Farní zpravodaj 6.2009oblíbené!
Transkript
FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY èíslo 3 roèník 10 èerven 2009 Úvaha na prahu roku knìží Drazí naši farníci a pøátelé naší farnosti, mìstnanci Božího království. Ale i my jsme dovolte, abych vám nìco øekl na zaèát- kdysi každý den odpovídali na lásku, jako ku Roku knìží, který vyhlásil Svatý otec mladí lidé, kteøí se do sebe zamilují a rozBenedikt XVI. Zaèínáme jej slavit v tìchto hodnou se žít spolu. Nebyla to lidská lásdnech. Je to vybídnutí nejen pro nás, knì- ka, byla to láska mezi Pánem a uèedníkem, ze, abychom znovu obnovili své zasvìce- mezi Pøítelem a tím, kdo se uèí být pøítelem. ní Kristu, ale i vyzvání pro vás vìøící, abyste Úlohou každého knìze je pøinášet Boha do se více za nás knìze modlili a pokud mož- spoleèenství lidí tam, kam ho Bùh poslal. no také oèistili své vnímání knìží. Pøiblížit Boha lidem ve vysluhování sváKdo je vlastnì knìz? Myslím, že v první tostí, hlásání a vysvìtlování Božího sloøadì je to èlovìk, èlovìk mezi lidmi, který va, a tak ukázat, jak miluje Bùh. Bùh nám vyrùstal v prostøesvìøil vás, abysv. Jan Maria Vianney dí podobném chom vás pøivedli k tomu našemu. Je to Nìmu. Nejsme knìèlovìk, kterého si žími sami pro sebe, vybral Bùh, ne pro knìzi máme být pro jeho zásluhy nebo službu vám. Nìkdy zbožnost, ale pro se stává, že lidé své velké milosrvnímají na knìzi denství k nìmu i k mnoho jeho postonám, aby vìøícím jù, které si vysvìtmohl pøibližovat lují nesprávnì, jsou Boží milosrdenství vùèi knìžím pøea lásku. Je to èlohnanì kritiètí a žávìk, který není dají od nich okamžisvatý, ale má se tou svatost. A tu svatým stát. Je to chci laskavì poproèlovìk, na kterém sit všechny, kdekoje možné víc než liv žijeme a jakéhona jiných vidìt koliv knìze mezi sejednak jeho dobré bou máme, o vaše stránky, ale možná ještì více jeho chyby a strpení a milosrdenství. Nepomùže nám, nedostatky. Knìz podobnì jako každý jiný když nás budete pøehnanì kritizovat a pøivìøící se má stát svatým a ke svatosti ros- tom nám neøeknete pravdu pøímo. Nebojte te. Cesta knìze je jiná, ale i on je stále na se pøijít a povìdìt svùj názor svým pastýcestì, na níž padá i vstává, obèas jde pøí- øùm, když vidíte naše chyby; zkuste je zamo, nìkdy mùže ponìkud zabloudit, ale krýt rouškou modlitby, když vidíte naše nikdy nepøestává být knìzem. Tak jako pády; neodsuzujte, ale pøidejte na svých manželé se stávají jeden pro druhého ces- modlitbách, když se vám zdá, že se vám tou svatosti, tak jsou lidé cestou svatosti vzdalujeme. Nebojte se sami pøiblížit k nám pro svého knìze tím, že se uèí pøijímat je- a ukázat, že jste našimi pøáteli – to všechjich rozdílnost, povahy, rùzné pohledy èi no i my knìží potøebujeme: i øíci pravdu, nesouhlas. Ale knìz je knìzem pøedevším která nám možná nebude pøíjemná; ale øekhluboko ve svém nitru, ve svém srdci, kde nìte ji tak, jak byste si pøáli, abychom ji my stojí pøed Bohem, který ho povolal, pøed øíkali vám. Ale pøedevším za nás proste všeKristem, který si ho vybral proto, aby byl s mohoucího Boha, aby nám pomáhal a byl Ním, a aby se proto stal úplnì Jeho. Pøed milosrdný, až si nás jednou k sobì povolá Bohem øeší knìz svoje tajemství, problé- a zjistí, že jsme nežili hodní svého povolámy, trápení a radosti. Kdybychom jako ní. knìží zapomnìli na tuto nejvìtší lásku svéChci podìkovat zvláš• vám, svým farního života, asi bychom se stali rychle za- kùm. Víte, že jsem mladý a jako knìz jsem -1- nemìl jiné zkušenosti než ty, které jsem získal u vás a spoleènì s vámi. Dìkuji vám za vaše modlitby i za to, že jste mì pøijali, mladého, nezkušeného, a že jste vùèi mì shovívaví. Dìkuji zvláš• tìm, kdo mi pomáháte v práci ve farnosti, v kostele, okolo fary, pøi vyuèování náboženství – bez vás by to nešlo. Dìkuji tìm, co se nebojíte vyslovit svùj názor, i když nevíte, jak zareaguji. Je mi líto, když to nìkdy nezvládnu a reaguji víc lidsky a náladovì než tak, jak byste si to ode mne pøáli. A prosím i nadále o modlitby, abych milost, kterou mi Bùh dal, nezneužil a nepoužíval pro sebe a vlastní prospìch, ale pro službu tìm, k nimž mì Otec posílá. Všem vám pøeji a vyprošuji, abychom si v Roce knìží trochu oèistili pohled na knìze (panáèky, velebníèky, èernokabátníky), a aby se i tento rok stal rokem, v nìmž my knìží budeme víc cítit vaše modlitby, které nás mohou zmìnit, a vy více pocítíte naši lásku k vám i ke Kristu. To sobì i vám do zaèínajícího milostivého roku pøeji a vyprošuji. P. Marek Poláèik, SVD správce farnosti Jsem tvùj služebník Pane, jsem tvùj služebník, syn tvé služebnice. Moje pouta jsi rozvázal; obì• chvály ti chci pøinést. mé srdce a mùj jazyk a• tì velebí, celý mùj život nech• øíká: Pane, kdo je jako ty? Odpovìz mi a duši mé øekni: Jsem spása duše tvé. Jak snadno jsem se dokázal vzdát toho, co mì pøedtím tìšilo. co ztratit jsem se hrozil døív, s radostí dokázal jsem odhodit. Mé srdce zbavilo se pout. A já jsem k tobì promluvil, mé svìtlo, moje bohatství, má spáso, Pane, Bože mùj. (Modlitby svatého Augustina) FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY ∗ ÈERVEN 2009 …BIBLICKÝ KOUTEK…VZPOMÍNKA…BIBLICKÝ KOUTEK…VZPOMÍNKA… Knihy Ezdrášova a Nehemiášova Historie vzniku tìchto dvou knih a jejich autorství je spletitá; v hebrejské bibli a v øecké Septuagintì je jiné uspoøádání než v latinské Vulgátì. Nejpozdìji došlo k oznaèení tìchto dvou kanonických knih podle hlavních osobností. Bezprostøednì navazují na knihy Kronik (Paralipomena) a pøedpokládá se, že mají spoleèného autora nebo poøadatele. Stojí za zmínku, že také apokryfní tzv. Tøetí a Ètvrtá kniha Ezdrášova si zachovala velkou oblibu mezi køes•any a zejména Tøetí obsahuje øadu èástí kanonické knihy Ezdrášovy. Obì kanonické knihy jsou ojedinìlým a významným historickým pramenem. Pøináší nìkteré vzácné dokumenty odjinud neznámé. Historiky pøekvapuje jejich uspoøádání a rùzná vzájemná kombinace. Tyto rozpory (zejména chronologického rázu) øeší biblická exegeze rùznì a dnešní závìry nejsou definitivní. To všechno však není dùležité pro náboženské chápání a pro duchovní poselství Ezdráše a Nehemiáše dnešnímu ètenáøi bible. Podstatným obsahem je obraz židovské obnovy po strašlivém pádu Izraele, po roz- ptýlení deseti severních kmenù mezi pohany a babylonském zajetí ostatních. Ezdráš je právem pokládán za otce judaismu. Byl èlovìkem horoucí víry a hlavním prùkopníkem obnovy, který provádìl reformu s