Burundi a Rwanda - UNHCR Central Europe

DOPLŇUJÍCÍ TEXT PRO DĚTI VE VĚKU 12 - 14 LET
PRO PŘEDMĚT: DĚJEPIS - RWANDSKÝ KONFLIKT 1994
Burundi a Rwanda
Letitý etnický konflikt mezi Tutsiji a Hutuji donutil miliony lidí
opustit své domovy a učinil z nich uprchlíky
Jill Rutter, "Refugees: Odešli jsme, protože jsme museli",
(Londýn, Rada pro uprchlíky 1996),
str. 66-73
Burundi
Populace: 6 milionů
Hlavní město: Bujumbura
Ekonomika
Přes 90 procent populace žije na venkově, většina lidí získává obživu z
farmářství. Stejně jako ve Rwandě je hlavním exportním artiklem káva.
Burundi má mnoho stejných ekonomických problémů jako Rwanda. Země se
ocitla v dluzích, protože světové ceny kávy, hlavního zboží určeného k exportu,
poklesly. Burundi je, stejně jako Rwanda, velmi hustě osídlena. Farmy jsou velice
malé a mnoho rodin si obděláváním půdy nevydělá ani na skromné živobytí.
Dalším problémem je eroze půdy a snižující se výtěžnost zemědělské plochy,
která vede k omezení výnosů z polí.
Burundi má velice uboze vybudovanou infrastrukturu. Silnic je málo a mnoho lidí
nemá přístup k čisté vodě.
Etnické skupiny
Stejně jako v sousední Rwandě je Burundi již mnoho let sužována etnickými
konflikty mezi Tutsiji a Hutuji. V Burundi jsou celkem tři etnické skupiny.
Hutuové tvoří 84 procent burundské populace, Tutsiové 15 procent. Příslušníci
kmene Twa jsou pygmejovití lidé, kteří stále žijí jako lovci-sběrači v lesích. Tito
lidé tvoří méně než jedno procento populace v Burundi.
Twaové, Tutsiové a Hutuové kromě toho žijí i v jiných zemích střední Afriky - ve
Rwandě, Ugandě a Zairu.
Konflikt v Burundi není pouze konfliktem etnickým. K napětí a násilí přispěly také
sociální a politické rozdíly.
Jazyky
Oficiálním jazykem je francouzština. Většina Burunďanů hovoří jazykem Rundi.
Tento jazyk je blízce příbuzný Kinyarwandě, kterou se hovoří v sousední Rwandě.
Rwanda
Populace
V současnosti žije ve Rwandě kolem 4,5 milionu obyvatel. Minimálně půl milionu
lidí bylo zavražděno v roce 1994 a další dva miliony jsou v okolních zemích jako
uprchlíci.
Hlavní město: Kigali
Ekonomika
Rwanda je nádherná země plná zeleně a někdy je nazývána "zemí tisíců kopců".
Přes 90 procent populace žije na venkově. Většina lidí si na živobytí vydělává
obděláváním půdy. Hlavním exportním zbožím Rwandy je káva.
Přestože je Rwanda plodná země, má mnoho ekonomických problémů. Země se
ocitla v dluzích, protože světové ceny kávy, hlavního zboží určeného k exportu,
poklesly. Rwanda je nejhustěji osídlená země v Africe. Farmy jsou velmi malé
(většina farem má méně než 1 hektar půdy) a mnoho rodin si obděláváním půdy
nevydělá ani na skromné živobytí. Dalším problémem je eroze půdy a snižující se
výtěžnost zemědělské plochy, která vede k redukci výnosů z polí.
Etnické skupiny
Rwanda je sužována po mnoho let etnickými konflikty mezi Tutsiji a Hutuji. V
Burundi jsou celkem tři etnické skupiny. Většinu tvoří Hutuové. V roce 1993
tvořili Hutuové 90 procent rwandské populace, ale nyní mnoho uprchlo jako
běženci. Tutsiové tvoří kolem 9 procent rwandské populace. Příslušníci kmene
Twa jsou pygmejovití lidé, kteří stále žijí jako lovci-sběrači v lesích. Tito lidé tvoří
méně než jedno procento populace v Burundi.
