Philip 3 - Ostravské centrum nové hudby

r o z h o v o r
naštěstí
jsou múzy
chytřejší
než my
Philip
Glass
Uvedení kompozice Music in Twelve Parts
vyžaduje pětihodinový večer (žádné obavy,
čisté hudby je jen asi 3,5 hodiny). Uskuteční se v atraktivním prostředí nové multifunkční auly GONG, v industriální oblasti
ostravských Vítkovic. Za možnost natáčet
s Philipem Glassem v New Yorku děkuji
Českému rozhlasu, za překlad z angličtiny
Ivě Oplíštilové. Naposledy se tedy vydejme
do domu Philipa Glasse na East Village
v Manhattanu. V třetí a závěrečné části
rozhovoru se dostaneme do míst, kde se
zrodila kompozice Music in Twelve Parts.
Rozhodně přijeďte 16. srpna do Ostravy.
Některé koncerty můžete navštívit jen jednou za život.
3
Chatham Square a SoHo v 70. letech, to
byla určitě velice zajímavá scéna. Jak to
tenkrát vypadalo v místech, která jsou
vlastně dneska mladým umělcům nedostupná? Nějakou dobu jsem byl v podkrovním bytě u Landryho, bylo to přímo na Chatham Square . A pak jsem tam měl vlastní
podkrovní byt, na Beach Street. Zůstal jsem
v centru, tam žili všichni. Tehdy to tam nebylo drahé. V podkrovních bytech se dobře
pracuje, hudba je přece jen trochu hlučná.
Mohl jsem tam dělat koncerty. Byly vždycky
v neděli a vlastně bývaly zadarmo. V podstatě to bylo na lidech, kolik přispějí. Vyšlapali
šest pater v čísle 10, bylo to v Elisabeth
Street 10, kousek od Bleecker. Mnoho nedělních odpolední. Provedl jsem tak také
Hudbu o dvanácti částech. Na těch nedělních koncertech jsem vždy uvedl jednu
z těch malých částí. Trvalo několik let, než
jsem provedl tu skladbu celou. Ale průběžně jsem na nich dělal. Měl jsem ten podkrovní byt rád, protože se dal využít i jako
prostor k vystupování. Newyorčané dávají
v určité dny v týdnu na ulici staré koberce.
Myslím, že to bylo vždycky ve čtvrtek večer.
Lidé dali ven staré koberce a deky a městská služba je svážela. Ale my jsme vždycky
ve čtvrtek večer vyrazili do města chvíli před
tím a sebrali je. Našel jsem tak i nějaká divadelní sedadla. Tak jsem v tom svém bytě
dal podél stěn ta sedadla a koberce a my
jsme hráli uprostřed. Když narazíte na fotografie, na kterých lidé leží na zemi, tak to je
odtamtud.
foto Raymond Meier
Renáta Spisarová
Letní Ostravu čeká vskutku výjimečná hudební událost. Jak uvedl Alex Ross ve své
knize Zbývá jen hluk: Philip Glass je nejslavnějším žijícím skladatelem po Igoru
Stravinském. A právě on (letos oslavil 76
let) se aktivně zúčastní provedení svého
avantgardního díla z první poloviny 70. let
Music in Twelve Parts (Hudba o dvanácti
částech). Není možné ji slyšet bez Philip
Glass Ensemble, sedmičlenného souboru,
ve kterém účinkuje také bravurní zpěvačka
(a rovněž skladatelka) Lisa Bielawa nebo
skladatel a saxofonista, první ze členů
soubo­ru Jon Gibson, který před návštěvou
Ostravy dal k dobru tuto historiku: „Po
uvede­ní opery Einstein on the Beach
v Metropo­litní opeře byli Philip a Bob Wilson asi opravdu hodně zadluženi, a tak
Philip musel hned po tom představení
v MET zase nějakou dobu jezdit taxíkem.
Někoho nabral a ta dáma na zadním sedadle po přečtení jeho vizitky v autě říká: ,Víte, že máte stejné jméno jako jeden velmi
slavný skladatel!‘ To je síla, co? Philip řídil
ten taxík a ona si myslela, že jde o dvě různé osoby.“
Philipe, vy jste měl klasické vzdělání, studoval jste hru na klavír. Jak to že jste se
zaměřil na keyboardy, které jste vlastně
postavil do centra své tvorby? Původně
jsem byl flétnistou, ale stal se ze mne klavírista. Měl jsem v ansámblu vždycky skladatele. Většinou to byli klavíristé, takže jsem
začal se třemi keyboardy a dvěma saxofony.