nezbytnou nesmlouvavostí a rozhodností. Nehemiáš byl èíšníkem perského krále Artaxerxa, u nìhož dosáhl zmocnìní k obnovì Judska, v nìmž byl jmenován místodržitelem. Znovu opevnil a upevnil Jeruzalém a pøivedl mu z diaspory nové osídlence. Jeví se jako muž lidsky citlivý, opatrný a rozvážný a jako opravdový èlovìk modlitby, který se všemi starostmi se obrací k Bohu. Dílem obou je postupné obnovení Chrámu a vytvoøení spoleèenství kolem nìho pod záštitou mojžíšského Zákona, zkrátka nové formování vyvoleného lidu Staré smlouvy. Z èetby obou knih se velmi živì dotkne srdce napøíklad celá devátá kapitola Nehemiáše, kajícná modlitba Izraele, velká básnická retrospektiva dìjin spásy a historie nevìrnosti Božího lidu. Tvoøí centrální èást smírného obøadu a je i pro nás inspirativním pøehledem starozákonních dìjù, ale i podnìtem ke kajícnosti. Recept na výbornou polévku Jistì všichni máme zkušenost s teplou polévkou, když jsme se vrátili domù celí promrzlí a prokøehlí, polévka nás zahøála a najednou jsme byli prostoupeni teplem a pohodou. Z èeho se skládá polévka? No jistì z vody a rùzných pøísad, jako napøíklad zelenina, brambory, rùzné druhy koøení apod. Vodu pøirovnejme k našemu srdci a ostatní pøísady k milostem, které nám Bùh nabízí. Položme si ruku na srdce: budeme tuto polévku pøipravovat z køiš•álovì èisté vody nebo z vody zakalené a plné neèistot? Pøísady pøirovnejme k milostem, které nám Bùh nabízí. Tyto pøísady (milosti) musíme ještì upravit, protože Bùh nám všechno nabízí nedokonèené, on chce, abychom s ním na jeho díle spolupracovali. A nyní koneènì zaèneme s pøípravou. Pøijímáme od Boha milosti, které nám z lásky nabízí a dokážeme je správnì dotvoøit a správnì použít? A co naše srdce? Je to køiš•álovì èistá pramenitá voda? S velkou pravdìpodobností je to voda, kterou budeme muset nechat ustát, aby se veškerá zloba, nenávist a vùbec všechno to bahno usadilo na dnì. Potom mùžeme poprosit Boha aby nám pomohl tuto vodu vyèistit. Nyní již máme èisté srdce a plno rùzných milostí od našeho Pána, ale nìco nám ještì schází. Aby to všechno bylo dobrou chutnou polévkou, tak ji musíme dát uvaøit, uvaøit v ohni naší lásky. Hoøíme láskou k Bohu, nebo náš plamínek jenom tak tak skomírá? A pokud se nám pøes všechny tyto nesnáze podaøilo uvaøit kvalitní polévku, nezapomeòme ji podávat horkou, studená by ztratila na chuti. Až na naše dveøe zaklepe unavený, hladový a možná i prokøehlý pocestný, a• Ježíš Kristus nebo nìkdo z bližních, tak mu nebudeme nabízet polévku studenou èi dokonce neuvaøenou. Jistì všichni oèekáváme, že jednou sám Pán Ježíš Kristus zaklepe i na naše dveøe. Budeme mít pro nìho pøipravenu teplou a chutnou polévku? Pøi pøípravì pøeji hodnì trpìlivosti a vytrvalosti. Nechceme-li ztratit smysl pro hodnoty je tøeba neztratit pamì•. -2- Obì knihy, tvoøící souvislý celek s knihami Kronik, jsou jediným velkým svìdectvím Boží vìrnosti, která i v historicky beznadìjné situaci plní své sliby a vyvolává zdánlivì ztracené k novému životu. V obou knihách nacházíme øadu udivujících paralel s našimi èasy. Což nemáme také za sebou návrat zpod ètyøicetiletého jaøma a rozptýlení mezi pohany, neobnovujeme devastované chrámy (a spoleèenství kolem nich) a nestavíme nové? Neprochází køes•anský Boží lid základní obnovou, neseznamuje se znovu s poselstvím Evangelia a nehledá novou cestu k jednotì? Centrální místo chrámu v køes•anském spoleèenství bylo mezi prvními køes•any velmi živé do té míry, že se chrám stal pøímo symbolem Církve, jak to formuloval napø. sv. Ignác Antiochijský: „Všichni buïte jako jeden Boží chrám, jako jeden obìtní oltáø, jako jeden Ježíš Kristus, jenž vyšel od jednoho Otce, a ním je jedno a v jedno se k nìmu vrátil.“ Mùžeme to èíst jako køes•ansky vyjádøené nauèení z obou tìchto starozákonních knih. Pøipravil Mojmír Trávníèek Vzpomínka Dne 5. èervna 2009 jsme si pøipomnìli první smutné výroèí úmrtí Mons. Doc. ThDr. Jaroslava Studeného, papežského preláta, který se velkou mìrou pøièinil o výstavbu kostela Panny Marie Karmelské v Karolince. Za tuto svou zásluhu obdržel dne 3. záøí 1997 èestné obèanství mìsta Karolinky. S úctou vzpomínají farníci. Dr. Jaroslav Studený pøebírá od vìøících kytici v den vysvìcení kostela Panny Marie Karmelské v Karolince. FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY ∗ ÈERVEN 2009 …ROZHOVOR…Z NAŠÍ FARNOSTI…ROZHOVOR…Z NAŠÍ FARNOSTI… Velkokarlovický øezbáø Ladislav Borák Rozsáhlé øezbáøské dílo Ladislava Boráka z Velkých Karlovic, který se hlásí k odkazu mistra øezbáøe Michala Žitníka ze Solánì, je známé nejen na Valašsku. Borákovy plastiky i reliéfy jsou souèástí stálého fondu galerií v Praze, Brnì, Uherském Hradišti a ve Znojmì, ale i soukromých sbírek v celé Èeské republice i za jejími hranicemi. V roce 1994 uspoøádal Ladislav Borák, jako vedoucí skupiny neprofesionálních výtvarníkù Urgatina, nultý roèník Øezbáøského sympózia pøed Karlovským muzeem ve Velkých Karlovicích, po nìmž se øezbáøské dny staly každoroèní oblíbenou akcí kulturního léta obce. S Ladislavem Borákem (nar.1958) jsme vzpomínali na léta minulá, jeho øezbáøské zaèátky i na práci na Madonì pro kostel v Karolince. Kde jste se poprvé setkal s øezbáøstvím? Bylo to v Karlovském muzeu, kde jsem se poprvé setkal s pracemi øezbáøe Michala Žitníka ze Solánì. Ty mì zaujaly tak, že jsem se o tuto krásnou práci zaèal zajímat. Kdo váš zájem podporoval? Pøedevším mùj otec, který mi nechal ve Zbrojovce Vsetín vyrobit pìt kusù profilovaných dlát. Pracuji s nimi dodnes. Tìch dlát je jistì víc, s nimiž pracujete. Postupnì k tìm pìti dlátùm pøibylo dalších 248. Nìkterá z nich však používám jen tøikrát do roka, podle druhu øezeb, na které jsou použitelná. Jaké byly vaše øezbáøské zaèátky? Velmi tvrdé, protože mnì chybìl uèitel, který by mi poradil, jak pracovat. A tak se stalo, že své první dílo, sošku asi patnáct centimetrù vysokou, jsem vyøezal z lískového špalíku, což byla hrozná práce, protože lískové døevo je velmi tvrdé. Mám tu sošku dodnes jako talisman. Jakými motivy jste zaèínal? Døíve jsem se hodnì zabýval starovalašskou tématikou (zbojníci, vèelí úly, valašská krajina). Líbila se mnì tvorba akademického malíøe Jana Kobzánì. Ovlivnìn jeho knihou „O zbojníkoch a o pokladoch“ jsem vytvoøil mnoho reliéfù, napøíklad „Pašeráci tabáku“ nebo triptych „Zbojníci“. Jaké motivy zpracováváte nejradìji? Všechny, ale hlavnì ty, které vzejdou z mé hlavy. Vytváøím