školní časopis OU Kunice

školní časopis OU Kunice
občasník
Zvonek zelený – Carduelis chloris
Redakční rada: ČERNOTOVÁ, KOPEJTKOVÁ, SVĚTNIČKOVÁ
2. vydání školního roku 2006 /2007
Velikonoce
Vítání jara, svátky přírody, barvení vajíček, čeští muži bijící své bezbranné ženy. Zvyky,
řehtačky, křesťanské svátky... každý má na velikonoce úplně jiný názor. Jedno je ale jisté,
vždy rok co rok, jsou tady.
Jejich počátek sahá hluboko do minulosti. Spadají na první neděli po prvním jarním úplňku,
kdy pohanské národy slavily svátky světla a plodnosti.
Velikonoční mrskačka
Pravděpodobně nejznámější zvyk, při němž má přejít síla z vrbových proutků do vyplácené
dívky, není podle doložených pramenů nic originálního, ale po svém upravený starší řecký
obřad… v Řecku se totiž každoročně konaly slavnosti na počest Fauna, při kterých se
očišťovali pastýři a jejich stáda. Kněží po slavnostech bičovali řemínky z obětního kozla
každého, s kým se potkali, ale zejména ženy, které takto nejen očišťovali, ale mrskání jim
mělo zaručit štěstí a plodivou sílu.
Barvení vajíček
Vajíčko bylo u starých Slovanů symbolem plodivé síly popř. magie. Zdobenými vajíčky se
často obdarovávali zemřelí.Tak například červené vajíčko se dávalo jako projev úcty
domácímu duchu, těšícímu se velké úctě. Slované totiž věřili, že každé obydlí má svého
hospodáříčka, který když je ,samozřejmě, patřičně obdarováván, přináší do domu štěstí a klid.
Barvení a malování vajíček má tedy dlouholetou tradici, žijící ve velikonočních kraslicích.
Obarvení mělo umocňovat jejich plodivou sílu a zdobení různými symboly, zajišťovat
ochranu a štěstí pro obdarovaného.
Velikonoce v zahraničí
V západní Evropě je zvykem schovat na velikonoční neděli na zahradě vajíčka a další
drobné dárky. Všichni, zejména pak děti, chodí na velikonoční pondělí po zahradě a dárky
hledají. Na dveřích domů visí velikonoční věnce vyrobené z kvetoucích květin, v jejichž
středu je zavěšeno bílé vajíčko. K tradičním velikonočním jídlům patří, stejně jako u nás,
jehněčí. Dodržuje se i zvyk, že by k jídlu mělo být něco zeleného.
V Řecku mají Velikonoce úplně odlišný ráz. Především proto, že se slaví Velikonoce
pravoslavné - jejich oslava je oproti naší o týden opožděna. Tradičním velikonočním jídlem
jsou zde pečené jehněčí a velikonoční polévka Majiritsa z jehněčích vnitřností . Velikonoční
vajíčka jsou barvena pouze na červeno, jako symbol Kristovy krve. V noci ze soboty na neděli
si je pak lidé vzájemně vyměňují. A ťukají špičkami vařených vajec o sebe - komu se vajíčko
nerozbije, může si něco přát a bude mít po celý příští rok štěstí.
V Dalmácii je jedním z velmi starých zvyků pití vína.Tento zvyk se pěstoval od dávných dob
a lidé na něj dodnes nezapomněli. Kdysi se totiž věřilo, že se víno v těle mění v krev, že jej
posiluje a pomáhá při léčení, a proto bylo žádoucí ho vypít na velikonoce co nejvíc a co
nejlépe se vzpružit. Na velikonočním stole bylo proto hojně vína a samozřejmě se pilo.
Zajímavé zvyklosti mají také ve Velké Británii. Královská rodina už od dvanáctého století
obdarovává den před Velkým pátkem chudé poddané. Pro tuto příležitost se razí speciální
velikonoční mince a královna poctí touto mincí právě tolik lidí, kolik je jí let. O Velikonocích
se také otvírají muzea, historické památky a zahrady.
Za oceánem se na Velký pátek chystá slavnostní oběd (hlavním chodem je většinou krocan)
a místo beránků pečou ovocné a tvarohové dortíky nebo sušenky. Nepostradatelným
symbolem Velikonoc jsou čokoládoví králíčci a kuřátka. Rodiče pak v neděli večer schovají,
v domě nebo zahradě, košíčky s čokoládovými dobrotami a brzy ráno se pak děti vydávají na
lov.
Poezie
“Nechme žákům fantazii, ať nám píšou poezii!”
Konec ( žákyně učiliště)
Do tmy se dívám,
na Tebe myslím,
v srdci svém hledám
vzpomínky krásný.
Už je to dávno,
co za ruku jsi mě vzal,
nebylo toho málo,
co jsi mi dal.
Byly to krásné chvíle,
nikdy nechtěla jsem se loučit,
byly to dlouhé míle,
ale všechno jednou musí skončit.
Srdíčko (Petra Pohůnková)
Plakalo srdíčko,
plakalo moc,
to druhé mu chybělo,
tak strašně moc.