A to se od té doby zas tak moc nezměnilo.
Keyboardy jsem nazvučil, aby bylo možné
nějak jednoduše pracovat s jejich zvukem.
A použil jsem na to technologii rockových
kapel. Podařilo se mi sehnat malý keyboard, varhánky značky Farfisa a klávesy. Většinou je lidi dávali dětem k Vánocům. Takže
když jste se podívali v lednu do novin, kon-
18
H a r m o n i e
18-20 glass.indd 18
8/2013
19.7.2013 12:14:47
3
r o z h o v o r
cem měsíce už byly za 200 dolarů. Pak jsou skladby, které jsou něco jako opuštění
jsme je výsledně samplovali, takže mám ty sirotci na ulici. Takže jsem často tyhle skladzvuky ve své zvukové knihovně. Keyboardy by vzal a předělal je a použil je znovu.
v Einsteinovi jsou vlastně klávesové ovladače, ale spouštějí zvuk Farfis. Ten zvuk hned Jste velmi vytížený člověk, dostáváte mnopoznáte.
ho objednávek. Stane se vám přece jenom,
že si najdete čas napsat něco pro sebe,
Jak důležitá pro vás byla osobnost Kurta sám pro sebe? Dělám to jinak. Já si nejdřív
Munkacsiho, zvukového designéra? Kurt rozmyslím, co chci napsat. Pak najdu někobyl velmi důležitý, protože já jsem nevěděl, ho, kdo mi to zaplatí. Takže já píšu vždycky
jak zvuk zpracovávat. On přinesl první na objednávku. Ale je to tak proto, že jsem
mixážní pult. Pracoval v podniku, který se našel někoho, kdo mi platí za skladbu, ktejmenoval Guitar Lab (Kytarová laboratoř). rou chci napsat. Tak jsou všichni více méně
Znal Johna Lennona a o pár let později v ro- spokojení. Ale s operami je to složité, protoce 1970 jsme byli schopni si půjčit Lenno- že já opravdu nedokážu napsat operu na
novo pojízdné nahrávací studio. S ním jsme námět, který jsem si sám nevybral. Takže
pořídili svou první desku pod značkou Cha- musím přesvědčit nějakou operní společtham Square Records. Lennon nám půjčil nost, že opravdu chtějí dělat operu napřísvé studio přes víkend. Zaparkovali jsme klad na Kafkův Proces. Což se mi teď podapřed obecním divadlem a natáhli kabely do řilo. Mám na ni objednávku. Ale nikdo mne
Martinson Hall, která je v horním patře. Ce- nežádal, abych to udělal, já jsem přesvědčil
lý víkend jsme strávili nahráváním Hudby dvě společnosti, Houston Grand Opera – to
o dvanácti částech. To byla naše první des- nejsou velké operní domy, jsou to malé spoka. Takže Kurt byl naší spojkou se světem lečnosti – a Wales Musical Theatre a oni si
populární hudby. Ale věděl toho hodně ji u mne objednali. To bude moje druhá opeo zvučení, mikrofonech. My jsme nevěděli ra na Kafku, první byla V kárném táboře.
nic. Já doteď nevím nic. Chci tím říct, že Ale to je osobnost, kterou znáte. V Americe
jsem měl vždycky dobré techniky a hned máme spisovatele, který se jmenuje Edgar
jsem pochopil, že budu potřebovat určitou Allan Poe. V mnoha směrech se velmi poúroveň technické podpory. Nepokoušel dobá Kafkovi. Řekl bych, že je to americký
jsem se to zvládnout sám. Michal Riesman, Kafka. Začal jsem pracovat na povídkách
hudební ředitel našeho souboru, rozumí Edgara Allana Poea, a pak jsem přepnul na
technickým věcem velice dobře. Umí obojí. Kafku. Tak je mám vlastně oba.