to, co mne napadne. Rozmìr vychází z nápadu. Odkdy pracujete na církevních motivech? Od osmdesátých let, kdy jsem vytvoøil první Madonu. První sošku se dvìma dìtmi jsem vyøezal v roce 1985. Nejèastìji dìlám závìsné Madony, obvykle na zakázku i z tvrdého døeva, které je aromatické a èasto má i léèivé úèinky. Co pro Vás znamenala práce na plastice Panny Marie pro kostel v Karolince? Zakázka byla mimoøádná tím, že se jednalo o pùlroèní termín k vytvoøení 2,5 metru vysoké Madony. Na tak velké soše jsem zatím nepra- Známe svùj kostel? - 5. èást Letmé rozhlédnutí nás potìší: po každé stranì je rozvìšeno po sedmi obrazech se zastaveními Køížové cesty. Není to povinná a nezbytná výzdoba kostela, nikde není naøízena nebo pøedepsána. A pøece témìø v každém katolickém kostele se vìøící postarali o tuto základní výzdobu, aby byla stále k dispozici pro modlitbu a rozjímání. Je zde zobrazeno ústøední dìjství veškerých lidských dìjin, vrcholící na Kalvárii a dovršené slavným Vzkøíšením – základ a pramen naší víry. Jednotlivé zobrazené zastavení („statio“, „štace“) nám nabídnou, abychom promítli i vlastní životní cestu a její zastávky do jejich tajemství pøedložili Ježíši Kristu své individuální bolesti, starosti, radosti, váhání, lidská setkání a rozchody, nabídnout celý svùj život, aniž bychom právì museli absolvovat celou cestu. Když procházíme kostelem k oltáøi, nebo opaèným smìrem zpìt k východu, máme kdykoliv možnost docela letmo, pouhým pohle- dem, krátce, bleskovì pozdravit Pána Ježíše u toho ze zastavení, které je momentálnì nejblíže naší duchovní a životní situaci. Pokaždé to bude asi jiná výzva, jiný pronikavý pohled do svìdomí: pohled na Ježíšovy pády nám pøipomene naše poslední, snad zcela èerstvé selhání; vztah k dìtem a rodièùm vytane v mysli pøi spatøení Kristova setkání s Matkou; u osmého zastavení si vzpomeneme na problémy s bližními, atd. Køížová cesta je takøka komplexním, vìky osvìdèeným prùvodcem duchovního života køes•ana, a• už ji rozjímáme hromadnì pøi veøejné pobožnosti nebo meditujeme v nejhlubším soukromí. Musíme doznat, že výtvarná úroveò obrazù køížové cesty v našem kostele nièím umìlecky nevyniká. Je to prùmìrná øemeslná práce – což koneckoncù mùže také spasitelnì oslovit naši ubohou prùmìrnost, nevysoký stupeò naší duchovní úrovnì, a podpoøit pokorné smýšlení. Je bláhové se domnívat, že zaèneme žít, až budou všechny podmínky ideální. -3- coval, ale protože matka pochází z Karolinky, po ètrnácti dnech jsem se rozhodl zakázku pøijmout. Kvalitní døevo lesní lípy darovala kostelu paní Egerová z Karolinky, s pøípravou materiálu mnì pomáhal Pavel Stoklasa. S pilou jsem mohl pracovat jen málo, proto jsem musel zajet do Švýcarska pro velká speciální dláta. Teprve týden pøed vysvìcením kostela stála Madona v kostele. Byla to velmi nároèná práce. Vaší nejrozsáhlejší prací je køížová cesta v kostele v Bøezùvkách u Zlína. Byla to pro vás výzva? Jistì byla, nebo• se jednalo o patnáct reliéfù vyrobených z lipového døeva, realisticky a procítìnì zaznamenávající okamžiky Kristova utrpení. S prací na reliéfech nemám problémy. Køížovou cestu lze udìlat zjednodušenì a velmi rychle, ale já jsem pracoval poctivì, celý jeden rok. Podìkovala Marie Mikulcová Velké Karlovice Poznámka: Socha Panny Marie Karmelské umístìná v kostele v Karolince je zapsána v Guinessovì knize rekordù jako nejvìtší døevìná madona v Èeské Republice. Vždy• prvotním úèelem tìchto ilustrací není vyvolat estetické zážitky. Je to kus dìdictví prastarých „biblí pro chudé“ („biblia pauperum“), které v malbách pøipomínaly události biblické dìjepravy srozumitelnì i analfabetùm. (Pøiznejme si pokornì, že naše „duchovní gramotnost“ stále pokulhává za žádoucí výškou – jako ty obrázky za výšinami malíøských geniù.) – Vidìl jsem øadu umìleckých skvostù mezi køížovými cestami našich chrámù. A když jsem vyjadøoval obdiv, až úžas nad jedním takovým dílem, namítl mi pan faráø, že má dojem, jako by k nim množství turistù a obdivovatelù i chvaloøeèníkù jezdilo jen prohlédnout si vìhlasné obrazy známého mistra jako do galerie. Ale že vìru neví, kolik tìch nadšených návštìvníkù vykoná poctivì aspoò kratièkou pobožnost køížové cesty, která rozhodnì nemá nic spoleèného s cestami kulturní turistiky. (pokraèování pøíštì) Pøipravil Mojmír Trávníèek FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY ∗ ÈERVEN 2009 …Z NAŠÍ FARNOSTI…AKTUÁLNÌ…Z NAŠÍ FARNOSTI…AKTUÁLNÌ… ZPRÁVY Z ORLA Župní pou• v Zašové V rámci oslav 100 let trvání Orla, se dne 3. kvìtna 2009 pøi spoleèné mši svaté v poutním chrámu Navštívení Panny Marie v Zašové setkali orli a orlice župy Bauerovy, aby se pomodlili za živé a zemøelé èleny Orla. Po mši svaté byla spoleèná májová pobožnost a po krátké pøednášce o historii zašovského kostela jsme se vydali na pìší pochod do údolí Straèky - poutní místo, kde vyvìrá pramen pitné vody. K tomuto místu se váže povìst o zázraèné záchranì tìžce ranìného rytíøe Pannou Marií pøi tatarském vpádu. Toto místo bylo upraveno v 18. stol., v období pùsobení øádu trinitáøù v Zašové. V 19. století byla ve stráni nad pramenem zbudována jeskyòka se sochou Panny Marie Lurdské, kterou èasem nahradila socha Panny Marie Zašovské. Zde jsme se spoleènì pomodlili litanie k P. Marii a po krátkém odpoèinku jsme se vydali do orlovny, kde bylo pøichystáno malé obèerstvení. V odpoledních hodinách byla možnost zahrát si rùzné hry. Po hezky prožité pouti bez stánkù a kolotoèù, jsme se za svitu sluníèka vraceli domù. Oslava Dne matek V nedìli dne 10. kvìtna 2009, po májové pobožnosti, se v sále Lidového domu v Novém Hrozenkovì konalo kulturní vystoupení pro maminky k jejich svátku. V prùbìhu celého vystoupení úèinkovalo témìø 70 dìtí. Na pódiu vystupovaly dìti z mateøské školy s pøekrásným pásmem básnièek a scének, hrozenkovská Drobotina a Vraneèka s valašskými tanci a písnièkami, dìti ze scholy zazpívaly písnièky za doprovodu kytary a dìti z Orla recitovaly maminkám a babièkám básnièky a nìkteré ještì hrály na rùzné hudební nástroje. Právì hudebních nástrojù se pøi vystoupení vystøídalo nepøeberné množství. Slyšeli jsme sólové skladby na flétny, housle, kytaru, trubku, pøítomné také potìšil Marek Maòák hrou na akordeon, ale nejvìtším pøekvapením nedìlního odpoledne bylo vystoupení „mladé“ hrozenkovské cimbálové muziky Kotula pod vedením Ondry Kopeckého. Vznikla nìkdy koncem února, tohoto roku a již dovedla svou hrou nadchnout celé publikum. V prùbìhu programu bylo vyhodnocení dìtské malíøské soutìže „Hrozenkovská paleta“. Zpívající chatièka Od pátku 5. èervna do nedìla 7. èervna naše scholièka pobývala na chatì u paní Marty za Beèvou. Zúèastnily jsme se všichni -7 poctivých èlenek, menších i vìtších. Termín nebyl náhodný, pùvodnì to mìlo být spíše takové pìvecké soustøedìní. V sobotu 20.