl do chobotu vodu a pěkně nás tím ohodil.
Byla to sranda. Když jsme byli v sloním sirotčinci, ještě
jednou jsme se svezli na slonech, tentokrát jen ve třech,
bez jakýchkoliv zábran nebo ohrádek, pouze na slonově
kůži. Byla to bomba!
Stále mi nedochází a nemůžu uvěřit, co už jsem
všechno prožila. Zážitky nám nikdo nevezme… Tak
cestujme a zažívejme dobrodružství.
provázku (neboli vlasce) s chycenou rybičkou. Na zastavení pod názvem „Hop!“ si mohli vyzkoušet, jestli doskočí
z místa stejně daleko jako například blecha, hranostaj, kobylka,… a dověděli se o nich něco zajímavého navíc. Páté
stanoviště se jmenovalo „Zvířecí rodinky“ a děti na něm
hledaly trojice – zvířecí mámu, tátu a dítě. Připomněly
si také jejich hlasy. Na šestém, nazvaném „Ptačí nohy“,
přiřazovali k fotografiím našich i cizokrajných ptáků obrázky jejich nohou, podle toho, jakým způsobem získávají
potravu. A konečně poslední stanoviště „Živočišné přírodniny“ umožnilo dětem i jejich rodičům poznat a osahat si
skutečné části těl nejrůznějších živočichů ze sbírek přírodopisného kabinetu. Zároveň byly na zahradě rozmístěny
samoobslužné karty, kde zájemci mohli plnit různé zvířecí
luštěnky. Součástí karet bylo správné řešení, takže si mohli
hned zkontrolovat své výsledky. Po splnění všech úkolů
na stanovištích všechny děti čekala malá sladká odměna.
V průběhu odpoledne dobrovolníci vysadili u zahradního plotu různé dřeviny, aby pomohli s jeho ozeleněním.
Součástí akce bylo také budování kompostiště spojené
s odborným výkladem. Atrakcí zvláště pro děti byla čerstvě
chycená užovka hladká, která pak byla večer vypuštěna
ze svého dočasného vězení ve velké zavařovací sklenici
zpět na zahradu.
Den zvířat, kterého se zúčastnilo asi 60 dětí a rodičů,
byl zakončen posezením u táboráku a opékáním špekáčků.
Počasí bylo teplé a slunečné, odpoledne se vydařilo. Fotografie si můžete prohlédnout na školním webu.
Velké poděkování patří žákům, kteří obsluhovali jednotlivá stanoviště, bez jejichž pomoci by se Den zvířat nemohl
uskutečnit. Byli to žáci navštěvující přírodovědný kroužek
David Boček, Daniela Rybníčková a Lenka Prokopová ze
6. třídy a dále Zuzana Bartošová, Adéla Jirovská a Nikol
Stejskalová z 8. třídy, David Chládek a Simona Ryglová
ze 6. třídy.
Dagmar Nevosadová
str. 12
Hasiči Kamenice v roce 2015
Sbor dobrovolných hasičů v Kamenici má v současné době 128 členů, z toho je 36 členů do 18let. Tím je
nejpočetnějším sborem na okrese Jihlava. Letošní rok
byl pro hasiče v Kamenici velmi bohatý. Svou činnost
zahájili uspořádáním tradičního plesu, na který si mimo
jiné připravili naši členové z řad mladších mužů půlnoční překvapení, tím jen umocnili výbornou atmosféru.
Na poli kulturním nemůžeme určitě opomenout ani
masopust, který je neodmyslitelnou součástí každoročního kulturního života v Kamenici. Další počinem, ze
kterého se již stala tradice je každoroční košt mladých
vín, kde si mohou hosté nejen ochutnat výborné víno, ale
i poslechnout cimbálovou hudbu. Tato akce je pořádána
ve spolupráci s Orlem Kamenice. Společně s ostatními
spolky bylo letos uspořádáno i rozsvícení vánočního
stromu na městečku, ze kterého se, jak doufáme, tradice
teprve stane.
Další velkou letošní akcí byly pro náš sbor oslavy
140. výročí od založení sboru. Součástí těchto oslav byl
den otevřených dveří v hasičovně. Zde bylo možné si
prohlédnout nejen současnou techniku, kterou jednotka
sboru používá, ale i starší kusy výzbroje i výstroje. Zároveň byly vystaveny trofeje, které sbor získal na poli
sportovním. Návštěvníky zaujala velmi pěkně připravená expozice, která pomocí fotek a historických materiálů, jako byli například kroniky a staré účetní knihy,
mapovala historii sboru. Odpoledne pokračovalo slavnostním průvodem ke kostelu, odslouženou mší za náš
sbor a svěcením zásahové techniky. Slavnostní den byl
zakončen slavnostní schůzí, kde byla předána členům
různá vyznamenání. Po schůzi následovalo přátelské
posezení s hudbou.
Nedílným odvětvím činnosti dobrovolných hasičů
v Kamenici je i požární sport. I letos se zapojila všechna
družstva na nejrůznějších soutěžích. K lepším výkonům
družstvům celou sezonu jistě dopomáhala zrenovovaná
požární stříkačka, která byla pro sportovní účely vylepšena. Z největších úspěchů jmenujme například postup
mužského družstva na krajské kolo do Petrovic (TR),
kde nám jako nováčci na této úrovni 8. místem určitě
ostudu neudělali. Družstvo žen postoupilo taktéž na krajské kolo, kterého se bohužel ze složitých personálních
důvodů nemohlo zúčastnit. Proto je pro ně největším
úspěchem skvělé 3. místo z okresního kola. Smolnou
sezonu měli naši mladí hasiči, kdy ještě před půlkou sezony došlo při závodech ke zranění hlavního vedoucího,
čímž byla sportovní sezona prakticky ukončena. Nicméně i přesto, že byla sezona takto zkrácená, se podařilo
dosáhnout několika úspěchů. Např. 2. místo v jihlavské
lize v požárním útoku s časem 17,84. V kategorii dorostu
zazářil Tomáš Neckař, který se zúčastnil krajského kola
v Třešti a ve své kategorii obsadil 3. místo.
str. 13
Z dalších letošních aktivit sboru stojí určitě za zmínku
i natření kontejneru na železo, vydláždění parkovacího
stání před hasičovnou, renovace a úprava hasičské Avie
pro lepší uložení materiálu. Dále byl po celý rok sbírán kovový odpad do kontejneru vedle hasičovny. Zde
bych chtěl občany upozornit, že kontejner má sloužit
především pro vkládání železného odpadu, ne pro jeho
vybírání a odnášení. Letos jsme po dlouhé době prováděli sběr i svážením odpadu přímo od domů. Sbor vybírá
i elektroodpad (staré elektrické spotřebiče). Letos se
podařilo vybrat 4,48t spotřebičů.
Když se píše o kamenických hasičích, nelze nezmínit
ani činnost jednotky a její zásahy. Za letošní rok byla
jednotka povolána celkem ke 14 zásahům. Z toho bylo
6 zásahů na požár. Druhým nejčastějším zásahem bylo
řezání stromů padlých na vozovku. 1x jednotka pátrala
po pohřešované osobě a jednou jsme čistili ucpanou
kanalizaci. Tento rok jsme poprvé asistovali při zásahu,
na který je naše jednotka předurčena. Jedná se o poskytování humanitární pomoci lidem, kteří uvízli na dálnici
při nehodě nebo jiné poruše. 8.2. u Velkého Beranova
havarovalo 16 nákladních, 33 osobních aut a 1 autobus.
Naše jednotka zde poskytovala teplý čaj a přikrývky
lidem, kteří při velmi nízkých venkovních teplotách
zůstali uvězněni na místě nehody nebo v koloně, která
se zde vytvořila. Pro jednotku to byla nová a velmi cenná
zkušenost.
Závěrem mi dovolte popřát všem občanům městyse
klidné a šťastné prožití svátků bez účasti hasičů i jiných
záchranných složek.
