Zde je článek Jak se dělají rekordy..

Jak se dělají rekordy
Když jsem v roce 2007 přešel na tuto školu z místa profesionálního atletického trenéra, první co mě tu
zaujalo, byly atletické rekordy na nástěnce ISŠT. Nebyly špatné. Ale většinou už pěkně staré. Dokonce jsem se
setkal s názorem, že by se měla nástěnka s rekordy zrušit, že jsou to příliš dobré výkony, tudíž nedosažitelné a
nemotivují k překonávání.
Trenérské srdce ve mně se zachvělo. Rušit rekordy, protože jsou moc dobré …! Co je to za logiku? Rekord
(z anglického „record“) znamen á zápis. Zápis něčeho výjimečného, nejlepšího, nejvýraznějšího. Něčeho, co si
zaslouží někam zapsat. A teď by se měly všechny tyto zápisy vymazat? Máme mít rekordy školy slabší než před 15
lety? Nemáme se už pyšnit tím, co tu kdy bylo nejlepší jenom proto, že je to moc dobré, ale moc staré?
A co třeba takhle: Překonat právě to dobré a právě proto, že už j e to staré? Prostě se na tutéž věc podívat
z jiného úhlu.
Jedny z nejkvalitnějších rekordů byly rekordy ve vrhu koulí. V mladší i starší kategorii je držel jakýsi
Trnavský – ten lepší z nich měl hodnotu 13,45 m. To už je vzdálenost, za kterou se dává na krajských přeborech
medaile, v okrese zpravidla znamená vítězství.
Vyjádřil jsem své uznání a slyšel jsem: „Jó, Trnavský, to byl borec, ten to uměl házet. To hned tak někdo
nepřekoná…“
Umínil jsem si, že s atletickými rekordy se musí něco udělat. Rozhodně je nerušit od zeleného stolu, ale
vytipovat a najít správné lidi na jejich překonání. Vždyť není možné, aby se mezi třemi sty studenty a učni nenašlo
pár talentovaných ! Hledal jsem a na cházel. Ověřoval jsem si přitom heslo, které kdysi prý viselo nad vchodem do
pracovny slavného ruského trenéra T arasova: „Hodní nemohou vítězit!“ Co na tom, že to byl hokejový trenér.
První rekord padl v hodu oštěpem (Petrásek 41,84 v r. 2008), následoval běh na 400 m (Josef Šulc 54, 7
s v r. 2008). Další na řadě měl být rekord ve štafetě 4 x 100 m. Koulařský rekord Trnavského v plánu nebyl – až do
chvíle, kdy zapracovala normální chlapská soutěživost. V rámci Dne Země jsme s partou kluků ze 3. El (třídní Mgr.
Vojík) upravovali školní hřiště. Během práce na vržišti mě napadlo přinést vrhačské koule a zkusit kluky trochu
vyhecovat. Hokejista Vernek se „chytil“. V podstatě bez atletických zkušeností poslal kouli blízko k 13 metrům a
to byla předzvěst. Lákat ho na překonání školního rekordu se mi m oc nedařilo, tak jsem ho vyzval na osobní souboj
– a nejen jeho. My tělocvikáři jsme n a čtvrtek 30. dubna 2009 vyhlásili vyzývací závod pro všechny. Výzva
kolovala po škole, na různ ých místech visely plakátky. Bohužel „čarodějnice“ byly asi silnějším lákadlem a tak po
skončení vyučování nebyla na hřišti ani noha. Dokonce ani vyzývaný Honza Vernek ne. Už už jsme se chystali
celou akci vzdát, když tu vidíme loudavým krokem přicházet Ve rneky hned dva! Honza přivedl star šího bratra
Michala, který se u nás také vyučil. Že prý to jde také
zkusit…
Obrátili jsme se zpět, nachysta li jsme pásmo, značky, koule
a zápis, zaveleli ke krátké rozcvičce a závod mohl začít. Po
prví sérii vedl Honza, po druhé sérii já, chvilku jsme se o
vedení přetahovali, Michal sekundoval v uctivé
vzdálenosti. Pan učitel Vojík udílel cenné rady a pak přišla
4. série a v ní Honzův „velevrh“, se kterým jsem si už
neporadil, ač jsem se snažil, co jsem m ohl. Po 6. pokusech
bylo jasné, kdo je vítězem – Jan Vernek. Naše vržiště měří
15 metrů a značky nás obou byly zapíchnuty daleko –
skoro až u konce. Všechno nasvědčovalo tomu, že rekord je
na spadnutí.. Nastalo měření: Michal Vernek 11,20 m, pak
se přeměřovala moje značka: 1 4,14 m. Už to je dál než
školní rekord – ale učitelé se bohužel nepočítají .Proboha,
kolik tam asi bude mít Honza Vernek? Pan učitel Vojík
odečítá z pásma: 14,50 m ! „Nepřekonatelný“ rekord
Trnavského padl o 105 cm ! Pogratuloval jsem vítězi a pak
jsme provedli zápis neboli „record“. Do zápisu se patří uvést nejen výkony ale i ročník narození soutěžících. Ve
výkonu vyhrál Honza o 36 cm, v tom druhém já – o 30 let . Popřáli jsme vítězi hodně dalších úspěchů. Bude to
přání potřebovat. Nejen ve sportu. Za pá r týdnů zakončí svoje působení na ISŠT výučním listem. Snad úspěšně.
Svůj čas dosud věnoval především hokeji, v Mladé Boleslavi patří k nejlepším juniorům. Výuční listy se u nás ale
za hokej ani za rekordy nedávají. Honza teď bude muset víc „zabojovat“ ve škole než na hřišti. Záleží jen na něm,
jestli k zápisu do tabulky rekordů přidá i zápis do kolonky „vyučen“ . Při dobré vůli a velké snaze se dá překonat
mnohé. Nejen rekord. Honza Vernek už to ví.
Rudolf Mastík, učitel TV
WEB by rád zapsal i další rekordy školy na své s tránky a případně by zveřejnil naše nejlepší sportovce za
celou téměř šedesátiletou historii školy, co vy na to sporťáci
?