Je to vlastně, jako by byl bilingvní. Umí dva
jazyky. Umí jazyk znalostí i jazyk hudby. Já Václav Havel jednou řekl, že dílo by mělo
umím sotva jeden.
být chytřejší než jeho autor. Co si o tom
myslíte? Je to zajímavý způsob, jak to poSeznam vašeho díla je opravdu úctyhodný. dat. Myslím si, že v mém případě je to pravStane se vám někdy, dostanete se do situ- da, protože já se taky dívám na skladby
ace, že si vypůjčíte ze svých dřívějších a nerozumím jim. Musím se vracet. Když
kompozic pro novou kompozici? To se urči- chci pochopit nějakou skladbu, musím ji retě stává. Ale probíhá to jinak. Co se oprav- konstruovat tím, že se vrátím do náčrtů,
du stává, je to, že chci vzít nějakou hudbu které si teď schovávám. Schovávám si teď
z jedné ze svých dřívějších skladeb, ale jak všechny skici, abych mohl rekonstruovat,
ji zkouším použít, ona se začne měnit. Má- jak jsem uvažoval, jinak si nevzpomenu. Já
lokdy dojdu k tomu, co jsem původně za- zapomínám neuvěřitelné věci. Zrovna nemýšlel, bývá z toho něco jiného. Ale co mi dávno jsem si nemohl vzpomenout, kdy
nedělá problém, co dělám naopak velice jsem dokončil Einsteina na pláži, dokud
rád, to je napsat jednu skladbu, prodat ji, jsem nenašel původní partituru a na ní bylo
a pak ji prodat ještě jednou někomu jinému. napsáno říjen 1975. Ale o té chytrosti: na
Ovšem nemyslím si, že jsem první skladatel štěstí jsou umělecké múzy chytřejší než my.
na světě, který to dělá.
Jinak bychom toho moc nenadělali.
Julius Eastman říkával: „Napíšu skladbu
a pokaždé, když se bude hrát, nazvu ji jinak.
A tak budu mít strašně moc skladeb.“ Julia
jsem znal dobře, to byl báječný člověk. Přišel, když jsem dělal konkurz na obsazení
Achnatona. Já mu řekl: „Co tady děláš?”
A on: „Zpívám na konkurzu”, a já jsem řekl:
„Neblázni.” On řekl: „No, jen jsem ti chtěl zazpívat a popovídat si.” Tak jsem zastavil konkurz a řekl jsme mu: „OK, tohle je tvůj čas”,
a chvíli jsme spolu pobyli. Zpíval krásně. Ale
tu roli dostat nemohl. Ale měl jsem ho moc
rád. Velmi svobodný duch, nádherný duch.
Ale někdy, třeba když píšu hudbu k filmu,
tak vznikají – my tomu říkáme alt texty –
hudba, která se pak vůbec nepoužije. To
Komponujete u klavíru s tužkou, gumou
v ruce nebo u počítače? Ne, u počítače ne.
Fakticky. Tohle je zajímavé: já jsem vždycky
měl své věci archivované. Dal jsem si je teď
pro jistotu nascanovat. Než Allen Ginsberg
zemřel, prodal všechny své rukopisy Kolumbijské univerzitě a měl tak dost peněz na to,
aby si koupil podkrovní byt. Dva nebo tři
měsíce měl nádherné místo na bydlení,
a pak umřel. Ale když byl v tom bytě, říkal,
že se cítí, jako by už byl v nebi. Měl to tam
tak rád! A tehdy mě pobízel, abych udělal
totéž. Tak jsem si začal sestavovat archiv
not a je to teď skoro 30 000 stran. Ti mladí,
co teď píší, oni mají „soubory“. Jak je můžou prodat? Víte, já se o to starám už jenom
kvůli svým dětem. Nevím, co se stane, jakou to bude mít cenu, ale nějakou ano.
O skladby Johna Cage mají zájem sběratelé.
Tak to je. Vaše skladby mohou skončit v nějaké knihovně. Dokonce si můžete zařídit,
že se vám tam o ně budou starat nebo budete mít nějakou koncesi nebo něco takového, nebo vám za ně třeba i zaplatí v hotovosti. Ale na počítači nepracuji. Mohl bych,
ano, ale teď se učit přepisovat hudbu? Je to
jiný způsob psaní. Pokud by mi trvalo tři
měsíce, abych se naučil psát noty na počítači, za tu dobu můžu napsat další skladbu.
