Číslo 4. (2014)

Základní škola HOSTIVICE, U Zámecké zdi 1704
Co se děje











beseda s paní TISCHLER, dámou, která přežila 3 koncentrační tábory
ze školních kronik – pohřeb Karla Hynka Máchy
rozhovor – Ing. Vlasta Lišková – zástupkyně ředitele pro 1.stupeň
„Den ochrany člověka za běžných rizik a mimořádných událostí“
otazníky pro život
MA-KEY aneb taneční soustředění DC Hostivice
2.ročník pohádkové noci s Andersenem
lyžařské zájezdy 1. a 2.stupně
inspirativní → outdoorové kurzy
třídy 2.C a 2.D se ani chvíli nenudí / ze života školních družin
den řecké kuchyně ve školní jídelně
Opět se obracíme ke všem žákům, učitelům, vychovatelům a dalším zájemcům, aby se neostýchali a
přinášeli své náměty a reportáže do časopisu „ZA ZDÍ“.
Zde jsou cesty, kterými příspěvky můžete do časopisu přinášet :

elektronicky na adrese [email protected]

osobně do školní knihovny, kdykoliv v otevírací době

preferujeme elektronickou cestu, především pokud se týká fotografií a obrázků
Je mnoho důležitých otázek, na které se
v hodinách nestačíte, bojíte nebo možná i stydíte zeptat.
odpovídá Vám Bc. Michaela Rosenkranzová
ptejte se a své otázky odevzdávejte přímo paní učitelce nebo Veronice Křížové z 8.A
ANGLIEANGLIE
a FRANCIE
Milí spolužáci, chodíte do 6. – 9.třídy a chcete se podívat do světa, konkrétně do Velké Británie? ČTĚTE DÁL!
Jak jistě víte, v červnu 2014 naše škola pořádá zájezd do VB. Je to úžasná příležitost poznat novou zemi, užít si
spoustu zábavy, procvičit si angličtinu a odpočinout si od rodičů. Pokud máte zájem, přijďte za paní učitelkou
Prokůpkovou nebo za námi : Terezou Uhrovou a Gabrielou Parkhomchuk do 9.B. Rády Vám k zájezdu řekneme
Příjem zájemek je tedy ukončen a případní
další zájemci se mohou těšit,
více.
Alerealizován
čas se rychle krátí!
že podobný zájezd bude
ve školním roce 2014/15.
Poznávací zájezd byl již zcela naplněn.
ANGLIE
Milí spolužáci, chodíte do 6. – 9.třídy a chcete se podívat do světa, konkrétně do Velké Británie? ČTĚTE DÁL!
Jak jistě víte, v červnu 2014 naše škola pořádá zájezd do VB. Je to úžasná příležitost poznat novou zemi, užít si
spoustu zábavy, procvičit si angličtinu a odpočinout si od rodičů. Pokud máte zájem, přijďte za paní učitelkou
Prokůpkovou nebo za námi : Terezou Uhrovou a Gabrielou Parkhomchuk do 9.B. Rády Vám k zájezdu řekneme
více.
Ale čas se rychle krátí!
ANGLIE
M ANGLIE
Milí spolužáci,
chodíte-li do 6. - 9. třídy a chcete se podívat do světa, konkrétně do Velké Británie, ČTĚTE DÁL! Jak jistě víte v
červnu 2014 naše škola pořádá zájez do VB. Je to úžasná příležitost poznat novou zemi, užít si spoustu zábavy,
procvičit si angličtinu a odpočinout si od rodičů. Pokud máte zájem přijďte za pí. učitelkou Prokůpkovou, nebo za
Do naší překrásné země vtrhlo
jaro a proto
i toto
číslo časopisu
je převážně
jarní. Doufám, že si každý
námi: Terezou
Uhrovou
a Gabrielou
Parkhomchuk
do 9.B
z čtenářů najde alespoň jednu reportáž, která ho tak či onak osloví. V tomto školním roce se pak
Rády
vám„finální“
k tomu řekneme
více!číslo.
Ale rychle
časjaro
se krátí!ilí
spolužáci,
můžeme těšit ještě na
jedno
– červnové
Krásné
všem přeje
celá redakce školního
časopisu ZA ZDÍ .
chodíte-li do 6. - 9. třídy a chcete se podívat do světa, konkrétně
do Velké
jistě víte v
„ZA ZDÍ“
školníBritánie,
časopis ČTĚTE
ZákladníDÁL!
školy Jak
v Hostivici
č.4/2013
vychází
17.2.2014
červnu 2014 naše škola pořádá zájez do VB. Je to úžasná příležitost poznat novou zemi, užít si spoustu zábavy,
Martina
Erbová
[email protected]
procvičit si angličtinu a odpočinout si od rodičů. Pokud mátevedoucí
zájem redakce
přijďte :za
pí. učitelkou
Prokůpkovou,
nebo za
šš
šéfredaktor : Adéla Lišková
námi: Terezou Uhrovou a Gabrielou Parkhomchuk do 9.B
redakce : Tereza Uhrová, Gabriela Parkhomchuk,
Veronika Křížová, Iveta Šenerová
Rády vám k tomu řekneme více! Ale rychle časAlena
se krátí!
Bradáčoá
Milí spolužáci,
Nahlédnutí do školních kronik
Slavný pohřeb Karla Hynka Máchy
V letošním roce přišlo jaro nečekaně brzy. Vší
silou vyburcovalo přírodu, lidé nadšeně odhodili zimní
bundy a kabáty. Sluneční paprsky vytáhly ze země
první jarní květiny a teplé počasí všem zlepšilo náladu.
Jaro je překrásné právě tím, že se probouzí příroda,
rodí se mláďata, začíná období růstu a znovuzrození.
K jaru patří neodmyslitelně láska a jedním ze
symbolů lásky je v našich končinách lyrickoepická
skladba „Máj“, básníka Karla Hynka Máchy, která
bývá právem považována za vrcholné dílo českého
romantismu.
Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.
Ve školních kronikách jsou zaznamenány dojmy ze
slavného uložení básníkových ostatků na pražském
vyšehradském hřbitově, kde velikán naší literatury
odpočívá po boku mnoha dalších významných umělců
a osobností.
„Dne 6. a 7.května 1939 konal se v Praze slavný
druhý pohřeb básníka Karla Hynka Máchy, jehož
ostatky byly loňského roku v říjnu převezeny
z Litoměřic do Prahy. Desetitisícové zástupy Čechů
proudily k rakvi slavného básníka, jež byla vystavena
v Pantheonu Národního musea a obklopena
krásnými květinovými věnci.
Máchův hrob – hřbitov na pražském Vyšehradě
V sobotu 6.května po páté hodině odpolední byla
rakev vezena Prahou, jež byla vyzdobena bohatstvím
státních vlajek. Davy občanstva v hlubokém tichu
sledovaly poslední básníkovu cestu rodným městem.
V neděli, 7.května, se konaly na Vyšehradě slavnostní
bohoslužby a odpoledne doprovodili čeští spisovatelé
básníkovy ostatky k hrobu. Nad hrobem promluvil
básník generál Rudolf Medek. „Jsi mezi svými,“ řekl,
„a duše velkých mrtvých našeho národa Tě vítá s tou
láskou, kterou Ti věnoval vždy náš lid.“ Dojemná
slavnost byla zakončena hymnou „Kde domov můj?“.
Zástupy procházely kolem hrobu až do pozdního
večera a zasypávaly jej jarním kvítím.“
Obrázky :
http://liborcermak.blog.idnes.cz/c/302484/MagickyVysehrad.html
http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Hynek_Mácha
https://www.google.cz/search
Beseda s paní Tischler
Zkuste si představit, že je druhá světová válka a vy padnete do rukou nacistů.
Představte si, že vám všechno vzali. Odtrhli vás od rodiny, vzali vám váš dům, váš
majetek. Vytrhli vás z vašeho poklidného a šťastného života, jen aby uspokojili svou
nezkrotnou nenávist vůči Židům a touhu po ovládání ostatních lidí. Když mi bylo deset
let, pravděpodobně jsem si s kamarádkami hrála na schovávanou a je až
nepředstavitelné, že bych byla v tomto věku převezena do koncentračního tábora,
jako mnoho židovských dětí. Paní Tischler strávila dohromady dva a půl roku v
koncentračních táborech, kdy ji a ostatní lidi osvobodili Rusové útočící z východu.
Když se řekne slovo „holocaust“, přeběhne mi mráz po zádech. Zhlédli jsme opravdu hodně
videí a tak mám celkem přesný pohled na to, jak to tam asi probíhalo a jak nehumánně, ba přímo
nelidsky s nimi nacisté zacházeli.
Jakmile jsem ji zahlédla, bylo mi jasné, že je to jak milá, tak velmi odolná a silná paní. Málokdo by na povídání o
svém nejhorším zážitku přišel s úsměvem na tváři.
Přišla, posadila se, stačilo jen pár dotazů a už se rozpovídala. Povídala nejdříve
o Terezíně. Mnoho lidí „zklamala“, neboť prostě očekávali, že uslyší všechny
ty hrozné věci, co se tam odehrávaly. Paní Tischler nám poskytla úplně jiný
pohled na věc. Říkala, jak hráli fotbal anebo jak se spolu bavili. Sice tam
museli pracovat, ale oproti jiným táborům dostávali solidní stravu.
Poskytla nám jednu z mála výpovědí, která poukazuje na to dobré, i když
toho moc nebylo.
Až potom, když začala povídat o Osvětimi, všichni utichli a se soucitem
v očích naslouchali. Bylo znát, že mnohem radši vzpomíná na Terezín,
protože Osvětim shrnula pouze do desetiminutového vyprávění.
Vyprávěla nám, jak v Osvětimi stála tváří v tvář samotnému
Mengelemu. Dívala se přímo do očí člověku, který měl rozhodnout,
jestli ji nechá žít, anebo jestli ji rovnou pošle na smrt.
V Osvětimi, nebyl to zrovna „pohodlný život“, jako v Terezíně.
V Osvětimi se vedly bitky o každý kus jídla a mnoho lidí se dřív, než je
dali do plynu, psychicky zhroutilo. Lidi tam žili v tak velkém strachu, že
by se tam dal doslova krájet. Když se šli sprchovat, zavřeli je do takové
místnosti s hlavicemi, přidělanými na stropě a nevěděli, jestli jim tam pustí
vodu anebo jestli přijde plyn. Jen velmi zvrácená mysl mohla něco takového
vymyslet.
Dalo by se říct, že paní Tischler a všichni ostatní, kteří toto přežili, měli velké
štěstí. A paní Tischler zachránilo hlavně to, že měla srovnanou psychickou stránku
vnímání a říkala: „Člověk si nesměl připouštět to, co se kolem něj dělo.“
A na otázky typu „jak to, že to takhle zvládá s úsměvem na tváři“ odvětila: „Mě nic jiného tenkrát nezbylo. V tom
koncentráku jsem se zařekla, že mě nedostanou.“
Pro mě obdivuhodná žena, ke které mám velký respekt. Určitě přistupuje k životu a je vychována úplně jinak, než
kdokoliv z nás. Sice si toho hodně prožila, ale i tak vztyčila hlavu, zahodila minulost a soustředila se na budoucnost.
Tato dáma má můj velký obdiv!
Michaela Daňková 9.A
Foto M. Erbová
Paní Lydia Tischler, dáma židovského původu, žije v současné době v Londýně. Jako velice mladá dívka
prošla peklem několika koncentračních táborů. V září 1942 byla spolu se starší sestrou a maminkou odvezena
do přechodného koncentračního tábora v Terezíně, v té době jí bylo13 let. Posléze byla transportována do
zničovacího tábora v Osvětimi, kde byla v plynové komoře zavražděna její matka. Po třech dnech byla dalším
transportem převezena do lágru poblíž německého Chemnitzu ( Saské Kamenice ), odkud byla v roce 1945
transportována zpět do Terezína. V koncentračních táborech byla dlouhých dva a půl roku. Po osvobození
ruskými vojsky v květnu 1945 odjela za svým otcem do Anglie. Do své vlasti se ráda vrací a při té příležitosti
se uvolila navštívit žáky v naší škole. Před několika lety se odhodlala znovu si prohlédnout Terezín. Také o
této návštěvě byla její výpověď.
Beseda s paní Tischler vyvolala mnoho otázek, popisovala svůj pobyt v koncentračních táborech viděný