èervna nás totiž èeká, jako každý rok, soutìž schol v BrumovìBylnici. Vedoucí však mùže plánovat, ale dìti si vše zorganizují podle svého. Protože nám poèasí pøálo, strávily jsme vìtšinu èasu na høišti, kde jsme se vyøádily pøi hrách jako HUTUTU a ragby (opravdu typická hra pro dìvèata). Mezitím se vaøilo, jedlo a taky obèas zpívalo. Holky si taky pro vedoucí pøichystaly program k veèernímu táboráku, který se nakonec konal v chatì, protože tìsnì po opeèení špekáèkù nás zahnal déš•. Ani letos nechybìla stezka odvahy. Sice byla bez strašidel, ale i tak jsme se bály. Maminky a babièky, nebojte, hlady jsme netrpìly, už v pátek na veèeøi jsme si jedly jako královny. Mariánka vzala místo buchet 20 rohlíkù a s pomázánkovým máslem, ovèím sýrem a štanglou salámu to byla dobrùtka. Ze sobotních špaget, kterým šéfkuchaøovala Jitka J., jsme se taky neotrávily, dokonce nám zbyly na nedìli, kdy nám posloužily jako výborný dezert, protože nás zpívání na mši svaté opravdu vyhladovìlo a krupièka nestaèila. A tak jsme se vyøádily jak se dalo a teï se s novì nabytou energií a nadšením tìšíme do Brumova na soutìž. Tak nám prosím držte pìsti! Vedoucí scholièky Jitka Haferníková Hledáme-li dùvody k vdìènosti, nemusíme cestovat až na konec svìta. -4- Moderátoøi Veronika Šarmanová a Pavel Ohryzek, kteøí provázeli kulturním programem pøipomnìli 100. výroèí vzniku Orla pøipadající na tento rok. Hlavní celorepublikové oslavy se konají ve dnech 20. až 22. srpna 2009 v Kromìøíži, v nedìli 23.8.2009 se pak uskuteèní na svatém Hostýnì Orelská pou•, hlavním celebrantem pøi mši svaté v 10:30 hod. by mìl být kardinál Tomáš Špidlík. Všichni jste srdeènì zváni! sepsali èlenové Orla Nový Hrozenkov Rok knìží Svatý otec Benedikt XVI. vyhlásil od 19. èervna 2009 do 19. èervna 2010 "Rok knìží" u pøíležitosti 150. výroèí úmrtí svatého faráøe z Arsu Jana Maria Vianneye (nar.8. kvìtna 1786 Dardilly, zemøel 4. srpna 1859 v Arsu), záøného pøíkladu pastýøe, plnì zasvìceného službì Božímu lidu. Bìhem Roku knìží se bude udìlovat dar zvláštních odpustkù podle zveøejnìného Dekretu Apoštolské penitenciárie. V den 150. výroèí zbožného odchodu sv. Jana Maria Vianneye (4. srpna) a první ètvrtek v mìsíci mohou získat plnomocné odpustky všichni kteøí, opravdovì litují svých høíchù, v kostele nebo kapli se zbožnì úèastní mše svaté a obìtují za knìze církve modlitby Ježíši Kristu, Nejvyššímu a Vìènému Knìzi, a jakýkoliv dobrý skutek, uèinìný v ten den, aby je posvìtil a pøetvoøil podle svého srdce, budou udìleny plnomocné odpustky, pokud se vyznali ze svých høíchù ve svátosti smíøení (není nutno v tento den, ale musí být v Boží milosti) a pomodlili se na úmysl Svatého otce. Starým a nemocným lidem a všem, kteøí z oprávnìných dùvodù nemohou vycházet z domova, s duší zbavenou jakéhokoliv høíchu a s úmyslem splnit tøi obvyklé podmínky, jakmile to bude možné, budou rovnìž udìleny plnomocné odpustky v jejich vlastním domì nebo tam, kde kvùli okolnostem budou, ve výše uvedených dnech, pokud se pomodlí za posvìcení knìží a v dùvìøe obìtují své nemoci a životní obtíže Bohu skrze Marii, Královnu apoštolù. Koneènì èásteèné odpustky budou udìleny všem vìøícím, kdykoli se zbožnì pomodlí pìtkrát Otèenáš, Zdrávas Maria a Sláva Otci nebo jinou schválenou modlitbu ke cti Nejsvìtìjšího Srdce Ježíšova za to, aby byli knìží zachováni v èistotì a svatosti života. FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY ∗ ÈERVEN 2009 …Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI… ZPRÁVY Z CHARITY Setkání vedoucích Tøíkrálové sbírky V úterý 2. 6. 2009 se uskuteènilo setkání vedoucích jednotlivých skupinek, kteøí chodili pøi Tøíkrálové sbírce v lednu letošního roku. Setkání probìhlo v Karolince v kostele pod vìží a pøítomen byl i P. Josef Šich, prezident olomoucké arcidiecézní Charity. Svými slovy podìkoval všem, kteøí vìnovali svùj èas a námahu pøi Tøíkrálové sbírce a zdùraznil potøebnost našich finanèních darù. Èást z výnosu Tøíkrálové sbírky jde také na zahranièní pomoc. Všem jsem pak promítla fotografie z Ukrajiny, kterou jsme navštívili v dobì od 18. do 25. kvìtna 2009. Navštívili jsme dìtské domovy, vývaøovny pro chudé, zaøízení s propuštìnými vìzni, kteøí potøebují pomoc, než se zaøadí do bìžného života atd. Navštívili jsme tedy ta místa, kde se poskytla buï finanèní nebo materiální pomoc. Vidìli jsme tak konkrétní místa a lidi, kteøí jejich ochotu a námahu pøi sbírkách potøebují a jsou za ni velmi vdìèní. Všem, kteøí se úèastní Tøíkrálové sbírky patøí i mé díky. A pevnì doufám, že se uvidíme také pøi další sbírce a že se pøidají i nové tváøe. Díky za vše. Judita Orságová asistent pro Tøíkrálovou sbírku Zástupci olomouckých Charit na Ukrajinì Od 18. do 25. kvìtna 2009 mìli možnost øeditelé nebo jejich zástupci a pastoraèní asistenti, podívat se na Ukrajinì do sociálních zaøízení, která byla buï finanènì nebo materiálnì podpoøena. Mohli jsme se tak osobnì setkat s tìmi, kteøí naši pomoc využívají a jsou za ni nesmírnì vdìèní. Za Charitu Nový Hrozenkov byla Dana Žáková, jako zástupce øeditelky a já jako pastoraèní asistent. Celkem nás bylo 39 a jel s námi i P. Josef Šich, prezident olomoucké arcidiecézní Charity. Pøistoupily jsme do spoleèného autobusu ve Valašském Meziøíèí v 6.30 hodin ráno a vydali se pøes Slovensko na Ukrajinu. Jeli jsme do Zarvanice, kde jsme byli ubytování v poutním domì tohoto velkého poutního místa. Zarvanica je tak velké a známé poutní místo pro Ukrajinu jako Lurdy. Je situována jihovýchodnì od Lvova. Do cíle jsme dojeli o pùlnoci. Ráno jsme si mohli pospat, dostali jsme pozdìjší snídani a dopoledne i odpoledne byl pracovní program øeditele z Arcidiecézní Charity Olomouc (ACHO) Václava Keprta. Bìhem dne jsem si prohlédla ten velký areál poutního místa a udìlala pár fotek. Další den jsme si pøivstali, mìli mši svatou a po snídani jsme vyrazili do Lopatynu (2 hodiny cesty), kde jsme shlédli projekt "Fond dìtí v nouzi". Tento projekt vede Olesa Župnik, která vystudovala v Olomouci Vyšší odbornou školu Caritas. V projektu se