Twaové, Tutsiové a Hutuové kromě toho žijí i v jiných zemích střední Afriky - v
Burundi, Ugandě a Zairu. Podle zpravodajských agentur je současný konflikt ve
Rwandě etnického původu. Přestože je pravda, že většina zavražděných v roce
1994 byli Tutsiové, jsou jádrem současného konfliktu také politické, ekonomické
a místní faktory. Hutuové, kteří nesouhlasili s vládou prezidenta Habyarimany,
byli také pozabíjeni. V minulosti byly mezi Tutsiji a Hutuji také ekonomické
nerovnosti. Od patnáctého století do konce padesátých let 19. století ovládali
Tutsiové většinu Rwandy a měli největší podíl z bohatství. Někteří sociologové
tvrdí, že rozdíly mezi Hutuji a Tutsiji nespočívají v etnicitě, ale v sociálních a
ekonomických nerovnostech.
Jazyky: Francouzština a kinyarwandština
Události v Burundi
Burundskými prvními obyvateli byli Twaové, kteří žili v pralesech Burundi jako
lovci-sběrači.
1000-1500 Do střední Afriky přišly nové skupiny lidí. Byli to Hutuové, farmáři,
kteří, aby získali pole, vypalují lesní plochy. Hutuové jsou ovládáni místními
vládci.
1600-1800 Do střední Afriky přichází ze Súdánu a Etiopie nová skupina lidí vyšší
postavy. Jsou to Tutsiové a jsou pastevci dobytka. Brzy se z nich vyvíjejí vládci.
Po příchodu Tutsiů do Burundi vládne zemi tutsijský král, nazývaný mwamia a
tutsijská vyšší třída nazývaná ganwa. Říše mwaviů nezahrnuje Rwandu. Obyčejní
Tutsiové a Hutuové jsou téměř ve stejném postavení, svatby mezi nimi jsou
běžné.
1894 Do Burundi přicházejí první evropští objevitelé. Ve stejném roce se
evropské vlády dohadují na rozdělení střední Afriky. Burundi, současně s dnešní
Rwandou, se stává součástí německé východní Afriky. Aby měli Němci populaci v
Burundi pod kontrolou, protěžují malý počet bohatých Tutsiů. 1916 Během první
světové války je Burundi okupována Belgičany, kteří do země vtrhávají ze
sousedního Belgického Konga.
1918 Po porážce Německa v první světové válce přebírá vládu nad dnešní
Rwandou a Burundi Belgie, která dostala mandát Ligy Národů. Země je známa
jako Ruanda-Burundi. Také Belgičané podporují malou skupinu bohatých Tutsiů.
Belgičané zavádějí identifikační karty a snaží se zvýraznit rozdíly mezi Hutuji a
Tutsiji.
1945-1948 Po vytvoření OSN vykonává roli správce státu Ruanda-Burundi
Belgie. OSN přesvědčuje Belgii, aby ve Ruandě-Burundi podpořila nastolení
demokracie a nezávislosti. Vznikají první Burundské politické strany. Dvě hlavní
strany jsou UPRONA, jejímž předsedou je Princ Louis Rwagasore a PDC
(křesťansko-demokratická strana). V letech bezprostředně následujících po
vyhlášení nezávislosti se strana UPRONA snaží sjednotit Hutuje a Tutsije.
1961 Belgičané se rozhodli opustit Ruandu-Urundi. Burundi a Rwanda směřují k
nezávislosti. Volby v Burundi, které se konají v září 1961, mají rozhodnout, kdo
sestaví první vládu země. Vítězí strana UPRONA, ale dva týdny poté je princ
Louis Rwagasore zavražděn agenty strany PDC. Jeho smrt vede k rozdělení
strany UPRONA a vyúsťuje v konflikty mezi Tutsiji a Hutuji.
1962 Burundi se stává nezávislou zemí, hlavou státu je mwami. Mwami se snaží
udržet v Burundi mír a umožňuje Tutsiům i Hutuům stejný podíl na politické
moci.
