Vítání občánků

ČÍSLO 4, ROČNÍK 16
Oznámení
o době a místě konání voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
starosta obce Holubov podle § 15 odst.1
zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do
Parlamentu České republiky a o změně a
doplnění některých dalších zákonů, jak
vyplývá z pozdějších změn
o z n a m u j e :
1. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR se uskuteční:
dne 28. května 2010 od 14.00 hodin do
22.00 hodin a dne 29. května 2010 od
8.00 hodin do 14.00 hodin.
DUBEN 2010
2. Místem konání voleb
je volební
místnost v budově Obecního úřadu v Holubově 35 – v infocentru v přízemí budovy
pro voliče s místem trvalého pobytu v Holubově, Třísově a Krásetíně.
okrskovou volební komisi na témž telefonním čísle.
V Holubově dne 20. 4. 2010
Jaroslav Franěk, starosta Obce Holubov
3. Voličům bude umožněno volit poté, kdy
prokáží svou totožnost a státní občanství
České republiky (platným občanským
průkazem, pasem České republiky anebo
cestovním průkazem).
4. Pokud se volič ze závažných zdravotních
důvodů nemůže dostavit osobně do
volební místnosti, může požádat o použití
přenosné hlasovací schránky předem na
Obecním úřadě v Holubově tel. 380 741
229 nebo v době konání voleb přímo
Vítání občánků
Tak jsme opět po roce uvítali v naší útulné
obřadní síni rodiče a jejich děti, aby mohly
být slavnostně uvítány do života jako noví
občánci Holubova.
Paní Jaroslava Němečková připravila s dětmi
ze školní družiny milé vystoupení a poté pan
starosta pronesl uvítací řeč. Po zápisu do
pamětní knihy se
mladé rodinky vyfotily a my vám tyto snímky nabízíme
k prohlédnutí, aby
všichni viděli, jak se
naše obec rozrůstá
a omlazuje.
- MS -
Lada Smolíková
Veronika Opelková
strana
1
Dita Bezděková
Marie Machková
Jiří Sviták
Martin Weiter
Helena Tvarohová
Tereza Anderlová
Lucie Dobrovodská
Vít Sixl
strana
2
ZPRÁVY ZE ŠKOLY - CO NÁS BAVÍ
Téma roku 2009/10: Les a klimatické změny
Jak spolu souvisí les a klima?
Vztah lesa a klimatu lze popsat hned v několika rovinách:
Lesní ekosystémy hrají nezastupitelnou roli
v globálním cyklu uhlíku, jsou zásobníkem
tohoto prvku. Lesy regulují rovnováhu
oxidu uhličitého v atmosféře tím, že absorbují i uvolňují oxid uhličitý. Lze předpokládat, že pokud by se zásadně snížila plocha
lesa na Zemi nebo pokud by lesy vinou
vnějších podmínek přestaly plnit svou
funkci úložiště oxidu uhličitého, došlo by
k uvolnění velkého množství CO2 do atmosféry. Je jedním z plynů, který zesiluje
skleníkový efekt obalu Země, proto mohla
by jeho vzrůstající koncentrace v ovzduší
výrazně ovlivnit i klima.
Lesy jsou zapojené i do koloběhu vody
v krajině. Při vypařování přebytečné vody z listů stromů dochází ke spotřebovávání energie, což má za následek ochlazování prostředí. Lesní porosty tedy nejen
zvyšují vlhkost vzduchu, ale snižují i jeho
teplotu.
Další souvislostí je i schopnost lesa produkovat dřevo. Dřevo je obnovitelným
zdrojem, někdy též označováno za CO2
neutrální zdroj. Jeho využití tedy nepřispívá
k dodatečnému uvolňování oxidu uhličitého do atmosféry. Pokud dřevo spálíme, do
atmosféry se vypustí pouze tolik CO2, kolik
ho strom za svůj život ze vzduchu spotřeboval („vychytal“).
DOBRODRUŽSTVÍ VODNÍHO SVĚTA
Celý rok indiánský kmen Holubí pírko
cestuje po Evropě. 25. března jsme navštívili
sever Evropy. Poznali jsme Finsko, Švédsko,
Dánsko, Litvu, Lotyšsko a Estonsko. V tomto
projektovém dni si žáci připomněli Den
vody i prakticky. V jezeru lovili ryby, zhotovili si námořní flotilu, překonali na kajaku
peřeje divoké řeky, vyrobili rybářské sítě
a seznámili se s vodními toky navštívených
zemí. Zábavné vyučování
a krásné jarní počasí nám uteklo jako voda.
STANOVIŠTĚ:
1. Malé lodičky z polystyrénu, špejle, papír
2. Chytání ryb
3. Kajaky z papírové krabice – slalom, překážky – štafeta družstev
4. Vázání rybářské sítě – ambulantní uzel
5. Písničky o vodě
6. Severské státy – hl. město, řeky
PROČ TŘÍDIT ODPAD?
Každý kilogram plastů, papíru, kovů, dřeva či jiného materiálu, který se ocitne v popelnici,
místo aby se recykloval, bude potřeba znovu vyrobit, suroviny na jeho výrobu vytěžit, vydolovat či vykácet. Vzniká tak zbytečné znečištění a škody v krajině. Příroda si sama vždy nepomůže, některé odpadky poškozují krajinu mnoho let a některé navždy.
Přesvědčili jsme se o tom jedním pokusem na školní zahradě. Před pěti lety jsme s dětmi vytvořili hřbitov odpadků a letos jsme se chtěli přesvědčit, jak to s nimi dopadlo. Naštěstí jsme tehdy
pořídili dobrou dokumentaci, tak jsme dnes věděli, kde a co máme hledat. Polystyrén, igelitová
taška a sklenička byly úplně neporušené. Nenašli jsme ohryzek jablka, list papíru, pomerančovou kůru ani vlněnou ponožku. Plechovka už jevila stopy poškození. Černými skládkami vytvoří lidé takové hřbitovy a příroda si s nimi neporadí!
- JN -
strana
3
Beseda žáků s policií ČR o duševním vlastnictví
Ve středu 7. 4. 2010 absolvovali žáci 4. a 5. ročníku besedu
s panem Liborem Piksou, komisařem policie ČR a zároveň
i tatínkem jednoho z žáků. Zúčastnila se také tisková mluvčí
policie Michaela Pavlíčková. Žáci se dozvěděli o tom, co to je
duševní vlastnictví a mnozí s překvapením zjistili, co všechno
se smí a nesmí ohledně hudebních nahrávek, různých textů,
filmů, počítačových her a podobných materiálů, se kterými se
denně setkávají. Někteří se také aktivně zapojili do diskuze
nebo dali k dobru nějakou osobní zkušenost s tímto „moderním“ problémem.
- Jan Přeslička -
Mateřská škola Holubov
CO SE U NÁS V MATEŘSKÉ ŠKOLE
DĚLO V BŘEZNU
2010:
- Měsíc utekl jako voda
a naši předškoláci se
byli dne 2. března opět
podívat na kamarády v
1. třídě základní školy.
Tentokrát se zapojili do hry „na obchod“, kde
si všechny děti společně procvičovaly
počítání. Moc se jim to líbilo.
(foto 1 a 2)
- Sluníčko se nám po dlouhé zimě začíná
ukazovat, vnáší do nás novou energii, sílu,
radost.. Velikonoce se blíží rychlým tempem
a i my ve školce se na ně začínáme připravovat – sejeme, zdobíme, vytváříme, připravujeme se na velikonoční řehtání. (foto 3 až 6)
- Příroda se začíná probouzet ze zimy do jara
a výchovný program předškoláků je také již
zaměřen na jaro. Dne 31. března si děti s paní
lektorkou Ekocentra Šípek Český Krumlov
vyprávěly o „Životě stromu“. A zase vědí
o přírodě kolem sebe více.