vìnují dìtem ze sociálnì slabých rodin. Kromì toho, že 45 dìtem podávají obìd zdarma, se jim vìnují i po psychologické stránce a pøipravují pro nì i herní program. Zde jsme dostali výborný obìd, bìhem kterého nám tøi dìti zpívaly v doprovodu kláves. Navštívili jsme také zaøízení Igora Hnata pro lidi, kteøí byli propuštìní z vìzení. Toto zaøízeni jim poskytuje práci a zázemí do té doby, než jsou schopni se sami zaøadit do bìžného života. Je zde prùbìžnì 30 mužù i žen rùzného vìku. Zaøízení funguje v bývalých vojenských kasárnách. Hloubìji v lese jsme proto mohli vidìt již prázdné 42 metrù hluboké jámy po raketách s jadernými hlavicemi, nasmìrované na západ. Ètvrteèní dopoledne bylo vìnováno øeditelské poradì a my pastoraèní asistenti jsme spolu s P. Šichem probírali naši službu v krásné okolní pøírodì. Po obìdì jsme odjeli do Ternopilu (1 hodina cesty) a navštívili místní Charitu, která má své vlastní polnosti a hospodáøství, vaøí jídla pro chudé, provozují dìtský domov a pomáhají sociálnì slabým rodinám. V dìtském domovì je 28 dìtí ve vìku od 4 do 18 let. V obou ze svých domù mìli krásnì zaøízenou kapli. Prohlédli jsme si dìtské pokoje a spoleèné místnosti. V pátek nás èekala 3 hodinová cesta do Bortniky, kde komunita Miles Jesu vede dìtský chlapecký domov. Je zde 26 chlapcù rùzného vìku. Mají své polnosti a hospodáøství, aby se uživili. K tomu dostali z naší republiky darem traktor. Dále dostali moštovaè na ovoce, který velmi využívají a pøivydìlávají si také tím, že poskytují moštování i pro okolí. Tento dìtský domov dostal døevìné postele, které se nechaly na zakázku vyrobit na Ukrajinì. Ke každému lùžku byl i noèní stolek, za což jsou chlapci velmi vdìèni. Každý z nich má kousek svého soukromí. Mužské osazenstvo našeho autobusu si zahrálo s kluky i fotbal 4:3 pro Bortniky. V sobotu jsme vyjeli do Ternopilu nakupovat do supermarketu. Každý chtìl pøivézt pro rodinu nìco na zub a památku na Ukrajinu. Pøed supermarketem byla dlouhá tržnice, kde se dalo koupit vše ze zeleniny, ovoce i ošacení, témìø cokoli. Specialitou byly sušené ryby. Na ochutnání jsem si koupila pár malých sušených sardinek, ale je poznat, že na to nejsme zvyklí a není to náš mls… Co se ale jídla týkalo, všechno, co jsme dostali, bylo vynikající. Jiným zpùsobem ochucené, ale výborné. V nedìli nás èekala cesta domù, ale nejdøíve jsme se zastavili ve Lvovì a prohlédli si mìsto. Zajímavostí byla knižní tržnice. Ve Lvovì nebyl problém domluvit se polsky. Je tam spousta Polákù a natrefili jsme i na polskou mši svatou. Námìstí mìli nìco jako Václavák v Praze. Procházelo se tam spousta lidí, na lavièkách hráli šachy, karty apod., na konci námìstí stálo divadlo. Pøipravila Judita Orságová Soutìž po stopách èeských svìtcù 9.-11. století Soutìž se uskuteènila ve ètvrtek 11. èervna 2009 v kostele P.Marie Karmelské v Karolince. Zúèastnilo se jí 30 dìtí, které procházely trasu se šesti stanovišti a plnily rùzné úkoly. Mezi nejoblíbenìjší patøilo pøepisování èásti Písma svatého støedovìkou metodou (brkem a inkoustem) do øeètiny, ale soutìžící si mohli zvolit i èínštinu, japonšt inu, švédštinu a rùzné další jazyky. Nechybìly ani otázky ze znalosti Bible a toho, co dìti v náboženství probírají. Na stanovišti sv. Vojtìcha dìti spoleènì tvoøily koláž, která bude vystavena v kostele v Karolince. Každý úèastník obdržel za své získané body pìkné ceny i nìco dobrého na zub. Pøestože nám poèasí jednu chvíli moc nepøálo a soutìž jsme museli pøemístit zvenku do místnosti pod vìží, všichni soutìžící tuto zmìnu pøivítali s povdìkem, protože mìli alespoò delší dobu na konzumaci pøipraveného obèerstvení. Dìkuji paní uèitelce Kopecké z Halenkova a dvìma maminkám, které pøivezly autem soutìžící z Halenkova a okolí a také všem, kteøí se na pøípravì soutìže podíleli. Také dìkuji všem soutìžícím za krásnou atmosféru, kterou pøi soutìži vytvoøili. Èlovìk mùže být š•astný a spokojený i bez spousty vymožeností, jakkoli se nás svìt snaží pøesvìdèit o opaku. -5- Martina Havlová ml. FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY ∗ ÈERVEN 2009 …Z MISIÍ…Z MISIÍ…Z MISIÍ…Z MISIÍ…Z MISIÍ…Z MISIÍ… Poslední pozdrav P. Jozefa z Filipín Milí Hrozenkovjané, Karolinèané a všichni používají i naši nejbližší èi vzdálenìjší sousedé. Èlovìk se v odlišných životních podmínkách moji pøátelé! V èase, kdy se k vám do rukou dostávají tyto nauèí i jisté opatrnosti. Dovedeme se zde obejít moje øádky, pravdìpodobnì právì objevuji bì- bez lecèeho, co bylo doma samozøejmostí. Tak hem krátkého pìtidenního pobytu krásy té napø. po deseti letech témìø denního øízení auta "opravdické Asie", tedy Taiwanu. Z dùvodu jsem se tohoto požitku na jeden rok radši vzdal. pøestupu na jiné letadlo bìhem cesty domù se Øízení auta mi bylo nìkolikrát nabídnuto, ale mi zde ve dnech 18. až 23. èervna naskytla pøíle- pohled na divoký styl jízdy na zdejších silnižitost navštívit mé spolubratry verbisty. Touto cích mì vybízel spíš ke zdrženlivosti. cestou vám chci nabídnout malé shrnutí mých dojmù ze zemì, která se na rok stala mým domovem: V první øadì poci•uji vdìènost øeholní spoleènosti, jejímž jsem èlenem, za možnost žít a dìlit se bìhem uplynulého roku o své zážitky i víru s rùznými lidmi ve farnostech, školách i v našich misijních domech. S tìmi poslednì jmenovanými, èleny Spoleènosti Božího Slova, se v budoucnu urèitì ještì setkám anebo budu s nimi v kontaktu. Svìt je dneska v nìkterých ohledech až podivuhodnì malý, a to i díky sdìlovacím prostøedkùm, jako je tøeba internet. Mnoho jsem se zde dovìdìl o P. Jozef se seminaristy v Tagaytay krajinách, ze kterých tito moji øeholní spolubratøi pocházejí anebo v nich A snad to poslední, s èím se musí zpoèátku slouží. Z rùzných pohledù jsem rovnìž mohl pozorovat místní kulturu, která je nám, Evropa- nutnì poèítat v bìžných mezilidských vztazích nùm, dost vzdálená. A to i pøesto, že se zde je jazyková bariéra. Jako knìz jsem požíval urèibìhem 400 let uplatòoval vliv dvou zemí nám tou výhodu v komunikaci - sdìloval jsem lidem kulturnì blízkých - Španìlska a USA. S odstu- napø.v rámci kázání velmi podobné hodnoty a pem jednoho roku nyní snad mohu alespoò životní zkušenosti, jimž mohli snadno porozukrátce shrnout, jak se vlastnì vžíváme do jiné mìt. To by však byla tak trochu jednostranná kultury. Ono sžívaní a vžití pøirozenì závisí na komunikace. Takové to opravdové sdílení zapøedpokládané dobì našeho pobytu