1965 Je zavražděn nově zvolený předseda vlády, který pochází ze skupiny
Hutuů. Výsledkem je politická krize a volby se konají znovu. Z nových voleb
vzejdou jako vítězové Hutuové, ale navzdory jejich vítězství jmenuje mwami do
křesla ministerského předsedy Tutsije. Mnoho Hutuů je tímto činem rozezleno a v
říjnu 1965 se Hutuji kontrolovaná policie vzepře a snaží se převzít politickou
moc. Neuspějí a tisíce Hutuů je zavražděno. Uprchlíci opouštějí zemi a prchají do
Rwandy a dalších sousedních států.
1966 V Burundi jsou dva státní převraty. Ten druhý vede ke svržení mwamiho.
Burundi se stává republikou.
Prezidentem se stává kolonel Micomvero, Tutsij. Většina hutujských politiků a
armádních důstojníků je sesazena ze svých pozic. ¨
1972 Hutuové vyvolávají povstání proti vládě. Je však neúspěšné, Hutuové
nejsou schopni otřást mocí. Následkem povstání je vyvražděno 150.000 Hutuů
extremisty z armády, ve které mají většinu Tutsiové. Dalších 300.000 Hutuů
prchá do Rwandy, Zairu a Tanzanie. Téměř všichni Hutuové jsou vyloučeni z
armády. V tomto roce není nikdo za vraždy souzen. ¨
1976 Kolonel Jean-Baptiste Bagaza, Tutsij, se dostane k moc při dalším státním
převratu.
1982-1984 Volby se konají jak v roce 1982, tak v roce 1984, ale kolonel
Bagaza, nyní vůdce strany UPRONA, je jediným kandidátem v obou volbách.
1984-1987 Porušování lidských práv v Burundi narůstá. Členové hutujské
opozice a někteří představitelé církve jsou zadrženi a mučeni. Některým
křesťanským kostelům je odepřeno právo bohoslužby.
1987 Další vojenský převrat. Mojor Pierre Buyoya se stává novým prezidentem
Burundi. V dodržování lidských práv v Burundi dochází k částečnému zlepšení,
ale většině Hutuů je i nadále odpírána politická moc.
1988 Další násilí. Armáda zabíjí nejméně 20.000 neozbrojených Hutuů v
městech na severu Burundi. Dalších 60.000 uprchlíků utíká do Rwandy. Po tomto
masakru vyvíjejí cizí vlády daleko větší tlak na vládu Burundi. Prezident Buyoya
rozhoduje, že je třeba podniknout rázné kroky k ukončení násilí v Burundi.
Jmenuje Hutujského ministerského předsedu a předává další místa ve vládě
Hutuům. Prezident Buyoya také sestavuje Národní skupinu, která má hledat
cesty zabránění násilí.
1988-1991 Burundi směruje k demokracii. Vývoj směřující k ukončení
diskriminace Hutuů pokročil. Větší počet Hutuů má přístup k univerzitnímu
vzdělání, více Hutuů dostává zaměstnání u civilních služeb a více Hutuů je
jmenováno na politická místa. Mnoho hutujských uprchlíků se vrací zpět do
Burundi. Armáda je však stále pod kontrolou Tutsiů a odolává změnám.
1993 V Burundi se konají volby. Melchior Ndadye poráží Pierra Buoyu a stává se
novým prezidentem. Ndadye se tak stává prvním hutujským prezidentem
Burundi. Avšak politické boje volební kampaně odhalují etnické rozdíly. Ndadye
je vůdcem strany FRODEBU. Zatímco FRODEBU je považována za stranu Hutuů,
je UPRONA strana bránící zájmy Tutsiů.
Přestože strana FRODEBU vyhrává volby, Tutsiové, kteří dominují v armádě, a
příznivci strany UPRONA jsou liknaví vzdát se moci, kterou drželi po mnoho let.
20. října 1993 zaútočí armádní důstojníci na prezidentský palác. Prezident
Ndadye je uvězněn a následující den zabit. Tento vojenský převrat je provázen
násilím. Příznivci strany UPRONA a mnoho Tutsiů je zabito v pomstě za smrt
prezidenta. Na dalších územích jsou příznivci FRODEBU a Hutuové i Tutsiové
zabíjeni armádou. Přes 50.000 Hutuů a Tutsiů je zabito. Dalších 700.000 lidí,
ponejvíce Hutuů, prchá do Rwandy, Tanzánie a Zairu. Velké množství Hutuů a
Tutsiů je přesídleno.