očima dítěte a je pro nás nepředstavitelné, že se dokázala s touto situací vyrovnat. Inspirovala nás natolik, že
soukromě v dohledné době památník v Terezíně navštívíme. Možná by to nebyl špatný typ na školní výlet pro
třídy vyšších ročníků. Náš dík za pozvání paní Tischler patří paní učitelce Jitce Pecháčkové.
M.Erbová
Beseda s paní Lydií Tischler zaujala bezesporu všechny
posluchače, mnohé zasáhla velmi niterně. Otisknout všechny
práce žáků by bylo jako vydat samostatnou knížku. U většiny
dětí se opakují stejná slova – strach, hlad, hrůza, odtržení od
rodiny, smrt. Proto z dalších prací vybíráme „pouze“ úryvky.
Osvětim, to byl opravdový koncentrační tábor. Tady se
téměř každý setkal se smrtí. Ta paní musela mít nejspíš
„hromadu štěstí“, protože se i z tohoto tábora dostala.
Prý zde viděla i „anděla smrti“, doktora jménem
Mengele. ( David Pilárik - 9.tř. )
Jsem rád, že tato doba je jiná a není válka… alespoň
prozatím, protože nikdo nikdy neví… ( David Vít - 8.tř.)
Bylo neuvěřitelné a úžasné, jak paní Lydia s noblesou
vyprávěla o hrůzách, které si my, bezstarostné děti,
nedokážeme ani představit. ( Karolína Šimonová - 8.tř. )
Také nám řekla, že v koncentračním táboře měli rozdělené práce a ona nejraději drhla podlahu, protože si na
tom vybíjela svůj vztek. ( Barbora Mansfeldová – 8.tř. )
Několik let byli v Terezíně, ale také byli v „Pekelné díře“, v Osvětimi. Paní Lydia se to ale snažila brát
pozitivně. Jeden z největších strachů měli, když se měli sprchovat a nevěděli, jestli poteče voda nebo plyn.
( Martin Nagy – 8.tř. )
Bylo to moc zajímavé povídání a je až neuvěřitelné, jak MOC se náš život a život této paní, tenkrát v našem
věku, liší. Nikdo z nás by nechtěl zažít to samé, jako paní Lydia Tischler…( Julie Hudymáčová – 8.tř. )
Veškerým lidem, kteří nalezli tu největší sílu a odhodlání
překonat to a doslova jít přes mrtvoly, teď skládám
poklonu… Rozhodli se žít… ( Nikola Zpěváčková – 9.tř. )
Paní Lydia nám vyprávěla, jak je rozřazovali do skupin
nalevo a napravo, zbavili je jména, šatů a dokonce i vlasů a
zavřeli je do komor, kde čekali, jestli poteče voda nebo
bude unikat plyn. Tato paní mě opravdu uhranula svou
vyrovnaností a odvahou. ( Iveta Šenerová – 8.tř. )
Nikdy bych nevěřila, že někdo takhle v klidu může
vyprávět o doktoru Mengelem. V tu chvíli, kdy vyslovila
jeho jméno a řekla, že ho viděla a mluvila s ním, jakoby se
mi zastavilo srdce… Je pro mě pocta tohle slyšet od
někoho, kdo to zažil a přežil! Tímto jí patří můj obdiv.
Nedokážu si představit, že bych něco takového zažila a i
přesto žila dál spokojený život. ( Svenja Novotná – 9.tř. )
obrázky z Terezína a Osvětimi - https://www.google.cz/search
Jak na mě zapůsobila zpověď přeživší pamětnice paní Tischler o Terezíně a Osvětimi
Gabriela Parkhomchuk 9.B
20.února jsme my, deváté třídy, měly možnost se setkat s paní Lydiou Tischler, člověkem přeživším tři koncentrační
tábory. Popsala nám svoje dětství poznamenané druhou světovou válkou. Nejstrašnější válkou v dějinách lidstva.
„V roce 1939, když začala válka, mi bylo pouhých deset let. Hitler obsadil ČSR a začala jeho nacistická vláda. V roce
1941 si začal splňovat svůj sen a podle svého plánu začal s likvidací židovské rasy. Každé město muselo zařídit, aby se všichni
Židé dostavili na uvedená místa.
V září 1942 jsme já, máma a starší sestra, musely opustit domov a odejít do koncentračního tábora Terezín. Každá osoba
mohla mít s sebou 50 kg zavazadel. Když jsme přijely do tábora, bydlely jsme se všemi ostatními v kasárnách. Spali jsme v jedné
malé místnůstce, i třicet lidí. Samozřejmě muži a ženy zvlášť. Každé ráno jsme vstávali a šli pracovat. Já pracovala v zahradnictví.
Pěstovali jsme tam různou zeleninu. Vzpomínám si, že jsme sázeli brambory, a když to bylo možné, nacpali jsme si jich pár do
punčoch pod montérky. A někdy, když se okurky hezky zakulatily do půlkruhu, my děvčata jsme je pašovaly pod podprsenkou.
I přes to, že nám vařili, měli jsme jídla jen tolik, abychom neumřeli. Vždycky, když jsme měli dostat jídlo, stály se dlouhé fronty.
Obyčejně nám dávali na oběd kroupovou polívku a tehdy jsem si přísahala, že už si nikdy kroupovou polívku nedám. Někdy jsme
dostali dokonce buchty polité tenkou vrstvou krému a někdy kávu, která se spíš podobala maltě. Jednou k nám měla přijet
švýcarská komise prvního řádu. Terezín se strachoval, že komise tábor zničí. A tak v táboře zřídili orchestr, kavárnu, kde jsme si
mohli za kupony koupit kávu a děti se naučily říkat „Strýčku Rame, zase sardinky?“. Děti nevěděly, co ta věta znamená, ale
musely ji říkat před Švýcarama. Nevím, jestli jim to komise uvěřila, ale asi chtěli věřit, tak uvěřili. V táboře byli taky umělci
z Čech a Moravy, jako skladatel Pavel Ház. Někdy dávali Prodanou nevěstu nebo Kouzelnou flétnu a to byly chvíle, kdy si člověk
opravdu mohl oddechnout. Samozřejmě to dospělí prožívali úplně jinak než my. Já jsem tehdy byla asi ve stejném věku jako vy.“
Co vám všechno v táboře udělali?
„Dali mě tam…, oddělili od mámy, všechno se točilo jenom okolo práce, jídla a hladu. Lidé neumírali, ale platilo:
„Jídla bylo málo na život a moc na smrt hlady.“ Všichni se starali hlavně o jídlo. Vzpomínám si, že tam byla i fotbalová liga.
Já v ní někdy hrála taky a bavilo mě to. Terezín byl ještě takový „prázdninový tábor“, přechodný tranzit. Horší byla Treblinka
nebo Osvětim.“
Kam Vás odvezli z Terezína?
Do Osvětimi. Byl to předposlední transport v říjnu 1944 a mě bylo patnáct let. Padesát lidí jelo v jednom vagonu dva
dny. Přijeli jsme tam v noci. Všechno bylo naprosto jiné, než na co jsme byli zvyklí v Terezíně.
Elektrické dráty, vojáci s puškami … a Mengele. Byli jsme rozdělováni do dvou skupin. Ti, co prozatím budou žít
a pracovat a ti, kteří šli rovnou do plynu, na smrt. Když došla řada na mě, Mengele se na mě podíval a hned poslal mezi ty, kteří
budou žít. Přidala se ke mně i moje starší sestra, maminka však takové štěstí neměla. Byla rovnou odvedena k ostatním na smrt.
Všichni ostatní byli odvedeni do síně, kde nám řekli co a jak. Svlékli jsme se, oholili nás a poslali do sprchy. Lavice byly
stupňovité jako v divadle a my seděli a nevěděli, jestli čekáme na vodu nebo na plyn. V táboře byla obrovská špína a strach, který
se dal doslova nahmatat. Potom se rozhodlo, že děti do šestnácti let jdou rovnou do plynu. Naštěstí tam nebyly žádné rodné listy
a tak jsem si vzala datum a rok narození svojí sestry, která byla o dva roky starší. A ona si zase datum vymyslela. Musela jsem
udělat všechno pro to, abych vypadala starší. Dále, abych přežila, jsem musela být zdravá, avšak já v tu dobu chytila angínu.
Naštěstí si toho nikdo nevšiml. V místnosti muselo být dost šero, že si nikdo nevšiml zaníceného krku.
Jednoho večera jsme byli převezeni do Německa, do továrny, kde se dělaly látky. Továrnu jsme museli předělat.
( továrna byla předělávána na výrobu munice – poznámka redakce ) . Bylo nás tam dvě stě Češek a asi sto Maďarek. Dozorci nad
námi se nazývali „kapo“. To už byla doba, kdy Hitler prohrával, ale nedal si říct.“
Když někdo neuposlechl rozkaz, co se stalo?
„To si nikdo moc nedovolil. Každé ráno jsme vstávali za tmy a potom následovalo sčítání, které trvalo i hodinu. Naše
skupina pracovala venku na silnici. Jednou při jídle na mě Němka pořád řvala „Už pojď! Už pojď!“ a já na ní zařvala „Už jdu!“
a ona mi vlepila pořádnou facku. Fyzicky nás nebili, ale dosáhli toho jinak. Aby člověk přežil, musel se naučit nic nevnímat
a necítit. Ale taky jsem se naučila hodně užitečných věcí.“
Jaký byl návrat domů po válce?
„Po válce a všech těch hrůzách si každý musel najít něco, co by mu pomohlo se z toho dostat. Naštěstí náš tábor nebyl
nejhorší. Vzpomínám si, že děvčata vypadala jako chodící kostry, já měla 50 kg. Svoje šestnácté narozeniny jsem slavila ještě
v táboře. A kuchařka mi jako dárek poslala teplou hustou polívku. Tehdy nás Němci evakuovali zpět do Terezína, odkud nás
Rusové vysvobodili.
Po válce byly rozhlas a noviny plné zpráv, že někdo někoho hledá. My jsme našly tatínka v rozhlasu. Sestra už tehdy
měla kluka, se kterým se nakonec vzala a já v srpnu 1945 letěla do Anglie v bombardéru. Tam na mě čekal můj otec. Já měla
vždycky takový sen, že otec je vážený lord. Bohužel vše bylo trochu jinak a otec nic o tom, co se stalo v Evropě, nevěděl. Ani to,
že celá jeho rodina i všech šest sester bylo zabito.
Já jsem se tehdy konečně vrátila k normálnímu životu a vrátila se do
školy. A až potom jsem pochopila, že člověk někdy nedokáže ty
pocity tak vnímat. Když jsem ve škole vyprávěla, jaké to bylo
v táborech, neustále se mě ptali, „A opravdu to bylo tak zlé?“ Zlobila
jsem se, že mi nikdo nevěří, ale potom jsem pochopila, že ne vždy
člověk dokáže cítit přesně ty správné pocity.“
Vyprávění paní Lydie Tischler nás všechny ohromilo. V něco
takového se stěží věří a určitě měla pravdu v tom, že si člověk
nedokáže vše představit správně. Na to je naše fantazie krátká.
Co ještě dodat k vyprávění ženy, která v koncentračním táboře přišla o to nejcennější – o svou milovanou matku,
o svobodu, i obyčejnou lidskou důstojnost. Přestože působila velice vyrovnaným a spokojeným dojmem, není pochyb
o tom, jak citlivé téma holocaust je a že následky pobytu v táborech si tato silná žena nese po celý život. Je velice
obtížné v tomto místě navázat jakýmkoliv tématem tak, aby nepůsobilo nemístně a násilně. Proto je tato stránka
věnována jarním obrázkům našich „naštěstí bezstarostných“ dětí. Jejich obrázky jsou v přímém kontrastu s reportáží o
paní Tischler, a snad právě proto jsou tím nejlepším můstkem k dalším reportážím. Přejme si, aby naše děti a nikdo
z lidí na této planetě, nemusel zažít stejné hrůzy jako paní Lydia Tischler.
Martina Erbová
práce žáčků 1. stupně
Rozhovor s učitelem - Ing. Vlasta Lišková
Volba kandidáta pro rozhovor ve čtvrtém čísle časopisu byla předem jasná, v jeho závěru se naši čtenáři dozvědí proč.