Nemyslím, že to za tu změnu stojí. Nebudu
se to učit.
Jste obklopen také organizačními záležitostmi, mnoha přáteli, lidmi, zařizováním.
Kdy a jakým způsobem si najdete svůj
osobní čas pro kompozici, to soustředění,
kdy nikoho k sobě nepustíte. Mám lidi, kteří mi pomáhají. Lindu Brumbach a její společnost a mám ještě jednu společnost, která se věnuje vydavatelské činnosti. Tedy,
vlastně já jsem i hudební vydavatel, takže
mám z té hudby 100 %, ne 50 %. I když,
těch 50 % určitě vydám na lidi, kteří mi pomáhají. Někdy mi přijde, že pracuji na ně,
ale vlastně je to součást strategie nezávislosti, že chci být vydavatel a mít nahrávací
společnost. Mám dobré spolupracovníky.
Vždycky jsem měl. Někdy se setkám s lidmi,
kteří nejsou tak dobří, někdy se setkám
s lidmi, kteří jsou ne úplně upřímní. Ale to
se stává v jakémkoli podnikání. To se stalo
i mému otci v obchodě s deskami. Může se
to stát v prodejně potravin, někdo vám sní
Nejdříve ale musí múza přijít... Ano, když jablka. Ale když to vezmu kolem a kolem,
máte štěstí. A to nemusí být pokaždé. Když cítím se se svými spolupracovníky v bezpese to stane, tak se ta skladba píše jakoby čí, jsou mi velkou oporou. A ty peníze? Kdysama. Prima, tuhle jsem dostal, tu mi dali. bych jim je neplatil, byl bych bohatší, ale neAle někdy zkouším psát a čekám, až ta dařilo by se mi tolik. Protože oni také něco
skladba přijde a ona může přijít jiná, než dělají. Uvolňují člověku cestu, není to tak?
jsem myslel. Nedávno jsem psal skladbu To je určitě to první, co je potřeba. Bez té
pro dva klavíry pro Dennise Daviese a jeho pomoci to nezvládnete.
ženu Namekawu. Napsal jsem první větu,
druhou, třetí a Dennise mi řekl: „My to mu- Jaký je počátek komponování díla? Víte
síme za čtrnáct dní hrát!“ a já: „Neboj, čtvr- přesně, co budete dělat, nebo se to odvine
tá věta je opravdu lehká, jen jsem ji ještě až postupem času? Pracuji často s někým.
nezapsal.“ Tak jsem ji o pár dní později za- Pomáhá mi, když vím, pro koho pracuji.
psal a ono se ukázalo, že je pěkně těžká. Jestli je to tanečník nebo filmař. Ne že bych
Oba z toho šíleli, ale naučili se to velmi dob- dělal jen projekty spolu s někým, ale v 75 %
ře, zvládli to výborně.
tomu tak je. I když jde o symfonii, vím, kdo
19
H a r m o n i e
18-20 glass.indd 19
8/2013
19.7.2013 12:14:47
Czech
Ensemble
Baroque
r o z h o v o r
Česká premiéra
G. P. Telemann
Daaniel
niel
v jámě lvové
foto Petr Kotík
Letní škola
barokní hudby
Der aus der Löwengrube
errettete Daniel
Oratorium pro sbor,
sóla a orchestr
Účinkují:
lektoři a frekventanti mezinárodní
Letní školy barokní hudby 2013
Jean Francois Lombard, Marek Štryncl
Adam Plachetka, Markéta Cukrová,
Jakub Burzynski, Peter Zajíček aj.
Dirigent: Roman Válek
Další koncerty LŠBH:
11. 8. 20:30
Zámek Holešov
Koncert lektorů
13. 8. 20 hod.
Kostel sv. Anny
Duchovní koncert
14. 8. 20 hod.
Zámek Holešov
Zámecká noc
vstupné: 100,- Kč
18. 8. 2013 | 15:00
Zlín
Kongresové centrum
16. 8. 2013, 20 hod. | Zámek Holešov
17. 8. 2013, 19 hod. | Bazilika Sv. Hostýn
Prodej vstupenek od 20. 7. | IC Zámek Holešov,
Ticketportal nebo na místě hodinu před koncertem.