1994 Státní převrat z října roku 1993 za nechává Burundi bez vlády. V únoru
1994 je vytvořena nová vláda, kterou vede prezident Nataryamira. Ani ne za dva
měsíce však umírá současně se Rwandským prezidentem Habyrimanou při
letecké havárii. Od té doby vzrůstá napětí a násilí a Burundi směřuje k občanské
válce. Některé složky armády nejsou kontrolovány vládou. Tutsijští vojáci a
tusijští političtí extrémisté zavraždí hutujské členy a členy FRODEBU. Ozbrojení
hutujští extremisté s pomocí hutujských uprchlíků z okolních zemí vraždí Tutsije
a členy UPRONY. Mnoho Hutuů přesměruje svoji podporu z FRODEBU na více
extremistické hutujské strany.
Genocidy a občanská válka ve Rwandě jsou příčinou zvýšeného napětí v Burundi.
Burundští hutujští uprchlíci, žijící ve Rwandě, jsou donuceni k návratu. Tutsijští
extremisté zabíjí některé z navracejících se Hutuů. Ti, kteří se navrátí, jsou
následováni dalšími rwandskými hutujskými uprchlíky.
Nový prezident je Sylvestre Ntibantunganya. Je Hutu, ale Tutsiové a strana
UPRONA mají více moci v nové vládě.
1995 V březnu 1995 jsou v hlavním městě Bujumbuře zabity stovky lidí. Burundi
je stále v napjatém stavu. Obyčejní Hutuové a Tutsiové stále žijí vedle sebe v
mnoha částech Burundi a objevují se i určité pokusy o usmíření konfliktu, ale ty
jsou svým rozsahem příliš malé. Přes 200.000 Burunďanů je přesídleno, jsou to
jak Tutsiové, tak Hutuové. Burundi je současně útočištěm pro 200.000
rwandských uprchlíků. Dalších 740.000 Burunďanů, zejména Hutuů žije jako
uprchlíci v Zairu a Tanzánii.
Události ve Rwandě
Prvními obyvateli Rwandy byli Twaové. Žili v pralesech Rwandy jako lovci a
sběrači. Twaové stále ve Rwadně žijí, ale tvoří dnes méně než jedno procento
celkové populace.
1000-1500 Nové skupiny lidí migrují do střední Afriky. Jsou to Hutuové, farmáři,
kteří vypalují lesní plochy, aby získali pole. Hutuové jsou ovládáni místními
vládci.
1600-1800 Nová skupina vyšších lidí migruje do střední Afriky ze Súdánu a
Etiopie. Jsou to Tutsiové a jsou to pastevci dobytka. Velmi brzo se z nich stávají
vládci větší části Rwandy, kromě území na severu. Tato část je ovládána
feudálními tutsijskými vládci. Povinností Hutuů je pracovat zdarma pro Tutsije a
dodávat jim výtěžky z polí. Hutuům je na oplátku povoleno pěstovat dobytek na
Tutsijské půdě a je jim zajištěna vojenská ochrana. Sňatky mezi Hutuji a Tutsiji
jsou časté.
1894 Do Rwandy přicházejí první evropští objevitelé. Ve stejném roce se
evropské vlády dohodly na rozdělení střední Afriky. Rwanda, současně s dnešním
Burundi, se stává součástí německé východní Afriky. Aby Němci měli populaci
Hutuů ve Rwandě pod kontrolou, dosazují do severní Rwandy tutsijské vládce.
Podporují Tutsije i jinými způsoby - Tutsiům je poskytnuto evropské vzdělání a
jsou poté nasazováni do německých kolonií jako správci a administrátoři. Tato
podpora z německé strany prohlubuje rozdíly mezi Hutuji a Tutsiji.
1900-1910 Francouzští katoličtí misionáři přicházejí do oblasti. Také
římskokatolická církev uznává vyšší postavení Tutsiů. To má sloužit k dalšímu
zvýraznění rozdílů mezi Hutuji a Tutsiji.