Výbor SDH Kamenice
str. 14
Jak ten čas letí…
Jaro, léto, podzim, zima,
to je celý rok.
Stejně letos jako loni,
tak i napřesrok.
Podzim. Každému se vybaví něco jiného. Vůně spadaného listí, vůně hub, ovoce. Sklízí se úroda ze zahrádek,
úroda na polích. Příroda se obléká do podzimních barev.
Také mateřská škola dýchá podzimem. Malujeme a modelujeme ovoce, zeleninu, výtvarně si hrajeme s listy,…
Prosinec. A jak se zpívá v písničce – po jaru zas přijde
léto, podzim po létu, a nežli se nadějeme, zima už je tu.
Ve třídách se zpívá o čertech, o Mikulášovi, andělích.
V tento čas jsme navštívili keramickou dílnu p. Nejedlé,
která si pro nás připravila ukázku práce na hrnčířském
kruhu, děti si mohly samy zpracovat hlínu a připravit
dárek pro maminku a pro tatínka. Také jsme si byli
prohlédnout staré loutky, nádobí,… v místní tvrzi. Další
Zdalipak Mikuláš přijde i letos a přinese dárečky? Mikuláš opravdu přišel a děti dostaly krásné balíčky, za které
bychom chtěli poděkovat p. Svatoňové ze třídy Ježečků.
návštěvu jsme přivítali v mateřské škole. Přišel za námi
psí kamarád Max, který má složené canisterapeutické
zkoušky. Mohli jsme si s ním hrát různé hry, pohladit
ho, učesat. Chtěli bychom tímto poděkovat p. Nejedlé,
p. Rečové a p. Lélyové za zpestření chladného podzimu.
str. 15
„Leze ježek, leze v lese,
jablíčko si domů nese…“,
vzpomínají na podzim děti ze třídy Medvídků.
„Hvězdička stříbrná jehličím voní,
v zavřeném pokoji zvoneček zvoní…“,
recitují děti ze třídy Veverek.
„Koleda, koleda, cukr, mák,
dostal rýmu sněhulák…“,
zpívají Lištičky o sněhulákovi.
Vánoční svátky patří k těm nejkrásnějším svátkům,
které jsou zakončením roku. Je to čas kouzel, tichých
zázraků. Tmavé zimní noci jsou vyplněny teplým svitem
svíček a jemným blikáním vánočních světýlek. V pondělí, 7.prosince, se rozsvěcuje krásná jedle v hlavní chodbě
MŠ. Tentokrát s výzdobou pomáhaly také děti.
Otázky – co asi dostanu pod stromeček, dostanu
panenku, auto, roboty? Já bych si přál lyže… „zvoní“
Chystáme se na vánoční besídky s rodiči ,zazpíváme
babičkám a dědečkům v DPS v Kamenici, vystoupíme
na benefičním koncertu ZŠ a MŠ.
Poté nám zbývá už jen pár dní do Štědrého dne. Chtěli
bychom popřát:
v celé mateřské škole. Ježíšek bude mít moc práce, aby
splnil všechna dětská přání. Kromě přání se ozývají
písničky, básničky a koledy.
„Vzal vrabeček na taneček sýkorku,
měli spolu jedno sólo na dvorku…“,
tancují děti ze třídy Ježečků.
hodně zdraví, smůly málo,
štěstí, co by za to stálo.
V ten krásný, vánoční čas,
ať přání vyplní se každému z vás.
Krásné a pohodové Vánoce plné klidu, štěstí, radosti
a usměvavé dětské tváře přeje kolektiv Mateřské školy
v Kamenici.
M+H
str. 16
Kameničtí žáci
v Londýně
Lucie Štefková a Martin Vaněk
Ve dnech 29.11. – 4.12. 2015 se naše 6. a 8. třída
zúčastnily jazykového zájezdu do Velké Británie.
Kolem poledne v neděli jsme vyjeli od kamenické
školy. Našimi pedagogy byli paní zástupkyně J.Nováková, vyučující anglického jazyka L.Šmídová a třídní
6. třídy M.Vrzáček. Přistoupili jsme do autobusu, který již obývali sedmáci z Podhartě ve Dvoře Králové.
Dlouhá cesta vedla přes Německo, Nizozemí a Belgii.
Nakonec jsme dorazili do francouzského přístavu Dunkerque. Tam jsme se nalodili na trajekt a asi po dvou
hodinách jsme dopluli do anglického Doveru.
Za další hodinu jsme se octli v Londýně. Nejprve
jsme si prošli světoznámý park s královskou observatoří v Greenwichi, ve kterém jsme hledali a našli nultý
poledník, kde bylo pořízeno mnoho fotografií. Pak jsme
se vydali do National Maritime Museum a líbila se nám
také plavba parníkem po Temži. Večer si nás vyzvedly
„naše“ rodiny, u kterých jsme byli během celého pobytu
ubytováni.
V úterý a ve středu probíhala výuka po skupinách
v místním komunitním centru. Tam jsme trávili asi 4-5
hodin. Angličtí lektoři pro nás měli připraven naučný
program a zahráli jsme si i hry.
Měli jsme štěstí na velmi dobrou průvodkyni, která
nás seznámila se všemi nejvýznamnějšími pamětihodnostmi v Londýně. Jmenujme třeba Tower of London,
Tower Bridge, Buckinghamský palác se střídáním stráží,
Westminsterskou katedrálu a Westminsterské opatství,
House of Parlament a nezapomněli jsme ani na Big Ben.
Zaujalo nás také obří vyhlídkové ruské kolo London
Eye, zde jsme si mohli ve 4D kině prohlédnout, jak
probíhala jeho výstavba. Velmi zajímavé bylo velké
Muzeum Londýna i Muzeum geografie, kde jsme mohli
na vlastní kůži „zkusit“ zemětřesení.
Zážitkem byla návštěva katedrály St. Paul. Z druhé
největší chrámové kopule na světě jsme si mohli prohlédnout velkou část anglického hlavního města i s místními
mrakodrapy. Viděli jsme také Shakespearovo divadlo.
Náš pobyt, plný pestrých zážitků, rychle uběhl a nastal čas loučení s Londýnem a jeho okolím. Přišel poslední den a my jsme měli příležitost nakoupit suvenýry
a malé dárky pro naše nejbližší.
Večer jsme se sešli u autobusu a vydali jsme se
na zpáteční cestu. Část cesty na trajektu foukal silný
vítr, který nás na vlnách trochu pohoupal, ale jinak už
naše cesta probíhala celkem hladce až do Kamenice.
U školy na nás čekali rodiče i sourozenci, kteří si nás
odvedli nebo odvezli domů.
Byl to pro nás skvělý zážitek s mnoha zkušenostmi
a účastníci se těší, že pokud se jim naskytne podobná
příležitost, rádi se do Londýna opět podívají.
str. 17
Soutěž mladých chovatelů 2015
Rádi vás informujeme o dalším velkém úspěchu žáků
naší školy na okresní úrovni. V úterý 24. 11. 2015 se
v DDM Jihlava konala soutěž mladých chovatelů. Úkolem dětí bylo řešit 3 testy v oboru akvaristika, teraristika
i ostatních příbuzných oblastech. Dále měly poznat 10
drobných živočichů. Výborných výsledků tu dosáhli sourozenci Mihulkovi ze ZŠ a MŠ Kamenice. V kategorii
II. stupně žáků 6. – 9. třídy se Matěj Mihulka podělil
o 1. místo se Zuzanou Šteflovou ze ZŠ Křížová v Jihlavě
v konkurenci 24 účastníků. Jeho bratr Šimon Mihulka
ho napodobil v kategorii žáků 1. – 5. ročníku. Skončil
také na 1. místě mezi 18 žáky. Nejlepší účastníci získali
za odměnu poukázky na nákup chovatelských potřeb.