(foto 7 a 8)
V KVĚTNU 2010 SE V MATEŘSKÉ ŠKOLE
TĚŠÍME NA:
- Dne 4. května půjdou naši předškoláci
zhlédnout výuku žáků do 1. třídy ZŠ
Holubov.
- Dne 14. května v 10.15 hod přijede divadélko OKÝNKO s pohádkou „ Ospalá Káča“.
- Dne 20. května půjdou naše děti na
přírodovědnou vycházku společně s paní
lektorkou Ekocentra Šípek z Českého Krumlova.
- Hana Bezděková více na www.ms.holubov.cz
1
2
strana
4
3
4
5
6
7
8
Jan Hus a husitské revoluce
Jan Hus po zákazu církevních obřadů v Praze
odchází na venkov. Roku 1414 přijal pozvání na
církevní koncil do Kostnice, kde mělo dojít
k reformě církve. Tento koncil svolal papež Jan
XXII. na přání Zikmunda Lucemburského. Avšak
po příjezdu byl J. Hus uvězněn a koncil proti němu zahájil proces
ohledně obvinění z kacířství. Byl prohlášen za kacíře a 6. července
1415 upálen na hranici před branami města. Téměř po roce byl na
stejném místě upálen i jeho přítel Jeroným Pražský. Smrt obou mučedníků poměry v českých zemích nezklidnila, ba naopak. Společnost se
začala dělit na husity (kališníky, podobojí) a katolíky. Každá strana začala uznávat a vykládat, že pouze jejich výklad božího zákona je ten
správný. Na Novém Městě pražském 30. července 1419 nespokojení husité svrhli z oken radnice konšely a na místě je ubili. Tím začala husitská
revoluce. 16. srpna umírá král Václav IV. Husité začínají zabírat církevní statky, ničí kostely, kláštery i jejich vybavení. Katolíci ve strachu opouštějí své statky. Tyto události vyprovokovaly římského a uherského krále Zikmunda Lucemburského, dědice českého trůnu k tomu, aby vojenskou silou přemohl husity. Roku 1420 po dohodě s papežem vyhlásil křížovou výpravu proti nim.
-DB-
strana
5
Antibiotika
Léková politika byla v Československu a je
i dnes v Česku velmi uvážlivá. Trvale je
sledován vývoj citlivosti jednotlivých kmenů
a lékaři jsou vychováváni k tomu, aby předepisovali antibiotika jen v těch případech, kde
jsou plně indikována. Naši lékaři tak často
neprohrávají v souboji s iracionálními postoji
našich pacientů vůči antibiotikům, jako je
tomu ve Francii nebo v Řecku, odkud se
k nám díky jejich špatné lékové politice dnes
šíří bakteriální kmeny, na které nemáme
účinná antibiotika. Získáš-li takové odolné
bakterie ve svém oslabení, máš ortel smrti.
Příčinou vzniku takto odolných bakterií vůči
antibiotikům je především špatné užívání
antibiotik.
Z pohledu laika je to jednoduché. Mám
zánět, lékař mi předepíše antibiotikum
a jsem zdráv. Nejsem-li zdráv, dal mi špatné,
asi slabé, antibiotikum. Půjdu k jinému.
Avšak i střídání lékařů v léčbě je jedna z cest,
jak získat bakteriální odolnost na antibiotika.
Je to poněkud složitější. Jsou některé bakterie, které chrání naše sliznice před napadením našeho těla choroboplodnými bakteriemi. Pokud díky nekoordinované antibiotické
léčbě tyto ochranné bakterie zbytečně
poškodíme, usnadňujeme invazi choroboplodných zárodků bakteriálních, virových
Zdraví
a TOP
Zatím jde u TOP převážně o náhledy na
zdravotnictví velmi opatrné. A není se čemu
divit, neboť podle politiků ODS není pravicový program ve zdravotnictví možný. Proto
nadějně očekávám, že TOP nám časem dá
nějakou vizi normálního zdravotnictví.
Lze jen říci, že skutečná pravicová reforma
vycházející z pokladenského systému financování vztažená k ekonomickým možnostem
většiny našich občanů a s řádným (nikoliv
iluzivním, jak je tomu dnes), opravdovým
sociálním zajištěním ekonomicky slabších je
jedinou možnou skutečnou reformou, která
zajistí stabilitu našeho zdravotnictví ku
spokojenosti pacientů i jejich ošetřujících
lékařů bez nekončících úprav a byrokratických omezujících změn. Pacient se svojí
individuální smlouvou se svojí skutečnou
Věřím!
Věřím sobě, věřím příteli či přítelkyni, věřím
svému dítěti, věřím své manželce či manželovi, věřím sousedovi, věřím politikovi… Jak
rozdílné jsou moje kategorie důvěry! Věřím
podle toho, jak koho mám rád, jak v něho
i plísňových do našeho těla.
Choroboplodné bakterie jsou různě citlivé
na různá antibiotika. Tato citlivost se liší
u jednotlivých kmenů i u jednotlivých druhů,
ale i v těch jednotlivých druzích je různé
procento odolnosti vůči různým antibiotikům. Některá bakterie je citlivá, stejná bakterie vedle ní je odolná. A v ambulantní léčbě
většinou nemůžeme čekat na výsledek
výtěru a citlivosti bakterií, abychom mohli
léčit plně racionálně.
Proto je třeba sledovat v jednotlivých
chorobných lokalizacích, jaké se vyskytují
druhy bakterií a jaká je jejich citlivost na
antibiotika, která se stále mění, a jaké
procento těchto bakterií může být tím
kterým antibiotikem ještě léčeno. Správný
výběr antibiotika je dán zkušeností praktického lékaře a jeho soustavným vzděláváním.
Tím problematika léčby antibiotiky není
vyčerpána. Je nutné znát chování antibiotika
v našem těle. Jak se vstřebává, jak se
metabolizuje a jak se vylučuje. Je nutné znát
nezbytnou hladinu antibiotika v krvi pro
zastavení množení bakterií a hladinu nutnou
pro usmrcování těchto bakterií. Je třeba znát,
jak které antibiotikum působí a jak proniká
do různých tkání v těle. A je třeba znát jejich
komplikace, nepříznivé reakce s jinými léky
a jejich toxicitu pro člověka. Některá antibiotika sensibilizují naši pokožku na účinek
slunečního záření, některá snižují svůj účinek
s určitými potravinami a požíváním alkoholu.
Postupující necitlivost bakterií na antibiotika
je vážný problém. Pokud se vaše tělo potká
s takovými bakteriemi v oslabení, může se
stát, že lékaři vystřídají řadu antibiotik a na-
konec zjistí, že na vaši infekci antibiotikum
nemáme.
Co je příčinou? Je jich více. Především
zbytečné podávání antibiotik u virových
onemocnění, poddávkování antibiotik nebo
užívání v neúčinném rytmu, nekázeň pacientů při užívání, zapomínání na užívání, špatná
spolupráce pacienta s lékařem, ale i nekázeň
lékaře. V Bulharsku jsem byl svědkem toho,
že chirurgové po sešití rány dávali antibiotikum na dva dny. Jedno platíčko. Pacient
samozřejmě zaplatil celou krabičku.