v dané èíná až tehdy, když vám lidé tak øeèenì otevøou konèinì a také na míøe, v jaké se chceme sblížit své srdce. Již koncem øíjna minulého roku jsem s místními obyvateli. Pokud už po pùlroce za- zaslechl od jednoho moudrého èlovìka vìtu: ènete netrpìlivì odpoèítávat každý den ze zbý- „Klíèem, který otvírá lidská srdce, je jazyk“. A vajících šesti mìsícù, které vám zbývají do va- jak již mnozí pøede mnou zjistili, na Filipínách to šeho návratu, tak je to urèitì krátká doba, abys- není zrovna angliètina, jež naplno otevírá pote mohli o sobì tvrdit, že jste tu èi onu kulturu myslný zámek lidských srdcí. Je to obvykle pochopili. To samozøejmì netvrdím ani já, pøes- místní jazyk, anebo úøední jazyk tagalok. Tagatože jsem pomyslný metr ani v posledním mìsí- loku, jazyku hlavního mìsta a okolí, díky televici nestøíhal. Víckrát jsem však nabyl dojmu, že zi rozumí témìø každý Filipinec. Ostatní jazyky a P. Pavol Hudák, který teï pobývá jako kaplan náøeèí se od tagaloku èasto velmi liší. Rodný v jedné naší škole v Manile, si na mnoho vìcí jazyk se však nedá hned tak nahradit nìjakým zvyknul a pøijal je za svoje jaksi rychleji, a to jiným, nebo• v rodném jazyce se každý domluprávì díky vìdomí, že zde zùstane dva roky. V ví na svém rodném ostrovì, v tomto jazyku se cizinì se uèíme jisté skromnosti a mnoho vìcí na návsi vykládají vtipy a klepy, zpívají se lidojiž nebereme až tak úzkostlivì, ale spíš jaksi s vé písnì... Rodný jazyk vyjadøuje kulturu tohonadhledem: postupnì napøíklad objevujeme, že kterého místa a ostrova této krajiny a v rodném to, co považujeme pouze za naše vlastní, kupøí- jazyce jsou vyprávìny veèer dìtem pohádky o kladu zaruèenì pùvodní èeské èi slovenské všech tìch dávných hrdinech, vílách a èarodìúsloví a rèení, není zas tak pouze naše. Kupo- jích. A toto bohatství ducha prakticky nelze divu velmi podobné èi dokonce stejné úsloví pøeložit do jazyka užívaného v jiném koutu Fili- pín a už vùbec ne do angliètiny. Jak je tedy patrné, znalost místního jazyka je pøi dlouhodobém pobytu pro misionáøe nevyhnutelná. Onen moudrý èlovìk, který pronesl výše uvedenou vìtu o zámku k lidským srdcím, byl jedním z deseti pøednášejících, kteøí nás, asi dvacet pìt novì pøíchozích èlenù øeholí, uvádìli do místní kultury bìhem kursu poøádaného v Manile. Vše bylo tehdy pøipraveno na opravdu vysoké úrovni. Teprve pøed pár dny bìhem návštìvy Cebu na jihu Filipín jsem si uvìdomil, kdo v tomto kursu pøece jenom scházel. Myslím, že velkým pøínosem by byl cizinec, žijící na Filipínách deset-dvacet let. Došlo mi to pøi návštìvì v Cebu, kdy jsem mohl mluvit s provinciální pøedstavenou našich misijních sester pocházející z Polska, s provinciálním pøedstaveným verbistù na jihu Filipín - rodákem z Nìmecka a s jistým øeholním bratrem pùvodem z Maïarska. Z tìchto osobních rozhovorù jsem si mohl hodnì upøesnit obraz o mentalitì Filipincù a zpìtnì pochopit i vlastní chyby, kterých jsem se nevìdomky dopouštìl. Filipínci, podobnì jako Asijci ve všeobecnosti, se vyhýbají pøímé konfrontaci. V pøípadì, že je jim nepøíjemné s nìkým dál o nìèem mluvit, jednoduše zmìní téma hovoru na nìco úplnì jiného. K urovnání konfliktù a nedorozumìní používají obvykle tøetí osobu coby prostøedníka. Potøebují nìkoho, kdo se to pokusí za nì urovnat. Osoba, která nìjaký problém zavinila, zkrátka nechce ztratit pøed svým protivníkem tváø. V tomto smyslu obdobou roli nezbytných prostøedníkù ve vztahu k Bohu plní ve filipinské lidové zbožnosti katoliètí svìtci. Proto je jejich úcta zde natolik rozšíøená. Pokud však tyto a jiná nám neznámá a popravdì øeèeno cizí pravidla komunikace neznáme anebo nerespektujeme, mùžeme si zadìlat na zbyteèné potíže, pøípadnì na pocit izolovanosti a samoty. Pokud bychom napøíklad z pozice nìjaké funkce místní lidi poøád jenom pouèovali jak a co dìlat, tak na nás urèitì zapomenou v momentì našeho odstìhování na jiné místo. Pøitom mùžeme mít ty nejlepší úmysly, jak nìco zlepšit a nìkomu tím skuteènì pomoci. Lépe je opatrnì se ptát na to, èemu nerozumíme, a pokud jsme vyzváni, pak nìco navrhnout. Onìch cizích vládcù a rádcù zde bylo za uplynulá staletí již až moc. Podobných pravidel nezbytných k tomu, abychom zde byli doopravdy pøijati, bychom mohli jmenovat ještì víc. Tím asi nejdùležitìj- Štìstí nutnì nesouvisí s výší bankovního konta. Kdo mùžeš pochopit, pochop! -6- FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY ∗ ÈERVEN 2009 ...ÁKTUÁLNÌ...Z MISIÍ…ÁKTUÁLNÌ...Z MISIÍ…ÁKTUÁLNÌ...Z MISIÍ… ším krokem, který nakonec musíme udìlat vstøíc k lidem, je ocenìní jejich schopností anebo pomoc v nìjaké jejich osobní záležitosti. Pak se mùžeme koneènì stát souèástí jejich osobního života se vším, co prožívají - z èeho se tìší i co je trápí. V opaèném pøípadì budeme i po dlouhé dobì v jejich oèích poøád pouze nìkdo poøád pøíliš vnitønì vzdálený. Nìkdo, kdo k nim úplnì nepatøí, jakoby nìjaká tak trochu mýtická postava z úplnì jiného, toho š•astného a bohatého svìta, který znají jen z romantických filmù a sami do nìj asi nikdy patøit nebudou... K jejich vnitønímu pocitu až jakéhosi obdivu vùèi nám Evropanùm i Amerièanùm hodnì pøispívá nakonec i samotný náš tìlesný vzhled zahrnující rovný nos, bledou ple• a vysokou postavu. Tohle vysvìtlení mi nakonec pomohlo podstatnì si poopravit všeobecnì rozšíøené mínìní, že Filipínci jsou národ mnohem otevøenìjší vùèi západní kultuøe než ostatní asijské zemì. V urèitých oblastech spoleèenského života urèitì ano, ale má to svoje pøirozené hranice. Z mnoha vašich pozdravù vím, že se modlíte za mne a za moji, by• krátkou misi. Nyní jsem se pøesvìdèil, že je to nadmíru potøebné. Snažil jsem se tyto mé bratry a sestry povzbudit a doprovázet je na jejich osobní cestì víry v Ježíše Krista a nìjak jim Krista zpøítomnit. Snad tomu pøes všechna nedorozumìní a moje potíže s jazykem nakonec správnì porozumìli. Nìkdy to pro nì mohlo být snad trochu více srozumitelné skrze mou službu mimo kapli - a sice ve školních kuchyních. Marné to urèitì nebylo. S mnoha ze studentù poøád jsem a vìøím, že ještì dlouho budu v kontaktu. Nakonec - hodnì se mi rozšíøil obzor v rámci naší øehole. Zvláštì jsem si oblíbil korejské a vietnamské spolubratry, kteøí tady v knìžském semináøi nebo na jazykovém kursu zažívají ty samé potíže jako já na zaèátku s mojí bídnou angliètinou. Jeden náš knìz mi tak trochu dùvìrnì øekl: „Kdoví, kdy a kam tì Pán ještì pošle. S nìkým, koho jsi tady z verbistù potkal, možná jednou budeš muset ujít hodnì dlouhý kus životní cesty...