Z výsledků :
6. - 9. ročník
1. Z. Šteflová
M. Mihulka
3. A. Kloučková
J. Straka
5. M. Urbánek
ZŠ Křížová Jihlava
ZŠ Kamenice
ZŠ Kollárova Jihlava
ZŠ Křesťanská Jihlava
ZŠ Kollárova Jihlava
50 bodů
50 bodů
46 bodů
46 bodů
42 bodů
1. - 5. ročník
1. Š. Mihulka
2. V. Vejnar
3. V. Dvořáková
K. Plavec
5. N. Mácová
J. Urban
ZŠ Kamenice
ZŠ Puklice
ZŠ Seifertova Jihlava
ZŠ Havlíčkova Jihlava
ZŠ Masarykova Telč
ZŠ Rošického Jihlava
43 bodů
41 bodů
36 bodů
36 bodů
24 bodů
24 bodů
Oběma chlapcům srdečně blahopřejeme a rádi se
doslechneme o jejich dalších úspěších i o dobrých zprávách, které se budou týkat ostatních dětí z našich obcí.
POLIcIE ČR
informuje
muži jízdu s vozidlem zakázali. Muž je podezřelý ze
spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky,
případ policisté dále prověřují.
Tragická dopravní nehoda
Řidič vyjel s vozidlem do příkopu
Ve středu 21. října přijali policisté po osmé hodině
večer na tísňové lince 158 oznámení, že na silnici mezi
Polnou a obcí Věžnička havarovalo vozidlo a řidič je
zjevně opilý. Na místo vyjela ihned policejní hlídka.
Policisté na místě nalezli automobil Ford Mondeo,
který byl v příkopu. Za volantem seděl dvaatřicetiletý
muž. Policisté nejprve zjistili, zda není zraněný. Muž
byl v pořádku, byl ale zjevně značně opilý. Řidičský
průkaz nepředložil. Policisté provedli u muže dechovou
zkoušku, při které mu naměřili hodnotu 2,03 promile
alkoholu. Opakované zkoušky u něho ukázaly hodnoty
2,05 a 1,96 promile alkoholu v dechu. Policisté opilému
Ve čtvrtek 15. října došlo na Polensku k tragické
dopravní nehodě. Třicetiletý řidič vozidla Seat Cordoba
jel ve směru na Zábornou. Po desáté hodině večer při
projíždění zatáčkou přejel s vozidlem do protisměru
a poté mimo komunikaci, kde narazil do vzrostlého
stromu. Při dopravní nehodě utrpěl řidič těžká zranění,
kterým na místě podlehl. Příčinu a veškeré okolnosti
tragické nehody policisté prověřují.
Výbuch v Dobroníně
V sobotu 24. listopadu přijali policisté před polednem
oznámení o výbuchu a následném požáru v bytovém
domě v Dobroníně. Při události byla zraněna jednaše-
str. 18
desátiletá žena a pětiletá dívka, obě byly letecky transportovány do brněnské nemocnice. Při evakuaci domu
se navíc zranil starší muž.
Po přijetí oznámení na místo vyjela hlídka obvodního
oddělení a následně kompletní výjezd jihlavského územního odboru. Policisté místo ohledali, provedli šetření,
byl přivolán i soudní znalec. Kriminalisté zahájili úkony
trestního řízení pro podezření z přečinu obecné ohrožení
z nedbalosti, příčiny a okolnosti neštěstí jsou předmětem
dalšího prověřování.
Muž se vloupal do prodejny, budovy dětského
tábora a odcizil jízdní kolo
Policistům se podařilo dopadnout muže, který se
dopustil tří krádeží. V průběhu srpna a září se vloupal
do prodejny, odcizil jízdní kolo a krádež spáchal také
v objektu dětského tábora. Muže důvodně podezřelého
ze spáchání trestného činu policisté zadrželi. Policejní
komisař na základě shromážděných důkazů zahájil trestní
stíhání pětadvacetiletého muže z Jihlavska, který byl obviněn ze spáchání pokračujícího přečinu krádeže. Jedná
se o recidivistu, který byl v minulosti již desetkrát soudně
trestán. Z výkonu trestu odnětí svobody byl propuštěn
letos v květnu.
Muž je obviněn z toho, že se v polovině srpna vloupal
do prodejny v Třešti na ulici Havlíčkova. V obchodě
odcizil téměř dvacet lahví různého alkoholu, vína a lihovin. Na přelomu srpna a září vnikl do areálu dětského
tábora, který se nachází mezi obcemi Luka nad Jihlavou a Svatoslav. Muž se po vypáčení ocelových závor
zajišťujících dveře dostal do hlavní budovy a prohledal
ji. Odcizil elektrocentrálu, padesát metrů kabelu a plné
propanbutanové lahve. Na konci září odcizil obviněný
muž v Jihlavě na ulici Jiráskova ještě jízdní kolo. Při
krádežích způsobil celkovou škodu za necelých třicet
tisíc korun. Odcizené věci muž prodával za výrazně nižší
ceny náhodným osobám. Získané peníze používal pro
svoji potřebu a nákup drog.
Případ policisté dále vyšetřují. Za spáchané krádeže
hrozí obviněnému muži trest odnětí svobody až na tři
roky.
Seniora muž ohrožoval jednoruční kosou
Policisté zasahovali u závažného případu, ke kterému
došlo v menší obci na Polensku. Svého blízkého příbuzného tam ohrožoval jednoruční kosou pětapadesátiletý
muž. Přivolaní policisté nebezpečného muže, který z místa po činu utekl, vypátrali a zajistili. Policejní komisař
zahájil jeho trestní stíhání. Muž byl obviněn ze spáchání
dvou trestných činů a na podaný návrh byl vzat do vazby.
Případ pro policisty začal, když přijali na tísňové lince
158 před jednou hodinou v noci oznámení od seniora,
kterého ohrožoval jeho blízký příbuzný, a muž žádal
okamžitou pomoc. Na místo ihned vyjela hlídka obvodního oddělení Polná. Po příjezdu policisté zjistili, že se
zde podezřelý muž již nenachází. Seniorovi, který měl
drobná zranění a byl ve velmi špatném psychickém stavu,
poskytli nezbytnou pomoc. Po podezřelém agresivním
muži začali okamžitě v lokalitě pátrat. Během krátké
doby pětapadesátiletého muže nalezli. Jednoruční kosu,
kterou při činu použil, měl u sebe. Policisté podezřelého
muže i kosu zajistili. Vzhledem k tomu, že byl muž pod
vlivem alkoholu, policisté ho převezli na protialkoholní
záchytnou stanici k vystřízlivění. Při dechové zkoušce
mu byla naměřena hodnota 1,72 promile alkoholu. Místo
činu policisté ohledali, zadokumentovali a provedli šetření. Prověřování případu převzali kriminalisté jihlavského
územního odboru, kteří zahájili úkony trestního řízení
pro podezření ze spáchání dvou trestných činů. Dále
policisté zahájili řízení o vykázání podezřelého muže
z obydlí svého příbuzného.
Po vystřízlivění pětapadesátiletého muže převezli policisté na oddělení policie a umístili ho do cely.
Muž byl obviněn z přečinu nebezpečného vyhrožování
spáchaného se zbraní a přečinu poškození cizí věci.
Pětapadesátiletý muž byl obviněn z toho, že přišel opilý
k domu svého příbuzného, rozbil uzamčené dveře, dostal
se do bytu v přízemí a s jednoruční kosou v ruce nejprve
seniorovi vyhrožoval usmrcením. Poté muže slovně napadl a jednoruční kosou ho ohrožoval, čemuž se napadený
muž bránil. Senior z místnosti unikl oknem ven, útočník
z bytu odešel. U domu poškodil ještě zaparkované vozidlo, u kterého rozbil čelní sklo a okno. Z místa poté
utekl. Přivolaní policisté ho následně vypátrali nedaleko
domu a zajistili ho.
Škoda, kterou obviněný muž poškozením dveří a vozidla způsobil, byla předběžně vyčíslena na dvacet tisíc
korun.Obviněnému muži hrozí za spáchanou trestnou
činnost trest odnětí svobody až na tři roky.