A ještě jedna zajímavost. Dnes farmaceutické
firmy vyrábějí antibiotika, která lze užívat jen
tři dny. Dokonce je již vyrobeno antibiotikum, kde na celou léčbu stačí jen jediná
tableta. Prima, řeknete, to beru. Kromě
vysoké ceny je zde jeden vážný problém.
Takovéto užívání je možné jen u preparátů,
které se dlouho vylučují z našeho těla. Pokud
se má účinná hladina udržet po dobu jednoho týdne, pak se ve stavu poddávkování
vylučuje řadu týdnů. A to je ta fáze, kdy mají
bakterie šanci stát se odolné na toto antibiotikum.
- MUDr. Bohumír Šimek -
zdravotní pojišťovnou, která finančně jistí
jeho vztah s lékařem, ve kterém je pacient
osobně odpovědný za zaplacení zdravotní
péče svému lékaři, se doopravdy, bez lživé
nadsázky, stává pánem našeho zdravotnictví.
Bude alespoň strana TOP schopna opravdové pravicové reformy v zájmu nás všech,
která díky transparentnosti toků peněz
zamezí rozkrádání našich finančních prostředků na všech úrovních v nejefektivnějších a nejekonomičtějších mantinelech
přirozených vztahů a občanské svobody,
nebo také skončí v iluzi pravicovosti jako
ODS? Zatím nemám důvodu k nedůvěře.
Socialistická reforma pod taktovkou komunistů a socialistů se svým iluzivním zajištěním sociálně chudých tím, že bez korupce
nebo protekce končí v nedostupnosti
kvalitní zdravotní péče pro svoji virtuální
bezplatnost, je prostým okrádáním těch
nejchudších. Dnes se komunisti a socialisti
handrkují o odevzdání třiceti korun v ordinaci, které pro dobrý chod zdravotnictví mají
svůj význam a přínos, a ze kteréhožto placení
byli již od počátku vyloučeni skutečně chudí.
Vytvářejí tím falešnou iluzi svého sociálního
cítění a myslí si, že jim voliči skočí na lep.
Udělali by podstatně lépe, pokud by se
starali o zabránění reálných ztrát z našich
peněz ve výši desítek miliard korun. Ale to
efektivně zatím neřeší žádná strana. Proto
někteří z nás skládají důvěru v TOP a usilovně
věří, že svůj pravicový program se skutečným
sociálním zajištěním najdou a prosadí proti
všem falešným představám o schopnostech
nepřirozeného, centralizovaného, socialistického zdravotnictví, které ve svých koncích se
staví proti ekonomicky slabším jedincům.
vzkládám svou důvěru. Pokud mám někoho
mít rád, a nejde o lásku biologicky zakotvenou, musím znát, zda mu mohu důvěřovat.
A to poznám podle jeho skutků, podle jeho
díla. Spisovatele poznám, když si přečtu jeho
knihu. Vážím si ho, když jeho myšlení v té
knize je mi blízké. Sochaře poznám podle
jeho soch a malíře podle jeho obrazů.
A přidejme ještě jednu kategorii víry.Věřím
Bohu. Rozhlédnu se kolem, vidím Jeho dílo
a vnímám tu krásu. Nevěřící věří, že bůh
není. Během pozemského života určitě
nebude Bohem zklamán. Je jen ochuzen
o novou kategorii lásky a důvěry. Věřící vidí
- MUDr. Bohumír Šimek -
strana
6
Stvořitelovo dílo, může je vnímat jako
krásné, poznává Stvořitele z přírody kolem
nás, důvěřuje Tvůrci a má Ho rád. Věřící má
šanci mít bohatší život o nový rozměr života,
o nový úhel pohledu.
Devět měsíců jsme si žili v jakémsi preoceánském bezpečí bříška naší maminky. Pak jsme
byli vyhnáni z tohoto rajského života do reálného života, ve kterém jsme různě úspěšní podle
toho, jak nás maminka a tatínek do tohoto
života připravili. A čeká nás stejně bolestný
přerod, jako byl náš porod, čeká nás smrt.
Co s námi bude pak? Je smrt naším přerodem do další existence, do pohádkově
rajské třetí fáze našeho života? Nebo nás
čeká jen biologický zánik a věčná zkáza?
Nevěřící má jasno. Není nic! Ale pokud přeci
něco je, může být zaskočen.
Věřící má svoji naději v Bohu, důvěřuje Mu a
má Ho rád. Křesťan jej nazývá svým Otcem,
ke kterému se vrací. Věřící i nevěřící dosáhnou svého biologického zániku. Ale věřící si
zachovává svoji naději v život v náruči Boží.
Z pohledu nevěřícího nemůže být věřící
Bohem zklamán. Z pohledu věřícího čeká
nevěřícího po smrti konflikt s Boží realitou.
Třetí fáze našeho rajského života je možná
jen pro toho, kdo Boha miluje, důvěřuje Mu,
ctí Jej a má v Něm svoji naději.
Jára Cimrman a volby
dokonce koaliční smlouvě. Komunisti dlouhá
léta spolupracovali s internacionálními tyrany proti obyčejným lidem v naší vlasti.
Většina z nás ale totalitu nevyznává. Od
lidovců se odloupla pravicová TOP a zbyli
levicově smýšlející. Bude TOP skutečně
pravicová? Budou lidovci stavět na křesťanských principech jako za Josefa Luxe? Zelení
jsou pro někoho příliš nečitelní a slušňák
Ondřej Liška to asi nezachrání. Věci veřejné?
Zemanovci?
Váhám a najednou čtu v Mladé frontě Dnes
roztomilé cimermanovské doporučení k volbám od atomového fysika Františka Janoucha. Chcete změnu politiky? Volte nové
politiky. Zakroužkujte čtyři poslední na
seznamu kandidátky, kterou chcete volit. Tím
zvolíte nové tváře, které přeskočí staré
politické matadory, kteří si myslí, že již to
mají nadoživotí. Mám jen obavu, že tito
ostřílení matadoři si poradí i s cimermanovci.
Katyň
Před sedmdesáti lety Stalinovi pochopové
KGB vyvraždili 22000 členů polské elity v lesích u Katyně. Současná elita polského
národa letěla uctít památku svých bratrů
a jejich letadlo se zřítilo. Nejspíš pro rozdílnou navigaci v Rusku a v západní Evropě.
Všichni doufáme, že to byla již poslední oběť
Stalinových soudruhů.
- MUDr. Bohumír Šimek -
teologie je základní služba Bohu. Dominik
Duka je moudrý, vitální, společenský, léta žil
mezi obyčejnými lidmi, léta byl pronásledován komunistickým režimem pro svůj vztah
k Bohu včetně bezdůvodného věznění, má
svoji lidskou důstojnost a bude dobrým
nositelem důstojnosti Boží. Jistě nejsem sám,
kdo si povšimnul Božího intronizačního
konfirmujícího políčku potvrzujícího pravost
volby. Díky Bohu!
- MUDr. Bohumír Šimek -
Deo gratias!
Pán Bůh dal / Pán Bůh vzal
jsem si položil otázku: „Bože, proč?“ Určitě
jste si ji položili všichni. Položil jsem si otázku,
kterou již asi před třemi tisíci lety řeší starozákonní židovská kniha JOB. Prostudoval jsem
si ji. Moderním jazykem řečeno: strašně těžké
čtení. Je zde básnickým jazykem nejspíše
sloučeno několik ústních podání. A po
několikadenní práci jsem pro vás napsal
článek. A jak se tak občas stává, šachováním
ve svém počítači, nebo jen brnknutím o tu
nesprávnou klávesu, celá práce v milisekundě neobnovitelně zmizela. Možná byla
zbytečně učená. A tak podle zevního pohledu s fatalisty jsem si musel pokorně říci: Pán
Bůh dal, Pán Bůh vzal.