1911 Odpor v severní Rwandě proti Tutsiům, Němcům a římskokatolické církvi
vzrůstá. Vede to ke krátkodobým povstáním v části severní Rwandy.
1916 Během první světové války je Burundi okupována Belgičany, kteří do země
vstupují ze sousedního Belgického Konga.
1918 Po porážce Německa v první světové válce přebírá vládu nad dnešní
Rwandou a Burundi Belgie jako mandát Ligy Národů. Země je známa jako
Ruanda-Burundi. I Belgičané podporují malou skupinu bohatých Tutsiů, kteří
pracují jako správci. Hutuové jsou odstraněni ze všech mocenských pozic v
Ruandě-Urundi a je jim odepřeno vyšší vzdělání. Belgičané zavádějí identifikační
karty, na kterých je uváděna etnická příslušnost. Tyto karty jsou užívány po celé
20. století a pomáhají zabijákům identifikovat své oběti.
1945-1948 Po vytvoření OSN vykonává roli správce státu Ruanda-Burundi
Belgie. OSN přesvědčuje Belgii, aby se ve Ruandě-Burundi zasadila o nastolení
demokracie a nezávislosti.
1950-1960 Vznikají první Ruandsko-Urundské politické strany. Jsou vytvořeny
na základě etnických a regionálních zákonitostí. Současně s nárůstem počtu
nových politických stran mění Belgičané své zaměření a rozhodnou se
podporovat Hutujskou většinu.
1959-1960 Hutujští političtí vůdci trvají na nutnosti velkých změn ve RuadněUrundi. Tutsijští vůdci odporují. Narůstá napětí a posléze i násilí. Hutuové se
vzpírají vůli tutsijských vůdců, později jsou i proti belgickým kolonizátorům a
dále proti široké tutsijské populaci. Přes 10.000 Tutsiů je zabito a dalších 120000
lidí prchá do Ugandy a dalších přilehlých zemí. Mnoho uprchlíků zůstává v
Ugandě až do devadesátých let.
1961 Belgičané se rozhodli opustit Ruandu-Urundi. Burundi a Rwanda směřují k
nezávislosti. Ve Rwandě se koná referendum, ve kterém je rozhodnuto zrušit
tutsijskou monarchii a ustavit republiku. Gregoire Kayibanda se stává prvním
prezidentem Rwandy.
1962 Burundi a Rwanda se stávají samostatnými a nezávislými státy. 1963
Tutsijští uprchlíci, kteří žijí v Ugandě a Burundi, vytvořili teroristické organizace,
které útočí na Rwandu. Po těchto útocích se Hutuové bojí, že by mohli být opět
ovládnuti Tutsiji. Události v sousedním Burundi potvrzují tyto obavy v myslích
mnoha Hutuů. Nenávist mezi Hutuji a Tutsiji je tak stále udržována. To vede k
násilnostem v prosinci roku 1963, kdy je přes 20.000 Tutsiů je zabito a dalších
150.000 utíká do Ugandy a Burundi.
1969 Konají se volby a Gregoire Kayibanda je opět zvolen prezidentem. Všechna
místa v parlamentu jsou obsazena Hutujskými stranami.
1972 V sousedním Burundi dochází k rozsáhlému zabíjení Hutuů. Toto zabíjení
vede k odvetným útokům na Tutsije ve Rwandě. Nejméně 5.000 lidí, většinou
Tutsiů, je zabito. Oběťmi zabíjení jsou především děti školního věku. Zabíjení
pokračuje i v roce 1973. Panuje všeobecné podezření, že za velkou částí těchto
svárů stojí vrchní velitel armády generál Juvenal Habyarimana.
1973 Generál Juvenal Habyarimana, Hutuj ze severní Rwandy, vede vojenský
státní převrat a stává se prezidentem. Veškeré politické strany jsou zrušeny.