Muž kradl naftu
Policejní inspektor sdělil podezření ze spáchání přečinu krádeže šestačtyřicetiletému muži z Jihlavska, který
v areálu společnosti v obci Dobronín odcizil téměř 300
litrů nafty. Ve středu 14. října nalezl před šestou hodinou večer u objektu odcizenou naftu v kanystrech muž,
který případ oznámil policii. Policisté na místo vyjeli
a provedli šetření. Muže podezřelého z krádeže se jim
podařilo vypátrat. V jeho vozidle policisté nalezli i další
kanystry s odcizenou naftou, které zajistili. Policisté
provedli ohledání místa činu, šetření, dále výslechy osob
a shromáždili důkazy. Zjistili, že muž krade pohonné
hmoty v areálu již přibližně od srpna. Naftu přečerpával
do připravených kanystrů pomocí čerpací pistole s úmyslem ji prodat nebo použít pro vlastní potřebu. Škoda,
str. 19
kterou způsobil, přesáhla sedm tisíc korun. Na základě
shromážděných důkazů policisté sdělili muži podezření
ze spáchání trestného činu. Případ řeší ve zkráceném
přípravném řízení.
Krádež příruční tašky
O své osobní věci přišel v sobotu 7. listopadu šestapadesátiletý muž v Dobroníně. Před sedmou hodinou večer
tlačil jízdní kolo, na kterém měl připevněnou plastovou
přepravku s odloženou pánskou příruční taškou. Pachatel
využil nestřeženého okamžiku a tašku s věcmi odcizil.
Okradený muž přišel mimo jiné o klíče a peněženku,
která obsahovala osobní doklady a finanční hotovost.
Krádeží způsobil pachatel škodu téměř dvacet tisíc korun.
Případ policisté prověřují pro spáchání trestného činu
krádeže, po pachateli pátrají.
Tomáš bednář
zaměstnanec ZEOS Kamenice s.r.o.
35 let
sport: triatlon, kombinace plavání, cyklistika, běh.
reprezentant ČR v dlouhém triatlonu 2005 - 2010
triatlonu se věnuji 20 let.
5x ME, 2x MS, spousty závodů evropských a světových
pohárů.
35 závodů v dlouhém triatlonu (3,8 km plavání + 180
km kolo + 42 km běh)
nejlepší čas 8:42 h
zhruba 800 závodů na kratších tratích
roční tréninkové objemy: 800 km plavání - 12 000 km
kolo - 3 000 km běh
15 - 25 hodin týdně, 10 - 15 fází za týden.
procestoval jsem po závodech komplet celou Evropu,
nejdál jsem byl v Malajsii.
K závodění na nejvyšší úrovni potřebuji špičkové vybavení:
plavecký neopren: cena 16 000 Kč od sponzora
cyklistický závodní speciál v hodnotě 160 000 Kč
od sponzora,
tréninkové kolo v hodnotě 100 000 Kč od sponzora
běžecké vybavení v hodnotě 10 000 Kč od sponzora
na každý rok, atd....
Sezona 2015
Rok 2015 byl pro mě jako na houpačce.
Vše jsem rozjel pozvolna v lednu v Izraeli, pak přišlo
zranění, které mi zabránilo v pohybu celý únor a březen
a vypadalo to na ukončení závodní kariéry.
V dubnu se vše špatné zlomilo a díky MUDr. Tomášovi Skačánymu jsem se znovu dostal do tréninku.
Už koncem dubna jsem v Itálii opět dobře závodil
a na následném týdenním soustředění v Lido di Jesolo
jsem položil kvalitní tréninkový základ do dalších závodů.
Na začátku května jsem absolvoval půlku v Grazu,
kde se mi povedlo plavání a kolo, na běhu to ještě nebylo
ono, ale to jsem čekal.
V červnu následovalo pět triatlonů v pěti týdnech vše
na OH distancích se zakázanou jízdou v háku.
V Linzi se mi zadařilo, v horském TT v Schliersee
jsem výrazně ztratil v posledním dlouhém kopci což
ovlivnilo celkový výsledek, v Langau jsem zajel svůj
vysoký standart, v Chiemsee jsem do poslední chvíle
bojoval o TOP 10 a v Linzi jsem už jen doběhl silou
vůle a ve velkém horku v cíli zkolaboval.
V druhé půlce července jsem se prosadil do TOP 10
na závodě v Obertrumu, to samé se mi povedlo začátkem
srpna v Kremsu.
Největší zklamání jsem z celého roku zažil v Litschau, můj nejoblíbenější závod jsem nedokončil. Nejelo
mi to v teple a měl jsem i technické problémy s kolem
str. 20
a tak jsem závod radši předčasně ukončil. Mrzelo mě to
hodně, protože jsem na místních tratích často trénoval.
Hned týden na to jsem, ale dostal pozvánku na závod
světové serie do Budapeště. Připavil jsem se na maximum a závod si dokonale užil. Výkon i výsledek byl
odpovídající mé kondici a formě. Domů jsem odjížděl
spokojen.
V září následoval Podersdorf, který už mi tak nevyšel,
chybělo mi v něm trochu štěstí, abych byl s výsledkem
spokojen.
Vše jsem si vynahradil o týden později v Konigsdorfu, kde jsem dlouho bojoval o Top 5, ale nakonec mě
časová pětiminutová penalizace posunula na 9. místo.
- Zámečnictví Klimeš www.zamecnictviklimes.cz
- Stall Expo International, Inc. www.stallexpo.com
- autodoprava Robert Boček Rakov
- autodoprava René Svoboda Jihlava
- autoopravna Sedlák Kamenice
Materiální:
- Penco www.penco.cz (výživa)
- Maxbike www.maxbike.cz (časovkový speciál Maxbike+ zapletená kola Token)
- SLS3 www.slstri.cz/ (kompresní podkolenky a návleky)
- Blueseventy www.blue70.cz (neopren Helix)
- Tufo www.tufo.cz (galusky)
- Razier (přilba + brýle)
- KOI (závodní přilba)
- JPK Axis Jihlava (team)
- PTeam (závodní kombinéza)
- Deník (mediální partner)
- tritraining (prezentace)
Koncem září následovala těžká půlka na Elbě
a 10. místo celkového pořadí řadím mezi svoje největší
úspěchy v celé kariéře...
V půlce října jsem triatlonovou sezonu ukončil
v Chorvatsku. 15. místo beru všemi deseti. V kvalitní
konkurenci se mi závod povedl na maximum.
Velké poděkování za podporu v roce 2015 patří především moji rodině, všem přátelům, kteří mi fandili, jezdili
se mnou po závodech a i těm co mě finančně podpořili.