- MUDr. Bohumír Šimek -
Volby jsou přede dveřmi a mnozí nevíme
koho volit. Strany prorostlé organizovaným
zločinem a podnikatelským korupčním
lobingem volit nechceme. Odeesáci z toho
obviňují socialisty a socialisti odeesáky.
Oběma stranám vděčíme za korupční
prostředí se soudružskou protekcí u nás.
Hecují voliče proti druhé straně a nakonec se
spojí proti nám opět v nějaké opoziční nebo
Díky Bohu za nového arcibiskupa Jaroslava
Dominika Duku! Vychází z dominikánského
řádu, ve kterém řádné vzdělání a studium
Minule jsem začal „březen za kamna vlezem“
a teď mi bohužel nezbývá nic jiného, než
pokračovat „duben, ještě tam budem,“ protože když píši tento článek a občas se podívám
z okna ven, tak se chumelí a ráno byla teplota
jen +2°C. S tím ale nic nenaděláme, protože
počasí si zatím poručit nedá a je to tak pro
nás určitě dobře. Kdyby se měli lidé domlouvat ještě o tom, jaké bude počastí, byla by
válka na spadnutí. Stačí se podívat do novin
a takových těch dohadů a zaručených zpráv“
jako apokalypsa a konec světa v roce 2012 je
každý týden dost a dost. Dokonce je o konci
světa od listopadu minulého roku promítán
celovečerní film, kde režisér Roland Emmerich s použitím nákladných počítačových
triků vykresluje konec světa v termínu
21.prosince 2012 a je to den, kdy končí
poslední známý cyklus starého mayského
kalendáře. Strach z této události se rozšířil
natolik, že se dokonce rozhodl zakročit
Když došlo k tomu krutému zemětřesení na
Haiti, kdy naráz zemřely statisíce lidí a
miliony byly bez přístřeší, jako mnohý z nás,
americký Národní úřad pro letectví a vesmír
/NASA/ a zvěsti vyvrací. Ti, co se o to trochu
zajímají, vážně pokyvují hlavou a prohlašují,
že něco na tom asi bude, když už i NASA se
tím začala zabývat. Vědci nad tím také kroutí
hlavou a říkají, že mayský kalendář vstoupí
jednoduše do dalšího období, které se na to
„třímetrové kamenné kolo“ už nevešlo.
S příchodem roku 2000 byl také veliký povyk
kolem akce „Y2K“, kdy měla nastat v počítačové síti chyba, která měla zablokovat všechny
počítače a nic takového se nestalo. Na
internetu zase koluje tvrzení, že se Země
srazí s planetou, která bývá označována jako
Nibiru, Planeta X, nebo Eris. Tuto planetu
objevili již staří Sumerové. Její střet se Zemí
byl původně očekáván v květnu 2003. Když
se nic nestalo, posunula se předpověď tak,
aby souhlasila s koncem mayského kalendáře. Co to ten mayský kalendář vlastně je?
Podrobně tuto záležitost popisuje kniha
- MUDr. Bohumír Šimek -
- MUDr. Bohumír Šimek -
s názvem „Mayská proroctví“ autorů A.G.
Gilberta a M.M. Cotterella. Velice stručně
řečeno – a teď mě prosím berte s rezervou –
se jedná o kamenné kolo /desku/ o průměru
cca 3 metry, objevené kolem roku 1800,
které bylo opřeno o zeď katedrály v Palengue
a Španělé hlásali, že se jedná o „obětní oltář.“
Průzkumem a bádáním bylo zjištěno /a zkoumala to pěkná řada badatelů celého světa/,
že se jedná o „aztécký /mayský/ kalendář.“
Jedním z celé řady badatelů byl i Mauric
Cotterell, který rozluštil a vypočítal /mayové
používali dvacítkovou soustavu a zavedli
číslo nula/, že se každých 260 dní přibližují
polární a rovníková magnetická pole na
slunci, a mayský systém je tudíž spojen se
slunečními magnetickými cykly. Uprostřed
této náhrobní kamenné desky je obraz
Tonatiuha- boha slunce, který má vyplazený
jazyk a dává tím údajně lidstvu dech a život.
Mayové věřili, že slunci je nutné dávat stále
oběti, aby „nezapadlo“ a nebyl konec pátého
– posledního věku. Věřili totiž, že našemu
současnému věku předcházely čtyři věky minulé a každý z nich byl ukončen katastrofou,
strana
7
při které došlo ke zničení veškerého života.
Konec pátého – posledního věku na
mayském kalendáři je vypočítán na 22.
prosince 2012, i když dva ruští vědci
S. Smejakov a J. Karpenko, odborníci na
mayský odkaz zase tvrdí, že konec mayského věku je přesně 17. prosince 2013. Z jejich
složité analýzy kromě jiného vyplývá, že je
nutno započítat i přestupné roky, o které se
konec cyklu má prodloužit. Přátelé, výše
uvedená kniha „Mayská proroctví“ je velice
zajímavá, náročná na matematiku a má
nádherné zakončení: „Jestliže nejsme
schopni něco pochopit, co se týče mayů,
nebo jiných záhad na zemi, můžeme si být
jisti, že je to tím, že jsme dosud nedosáhli
odpovídajícího stupně vývoje.“ Nechme to
tedy jak se říká koňovi /má větší hlavu/
a pojďme na procházku do té naší krásné
a konečně snad jarní přírody, si tu naši
/menší/ hlavu řádně vyčistit a provětrat.
Tentokrát to budou „jeskyně“ u Holubovského mlýna. Někoho, kdo tam už dlouho
nebyl zřejmě překvapí, že jsou všechny
/znamená to tři/ zamřížované.
Cesta bude pro všechny dobře známá, já
jsem se vydal pod železniční most, za Krásetínským potokem doleva nahoru a když
vyjdete na kopec, je před vámi krásný
pohled do kraje - panorama Kletě. Chvíli se
do pohledu pletou dráty a sloupy vysokého
napětí, ale tak po 100 m je to úplně bez
kazu. Pokud půjdete dopoledne, máte
sluníčko v zádech, odpoledne vám bude
opalovat obličej. Před Holubovský mlýnem
jsem přešel rovně přes cestu a po kraji louky
kolem remízku došel až k lesu, kde cedule
se státním znakem na dálku ohlašuje
chráněné území. Kolem cedule vyšlapanou
cestičkou se dá sejít dolů k první štole, kde
je na mříži cedule zákaz vstupu /nevím, kdo
by uměl přes tak masivní mříž vstoupit/
a dále cedule, která dokladuje to, že český
národ je mistrem zkratek, tak jak o tom
zpívá Ivan Mládek. Pro vás jsem ceduli opsal
a zkuste si ji pěkně v klidu vyluštit: „ SDD
Holubovský mlýn, rok zabezpečení 2008,
zabezpečení realizovala SG-Geotechnika
a.s. Investor MŽP ČR, odbor OHPP.“
O jeskyních u Holubovského mlýna jsem se
zmínil již v mém prvním článku z února
2008 v souvislosti s knihou Jiřího Bílka
„Hádanky naší minulosti,“ kde autor uvádí
Gudenusovu jeskyni u Křemže poblíž
Českého Krumlova jako nejstarší nález
vltavínu ze starší doby kamenné. I takto se
dají dělat dějiny. Další spisovatel se toho
chytí a použije v další publikaci nebo
nějakém odborném článku a už nám to
nikdo neodpáře. My ale dnes již víme, na
rozdíl od spisovatele Bílka, že Gudenusova
jeskyně u Holubovského mlýna není.