1975-1988 Je založeno Národní revoluční hnutí pro rozvoj, které je současně
jedinou povolenou politickou stranou. Volby se konají v letech 1981 a 1985 a v
obou vyhrává prezident Juvenal Habyarimana. Do vzdělání a zaměstnanecké
politiky jsou vneseny kvóty, které se pokouší zavést rovnocenné podmínky pro
všechny etnické skupiny. Také životní podmínky lidí žijících v zemědělských
oblastech se zlepšují. Mnoho mírumilovných farmářů se organizuje do
zemědělských družstev, ve kterých pěstují společně stromy, sdílí nástroje a
prodávají plodiny.
V tomto období narůstá konflikt mezi Hutuji ze severní a jižní Rwandy. Mnoho
Hutuů z jihu odporuje vládě Hutuů reprezentované prezidentem Habyarimanou
ze severu.
Rwandská vláda má též obtížné vztahy se sousedící Ugandou. Přes 250.000
Tutsijských uprchlíků žije v Ugandě a mnoho těchto uprchlíků je na vysokých
postech v ugandské armádě.
1989 Padá světová cena kávy, což vede ke sníženým příjmům malých farmářů.
Země se propadá do dluhů a nemůže si dovolit dovoz potravin. Hladomor
postihuje většinu jižní Rwandy a umocňuje současně narůstající nespokojenost.
1990 Prezident Juvenal Habyarimana souhlasí se vznikem nových politických
uskupení a s vyhlášením voleb ve Rwandě. Avšak pro rwandské uprchlíky v
Uganě přišly změny příliš pozdě. Na 5000 Tutsijských uprchlíků a zaútočilo na
Rwandu ze sousední Ugandy. Nazývají se Rwandskou patriotistickou frontou
(RPF) a většina z nich jsou dezertéři z ugandské armády. Jejich velitelem je
generálmajor Fred Rwigyema, bývalý ministr obrany v ugandské vládě. RPF
prohlašuje, že ve Rwandě musí dojít k rozsáhlejším politickým reformám a že
prezident Juvenal Habyarimana musí opustit svůj úřad. Po úspěšných prvních
týdnech ofenzívy jsou jednotky RPF donuceny k ústupu rwandskou armádou za
pomoci francouzských, belgických a zairských jednotek. V bojích je zabito přes
100.000 lidí, přes 350.000 lidí je v důsledku konfliktu přemsídleno. Mnoho Tutsiů
prchá v obavě před odvetnými útoky do Ugandy.
RPF se podařilo udržet malý kousek území podél hranice s Ugandou. Zde boj
pokračuje. Ve zbytku země narůstá obava z toho, jak armáda na sebe přejímá
většinu politické moci země.
1992-1993 Prezident Habyarimana je donucen vzdát se většiny své moci. Je
vytvořena nová vláda, ve které se o moc dělí dvě umírněné strany, ale Komitét
pro ochranu republiky, extremistická a rasistická strana Hutuů, je z vlády
vyloučena. Na to začátkem roku 1993 odpovídají členové této strany zabíjením
tutsijských a hutujských politických protivníků v severní Rwandě. Svou činnost
obnovuje také RPF. Ještě mnoho Rwanďanů je zabito a přes 900.000 je
přesídleno. Mnoho uprchlíků odchází do Ugandy a Burundi.
Rwandská vláda a RPF se dohodnou na příměří a OSN posílá do Rwandy misi.
Mírová smlouva je nakonec podepsána v Tanzánii v červnu roku 1993.
1994 Mírová smlouva není dodržována. Mnoho politiků, podporovaných
hutujskými extremisty ze severní Rwandy, zamítá možnost sdílení moci s Tutsiji.
Pokládají všechny Tutsije za podporovatele RPF. Protitutsiovskou náladu také
podporují někteří politikové, radiové stanice a noviny. Vláda začala trénovat a
vyzbrojovat mladé hutujské muže a tvořit z nich milice známé jako interhamwe.
Vláda obdržela vojenskou pomoc z Francie. 6. dubna 1994 jsou rwandský
prezident Habyarimana a burundský prezident Ntaryamira zabiti při letecké
havárii v Kigali. Obvinění čelí RPF. To dává signál milicím interhamwe k započetí
útoků na Tutsije a oposiční Hutuje. 500.000 lidí je během dvou následujících
měsíců zavražděno. Rwanďané jsou zabíjeni svými sousedy a lidmi, kterým
důvěřovali. Další prchají do Burundi, Ugandy a Tanzánie.