Na naší škole působíte nejen jako učitelka, ale také jako zástupkyně ředitele pro 1.stupeň. Pro ty, kteří Vás znají méně,
prozraďte nám prosím pár údajů ze svého soukromí.
Kde jste se narodila? Narodila jsem se ve Zlíně. Jak dlouho žijete tady v Hostivici? V Hostivici bydlíme dvacet tři let.

Máte sourozence, a pokud ano, jaké jste v dětství měli vztahy? Prali jste se nebo spíš ochraňovali jeden druhého? Mám
mladšího bratra, možná i díky tomu mezi námi vždycky panovala souhra a vzájemně jsme se ochraňovali.

Z akcí školy známe jednoho z Vašich synů, který je členem sboru hasičů. Jaké je to pro mámu, když má syn tak
náročného koníčka? Těžké, vždycky je to těžké pro mámu… V prvé řadě mám strach a obavu, na druhé straně zvítězí
rozum s tím, že dělá velmi potřebnou a záslužnou práci.

Prozradíte nám ještě něco o své rodině? Nevím, co všechno by vás ještě zajímalo, mám dva dospělé syny a oba chodili
do této základní školy. Můj manžel se věnuje vzdělávání, aktivně pracuje v oblasti historie, je dlouholetým
spolupracovníkem mnoha organizací ( hasiči, školy... ).

Tedy zpátky do školy, jaké předměty ve škole vyučujete a podle čeho jste si vybírala předměty, které budete učit?
Vyučuji angličtinu, ale předtím jsem učila matematiku a technické výchovy. K výuce angličtiny jsem přešla pro její
kreativitu a perspektivu.