Další dvě štoly jsou malý kousek od sebe na
pravobřežní stráni Křemežského potoka ve
směru proti proudu potoka a jsou rovněž
zamřížované. Jediné, co se mi podařilo
v písemnostech zjistit je, že po bývalém
magnezitovém dole Holubovský mlýn jižně
od Křemže /těžba v letech 1915-1920/
dodnes zůstaly tři malé štolky, z nichž
nejdelší měří 5 m. Po prohlídce se vrátíme
zpět na cestu po proudu kolem potoka a je
na každém z vás, kudy se vydá na cestu
k domovu. Obě varianty jsou pěkné, ta po
cestě do kopce vede ještě kolem kapličky
/foto/, o kterou je dobře pečováno. Ta
druhá kolem potoka pod železniční most je
zajímavá tím, že na křovinách kolem vody je
zachycena až do výše 150 cm tráva, jako
pozůstatek zvednuté hladiny Křemežského
potoka někdy z loňského léta, zřejmě
z přívalového deště. Přiznávám, že jako
suchozemce, který nebydlí u vody, mě to
docela překvapilo.
Přátelé, jaro se nezadržitelně blíží a pojďme
si ho do naší krásné přírody vychutnat se
všemi jeho aprílovými scenériemi od
sněhu, krup, bouřky, pršky, větru až po to
krásně hřejivé sluníčko. Tak se nenechte
přemlouvat a vykročme tou správnou
nohou.
Mějte se dobře
- vakl -
V minulém čísle našeho Zpravodaje jsme
otiskli příspěvek pana Ing. Miroslava Šmejkala „Kudy na procházky, aneb Kdo se bojí do
lesa“, který dle sdělení autora nebyl reakcí na
Toulky naším krajem, jak jsem se mylně
domnívala a za což se autorovi omlouvám.
Nicméně na článek Ing. M. Šmejkala reagovala paní dr. Hálová a my na její žádost
otiskujeme tento otevřený dopis. - MS -
každý na mne vždy tváří vlídně a starosta se
o své obyvatele opravdu obětavě stará, což je
také veliký dar a velká vzácnost.
Celých 5 let jsem chodila po té úzké vyšlapané
pěšince přes Vaši louku do lesa načichat se
vůně konvalinek, najíst se borůvek a hledat
houby. Vždy jsem se radovala z toho bohatství
i z krásy té Vaší louky. Nikdy mě nenapadlo, že
by v tom mohl nastat někdy nějaký problém.
Vždyť to je nejkratší cestička do nejbližšího lesa
a byla vždycky vyšlapaná, takže se určitě
nenašel nikdo, kdo by místo po ní chtěl šlapat
ve vysoké trávě.
Pane inženýre, zamyslel jste se nad tím, že
půda na naší planetě, i když je podle katastru dočasně rozdělena různým majitelům,
slouží celému lidstvu, které planetu obývá,
že slunce svítí na všechny nivy a déšť je
všechny zalévá, a to bezplatně - gratis.
Nevěřím, že jste potřebný ani chamtivý, přesto
Vám nabízím, že jsem ochotná Vám za těch
mých 56 kg tělesné váhy házet do kasičky
mýtné pokaždé, když po Vaší pěšince do lesa
půjdu. Jen by mě moc těšilo, kdyby ta kasička
byla připevněna na tabuli s nápisem: „Moje
krásná Niva Vás vítá, šetřte ji a používejte jen
vyšlapanou pěšinu.“ Zaručuji Vám, že by tuto
tabuli nikdo neničil, že byste i Vy měl klidnější
spaní a my holubovští občané bychom si Vás
vážili a byli bychom Vám za Vaši vstřícnost
vděčni.
S pozdravem a nadějí, že tento dopis přijmete
tak upřímně, jak je míněn
Vážený pane inženýre Šmejkale,
s velkou lítostí a s menším údivem čtu Váš
článek „Kdo se bojí do lesa.“
Přišla jsem do Holubova z Krumlova před 5 lety
a mohu říci, že to mám za velký dar a velikou
milost, že mohu žít v tak nádherném kraji
nejtěsněji pod ochranou Kleti v obci, kde se
- RNDr Ruth Hálová, Holubov 132 strana
8
Konipas
Mezi první ptačí posly, kteří na svých
křídlech přináší jaro do jihočeské krajiny, se
řadí i tři druhy našich konipasů.
Nejznámější je konipas bílý. Tento štíhlý
pěvec černo - šedo - bílého zbarvení je
nápadný především dlouhými ocasními
pery, se kterými neustále pohybuje nahoru
a dolů. Typický pro něj je rovněž vlnovkovitý způsob letu. Konipas bílý vyhledává
otevřenou krajinu, v níž nachází vodní
plochy, pole, pastviny, zastihneme jej však
i ve městech a na vesnicích, zejména
v blízkosti hospodářských objektů. Je tažný.
Do zimovišť ve Středomoří odlétá v říjnu,
zpátky se k nám vrací velmi brzy a to již
koncem února. Hnízdo z kořínků, stébel,
listí, mechu je vystláno zvířecí srstí a peřím.
Umístěno bývá ve výklencích zdiva budov,
v kamenných tarasech, pod střechami
altánů, kleneb, pod mosty apod. Snůška
čítá 5-6 světlých skvrnitých vajíček. Potravu
Vážení čtenáři,
mám opět dobrou zprávu pro příznivce
příběhů z pokladnice našeho tajemného
dopisovatele.
Pan doktor Otakar Chmelenský nás opět
potěšil další dávkou úžasných pohádek z krásného kraje pod Kletí. A my mu za to
moc děkujeme.
Tento příběh nám ukazuje, že spory o tom
„Čí je Kleť,“ se tady u nás vedou už odedávna a mile mně potěšilo, že se zde objevuje i
to, co jsem já už jednou psala ve Zpravodaji
a sice, že Kleť je všech a patří těm, kdo ji
mají rádi, kdo obdivují a milují její přírodu,
kdo na ni rádi vyšlápnou nebo se nechají
vyvézt.
Pozorný čtenář jistě najde podobnost
vnímání krásy přírody a vztahu k ní v následujícím článku a v dopise paní doktorky
Ruth Hálové.
- MS -
Bílý balvan
Mezi balvany, hojně rozvalenými pod hřebenem Kletě, býval jeden velmi zvláštní, zářil
mezi ostatními svou bělostí, jako by byl
zapadaný čerstvým sněhem. I jeho tvar byl
neobvyklý – trochu připomínal srdce, trochu
dvě objímající se postavy. Lidé kolem něho
chodili s bázlivou úctou, než zarostl jako jiné
mechem a splynul s ostatními. Nikdo dnes
neví, kde se nachází a jakou událost připomíná.
Na polesí podkleťském působil myslivecký
mládenec Johanes, řečený Hans. Žil v Spiegelhütte /zrcadlové Huti/ v někdejší sklářské
rodině, která sem přišla z dalekého Černého
lesa. Proto nesli příjmení Schwab /Šváb/. Po
zániku hutě se nechali najímat na lesní práce.