Dále všem pořadatelům, kteří mi umožnili startovat
na všech závodech v roce 2015 a samozřejmě i sponzorům:
Poslední leč 5. 12. v orlovně
str. 21
Naše příjmení
- desátá část
Člověk – jeho rodina a příbuzenský vztah:
• Rodič, Otec, Voců (=otcův), Tatíček – Fotr
(Vater), Fotuřík – Matička, Macecha – Manžel, Muž,
Mužík
• Dítě, Dítko, Pacholík, Škvrně, - Synek, Synáček
– Hoch, Hošek, Hošna – Klouček, Chlapec, Chlápek –
Čada (mladík), Mládenec, Ostarek (mladík vypadající
staře) – Panic, Jinoch, Junec, Vejrostek – Parobek,
Ogarek, Šohaj
• Nevlastní děti: Sirotek, Sirota – Pastorek, Schovanec, Chovanec – Nalezený, Nalezínek, Sebranec,
Kýhos (neznámo čí) – ve významu hanlivém: Spratek,
Fakan, Bastard, Panchártek
• Děd, Dědeček – Starček, Šada, Šádek (stařec)
– Šíd, Šita (šedivý) – Bába, Babula, Babička – Vnuk,
Vnouček – Baťa, Báťa (bratr, příbuzný, dobrák, „báťuška“), Batěk, Batulka – Bratko, Bratránek – Strýc, Strejček, Stryk – Ujec (matčin bratr), Ujka, Vujka – Tetenka,
Synovec, něm. Neff
• Kmotr, Kmoch, Kmůcha – Zítek (zeť), Zídek,
Zetěk – Svak, Sváček – Švagr, Švagerka, Švaříček –
Devera (bratr manžela); z něm. Witwer (=vdovec):
Vitvar, Vitvera – Ženíšek – Přítel, Kamarád, Kamarát
– Kumpán, Frajer, Kalán (galán)
Dle postavy a vzhledu člověka:
• Veliký, Velký, Hrubý (staročesky = velký) – Obr,
Obrda – Sochor, Sochorec, Sochůrek – Vysoký, Vysocký, Vysůček – Bidlo, Stýblo, Tkanička; z něm. Gross,
Grosl, Grössel; z maď. Nagy, Naď
• Malý, Malík, Mališ – Málek, Malásek, Maloň
– Drobný, Drobník – Mrňa, Titěra, Blecha – Mucha,
16.11.2015 Košt mladých vín s cimbálovou kapelou Zádruha
Knotek; z něm. Klein, Klajn, Klán, Klejna; z maďKis,
Kiš, Kisch – Krátký, Kratina, něm. Kurz
• Hubený, Hubenka, Hubeňák – Suchý (staročesky = hubený), Suchan, Suchoň – Kost, Kůst, Kostýnek
– Kostna, Kostroun, Kostrhun – Outlý, Slabý, Slaba –
Slabina, Slabák, Slaboch – Štěpina, Tříska – Dlouhý,
Dlouhán; něm. Lang, Langer
• Silný, Síla, Silák – Hrana, Hranáč; z něm. Kraft,
Kraftl, Krofta – Tlustý, Tlustoš, Tlusťák; něm. Dick,
Dyk – Tučný, Tuček, Tučmandl; z něm. Feist, Fajst –
Koula, Vařbuchta, Baloun – Týla (otylý), Tyl, Sádlo –
Břicháč, Břoušek, Kobera – Pupek, Báchor – Boubela,
Hrouda, Hruda
Dle tělesných vad:
• Hrbatý, Hrbek, Hrbáček, Hrbas – Křivý, Křivka,
Křivánek – Skrúcaný, Krůsta, Krutek – Skrčený, Krča,
Krčka – Krčál, Krčil, Krčín – Sehnoutek, Sehnula –
Pochýlený, Pochylý, Pochyla – Chýla, Chýlek, Chylka;
z něm. Schramme (jizva): Šrám, Šrámek, Šraml – Šrom,
Šromek, Šromota – Kyml (pahýl ruky nebo nohy),
Kymla, Kymlička
• Flek, Flíček, Fleček – Znamenáček (skvrna
na tváři), Znamenák, Znamínko – Strup, Stroupek –
Piha, Pihera, Pihan – Boula, Puchýř, Vosejpka, Záděra
– Churavý, Choura, Chura, Žaludek, Žaloudek – Plička
(plíce), Plic, Plitz – Ledvina, Ledvinka, Ledvoň – Slezina, Bezslezina – Kejla (kýla), Šlacha, Žíla, Žilka –
Kašlík
Části těla poutající pozornost:
• Hlava, Hlávka, Hlavica – Hlavička, Hlavinka,
Hlavizna – Kotrba, Šášinka, Makovička – Křivohlavý,
Křivohlávek – Nos, Nosek, Nosál, Beznoska – Piksa
(ostrý a zdvižený nos), Pixa, Pikous, Pikna – Ouško,
Ušák, Bezucha, Bezoušek – Klabouch (převislé uši),
Klaban, Klabík
• Huba, Hubálek, Hubatka – Papula, Tlamsa, Tlamička; z něm. Maul (huba): Maulík, Maulius – Moule,
Moulík, Moulis – Pysk, Pisk, Mulač (pyskatý) – Kabela
(široká ústa), Kabeláč, Kabele – Zub, Zoubek, Zubel,
Bezubka
• Krček, Krkoška, Hrdlík, Krlín – Vohryzek – Lalouček, Volák, Volavý (staročesky = volatý), Pelikán
• Vlas, Vlásek, Vlasák – Kučera, Kudrna; z něm.
Kraus – Krul, Kadeřávek, Kadera – Pačes, Cop,
str. 22
Vrkoč – Chochol, Rulík, Lelík – Ježatý, Štětina, Hříva
– Zrzavý, Zrza, Zerzáň – Rezek, Rzounek – Ryšavý,
Ryšlavý – Liška, Šafrán, Šafránek – Bělohlávek, Černohlávek – Šedivý, Šeda, Šedek – Plešák, Opršal, Vopršal
(vypadané vlasy) – Lysý, Lejsek – Holý, Holík, Holan,
Holas – Česánek, Nečesal, Drbohlav
• Očko, Okáč, Vokáč – Okoun, Vokoun – Vočadlo,
Bulva – Šilhavý, Šilhan – Mžourek, Mžika – Brejla,
Mrkal, Koukal – Krhoun (slzící oči), Krhounek, Krhůtek – Pětivoký (vševidoucí)
• Fous, Fousek, Fouska – Černohous (staročesky
úsy = vousy) – Kňárek, Kozibrádka – Brada, Bradáč,
Brádek, Brátek
• Ručka, Roučka, Ruček – Bezruka, Bezrouk,
Bezruč – Prstek, Bezprstý, Krátkoruký – Palec, Paleček,
Bezpalec _ Pazour, Pazourek, Paznehtík
• Noha, Noháč, Nohal, - Nohava, Nohavec, Nohavica – Nohýnek, Nohel, Nohejl – Nožička, Nožica
– Tlapa, Tlapek, Hnát, Hnátek – Pata, Kotník, Stehno,
Koleno – Kulhavý, Kulhan, Kulhánek – Klecanda,
Klečka, Klečák – Chromý, Chromík, Chrůma – Šmatlán, Šmatlánek, Šmatla – Rejnoha, Šejnoha, Valnoha,
Vítání občánků na úřadu městyse dne 17. 10.
Stavinoha, Matonoha – Ťapťák, Kejval, Klátil – Kolíbal,
Cupák, Hapka
• a neunikl pozornosti ani: Chlupatý, Chlupáč,
Chloupek – Srstka, Chundela, Huňáček
Přeji čtenářům radostné Vánoce a úspěšný rok 2016
V Bechyni 6.12.2015
Karel Nejedlý
str. 23
Společenská kronika
Vyprovodili jsme
na poslední cestě:
Jozef Blahovec
DPS Kamenice
Stále vzpomínáme!
Narozené
děti
Eliška Jelínková
Kamenice
Antonie Beránková
Kamenice
Jakub Fišer
Řehořov
Vladan Schneider
Kamenice
Tobias Kolouch
Kamenice
Filip Šalanda
Řehořov
Amálie Stejskalová
Kamenice
Viktorie Samuelová
Kamenice
Ať vyrůstají ve zdraví !!!
Kam na taneční parket?
9. 1. 2016
16. 1. 2016
30. 1. 2016
30. 1. 2016
6. 2. 2016
13. 2. 2016
20. 2. 2016
27. 2. 2016
5. 3. 2016
Sousedský ples
Vržanov
JP EXPRESS
Hasičský ples
Kamenice
LÍCHBEND
Lidový ples
Kamenice
LÍCHBEND
Masopustní merenda
Řehořov
SAW
Masopustní merenda
Kamenice
AKORD
Ples fotbalistů SK Kamenice 1933
Kamenice
BEAT BAND
Pekařský ples
Kamenice
TOTOBAND
Společenský ples
Řehořov
EELLUBEND
Školní ples
Kamenice
UNIBAND
VÝZNAMNÁ VÝROČÍ
OSLAVILI:
LISTOPAD
Alena Žáková
Marie Cejnková
Kamenice
Kamenice
91 let
85 let
PROSINEC
Jarmila Čermáková Kamenice
91 let
BLAHOPŘEJEME!!!