Plakalo srdíčko,
plakalo dlouze,
kdepak je konec dnes
vzájemné touze?
Plakalo srdíčko,
vzpomínky se vrací,
pročpak se láska vždy
tak rychle ztrácí?
Pláče tu srdíčko
a žalem puká,
snad se mu nabídne
pomocná ruka.
Pláče tu srdíčko,
komupak patří?
Jen motýl Smrtihlav
Křídly prach větří.
Próza
Jak jsme slavili „Masopust“ (žákyně učiliště)
Na ten masopustní rej jsme se dlouho těšili a dlouho připravovali. Těšilo nás
vybírání a zkoušení masek a dokonce jsme se i učili, jak se která maska má chovat,
jakou má přidělenou v tom veselí roli. A když jsme v ten sváteční den ráno viděli, že
prší, byli jsme moc zklamaní. Naštěstí déšť netrval dlouho a tak jsme už po snídani
měli dobrou náladu. Všichni jsme se pěkně namaskovali a při živé hudbě si pořádně
zaskotačili. Všude, kde jsme co by průvod masek zastavil, jsme dostali něco dobrého
na zub a s hudbou tančili i ti, kteří to doposud nikdy nezkusili. Je pravda, že nás
průvod masek docela unavil, to ale vůbec nevadí, příští rok musíme masopustní rej
masek určitě zopakovat.
Povídka k zamyšlení
První den Bůh stvořil krávu a řekl:
"Musíš jít na pole a po celý den budeš v úmorném vedru pracovat, mít mladé a
dávat mléko člověku. Dám ti na to 60 let života."
Kráva odpověděla:
"Takový tvrdý život je moc dlouhý. Nech mě žít jen dvacet let, zbývajících
čtyřicet ti vrátím." A Bůh souhlasil.
Druhý den Bůh stvořil opici a řekl:
"Bav člověka, dělej hloupé věci a donuť lidi se smát. Máš na to 20 let
života."
Opice byla proti:
"Dvacet let mám ze sebe dělat blázna? Ani náhodou. Dej mi jen deset let a
těch zbývajících deset ti vrátím." Bůh souhlasil.
Třetí den Bůh stvořil psa a řekl:
"Budeš celý den sedět u dveří domu tvého pána a štěkat na každého, kdo půjde
kolem. Dám ti na to 20 let života."
Pes odvětil:
"Štěkat na každého dvacet let je moc těžký úděl. Opice ti vrátila deset let, já ti je
vrátím také." A Bůh souhlasil.
Čtvrtého dne Bůh stvořil člověka a řekl:
"Spi, jez, hraj si, miluj se a užívej si života. Nedělej nic, jen se bav. Dám ti na to 20
let života."
Člověk vykřikl:
"Cože, jen dvacet let? Ne, ne, to nejde. Podívej, Bože, uděláme to takhle. Kráva
ti vrátila čtyřicet let, opice deset a pes taky deset. S mými dvaceti to dělá osmdesát
let. Souhlasíš?" Bůh souhlasil.
Od té doby člověk prvních dvacet let spí, jí, hraje si, miluje se, užívá si života
a o nic se nestará. Dalších čtyřicet let dře jako vůl, aby uživil svoji rodinu. Pak deset
let ze sebe dělá šaška pro pobavení svých vnoučat. Posledních deset let je to starý
mrzout, který štěká po všech lidech okolo.
Něco pro zasmání aneb vtipy ze školních lavic
Jednoduché počty
Učitel k žákovi:
„Kdybys měl sedm jablíček a já tě o dvě poprosil, kolik by ti jich zůstalo?“
„Sedm.“
Netaktní odpověď
Pepíček sedí na zkoušce proti učiteli a učitel se ho ptá:
„Když spolu dva lidé hovoří a jeden z nich je hlupák, co se stane?“
„Ten druhý neudělá zkoušku,“ odpoví Pepíček.
Navštívili jsme:
NÁRODNÍ DIVADLO - den otevřených dveří 16.února 2007
Každý rok otvírá Národní divadlo v Praze dveře zájemcům o prohlídku
prostor,které bývají běžně veřejnosti nepřístupné. V letošním roce této příležitosti
využili i žáci našeho učiliště.
Po prohlídce základních kamenů v suterénu divadla jsme si prohlédli hlediště s
překrásnou výzdobou stropu v jehož středu je umístěn obrovský křišťálový lustr. Stali
jsme se svědky přípravy na premiéru nové divadelní hry. Dále následovala prohlídka
foyeru, s výtvarnými díly Mikoláše Alše a Františka Ženíška. Prohlídka historické
budovy končila na její střeše, odkud se nám otevřel zcela nový pohled na Prahu.
Další část prohlídky vedla do provozní budovy, kde jsme si prohlédli „velkou
zkušebnu“ sloužící hlavně operním pěvcům. Součástí prohlídky byla i výstava
divadelních kostýmů vytvořených např. Adolfem Bornem, Irenou Greifovou a
dalšími výtvarníky.