Byla to poctivá rodina a poctivý a pracovitý
byl i Hans, který to dotáhl nejdále. Na druhé
straně Kletě žil čtvrtláník Vaněk. Nebyl to
člověk zlý, ale jeho mysl tížila temná myšlenky, jíž nemohl či nechtěl vytěsnit. Nenáviděl
V březnu se na řekách a potocích objevuje
také konipas horský. Ten se od předešlého
liší zbarvením. Hřbet je šedý, hruď a břicho
žluté, šat samečka na rozdíl od družky
doplňuje výrazná černá skvrna pod
zobákem. Konipas horský je způsobem
života vázán na tekoucí vodu a proto si
hnízdo staví vždy v její blízkosti. Nalezneme
je nejčastěji v kořenech stromů na břehu, ve
štěrbinách skal nad vodou, nebo v konstrukcích mostů. V našem kraji hnízdí na
Křemžském, Krásetínském a Dobrovodském potoce.
Rozsáhlé vlhké louky v okolí jihočeských
rybníků obývá ještě konipas luční. Má
rovněž žlutou spodinu těla, ale hřbet
šedozelený a ocasní pera kratší. Hnízdo si
staví výhradně na zemi. Z rodiny konipasů
je nejvzácnější a vypravit se za ním musíme
na Českobudějovicko a Třeboňsko.
tvoří hmyz. Konipas bílý je běžným obyvatelem Křemežské kotliny.
Němce a vše, co je německé. Ta nenávist
pramenila z nepříjemné zkušenosti s lidmi,
ale z dávné, nevinné události. Za časů jeho
mládí se v hospodě strhla těžká rvačka mezi
českými a německými chasníky, která vznikla
vinou Vaňkovou. Ovlivněn pivem a kmínkou
vykřikl náhle na celou hospodu otázku,
komu patří Šenýgl, zda je český nebo německý. Nikdo na to neodpovídal, jen mávli rukou
a bavili se po svém. Proto otázku opakoval:
„Komu patří Šenýgl, vy…vy.. Bémáci…“
Německé chlapce trochu vyvedlo z míry
hanlivé oslovení, ale klidně a rozumně
odpověděli, že nato nikdo nemyslí, že Kleť
patří tomu, kdo se na ní s láskou dívá ze
svých domovů, tak patří napůl Čechům a napůl Němcům… Na to vykřikl Vaněk, že Němci
Čechům Šenýgl ukradli a vrhl se na jednoho
z nich.
Poté spor mezi lidmi utichl, ale nikoli v mysli
Vaňkově. V myšlenkách se domnělou
křivdou – o hoře, která byla Čechům ukradena,se nemohl smířit. Kdykoli přišel do hospody, na toto téma zaváděl hovor, ale nikdo
s ním nechtěl mluvit, sousedi si odsedali.
Když se ale více napil, vyřvával na celou
hospodu. Nadával na Němce i z trakaře, když
ho hodná žena opilého z hospody odvážela.
Byl prý ochoten spojit se ve své nenávisti s kýmkoli. Dokonce u jeho stavení spatřili
myslivce podivného vzezření. Paňmáma na
to musela zavolat zaříkávačku ke kravám,
které přestaly dojit.
Jednoho krásného dne se dcera Vaňkova
Márinka vypravila na maliny do panského
lesa. To se nesmělo, ale panští hajní přihmuřovali oči. Na jedné pasece našla maliny
sluncem krásně vybarvené a veliké jako
palec. Však za chvíli měla plný džbánek. Už se
chystala odejít, když se náhle na pasece
objevil Hans. Jak spatřil krásnou Márinku,
rozbušilo se mu srdce. Chtěl dívku uklidnit,
že se jeho nemusí bát, ale sotva se mohl
- Pavel Jakeš vlastní ilustrace: Konipas bílý
vymáčknou. Stále motal slova česká a německá, dohromady však to smyslu nedávalo.
Dívka úsměvem chlapce uklidnila, že mu
porozuměla. Tak z něho ostych spadl a dal
dohromady pár českých vět. Dívka na to
odpovídala trochu německy, jak se to naučila
od sousedky, když jí někdy vypomáhala. Pak
už jim stačil pohled do očí.
Než se rozloučili,slíbili si, že se brzy znovu
sejdou.
Časem vznikla láska. Hans se učil česky a Márinka chodila častěji sousedce, která jí říkala
německá slovíčka. Brzy se o lásce dozvěděl
Vaněk. Ani mu pivo nechutnalo, když mu to
sousedi jako novinu našeptali. Vletěl do
sedničky, kde klečící Márinka musela slíbit,
že se s tím Němcem již nikdy nesetká.
Srdci se však těžko poručí. Druhý den jinak
vždy poslušná Márinka zmizela a vrhla se do
náručí svého milence. Jen těžko uklidnil
plačící dívku. Navzájem se uklidňovali, že čas
vše zahojí. Otec ji však zamkl a Márinka se
s Hansem již stýkat nemohla.
Oba milenci chodili jako bez duše. Márinka
vadla, líce jí vybledly. Zakázaná láska je jako
těžká nemoc. Sousedi i manželka se něco
namluvili do toho „pařeza“ Vaňka, aby jim
lásku dovolil. Ať si alespoň s Hansem promluví… Nechtěl ani slyšet… Příležitost k tomu
měl, když Hans večer co večer postával za
bukem nad stavením s nadějí, že se mu
podaří svou milou spatřit.
Jednou se oba muži přece střetli. O dožínkách osud tomu chtěl, že stanuli proti sobě.
Celá hospoda ztichla a čekala, co bude dál.
Vaněk s opovržením pohlédl na mládence
a zvolala: „Tak co, komu patří Šenýgl?“
Na to mu Hans uctivě odpověděl, že Kleť
patří po právu jeho pánu, knížeti a jeho rodu,
jinak však patří každému, kdo považuje za
největší poklad na světě krůpěje rosy na
kapradinách i síti pavučin, do nichž zasvítí
první raní paprsek, každému, kdo poklekne
strana
9
zbožnou úctou pod klenbou bučin, aby
poděkoval Bohu za tu nádheru světa,
každému, komu vyhrknou slzy při zpěvu
korun stromů v jarním vánku…
Vaněk slyšel jen první větu. Udeřil do stolu
a zvolal, aby prý zapomněl na Márinku, nedá
jí někomu, kdo hájí, že Šenýgl je německé
vrchnosti. Taková a další hrozná slova volal
ještě z trakaře, když ho žena z hospody
odvážela .
Podzimní práce zaměstnaly Vaňka natolik, že
se Márince občas podařilo dostat se z domu
a potěšit se s Hansem. Jednou se však vrátil
Vaněk dříve a našel světničku prázdnou.
Vyběhl do lesa se psem, který hned stopu
našel. Dovedl ho na kraj paseky, kde stála
Márinka v objetí Hansově.
Se vší zlostí, co měl v srdci, na Márinku zvolal,
že už není jeho dcerou, nechce ji již vidět, ať
raději zkamení, než aby milovala Němce.
Děvče pohlédlo na otce a žalostně se rozplakalo. Najednou z nebe modrého, jaké bývá o
dnech „babího léta“, se ozval ohlušující hrom.
Polekaná dívka se stačila schoulit do náruče
milovaného Hanse, než se stalo něco
nečekaného – když se sirný kouř rozestoupil,
namísto jejich těl stál obrovský bílý kámen.
Vaňka až do konce jeho dlouhého života
trápilo svědomí. Žil sám, pohrdán sousedy,
večer co večer volal do kraje, aby už byl od
toho těžkého údělu osvobozen.
Za nějaký čas přišla do stavení dvojice
krásných, mladých lidí. Lidé je neznali, ale
brzy si je oblíbili, přestože mládenec hledal
zpočátku slova a hovořil trochu hůře česky.
Byli stále u sebe, jakoby nalézali oporu ve
stálém objetí.