“ Drazí moji, poprosím vás ještì o jednu modlitbu: v úterý 23. èervna v pìt odpoledne vašeho èasu nasednu do letadla na cestu domù. Pøes nìmecký Frankfurt do Vídnì je to nìjakých 14 hodin letu. Pokud znáte modlitbu "Andìle Boží...", zazpívejte si ji, prosím, v tom èase spolu se mnou. Urèitì to my všichni, kdo se v té chvíli svìøíme do péèe pilotù a do Boží prozøetelnosti, budeme potøebovat. Pevnì doufám, že se s mnoha z vás za dva týdny setkám na Kohútce! S pøáním požehnané poutní slavnosti P. Jozef Streèka SVD Zastavení v hospici Zaèátkem èervna jsem byla poctìna nabídkou dìlat osobního øidièe a doprovod jednomu známému pøi návštìvì hospice ve Valašském Meziøíèí. Øekla jsem si a proè ne? Jednoho sluneèného dopoledne jsme nasedli do auta a vydali se smìr Valašské Meziøíèí. Cesta probìhla bez nesnází, jen jsem chvíli váhala, jestli opravdu ten dùm, ke kterému mám podle navigace pasažéra zaboèit a zaparkovat u nìj, je hospic, nebo lepší hotel. Nápis na dveøích mne ale ujistil o prvním a od této chvíle jsem se již nestaèila divit. Celá stavba pùsobila již zvenku velice harmonickým dojmem. Ve vstupním vestibulu kombinace bílého zdiva s dominantním zastoupením døevìných konstrukcí, které byly opatøeny teplým nátìrem, krásnì ladila se záplavou pokojových kvìtin a palem. U recepèního pultu nás pøivítala pøíjemná paní a s úsmìvem nám ukázala cestu ke klientovi, kam jsem svého pasažéra doprovodila. Nedalo mi to a èas èekání jsem vyplnila prohlídkou hospice. Ze všech koutù na mne dýchala klid a láska. Objevila jsem jakýsi obývací pokoj, ve kterém bylo nìkolik typù pohodlných køesel, televize, obývací stìna s rozsáhlou knihovnou…Prostudovala si nástìnku i s jídelníèkem a poté sešla zpìt do vestibulu a s kelímkem automatové kávy si s dovolením pøisedla k recepèní, ze které se mezitím stala servírka a spoleènice v jedné osobì. Právì vaøila kávu do roztomilých hrníèkù dvìma babièkám na vozíèku a dìdeèek již pomalu popíjel ze sklenice své piveèko. Bìhem doby, kdy jsme sedìli a povídali si, pøibyli k debatnímu kroužku ještì jeden dìdeèek a jedna babièka, kteøí byli také obslouženi. Ze všech tváøí na mne dýchal klid a pohoda. 88 letý dìdeèek, který na tom byl zdravotnì asi nejlépe, pøiznal, že se v životì nemìl nikdy tak dobøe jako se má nyní. Brzy dva staøíèkové našli spoleèné téma hovoru a ostatní naslouchali a obèas se také zapojili. Paní recepèní mi ve struènosti povykládala o hospici a ukázala kapli, ve které se na støídaèku každý týden slouží øímskokatolická mše a evangelická pobožnost. V kapli nejsou lavice ani židle, není jich tu totiž potøeba. Klienty dovezou pøímo s postelí, nebo na vozíèku. Zatímco jsem se se zalíbením dívala na krásné tváøe poznamenané životními radostmi i strastmi, vzpomínala jsem na svoji babièku, jak jsem jí pøed lety hladívala vrásky a ve své mladosti ji je závidìla. Èas velice rychle utíkal a málem jsem pøehlédla svého pasažéra, který již ukonèil svoji návštìvu a míøil k autu. Byl to velice pøíjemnì strávený den a já jsem za nìj Bohu velice vdìèná. Doma jsem si pak dodateènì na webových stránkách nastudovala nìco o hospicích: Myšlenka hospice vychází z úcty k èlovìku jako jedineèné a neopakovatelné bytosti, a z jeho potøeb: biologických, psychologických, sociálních a duchovních. V hospicích je akcentován duchovní rozmìr péèe, který obyèejnì v nemocnicích chybí. Proto jsou standardnì jako souèást profesionálních týmù v hospicích navíc pøítomní sociální pracovník, psycholog, teolog. Pøijímání jsou ovšem všichni nemocní bez ohledu na vyznání. Podobnì je to i s personálem. V Èechách i na Slovensku jsou zakladateli hospicù církve nebo øády. Velkou iniciátorkou hospicového hnutí je Marie Svatošová, také známá jako autorka øady èlánkù a publikací Pøed tím než se tìžce nemocný èlovìk dostane do hospice, by mìly být vyèerpány všechny ostatní možnosti léèby.Neslibuje uzdravení, ale také nebere nadìji. Neslibuje vyléèení, slibuje léèitelnost. Pøed tím, než se nemocný dostane do hospice, mìl by být o svém stavu informován. Bohužel, to se tak nìkdy nestává, což pak ztìžuje situaci jak pacientu samotnému, jeho rodinì, tak i odbornému týmu v hospici. Hospic nemocnému garantuje, že - nebude trpìt nesnesitelnou bolestí - bude respektována jeho lidská dùstojnost - v posledních chvílích nezùstane osamocen Bìžnì ve svìtì se hospicová péèe rozdìluje do tøí forem: 1. Domácí hospicová péèe - Pro nemocného zpravidla ideální, ale ne vždy dostaèující. 2. Stacionáøe - denní pobyty - Pacient je v tomto pøípadì pøijat ráno a odpoledne, nebo veèer se vrací domù. (u nás možnost navštìvovat stacionáø Charity Nový Hrozenkov, který je v Halenkovì) 3. Lùžková hospicová péèe - Je aktuální zejména tehdy, když pøedchozí dvì formy nestaèí, nebo nejsou vùbec k dispozici. V pøípadì, že je i možnost výše uvedených dvou forem, po zlepšení zdravotního stavu nemocného, nebo zotavení jeho rodiny, se mùže vrátit do domácí péèe. Dle údajù, které jsem nalezla je v Èeské republice 15 hospicù otevøeno, 3 se projektují a jeden dìtský hospic se buduje - Malejovice v Posázaví. Ve Valašské Meziøíèí je v provozu od prosince 2003 Hospic Citadela, jehož zøizovatelem je Èeskobratrská církev evangelická. Poskytuje nejen hospicovou péèi (28 lùžek), ale také sociálnì zdravotní a odlehèovací péèi (34+8lùžek). Pøipravila Ingrid Petøeková Pohádky o zakletých princeznách v sobì skrývají dùležitou pravdu: nikoho nelze soudit jen podle zevnìjšku. -7- FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY ∗ ÈERVEN 2009 ...KALENDÁRIUM...KALENDÁRIUM...KALENDÁRIUM...KALENDÁRIUM...KALENDÁRIUM... ï CO SE UDÁLO ï Farní ples sbor Dúbrava a soubor Studnièka (Dolná Mariková); soubor Hájíèek, zpevácká skupina a ¼udová hudba (Mesteèko); Lazovienka (Lazy pod Makytou); Žrnovanka (Horná Mariková); soubor Polanèan (Valašská Polanka); cimbálová muzika Lidèan (Lideèko); dechová hudba, pìvecký sbor Hafera, dìtský taneèní folklorní soubor Vraneèka a cimbálová muzika Kotula (Nový Hrozenkov). Doprava tam i zpìt bude zajištìna kyvadlovì od 8.30 hod od kostela v Novém Hrozenkovì, na zastávkách ve Vranèi se bude zastavovat. Po Velikonocích v sobotu 25. dubna 2009 se s velkým úspìchem i návštìvností konal 2. farní ples. Celkem bylo prodáno asi 130 vstupenek a do tomboly se sešlo 180 hodnotných cen. Všem kteøí pøispìli do tomboly