Cena 190/110,- Kč
www.baroknihudba.cz
ji bude dirigovat a jaký orchestr ji bude hrát.
Pro mne je to výchozí bod. Málokdy začnu
jen s prázdným papírem před sebou, bez
čehokoli dalšího. Myslím, že to by pro mne
nebylo moc snadné. Nemyslím, že by to bylo snadné pro kohokoli, ale já se tomu vyhýbám tím, že pracuji s někým. Na projektech
v divadle, s tanečníky, dokonce ve filmu. To
znamená, že se člověk dostane do dalších
složitých dění mezi uměleckým provozem
a obchodní produkcí. Za svůj život jsem si
tímto musel projít mockrát. Ano, naučil
jsem se v tom chodit, už mne to nezatěžuje.
Mluví vám někdy objednavatelé do toho,
co komponujete, co v podstatě byste měl
napsat? Do jaké míry si zachováváte v tomto nezávislost? To se stalo. S lidmi kolem
filmu nic nenaděláte. Jenže oni toho se
mnou taky moc nenadělají. Já jim nemohu
lézt do jejich rozhodnutí, ale zjistil jsem, že
oni mi zase nemohou sahat na partituru.
Nakonec je hudba nahrána tak, jak jsem
chtěl. Ale ve světě komerce vám to dílo vezmou. Takže když pracuji v čistě uměleckém
prostředí, nemám žádné problémy, protože
to dělám tak, jak chci, ale jakmile se do toho zaplete, řekněme, obchod, je všechno
komplikovanější. A člověk z toho není vždy
nadšený. Proto jsem už tolikrát řekl, že už
nebudu dělat další filmy. Žádné další filmy!
Ale pak se objeví nějaký film, který mne zaujme. Jako třeba teď chce Errol Morris natočit film o Donaldu Rumsfeldovi, to bude zajímavý film. To musím dělat. No, já znám
Errola Morrise velmi dobře a on mne bude
trápit, to je jasné. Budeme se hádat, já to
vím, ale už jsme spolu udělali tři filmy. Smáli jsme se, když jsem mu řekl: „Tak to vypadá, že začínáme další projekt, kde se budeme navzájem mučit zase tři měsíce.“ A on
řekl: „Ano, a já se na to těším.“
Philippe, pohybujete se svou tvorbou napříč
staletími, napříč žánry. Je to cesta, jak být
svobodný? Jak se neutopit v nějakých dogmatech? Být takto otevřený? Víte, to je věc
zvídavosti a také mého přesvědčení, že druzí o těch věcech vědí víc. Že když s nimi strávím nějaký čas, snad se něco naučím. To určitě platilo o poezii. Během svého dlouhého
přátelství s Allenem Ginsbergem jsem začal
rozumět, jaký proces to je, být básníkem. Tedy ne, že bych dokázal psát poezii, ale prostě být u toho pomůže. Být u tanečníků,
i když sám nejsem tanečník. Ale mám za
sebou mnoho, mnoho tanečních produkcí,
vím o tom hodně, viděl jsem je bez dechu,
viděl jsem to všechno. A to mne přivedlo
k nim blíž, i když nedokážu dělat jejich umění, ale přiblížil jsem se jim a zjistil jsem, že
jsem schopen s nimi pracovat. Jakékoli
umělecké dílo, ať už je to malba nebo socha
nebo hudba nebo text nebo poezie nebo
film, všechno mne to zajímá. Protože jako
umělci sdílíme určitý společný osud, tím
jsem si naprosto jist. Tedy mi budou na tomto světě vždy nejbližší takoví lidé. Budu chápat jejich zklamání, budu rozumět jejich radosti z úspěchu a budu rozumět i tragédii
selhání. Znám to moc dobře, protože já je
beru jako svou hlavní rodinu.
(autorka je redaktorkou Českého rozhlasu)
20
Czech
��se���e �aro��e
Orchestra & Choir
Město Holešov
H a r m o n i e
8/2013
Bystřice
pod
Hostýnem
18-20 glass.indd 20
19.7.2013 12:14:51