- Dr. Otakar Chmelenský st. -
Fytoterapie
GLYKOSIDY – esterové deriváty cukrů. Jsou
to látky hořké a často jedovaté. Znáte možná
Náprstník vlnatý, ze kterého se díky glykosidu vyrábí lék na srdce. Jiný druh glykosidů,
který uvolňuje a projímá je obsažený
v rebarboře, krušině,…
Glykosid kyseliny salicylové se nachází ve
vrbové kůře, fialkách, květu černého bezu,
tužebníku jilmovém, atd. Tento druh působí
proti horečnatě. Díky svému působení se do
konce 19. století vyráběl aspirin z tužebníku,
lat. Zvaném Filipendula ulmaria spireae
– odtud název a-spirín.
SAPONINY jsou látky, které ve větším množství působí, jako krevní jed. V malém množství podpůrně čistí. Např. divizna velkokvětá,
jehlice trnitá, petrklíč a další. Rozpouští hleny
a působí diureticky.
SILICE – tvz. éterické oleje /rozmanitého
typu/ Z této skupiny znáte asi nejvíce rostlin.
Nalézáme je zejména u zástupců čeledi
hluchavkovitých, růžovitých, mrkvovitých
a dalších.
Rostliny obsahující větší množství silic
nazýváme aromatickými. Např. mateřídouška, máta, kmín, petržel, levandule,
meduňka atd.
SLIZY – pokrývají a chrání sliznici
Známe lněné semínko, kořen proskurníku,
sléz lesní, lišejník islandský, …
TŘÍSLOVINY – působí protizánětlivě, zastavují
krvácení. Nacházejí se ve velkém množství
rostlin. /Ořešák královský, Řepík, Mochna
nátržník, borůvka a další.
Kromě těchto účinných látek rostliny
obsahují velké množství minerálních látek
a vitamínů.
- gaudi -
vyjedeme lanovkou (sportovci mohou pěšky,
1/2 hod na ně počkáme v restauraci horské
chaty). Vycházka povede nejprve po červené
značce směr Zlatá Koruna, pod hvězdárnou
se dáme doprava na cestu knížete Jana.
Dále po asfaltu na Mechovou cestu až do
míst označených "Na rovině". Zde průsekem
dolů na Lichtensteinskou cestu až do místa
označeného "U tunelu". Odtud průsekem
dolů na místo značené "U javoru" a "tetřeví"
pěšinou na "Výzkum", dále na stanoviště
"Horní Moučka" a parkoviště pod lanovkou.
Vycházka je dlouhá 9 km a je možné ji
případně o 2 km zkrátit. Navštívíme cca 12
menhirů s léčivými účinky a každému bude
umožněno si léčebné působení vyzkoušet.
Doba výletu je odhadem 5 - 6 hod.
projektu v září. Autoři nejlepších 3 fotografií
získají vstup na představení Jaroslava Duška
Čtyři dohody, zdarma. Fotografie bude
možné zasílat na adresu:
[email protected]
Dnešní článek bude zaměřený na to, z čeho
se rostliny skládají. Pokud vás to zajímá, tak si
přijdete na své.
MUDr. Korbelář ve své knize Naše rostliny
v lékařství uvádí mnoho účinných látek.
Uvedu jen některé z nich.
Mnozí z vás znáte méně, či více jedovaté
byliny, jako například vlaštovičník větší, rulík
zlomocný, oměj šalamounek, … tyto rostliny
obsahují dusíkaté látky zvané ALKALOIDY.
Je známo asi 400 druhů alkaloidů.
Některé rostliny, které obsahují malé množství alkaloidů jsou běžně užívané. Např. Mák
setý. U takových je dobré sledovat množství
a délku užívání.
Další skupinu tvoří rostliny,které obsahují
Všem v Holubově, Třísově, Krásetíně,
Křemži, Chlumu a celém okolí!
Vážení přátelé,
rádi bychom Vám představili kulturní projekt
LAND ART / umění v krajině, který
budeme jako občanské sdružení Teatrum
mundi realizovat na třech místech v Jihočeském regionu. Jedním z nich je také Třísov.
Teatrum mundi je sdružení zabývající se
podporou kultury v regionech, organizací
komunitních programů a projektů, seminářů
a kulturních sítí. Náš projekt chce ukázat
nový pohled na krajinu jako na místo, které
lze uměním dotvářet, ve kterém lze tvořit
a kde je možné prezentovat umění. V prvním
ročníku se zaměříme na umění dynamická
– hudbu, tanec, divadlo – tedy spíše ART IN
LAND. V dalších ročnících bychom rádi
iniciovali vznik uměleckých děl v krajině,
abychom se dostali k podstatě LAND ARTu.
První ročník projektu se skládá ze tří částí:
Putování „TAJEMNOU KLETÍ“
Vycházka po menhirech v Kleti a Blanském lese s Václavem Klimešem.
Dva jedinečné výlety se uskuteční ve dnech
31.7. a 4.9. od 10.00 pro dvě desítky poutníků, v doprovodu znalce Kleti Václava Klimeše.
Půjdeme po stopách pradávných kultur,
které zanechaly v krajině stopy v podobě
stojících či ležících kamenů. Výchozím
bodem bude vrchol hory Kleť. Na vrchol
Komunitní hra: FOTOGRAFUJ!
Pro nejširší veřejnost je připravena fotografická hra „Fotografuj!“ Každý z místních se
může zapojit a zachytit jedinečné okamžiky.
Jen tak může vzniknout skutečná autentická
obrazová reportáž ze života v místě: „Jak
žijeme? Kde žijeme? Čím žijeme?“ Zprostředkujte všem příchozím obraz o skutečném
vnitřním, skrytém životě i těch nejmenších
míst. Fotografické záznamy lze pořizovat
pomocí fotoaparátů, stejně tak mobilních
telefonů. Rozhodující není technická kvalita
fotografie, ale její překvapivost, vypovídající
schopnost. Výsledné vybrané fotografie
budou promítnuty při závěrečné, III. části
JAROSLAV DUŠEK / ČTYŘI DOHODY a jiné
Závěrečná část projektu se uskuteční 11. 9.
2010 v šapitu, postaveném nedaleko brány
do keltského oppida v Třísově. Program
zahájí koncert na didgeridoo Ondřeje Smeykala /předního světového hráče na australský domorodý nástroj a lektora červnového
hudebního workshopu v Holašovicích/.
Vrcholem celého programu bude představení Čtyři dohody v podání Jaroslava Duška
/dnes již kultovní představení inspirované
moudrostí toltéckých indiánů/.
Pokud se chcete dozvědět více, máte zájem
se přidat k putování po Kleti nebo zjistit, co
je to LAND ART, přijměte pozvání na
informační setkání v kulturním sále obce
Holubov dne 8. května v 18 hod. Případně
přijďte k ohni u holašovického kamenného
kruhu o den dříve - 7. května v 19 hod.
Za občanské sdružení Teatrum mundi
MgA. Kateřina Melenová
[email protected], www.teatrummundi.cz
informace a přihlášky:
na výlety / 31. 7. a 4. 9. na hudební dílnu
Ondřeje Smeykala /4. - 6. 6. Holašovice/
Ing. Jaroslava Plevková tel: 774 174 134
e-mail:[email protected]
strana
10
V Krásetíně je a ještě bude živo
V Krásetíně nás navštívil a své umění hry na
kytaru předvedl velký mistr pan Štepán
Rak. Pro svůj koncert si vybral romantické
místo pod ořechem u rybníčku, kde za
zpěvu ptactva a šumu zurčícího potůčku
spolu vytvořil milou atmosféru díky své
úžasné hře vlastních skladeb a velmi
milého povídání. Všichni jsme byli sice
prokřehlí, ale uneseni jarní atmosférou
koncertu, který se měl původně konat
v hostinci U Kuchařů.