SŇATEK UZAVŘELI:
PROSINEC
Martin Růžička a Bc. Daniela Hlaváčková
str. 24
Z bRODKU
DO KAMENIcE A ZPĚT
12. část
Jiří Vondrák
9. Začala nám škola
Psal se rok 1940. Válka stále pokračovala a bylo to
horší a horší. Dodávek bylo víc a zboží v obchodech stále
méně. Tedy takového, co se prodávalo bez lístků. Na lístky bylo zatím všechno k dostání. Dodávky, stanovené
zemědělcům, byly o něco vyšší než loni. Teprve mnohem
později jsem si uvědomil, že lístky, dodávky a úplná
evidence osob a vlastně všeho života, byly průvodní
znaky válečného hospodářství. Hospodáři se scházeli
u parkánu a diskutovali, jak ty velké dodávky splní. To
ještě netušili, že za rok se zase zvýší. Všichni očekávali,
že válka brzy skončí a všechno se vrátí do starých kolejí. Ale ti staří, co prožili první válku, říkali, že tahle
válka bude ještě delší a mnohem horší. Tanky byly větší,
silnější a odolnější. Letecké útoky v první válce nebyly
nic proti tomu, jaké nálety předvedli Němci v Polsku.
Možná ani sami netušili, že se jejich předpovědi splní.
A tak se střídala víra v brzký konec, ať už bude jakýkoliv,
s beznadějí. Ale žít se musí a proto se musí pořád pracovat. To nám všem dávalo trochu zapomenout na špatné
vyhlídky. Maminka říkávala:
„Pořád jsme na tom lepší než v Polsku. Tam je
všechno rozbité, lidí jsou hladem a nemají ani střechu
nad hlavou.“
A Jenda dodával: „Anebo v Habeši (dnešní Etiopie)
kterou dobývala, nebo již tehdy obsadila italská vojska.“
Když na jaře začalo být teplo, maminka už ráno otevřela dokořán obě okna v pokoji, co vedou na zahrádku.
Sedl jsem si na židli k oknu. Široké prkno parapetu mi
posloužilo jako kreslící stůl. Chvíli jsem něco kreslil
a pak jsem si vzpomněl, že musím jít do školy a měl bych
se naučit písmenka. Tak jsem našel nějaký dokument,
myslím, že to byla stará kupní smlouva. V záhlaví byla
krásně zdobená ornamenty a písmo bylo stejnoměrné
a krásně urovnané. Začal jsem písmenka tužkou obkreslovat. Na papír? Ne, hned vedle na ten samý arch. Bylo
to moc těžké – nešlo mi to. Pak přišel Jenda a podivil se:
„Proč obkresluješ písmena psaná německy a ještě
k tomu švabachem? – Počkej, najdu ti něco psaného
latinkou.“
str. 25
A našel mi jiný arch, kde to bylo napsáno česky
a krasopisně psacím písmem. Také mi našel čistý papír.
Vysvětlil mi, že toto písmenko, co se píše nahoru a dolu
s tečkou je měkké i a toto je e a mám prý si zkoušet také
I a O a tak dál. Jenže mně už to nebavilo a běžel jsem
ven za kamarády. Ještě několikrát jsem se k tomu vrátil,
ale bylo to moc jednotvárné a únavné. Navíc se všichni
nad těmito pokusy tak nějak divně usmívali. Mnohem
jednodušší a zábavnější bylo, když jsem kreslil všelijaké
výjevy, zvláště vojáky, nebo rytíře a jejich souboje. Dost
často jsem obkresloval postavy z různých kalendářů. Už
tehdy jsem zkoušel podle jednoho obrázku v kalendáři
nakreslit svatého Cyrila a Metoděje, ale nepovedlo se mi
to. Věděl jsem, že to budu zkoušet ještě kolikrát.
Počátkem května přinesl listonoš vyhlášku, že se
mají všechny děti narozené v roce 1934 dostavit tehdy
a tehdy (co to bylo za den už si nepamatuji) k zápisu
do 1. třídy Obecné školy v Kamenici. Podepsán řídicí
Karban v. r. a starosta, tuším Dočekal v. r. Ze všeho nejvíc jsem se zajímal o to, co to je to v. r. a tak mi Jenda
vysvětlil, že to znamená vlastní rukou. Ani to jsem si
nedovedl vysvětlit, ale nechal jsem to být. Když bylo
potřebí jít k zápisu. Maminka mi přichystala sváteční
šaty a klobouček. Nechtěl jsem si ho vzít, vůbec se mi
nelíbil. Připadal mi takový dětský a já přece už půjdu
do školy. Co naplat, maminka prosadila svou. Byl zrovna
takový sychravý den. Jenda vzal kolo, abychom tam byli
dřív. Do kopečka k Pospíšilovým jsme šli pěšky. Nahoře
mně naložil na „štangli“ a jeli jsme až do Kamenice.
Asi až do školy. Vůbec si nepamatuji, kde jsme byli,
jak to probíhalo, zkrátka vůbec nic. Nejspíš to bylo tím
rozčílením a očekáváním něčeho nového a neznámého.
Mnohem později jsem zjistil, že při tomto zápisu Jenda
popletl datum mého narození. Uvedl správně 19. ale
místo března zapsali květen. Asi proto, že v květnu se
narodil on. Nevím. Celá léta si toho nikdo nevšiml. Jisto je, že mě tento omyl ke konci války zachránil před
vstupem do Kuratoria.
Jinak jaro i léto probíhalo tak jako jindy. Pro mne
zcela bezstarostně. Chodili jsme na jahody i na houby,
nebo jsme se jen tak toulali po mezích, nebo krajem lesa
a spřádali všelijaké plány. Třeba, že budeme cestovat
někam do cizích krajů. Hlouběji do lesa jsme se báli,
abychom nezabloudili, anebo nenarazili na partyzány.
Naoko jsme se tvářili jako že bychom je chtěli potkat,
ale ve skrytu duše jsme se toho báli. Doma mě nabádali,
abych do lesa nechodil, a kdybych uviděl někoho cizího,
abych se mu vyhnul. Tak jsme běhali jenom po známých
místech. Vždycky v podvečer jsme se scházeli dole
u Hlaváčových na pasece. Hráli jsme mety nebo na země.
Když jsme sklidili sena, řekl otec:
„Teď když už půjdeš do školy, mohl bys pást krávy
na dolní louce sám. Jenda ti je odváže a pomůže zahnat
na louku a pak zase do chléva. Dole u Hlaváčových jsem
to zaplaňkoval, tak bys je mohl bez nesnází uhlídat sám.
Musíš je hlídat a včas zahánět, aby někde neudělaly
škodu.“
Pásl jsem poctivě. Zaháněl jsem každou krávu, každé
tele, které se chtělo dostat přes plaňky na sousední pole.
Měl jsem z toho docela trauma, totiž strach. Ještě nyní
se mi občas zdá, že mi krávy utekly na sousední pole
do žita a já je nemohu odtud vyhnat. Na druhém konci
pole sousedé sečou a výhružně mi ukazují, abych krávy
odtud vyhnal, ale ono to nejde a nejde. Kozy jsem nechtěl
pást. Ty se nedaly uhlídat. Tak je vždycky někde uvázali
ke kůlu. Asi jsem se osvědčil, protože jsem později pásal
sám všechen dobytek i dole na Žlibku a ještě později
i na Bukovcích. Ovšem cestou tam i nazpět mi někdo
z dospělých pomohl hlídat dobytek, aby nešel někam
na pole. Zvlášť v zatáčce u Hlaváčových se muselo dávat
pozor, aby některé tele nešlo k rybníčku a nenapilo se
vody. V dalších letech jsem se zcela osamostatnil. Byla
to však stálá denní povinnost, někdy až protivná. Musel
jsem pást ráno 2 hodiny a odpoledne ještě o něco déle.