A čím jste chtěla být, když jste byla malá? Mnoha povoláními, ale nejvíc asi veterinářkou.

Jaká jste Vy byla jako žákyně? Snažila jsem se ve škole dozvědět co nejvíc. Do školy jsem chodila ráda a předměty,
které jsem měla ráda souvisely s tím, čím jsem chtěla být.
 Vzpomínáte na nějakého konkrétního učitele? Určitě, byla to paní učitelka
v první třídě, paní učitelka Hefrová. Tu si pamatuji dodnes, nosila modrý plášť,
četla nám pohádky a dělali jsme s ní zajímavé věci. Potom to byl pan profesor
Zach, na střední škole, který nás matematiku učil alternativně a to mě moc
zajímalo.
 Který předmět Vás ve škole nejvíc bavil a co Vám naopak ve škole nešlo
nebo co Vás opravdu nebavilo? Tak jak jsem říkala, matematika a předměty
související s tím, co jsem chtěla dělat. A co mě vyloženě nebavilo a nešlo mi, byla
hudebka.
 Kdy a proč jste se tedy rozhodla stát se učitelkou? Kdy? To přesně nevím,
ale určitě po přestěhování do Prahy. Střední školu jsem absolvovala na Moravě
a po vysoké škole jsem se rozhodovala co dál. Celý život jsem pracovala s dětmi
a říkala jsem si, proč by se můj koníček nemohl stát mým zaměstnáním. A to se
mi podařilo.
 A jak jste tedy přišla na to, že by vás práce s dětmi opravdu bavila? Já pocházím
z části Zlína, z malé obce, která tehdy ještě součástí Zlína nebyla. V malých obcích byla spousta společenských
organizací, byli to baráčníci, hasiči a mládežnické organizace, třeba skaut a podobně. Tam jsme si vzájemně pomáhali
a pracovali jsme s dětmi. Nebylo ničím výjimečným, že starší žáci připravovali soutěže, tábory, výjezdy na víkendy pro
malé děti nebo mladší kamarády. Tak jsem k tomu došla a říkala jsem si, to je ono, to by mě bavilo.

Jakou školu jste vystudovala? Mám vystudovanou Vysokou školu ekonomickou a nástavbu pro vykonávání
pedagogického povolání. Samotná Vysoká škola ekonomická nepředurčuje člověka k tomu, aby se stal učitelem. Takže
později jsem si doplnila vzdělání.

Co Vás na práci s dětmi nejvíc baví? Jedním slovem kreativita, nové věci, každý den je jiný.

Čím Vás Vaši žáci naštvou a čím potěší? To je otázka,… krásná. Mám ráda, když žáci naslouchají, nezapomínají na
slušné chování a chtějí se něco dozvědět. No a co nemám naopak ráda, když nemají radost z učení a zapomenou na
slušné chování.

Co považujete za zásadní při výchově dítěte? Rozvoj jeho talentu a dovedností v daných podmínkách, ale nikdy
nezapomenout na vlastní názor dítěte.

Jaké vlastnosti považujete za nejdůležitější? Nejdůležitějších je hodně, ale na vrcholu té pyramidy je tolerance, protože
bez té to myslím, nejde.

Jaké máte koníčky - víme, že milujete pejsky, řeknete nám víc? Například jak
a kdy jste se k tak krásnému koníčku dostala? To souvisí s tím, že jsem chtěla
být veterinářkou a pejsek byl nejblíže. Pejsky miluju, dlouhá léta se věnuji
jejich chovu, vystavování, a když jsem byla mladší, tak také sportu. Začínala
jsem se sportem, kterému se dnes říká agility. Bylo to něco, co mě velmi
obohatilo a přivedlo do mého života mnoho nových lidí, které jsem díky
pejskům potkala. Zvířátka vás vždycky obohatí.

Jaké plemeno vás tedy oslovilo? Zmínila bych se o plemeni, které je mou
celoživotní láskou. Je to mimo jiné šesté nejchytřejší plemeno podle
výzkumu Michiganské univerzity – jsou to Sheltie, tedy Shetland sheepdog anglicky. To bylo tak, že když jsem skládala zkoušku z angličtiny, tak tehdy
bylo nutné přeložit původní anglický text. Můj kamarád byl zrovínka
v Londýně a přivezl mi knížky o pasteveckých plemenech. Těch knížek bylo
šest, já jsem je přeložila a od té doby už jenom Shetland sheepdog.

Nyní se nabízí otázka, jaké rasy byl váš úplně první pejsek, tedy psí kamarád
z vašeho dětství? Můj první pejsek byla fenka maltézského pinče Bereniké.

Máte nějaký oblíbený sport a věnovala jste se konkrétnímu sportu intenzivněji?
Když jsem byla mladší, až do vysoké školy, jsem hrála basketbal, až na úrovni krajské ligy – takže dost dlouho. Teď se
na sporty už jen dívám a občas běhám s pejsky agility.

Cestujete ráda? Kam byste se ráda podívala? Cestuji moc ráda, jak jsem zmínila, vystavuji pejsky po celé Evropě a měla
jsem možnost se podívat i do Ameriky, právě s pejsky, nebo za pejsky. A chtěla bych se podívat do Austrálie, protože
tam žije ještě linie pejsků mého plemene, která pro nás Evropany je výzvou.

Jakým způsobem relaxujete? Když jste hodně unavená, co Vás zaručeně postaví na nohy? Já moc unavená nebývám,
narodila jsem se ve znamení Blíženců, jsem dva v jednom, takže ten druhý vždycky toho prvního podrží. Pokud bych
ale chtěla relaxovat tak kreslím, pobaví mě dobrý vtip, píši knihy a pokud jde o fyzickou únavu, jednoznačně mi
pomůže studená sprcha.

Je možné vidět některé z Vašich výtvarných děl? Není, ta mám schovaná doma. Mám stojan, na kterém vytvářím
olejomalby a kresby, zkouším různé techniky, ale to mám jen doma. To je můj další relax.

Vaše oblíbené jídlo a co byste nikdy v žádném případě nesnědla? Já bych řekla, že jsem typický český člověk, sním
všechno a mých oblíbených jídel by byl celý seznam.

Pokud bychom věřili na převtělení, do jakého zvířete byste se chtěla převtělit Vy a proč? Odpověď na tuto otázku je
jednoznačná, jedině do psa a to proto, že má důvěru ve svého pána, je oddaný a má vůli se učit.

Jaké roční období máte nejraději a proč? Jaro - na jaře začíná nový život, nový život se rodí.

Bojíte se něčeho, máte nějaké fobie? Ne, nemám. Nesetkala jsem se s ničím takovým, dokonce jsem měla doma hady,
ochutnala jsem červy. Ráda poznávám nové věci a to s fobiemi a se strachem moc dohromady nejde.

Váš oblíbený umělec - herec, zpěvák, skupina, jakou hudbu posloucháte, jaké máte ráda filmy? Mám oblíbeného herce,
tím je pan Viktor Preiss, pro jeho podmanivý hlas a vynikající herecké umění. Zpěváci – to je otázka s mou láskou
k hudebce pro mě přímo stvořená … spíš skupiny – The Beatles, ale oslovují mě texty víc než hudba. A filmy mám
ráda obecně historické s dobrým koncem a z těch novějších mě oslovily historické detektivky.

Jaké máte ráda knihy? Já knih mám hodně, strašně moc a souvisí to s tím, že nemívám vyhraněnou knihu, ale vždy mě
nějaká osloví. Když jedu do Prahy, tak si zaručeně přivezu knížku. A jaký žánr nejraději čtete? Žánr – historický
román, to je dlouhé čtení a je tam spousta popisných částí, které si mohu představit podle sebe. To se mi líbí a pak své
představy vkládám do svých kreseb.

Jaký dárek Vám udělal v životě největší radost? Dárek obecně je záležitost, kdy si na vás někdo vzpomene, takže to je
krásné samo o sobě a nerozhoduje konkrétní věc. Ale pokud se na konkrétní věc ptáte, pak to bylo jízdní kolo, po tom
jsem toužila strašně.

Váš životní vzor? Životní vzor, osoba, člověk, jednání – nemám. Snažím se žít podle sebe.

Máte nějaké životní motto? Životní motto – mám několik citátů, které by se daly jako životní motto vyjádřit. „Život je
jako paleta barev. Vím, pro co žiju, nepřežívám. Život je hledání. Nikdy neříkej nikdy. Dát každému dni šanci, aby byl
tím nejkrásnějším dnem tvého života. Tvá moudrost je tvým bohatstvím. Daruj úsměv, smích prodlužuje život.“

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch? To by se dalo rozdělit do několika oblastí. Můj koníček je mou prací,
to je důležité. Můj druhý velký koníček, mí pejsci. Tam jsem dosáhla velkého úspěchu, už druhým rokem je fena
z mého chovu nejlepší fenou plemene, to myslím bych mohla hodnotit jako úspěch. Napsala jsem knížku a odborné
články, lidé je čtou a mají o ně zájem. Lze to považovat za úspěch? Mám z toho radost.