Vynálezecké kuriozity
Parní šicí stroj
Ne, v názvu opravdu není chyba. I když jsme v naší historii šicích strojů nezmiňovali,
takové stroje byly navrženy a vyráběny kolem roku 1885. Domácí “parostroj” byl ukryt v
elegantní truhlici, která zároveň nahrazovala kamna. Tedy kus “nábytku” vzhledově trochu
připomínající dnešní akumulační kamna. I když údajně byla spotřeba paliva malá a výkonnost
velká, praktický provoz si dnes lze těžko představit. Kam odcházela použitá pára není z
obrázku zřejmé.
Veřejné záchodky
Na přelomu 19. a 20. stol. se začaly objevovat jednotné dřevěné veřejné záchodky. Jen
v Praze jich bylo deset. Měly oddělení pro pány a pro dámy. Každé oddělení mělo 1 kabinu I.
třídy a 2 kabiny II. třídy. Kabiny byly větrány a vytápěny teplým vzduchem. V kabinách I.
třídy bylo i zrcadlo, umývadlo s mýdlem, ručníky, kartáče, hřebeny atd. Poplatek za kabinu I.
třídy byl 4 krejcary, za II. třídu 2 krejcary. Za zvláštní příplatek bylo možno si také nechat
vyčistit šaty a boty.
Rok s Evropskou unií
ŠPANĚLSKO
Tradiční jídla
Všichni Španělé mají společné jedno: zálibu v jídle. V každé domácnosti naleznete
kvalitní olivový olej, olivy, zeleninu a ryby. Ryb a ostatních darů moře je ve Španělsku
velký výběr a připravují se na nejrůznější způsoby. Kromě grilování, pečení a smažení,
vaření a dušení jsou oblíbené i sušené.
Mezi nejznámější španělská jídla u nás jistě patří paella. Jedná se o směs rýže, zeleniny,
masa nebo mořských plodů a koření. Neméně známé je gaspacho (studená zeleninová
polévka – rajčata, zelenou papriku, cibuli a česnek rozmačkáme na kaši, ochutíme
pepřem a paprikou, osolíme a za stálého míchání přiléváme olej. Dochutíme a alespoň 2
hodiny necháme vychladit v ledničce). Národním jídlem je ale tortilla – omeleta ze
syrových brambory, vajec a cibule.
Typické pro španělskou kuchyni jsou také tapas - malé pikantní jednohubky, které se
podávají před jídlem, ale i během celého dne a hlavně večera, ke sklence vína nebo jerez
(sherry). Tapasy se jedí bez příborů a talířků, přímo z ruky do úst. Všude na ulici se
prodávají pražené mihule - ryby, chuťově připomínající pro nás známé pražené grundle.
Španělsko -země dobrého pití
Opomínat nemůžeme španělské víno. Španělé vypijí přes den několik malých skleniček
(přibližně 1dcl, zvaných „un chato“) a vínem běžně zapíjí oběd či večeři. Nejstarší
vinařské sklepy v Evropě jsou rovněž ve Španělsku a sice v oblasti Riojy, kde se červené
víno vyrábí odpradávna a je srovnatelné s nejlepším vínem z Bordeaux. Vína
rozeznáváme 3 druhy: suché (fino), těžší (oloroso) a sladké (cream). Vynikající sladké
víno Málaga oceňovali už staří Egypťané. Pije se ale až po obědě nebo po večeři.
Zapomenout nesmíme ani na typické víno Jerez. V posledních letech je stále oblíbenější
španělské šumivé víno Cava. Není tak drahé, jako pravé francouzské šampaňské i když
způsob přípravy je stejný a chuťově je vynikající. Skvělý doplněk oběda nebo večeře je
sladká Sangrilla. Podává se obvykle ve skleněném džbánku a je to směs ovoce (nejlepší
jsou citrusové plody, ale dají se použít i naše jahody, jablka nebo hrušky) zalité sladkým
červeným vínem s trochou likéru a dolévá se ovocnou šťávou nebo šumivým vínem.
Podává se velmi vychlazená a s ledem.
ITÁLIE
Italská specialita – Smetanové tagliatelle (Tagliatelle
alla crema)
Ingredience
400 g tegleatelle, 100 g strouhaného parmezánu, 2 lžíce mouky, trošku strouhaného
muškátového oříšku, 500 ml smetany nebo mléka, sůl, 2 – 3 žloutky, 3 bílky
Příprava
Polovinu másla rozpustíme na pánvi, přidáme mouku, polovinu strouhaného sýra a na
mírném ohni za stálého míchání přidáváme smetanu. Mícháme tak dlouho, až smetana
zhoustne. Pak stáhneme z ohně, přimícháme zbylé máslo, sýr a necháme prochladnout.
Do prochladlé omáčky přimícháme rozšlehané žloutky, muškátový oříšek, sůl a podle
potřeby rozředíme troškou vývyru. Tagliatelle uvaříme ve slané vodě, scedíme, necháme
okapat a ušleháme z bílků tuhý sníh. Nudle smícháme s omáčkou, přimícháme sníh z
bílků a v máslem vymazané ohnivzdorné misce pečeme v mírně vyhřáté troubě 15 minut.