Když mi to bylo dlouhé a zeptal jsem se, jak dlouho
musím pást, dostával jsem stále stejnou odpověď:
„Až se napasou a budou mít tvrdé rohy.“
Nesmysl, rohy jsou přece tvrdé pořád. Změnilo se to,
až když jsem začal chodit do školy. Potom pásl dopoledne Jenda nebo i maminka, ale odpoledne to zase čekalo
na mě. Ovšem v neděli jsem pásl dopoledne i odpoledne.
Na Bukovce jsem si sebou brával starý veliký nůž. Řezal
jsem lískové pruty a dělal z nich všelijaké věci, nejčastěji
meče, nebo pistole. K výbavě patřil i bič a později dobrá,
pevná a dost dlouhá lísková hůl. Na podzim, když začaly
plískanice, dávala mi maminka čistý žíněný pytel, který
posloužil do deště jako pláštěnka. Měl jsem ho na sobě
jen při cestě tam a zpět. Na louce jsem si vždycky našel suché místo pod stromem, kde jsem déšť přečkal.
Na zahánění jsem jen rychle vyběhl, otočil krávu zpět
na louku a rychle se zase vrátil. Někdy mi tatínek udělal
oheň. To když zrovna poblíž oral, nebo vláčil. Nosit dříví
a přikládat jsem ovšem musel sám.
Sousedé se často navštěvovali. Jednou ve žních, zrovna jsme po obědě sekli žito na druhém dílu u chalupy,
začalo pršet. Ještě než se rozpršelo, rychle jsme snopky
zavázali a dali do panáku a utíkali domů. U silnice pod
mohutnou lípou stál Kristián. Povídal, že jde do Chlumku nakoupit. Tatínek ho pozval dál. Z deště se vyklubala
pořádná bouřka. Sedli si ke stolu. Maminka uvařila všem
čaj a dala na stůl buchty. Mezi tím bouřka ustala, ale
pořád ještě pršelo. Jenda s maminkou spravili dobytek.
Pást jsem nemusel. Kristián povídal a povídal. O všem
možném. Řeč se samozřejmě stočila i na válku a on vyprávěl, jak byl v 15. roce v Srbsku raněn do nohy. Měl
škaredý průstřel nohy kousek nad kotníkem. Z bojiště ho
str. 26
převezli lapiduši na voze na obvaziště, kde mu to lékař
ledabyle ovázal, protože pospíchal k dalším raněným.
Do rána ležel na zemi na slámě jen pod dekou. Druhý
den mu to vyčistili a poslali ho vlakem do nemocnice
ve Vídni. Opět mu to vyčistili, převázali a další den ho
poslali lazaretním vlakem do Jihlavy. Tehdy tady totiž
byla městská nemocnice, kterou rozšířili o dvě řady
dřevěných baráků. Říkali tomu polní lazaret. Odtud ho
hned propustili domů s tím, že se bude za měsíc hlásit
v nemocnici. Jenže noha se mu nehojila. Povídal, že se
mu tam dostala sněť. Tak ho znovu poslali domů. To se
několikrát opakovalo, až ho při přezkumu uznali neschopným a zůstal doma trvale a do války už nemusel.
Říkal, že mu to tehdy ve Vídni špatně ošetřili. Prý mu
na to dali nějaké byliny a tím se to tak zhoršilo. Noha
je pořád stejná. Je oteklá, začervenalá a dodnes se mu
to nezahojilo a ukazoval ovázanou nohu. Chtěl obvaz
sejmout, ale maminka mu to rezolutně zakázala. Pokýval
hlavou a nechal toho. Později jsem slyšel toto vyprávění
s drobnými obměnami ještě několikrát. Tehdy se u nás
zdržel až do 10. hodin večer. Maminka mu dala večeři. Měli jsme zrovna brambory na loupačku a mléko.
Na nákup nedošel a vracel se domů s prázdnou. Jarka prý
nakoupí zítra v Kamenici. Tak mě poslali, abych ho šel
s lucernou vyprovodit. Došel jsem s ním až k Americe.
Odtud jsem se vrátil. Když jsme šli spát, Jenda mi řekl:
„Vypráví, že se mu to nehojilo. Bodejť by se mu to
hojilo. Když prý ho propustili z jihlavské nemocnice
domů, dával si na to nějaké byliny, aby se to nezahojilo.
Skutečně se to nehojilo, ale nehojilo se to ani potom
a nezahojilo se mu to dodnes!?“ Nevím, co je na tom
pravdy, ale říkalo se, že na to také zemřel.
Jmenoval se Kristián Kratochvil. Bydlel na samotě,
které se všeobecně říkalo a vlastně říká dodnes – Amerika. Měl bratra v Americe, tedy ve Spojených státech,
možná dva, to už nevím jistě. Ten mu občas posílal
různé věci. Ještě před první válkou mu poslal starou
vysloužilou lokomotivu. Takovou, co měla dvě malá kola
vpředu a dvě velká vzadu a na komíně takový zvláštní
široký trychtýř. Viděli jsme ji stát na dvoře. Tatínek
nám vyprávěl, že ji loď přivezla do Hamburku, kde ji
posadili na koleje a připřáhli k vlaku. Tak docestovala až
do Luk (nad Jihlavou) na nádraží. Vyprávěl, že ji odtud
táhlo 6 párů koní po blátivých cestách do Kamenice
a dál až na samotu. Tehdy ještě nebyly silnice. Táhli ji
po vozových cestách. U Panských rybníků nemohli pokračovat údolím k samotě, ale museli jet až na Urbánkův
kopec a do Cejpů. Tato cesta byla dostatečně zpevněná.
Odtud ji táhli kolem Samotina dolů až k nim. Stejně se
tam kousek za Samotínem zařízli do bláta a nedalo se
pokračovat. Museli tam jít druhý den a kola podkládat
fošnami, až se dostali zase na tvrdou zem. Postavili ji
na dvoře. Lokomotivu. Přes zimu ji trochu opravili.
Strýček Caha, který u nich bydlel, byl kovářem. Ukoval chybějící součástky. Na jaře ji roztopili a řezali s ní
dřevo. Oni ji totiž podložili tak, aby zadní záběrová kola
byla ve vzduchu. Na jedno kolo dali řemen od cirkulárky
a už to šlo. O žních tak poháněli mlátičku. Od té doby se
tam říkalo „Amerika“ a jejím obyvatelům „Američané“.
No, ne všichni a ne vždycky. Pro nás to byli Kratochvílovi. Vždyť s jejich Jarkou jsme kamarádili a později
také chodili do školy.
Jednou jsme se u nich byli podívat s Fanoušem Hlaváčovým. Lokomotivu pořád ještě používali. Stála uprostřed dvora. Z komína se kouřilo a kolem ní syčela pára.
Za ní stála mlátička a u ní fůra obilí. Jarka byla na fůře
a podávala snopky na stůl. Strýček dával do mlátičky,
paní Kratochvílová odebírala slámu, Kristián vázal snopy a Frantík, co se snad jmenoval Kocourek, odhrnoval
ouhrabky a přikládal do lokomotivy dřevo. Co chvíli vylezl na plošinu, otevřel dvířka a hodil tam několik polen.
Byla to zvláštní podívaná. Lokomotiva syčela, prskala
a hučela. Kolem ní se vyvalovala pára, od mlátičky
stoupal prach a v tom se pohybovaly jednotlivé postavy.
Brzy nás to přestalo bavit, tak jsme šli po mezích sbírat
ostružiny. Když jsem přišel domů, nasvačil jsem se a šel
pást krávy. Záviděl jsem Fanoušovi, protože u nich pásl
krávy dědeček. Fanouš za mnou na chvilku přišel, ale
pak šel někam dolů ke Zvíru. Prý tam chytal ryby. Jenže
tam byly jen raci a mřenky.
Ten rok vyšel náš Jenda školu. Přinesl si kromě vysvědčení z Měšťanské školy v Měříně ještě Propouštěcí
osvědčení, v němž bylo napsáno, že splnil zákonnou
povinnost a je zproštěn další docházky do školy, nebo tak
nějak. Maminka chtěla, aby šel na gymnázium, ale jemu
se tam zřejmě moc nechtělo. Vymluvil se, že je válka.