Máte nějaký sen, co byste si ráda splnila? Nemám, jedno anglické přísloví říká: „Každý den je mým snem.“ Já se
snažím si sny plnit, nemám žádné nesplnitelné sny. Raduju se z maličkostí.

Co byste si přála změnit sama na sobě? Joj, to by byl dlouhý seznam. Chodím cvičit, protože člověk cvičit má. Občas
bojuji s tím, že se mi ráno nechce vstávat. Chtěla bych se podívat na různá místa, teď a hned, ale musím plnit své
povinnosti a potom teprve přijde to krásné. Ale vyloženě měnit, to ne.

Kdybyste vyhrála několik milionů, jak byste s nimi naložila? První věcí je, že bych se podělila. Za prvé by to byly útulky
pro pejsky, pak bych dala peníze potřebným lidem, a to jak v Africe,… všude kolem nás je potřebných lidí dost.
A protože jsem člověk konzervativní, část bych uložila.
V tomto bodě končily standardní otázky, předem připravené našimi redaktory, ale protože celý rozhovor plynul ve velice milém
a přátelském duchu, nechtěly se redaktorky jen tak vzdát nabídky k dalším otázkám.

Zmínila jste, že vaším přáním bylo jízdní kolo. Jsou na Moravě hezké cyklostezky? Jsou, ale hodně do kopce. Zlín leží
v hornaté krajině a tam je to hodně do kopce. Raději mám cyklostezky v okolí Labe, protože tam je rovina.

Kdybyste v současné době stála znovu před volbou svého povolání, vybrala byste si opět děti, nebo byste se stala
zvěrolékařkou, teď se svými současnými zkušenostmi? Rozhodně bych preferovala opět děti, jednoznačně děti. Přišla
jsem na to, že hodně mých odchovů, pejsků, kteří se narodili v mé chovatelské stanici, vlastní děti. Takže já si na tom
cením, že se to pěkně spojilo dohromady. Mám strašně moc přátel po Evropě a po světě, právě protože mají mé pejsky.
A nezřídka jsou to studenti, bojím se říci děti jako vy, kteří mají svůj cíl, v tom já spatřuji smysl své práce. Dávám vám,
mladým, cíl právě s tím pejskem. Máte mnoho problémů, to je jasné - vy malí, stejně jako my velcí, ale ten pes vás
směruje a dává cíl vašemu jednání. Z toho mám vždycky radost, když se pejsek dostane tam, kde pomáhá a mladého
člověka nasměruje. Je to spojením toho, co jsem si kdysi přála jako mladá holka ve Zlíně a teď velká holka
v Hostivici.

Od kolika let se intenzivně věnujete chovu pejsků? Od doby, kdy jsem se stala plnoletou, dřív to nejde. Měla jsem tu
výhodu, že moji rodiče mě podporovali, měla jsem doma spoustu zvířátek. Chovu se věnuji od takových možná třiceti
let. Podmínky chovu se mění, jsou tam určitá omezení. Řekla bych, že dvacet čtyři let se určitě pejskům věnuji
intenzivně.

Ještě zpátky na Moravu, Morava je zemitější než Čechy, udržuje se tam celá řada zvyků, které v Čechách zanikají.
Aplikovala byste něco z Moravy sem k nám? To bych možná ráda, ale každé prostředí si žádá své. Na Moravě jsou
zvyky, které jsou obvyklé, dodržují se tam. Já když přijedu na Moravu, automaticky začnu mluvit moravským
dialektem. Je to přirozené, patřím tam, tady bych působila jako mimozemšťan. Zvyky by měly být tam, kam patří. Je to
přesazování pouštní květinky na Mars. V Čechách spousta zvyků skomírá nebo již není… Obyčejná velikonoční
koleda nebo šlehačka, jak říkáme na Moravě. Tam je zcela běžná, úplně normální, i velká města tím žijí, v Hostivici
takový zvyk skoro vymřel. Morava je taková srdečnější. Stále ještě tam mám tatínka, jezdím tam pravidelně, žije tam
můj bratr s rodinou. Se svými moravskými kořeny mám stálý kontakt.

Nezbývá nám než vám poděkovat za milý rozhovor. Také já vám děkuji, že jste si vybrali právě mě, protože některé věci
si člověk sám ani neuvědomí a ani vy nemáte možnost se o nás spoustu věcí dozvědět. Takže až si tento rozhovor vaši
spolužáci přečtou, s mladšími dětmi budou čít časopis jejich paní učitelky, mají možnost se o mně dozvědět něco
bližšího.
A málem bych zapomněla na další důležitou věc. Mou další velkou láskou je Anglie a všechno co k ní patří. Snažím se
každý rok zorganizovat spolu se svými kolegyněmi poznávací zájezd do Anglie, abyste to také viděli a zažili. Pevně
doufám, že tak jako já, když jsem byla mladší a naše paní profesorka s námi do Anglie jela a seznámila nás s Anglií,
tak i vás tato země a její historie osloví. Věřím, že i ve vás semínko lásky k této zemi zůstane.