Se začátkem masakru stáhla OSN většinu svých vojenských pozorovatelů s
odůvodněním, že mírová smlouva, jejíž dodržování měli monitorovat, je již
neplatná.
Rwandská patriotistická fronta vstupuje do země a odpovídá tak na proběhlé
masakry. Přes 2 miliony Hutuů prchá západním směrem do Zairu v obavě před
odvetnými útoky RPF. Uprchlíci se soustřeďují v táborech v okolí měst Goma a
Bukavu. Mají jen něco málo majetku a jsou bez jídla. V Gomě není čistá voda a
podmínky v táborech se brzy stávají otřesnými. Tisíce lidí umírá při epidemii
cholery, která je způsobena nedostatkem čisté pitné vody a strašnými
hygienickými podmínkami. Vysoký komisař OSN pro uprchlíky a další dobrovolné
organizace nejsou na takový nápor uprchlíků připraveni a trvá to dlouhou dobu,
než se jim podmínky v uprchlických táborech podaří zlepšit.
OSN posílá vojenské jednotky a reaguje tak na genocidu a podmínky v
uprchlických táborech. Přestože pomáhají v přípravě pitné vody a jídla pro
uprchlíky, přicházejí příliš pozdě, aby zabránili genocidě. Francouzská vláda
posílá nezávislou armádu, aby zřídila bezpečná místa pro vysídlené Hutuje v
jihozápadní Rwandě. Mnoho Rwanďanů však pochybuje o francouzských
záměrech, protože francouzská vláda předtím dodávala zbraně vládě prezidenta
Habyarimany a milicím interhamwe. Věří, že francouzská vláda se snaží pouze
posílit svůj vliv ve francouzsky mluvící Africe. Francouzi opouštějí Rwandu v
srpnu roku 1994.
Do července se RPF zmocnila kontroly nad hlavním městem Kigali. RPF tvoří
novou vládu a přestože zahrnuje i Hutuje, opravdová moc leží na Tutsijích.
Naděje na vyřešení konfliktu ve Rwandě se zdá být malá.
1995 Za minulý rok bylo od svých rodin odděleno na 100.000 Rwandských dětí.
Červený kříž, Dětská nadace OSN (UNICEF) a Fond na záchranu dětí začínají
svízelný proces pátrání po rodičích těchto dětí.
Milice interhamwe se začínají tvořit i v zairských uprchlických táborech. Snaží se
zabránit uprchlíkům v návratu do Rwandy. Mnoho organizací dohlížejících nad
lidskými právy se obává, že milice interhamwe vytvoří armádu, která vstoupí do
Rwandy, což povede k dalšímu zabíjení a pohybu uprchlíků.
Ve Rwandě vzrůstají obavy týkající se dodržování lidských práv. Armáda, která je
vedená Tutsiji, je obviněna ze svévolného jednání, nezávislého na vládě. Vojáci
také zabíjí přes 1.000 přesídlených Hutuů.
Zaire začíná vyhánět hutujské uprchlíky. Zairská vláda dala na vědomí, že
všichni rwandští uprchlíci musí pod hrozbou deportace opustit Zair. Velký počet
Hutuů žijících v Zairu, Ugandě a Tanzánii se obává návratu domů kvůli odvetným
útokům. Další uprchlíci se nechtějí vrátit domů, protože se aktivně zapojili do
zabíjení ve Rwandě.
Přestože mnoho lidí je zadržováno ve rwandských přeplněných věznicích, zatím s
žádným z těch, kteří byli obviněni ze zločinu zabití v roce 1994, nebyl zahájen
soudní proces. Mnoho lidí cítí, že za genocidu budou obviněni všichni Hutuové,
pokud nedojde k soudům s jednotlivci. Zahájení soudních procesů s obviněnými z
vražd jednou z podmínek urovnání konfliktu ve Rwandě.
V srpnu roku 1995 je Faustin Twagiramungu, rwandský hutujský ministerský
předseda, zbaven svého úřadu poté, co kritizoval armádu. To činí řešení konfliktu
ještě složitějším.