Prý se povídá, že české školy stejně zavřou a do německé
nepůjde a že to vůbec nemá žádnou cenu. Pošilhával
totiž po černém řemesle a tak až skončily podzimní
práce, nastoupil do učení v Kamenici do zámečnictví
k Dobrovolným. Tam něco piloval, řezal a vrtal. Moc se
mu tam líbilo. Byl tam do jara, pak zas musel pomáhat
doma v hospodářství. Já jsem na tom vydělal, protože mě vždycky ráno, když jel do práce, svezl na kole
do školy. Odpoledne jsem musel jít pěšky. Musím říci,
že z počátku to byla cesta nekonečná a únavná. Často
jsem odpočíval, než jsem došel domů. Ale to poněkud
předbíhám.
2. září 1940 mně maminka připravila sváteční oblečení a šla se mnou pěšky do Kamenice do školy. Obecné
školy. Sedli jsme si do lavice já a maminka. Najednou
jsem zjistil, že v lavici hned za mnou je Fanouš také
s maminkou. Paní učitelka Klára Čumplíková nás přivítala. Potom jsme se museli všichni představit a pak
rodiče odešli. Dál povídala něco v tom smyslu, že je to
pro nás vzácná příležitost jak nabýt vzdělání a jak je to
str. 27
Obr. č. 10: Schody ke staré škole
důležité a že tam budeme chodit proto, abychom získali
vědomosti a tak dále a tak dále. V tom najednou Fanouš,
který si po odchodu matek sedl ke mně, začal brečet,
potom vyskočil a s výkřiky: „Mami – mami“ utekl
ven. Tam se chytil maminky a nechtěl se vrátit zpátky
do třídy. Paní učitelka nás po chvilce stejně všechny
propustila. Ještě před tím nám však řekla, že od zítřka
se budeme již učit číst, psát a počítat a že zítra ráno v 8.
hodin musíme zase přijít. Venku jsem našel maminku.
Šli jsme do cukrárny k Dvořáčkům na zmrzlinu. Potom
jsme se stavili do prodejny u Bejblů, tehdy ta prodejna
sídlila naproti hostinci pana Záborského. Šli jsme pěšky
domů. Fanouš byl s maminkou u tety na Pekařovým,
domů přišel později. Cesta byla dlouhá. Museli jsme
často odpočívat. Domů jsme přišli v poledne. Převlékli
jsme se do všedního. Maminka dokončila oběd a já jsem
šel posbírat vejce. Odpoledne jsem šel zase pást.
Druhý den ráno mi dal tatínek pětikorunu, ještě tu
stříbrnou československou, abych prý měl na slabikář.
Do školy mne zavezl Jenda na kole s tím, že po skončení školy už mám jít domů pěšky a sám. Vyložil mně
u Záborských, že do školy už dojdu sám. Vydal jsem se
po schodech vzhůru ke škole. Vyběhl jsem asi do poloviny, ale schody byly nekonečné. Později jsem přišel na to,
že se dají obejít zleva po silnici, nebo zprava po cestě.
Naše třída byla hned u vstupu po pravé straně. Sešit
a penál mi doma dali do bátošny. Měli jsme je skoro
všichni stejné. Ušité od řemenáře. Jen několik děvčat
mělo krásné hnědé, nebo červené aktovky s kapsami.
Lavice byly na tu dobu docela moderní. Byla tam polička, kam jsme si dávali bátošny. Na lavici byly zvláštní
prohlubně, kde měl každý z nás kalamář ve tvaru jakési
boty. Inkoust v nich zatím nebyl. Sedadla se na sednutí
sklápěla, a když jsme vstali, zase se zvedla. Seděli jsme
po dvou ve dvou řadách. Ve vyučování nám paní učitelka vysvětlila, že musíme v lavici sedět rovně a ruce
dávat za záda. Kdo chce něco říci, má se přihlásit tak, že
zvedne ruku se dvěma prsty. Nesmíme s nikým mluvit,
abychom nevyrušovali, naopak musíme dávat pozor
na to, co ona říká. Kdo bude vyrušovat, dostane na packy
a hned to názorně předvedla:
„Nováku, říkala jsem, že nikdo nemá vyrušovat.“ Tehdy nás oslovovala výhradně příjmením. „Pojď k tabuli!
No, neboj se, pojď blíž, ještě blíž. Nastav ruce. Dlaně
vzhůru!“ a sekla mu přes ně pravítkem. Jen zasyčel.
„Jiní učitelé vyplácejí děti rákoskou nebo ukazovátkem,
ale to já neuznávám. Mně stačí pravítko. – Ukazovátko
nám má sloužit jenom k tomu, abychom si ukazovali
věci na obrázcích.“
Ještě nám řekla, že jsme součástí Protektorátu Čechy
a Morava, že naším nejvyšším představeným je Vůdce
Adolf Hitler a proto se budeme povinně učit německy. Na stěně nad tabulí visel obraz našeho presidenta
dr. Emila Háchy a říšského kancléře Adolfa Hitlera.
Uprostřed ještě visel kříž. Hned řekla, že němčinu budeme mít 2 hodiny týdně a češtinu jen jednu. Ovšem
pravda to nebyla, protože jsme měli ještě čtení a psaní
a počty a vlastivědu a to všechno bylo česky. Hned jsme
se začali učit samohlásky. Slabikáře jsme nedostali.
Pětikoruna v kapse mě strašně pálila. Moc rád bych si
za ní něco koupil, ale měl jsem strach. Nekoupil jsem
nic. Ten den jsem šel domů pěšky a sám. Fanouš šel
k Pekařům. Druhý den ráno se pro mne stavili Fanouš
a jeho sestra Máňa. U rozcestí se k nám připojily holky
Pekárkovy a Jarka Kratochvílova. Učení pokračovalo
bez slabikářů. Po škole jsem se svěřil několika kamarádům a ti mne přesvědčili, že slabikáře nebudou, abych
si něco koupil. Chvíli jsem odolával, ale pak jsem se
nechal zlákat a koupil jsem si malý nůž, co nůž, nožejček – rybičku. Moc jsem po něm toužil. Co je zvláštní,
že doma to věděli ještě dřív, než jsem stačil otevřít pusu.
A bylo zle. Všichni mi vyhrožovali, že mi otec naseká,
až se vrátí večer domů. Když konečně přišel a uviděl
můj vylekaný obličej, jen se zamračil a vyžádal si nůž
a drobné peníze, co mi zbyly. Co s nim bylo dál, nevím.
Snad prý ho vrátil a koupil za to něco jiného. Už o tom
nikdy nemluvil. Od té doby jsem chodil do školy sám.
S kamarády i s holkami. Tak to šlo den za dnem.
Pokračování v dalších číslech
str. 28
Motto: Hudba je univerzální jazyk
Srdečně vás zveme na
VÁNOČNÍ KONcERT JAKUbA PUSTINy
v neděli 27. 12. 2015 v 18.00 hodin
do kostela sv. Jakuba Většího v Kamenici.
Účast přislíbili i naši mladí talentovaní muzikanti.
Krásné kulturní zážitky i v roce 2016
přeje Úřad městyse Kamenice!
Zpravodaj pro občany Kamenice, Řehořova, Kameničky, Vržanova a Brodku.
KAMENOVINY vydává ÚM Kamenice - 588 23 Kamenice č. 481, okr. Jihlava
Tel.: 567 273 309, e-mail: [email protected]
Na základě zákona č. 46/200 Sb. je registrován u MK ČR pod čís. E - 14 415
Vychází čtyřikrát ročně. Náklad 800 kusů.
Toto 52. číslo vyšlo v prosinci 2015. Uzávěrka 17. 12. 2015
Tiskne ASTERA G, s.r.o., Matky Boží 1, 586 01 Jihlava, www.astera.cz
Odpovědný redaktor Mgr. Milan Jelen.
Příspěvky přijímá Úřad městyse Kamenice.
Foto na první a na poslední straně Eva Jelenová.