Anglie byla také jedním z mnoha důvodů, proč jsme o rozhovor požádali právě vás. Snažíme se vždy číslo časopisu
trochu sjednotit a v dohledné době nás čeká právě zájezd do Anglie, se zastavením v Paříži ( k naší obrovské radosti ).
Odtud bychom rádi čtenářům přinesli další z reportáží. A ještě předtím ve škole uskutečníme již druhou Noc
s Andersenem. V letošním roce bude hlavním tématem pes a až vyjde číslo časopisu s tímto rozhovorem, nebude již
žádným tajemstvím, že jedním ze stěžejních bodů programu jsou právě pejsci z vašeho chovu a ukázka, co všechno se
mohou naučit. Moc se na ně těšíme a rádi přineseme článek i z „Noci s Andersenem“. Takže ještě jednou, moc děkujeme
za krásný rozhovor.
pro časopis ZA ZDÍ vyzpovídaly paní zástupkyni Liškovou redaktorky
Alena Bradáčová, Vendula Grygarová a Iveta Šenerová
Den ochrany člověka za běžných rizik a mimořádných situací
Jako v předchozích letech, nechyběl ani letos
zkušební požární poplach a přednášky zaměřené na
ochranu lidského života při krizových situacích. Na
tento projektový den se těší zejména nejmenší žáčci,
kteří obdivují techniku i výklad „našich“ hostivických
dobrovolných hasičů. Ukázka hasicích vozů
a především obdivuhodná trpělivost hasičů je
každoročně zárukou povedené školní akce. Od ranních
hodin seznamují žáčky prvního stupně se svým
vybavením a odpovídají na jejich všetečné otázky.
Perlička pro zasmání - když poněkolikáté hasiči
vysvětlovali dalším a dalším dětem jak se jmenují
jednotlivá zařízení, zazněla věta : „Zlatý výjezdy,
nechtěl bych bejt učitelka.“ Přesto znovu a znovu
ukazovali kde se co zapíná a dovolili dětem vyzkoušet
si „kropení trávníku“ z opravdového hasícího auta.
I ti nejmenší žáci měli připravené tematické
testy, zkoušeli si základy první pomoci a prokázali
chvályhodnou znalost důležitých telefonních čísel.
Počasí bylo jako na objednávku a děti si
zopakovaly vše co už umí a naučily se mnoho dalších
užitečných věcí.
Martina Erbová
150
155
158
112
OTAZNÍKY PRO ŽIVOT
– na Vaše dotazy odpovídá Bc. Michaela Rosenkranzová
Milí žáci a milé žákyně,
v návaznosti na poslední vydání časopisu „Za zdí“ přidávám další slíbené odpovědi na otázky týkající se vaší
budoucnosti. Vzhledem k velkému počtu dotazů jsem vybrala dva, které zaznívaly nejčastěji. K ostatním se dostaneme
v příštím vydání.
Mnohým z vás se bohužel nepodařilo projít základní školou s „čistým štítem“ a zopakovali jste si jeden,
někdy bohužel i více ročníků. Tyto průšviháře většinou zajímá, jestli mají možnost studia na střední škole bez
dokončení devátého ročníku základní školy.
Pokud jste během svého studia na základní škole z nějakého důvodu opakovali ročník, musíte si v osmé třídě
(pokud jste opakovali pouze jednou) zažádat o možnost prodloužení základního vzdělávání o jeden rok, a potom máte
možnost devátý ročník dokončit. V tomto případě můžete v deváté třídě podat přihlášku na jakoukoliv střední školu.
V případě, že nebudete chtít devátou třídu dostudovat nebo vám to nebude ředitelem školy povoleno, tak podáváte
přihlášku pouze na typy škol s nižším stupněm vzdělávání, jako například:
Nižší střední odborné vzdělání
Studium je tříleté nebo dvouleté a výstupem je výuční list. Obory mají nižší nároky v oblasti všeobecného i obecně
odborného vzdělání a jsou určeny především pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, např. pro absolventy
dřívějších speciálních základních škol a žáky, kteří ukončili povinnou školní docházku v nižším než 9. ročníku
základní školy.
Obory jsou přípravou pro výkon jednoduchých prací v rámci dělnických povolání a ve službách.
Příklady 3letých oborů: Strojírenské práce, Stravovací a ubytovací služby
Příklady 2letých oborů: Potravinářské práce, Textilní a oděvní výroba
Střední vzdělání
Tento stupeň vzdělání neposkytuje výuční list ani maturitní certifikát a získává se v oborech dvou kategorií:
střední nebo střední odborné vzdělání bez maturity i výučního listu
Dvouleté obory jsou určeny např. pro žáky bez studijních aspirací nebo pro žáky s nedokončenou devítiletou školní
docházkou a ukončují se závěrečnou zkouškou. Výstupem je závěrečné vysvědčení.
Příklady oborů: Zubní instrumentářka, Pečovatelské služby
vzdělávání v praktických školách
Jedno a dvouleté obory praktických škol jsou určeny především pro žáky s těžšími a kombinovanými formami
zdravotního postižení. Příprava je neprofesní a zaměřuje se na jednoduché pomocné činnosti ve výrobě a službách
a osvojování základních dovedností pro život. Získáš závěrečné vysvědčení.
Příklad oboru: Praktická škola jednoletá
Další, velmi častý dotaz, zaznívá hlavně od dívek, které jsou umělecky založené, a to jak v oblasti hudby, tak
v oblasti tance.
Jestliže jste opravdu přesvědčeni o tom, že se chcete celý život věnovat tanci nebo hudbě, je určitě nejlepším
rozhodnutím podat si přihlášku na vyšší odborné vzdělání v konzervatoři. Konzervatoří je v České
republice několik a je velmi těžké se na nějakou dostat. Podmínkou studia na tomto typu střední školy je opravdu
velký talent v dané oblasti. Při přijímacích zkouškách většinou odevzdáváte své portfolio se seznamem úspěchů a poté
plníte praktickou zkoušku, při které předvádíte své schopnosti. Studium na konzervatoři představuje šestiletou
přípravu v uměleckých oborech po ukončení 7. ročníku základní školy a osmileté studium oboru tanec po 5. ročníku
základní školy. Studium je podmíněno výrazným talentem. Po ukončení získáš vysvědčení o absolutoriu v
konzervatoři a diplom absolventa konzervatoře, můžeš používat označení „diplomovaný specialista" (DiS.).
Vzdělávání je možné ukončit i vykonáním maturitní zkoušky po 4. ročníku, v oboru Tanec po 8. ročníku.
Příklady: 6letý obor Hudba, 8letý obor Tanec
Pokud nejste zcela přesvědčeni o tom, že jste svému nadání zcela oddáni, zvolte
nějakou jinou variantu. Studium na konzervatoři představuje roky dřiny, tréninků
a pečlivého studia. Nejedná se pouze o studium tance nebo hudby, konzervatoř má produkovat
umělecky, eticky a všeobecně vzdělané génie.
Ma-Key DC Hostivice
Ahoj čtenáři, v sobotu 22.2.2014 se u nás
v Hostivici, v zrcadlovém sále školy, konala
úžasná taneční akce s názvem Ma-Key. Tato
akce se koná v každém městě, kde má DC své
tanečníky. Jsou vybráni 3 lektoři z jiných měst
a ti pak v daném městě stráví celý den. Naučí
tanečníky nové choreografie a seznámí je
s něčím novým.
Tato akce byla ze začátku v ohrožení, jelikož větší část
naší skupiny tvoří děti z Klokánku v Hostivici, které se
z mnoha různých důvodů nemohly účastnit. Ale stejně
se nakonec povedla na jedničku.!.:)))
Sešli jsme se v 10 hodin ráno a zahájili náš taneční
den!! Lektoři byli úžasní. Začali jsme rozcvičkou,
kterou vedla Monča ( Monika Seglová ) z DC Praha.
Byla to vážně dlouhá rozcvička, ale bylo to na začátek
super rozehřátí. Dál jsme pokračovali první
choreografií stále s Mončou. Sestava byla skvělá,
nebyla ani lehká, ale ani těžká, byla prostě vymyšlená
od profesionální tanečnice. Potom jsme měli další
hodinu s Líbou (Libor Slavík), který dělá lektora v DC
Votice. S Líbou jsme se zaměřili na taneční styl House
Dance. Bylo to těžší než s Mončou, ale bylo to super.
Pobavili jsme se a pořádně si zaskákali. :DD
lektorům tanečníci poděkovali malými dárky
Mezi tím byla také přestávka na
naši skvělou svačinu. Během
přestávky někteří z nás jen tak
tancovali a zkoušeli nové taneční
prvky. Nakonec si s námi
zatančil Jarda Havelka-zakladatel Dancing Crackers
a současně lektor DC Benešov. S Jardou jsme tančili
také dokonalou sestavu, stejně dobrou jako měla
Monča nebo Líba.
No a nemohla chybět naše lektorka Linda ( Linda
Pacourková ), se kterou jsme předvedli část našeho
nácviku na další velkou akci DC, E-MOTION 2014,
kde se tanečníci pokusí překonat světový rekord
z loňského roku.
Na závěr, ve 3 hodiny, přišli rodiče tanečníků a koukli
se, co jsme se za celý den naučili. A že toho bylo
vážně dost. Rodičům se to určitě moc líbilo. Všichni