Tímto vás chci pozvat na další akce, které se
budou konat v Hostinci U Kuchařů a přilehlých prostorách. V měsíci květnu koncert
písničkáře. evangelického faráře a poslance
- SVÁTI KARÁSKA + LONDÝN 15.5. od 19 hod.
Na měsíc červen se připravují koncerty:
5. 6. 17 hod. IVAN HLAS
13. 6. 17 hod. KAPELA SNOO
19. 6. 17 hod. VELIKÝ ZUŠ BAND
Případné změny programu můžete sledovat na web. stránkách www.ukucharu.eu
- Alena Valentová -
Pro tentokrát jsem pro zájemce o rychlé
vaření připravila pár jednoduchých receptů,
které zvládne opravdu každý.
Bramborová roláda
400 g tj. 1 sáček bramborového těsta, 1 cibulka,
300 g uzeného masa nebo salámu, pepř,
sladká i pálivá paprika a polévkové koření.
Na oleji si osmahneme cibulku a přidáme
mleté uzené maso a ochutíme.
Pak si připravíme bramborové těsto. Když je
těsto hotové, tak ho rozválíme na pomoučeném vále na placku velkou podle toho, jak
máme dlouhý kastrol, v němž budeme roládu
vařit, a potřeme směsí mletého masa. Placku
s nádivkou srolujeme jako roládu a zabalíme
do čisté utěrky, okraje svážeme provázkem
a dáme vařit do dlouhého kastrolu pod
poklici nebo druhý kastrol asi na 30 minut,
v polovině varu roládu otočíme. Po uvaření
roládu rozbalíme, nakrájíme na plátky a podáváme s kysaným zelím a osmaženou cibulkou nebo se špenátem.
Šunkofleky
Čočkový salát
400 g těstovin nejraději vrtulky, 1 cibule, 3
papriky/ červená, žlutá a zelená/, 4 rajčata,
200 g šunky nebo jiné uzeniny, sůl, italské
koření, 100 g tvrdého sýra
Den předem si namočíme a pak uvaříme
čočku s bobkovým listem na skus, nesmí být
rozvařená.
Pak přidáme nasekanou cibulku, pórek,
červenou, zelenou a žlutou papriku nakrájené na malé kostičky, šunku a sýr eidam taktéž
na kostičky.
Zálivka - olivový olej, citrónová šťáva, sůl
a kdo má rád, může přidat jogurt, zakysanou
smetanu nebo majolku.
Podáváme s pečivem.
Dobrou chuť všem, kteří naše recepty
vyzkoušejí přeje
- MS -
Těstoviny uvaříme na skus. Na oleji osmažíme cibuli nakrájenou na kostičky, přidáme
papriky nakrájené na proužky a deset minut
podusíme pod pokličkou. Pak přidáme
spařená a oloupaná rajčata nakrájená na
kostky /můžeme použít i konzervu loupaných a krájených rajčat/ a dusíme dalších pět
minut. Potom přidáme šunku nakrájenou na
kostičky a přisypeme koření, promícháme,
smícháme s těstovinami a vložíme do vymazaného pekáčku. Pečeme asi dvacet minut,
pak zasypeme strouhaným sýrem a necháme zapéct do zlatova. Vegetariánská verze –
bez šunky jenom se zeleninou je taky moc
dobrá.
K životnímu jubileu
v dubnu blahopřejeme:
panu Jaroslavu Novákovi
z Krásetína - 83 let
panu Miloslavu Zástěrovi
z Holubova - 80 let
panu Františku Činčurovi
z Holubova - 82 let
paní Stanislavě Mičanové
z Holubova - 84 let
Narodili se noví občánci
– taktéž blahopřejeme:
Matěj Knížek z Holubova
Nela Selingerová z Holubova
strana
11
Správa CHKO Blanský les a Obec Holubov
Informace pro občany
Obecní zastupitelstvo na svém jednání
rozhodlo zřídit program na zasílání hlášení
místního rozhlasu prostřednictvím SMS
zpráv. Proto vyzýváme občany, kteří mají
o tuto službu zájem, aby nahlásili na obecní
úřad čísla svých mobilních telefonů a to buď
osobně, telefonicky na č. tel. 380 741 229,
nebo na email:[email protected]
Výzva
Vyzýváme místní podnikatele, kteří mají
zájem o zveřejnění upoutávky na svou
firmu, kontaktního telefonu nebo odkaz na
své webové stránky, aby na emailovou
adresu: [email protected] zaslali požadované informace.
si Vás dovolují pozvat na přednášku
Ing. Tomáše Vosátky
(SCHKO Blanský les) a
Mgr. Martina Střelce
(Daphne ČR - Institut aplikované ekologie
na téma
„Revitalizace Křemežské kotliny
- jak jsme začínali a kam jsme se dostali“
kde: Informační centrum Holubov
kdy: čtvrtek 13. května 2010 od 18 hodin
Přednáškový cyklus v Infocentru bude přerušen od června
do září. O říjnovém tématu budete včas informováni.
Vážení páni, milé dámy, přijměte prosím pozvání do:
kulturního sálu obce Holubov
v sobotu 8. 5. 2010 od 15hod.
výstava POJĎME NA TO MÍSTNĚ
O tom, co místní ekonomiku narušuje a ohrožuje, ale i o tom, jak jí napomáhat
a podporovat.
zaměřená na lokalizaci jako opak globalizace
Výstava je zapůjčena jihočeskou Společností pro ekologické informace a aktivity, o.p.s. - Rosa.
Lokalizace vede k větší nezávislosti na okolním světě, k menší zranitelnosti vlivy, které sami
nemůžeme nikterak ovlivnit.
Základem soběstačnosti je rozvinutá místní ekonomika, místní trh s komoditami a službami, které
potřebujeme stále a ve velkém množství.
od 18h
představení projektu LAND ART
VSTUP GRATIS
od 19h PROMÍTÁNÍ A BESEDA s režisérem VILIAMEM POLTIKOVIČEM
Promítneme 2 půlhodinové snímky:
Cestománie MEXIKO: Země opeřeného hada - Zaměřeno na staré kultury této země.
EMAHÓ
Emahó je jméno indiánského míšence, který je zároveň katolickým biskupem,
buddhistou i šamanem a jak sám říká, dítětem života.
VYPRÁVĚNÍ O LETOŠNÍ CESTĚ DO PERU (s Petrem Chobotem)
"Film je dnes jedním z nejpůsobivějších sdělovacích prostředků
a do filmových snímků, ať už hraných či dokumentárních, se
dá vložit mnoho dobrého a hlubokého. Škoda jen, že se toho
moc nevyužívá," říká Viliam Poltikovič.
VSTUPNÉ 70 Kč
Možnost rezervace: [email protected], 774 174 134
Bezdrátové připojení k Internetu
Tarif Standart
8M za 270,-Kč/měsíc
Instalace zdarma !
Tarif Start
1M za 150,-Kč/měsíc
Instalace 1.500,- Kč
Více informací
+420 731 622 317
+420 732 309 203
www.holubov.net, email: [email protected]
Vydává: Obecní úřad v Holubově, www.holubov.cz, počet výtisků: 500, MK ČR E 14935, IČO: 00 245 879,
zodpovědná redaktorka M. Svobodová. Tisk: GRAFOBAL ARTYPA s.r.o.
strana
12