ze srdce dìkujeme. Do Hrozenkova zavítali i farníci z jiných farností z doliny, tito tvoøili asi tøetinu návštìvníkù. Musíme ještì jedenkrát podìkovat všem, kteøí se do pøíprav plesu jakýmkoliv zpùsobem zapojili a tìšíme se již na 3. farní ples, Farní den který je naplánován na sobotu 17. dubna 2010, V nedìli 5. èervence bude kazatelem na nekdy nám opìt k tanci a poslechu zahraje Polanèanka. Již nyní mùžete vymýšlet program èi dìlních bohoslužbách v Novém Hrozenkovì a navrhovat jiné zmìny. Jakákoliv aktivita ze stra- Karolince P. Jozef Streèka. Odpoledne v tento den od 15 hodiny probìhne na farní zahradì ny farníkù je vítána. farní den s uvítáním P. Jozefa Streèky zpìt na Oslava Božího Tìla evropském kontinentì. Dìkujeme všem kteøí se jakýmkoliv zpùsoPoutní slavnosti bem podíleli na pøípravì oslavy Božího Tìla. V Ve filiálním kostele Panny Marie Karmelské tomto roce byly v Novém Hrozenkovì pøipraveny 4 venkovní oltáøe, dechová hudba do- v Karolince v nedìli 19. èervence 2009, mše provázela nejen bohoslužbu, ale nacvièila no- svaté v 7.30 hod a 11.00hod. V Karolince bude vou píseò, kterou hrála pøi procesí (nìkteré ženy kazatelem novoknìz P. Darius Èarš SVD, který pøedem nacvièily zpìv této písnì), pøišlo mno- zároveò udìlí novoknìžské požehnání. Velké Karlovice - kostel Panny Marie Snìžho krojovaných dospìlých i dìtí. né - nedìle 9. srpna 2009 (kazatelem novoknìz Výlety dìtí P. Darius Èarš SVD) Dìti z Nového Hrozenkova a Karolinky, kteHovìzí - Kostel sv. Máøí Magdalény – nedìré navštìvují náboženství se zúèastnily a v dalle 26. èervence 2009 ším týdnu úèastní výletù s P. Markem na KaHalenkov – kostel Povýšení sv. Køíže – v sárna. Dìkujeme provozovatelùm chaty Baènedìli 14. záøí 2009 kárka na Kasárnách za milé pøijetí a zázemí, kteFarní pou• – jižní Èechy ré všem dìtem poskytli. Letos pro vás pøipravujeme od pátku 24. èervence do nedìle 26. èervence 2009 farní pou• ï CO SE CHYSTÁ ï na mariánská a jiná poutní místa v oblasti jižKoncert ních Èech. Hlavním cílem naší cesty je návštìNedìlní mši svatou v Novém Hrozenkovì va mariánského poutního místa v Øímovì, ktedne 28. èervna bude doprovázet Scholièka z ré spravuje hrozenkovský rodák P. Tomáš KoLideèka. Po mši svaté bude mít v kostele sv. òaøík. Dále plánujeme navštívit klášter karmeliJana Køtitele koncert. tánù v Kostelním Vydøí, Svatou Horu u Pøíbra„Setkání lidí dobré vùle“ mi a další zajímavá místa. Cena zájezdu bude Letos již potøetí oslavíme tentokrát v sobotu 1.300,- Kè a pro dìti 1.000,- Kè. Zapisovat na 4. èervence 2009slavnost svatých Cyrila a tento farní zájezd se mùžete od 28. èervna v Metodìje setkáním lidí z obou stran hranic na zákristii. høebeni Javorníkù. Kazatelem pøi mši svaté bude Návštìva Svatého Otce P. Jozef Streèka, který se po roèní misijní zkušeV záøí navštíví poprvé naši republiku papež nosti na Filipínách vrátil na evropský konti- Benedikt XVI. Pøi pøíležitosti jeho návštìvy plánent. nujeme zájezd do Brna, kde by mìl v nedìli 27. Shromažïujte se prosím u chaty Kohútka, záøí 2009 slavit mši svatou. odkud pùjdeme prùvodem v 10.45 hod. Ve 13 P. Marek Poláèik, SVD hod zaène folklorní program u chaty Kohútka, správce farnosti kde vystoupí: za slovenskou stranu hranice Svátost køtu pøijali a novými farníky se stali v Novém Hrozenkovì: køest dospìlých na Bílou sobotu 11. dubna (souèasnì pøijali svátost biømování) Helena Kubaèková a Pavel Paška z Karolinky Alexandra Bartáková z Halenkova køty dìtí 19. dubna – Daniela Jabùrková, Lukáš Zapalaè a Dominik Valíèek 3. kvìtna – Nela Maria Martišková 10. kvìtna – Petr Koláèek a Tereza Koláèková 17. kvìtna – Daniel Bøezovják, Jaromír Tkadleèek, Kryštof Koòaøík a Filip Kováø Svátost manželství uzavøeli v Novém Hrozenkovì 18. dubna 2009 Temim Khazal a Alexandra Bartáková 25. dubna 2009 Stanislav Maranèák a Lucie Mužíková 6. èervna 2009 Jaroslav Orság a Veronika Janušová Do vìènosti nás pøedešli v mìsíci dubnu: Anežka Vrchovská (1930) z Karolinky Božena Tymráková (1914) z N.Hrozenkova Rozálie Orságová (1912) z Karolinky v mìsíci kvìtnu: Karel Šipula (1923) z Nového Hrozenkova Josef Leskovjan (1923) z Karolinky Karel Kulèák (1942) z Karolinky Josef Michálek (1921) z Karolinky Andìla Novosadová (1922) z N. Hrozenkova Prázdninový poøad bohoslužeb 28. èervna do 30. srpna 2009 pondìlí - Karolinka úterý - Velké Karlovice støeda - Nový Hrozenkov ètvrtek - Karolinka pátek - Velké Karlovice sobota - Nový Hrozenkov nedìle - Karolinka Nový Hrozenkov Nedìlní mše svaté pro dìti v 11 hodin budou opìt obnoveny po prázdninách od 6. záøí 2009. Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky Vydavatel a adresa redakce: Øímskokatolická farnost Nový Hrozenkov Brodská 460, 756 04 Nový Hrozenkov, e-mail: [email protected] Èíslo pøipravila a vydání zajistila redakèní rada: Ingrid Petøeková, Mojmír Trávníèek, P. Marek Poláèik Fotodokumentace do farního zpravodaje archiv obèanù NH Redakce si vyhrazuje právo úpravy a krácení pøíspìvkù. Anonymní pøíspìvky neuveøejòujeme. Náklad 350 ks. Neprodejné, pro vnitøní potøebu farnosti. Dobrovolný pøíspìvek 10,- Kè (náklady na tisk). -8- 18.00 hod 18.00 hod 18.00 hod 18.00 hod 18.00 hod 18.00 hod 7.30 hod 9.15 hod
Podobné dokumenty
Bohuslav Reynek: HAD NA SNĚHU
útroby zemì. Jak bych si vás neprohlédl zblízka, acháty svatovítské s rysy mé tváøe? - Ty mnì jsi prokázal milosrdenství, bratøe upadnuví mezi lotry, ne já tobì: vidím, a jetì uvidím; mám. Tys se...
VíceFarní zpravodaj 3.2008 - Farnost Nový Hrozenkov
divadelní soubor VOX CLAMANTIS. Ve- ráø, po krátkém èase si dal rùzné lidi zavoèer nám v Lidovém domì zahráli hru FIAT lat na faru a já jsem pøemýlel, co jsem LUX. Kolem ètyøiceti èlenù tohoto sou...
VíceProhlédnout - Farnost Nový Hrozenkov
dìti školního vìku, a dvakrát týdnì vedu bohoslužbu slova. Ostatní dny asistuji pøi mši svaté jako jáhen ve farnosti Ostrava-katedrála. Dá-li Pán, koncem èervna pøí-
Více7 Pokud bychom posuzovali dřevo jako stavební materiál z hlediska
Nízká hodnota energetické nároènosti døevìných nosných konstrukcí se ještì zøetelnìji projeví v porovnání s ostatními materiály, pokud bereme v úvahu nízký pomìr hmotnosti nosného prvku k jeho únos...
VíceDaršan Sri Bhagavana pro Dubai 22. listopadu 2013
Když se tak stane, musíte s Amma Bhagavan mluvit. Èím více s nimi budete mluvit, tím více budou fyziètí. Ze zaèátku se bode dít to, že si všimnete pohybu ve sri murti: Oèi budou mrkat, pohno...
Více