jsme se moc snažili. Ma-Key jsme si užili na 100%.
Pokud i ty chceš zažívat takovéhle výzvy a takové
zábavné dny, přidej se do DC Hostivice. Zapomeneš
na celý svět kolem sebe. S námi budeš patřit do
nového světa. Do světa, kde se nikdo nepovyšuje nad
ostatní, kde si nikdo nic nedokazuje a kde všichni mají
jeden sen který žijí a to je TANČIT..TANČIT a
TANČIT..!!..
Alena Bradáčová 9.B
více informací na stránkách www.dancingcrackers.cz
foto: Martina Erbová
obrazem – členové DC na noci s Andersenem
2. pohádková noc s Andersenem v naší škole
V pátek 11.dubna odpoledne jsme se sešli
v atriu školy, abychom přivítali malé nocležníky,
milovníky pohádek a dobrodružství. V letošním roce
se pohádkového nocování účastnily třídy 1.D, 1.E, 2.C,
2.D, 4.B, 5.B, 6.B a vybraná děvčata z 8. a 9.tříd.
Samozřejmě nechyběly paní učitelky a paní
vychovatelky družin, bez kterých by celá akce vůbec
nebyla možná.
Protože letošní pohádková noc byla věnována
komisaři Vrťapkovi (zasvěcení vědí, že se jedná o psa
detektiva), také my jsme celý program zasvětili
nejlepším přátelům člověka – tedy pejskům.
Bezprostředně po krátkém přivítání čekalo na děti milé
překvapení. Našimi hosty byli dva pejskové, kteří mají
složeny zkoušky z poslušnosti a canisterapie ( pejsci
z chovu paní zástupkyně Liškové ). Ukázali nám něco
ze svých dovedností a sklidili velký obdiv nás všech.
Po jejich vystoupení jsme se rozloučili s rodiči a už nás
čekala celá řada zábavných úkolů. Děti si vyzkoušely
jaký mají sluch, čich, zrak, hmat či chuť a ve výtvarné
třídě všechny společně vyrobily barvami hýřícího
jarního kohouta.
V podvečer nechyběla úžasná zumba s Valerií
a pak už byl čas hupnout do spacáků a zaposlouchat se
do příhod dalšího přímo maxipsa – Fíka. Ráno na děti
čekaly dobroty připravené pečlivými maminkami
a stejně jako loni bylo velmi těžké vybrat vítěze
soutěže o pohádkově dobrou buchtu. Co napsat na
závěr? Prohlédněte si fotografie z našeho nocování. Na
nich je nejlépe vidět, jak si pohádkovou noc děti užily.
za celý realizační tým Martina Erbová
Lyžařský kurz 1.stupně aneb
Sněženky a machři z Hostivice
„Lyže jsme ti nechali nabrousit úplně
zbytečně. Můžeš s nimi na sjezdovce leda tak sekat
trávu,“ říkali moji rodiče, když mě chystali na cestu.
I před autobusem jsme slyšeli tyto komentáře: „To tam
určitě nebudete mít sníh. Spíš užijete plavky.“ Taky já
jsem se bála, že i na horách bude jaro stejně jako
v Hostivici.
Když jsme přijeli do Poniklé, přivítalo nás
teplé počasí. Říkala jsem si, že je to sice lyžák, ale
mohli bychom ho klidně nazvat letním táborem. Jenže
naštěstí jsme na sjezdovce uviděli pruh sněhu. „Aspoň
něco. Však si na tom nějak zalyžujete,“ uklidňovala
nás paní Háková. A taky že ano. Na lyžích jsme stáli
skoro pokaždé dvakrát denně.
Kromě lyžování jsme v penzionu Homole hráli
turnaje v ping-pongu, malovali jsme na trička, vyráběli
medaile pro nás a pro další členy rodiny a hráli mnoho
úžasných her.
Kromě programu v penzionu nás čekala
výprava do PONIKELSKÉHO MUZEA ŘEMESEL
a SKLÁRNY. Ve sklárně si skoro všichni koupili
krásné vánoční ozdoby. Já jsem k ozdobám, které mám
odsud ze sklárny už z minulého roku, přidala ještě
letadlo a dudlíčka, pro mé dva malé bratříčky. Některé
děti si koupily korálky, ze kterých si ozdoby vyrobí
doma samy. „Těším se, až budu ozdoby po večerech
skládat. Moc mě to baví,“ říkala i paní Háková, která si
jich koupila hned několik krabic.
Poslední den pobytu nás čekaly závody. Ráno
to vypadalo, že závody nebudou. Sněhu bylo málo
a nebyl už moc dobrý. Nakonec se ale ukázalo, že to
zvládneme a závodilo se.
Po závodech nás čekal
nejzábavnější večer
týdne s karnevalem
a diskotékou. Celý
den jsme si
připravovali masky
a večer jsme šli do
klubovny. Masky
se mi moc líbily
a nejsrandovnější
byl kostým
Daniela, který
přikráčel jako
půvabná princezna
Danielka.
Pak už nás čekal
den, kdy se jelo domů.
Z našeho lyžáku jsme si všichni
odvezli
prima zážitky a někdo také fotky sněženek, které jsme
objevili, jak kvetou u obchůdku, nedaleko našeho
penzionu.
Autorky : Julie Kroupová a Kačka Staňková
Foto : Jitka Háková
Lyžařský kurz pro II.stupeň 2014
V sobotu, 22.února, jsme vyrazili na lyžařský kurz, do Poniklé-Homole. Moc sněhu tam sice nebylo, ale
zábavy tam byl kopec.
Naši „dozorci“ se rozhodli nás vyzkoušet na sjezdovce naproti chatě. Nebylo na ní moc sněhu, jezdit se tam
taky nedalo a navíc jsme museli šlapat do kopce, abychom to 3x sjeli a zase vylezli zpět. Na chatě se pak naštěstí
domluvilo, že budeme jezdit na nedalekou sjezdovku do Adrof. Tam se ale muselo dojíždět skibusem, navíc ve třech
skupinách, což bylo strašné. Ale alespoň se lyžovalo, lepší dojíždět než nelyžovat, někam chodit a nudit se.
K večeru jsme se scházeli ve společenské místnosti, kde jsme hráli různé hry, nebo jen tak seděli a koukali na
filmy. Také jsme si mohli zahrát ping-pong, což byla asi nakonec naše nejoblíbenější činnost. Ve čtvrtek už jsme
museli přestat lyžovat, protože nám došly finance. Šli jsme tedy do nedalekého rautisu a muzea. Bylo to celkem fajn,
ale bylo to jiné než lyžování, kvůli kterému jsme do Poniklé jeli. V pátek večer už jsme se jen balili a hráli nějaké ty
hry... Nechyběla diskotéka, nebo film Harry Potter.
V sobotu ráno jsme byli zbalení a chystali se na odjezd. Autobus měl ale zpoždění, proto pan ředitel domluvil
návštěvu školy, kde se hrál nohejbal. Nakonec autobus přece jen dorazil, naložili jsme kufry a lyže a zamířili zpět do
Hostivice, kde už čekaly naše milované rodiny. Bylo to vážně super a budeme se snažit jet i příští rok...
Šimon Bělohlávek a Vašek Studnička 8.třída
Foto : Petra Strossová
Třídy 2.C a 2.D se ani chvíli nenudí
BEACH-VOLEJBAL
Dne 29.ledna jsme se vypravili do BEACH KLUBU
na Strahově, kde byl pro nás připraven program. Těšili
jsme se, jak uprostřed zimy zažijeme plážovou
atmosféru s teplým pískem. A opravdu, v hale bylo
krásné teplo, písek vyhřátý na 30°C. Celé dopoledne
jsme hráli míčové hry a zahrabávali jsme do písku
nejen míče, ale i sebe. Prostě bezva den.
Magda Karasová
Dopolední cvičení v písku
Vojta Tomsa
Na beach volejbal jsme jeli přibližně hodinu. Jeli jsme
autobusem a tramvají. Jmenuje se to tam Praha
Strahov. Bylo to tam velké a byla tam spousta písku.
Náš pan trenér se jmenoval Honza. Učil nás, jak se
správně hází s míčem. Hráli jsme různé hry. Tento den
byl moc hezký a jsem rád, že jsem se mohl na Strahov
podívat.
( nejen zábava, ale i velice závažná témata jsou
aktuální ve druhých třídách - poznámka redakce )
ŠIKANA
Dne 24.února jsme absolvovali pořad o šikaně.
Dozvěděli jsme se jak šikanu poznat, jak se zachovat,
když se se šikanou setkáme. Zamysleli jsme se nad
tím, jak se cítí ten, kterému je ubližováno. Uvědomili
jsme si, že nemůžeme být lhostejní a nevšímaví ke
svému okolí.
Magda Karasová
foto plavání a beach volejbal Valerie Lažo
foto šikana Martina Erbová
PLAVECKÝ VÝCVIK v kladenské MEDÚZE
Každým rokem škola organizuje plavecké výcviky pro
žáčky. Kladenská plavecká škola Medúza je léty
prověřená a pro děti je pohyb ve vodě v zimních
měsících vítaným zpestřením. O tom, jak důležitá je u
dětí plavecká dovednost netřeba polemizovat. Na
fotografiích je vidět, že i plavání si naši druháčkové
užívají.
Martina Erbová
Plavání
Jeli jsme autobusem do aquaparku Kladno. Moc mě to
tam bavilo a nejvíc se mi líbilo, když jsme dělali
lodičky. To je jako když jeden plave a druhý se veze
na takovém plavacím obdélníku. Učili jsme se znak,
kraula a prsa. Ke konci hodiny jsme skákali do vody.
A když hodina skončila, všichni jsme se vysprchovali,
vyfénovali a převlékli. Bavilo mě to a byli tam na nás
hodní.
žák 2.C
Ze života školních družin
Návštěva školní
družiny v solné jeskyni
V únoru jsme se
vypravili s dětmi ze
školní družiny do solné
jeskyně v Hostivici.
Malí reportéři by se s
vámi rádi podělili o své
zážitky:
Výlet za kameny…..
…….pár dní před jarními prázdninami jsme s naší
družinou navštívili Muzeum drahých kamenů
a meteoritů na Praze 1. Překvapil nás velký prostor, na
kterém jsou kameny vystavovány. Od těch
nejlevnějších za pár desítek korun, které děti nakoupily
maminkám jako dárečky, až po ty statisícové. Velmi
povedený byl výklad o meteoritech - všichni jsme si
mohli sáhnout na kousek měsíčního kamene. Děti se
samy ptaly na všechno, co je napadlo, a dostalo se jim
jasných a srozumitelných odpovědí. Nakonec všechny
dostaly ještě malý kamínek jako pozornost, a pak už
jsme šli zpátky na vlak. Ještě pár dní jsme si s dětmi
o výletě povídali a jim se tam opravdu líbilo.
Jitka Svadbová a Magda Karasová
Když se nadechneš, tak je to jako u moře.
Když tam je světlo, kameny svítí. Je tam veselo. Hezky
tam bublá jezírko. Když se rozsvítí všechna světla, tak
už je konec. Odpočineme si tam a dýcháme čerstvý,
čistý vzduch. Když tam přijdeme, tak se rozcvičíme,
pak si čteme pohádku, hrajeme si a nakonec se díváme
na pohádku Prasátko Pepa v televizi. Pak jsme se
vrátili zpět do družiny. V solné jeskyni bylo hodně dětí
a kamarádů. Každý kamarád si mohl lehnout na
lehátko a chvíli si odpočinout. Byla s námi paní
vychovatelka. Bylo tam prostě hezky.
Jáchym Růžička (2.D)
a Anička Wangová (1.D)
Společně s družinou jsme byli v solné jeskyni. Všude
tam byly solné křišťály, solné krápníky. Jsou tam solné
kameny, je tam i televize. Bylo tam také malé jezírko a
nad ním vodopád. Bylo to tam moc hezké, no super.
Přede dveřmi si musíme všichni sundat bundy.
Když se nadechneme, tak cítíme sůl až v krku. Seděli
jsme a hráli jsme hry, zahrabávali jsme se a nakonec
jsme se koukali na televizi.
Matyáš Pospíšil (1.E) a Jindra Vojta (1.E)
za školní družinu ZŠ Hostivice paní vychovatelky
Ilona Suchánková a Jitka Svadbová
Jarní procházky
Krásné jarní počasí láká
k delším procházkám do
přírody. Ani my s dětmi
v družině nezahálíme
a trávíme čas venku.
Často využíváme louku
před školou či nové
sportoviště
u školy
a rádi vyrážíme na
procházky do blízkého
i vzdálenějšího okolí
školy.
KARNEVAL VE ŠKOLNÍ DRUŽINĚ 5
Poslední čtvrtek před Popeleční středou jsme si v naší
družině uspořádali takový menší karneval. Děti si
přinesly masky z domova, některé masky si vytvořily
v družině a po obědě se mohlo začít. Na děti čekalo i
menší pohoštění. Poté, co se děti převlékly za různé
princezny, rytíře, kovboje či víly, začaly v rytmu
dětských písniček tancovat a soutěžit. Po klasické
soutěži „židličkovaná“ přišly na řadu i jiné soutěžní
disciplíny, které si děti chtěly také vyzkoušet. Každý
úspěch byl samozřejmě odměněn drobnou sladkostí.
Na závěr našeho mini karnevalu nechyběla ani mini
tombola. Děti si vytáhly losy a mohly si spokojeně
odnést domů nějakou maličkost.
ING. VENDULA ŽAJDLÍKOVÁ vychovatelka ŠD 5
Outdoorové kurzy
Dne 2.3. jsme odjeli na lyžařský kurz na Komáří
Vížku. I když jsme nelyžovali, protože nebyl sníh, paní
učitelka Míša Rosenkranzová nám připravila mnoho
her, soutěží a aktivit. Sbírali jsme různé bobříky
a podpisy za pomoc. Na konci jsme dostali diplomy
a medaile. Byli jsme rozděleni na dva týmy ( červený
a modrý ). Tým, který vyhrál, dostal velký dort a druhý
tým dostal malý dort. Předposlední den byla v noci
nečekaná bojovka, která byla super a při které jsme
plnili úkoly. Byla to zábava a příště určitě pojedu
znovu.
Vendula Růžičková 6.B
Na zimní outdoorový kurz jsme odjeli 2.března, jeli
jsme miniautobusama a měli jsme tam další dva
instruktory Idu a Diu. Byl pro nás připravený zajímavý
denní i večerní program. Protože bylo málo sněhu, jeli
jsme dvakrát do bazénu, lezli jsme i slaňovali. Byli
jsme rozdělení na dva týmy, modrý a červený, které
mezi sebou soutěžily. Míša Rosenkranzová nám
moooc dobře vařila. Jeden den jsme měli také
diskotéku. Moc se těším, až pojedu znovu, bylo to tam
krásné!
Sára Abbasová 5.A
foto Míša Rosenkranzová
Velikonoční outdoorový kurz v Tisí
Outdoorový
kurz
proběhl
o
velikonočních
prázdninách, tedy od 16. do 21.dubna. Kurz byl
zaměřený na lezení po skalách v okolí Tisí, v oblasti
Labských pískovců. Každý den pro nás byl připraven
pestrý program. Ráno jsme šli do skal, kde jsme lezli
a učili se slaňovat. Po obědě jsme šli znovu do skal
a večer jsme hráli různé zajímavé hry. Učili jsme se
například vázat uzle a dělali jsme spoustu dalších
zajímavých aktivit. Soutěžili jsme proti sobě ve dvou
družstvech a to expedice na Mount Everest a na
Annapurnu. Jeden den nám celou dobu pršelo a tak nás
odvezli na umělou stěnu, kde jsme se naučili jištění,
lezení a tahání cest. Odpoledne jsme se dívali na film
a hráli hry. Poslední večer proběhlo vyhodnocení
soutěží. Celkovou soutěž mezi expedicemi vyhrál
Mount Everest. Potom se rozdávaly medaile
a diplomy. Také jsme malovali vajíčka a pletli
pomlázky. Na Velikonoční pondělí jsme jeli domů, ale
dřív než jsme odjeli nás stihla vyšupat snad celá
vesnice.
Poděkování patří paní učitelce Míše Rosenkranzové,
za pět nádherně prožitých dnů a za spoustu nových
zážitků a zkušeností.
Veronika Křížová
foto Míša Rosenkranzová a Šimon Bělohlávek
Den řecké kuchyně aneb školní jídelna jinak
Vypadá to, že tematické dny ve školní jídelně se dětem líbí a že i nadále bude pokračovat
seznamování s jídly z různých koutů světa. Bezprostředně po jarních prázdninách, dne 19.března , se děti mohly
alespoň kulinárně podívat do Řecka. Podávala se „Fazolová polévka s rajčaty“, jako první chod „Masové kuličky
pečené v zelenině se sýrem a restovanými bramborami“ a jako chod druhý „Řecký salát s kuřecím masem a olivami“.
Všechny děti jsou již nyní zvědavé, kam se se svými mlsnými jazýčky vypraví příště.
foto : Martina Erbová
Slohové práce žáků školy
No to se mi snad jenom zdá …
„No to se mi snad jenom zdá!!?
Ahoooj děcká!!! To jsem zase já! Vaše Vaneska! Opravdu úžasný den! Dnes se mi absolutně nic nedaří. Nejdřív zaspím a to o
celých 30 minut! A to mi zcela rozhodilo den. Nejenže jsem musela těch 6 kilometrů letět tryskáčem, nýbrž jsem u školy čekala
hodin a půl než otevřeli. Spletla jsem si hodiny. ( To se holt někdy stává. ) A hlavně jsem odmítla nastoupit zpět do toho
otřesného stroje. Skutečně nesnáším tryskáče!
A to byl jen začátek.
Ráno jak jsem spěchala, tak jsem se nestihla dokonale nalíčit. Obvykle mi ráno snídaně, hygiena, oblékání a líčení zabere tak 3
hodinky, ale dnes jen 2 a půl. Bývalo by mohlo i 3 a půl, kdybych si nezapomněla posunout čas. Ale to nikomu neříkejte! Uznat
svou chybu by byl trapas. Tudíž, stojím si za tím, že jsem to tak chtěla.
Ale to jsem úplně odbočila.
Řasenka , ušlo to, dokud jsem se nepodívala do zrcadla, nehty, no asi pětkrát jsem je přelakovávala a k tomu všemu jsem
ztratila rtěnku.
Tak dál. Ve škole jsem měla úplně vypnuto. Nemyslelo mi to. A navíc dostala jsem 1- ze zkoušení. Já nikdy nedostávám 1- ani
žádné podobné známky, pouze 1 a lépe.
Když jsem přijela, tentokrát limuzínou, domů, další malér.
K obědu jsme měli grilované kuře s, co já vím, co to vlastně bylo. Byla jsem naštvaná, protože mi to rozhodilo mou novou dietu,
ovšem kvůli té známce jsem raději neodporovala, i když jsem byla za celý den velmi vytočená.
Pozdě odpoledne jsem měla jet s kamarádkami do obchoďáku. Šla jsem do prádelny a otevřela pračku. V tu ránu jsem byla
úplně mokrá, pračka se nevypustila. Do přízemí nám vyteklo okolo 20ti litrů vody, ale to je vedlejší, hlavní bylo, že ty džíny
byly úplně mokré. Takže jsem si je nemohla vzít. To mi k lepší náladě také nepomohlo, o rodičích nemluvě. Zbytek dne jsem
raději strávila ve svém pokoji. Co víc se mi mohlo stát? Zlomila jsem si nehet! Au!
Zkrátka hrůza a děs. Tak, vznešení filozofové a pověrčivci, dneškem jsem dokázala, že pátek třináctého člověka může postihnout
i ve středu.“
S láskou Vaše Vaneska Rozkošná
P.S. : tento příběh je zcela smyšlený a neobsahuje žádnou skutečnou osobu ani událost.
S pozdravem Vaše Tereza Uhrová 9.B
http://www.sportanalytik.cz
Redakce časopisu hledá další šikovné kreslíře pro zachycení úsměvných
situací každodenního školního života komiksovou formou.